„Mamííííí, my mááááme hláááááád! Máááááámííííí, hoď mi chlebáááááá!!!“ Kde jsou ty časy, kdy jsme takhle vyřvávali pod okny nového paneláčku na sídlišti U stadionu v Chrudimi. A pak jedli hozenou svačinu v pytlíku od mlíka. Jídávali jsme velice pomalu nebo rychle hltali, chleba pomazanej máslem a marmeládou, máslem a hořčicí, máslem a medem, máslem a paštikou, jenom máslem.

Je zajímavý, jak jsme vždycky měli chuť na chleba toho druhýho. Mě by matka chleba s máslem a hořčicí nikdy nedala. Sousedka svým třem klukům klidně každej den. A tak jsme měnili. Občas si na to vzpomenu a vzpomínkami na dětství častuju svoje kočičí holky. Pitina mi to věří, ona taky v době svého potulování se po vsi a pak po lese, slupla cokoli, když měla hlad.

Kačenka

Takže my jen s údivem zírali, jak do kočky padaj hranolky, tlačenka a jak baští rohlík s nivou a futruje se zbytkem pálivýho guláše. Nepohrdla ani syrečkama a opečenou slaninou. Co jinýho by taky mělo jíst kotě bez matky a sourozenců, které nic lepšího nenašlo, než odpadky z hospody. Dokonce jedla i žížaly, luční kobylky a žáby. No, bejvávalo, podle ní už to je moc dávno a tak jídlo, co začala dostávat od nás, brala jako manu nebeskou. Teď už se nad některými poživatinami i ušklebuje a zhnuseně od nich odchází. Nerada jí vše najednou a tak se pak velice často diví, že v její misce už nic není, byť si nechala polovinu na potom…

Norinka si taky užila svoje a ze začátku byla ochotná sníst všechno, co se jí dalo do misky. Láska k bramborové kaši pokapané máslíčkem jí zůstala, i když dostává jen malinko. Noriska miluje uzené a sušenou šunku a na prvním místě má grilovaný kuře a lososa. Šťavnatý soustíčka, ještě teplý, ale ne horký, aby si nespálila jazýček. Norinka umí bleskurychle a nenápadně krást sousta jiným z talíře. Tváří se u toho jako andělíček, takže vás ukolébá a sníží vaši ostražitost na minimum. Pak přemýšlíte, kde máte tu čabajku a kam zmizel z prkýnka špek. A kde jsou ty olivy, co byly před chvilkou v misce na stole.

Kačenka hlad nepoznala. Ale když dostávalo jíst 14 hladovejch, musela se naučit být rychlá a používat lsti. Sní vždy všechno ze své misky a jde bufetit po ostatních. Nakonec se dorazí granulemi a jde trávit. Ještě jsem nepřišla na jídlo, kterému by odolala. Miluje smetanový Pribináček, ryby, syrové hovězí a telecí paštiku.

Pidikočka se na mne vždy pěkně podívá a uznale zamručí, když jí dám její mističku jinam a hlídám, aby mohla v klidu jíst. Po jídle se přišmajchluje a radostně mi zatíná drápky do rukou, abych taky měla radost, že se tak skvěle napucla. U ní taky nevím, co považuje za nepoživatelné. Jako nejmenší umí skvěle loudit a žebrat. Mohla by v tom dávat i lekce profi žebrákům. Vím, že preferuje masíčko s omáčkami, želé sice také sni, ale není to ono, syrové mleté krůtí maso a sýrovou pastu. Chutná jí pravý ementál a smažené sépiové kroužky (ty jí loupu, Bonsajka jí tu sépii, zbytek si milostivě můžu sníst já).

Myslím, že je zbytečné tu uvádět, co nakupuju v Zoohitu za kapsičky a konzervičky, konzervy a granule. Pro jaké kapsičky a mističky chodím do DM drogerie. Ale pro zpestření nechám Norinku, aby vás zasvětila do jídelníčku, který mi měl zůstat utajen, protože to jsou věci pro kočky naprosto eklhaft. Jak se jednou vyjádřila Pitina, když jsem se jí ptala, kam zmizela ta sklenička, co v ní byly škvarky s cibulí a sádlem a tati ji zapomněl zavřít a ještě ji ponechal na kuchyňské lince.

Moje milé tety a strejdové,

Bonsajka a tygr

když mi slíbíte, že to zůstane jen mezi náma a dáte mi čégro kočičéro, tak vám prozradím, že my kočky, máme občas taky takový období, kdy nás honí Mlsná. Teda, my ho máme furt! Teda pořád! Takže se pak u nás doma, když jsme tu samy, stávají takovéhle věci, co mívají dohru, když se domů vrátí maminka s tatim nebo jenom maminka, ale jen v případě, že si toho všimnou anebo jsou do těchto akcí nechtěně zapojeni.

Noriska: Pitino, co budeme dneska obědvat?

Pitina: Ty to, co je v misce.

N: Zvěřinový kousky v rosolu, hm…A ty?

P: Nevím, kouknu se na sporák.

N: Co tam je?

P: Knedlíčková polívka a zbytek uzenýho s trávou (špenát).

N: Já chci taky knedlíček.

P: Musíš počkat, blbě se vyndavaj a to mastný se mi lepí na packu. Nudle pitomý, kluzký. Kapusta kulatá, hnusná. Konečně! Knedlíček játrový, česnekem a muškátem ovoněný. Mňam. To je lahoda!

N: Pitý, já sem tadýýýýý!!!!

P: No jo porád. Počkej, už ti lovím. (Že bych jí hodila tu kapustu? Ale to by pak mami poznala…kdyby na ni na zemi šlápla, tak raději ten knedlíček)

O několik hodin později…

Kačenka a Bonsajka

Tati: Neříkala jsi, že ta polívka je knedlíčková?

Mami: No vždyť je.

Tati: A kde?

Z kuchyně je slyšet rachtání, maminka se rozhlídne a vidí 3 kočky.

M: Kačíííí, Kačenkóóóó…

Káča: Vr uuuu (Kačenka neumí mňoukat, ona vydává takové něžné vrkání nebo vejská)

M: Co to máš ?

K: dekuje se pod gauč…

M: Káčo, já tě vidím.

K: v duchu – Vidět můžeš, ale nechytíš….

M: Kačeno, jak ses dostala na ty špagety?! (milánský)

K: To víš! Já ti to řeknu a už to nepude!

T: Myslíš, že to bude k jídlu?

M: Proč by to nebylo k jídlu, když to jí i Kačenka…

M: Už jsem doma… Koupila jsem nám větrníky.

Kačenka a umyvadlo

T: mňam

P, N, K, B: Mňaum!

M: Vám ne!

P, N, K, B: Proč ne?

M: Protože to kočky nepapaj!

P, N, K, B: To určitě! Když jsi nám to nikdy nedala, tak jak můžeš říct, že to nebudeme jíst?

M: Jsem neřekla, že byste to nejedly, jsem řekla, že to není pro kočky!

T: Co jsi řikala???

M: Že ty větrníky nejsou pro kočky.

P, N, K, B: (mají poradu) Počkáme, až udělá kafe a ponese ho do pokoje. Pak sundáme ty větrníky na zem a ochutnáme je.

Po půl hodině…

M: Udělala kafe a nese ho na tácu i s větrníkama do pokoje.

P, N, K, B: vypracovaly během 3 vteřin nový plán: Kačenka se vrhne M pod nohy a pak se jen počká…

M: brkla o Kačenku… plán vyšel

M a T: drbou koberec od kafe

P, N, K, B: si dávají do nosu, protože větrníky s karamelovou polevou, poctivým krémem a přelité kafem a vyválené po koberci, chutnají skvěle.

B,P,N z profilu (do knihy zločinců)

Kočky spí, tedy 3 kočky spí, 4 kočka drží službu…

M: jde do kuchyně

Za ní jde neslyšně hlídací kočka (HK)

M: bere konzervu s olivami. Ozve se zvuk – Ponk!

HK: vyskočí na linku. Zorničky rozšířené, chřípím nasává vůni… OLIVY! A s ančovičkama!

M: hledá skleněnou misku na olivy

HK: seskakuje z linky a běží do obýváku. Tam podá hlášení.

M: našla misku a přelévá do ní olivy z konzervy

V kuchyni jsou najednou 4 kočky.

M si povzdechne: A tak krásně jste spaly.

P obviňuje M: Spaly, ty jsi nás vzbudila! Hlavně mněěěě!!!!

N se lísá: Vzbudila jsi Norinku, víšššš.

B se s ničím nezdržuje: Dáš mi olivu?

K: Taky bych si dala, za to probuzení.

M: Dostanete do misek, jen vám to pokrájím.

P a N jdou k miskám

B: Nezdržuj se, máme zuby!

K: Kolik mi jich dáš?

M: Ty seš Otesan Kačeno!

B: Já jsem maličká, já musím hoooodně!

M na P a N: Vy jste takový hodný holčičky, nemohly byste tyhle trochu vychovat?

P: Vrať je! Nebo aspoň Kačenu!

N: Vychovávám je, ale ty mi za to nadáváš!

M: dává pokrájené olivy do mističek a K se jí snaží vyrazit prkýnko z ruky. B kašle na misky a bere si olivy z té skleněné misky na lince, než se M vrátí, slupne 3.

P a N: si pochutnávají a K jde dorazit porci malé B.

M přistihla B u oliv. B se tváří odbojně a snaží se přesvědčit M, že tu misku jen hlídá.

K: Bonsaiii, nevíš, co je to v tom kasssstrůlku?

B,P,N en face (do knihy zločinců)

B: Mami někde zapomněla kassstrůlek?

N: To je olej od řííízkůů.

K: Hezzzky to voní.

P: Nelez tam Káčo hloupá, spadneš i s tím kastrolem!

K: Vrrr uuuu?

P k N a B: Ona je úplně blbá!

Bum, bác, auuuuuu!!!

P, N, B se rozprchnou. K sedí na zemi v kuchyni, na zádech má olej se spálenou strouhankou a kastrolek je pod stolem. Okolo se šíří olejová skvrna, kterou K rozmatlává.

P, N a B se vracejí pomalu do kuchyně.

P syčí: Počkéééj, Káčo divoká, ty dossssstaneeeeššš!

B ke K: Je to jedlý?

K: Moc ne, to černý, je hořký, vrrr uuuu ….

N: No ty vypadášššš!

Z několik hodin přijde M domů a uvidí v předsíni K, stojí opřená o dveře a zhluboka dýchá, nakoukne do obýváku, zkontroluje pohledem ostatní a trochu se jí uleví. Jde do kuchyně, to, co uvidí, ji srazí na kolena.

V očích má slzy a stěží ovládá touhu Kačenku zabít. Zvedne kastrolek, dá ho do myčáku, dojde pro mop a setře lino z nejhoršího. Potom odstaví židle i stůl, na koberec položí papír a sroluje ho. Odnese ho na chodbu a chytne K.

K ztěžka dýchá, toho oleje bylo moc. M volá vetovi, ten radí febichol nebo nospu. M rve do K febichol. Podařilo se. Pak ji dá do lavorku s vodou a odmastí jí kožíšek. Vlažnou sprchou vypláchne spálenou strouhanku. Namydlí K dětským šamponem a znovu ji opláchne. K je plně odevzdaná. Čeká, že ji maminka asi utopí, ale je jí tak moc špatně, že by jí to ani nevadilo. K končí zabalena v ručníku na gauči, nemá sílu z něj ani vylézt.

M jde uklidit kuchyň. Potom vybalí K z ručníku a vyfénuje jí kožíšek. Na K se přišel podívat V. Febichol zabral, K je viditelně lépe. Koberec bude rozbalen o víkendu venku a vyčištěn. K na oslavu toho, že se jí udělalo dobře, pobleje do čista umytý lino. M se nekontrolovatelně rozbrečí.

Doufám moji milí strejdové a tetové, že si tohle kočičí vyprávění, které se snažím psát jako scénář pro budoucí celovečerní film nebo nekonečnej seriál, necháte pro sebe. Mamince ani tatimu nic neprozrazujte. Pro ně to bude překvapení.

Tak zasejc příště, Vaše Norinka v. p.