Z pohledu právníka jde vlastně o velmi banální záležitost. Něco si koupím, z jakéhosi důvodu se rozhodnu to „cosi“ prodejci vrátit. Zákon mi stanoví podmínky, za kterých mohu od smlouvy odstoupit a „věc“ vrátím. Tak se tedy vrací původnímu majiteli různé spotřební zboží, nemovitosti a další komodity.
Pokud je předmětem takové transakce kupříkladu žehlička, či oděv nesprávné velikosti, nevzbudí to určitě tolik emocí, jako vrácení živého tvora. Situace je zcela jistě noční můrou každého chovatele a zdrojem mnoha otázek. Hledání odpovědí není snadné. V situaci, kdy se po čtyřech měsících po koupi a předání štěněte před naším domem objevila majitelka štěněte s požadavkem na zrušení kupní smlouvy, nebylo příliš času obrátit se někam o radu.
Damián čerstvě vrácený
Chovatel by ale měl být připraven i na tuto situaci. Lze si zjistit znění občanského zákoníku, nastudovat všemožné vyhlášky. Jak se však připravit na zvládnutí emocí, které vyvolá vrácení malého vystrašeného psa? Štěněte, které svůj příběh začalo nepříliš šťastně? Jak předejít výčitkám, že jsme zdravé a spokojené štěně předali do nesprávných rukou? Jak se zbavit pocitu viny, že v nesprávných rukou a v nejméně vhodném období prošlo štěně stresem, jehož následky si ponese patrně až do konce života? Lze vůbec odhadnout, zda zájemce, kterému předávám štěně, bude ten odpovědný a laskavý?
Na tyto otázky budu hledat odpovědi jen velmi těžko. O několik rad a zhodnocení právní situace jsem požádal advokátku JUDr. Jarmilu Hanykovou CSc., v jejíž domácnosti najdeme dva psy. Ovčáka Jarsana a jezevčíka Oskara…
Máme konečně zákon na ochranu zvířat. Stále platí, že živé zvíře, v tomto případě štěně, je v zákoně pojmenováno jako „věc“?
Živá zvířata se považují za zvláštní druh věci v právním (nikoliv obecném) smyslu, a to věci movité. Pojem věci v právním smyslu znamená, že na zvířata se vztahují některá ustanovení občanského zákoníku týkající se např. vlastnictví, přechodu vlastnických práv, koupě, daru, ale i odpovědnosti za škodu zvířetem způsobenou. Protože však jsou zvířata živé bytosti, které pociťují bolest a utrpení, vztahuje se na ně další právní úprava, především zákon na ochranu zvířat č.409/2008 sb.-aktuální znění a další speciální předpisy – vyhlášky, např. vyhláška, kterou se stanoví nebezpečné druhy zvířat, nebo vyhláška o správních deliktech chovatelů a přestupcích, nebo v neposlední řadě zákon o myslivosti.
Damián čerstvě vrácený
Existuje nějaký „zvláštní právní režim“ při prodeji živého tvora, nebo transakci upravují stejné obchodní podmínky, které platí při prodeji (a reklamaci) například ledničky, či automobilu? (Samozřejmě s přihlédnutím k Zákonu na ochranu zvířat…)
Jak už tedy bylo řečeno shora, při prodeji zvířete se použije stejné ustanovení občanského zákoníku, jako při prodeji movité věci.
Doporučujete smlouvu (dohodu) o prodeji štěněte formulovanou právníkem? Existuje někde ke stažení vzor takové smlouvy? Některé chovatelské kluby takový vzor na svých stránkách nabízejí. Kvalita těchto písemností bývá značně kolísavá…
Pro chovatele s registrovanou chovatelskou stanicí bude určitě vhodné, když mu obsah kupní smlouvy právník připraví. Především proto, aby obsahovala veškeré náležitosti. Aby byl dokumentován stav zvířete, postačuje zpravidla vizuální prohlídka a dále prokázání předepsaného očkování. Zajisté si může chovatel doplnit kupní smlouvu vyjádřením veterináře (to se mu však značně prodraží).
V našem konkrétním případě byl po čtyřech měsících vrácen malý Damiánek (Čínský chocholatý pes). Ihned po vrácení Damiánka byl prohlédnut a jeho stav byl zhodnocen veterinárním lékařem. Na fotografiích je na první pohled patrné, v jakém fyzickém stavu byl vrácen. Psychický stav štěněte dokumentovat dost dobře nejde. Chápu, že v určité lhůtě lze (nepoškozené) zboží vrátit bez udání důvodu. Majitelka štěněte po čtyřech měsících uvádí jako důvod k odstoupení od smlouvy skutečnost, že „zboží“ štěkáním ruší sousedy, dělá loužičky a pocit osamění řeší kousáním nábytku. Jsou tyto důvody k vrácení psa dostatečně kvalifikované? (Pochopil bych třeba změnu rodinné, zdravotní a snad i finanční situace…) Odstoupení od smlouvy je pro chovatele (pokud se nedohodne jinak) nevýhodné, ale po uplynutí zákonné lhůty patrně nevymahatelné. Na druhou stranu jen málokterý chovatel může akceptovat vyhlídku, že „zboží“ skončí kdesi v útulku, či vypuštěné do lesa… a tak raději rezignuje a „zboží“ vykoupí zpět…
V daném případě nebyl žádný důvod pro vrácení „koupené věci“. Zvíře mělo deklarované vlastnosti, chovalo se zcela normálně a přirozeně. Nebyl důvod k odstoupení od smlouvy, vůbec jste ho zpět brát nemuseli, tím spíše nebyl důvod vracet část kupní ceny. Vše je jen otázka osobní odpovědnosti, cti a přístupu. Bohužel se domnívám, že stav Damiánka, ve kterém byl vrácen, neodpovídal žádnému v zákoně na ochranu zvířat z uvedených případů, za které by majitel mohl být postižitelný.
Každé zboží musí být opatřeno návodem k použití. Spousta chovatelů přidává ke štěněti jakýsi „manuál“, lze doporučit i kynologické příručky. Je možné v případu štěněte, či jiného živého tvora konstatovat, že „zboží bylo poškozeno nesprávným používáním?“
Tato otázka je postavena vyhroceně. V zákoně na ochranu zvířat jsou vymezeny pojmy, kterými je definováno postižitelné zacházení se zvířaty. Je možné určitě u vybraných plemen dát novému majiteli ústní, či písemné doporučení. Rozhodně nelze aplikovat, že zvíře jako zboží musí být vybaveno návodem k použití. Bude vhodné odkázat a doporučit kynologické příručky. Někdy to však situaci nevyřeší. Každý zájemce o zvíře si musí před jeho koupí uvědomit, že nejde o věc, ale o živou bytost, která musí mít zajištěny nejen základní potřeby – jídlo a pití, ale i výchovu a vztah. Dokud to zájemci nepochopí, každý prodávající chovatel riskuje, že se mezi kupujícími najde nezodpovědný člověk.
Snímky Damiánka pořízené několik desítek minut po jeho vrácení, jsem poslal s popisem situace mnoha přátelům. Toto jsou některé z odpovědí a komentářů, které jsem později nalezl ve své e-mailové schránce:
…..
Pre Kristove rany, to je hrozné. Snáď sa vám ho podarí dať dokopy bez následkov. Je to ozaj zlé a verím, že v skutočnosti je to ešte horšie. Mne sa v takomto stave vrátila Eliotka z Bulharska. Keď som to nafotila, tak to na fotkách až tak nevyzeralo, ako naživo. Ale ten smútok v očiach je vidieť. I.D.
…..
Je mi kluka moc líto, asi se moc dobře neměl, soudím podle jeho žalostného výrazu… Proč ho vám vrátili? Jaká to byla slabomyslná výmluva, nebo důvod?!?
…..
Bogi,bogi Damian,čo so to spravili snjim???? (Slovinsko)
…..
Je mi z toho do breku…. ale když jsem dostala Eny, tak jí lezly pánevní kostičky jako dva hroty….vypadala nějak tak podobně, jako tenhle malej brouček, ale masíčko s rýží to brzy spravilo…. teď má o kilo víc a je spokojená, takže držím palce. S.P.
Damián dnes
…..
No Bože mě netrestej… a ta osoba ještě žije? Já už bych seděla za mřížemi pro ublížení na zdraví… ale na jejím!
…..
Došla mi slova na komentář…
…..
„Víte, je to smutný, přesmutný svět“…věta z románu Monte Welsh, který přeložili Luba a Jan Pellarovi. Ale jsou i krásné okamžiky. Náš Tery se k nám dostal jako nalezenec, aby potvrdil, že nejlepší věci na světě jsou zadarmo.
Přijel jsem před deseti lety k benzínové pumpě. Arab povídá: „nechceš pejska?“ Já na to – mám pejska doma, na co by mi byl ještě jeden? Leč: to jsem neznal, jaký je Teryk chacham (heb.učenec). Přiběhl, očichal moje kalhoty a šup – už seděl na mém sedadle v autě a smál se, jak to vyřešil, totiž to moje váhání.
Doma Miriam Nechama říká: „Tak to ne, to je čistokrevný pudl. Musíš teď sednout, napsat oznámení, a zítra pojedeme a ty to pověsíš na pumpu a ten, co tak krásného pejska ztratil (měl obojek a vodítko), tak ten nám zavolá na číslo, které tam napíšeš.“ Napsal jsem, a jeli jsme příští den. Věci měly jiný vývoj.
Když jsme přijeli a chtěli jsme pověsit oznámeni na benzinku, přišel ten pumpař k nám, a že ne. Ten Arab nám povídá:
„Přijel táááákovýhle auťák, vystrčil jakýsi chlápek z okna ruku, vyhodil toho pejska oknem ven a křikl – takového psa nechci – šlápl na plyn a odfrčel pryč…“
Tak se dostal ten nejlepší pes, co jsme kdy měli, k nám.
Vidíte. Když se dívám na Vašeho Damiánka, hned bych ho adoptoval. 
Je to překrásný pejsek, ačkoliv nemám s tímto druhem psa pražádné zkušenosti, libí se mi přenáramně. Pozdravujte ho ode mne.
David a Tery z Maale Adumim v Judské poušti (Israel)
…..
Tak tohle znám, Koudy ke mně přišel v osmi měsících a Eny v osmi letech, tak to už moc nevydýchala, je to tak trochu autista….po všech těch změnách se jí nedivím, nejlepší lék je parta…jo, kdybych neměla dva, tak by mě vzal za srdíčko, ale …
…..
To snad ani není možné. Jde mi mráz po zádech.
…..
Jak tak na něj koukám, není taťka pštros africký? 🙂
Ale neboj, bábu z xxxx čeká ten nejhnusnější starobinec, který v okolí je. S protivným personálem a odporným žrádlem! L.F.
…..
Psí osudy jsou někdy smutné a jejich zkušenosti s lidmi bolestné. ….. vím. Ityna pozdravuje Damiánka. Pastor Jan Schwarz
…..
Achjo, nakopat jí krávu. Je krásnej… M.J.
……
Něco tak něžně milého, které čeká, až ho někdo pohladí a řekne mu „Ty jsi ten nejkrásnější pejsek, kterého znám…“ jsem dlouho s Vaškem neviděla. Jak je dobře, že ten Nejvyšší všechno vidí a dobře ví, kam takové vděčné stvořeníčko poslat. Přece k vám, co mají srdce na dlani a přitisknou ho k sobě, ke svému srdci – napořád…Pac a pusu – dnes hlavně Damiánkovi se vzkazem na dobrou noc – Damiánku, tak už jsi doma!!! Z.P.
Text a foto pro měsíčník Planeta zvířat – Jan Šimeček photojs@seznam.cz
(zaslala Bláža)
Damián dnes
Tak jsem se konečně dostala k přečtení článku. Damiánek měl štěstí v neštěstí, že když už paní majitelka byla úplně pitomá, mohl se vrátit ke svým chovatelům, kteří mu zajistili lepší budoucnost (h)
Bohužel i chovatelé jsou různí a nejen u pejsků. Dohledala jsem původního majitele Kiminky a skoro jsem dostala vyndáno, že otravuju. Dle jeho slov kripla se zlomeným křídlem zpět nechce. A když máme peníze na léčbu, tak ať se snažíme, ale že bude k ničemu, protože si na lidi stejně nezvykne. Tak jsem nic dál neřešila a vyžádala jsem si od něho darovací smlouvu. Aspoň víme, že Kimi je půlroční a opravdu vyrostla divoce ve voliéře. O to víc obdivuju, jak rychle ztratila svoji ustrašenost. (h) Teď mi sedí na rameni a bere mi z pusy banán, zatímco Dráček ťape po klávesnici a nosí si chrastítko 🙂
Jasně, vůbec si na lidi nezvykne, to ti na rameni sedí fata morgána. 😉
Dobře si uměla vybrat, holka, že zdrhla do jiný smečky…
Fata morgána (rofl) (rofl) (rofl) Máš mě na svědomí! A právě mi ta fata morgána ten banán sežrala (chuckle)
Chytrá ptáková, dobře zdrhla (inlove) . A co dělá to křídlo?
Křídlo je bohužel špatné, chtělo to operaci, ale v té době byla Kimi moc zesláblá, takže by nezvládla narkózu. Sice to srůstá, ale křivě. Takže si hraju na rehabilitační pracovnici, s křídlem cvičíme, aby nezůstalo nepohyblivé a všude po pokoji máme lana, aby slečna mohla místo lítání šplhat. Jo a taky má pod skříňkou, na které stojí klec, složenou peřinu, protože občas zapomene, že nelítá a zkusí to… na parkety by to přistání bolelo. A jinak jsme normální 😛
No jo, tak je halt veselej nelítavej pták (inlove) . A má se u vás báječně (y) .
(sun) Lucko, pozdravuj veselýho nelítavýho ptáka. (inlove) (ninja)
jasně, že jste úplně normální…Kiminka v tom má určitě úplně jasno 🙂 a máte doma pěšího ptáka, není to unikát? 🙂 jsem si přitom vzpoměla, ako Karol Polák povedal, že vraj “ na Tehelnom poli je taká hmla, že aj vtáky chodia pešo“ 🙂
Tyhle množírny pro prachy bez citu ke zvířatům bych zakázala! (punch)
To je moc smutné, ale ve finále s dobrým koncem. Já bych sice tu bábu taky nejraději uškrtila, ale když jsme měli před lety chovný páreček amer. kokříků, tak jsme taky dělali smlouvy s novými majiteli, kde bylo uvedeno, že mám nárok jim psa odebrat v případě, že nebude mít dobrou péči. No a taky to, že mi ho mohou kdykoliv vrátit v případě jakýchkoliv komplikací…. jen jednou se nám štěník vrátil (a nikdy jsme naštěstí nemuseli odebírat) – po půl roce, kdy jeho panička začala žít s nějakým arabem, pro něhož to bylo nečisté zvíře…. a i když pejsek byl v dobrém stavu (ale bohužel navoněný jako stará š…..a, jak pravil MLP), tak jsme mu pak hledali nové páníky skoro dva měsíce a moc jsme si tehdy vybírali, aby to už byla pro Apíka sichrovka (inlove)
sakra ta by zasloužila na hubu, takový krásný pejsáček a ona… škoda slov. Jediný plus, že ho vrátila i když asi jen kvůli tomu aby dostala zpět peníze. Na té poslední fotce,už vypadá pěkně (h)
Musím říci, že tohle je hrůza. Za tohle by ženská nezasloužila vrácení peněz, ale udání na policii za týrání zvířat. Jenže je mi jasné, že jí chovatel ty prachy dal, jen aby se Damián z téhle situace co nejrychleji dostal. Když vidím, že to nešťastné zvíře nemá žádný pořádný hrudníček – když pominu celkovou vychrtlost – tam byla evidentně těžká podvýživa od prvního dne, co si ho „majitelka“ odvezla domů. To už se projevilo i na kostech. Chudák malý. Já tohle nechápu, jistě nebyl levný, ale potom mu nedat ani najíst a snažit se šetřit takhle?! :@ Doufám, že Damián ještě dokázal hodně dohnat, že se uzdravil jak po fyzické tak i po psychické stránce.
Jo, někteří lidi jsou divní. Na podzim mi volal nějaký chlap z vedlejší dědiny, že si koupil štěně a vidí, že my máme chovku , jestli by mohl přijít a nabrat nějaké rady. No přišel a dovedl s sebou i to štěně, mělo 4 měsíce, zdálo se mi docela hubené, naši bumrdlíčci vypadali v 8 týdnech podstatně kulatější. Vylezlo z něj, že štěně bere na procházky a běhá s ním 6 km. tak jsem mu vynadala, že ho přetěžuje a ať ho víc krmí. Nedávno jsme je potkali – fenečka má 8 měsíců, dají se jí spočítat nejen žebra, ale i jednotlivé obratle. Prý nechce žrát (dávají jí snad jednou denně granule) a ten magor s ní ještě jezdí po lese a honí ji podle kola. V osmi měsících by měla být choďanda jako střední plemeno vpodstatě dorostlá, ale toto vypadá jak 5 měsíční hubené štěně (devil) – úzký hrudníček, nožky jak špejle, výškově tak 5 cm pod spodní hranicí standardu…
ještě víc mě rozčílí, když někdo třeba yorka od štěněte málo krmí, „aby mu nepřerostlo“ !!! (headbang)
No jsou tací i u choďáků, kolikrát slyším, že se štěně nemá překrmovat, rozuměj nedávat baštit podle chuti štěněte. Pak z toho vyrostou takoví chcípáci (devil) . My jsme krmili podle doporučení veta (ad libitum) i podle rozumu, naše holky jsou na horní hranici výšky, mají silné kostry, výborně osvalené, osrstěné. Na akcích jsou k vidění opravdu chcípáčci, syn to komentoval slovy – tý mamo, nemá to hlad?
naši byli s naším choďákem u veta, protože kulhal na přední nohu. Ten jim řek, že je tlustej. Bohužel bude ten pes velkej, je mu 10 měsíců a má 32 kg. Takže se nevešel do jeho tabulek a přikázal jim, aby mu nasadili dietu! Přitom ten pes je v kondici. Rukou najdeš v poho žebra i páteř vyčnívá. Prostě blbost. Místo aby dostal chondroprotektiva, tak má dietu
No naše Ellie má jako fenka „pouhých“ 31 kg, trochu sádla na zimu nabrala, ale v létě je samý sval a žebra se dají spočítat. V roce měla 26.5 kg a vypadala jak zdechlina (je dost vysoká a trošku delší). Náš odchov Argo, jediný s kým mám kontakt, tak měl v necelém roce 36 kg, mohutný nádherný pes, zřejmě je i přes horní hranici výšky. Když to někomu řeknu, tak se chytá za hlavu, že to nééni možný, jejich pes má 24 kg a je tlustý (headbang) . Jo, papírově má prý mít fena chodského psa 16-20 kg, pes do 25 kg. Ha, ha, všechny tři naše holky jsou těžší.
pro laika to dělaj ty chlupy, to bych pochopila. Ale vet? Je mi ho líto, furt má hroznej hlad, nosí mi misku, ale mám ho zakázáno krmit. ALe dávám mu aspoň mrkev, za to mi nevynadaj, ale skočí po ní vždy tak, že mi sklapne celou ruku.
Odkud ho máte, tedy psa, ne veta? Nemůže kulhat proto, že si někde natáhl nebo podvrkl packu? Teď na těch zmrzlých hroudách je to hned, zvlášť když lítá jako prdlý choďák.
Blážo díky za hodně, hodně důležitý článek (y)
Výběr majitelů a budoucí osud štěňat je tak , tak strašně složitá záležitost a nikdy se nedá stoprocentně odhadnout – a myslím ani po x letech zkušeností – zda dávám štěně do dobrých a zodpovědných rukou. Lidé bohužel na rozdíl od zvířat umí klamat a lhát. A zodpovědnost jim začasto nic neřiká. A to nemluvím o nepřipravenosti na příchod štěněte, kdy jsou překvapení, že štěně dělá loužičky /jako by malé dítě umělo od narození chodit na záchod/, sem tam něco zničí /jako by malé děti nic nezničily/, že pejsek tak nějak zázračně sám do sebe nic neumí /jako by malé děti uměly od plínek psát bezchybně diktáty/…. a jiné a jiné. Prostě očkávají dokonalý model modního zboží a pak jsou překvapeni realitou. A je prima, že jsou chovatelé, kterým osud jejich štěňat není lhostejný a jsou-li v průseru, ujmou se jich. To taky není úplně častá záležitost.
Ještě jednou díky za článek.
Joooa taky mám poděkovat za tip, už je díky tobě vybráno – jen jsem se ještě nedozvěděla odkud štěndo bude.
Petro, super zpráva! Ať bude z jednoho, či druhého zdroje, bude to super! Dej mi prosím vědět (sun)
prosím Tě já to z ní „lámu“. ale vždycky se mineme. Je to fenka, a myslím si, že bude květovaná 🙂
tak jo tak jo, tak jo, je to květinovej číňánek a díkujou moc za tip.
Chudák malý. Naštěstí teď už vypadá dobře. Bohužel, nikdy se nedá na 100 % odhadnout, co je to za člověka. Dá se prověřovat, pozorovat chování, upozorňovat, ale vždycky tu nějaké riziko bude.
OT pro odlehčení: Děda dostal k 80. narozenínám samce králíka (teď nevím, hlásila jsem?) a ten se – i přes určité prvotní pochybnosti o jeho schopnosti – nyní stal hrdým otcem dvou hnízd malých králíčků. V jednom jich je 7, do toho druhého ještě radši nelezeme. Musím říct, že tak naštvaného králíka, jako byl ten starý, člověk hned tak nevidí.
Hlásila jsi, že ho chceš dát, dávaly jsm etipy,kde ho sehnat..pak, ž ejsi dala…ale že je otcem, to už jsi neřekla (chuckle)
dobře jste vybrali 😉 (y)
Děkuju Dede za zveřejnění tohoto článku. Někteří z vás o tomto případu vědí ode mne, když jsem posílala fotky zuboženého tvorečka, který se bál napít i vody z misky, byl vystrašený a měl problémy se začlenit zpět do smečky. Naštěstí to nakonec dobře dopadlo, ale dospělí lidé by si měli opravdu uvědomit rozdíl mezi živým a plyšovým zvířetem, než si to živé pořídí.
Blážo, díky, že jsi tenhle článek sem zařídila. Četla jsem už v mailu.
Přijde mi, že je něco špatně ve výchově – do dětí se cpe, že mají právo tuhle, právo tamhle – a o povinnostech se nemluví. Myslím, že právě proto z nich rostou lidi, co nejsou vůbec připravený na problémy a potíže. A některý to řeší takhle nějak hnusně. Oni přece mají právo být v pohodě :@
Ono se to zase obrátí, až budou mít oni děti.
To budou mít taky ti samí, totiž rodiče, právo na tuhle a tohle.
Děti jsou nerozbitný, skoro, děti se přizpůsobí… A vyrostou samostatní jedinci, co se zařeknou, že *oni* se o svoje děti starat budou – a toč se kolečko toč, uděláme kolotoč…
Zano, trefilas hřebíček na hlavičku! Přesně popsáno, cítím a vnímám to stejně! (devil)
Damiánku, buď rád, že tě vrátila ta tvoje macecha…to je její jediný plus! A nesnažila se tě prodat dál,uvázat v lese nebo vyložit u silnice z auta…ale na to jsi asi stál dost peněz….
Takže ti přeju,aby už Ti bylo jen a jen dobře!!!!! (h) (dog) (y)
tady je něco k článku:
http://www.lidovky.cz/vyrostl-vam-ze-zakrsleho-kralika-obri-usak-na-reklamaci-mate-dva-roky-1j9-/ln_domov.asp?c=A110308_152324_ln_domov_spa
Myslím si, že tohle byste si měli přečíst všichni…stojí to za to…. :O
já to včera slyšela v televizi a hned mi to naskočilo, když jsem četla článek – v některých případech to ale může být problematické, ne? co zvířata, která se „normálně“ dožívají nižšího věku?
ale v následné diskusi kolem mě zaujala zmínka o tom, že se chystá (?? nebo jen zvažuje??) možnost zavést pro zvířata zcela zvláštní samostatný status – cápu že aby se mohly vůbec prodávat, nemůže se na ně pohlížet stejně jako třeba na lidi, ale zase podle toho současného OZ že to je „spotřební zboží“, to nějak skousnout dost dobře nemůžu
nejsem si jistá, k čemu (jaké definici) by naši pánové zákonodárci došli (dojdou), ale považuji to za správné, definovat zvířata nějak jinak než jako jsou třeba boty
Alespoň že ho vrátila, baba jedna.
Naháčkové nejsou můj šálek kávy, já raději chlupatý (i když zrovna teď, kdy čuba líná tak, že uklízím denně….. :@ ), ale ty první fotky mi trhají srdce.
Je vidět, že teď se má výborně a je v dobrém rozmaru.
Taky jsem mohla chtít slevu na Báru, že není zdravá a doživotně bere léky, jenže my ji máme rádi.
Damiánkův osud mnou otřásl tím víc, že sama mám tři chocholaté rošťáky doma – dva naháčky a jednoho puffíčka. Kostřička se za pár dní obalí a bude to dobré, ale pohled jeho smutných očí na první fotečce. Na poslední fotce už má rošťácký výraz správného číňánka.Držím Damiankovi palce a posílám veliké pohlazení a od mých kluků lízaneček (h)
Oba články stojí za pečlivé přečtení, takže si je musím nechat na později, ale využívám toho aspoň k opakování odkazu na petici za účinný zákon na ochranu zvířat, pro ty, co třeba v pondělí chyběli:
http://www.petice.nazory.cz/petice/petice-detail.php?id=335
A pokud někdo nesouhlasí s tímto konkrétním textem a má jiný nápad ophledně této problematiky, zkuste, prosím, napsat aspoň krátký dopis či mail svému poslanci.
Nesouhlasím s některými aspekty textu. Nevěřím, že tresty něco vyřeší (ostatně vyšší tresty je možné uložit již dnes a nedělá se to). Zlikviduje to řadu dobrovolnických aktivit (depozit). Naloží to další povinnosti slušným chovatelům (podotýkám, že mě osobně by se to nedotklo) a na množírny to stejně fungovat nebude – tam je možné zasáhnout již podle současných zákonů. Ostatně kdo určí, co je velká chovatelská stanice a co je množírna?
A celostátní registr? Vím o minimálně dvou případech, kdy policie předala útulku čipovaného psa!!! a nikdo se neobtěžoval zjistit majitele, natož ho kontaktovat. Naštěstí majitele napadlo se v útulku poptat (nevím jestli by mě to napadlo, spoléhala bych ne čip).
Jako v řadě dalších problémů by stačilo, kdyby se dodržovaly stávající zákony…
NIKDY nespoléhej na čip. Mám tu zkušenost že se nálezce dokonce neobtěžoval zavolat na telefon napsaný na známce na obojku a psa si prostě nechal. Známka je nejrychlejší, čip je pojistka, prokazatelná identifikace. Nejvíc udělají letáčky, nejlépe se slíbenou odměnou, v co nejširším okruhu, pověšené na strategických místech – obchody, hospody, autobusové zastávky. Obvolat městskou policii, útulky okolo, ve vesnicích nahlásit starostovi…
Mně se to naštěstí nestalo, zatím si mě holky docela hlídají a nechci to zakřiknout, ale byla bych ráda, kdyby jim to vydrželo.
Chudinka Damian. Snad se dá brzo do kupy.
Ovšem včera říkali v tv, že vinou špatné novelizace OZ je nyní záruka na zvířata 24 měsíců. Bič na slušné chovatele. Teď se to dostalo na veřejnost, takže takových případů bude jistě přibývat. 🙁
Nemyslím, že takových nějak moc přibyde. Jen místo aby psa vyhodili, tak ho vrátí. Kdo má psy rád, tak si ho nechá. Ostatně v tomhle bude určitě novela. Protože krátkověká zvířata by se musela přestat prodávat, neboť by uhynula ještě „v záruce“. A co s chovem hospodářských zvířat, která se porážejí dříve než ve dvou letech?
Tak do lidí se opravdu vlézt nedá, my jsme měli štěňata jen jednou a k naší smůle jsme špatně vybrali majitele jedné fenky. No bylo mi divné, že se ptají, jestli bude štěkat a měla jsem chuť jim odříct, ale manžel měl řeči, že se mi pořád na někom něco nelíbí. Při další jejich návštěvě, to už byly doma jen dvě feňulky, holky zajely pod auto a nechtěly vylézt, tak to už jsem z toho byla dost na pochybách. No bohužel se mé obavy vyplnily, za dva dny jsem jí měla doma zpátky, protože štěkala, běhala podle plotu a nechtěla být v ohrádce a spousta dalších „důvodů“. Druhá fenka se mi vrátila v pěti měsících z důvodu těžké nemoci majitelky, byla jsem z ní taky dost zoufalá – byla dost hubená, nevyčesaná zplstnatělá štěněcí srst, smrděla…Nechali jsme si ji, ale není to bohužel stejné, jako kdyby u nás byla od narození, i po sedmi měsících bojujeme se zlozvyky, které se naučila u majitelů.
Dva dny je ještě dobré, to se nestačí stát moc škod. Těch půl roku, jak sama víš, už je problém. Jenže, sakra, když necháme fungovat jen množitele a zodpovědní chovatelé to zabalí – kam to půjde?! Já vím, že je psů hodně. Ale přesto si myslím, že odchovávat rozumně kvalitní zvířata má smysl (pravda, když mi demolují barák, tak mám trochu pochyby… 😛 )
Co tvoje „matka“. Jak to vypadá?
Tak asi to bude „jen“ faleška, tlustší je, ale nenalévají se jí cecíky, což by týden před porodem už asi měly. Náznaky ke rvačce většinou stačím rozeřvat. Jen si neumím představit, jak to bude vypadat, až bude skutečně březí, to snad tu mladší sežere (envy)
Radši hlídej. Mohou se nalít až den dva před porodem, zvlášť u prvničky… Ale to ti nemusím říkat.
Ale jsou to potvory.. Takhle si nechat zblbnout hlavu hormóny. Aspoň vidíš, že tě respektují jako Velkého psa.
S těmi hormóny je to o to horší, že se dámy sesynchronizovaly a straší jim ve věži všem (whew)
To je právě to, z čeho jsem smutná, Evi (inlove) . Každou chvíli se setkám s tím, že kvalitní štěně té či oné rasy není k sehnání. Přitom ale psů celkově je přebytek. Tohle určitě není správné.
Když pomyslím na Tvé kulaté lesklé bezdomáče (chuckle) :* , tak si říkám, že si zaslouží jen ty nejlepší páníky, protože mají skvělý základ. (h)
Ano, pozice slušných chovatelů, kteří zodpovědným chovem vlastně udržují „kulturní dědictví“ našich předků, na současném trhu vůbec není růžová. Psů je strašně moc a popravdě momentálně je mezi lidmi, kteří mají psy rádi, hodně rozšířený názor, že je třeba nejdřív zachraňovat potřebné a teprve potom může přijít čas na čistokrevné psy, kteří se přece mají dobře. Jenže s tímto přístupem brzy nebude žáné příště, protože aby bylo možné sehnat kvalitní štěně, musejí existovat kvalitní chovy. A ty musejí produkovat štěňata, jinak chov zanikne. Na druhé straně – když má člověk štěstí a o své psy se stará, tak nového potřebuje řekněme jednou za deset (nebo i víc) let, což přirozeně omezuje počet vhodných pánečků pro psy daných plemen. Navíc mám někdy dojem, že se na lidi, kteří kvalitní štěňata shánějí, často kouká jako na snoby – proč radši nezachrání nějaké zvíře z útulku? Vždyť tam jich je tolik!
Když nepočítám Maxe, který byl „zachráněný“ od špatného chovatele, tak mám čistokrevné psy. Přitom v podstatě jen Daník byl výstavní, ale kvůli silně se prosazujícímu „plachému vlkovi“ skrytému v povaze jsem ho stejně nenechala uchovnit. Kazan je přerostlý a chudozubý, Berry má plandavé ucho. Nikdy bych své psy nevrátila, výstavní ambice nemám, nicméně psi z kvalitních chovů pro mě znamenají jednak dobré „základní“ zdraví a především skvělou a spolehlivou povahu.
V případě Damiána bych té paní nevyčítala, že zjistila, že vlastně zvíře nechce – i to se může stát. Ale krutě zanedbat ty nejzákladnější potřeby štěnětě… vlastně jakéhokoliv živého tvora… to by trestné být mělo, byť Damiána nakonec neutrápila k smrti. Jako obvykle se naskýtá otázka, proč si nepořídila plyšáka.
Dneska už vím, že chci psa s PP právě kvůli záruce povahy a snad i zdraví (snad). Prostě doufám, že se neuchovní pes s výraznými zdravotními potížemi, i když o spoustě takových jsem už taky slyšela. Vím, že je spousta opuštěných psů v útulcích, ale já už nemám odvahu to riskovat znovu. Proto si raději koupím dražšího psa s PP, jednak proto, že ho nemám „na zahradu“, ale chci spolehlivého psa jako společníka a taky proto, že to nebude žádné špatně živené štěně od množitele, které pak má celý život zdravotní problémy.
Na druhou stranu, při prohlížení stránek chovných stanic občas narazím na nějakou, která chová čtyři rasy psů. Otázka je, jak moc se mohou chovatelé těm štěňatům věnovat, když jich mají třeba zároveň od tří fen?
Může být Damián rád, že ho paní přijela vrátit, byť zřejmě hlavně proto, že jí šlo o peníze. Komu o ty prachy nejde, ten klidně toho psa vyhodí. Hlavně když nesplní očekávání – čůrá, kaká, ožužlává zařízení, štěká, kňučí, budí páníčky v noci ( už týden jsem vyloučena a Majda budí Bimbouše. Zřejmě se jí zdám moc utahaná ), nedejbóže vyžaduje pozornost. Nebo prostě moc vyrostl – to jako náš Bohoušek.
grrrrrrrrrrrrr ….. prihovaram sa za ten najhnusnejsi starobinec s protivnym personalom a odpornym zradlom …. to by bola „poetic justice“ (no, sak snivat mozme). Damiankovi uz len kopu (h) !!!
bohužel se do lidí vlézt nedá… Ani ten nejlepší a nejzkušenější chovatel nemůže říct, že nikdy neprodá štěně špatně. Štěně se dá z důvodů skrytých vad (nemoc, která propukne až u chovatele, nesestouplé varle…) „reklamovat“ myslím v lhůtě 6 týdnů. Řada chovatelů má ve smlouvě, že vrátí část peněz za štěníka, kterému se nějaká vada projeví později (nevyroste do požadované velikosti, má špatný skus, projeví se vada kloubů…) ale vše je na smlouvě a hlavně na rozumu a citu prodávajícího a kupujícího.
Smekám před chovateli, kteří se o svá „miminka“ postarají ihned a třeba i po osmi letech (inlove) . Považuji za normální, že všichni chovatelé nemůžou vzít všechna svá štěňata, která se dostanou do potíží, domů, ale hledají, inzerují, shání a starají se… a není jim to jedno… Bohužel je i řada chovatelů, pro které okamžikem zaplacení přestává štěně existovat. Nechápu…
Pak se třeba najde v útulku tetovaný německý ovčák. Nadšenci vyhledají tetovací číslo v plemenné knize, seženou kontakt na chovatele… a ten jim sdělí, že ho to nezajímá a komu štěně prodal si nepamatuje, neboť si žádné papíry nezakládá… A že by třeba na svůj web uveřejnil, že je jeho odchov v nouzi ?? Nee – je třeba inzerovat jen nová štěňata a úspěchy …
Jsem ráda, že ke všem třem doguškám jsme „dostali“ i skvělé chovatele. Takové, kteří se ke svým štěníkům vždy a všude hlásí a opravdu se o ně zajímají. A takové, kteří by se o svá dítka v nouzi postarali stejně krásně, jako chovatelé Damiánka.
Psů je mocmoc (a naháči jsou častým produktem množáren a je jich na trhu hodně s PP i bez PP). Bohužel prodat štěně dobře je dnes těžší a těžší. Psa si nekupuje jen ten, kdo ho opravdu chce, ale řada lidí ho bere jako běžný doplněk do skoro každé rodiny…
Bohužel, mít psa, to je v dnešní době móda a norma. Někde jsem četla, že Češi momentálně vynikají nejen v používání mobilů, ale i v počtu domácích mazlíčků, zejména psů a koček.
Množina lidí, kteří chtějí, mohou a dokáží mít psa, se bohužel už téměř kryje s množinou lidí, kteří psa (psy) už mají. Prostě správní páníčci se u nás stávají nedostatkovým zbožím, kdežto pejsků je stále přebytek.
Damiánek měl štěstí, že se dostal zpátky domů a na fotkách je vidět, jak doma rozkvetl. (h)
Jak je vidět, ani vyšší pořizovací cena není zárukou, že majitel se bude o svou „investici“ dobře starat – to mluvím o těch, kdo si pejska nepořizují proto, že jim to velí srdce. Moc smutný příběh. Blážo, dík. Pamatuju si na Damiánka, když jsi o něm psala po jeho návratů domů.
Ty, tohle mi nedělejte. Už takhle kádruji uchazeče o štěně (a tím pádem hůř prodávám). To je noční můra, vrácené zanedbané štěně. Právník… k čemu?! Stejně bych si ho vzala zpátky, bez ohledu na peníze… Právníka bych potřebovala až jako obhájce, až bych byla souzená za násilí na „majiteli“ psa.
Evo, jsi jednička. Právě takové smlouvy pro štěňátka měla kamarádka s choďačkou. A štěníkovou si vzala zpět po roce, protože noví páníčci si asi vůbec neuvědomili, že choďák je větší pes a svedli to na alergii. Vzala si Áju podvyživenou a ustrašenou zpět a skoro rok to trvalo než ji dala do kupy. A měla najednou doma dvě choďandy a už ji nikomu neprodala. Jinak měla na páníčky štěstí. Ale do všech lidí nevidíš. Víte, jak vypadá choďák a Ája byla jak srnka po kruté zimě.
Náš Luxík nebude taky nikdy chovný i když jsme jej tak koupili. Špatně mu vyrostl špičák – nevypadl mu první, jinak je opravdu pěkný ale už bych nechtěla aby po něm byla štěňata. Nereklamovali jsme, ale ani bychom ho nevrátili za nic na světě. Toho chovatele ani moc nezajímalo kam Luxík jde.
Na zuby nejde dát záruku. Luxík je ještě mladý – zkoušeli jste nechat první špičák vytrhnout? Korina byla od poradce chovu z plnochrupých rodičů a nevyrostlo jí 8! zubů. Nevídaná chudozubost. I když jsem ji chtěla do chovu, stejně jsem si ji nechala. Samozřejmě nechovnou.
Do lidí nevidíš. O to jsem radši, že o většině štěňat aspoň občas slyším (spíš čtu maila) a vím, že jsou v pořádku. Vnucovat se majitelům nelze, ale snažím se připomínat.
Do lidí nevidíš, ale podle toho, jak reaguje člověk – zájemce na dospělé psy a štěňata, když poprvé přijde, leccos poznáš. Pokud si s nimi sedne na zem a nechá se očuchávat i od holek, neodhání je aby ho neušpinily, tak je určitá pravděpodobnost, že má psy rád a o štěně se postará. Samozřejmě se může stát průšvih (nemoc, úmrtí). Nebo první dojem klame…
O to víc mě mrzí, že spousta lidí nepřemýšlí. Buď chce snobsky módní plemeno (za jakoukoliv cenu), nebo psa co nejlevnějšího, bez ohledu na kvalitu. Přitom odchovat kvalitní štěně něco stojí a na chovu už se nedá moc vydělat. Určitě ne v poměru k vynaložené práci… Vydělat se dá jen na velmi extenzivním chovu, kde štěňata nedostanou pořádnou péči, rodiče jsou podvyživení, feny rodí, dokud jim síly stačí (a pak se utratí), na kvalitu rodičů se nehledí. Přitom se na takovém štěněti ušetří třeba tisícovka nebo dvě – a několik jich člověk utratí za veterinární péči…
Ale tady pláču na nesprávném hrobě…
Zoubek jsme mu samozřejmě nechali vytrhnout, ale musíme znovu na prohlídku protože se mi nelíbí jak mu rostou /nevím jak je pojmenovat, ty tři horní malé za špičáky/ na jedné straně jsou dobře vyrostlé a na druhé ještě nejsou, jen náznaky. Myslíš, že bychom to naše zlatíčko proto měli méně rádi? Jen si myslím, aby se ta vada neopakovala. Kdyby bylo jen na mě a na Janě, tak bychomměli určitě ještě třetího psa. Nevíme ovšem, jak by to snášel starý Don. On ten náš Luxík je jako tank, chtěl by si hrát a tak Dona občas povalí. Don když už toho má dost tak na něho vyjede ale v šestnácti nemá na ročního. Teď si Lux už zvykl na auto a včera ho Don do něj nechtěl pustit, cvakal po něm a pak se roztáhl na celé sedadlo a neudělal mu místo jako jindy. No, je s nimi legrace. JO, a budu anonym, protože to píšu z kanclu a tento počítač mě nezná. Marska
My tě podle Luxíka a Dona poznali 🙂
Zájemci o psa „bez papírů“ jsou kapitola sama pro sebe. To jsou telefony typu (to určitě znáš) – já bych ho chtěl jen na zahradu, nebyl by nějaký bez papírů? – nebyl, vrh je s PP – a nevíte o někom, kdo by měl bez PP? – nevím, chovné stanice mají psy s PP – aha, no my se tedy rozmyslíme…a už nezavolají. Případně se v druhé větě ptají na cenu a hned odvětí – ale to je strašně moc, viděl jsem inzerát na psa bez papírů a stál jen 2 tisíce…
Borůvku jsem taky koupila jako štěně s výstavními předpoklady, ale při přezubení jí narostl těsný předkus, což už je vada vylučující z chovu. Jenže je naše, i když křivozubka (a to jsem zvažovala, jestli by neměla mít štěňata, protože z mého pohledu je krasavice, jenže štěňata bez PP nee) a nikdy bych ji za nic nevyměnila, no a páník už taky ne…. Taky si myslím, že je mezi lidmi spousta psů a někteří byli pořízeni proto, že je přece mají všichni a jiní jako ozdoba domácnosti…
Kamarádka má taky naháčka a říkala, že co nemá naháč na chlupech, to musí mít v podkožním tuku.
O to je ta kostřičkovitá fotka příšernější…
Ať se rošťákovi už jenom daří… (Ta jeho čupřina, rošťák k pohledání. 🙂 )
Měla jsem si tohle přečíst jako první, abych si pak Piškotkem vylepšila náladu. No nestalo se, myslela jsem, že se představuje nový psík s velice roztomilým ksichtíkem. To sice ano – ale že takhle, to jsem nečekala. Snad jediné, čemu můžete být rádi, je, že paní “majitelka” Damiánka vrátila a neusoužila k smrti. U naháčků je špatné zacházení asi hned více vidět, než u chlupatých psů. Jen jsem nepochopila, zda si ho necháte, nebo mu budete hledat nové doma. (h)
Maricko ja jsem to vzala obracene, ale stejne divny pocit pretrvava…zvire a vec?? Ale to je uz ohrana pisnicka ja vim. Casto jsme premyslela, jak chovatele poznaji, do jakych rukou davaji sveho sverence. Asi to neni jednoduche. Pani si asi myslela, ze je Damian plysovy… no, predstavte si ze by nekdo chtel vratit dite ( ale i to se stava). tak Damiane, hodne stesti.
Maričko, pokud mám aktuální informace, tak snad se hledá nový páníček.
Damiánek již nový domov nehledá. Zůstává u nás jako můj osobní psí kamarád a nahrazuje tak moji první nahatou fenku „Trixi“, která mne po čtrnácti letech v loňském létě navždy opustila. Damiánkův další výlet do světa již nehodláme riskovat…tři měsíce po svém návratu se velice zlepšil, ale šrámy na své psí duši bude mít patrně naždy. Vyžaduje opravdu hodně lásky a trpělivosti. Snad mu tu lidskou zradu dokážeme nějak vynahradit.