Moje člověka má dva druhy doupat. To jedno je plné papírů a kytek a bydlíme tam většinu času. Patří k němu cosi, co moje člověka nazývá Klíče Od Ledničky, je to kovové, cinká to a dlouho, dlouho jsem to neuměla zvedat a podávat, protože to chutná opravdu odporně.
K tomuhle doupěti taky patří spousta Nesmíš. (Třeba Nesmíš Kousat Kytičky! — nojo, já vím… ale vždyť ty se přece hrabeš v hlíně ráda, ne? Nebo Nesmíš Kousat Dráty, Chceš Být Na Uhel?! — ale to byla opravdu vyděšená, ne jenom naštvaná, takže toho se už nikdy nedotknu.)
To druhé doupě je kdekoli, kde si roztáhne spacák, a nepatří k němu skoro žádné Nesmíš.
I když, s mojí člověkou to není nikdy jednoduché. Takže k těm dvěma druhům doupat patří ještě jedno, co není tak úplně doupě, protože já tam sice spím, ale moje člověka ne, a když někde nespíte, tak to doupě být nemůže, to dá psovi rozum. Tomu doupěti nedoupěti se říká Škola (někdy taky Knihovna, to je právě to místo, kde já spím a moje člověka ne). V doupěti nedoupěti není moc Nesmíš, zato je tam spousta Nelez Tam a občas taky Tvař Se, Že Tu Nejsi.
No a ke každému tomu doupěti patří jeho smečka. Někteří jedinci se přelívají z jedné smečky do druhé, ale to neznamená, že je to jedna smečka ve třech doupatech. Je to trochu složité, jak to vysvětlit člověkům, co nemají pořádný čenich? Prostě ti jedinci, co patří všude, nejsou Hlavními Psy všech těch smeček, takže to musí být tři zvláštní smečky. Tak.
První smečka, kterou jsem poznala, si říkala Básníci (někdy taky Filozofové a občas i Cvoci). Ta patřila k doupěti plnému knih a kytiček, k tomu, od kterého jsou Klíče. Scházeli se tam, vždycky přinesli spoustu papírů, občas udělali společně nějaké žrádlo (a jednou se o ty bramboráky servali, to byla psina), přenášeli ty papíry z jedné hromádky na druhou, moc kolem nich mluvili, pouštěli muziku, čmárali do těch papírů a tak.
Já jsem jim samozřejmě pomáhala ze všech sil. Po papírech jsem ťapala a snažila jsem se mít něčím zamatlané tlapky, abych taky zanechala nesmazatelnou stopu v dějinách literatury. Nejlepší byl inkoust, ale k tomu jsem se dostala jenom jednou. Obyčejně mi muselo stačit bláto. Moje člověka mi to pořád hatila: vždycky, když se mi povedlo si venku pořídit dobré bláto, hnala mě do koupelny Umýt Nožičky.
A co mi řekla na ten inkoust, to radši nechcete slyšet. A abych nezapomněla, plnoprávným členem smečky jsem se stala ten den, co jsem rozkousala kalkulačku a flétnu a pak usnula na řecké gramatice. Moje člověka sice řvala, ale polovinu času smíchy, a smečka se shodla, že jsem jednoznačně pythagorejec, když mě zajímá vztah mezi čísly a tóny. Moje člověka se od té doby vytahuje, že jsem se propracovala až k odmocninám.
Tahle smečka taky byla první, se kterou jsem šla do nějaké Velké Akce.
Všechno to povstalo z těch jejich papírů. Prostě je napadlo, že z nich budou číst před moc a moc lidmi. Asi si mysleli, že je v doupěti málo knížek. (Moje člověka vypadá, že si to myslí dodnes, ale od té doby, co vím, že jsem pythagorejec, mě většina z nich nezajímá a mám spadeno jenom na řeckou gramatiku a počítání balonků. Jo a ještě vyju, když moje člověka hraje na flétnu. Ale to sem teď nepatří.)
Nevím, jestli tušíte, co ta smečka vymyslela: že z těch papírů udělají opravdovou knížku. A kolem toho museli tropit spoustu Velké Ostudy. Byla jsem u toho skoro od začátku, takže to moc dobře vím.
První Velká Ostuda měla být to čtení před těmi lidmi. Moje člověka hrozně nerada čte vlastní texty a říkala, že ji budou muset ožrat, aby si vůbec troufla. Oni jí říkali, že ji právě opít nesmějí, protože by tam pak prý žvanila moc. No domlouvali se kolem toho pořád dokola a dokola – ale já už věděla, že tohle je přesně práce pro mě. Nač by taky měli lidi psy, když ne aby jim psi pomáhali, no řekněte?
Přišli jsme tam. Byli jsme schovaní za dveřmi za závěsem a dovnitř do místnosti zatím chodili lidi. Spousta lidí. Pak jsme teda zpoza toho závěsu vylezli, smečka si sedla na pódium do křesel a já si lehla mojí člověce k nohám.
Prozatím.
Začali číst. Moc dobře jsem už věděla, kdo bude kdy mluvit, protože to v doupěti nacvičovali aspoň pětkrát. A tak těsně předtím, než měla otevřít pusu moje člověka, jsem se já zvedla, ladně přeťapala celé pódium, pořádně se odrazila z kraje a skočila až do třetí řady. No a pak už jsem chodila mezi těmi lidmi, nechávala jsem se obdivovat a hladit, čas od času jsem vykoukla do uličky, aby moje člověka věděla, že tam pořád jsem a že pilně pracuju…
Byl to prý veliký úspěch. Sklidili jsme obrovský potlesk a moje člověka byla spokojená. A když měla z těch papírů číst příště, už o žádném opíjení nemluvila, ale zato prohlásila, že Penny, jako já, půjde s sebou, protože hlavní maskot a hvězda večera se vynechat nesmí.
Druhé smečce moje člověka říká Má Drahá Rodinka. Vídají se hlavně na Chatě, což je takové přechodné doupě mezi doupětem, od kterého jsou Klíče, a doupětem pod stromy. Já jsem nikdy nepochopila, jestli je Chata jenom jedno z doupat pod stromy, nebo něco zvláštního, ale to bude tím, že moje člověka do doupat pod stromy jezdí nejraději sama, jenom se mnou.
Má Drahá Rodinka se prý mojí člověky ptala, jak to je s tím jejím novým psem. Proto mě tam moje člověka vzala, abych se představila.
Jenže. Já zjistila, že kromě lesa jsou tam i pole – a lidi, po polích se tak božsky běhá! No vy to nemůžete znát, vy běháte strašně nešikovně, ale my, co máme čtyři nohy, nám se po takovém zvlněném poli pobíhá a skáče jedna radost! A aby moje člověka věděla, jak moc jsem šťastná, vždycky jsem se vracela zpátky s myší. Tu jsem položila ke svojí misce a honem zase pádila pryč, protože – no protože taková šíře a volnost a nádhera jako pole, toho se jeden nemůže nabažit!
Moje člověka zatím seděla s Mojí Drahou Rodinkou v lehátkách pod slunečníkem, pili kafe a mluvili. (Nesmím Kafe. To jsem si řekla sama, když jsem jednou vypila zbyteček zapomenutý na stole a pak neusnula den a půl. Moje člověka tvrdí, že jsem tehdy dokonce běhala po stěnách, ale moje člověka občas strašně přehání.) Dobře, takže pili kafe a mluvili a já jsem vždycky přiběhla, šťouchla jsem moji člověku do ruky a zase jsem zmizela pryč. Já teda nechápu, jaktože mě neviděli. Moje člověka o mně věděla celou dobu!
A jak tak mluvili, začali se taky zajímat, kde že je ten nový pes. (Řeknu vám, trvalo jim dost dlouho, než se k tomu propracovali – kdybych se uměla urážet, asi bych měla být uražená. Naštěstí to neumím. Měla jsem na práci mnohem důležitější věci, třeba běhat kolem, hlodat klacky, lítat po poli a lovit myši.)
Když se ptali, já zrovna probíhala kolem. No vážně, jak mě mohli nevidět? Řekla jsem si, že to bude chtít solidnější Akci než jenom každou chvilku proletět mojí člověce pod rukou nebo za lehátkem. Když jsou tak nevšímaví. Významně jsem na moji člověku střihla uchem a už jsem pádila nahoru na pole.
Moje člověka umí báječně držet partu. Řekla: Penny je přece celou dobu tady. Dávejte dobrý pozor, já vám ji ukážu. Já mezitím doběhla až nahoru k cestičce, otočila se a chystala se k Akci. A moje člověka zavolala: Peeennyyy!!!
Já vystartovala. Po poli jsem běžela co skok, to pět metrů. On je tam docela svah, takže jsem nabírala rychlost, jen to svištělo. Pak přišla první mez. Tu jsem přeskočila na jeden ráz. Pak tráva. Moje člověka mě slyšela a říká: Už je tu. Pak druhá mez, vysoká na dvě chaty. Já se nahoře odrazila a hooop! přeletěla jsem mez, trávník pod ní, slunečník i všechna lehátka a už jsem mizela v lese.
A moje člověka povídá: To, co jste právě viděli letět kolem, je můj pes. Má Drahá Rodinka od té doby spekuluje, že jsem křížená se srnkou. Ale to já nejsem. Já vím, co jsem. Jsem pythagorejec, praktický filozof! A skládám si trojúhelníky z trávy, mě a ožužlaných klacků.
A jako každý správný filozof chodím do Knihovny.
Tam se schází třetí smečka. A musí se tam být Ticho, protože všichni hrozně pracují. Moje člověka mi vždycky dá na zem svůj batoh a já se na něm schoulím do klubíčka, přivřu oči a poslouchám. Moudrost do mě proudí ze všech stran.
Moje člověka tvrdí, že jsem jediný pes, který smí studovat na vejšce, aniž by měl maturitu. Nevím, co je maturita, takže to musí být pravda. Moje člověka taky říká, že jsem toho na jejích skriptech naspala pětkrát víc než ona, takže bych prý podle zákona o migraci informací měla být pětkrát vzdělanější a chytřejší. To já samozřejmě jsem, jenom se tím moc nevytahuju. Mám moji člověku ráda a nechci ji shazovat.
Tam jsem se taky dozvěděla, co znamená moje celé jméno: Penelopka. To byla Odysseova věrná žena, abyste věděli. Moje člověka říká, že za to nemůže, a má pravdu, protože mě tak pojmenovaly ty děti, co jsem se k nim přidala, jestli se pamatujete. Asi to byly klasicky vzdělané děti.
Moje člověka mi občas říká Penušatá Penuška, protože mám jedno ucho nahoru a druhé dolů. Ještě tvrdí, že pejsci s jedním uchem nahoru a druhým dolů jsou kouzelní, a to má, prosím, taky pravdu. A když zlobím, tak mi říká Penušatice. Moje člověka umí nadávat docela dost, ale mně nenadává, to si všechno nechává pro ty krabičky, co u nich sedává a ťuká do nich prsty. Těm říká Zatracenej Krám Pomalej, Blbej.
Abych byla spravedlivá (my filozofové musíme dbát na etiku), Zatracenej Krám Pomalej se jmenují skoro všechny bručivé krabice v Knihovně. Kromě dvou. Jedna z těch zbylých se jmenuje Křáp Jeden Předpotopní a druhá To Si Radši Zajdu Na Kafe (někdy Na Oběd). Říkají jim tak všichni ze smečky, takže to jasně musí být jména.
Když přijdeme do Knihovny, moje člověka zazvoní u dveří, ony zabzučí, moje člověka je otevře, já vběhnu dovnitř, pozdravím nejbližších pár členů smečky, moje člověka taky, pak si sedne k některému Zatracenému Krámu (když je volno jenom u To Si Radši Zajdu, zapne ho, dá k němu batoh a cedulku, že tam je ona, a jdeme pro to kafe), pak si tam rozloží svoje papíry, mně rozprostře batoh pod stolem a pracujeme.
Místnosti jsou tam malé, v každé je čtyři nebo pět stolů a dva nebo tři Krámy, takže se tam lidi moc nepohybují, jenom občas někdo přijde, já ho jdu prověřit, jestli tam patří, on mě podrbe za ušima a já si jdu zase lehnout na batoh a pokračovat v pilné práci.
Když dveře nezabzučí, moje člověka vyhrabe Klíče. Potom bzučívá sama, když chce dovnitř někdo další. Bzučela bych místo ní, já jsem ráda užitečná, ale ona mi Bzučivou Krabičku nechce půjčit, že bych ji prý zdemolovala. Nevím, jak ji přesvědčit, že ne. Telefon jí taky nosím a nikdy jsem ho nezdemolovala! Používám výhradně vlastní kalkukačku, když potřebuju, a i tu už moc ne. Zvlášť co jsem se zdokonalila a umím počítat z hlavy.
Vidím, že mi to nechcete věřit?
Ale to byste měli! Umím mojí člověce najít a donést její Telefonek a když se spletu a není to ten její (nebo je to ovladač), donesu jí Druhej Telefonek, a když to pořád není ono, nosím jí Druhý Telefonky, dokud není spokojená! A s balónky je to taky tak.
Zpátky do Knihovny. Občas se stane, že jsou dveře otevřené. To pak běžím dovnitř sama, protože na chodbě musím Dělat, Že Tu Nejsem, a to mě nebaví.
A jednou byly takhle dveře otevřené. Já vběhla dovnitř. V první místnosti nikdo nebyl. Tak jsem nakoukla do druhé. Tam taky nikdo. Až ve třetí byl jeden z Velkých Psů. Seděl u stolu a já měla takovou radost, že tam přece jenom někdo je, že jsem udělala hop a skok – a už jsem mu seděla na klíně!
Samozřejmě mě hned začal hladit, jak se patří. A když dorazila moje člověka, řekl jí: Paní kolegyně, to je váš pes? A ona, že jo. A on na to jenom: Aha. A moje člověka se tak zmateně koukla a povídá: Ona Penelopka něco provedla?
A on se tak divně usmál, jako by se už už měl rozesmát, ale před smečkou tam nechtěl. Já mu samozřejmě na klíně dávno neseděla, to dá rozum, seskočila jsem hned, jak jsem slyšela moji člověku vcházet. Dávejte si na… Penelopku… větší pozor, povídá on, a moje člověka se omluvila a nevěděla pořádně zač.
A teprve když po pár hodinách odešel, přehráli jí ostatní ze smečky, co se stalo. Mohli se u toho umlátit smíchy všichni včetně mojí člověky. Ale byl to takový ten smích, jako když seberete Velkému Psovi kost a jste děsně nervózní, že vás za to kousne.
Ale nekousl. Naopak jsem už od té doby nemusela na chodbě Dělat, Že Tam Nejsem. A chodila jsem se s ním zdravit pravidelně, jenom jsem si už vždycky dala pozor, aby ho u toho nikdo neviděl.
Ani moje člověka ne.
Ale ta to poznala. Ona pozná všechno. Občas si myslím, že má psí čenich.
Nebo to snad bylo těmi chlupy na kalhotech…?
(Podle vyprávění své Penny sepsala Ioannina.)
Tedy, takhle šikovná a vzdělaná, resp. od přírody inteligentní pejska, to je panečku ta nejlepší společnice pro svoji paničku!!! A jestli se Penelopčina člověka neurazí, tak mi na té první fotce trochu připomíná naši novou pesinku Beckynku, ale u té se obávám, že ji vzdělání poněkud minulo a dokonce si kvůli ní páník změnil zvuk při startování jeho noutbůčku (Deep Purple), protože přitom vždycky vyděšeně nadskočila a koukala se kolem, co se to bude asi dít (chuckle)
Ta první fotka je nadšený ksichtík balonkový: Máš! V ruce! Balonek! Hoď! Notak honem! Tam v tý ruce! Máš! Balonek! Pro úplnou představu je potřeba si dodat pár nadšených koleček z nedočkavosti. Penny je totiž hyperaktivní. Ta jak se nehejbe, tak není. 🙂
Umělýma zvukama ji neošidím. Poslechne si jednou, a jakmile slyší totéž doslovně opakovaný podruhý, přestane ji to zajímat. (Delfíni, zvuky večera a jiný céda.) Dtto když zjistí, že ten zvuk vydávám já (vábnička). To doslova vidíš, jak si klepe tlapkou na čelo: jseš člověk, tak co prosimtě troubíš jak jelen??? To moje první psice, ta byla schopná naletět zas a znova. 😀
Penny-Penuško, ať je ti ještě hodně let tak dobře s paničkou (h)
Celej den mam na ksichte usmev, kdykoliv si na Penny povidani vzpomenu. Fakt jste se holky moc dobre navzajem nasly. A panicka umi!
Panička opravdu hodně umí a CD je neomylná. (h) (sun) (toivo)
Penelopko, jsi opravdu velmi vzdělaná pesice. (inlove)
Celý den jsem se nedostala na internet ;( , ADSL pracovala až se skoro zavařila a internet ne a ne naskočit. Šmejdila jsem v nastavení, vypínala a zapínala restartovací knoflík na wifině a pak jsem už byla v koncích. Spřátelený ajťák se přihnal večer k nám, jen dorazil domů z práce, mrknul, vytáhl a opět zasunul ťuplík co vede k adaptéru a hned to začalo fungovat. Koukala jsem jako tele. Vytáhnout a zase zapnout do zásuvky a internet začal fungovat.
Vave, držím palce Tvému tchánovi. Věřím, že se vše podaří, dnes dokáží v srdcařině zázraky (sun) .
Dede, jistě jsi už částečně vybalená a hýčkáš malovátka (f) .
;;) R O Z V E R N Í Č E K . ;;)
.(*) Pepa přijde se psem od veterináře a povídá manželce:
„Celou cestu zpátky tak divně a žalostně kňučel, jako by mi chtěl něco říct.“
Manželka se podívá na psa a povídá:
„Asi ti chtěl říct, že není náš pes.“ .(*)
~o) Vinšuju všem přítomným klidný večer, hezké sny, pěkně se vyspinkejte
a hlavně si, při odchodu od veterináře, prohlédněte psa s kterým odcházíte. ~o)
😀 😀 😀
(clap)
Setkali se takhle pán se psem a pán s kočkou v mrazivým únorovým večeru a prý, že než tvrdnout venku, radši by šli do hospody.
No jo, ale do hospody zvířata nesmí.
Nevadí, řeknem, že jsou vodící…
Dohodnuto. V hospodě je samozřejmě číšník chtěl vyhodit. To je můj vodící pes, řekl první pán, a číšník, že teda dobře, a to druhé zvíře? To je můj vodící pes, řekl druhý pán.
To teda není, povídá číšník, vždyť je to kočka.
Druhý pán procítěně zavyl: Oni mi dali kočku???
Jovo (inlove) , Io (inlove) , vy jste koni děsný, pruhovaný! (rofl) (rofl) (rofl)
(clap) =)) (clap)
zvířééééé (rofl) (rofl) (rofl)
😀 (chuckle) (rofl)
Jeden lepší než druhý 😀
Teda dneska jsem na Zvířetník nestihla ani nakouknout, a tak tu na mne Penelopka pěkně čekala. No, ona je to zjevně velmi mazaná a vzdělaná psová (nebo vzdělaná a mazaná?).
Každopádně je vidět, že se ve světě člověků dost slušně vyzná 🙂 (y) .
Už se těším na další díl.
Mazaná. 😛
My se pokusíme zas někdy společně chytit slinu. 🙂
Ioannino, Ty máš tedy úžasnou pejskovou (h) to naši kluci (dog) (dog) na ní nemají
Penelopko, jsi úžasná psice (nod) A s paničkou se k sobě báječně hodíte…
Ale je víc psů, kteří bez maturity (wait) studují vysokou školu. Arona dokonce měla nárok na zápočet za poctivé absolvování všech praktických cvičení z předmětu Speciální vlákna… To byl jednou jeden opuštěný výukový blok od šesti večer do půl osmé. Před ním v laborce volno. Nikomu se moc nechtělo vracet se do školy… ale když šéf povolil psí doprovod, tak jsem to cviko ráda učila. Do ruksáčku jsem zabalila malou psí deku, žužlací kostičku a šly jsme spolu večer do školy. Arona byla suverén -cizí prostředí ani lidi neřešila, v klidu si hlodala…
Ve škole se mnou byla mnohokrát, i zkoušet chodila…
Xerda byl v cizím prostředí nesvůj. Bohužel se to projevovalo hlavně smradem (tmi) , který z něj ucházel… takže učit chodit nemohl (chuckle) S Kosaticí jsme to raději nezkoušela… přeci jen vybavení laborek je dost drahá sranda a ne všichni studenti by rozdýchali nadšené Betí vítání… Takže ta má pouze domácí samostudium (wave)
Máte nějak špatně postavené přijímačky, milá Xerxová, když berete lidi, kteří neustojí trochu toho smrádku nebo Betí vítání. … Ostatně, ze školy by měli vycházet lidé zocelení a připravení na praktický život. (chuckle)
Betí vítání by náhodou jako součást přijímaček mohlo projít, ne? Copak se kde všude nechce odolnost proti stresu? 😉
Xerxová přehání. Beta měla párkrát příležitost mě poskákat a poválet a ani jednou ji nevyužila (chuckle) , došlo maximálěn na žužlání ruky (pravda, do dozí tlamky se jí vejde poměrně velkej kus). Jinak se chovala vždycky vlídně, leč nevtíravě a ne že by ji přitom páníci z druhý strany drželi za kšíry :* .
Fakt teda je, že když se přitulí, tak to subtilnější studentka nemusí ustát 😀 .
přeháním?? Jóó?? Tak příště už ti brejličky před oblíznutím chránit nebudu (chuckle) Chci vidět, jak budeš vidět (wasntme)
Tsss. Tohle jsem nečetla (happy)
Pchééé, kdo je na brejlích zavislej doopravdy, ten si je uhájí! (rofl)
Krásné povídání. Přeju Penelopce i její člověce pohodové pobývání ve všech typech pelíšků 🙂
A ještě přidám OT přání Dede na pohodové malování i vybalování a OT příhodičku: předevčírem jsem si to rázovala zšeřelým večerem z práce domů (takovou uličkou – na jedné straně rodinné domky, na druhé parčík a paneláky). A najednou slyším rázný ženský hlas: „stůůůj!“, zpomalim, rozhlídnu se, nikoho nevidim, tak tak váhavě pokračuju a hned slyším poměrně blízko ode mne a ještě o oktávu výš: „povídám, stůůj!!!“ Tak jsem nadskočila a zastavila. Hlas pokračoval o poznání vlídněji: „tak vidíš ty potvoro, to tě pokaždý musim honit po celý zahradě“ Nevím, jaké zvířátko to paní honila za živým plotem v přilehlé zahrádce rodinného domku. Zajímalo by mě, co by říkala, kdyby viděla to moje pochodový cvičení. Ale musím říct, je jsem si oddechla dost, když jsem zjistila, že to je celý jen dobrej důvod pro zasmání, tak vám to posílám dál, abyste taky měli v předjarní době nějakej důvod pro zasmání. (rofl) (wave)
Muhehe, Helčo! (inlove) Měla jsi štěstí, že paní nevelela Sedni! (chuckle) (rofl) (wave)
(chuckle) (rofl) (chuckle)
Není nad jasný povely.
Já: „Kam si myslíš, že lezeš?“
Náhodný nevinný kolemjdoucí (provinile) : „Nikam…“
Penny: „Aha, to nebylo na mě?“
já asi nejvíc bodovala, když jsem na toho cizího pána za plotem zařvala: „a opovaž se na mě skočit!!!“ Vypadal, že to s ním sekne, protože Kosatici přikrčenou za rododendronem vidět nemohl… :O a opravdu si myslel, že to patřilo jemu… (rofl)
Já jsem onehdy šla kolem náklaďáku, kde zdatní muži vykládali věci, a houkla jsem na Borůvici „A přestaň se chovat jako idiot!“ a nejbližší zdatný muž se ohradil, že on se teda chová úplně slušně 🙂
Jste koni (rofl) (rofl) (rofl)
Mám poplakaný brejle (clap)
Jo milá zano, takhle se majitelky pejsků seznamují s cizími pány (wait) ! Tak co – nechybí ti pejsek (chuckle) ?!
A to mi jako dohazuješ pejska nebo cizího pána (happy) ?
Ježišmarjá Zano, to bych si ani ve snu nedovolila (shake) ! Stejnak vím, že nějaký ten pejsek na vás někde čeká – boxer pro Františka 😉 ?! tak co bych dohazovala (chuckle)
No a jak bude pejsek, cizí pán je už jenom otázka (ne)vhodně zvolených povelů v (ne)vhodný čas. :*
😀 😀 😀 To je nádhera , úplně se vidím protože jsem nedávno volala tam nesmíš a pán řemeslník se na chodníku otočil a říkal proč?
Před několika roky jsem rozvážela zboží. Přijela jsem k jedné paní a měla zamčená vrátka, zazvonila jsem, nikdo nepřišel otevřít a najednou jsem uslyšela zcela zřetelně ,, dobrý den“ odpověděla jsem a pořád jsem nikoho neviděla, znovu zazvoním a zase ,,dobrý den“ až za chvíli jsem si všimla, že pod střechou u dveří visí klec a v ní žako. Kdyby mě někdo viděl! Připadala jsem si jak debil, odpovídat papouchovi (fubar)
Ještě ho měli naučit podpis na dodejku (clap)
(rofl) (clap)
Já jednou hlídala sestřence andulku, měla jsem ji pověšenou na verandě (teda klec s andulkou, samože 😉 ), aby mohla koukat a nenudila se. No, bylo léto, včelky lítaly o sto šest… najednou takový podezřelý bzučení, že my máme na půdě roj?
No?
Houby. Andulka. 😀
Takhle jsme jednou u nás mezi barákama slyšeli poletovat mobil. To už je dávno, tehdy ještě zvoniliy všecky stejně a ten kos se to teda naučil taky.
Neviem, ci uz som to tu aj niekedy nepisala, ale v davnych dobach, zaciatkom 90-tych, ked este chodili po mestach a dedinach pojazdne mraziarenske predajne preflaknutej znacky Family Frost, tak na ulici pri mojej robote sidlil v krickoch drozd, co mal nacvicenu tu family-frost-melodiu! A dokonale!
ano, směji se a hodně 😀 😀 (rofl)
OT – ještě jednou, mám přesnější info z nemocnice. Takže je potřeba cca týden vylepšovat srdce i celkový zdravotní stav, pak by měl být tchán převezený z Varů do Prahy a tady by mu měli operovat špatnou chlopeň. Takže ty palce jsou potřeba na delší dobu, prosím. (h)
To víš, že jo! (y)
(y) (y) (y) (y) (y) (h) (y) (y) (y) (y) (y)
Kde mu to budou dělat?
Ještě nevím, Veram, je to hodně čerstvé – snad Motol?
Milanovi štupovali srdíčko na Karláku, ve Fakultní všeobecné. A asi toho mojeho stáhli hrobníkovi z lopaty, byli skvěli. Byl to složitý případ. A je tomu už asi devět roků.
Jasňačka, držíme! (y) (h) (y)
Určitě, (y) (y) (y)
jasan (y) (y) (y)
Držím palce (h) (y)
Držím (y) (h) (y) . Ať se tchán nedá!
Drahá příbuzná, stojím zde v haptáku. (y) (h)
Moc drzim palce (y) (y) (y) (h)
Protože jde o držení na delší dobu, alespoň nejdu s palečky pozdě – držím (y)
Já si dávám dnešní , vlastně už včerejší vyprávění za odměnu. A teď tohle. Vaví, budu na něj moc myslet. (h)
Taky přidržuju (y)
Taky držím (y) (y) (f)
Pennynka, od rana sa mi po precitani tlaci na mysel jeden taky vyraz – ked male dieta prejavuje znamky necakanej, veku neprislusnej mudrosti, hovori sa mu u nas ze je „stary rozum“. Tak ty si tiez taky stary rozum (cit.: „nosím jí Druhý Telefonky, dokud není spokojená!“). Pozera ti to aj z oci! A s panickou si sadli jak vies co na serblik (to neni nic zle, to je prosim chvala, nebit!)
„ste si sadli“ tam malo byt samoze. Necitam po sebe. (blush)
Jé, to rčení neznám, to je dobrý! 🙂
jojo – u nás se říká: sedlo to jak prdel na hrnec (nod)
Tak tohle mi MLP zakazuje říkat pod trestem…
dortů není nikdy dost:
http://ivanae.rajce.idnes.cz/
Ježiš, ty jsou krásný!!!!!
tady jsou její stránky, na rajčeti má jen alba…paní je stavební technička v penzi, vyučená curkářka není…..
http://www.dortickyivanae.estranky.cz/
Tak tohle je šílené! Medový hoblík… Ach jo, já se snad naučím jíst sladké. (rofl) Jenže pak už se asi neunesu. (chuckle)
Vůbec si neumím představit zakrojit nůž do kočky s koťaty, do pejska, vůbec do nějakého toho živočenicha, i když dortového potaženého marcipánem!!!!! Snad kraba nebo šneka, ale ani to by mi nebylo jedno! Asi bych si pořídila mrazák s prosklenými dvířky a tam dort skladovala do smrti a chodila se na něj koukat!
Ale jsou opravdu nádherné.
Naty měla berušku a byla opravdu senzační!! (happy)
https://picasaweb.google.com/kunickaj/Naty1Narozeniny2322011?authkey=Gv1sRgCLOc6s6uioW2Sw&feat=email#5578446562701558050
Je hezká, ale tuhle „obludku“ bych klidně nakrojila. Do těch kočiček a pejsků a ježečků ani náhodou!
7 – jdu domů mazlit.
O.T.
Natálka oslavila 23. února své 1. narozeniny. (inlove) (hug)
Chcete-li jukněte sem :
https://picasaweb.google.com/kunickaj/NATY?authkey=Gv1sRgCJOP4Ne46YXEPA
Dodatečně gratuluju Natálce k prvním důležitým narozeninám. Vybrala si pro svůj příchod na svět moc dobré datum. Lidijové narození 23.2. jsou úúúúplně nejlepčejší na celým světě, něco o tom sama musím vědět 😀 😀 😀 .
Hodně štěstí do života a samý sluníčkový (sun) dny přeju.
(y) (rofl)
Dodatečně Ti přeju všechno nej nej k narozkám. (f) (sun) (f)
díky.
Jo a………. příště oslavenkyni tolik nenalejvejte :D:D:D
https://lh6.googleusercontent.com/_o09njekw5D8/TW_tjdKNKuI/AAAAAAAAB-I/K7AKYsoJ2Z4/s640/DSC00803.JPG
Teda, milá Kytko (inlove) , to´s neměla! Teď praskne, že Mates měl narozeniny už 9. února (načal loňskou úrodu malých Zvířetníčků) a kde jsou fotky? Hmmmm …. (blush)
Ale z Natálky se klube nádherná slečna. (h) (f) (sun)
Tádovi přejeme všechno nej a hodně sluníčkových dní. (inlove) (sun)
A fotky určitě budou, však je veekend! (sun)
Ach jo (fubar) Matýskovi přece!!! (heidy)
Všem, malým i velké. Pro každýho jednu (f) (f) (f)
Přesně tak (*) (h) (*)
(f) (heidy) (toivo) (sun) (dog) (hug) (cat) (f)
milá Penny, sepsalas to tak krásně, že jsem se obrovsky bavila, až bych chtěla ještě ještě a ještě (clap) (clap) (clap) (clap)
vynořil se nám další zdatný psavec (nod) (inlove)
OT – zpráva z nemocnice:
Zdá se, že bezprostředně nic nehrozí, ale srdce v pořádku není, tchán má už delší čas „budíček“, teď má nějaký problém s chlopní a zle se mu dýchá. Tak je na přístrojích a doktoři se snaží. Děkuju vám moc za podporu. (h)
Bezva! Dík za zprávu! (sun)
(y)
No, pořád ještě (y) aby (h) vydrželo!
(y) (y) (h) (f) (h) (y) (y)
Milá Penelopé, Odysseus by se asi drobátko divil, kdyby tě našel doma, ale určitě by to dopadlo jako s Velkým Psem, žejo?
Dede, krabice se rozpouštějí stejně pomalu, jako sníh v plížícím se jaru. Žádný povodně nedopusť, vem malování, Honza má pravdu, přecedo, maluj, šetři ruku a pomaloučku dávej na místo.
Honzo, ty dorty jsou bezvadný, ještě by z nich mohl vypadnou aspoň jeden na žežrání, budou asi ňam, nejen hezký, na venkově se peče ještě z opravdových věcí a ne ze směsí.
Milá Penelopko, není nad klasické vzdělání 😀 😀 , je vidět, že smečka pro Tebe dělá, co jen může 😀
Díky za pěkné a obšírné povídání. Penelopka se má!
OT – hurá! Právě se vynořilo malování (party) Už jsem se bála, kde může být, ale je tu 🙂
Tak udělej to, co ti radím dole. (h)
Jo a ještě malé OT – dortíky fakt pro všechny: http://romanajanotovadortiky.rajce.idnes.cz/Detske_a_atypicke_dorty/
Až jsem se zapotila! Nic proti rukodílné práci, aber die farben!
http://ivanae.rajce.idnes.cz/
taky přispěju……berte jedno album po druhém…… (chuckle)
Nahlídla jsem jenom na seznam – kochat se budu až večer doma (nod)
No sláva, to hlavní už máš a ten zbytek – to už půjde samo (chuckle)
Jj, když od jihu dorazí Malování, tak už to jaro asi fakt začíná 🙂 (h) .
Tak ať ti to daří (y)
Milá Pennynko, milá Ioannino, tak tomuhle říkám silná dvojka – i CD muselo dát spoustu práce, aby tuhle dvojku tak dokonale sestavila. Takovéhle počteníčko, to je přímu balzám na duši! Jsem moc rád, že vás obě znám.
Děkujeme, (bow) (dog) i nám je ctí. 🙂
Penny se má- a nejlepší je historka z knihovny 🙂
Lepší je: „A moje člověka povídá: To, co jste právě viděli letět kolem, je můj pes.“ Úplně to vidím. (rofl)
……………e jsem jednoznačně pythagorejec……………. 😀 😀 😀
…………………se já zvedla, ladně přeťapala celé pódium, pořádně se odrazila z kraje a skočila až do třetí řady……………..:D:D:D
Penny ty nejsi pythagorejec, ty jsi hroznej kašpar 😀 😀
…………a lidi, po polích se tak božsky běhá! No vy to nemůžete znát, vy běháte strašně nešikovně, ale my, co máme čtyři nohy, nám se po takovém zvlněném poli pobíhá a skáče jedna radost…………… (y)
máš naprostou pravdu Pennynko, to člověk zpravidla moc neocení, jak se dá lítat ve volným prostoru, já to trochu znám, ale zdaleka ne tak dobře jako vy štěkavci
http://img2.rajce.idnes.cz/d2/4/4542/4542553_ac8ae8dd8ca45512ea57fda957467f73/images/fajfci_kostecka_je_lepsi_nez_redbull.jpg
Krása, kdy bude povídání? (chuckle)
kdy? no to bych taky ráda věděla, sedla jsem na to, rozpesala se u prvního dne a už jsem dál než když psali Vojnu a mír 😀 :D. No dobře trochu přeháním, no…. ale jo pracuju na tom, byl to výživný týden a hošíček měl svého dvorního fotografa. fotky úúžasný dokonalý, vybrat bude fuška. Děsně jsme se u toho nařehtali, když si to člověk nazvětšuje do detailu, je to dost, dost nebezpečný 😀
Peti – tak jsem tajně doufala, že na fotce budeš ty, běžící přes pole s vlajícíma ušima ….ech, co to …. teda chtěla jsem říct vlasama (chuckle)
… s vlající růžovou čepicí! (rofl) (rofl) (rofl) Aúúú, do hlavy ne, prosím! (chuckle)
Honzo, Honzo, Tříkrálová koleda už byla, Velikonoce daleko a von si tady klidně koleduje :D:D:D
ale abys neřek, že máš růžovej absťák… musíš si vystačit ovšem jen s růžovejma rukavicema a ponožkama 😛
http://img5.rajce.idnes.cz/d0505/4/4520/4520479_75f87a816f3b8dab272bcdb6be18d079/images/DSC_3848.jpg
a YGA si musí vystačit bez vlajících uší , zato s vlajícíma nohama 😀 😀
http://img5.rajce.idnes.cz/d0505/4/4520/4520479_75f87a816f3b8dab272bcdb6be18d079/images/DSC_3461.jpg
dobrá holubička (clap)
A že ti ta růžová na vlajících oudech sluší – nakonec to bude tvoje oblíbená (rofl)
Jednu znám, ta holubička je božíííííí!!!!!!!! (rofl) (rofl) (rofl) (rofl) (rofl)
Se těším, se těším, se těším! (rofl)
Já taky, já taky, já taky!!!
Boze! To je fotka! On fakt tym priestorom vlaje. Celym psom!
Jojojo, tohleto umí jenom Ešusek! (rofl) Nádhera!
Petro, nevymlouvej se a piš 😀 . Když máš dva tisíce fotek, tak delší text nevadí (rofl)
Petro, to je fotka jak noha !!!
to já ne to pan profesionál (h) díky němu mám dvatisíce krásných fotek, jednu hezčí než druhou (y)
Petro (inlove) , to je parádní fotka – ten útlý stín a Ešus v prostoru, nádhera!
Jéje, Peny, ty se máš – dostalo se ti klasického vzdělávání v knihovně i na poli… Tak ať vám všem, ve všech Rodinách, pohoda vydrží! (y)
„To, co jste právě viděli letět kolem, je můj pes.“ 😀
Tak tohle mne definitivně dostalo. A pak ještě vítání s Velkým Psem v knihovně. Myslím, že Penny je šťastný pes. Má totiž tu přesně správnou paničku, kterou potřebovala. CD má na tohle prostě čuch.
Přelet nad slunečníkem je fakt nezapomenutelnej. Obličej Velkýho Psa taky. (rofl)
Kdy budete graduovat, Penelopé?
Nevím, ale možná se už pokládá za vystudovanou, i když mi diplom (naštěstí) neožvýkala. Tehdy už byla rozumná a demolovala jenom vlastní hračky. 🙂
Možná to počítá od nějaké vydařené diskuse. (rofl)
Tak Ježíšek konečně dorazil! To je dobrý důvod, proč měl článek zpoždění, to Dede rádi omluvíme. Tak ať to vybalování jde od ruky. Ale z vlastních zkušeností mám pocit, že vybalovat je horší, než balit. Do dneška jsem některé věci nenašla. Ke konci balení totiž přestávám být důsledná v popisech a tematickém ladění beden a začínám balit: „Kam by tohle šlo ještě přistrčit?“ a to pak najdu z některých věcí jen polovinu. A dokud nevybalíme definitivně (tedy dokud nebude všechen nábytek), tak to prostě nenajdem.
Ale Dede je zkušenější harcovník a něco takového jí určitě nehrozí.
A článeček si jdu přečíst až teď.
Milá Penelopko – jsi stejně krásná a věrná jako tvá jmenovkyně z šera dávnověku. A navíc moc dobře píšeš – tak popožen svou Ioan, ať ti dá prostor častěji. Jo – a taky těch fotek by mohl být víc … taková hezká akční černuška si to určitě zaslouží.
OT – Io, promiň.
Prosím vás o palce pro tchána, odvezli ho do nemocnice se srdcem. Děkuju vám. (h)
žádné (u) , pěkně (h)
(y) + (y) (dog)
Všechny (y) od 🙂 i (dog) pro silné (h) !
Držím a doufám, že srdíčko bude zase dobře a pravidelně tepat (h) (h)
Držím (y) (y) Mám taky tchána srdíčkového (u) , ale jemu doktoři pomohli včas. Oni dneska umí skoro zázraky, tak doufám, že Tvému tchánovi pomohou také (h)
(h) (h) (h)
(y) (y) (y) (h)
Ach jaj… Drzim vsetky (y) !
(A mam to za 1+6 a sedmicka je stastne cislo!)
(y) (y) (y) (y) (y) (y) (y)
Jsem tady! (y) (h)
Vavísku, držím! (h) A neboj, oni dnes v téhle oblasti umějí takřka zázraky… tak ať máte brzy lepší zprávy (f)
(y) (h) (y) (h) (y)
Určitě pomůžou (h) (h) (h)
Držím (y) , ať (h) vydrží !
Držím, pevně držím (y) (y) (y) (y)
jsem tu a držím (y) (y) (y) (y) (y) (h) (h) (h)
Sisinka (dog) i já držíme (y) (y) (y) a tlapičky. (h) (h) (h)
Dede to vybalování Ti nezávidím, ale přeju, aby rychle uteklo a vše si našlo své místečko. Ať se Ti nestane to, co se stává mně a co fakt nechápu – vytáhnu šuplík, vyprázním šuplík, vyházím hafo věcí, chci srovnat šuplík a ten zbytek se mi tam nevejde! Nevím, jak to dělám, ale vždycky to tak dopadne. Tak hezké vybalování. (h)
Milá Penny, nebylo by víc foteček?
Až ukecáme někoho s foťákem…
Milá Karolíno, tomu se říká „entropie hmoty“. Hmota totiž zabere jakýkoliv dostupný prostor bez ohledu na to, kolik té hmoty vlastně je. Máme to doma taky vyzkoušené.
No, je to něco na způsob opravy budíku: rozebereš budík, dáš všechna kolečka, šroubky, pružinky a kdovícoještě na hromádku, pak to zase složíš, budík budíkuje a Tobě zbude ozubené kolečko! (chuckle)
…a ty máš o kolečno víc 😉
Nádhera, Io (inlove) , to je počteníčko! (y) prosím, buď tak hodná a vyřiď Penelopce, že je nejen pythagorejka, ale i vynikající spisovatelka. (clap) Doufám, že bude psát častěji. (nod) (h)
Jinak velká omluva – uvědomila jsem si, že jsem Ti neodepsala na mail ohledně mandaly. (blush) Se stydím a veřejně se zavazuju napravit se. (chuckle) (wave)
To víš, když toho jeden tolik nachrápal na klasicích, to pak jde jednomu samo.
Pokud jí zákeřně neumyju bahno, žejo. 🙂
OT. Tak Ronánek u nás v práci ke štěstí přišel. Okouzlil jednu kolegyni natolik, že bude mít své doma. Jen co tomu řekne domácí kocour. 🙂 Ostatní důležití členové smečky se na něj těší.
No prosím, to je jasný důkaz toho, že všechno zlé je k něčemu dobré! 🙂 To je skvělá práce, budeš mít toho kluka ježatého skoro doma. (nod) (h)
To je moc dobře! (handshake) Ať se klukovi chlupatýmu daří.
Penelopka děkuje. Zrovna se snaží dopočítat plyšáků. To je těžký, já nespolupracuju, já jí ty rozcupovaný vždycky vyhodím. Pak se v tom má chudák pes vyznat. (chuckle)
To bude v pohodě. Kocour mu dá preventivě na uvítanou pár pohlavků, štěně pochopí že tenhle borec tu byl dřív a pro začátek je to vyřešené.
Vůbec se nedivím, že okouzlil, mně se taky moc a moc líbil. Přeju, aby ti další krasavci taky brzy našli svoje doma.
To je moc dobře, ať se mu daří (sun)
Super! A teraz sup sup, kazdy den jedneho z pejsankov do prace! (ja nerypem, ja len tak navrhujem (angel) ). Predsa len ide ta jar a na jar sme my zenske este citlivejsie na mladatka nez inokedy!
Nooo, to je ono (inlove) .
Jestli ty bys je neměla někdy naložit a vyvézt někam mezi lidi 😉
Penny, krásně se o Tobě četlo, tak pokračuj…. 😉
Dede: Veselé vánoce !!!!! A hodně elánu a zdravíčka !!!!!
Penelopka je šikovná pejska. A moc pěkně píše – inu vzdělanec 😀
Super článek na projasnění rána. Penny, jsi skvělá, piš častěji!
Dede, veselé Vánoce! (chuckle)
Jj – není nad vzdělaného psa! Moc hezký povídání!
Dede, tak koukám, že jsem ti ty bedny včera přičarovala. Jsou okamžiky, kdy si člověk říká, že se už nikdy, ale opravdu nikdy, nebude stěhovat. Tak, holka vydrž! Jedna ta bedna bude určitě poslední … 🙂
Ahoj věrná Penelopko, jsi úžasná pejsková, zachovej si, prosím, svou velkorysost k lidské nedokonalosti.
OT
http://plzen.idnes.cz/krize-plni-utulky-u-jednoho-nasli-uvazaneho-psa-i-s-omluvnym-dopisem-1j3-/plzen-zpravy.asp?c=A110302_211400_plzen-zpravy_alt
Moc se Ioannině omlouvám, ale včerejší příval beden (konečně!) mi dal zapomenout, že jsem článek sice připravila, ale neuveřejnila (whew) Doufám, že si tohle nádherné povídání užijete stejně jako já 🙂
Takže se omlouvám a vracím se k bednám – přestože si to snažím představit jako opravdu bohaté Vánoce, tak to není úplně ono 😛
Jé, ty máš doma bedny, to je paráda / nadělení (nehodící se škrtni) ! 🙂
Hlavně že ti je dovezli. Když jsi to zvládla sbalit, tak to zvládneš i vybalit. Oni ti pejsci určitě rádi pomůžou. 🙂
Chudinko statečná Dede, jdi se prát s bednami, ale rozumně, aby sis zase nenamohla ruku. A ať ti Berry moc nepomáha 😉 , Kazan je, předpokládám, rozumný a do rpáce se nehrne. 😀
Dede, tak Tě vítám doma, už kompletní a zdar Tvé vybalovací práci 😛 . Ať ve zdraví dorazilo vše co je Vaší rodině milé a potřebné (pro Tebe hlavně malovací nářadíčko) (sun) .
Dede, tak uuuž? Konečně?? tak příjemné vybalování 🙂
Tak hezky všechno vybal,… vlastně ne, vybal malování a běž malovat, tím se uklidníš a naladíš na vybalování. (chuckle) Přeju krásný den a podrbej psindy. (h)
Přeju poklidné a neuspěchané vybalování (wave)