KOČKY: Kterak Čertík pomaličku ke štěstí přichází

V polovině listopadu se nám ozvali naši přátelé a páníčkové kočičky Neffinky z našeho útulku – Markétka a Petr z Kladna. Ozvali se nám s prosbičkou, zda bychom mohli u nás v útulku ubytovat maličké černé koťátko. Koťátkem byl černý nalezeneček z chatové oblasti Mradice, která se nachází někde na hranicích Žatecka a Lounska.

V okolí jsou rozsáhlá pole, lány i lesy, kraj velmi kouzelný a úchvatný. Rodina Markétky v této oblasti budovala chatu a jednoho rána, kde se vzal, tu se vzal, přišel maličký černý vyhladovělý kocourek, který měl očka slepená nánosem hnisu. Kocourek se napapal, usnul a dlouho spinkal. Když tito lidé viděli maličkou schoulenou kuličku, nemohli zvířátko ponechat svému osudu, a proto zahájili záchrannou akci.

Markétka s Petrem kocourka přivezli k nám do Vrbičan zrovna ve chvíli, kdy se Michal chystal na veterinu. Na první pohled bylo zřejmé, že má kocourek zanedbaná a poraněná očička. Nikdo však netušil, jak rozsáhlá poranění to budou. Maličký kocourek odjel tedy s Michalem rovnou za panem veterinářem.

Pan veterinář pravil, že o jedno poraněné očičko s největší pravděpodobností kocourek přijde úplně, protože na něj zřejmě maličký nevidí a navíc měl kocourek v očičku srolované třetí víčko. Na druhém očičku jsme se museli pokusit rozkapat stín na očnici, což už ale šlo také jen velmi ztěžka. Hůře postižené očičko bylo již navíc zánětlivé. Nejdříve se tedy musel vyléčit zánět, poté se mohlo postupovat v léčbě dál.

Maličké koťátko, které jsme přijali, nechtělo zpočátku vůbec jíst. Kocourka jsme ubytovali ve venkovním výběhu, kde jsme ho také chodili každou chvíli kontrolovat. Nastaly obavy, zda je vše v pořádku, neustále jsme chodili a podstrkovali kocourkovi pod čumáček různé dobroty, na které ale maličký vůbec nereagoval. Nakonec se nám podařilo malého přesvědčit, aby si dal alespoň kočičí mléčko a nám spadl kámen ze srdce. Maličkého jsme pojmenovali Čertík, a nebyli jsme sami, kocourkovi již takto říkali Markétka s Petrem.

Po pár dnech jsme Čertíčka ubytovali v hlavní budově v kleci, kde jsme měli nad malým daleko lepší dohled. U kocourka jsme bojovali rovněž s dlouhodobým průjmem, který nakonec naštěstí odezněl. Léčili jsme zánět na jednom z očiček a pokoušeli jsme se méně postižené očičko rozkapat.

Kocourek se léčil a mezitím rostl jako z vody. Následovaly kontroly u pana veterináře, následovalo první očkování a blížila se kontrola u oční specialistky, aby se tak mohlo definitivně rozhodnout, jaký bude následovat další léčebný postup, zda se bude vyjímat více postižené očičko celé anebo proběhne pouze korekce očička. V rámci útulkového kolotoče nám Čertík navíc onemocněl kočičí virózou, a tak bylo potřeba nasadit další léčbu. Z virózy se velice brzy Čertík otřepal a my jsme mohli postupovat v celkové léčbě očiček dál.

Čas plynul a Čertíka jsme nakonec pustili z karanténní klece mezi vrchní koťátka. Čertík se mezi koťátky definitivně zabydlel a z kocourka se stal velmi jemný a milý mazlíček, takové méně zlobivé a více odpočívající koťátko. Čertíček se umí také pořádně rozparádit, ale vesměs jde o kocourka klidnější povahy a patří mezi méně zlobivá a v případě Čertíka již v tuto chvíli odrostlá koťátka. Většího pohodáře a mazlíčka byste těžko pohledali. Nevíme, čím to je, ale dlouhodobě léčená zvířátka jsou prostě zvláštní a výjimečná. Vůbec u takového zvířátka nezáleží na vlastnostech, někdy jsou tyto vlastnosti lepší, jindy horší, ale každopádně má každé takové zvířátko neuvěřitelné charisma.

S Čertíkem jsme po čase navštívili veterinární kliniku v Kladně www.vetlife.cz, kde jsme již měli smluvenou návštěvu u oční specialistky MVDr. Lénské. Dozvěděli jsme se, že více postižené očičko se vyjímat ven nebude, na druhou stranu byla ale nezbytně nutná korekce srolovaného spodního víčka, které Čertíčkovi v tomto očičku evidentně zavazelo.

Také jsme se dozvěděli, že druhé méně postižené očičko již zůstane trvale poškozené, neboť očnice s rohovkou srostla a již nebylo možné toto očičko zcela zachránit. Nakonec jsme se domluvili, že Čertík podstoupí operaci až po dvojím očkování, aby byla kocourkova imunita stabilnější. Přeci jen jsme přijímali před časem maličké nemocné koťátko, a tak bylo dobré počkat, až maličký povyroste a zesílí. Maličký opravdu rostl jako z vody a v růstu je stále. Počítáme, že z Čertíka vyroste nádherný velký kocourek. Nutno také dodat, že kocourek sice vidí, ale jeho zrak není vzhledem k poškození očiček nejlepší.

Čertík dokonce dorostl některé své kočičí kamarády, navíc přerostl svou milou kočičí kamarádku o několik měsíců starší kočičku Agátku. Roste z něj milý a krásný kocourek. Večer nás hřeje jako límec na krku či usíná na hrudi svého páníčka a drží se stále v páníčkově přítomnosti, je klidný, rozvážný a velmi milý. Čertík umí rozdávat pohodu a radost, přináší štěstí do domu. Je vděčný za každé pohlazení a oplácí vše páníčkům svou vřelou náklonností.

Zde si můžete prohlédnout Čertíkovy fotografie

– místo nálezu: http://srdcemprokocky.rajce.idnes.cz/Certik_-_foto_z_mista_nalezu/

– listopad 2010: http://srdcemprokocky.rajce.idnes.cz/Certik_utulkovy_kocourek_O.S._Srdcem_pro_kocky/

– aktuální fotografie: http://srdcemprokocky.rajce.idnes.cz/Certik_v_utulku/ 

Před pár dny prodělal Čertík korekci spodního víčka a momentálně se mu daří výborně. Operace se zdařila a Čertík si dokonce sám po pár dnech vytahal dva z pěti stehů, tak šikovný je to kocourek, chtěl nám zřejmě usnadnit práci, to je zřejmé. Kocourek má již za sebou celý očkovací plán, a tak nezbývá než se pokusit mu najít trvalý domov. Rozhodli jsme se tedy Čertíkovi touto cestou najít trvalý domov bez možnosti výběhu ven, aby tak nebyl kocourek v ohrožení života, neboť Čertíkův zrak je omezený.

Pokud vás příběh kocourka Čertíka oslovil a zaujal, je nám potěšením. Pokud právě vy sháníte kamaráda do nepohody, bytového mazlíčka a svého miláčka, o kterého byste chtěli s láskou pečovat, pak vám vřele doporučujeme právě milého a pohodového kocourka Čertíčka. Čertík může být v rodině jediným zvířátkem, ale moc by ho potěšil kočičí či psí kamarád, aby mu nebylo samotnému smutno.

Čertík je velmi čistotný kocourek, také velmi rád baští a odpočívá. Je zvídavý a zvědavý, hravý a milý, je naprosto okouzlující a úžasný. Tento úžasný kočičí kluk na vás čeká ve Vrbičanech na Kladensku a těší se na svou další šanci.

Za srdíčkového Čertíčka,

Kristýna Kacálková

Mobil: + 420 777 757 445, e-mail: info@kocky-utulek.cz

www.srdcemprokocky.cz

www.kocky-utulek.cz

Aktualizováno: 1.3.2011 — 19:35

20 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. pokud nevidomá kočka není sama, ale má ještě alespoň jednoho kočičího kámoše, tak se z něj-vidomého, stane vodič a průvodce. zažila jsem to u koní, u psů…myslím, že to funguje i u koček…..

  2. Přeju Čertíčkovi láskyplný domov! (h) (sun) Připomíná mi moji životně nejmilejší kočičku Sazinku. (f)

  3. Já taky miklíkuju, aby Čerťásek našel co nejdříve své doma. A budu se opakovat, ale hluboce se obdivuji lidem, kteří se dokáží postarat i o zvířata nějakým způsobem hendikepovaná! Laďka

  4. Certiku, fesaku, cerny; moc doufam, ze ti tento clanek pomuze najit doma nafurt a ze se budes mit moc dobre. (h)

  5. Tak vám nevím. Nejsem žádný Herodes a zvířata mám rád, ale… nebylo by přece jen lepší takovou kočku hned zkraje utratit? Chápu situaci, kdy člověk neutratí svého nemocného domácího mazlíčka a věnuje jeho léčbě tolik úsilí, jako by to byl člověk, ale u nalezené kočky, není to poněkud přehnané? Nelze přece zachraňovat každé zvíře za každou cenu.

    1. Babi, a vy račte být Pámbu na vobláčku, že byste si troufl posoudit, kterou kočku nechat naživu a za jakou cenu ještě? Tsss…tssss…

    2. Můžete s tím nesouhlasit……ale to je tak všechno co můžete….rozhodovali se jiní 😉

    3. Nejste Herodes a není důvod Vám nevěřit, že máte zvířata rád. Láska má spoustu podob, které většinou odrazí každého z nás. Projeví se v ní to, co člověk prožil a kým se stal. Svůj názor si obhajte sám před sebou a podle něj žijte. Má filosofie jednoznačně připouští zvolit i to řešení, o kterém jste napsal. Díky i za tento pohled a za Vaši odvahu ho říct.

    4. O tom, do jaké míry má cenu léčit nemocné nalezené víře se tady vedou vášnivé diskuze už docela dlouho. Takové to „Vždyť on chtěl přece žít“ moc neberu, někdy je bolest ztýraného zvířete nevýslovná a je opravdu otázka, zda trápení s vyhlídkou na pouze částečné uzdravení nebo také na pomalé umírání, ospravedlní utrpení zvířete při jeho léčení. Přiznám se, že s tím mám problém hlavně při nutných drahých operacích a dlouhém bolestivém léčení zvířete, kdy ani není jasné, v jaké kondici z toho nalezenec vyjde. Je opravdu otázka, zda tyto peníze věnovat třeba na kastrační programy nebo očkování nadějnějších zvířat nebo na léčení jenoho jedince.
      Musím ale říci, že v případě očí mi to ale zase tak drastické nepřijde. Nemyslím, že zrovna léčení Čertíkových očí by útulek zruinovalo a v životě to může být docela spokojený kocourek. Je ještě velmi mladý. Stačí, aby měl své láskyplné doma, kde bude znát každý cm2 a bude v pohodě.

      1. Já si taky myslím, že u očiček to je něco jiného, než v případech velkých úrazů a závažných nemocí. I já jsem byla připravena na případně nevidomou kočku, akorát že mi padla do oka – jaký to protimluv – Bětulka. Jinak je zřejmé, že nevidící kočka může být v bytě naprosto spokojená, a třeba jednou, až nás (doufám za spoustu let!), ubude, adoptujeme nějakou albínku… Anebo podobného Čertíka.

        1. Bětuláskovo, už nemáš počítač Italiano? 😀 Přiznám se, že mi byl velmi sympatický, ale pro neznalého to musí být docela nadělení. Tuhle jsem ve Francii zkusila komunikovat s počítačem francouzsky a dost jsem se zapotila.
          S očičky souhlasím, ale přiznám se, k nám alespoň při současném režimu nevidomá kočka nemůže. Nejméně 2 x, ale i vícekrát za rok jezdí do domečku a zpátky do Prahy. To by byl pro nevidomou kočku problém. Jen když si představím, šoupnu ji do přepravky, na konci cesty jí přepravku otevřu buď v Praze nebo v domečku a orientuj se. Našim kočkám to sice problém nikdy nedělalo, jenže ty takto obě jezdily od koťat, tak už byly zvyklé.

          1. Italiano se dnes stěhoval vode mne a skutečný Italiano mi dokonce pomáhal se stěhováním všech věcí – viz. příspěvek vedle. Nadto skutečný Italiano jede za chvíli na Ruzyň, teda prozatím na vlak do Makovic-Pardubic, neb míří do Italianova. (Je to hokej, vím. Myslím zpravodajský…)
            To byla sranda, brácha telefonoval pohodlně opřen o zábradlí, já nesla po čtverech schodech v jedné ruce klíče od vrat a v druhé krabičičku s cédéčky o váze asi půl kila, a kamarado Italiano aktivně, bez reptání, ale se supěním tahal počítače a tiskárny a bedny plné knih. (rofl)
            U nás by určitě nevidomá kočička byla v poklídku. Já tak jestli jsem za poslední rok o víkendu pohnula gaučem, a to jen proto, že jsem hledala Babetčino mávátko. Mno, možná jsem o vánocích odstrčila ledničku, abych mohla vyndat zásobník na roztálý led, to když jsem si ji omylem vypnula. 😉

      2. Apino – stopro s tebou souhlasím. Nemyslím, že nemocné oko by mělo být důvodem k utracení – bolestivá, zdlouhavá, bez větší šance na úspěch a finančně náročná léčení ano. Ale v konečném důsledku se musí rozmyslet ten, kdož má živůtek v rukách.

      3. Od rána přemýšlím, zda, co a jak k tomu mám napsat. A teď koukám, že to Apinka, Lásková a YGA řekly za mě. Najít tu správnou hranici je vždycky těžké. Čertík prostě měl štěstí, že dostal šanci udělat někoho šťastným. Díky. (h)

    5. to jsou fóry,Babčo 😀 Čertíčkovi se pouze odléčil průjem, provedla se korekce srolovaného víčka, zarazil se zánět.dále proběhlo očkování a odčervení ( což je klasika i u nepostižených zvířat). jinak je zvířátko OK a může do nového domova. nový zájemce, pokud bude slušný, jistě přidá nějaký penízek, který se zase použije na léčbu dalších zvířátek. takto zachovatelné a vyléčitelné zvíře byste chtěl hned utratit? ostatně to by nedopustil ani vet. moje kočky ( až na jednu všechny z útulku ) konstatují, že jste asi kočičí Herodes převlečený za babičku 😀 😛 a Shany, naše micinka, která prožila 9 ze svých 11 let se zákalem na očičku, vám taky mává zpoza Duhového mostu 🙂

    6. Tak tadle bábi vypadá na převtělence, někomu se možná už nechce své rozsudky smrti nad postiženými zvířaty vyslovovat za sebe.
      Idální bdue až nazraje čas kdy se takhle vod stolu budou típat lidi – to bude vodpad, zůstanou jen zdravý kusy za který netřeba vyhazovat prašule.
      Bohudík, že jsou i lidi, kteří to netípnou jen proto, že nějaké bábi mají názor!

  6. Mívali jsme ve „venkovním stacionáři“ poloslepou kočenku, která vyžadovala občas péči veterináře, aby se jí zbytky zraku alespoň zachovaly. Ale jinak to byl ďáblík a jejím nejoblíbenějším stanovištěm byl velký ořešák. Znala ho popaměti, vzdálila se od něj tak nejvýš na pět metrů a byl její útočiště. Takže Čertíku, hodně štěstí – a „Srdci pro kočky“ (h) díky.

  7. Ať se Ti dobře daří Čertíčku. (h) I s jedním očičkem může být svět krásný, když máš milující rodinu a hladící ruce. (rose1)

  8. Certiku ja uz si te ctu podruhe.Ja myslela,ze uz mas novy domov.Takovy pekny kotik,prece musi nekoho chytit za srdce.Ja mam jednu 7mi letou kocicku a nikdo ji nechce uz skoro dva roky.Ted tento tyden volaly dve zajemkyne.Tak v sobotu uvidime.Ja jen nevim jestli mam byt tomu rada nebo byt smutna.Ale treba to nevyjde.
    Drzim ti palecky,aby jsi co jak nejdriv nasel ty spravne panicky.
    A Vam Kristyno dekuji.

Napsat komentář: Jana Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN