Prostřela stůl, přidala staré životem obroušené příbory a ještě vrásčitou rukou uhladila ubrus. Měla ho ráda, dostala ho od své maminky jako svatební výbavu. Sice byl támhle nalevo již několikrát zaštepovaný a malá červená skvrnka od vosku z vánoc v osmdesátém pátém se také nikdy nevyprala. Byla ale hrdá, jak je pěkně naškrobený a vyžehlený bez jediného varhánku. Přesně tak to měl tatínek rád. Dej mu pánbůh lehké odpočinutí. Ruka automaticky udělala před obličejem křížek…
Kdepak ten Josífek dnes je? Nějak mu to trvá, ještě aby nám vystydla omáčka. Otočila se ke starému ale čisťounkému sporáku a lžící promíchala obsah malého hrnce. Větší nepotřebovali. Oběma táhlo na osmý křížek a zažívání jim již moc nefungovalo. Moc toho nesnědli. Naštěstí Už takhle musela několikrát týdně vypustit z jídelníčku maso.
Občas si s Josífkem vzali jen napůl kuřecí stehýnko. Ale uměla vařit i z mála. Válka jí to naučila. Teď se to hodilo. Většinu penze jim spolkl nájem a poplatky kolem jejich bytu. No bytu, spíš bytečku. Byla to jen garsonka, ale měli štěstí, bydleli hned v prvním patře, tak ty schody Josífka moc netrápily. Kde jen může… Už je tady! Odepnul Fíkulku z vodítka a svlékl si kabát. Byla to jejich společná tradice, každý den před polednem obešli blok, víc nezvládli. 
Tak Josífku, umej si ruce a já tu omáčku radši ještě přihřeju. Společně pak umyli nádobí. Byla na něj hrdá, moc mužů doma s nádobím nepomáhá. Natož ti dnešní mladí. Mají myčku a už ani neví, v jakém pořadí nádobí do škopíčku dávat. Josífek si pak sedl do křesla a četl si noviny. Dlouho mu to netrvalo a začal pochrupovat.
Vzala si k sobě Fíka a pomalu ho rozčesávala. Měl krásnou dlouhou černobílou srst a ona ho ráda vyčesávala. Vlastně každý den, po obědě. I on si to užíval. Měl ji moc rád. Ještě si pamatoval, jak ho našli venku, kousek od popelnic. Byl zavřený v té malé krabici, co tam u nich ležela, ale nelíbilo se mu tam, tak se vyštrachal ven a chvilku čenichal kolem.
Ale brzo zjistil, že je úplně sám. Bez maminky a teplého kožíšku a jejího mlíčka, které ještě potřeboval. Byl moc malinký a bál se, začal plakat. Pak ale šla kolem ona. Nesla tašku s nákupem, sehnula se k němu a zabroukala a on pohnul ocáskem, po chvilce už jím mával jak o závod. Vycítil, že tahle paní mu neublíží a třeba by ho mohla odnést k mamince? Neodnesla, ale odnesla ho k sobě domů, dala mu teplé mlíčko s rohlíkem. Od té doby se od nich nehnul.
Prsty s bolavými a zkřivenými klouby mu prohrnovaly srst a on pomalu usínal. Netušil, co se jí honilo hlavou. Netušil, že už měsíce odkládá rozhodnutí. Netušil, jak moc bídně na tom jejich peněženka je a jak moc je vyčerpala jeho léčba gastritidy, když venku snědl něco nedobrého. Ona ho milovala, skoro tak, jako Josífka, co teď také spal kousek od ni, ale věděla, že kdyby se to mělo stát ještě jednou, že už by ani splátky u jejich hodného pana veterináře nezvládla. Nedokázala se ale rozhodnout. A konečné slovo stále odkládala. Bála se, že bez něj už nebude den tak sluníčkový.
Jenže teď Josífkovi přidal doktor i léky na jeho chatrné srdíčko, a pojišťovna je platila jen z půlky. Co má dělat? Josífek to věděl, ale řekl, že než aby dali Fíka pryč, že raději ty léky brát nebude. Ne, musela se rozhodnout za něj.
Koukla na Josífka, stále tvrdě pal v záplatovaném křesle. Možná, možná, kdyby prodala tu brož po mamince, možná by si ho zase vzal ten obchodník z rohu vedlejší ulice, možná by ještě… Ale ne, věděla, že sama sobě něco namlouvá, že to by byl jen poslední odklad. Prostě musí. Potichu vstala, i Fík zvedl hlavu.
Oblékla se a když si vzala kabát, otřepal se i Fík a přiběhl k ní. Věděl, že půjde také ven, poznal to na paničce. Nikdy nepřišla na to, jak Fíkulka pozná, kdy jde s ní a kdy zůstává doma, ale byl neomylný.
Sešli po schodech, pomalu, nechtělo se jí a slzami zalité oči jí v šeré chodbě moc nesloužily, ale věděla, že musí..
V útulku mu alespoň poskytnou lepší krmení, ona už mu opravdu mohla koupit jen granulky z obchoďáku a párkrát týdně dostal už jen rohlík a meltu. Ne, nemohla ho dál trápit. Pojď Fíkulko, jdeme, máme to kus cesty…
Kromě 12 letého Fíka čeká v útulku i stejně starý jezevčík Alánek. Moc bychom si přáli, aby dožili v rukou hodného člověka. Pokud se velmi brzo nenajde zájemce, budou navždy uspáni L
Pozdě, ale přece pár slov k dobranovskému útulku. Chodím tam cca tak jednou za měsíc (poslední rok se střídám s paní, která přímo v Dobranově bydlí) a Štětince pak posílám podklady pro útulkové stránky – fotky nových pejsků do nabídky a přehled těch, které se podařilo umístit. Ale i přes tento osobní kontakt nedokážu jednoznačně odpovědět na otázku, kdy a zda vůbec starým psům hrozí utracení. Vím o případu, kdy byl utracen starší pes po autonehodě – protože jeho operace by stála několik desítek tisíc korun. Štětinka psala o dvou psech s nádory, vzpomínám si i na další (jedna jezevčička se dostala do útulku s nádorem na bříšku, který skoro tahala po zemi), kteří nebyli operováni. Byl utracen nezvladatelný agresivní pes. Občas se zeptám, když vidím, že od minulé návštěvy ubylo nějaké starší zvíře, a dostanu odpověď. Třeba že si pejska vzali mladí lidé pro babičku. Nebo že mu začaly haprovat ledviny a veterinář doporučil utracení. Stejně nemám možnost přesvědčit se, jak to bylo doopravdy, to si jen tak s panem správcem povídáme, ale třeba evidenci psů mi neukáže.
Je fakt, že krom dvou staroušků, o kterých byl článek, jsou momentálně na stavu samá mladší zvířata, spíš se v poslední době valí záplava štěňat a dorostenců. Kdybych byla paranoidní – a to mě napadlo právě teď – připustím možnost, že není ani zájem staré psy dávat do nabídky, a tak ani nejsou předvedeni na focení (v zimě jsou umístěni ve vnitřních prostorách, fotky děláme venku, pan správce mi psy postupně vodí).
Nemohu tedy s čistým svědomím říct – je to tak nebo onak, protože nemám šanci zjistit, jaká je pravda, bohužel. Samozřejmě má útulek svého veterináře a asi před dvěma lety byla na kontrole veterinární správa.
Ještě pár slov k tomu, jak to v útulku chodí a jak se tam asi cítí (starý) pes – sice už to stejně asi nikdo číst nebude, ale když už jsem se tak rozepsala … (mm) Útulek má kapacitu cca 35 míst, o psy se stará na plný úvazek správce a na poloviční paní, která pomáhá s úklidem kotců. Psi mají střechu nad hlavou, dostávají granulky a vodu, ale – jak často asi může jeden člověk vyvenčit dvacet až třicet psů a na jak dlouhou dobu? Tady jsou sice velkou pomocí dobrovolníci, jenže to jsou starší děti nebo mladé slečny – těm je možno svěřit jen menší spolehlivá zvířata a zase i oni sami si k venčení vyberou spíš veselé štěně, než staršího pejska, který se sice projde rád, ale svým pomalým tempem. Samozřejmě s některými nováčky musí správce pracovat – musí si získat jejich důvěru, pomoci překonat jejich strach, některé musí dokonce seznamovat s obojkem a vodítkem – aby je vůbec mohl začít nabízet eventuelním novým páníčkům. Kolik času asi zbude na zvíře, které je klidné a tudíž s ním není moc práce? Vyjde ven při úklidu kotce, projde se po zahradě, ale většinu času čeká a sedí a čeká a má zmatek v kebuli. Možná čím je starší, tím víc si nedovede s novou situací poradit, a když mu navíc neslouží (pořádně) zrak ani sluch…. tím víc je nejistější. Možná, že někteří staří psi to zkrátka sami zabalí (nedivila bych se).
Tím nechci říct, že by se měli utrácet, ale že být dlouhé měsíce v útulku prostě není žádný med. Však už to tu mnozí napsali přede mnou.
A už jsem chtěla tu ságu odeslat a ještě jsem si vzpomněla na jednu drobnost – že totiž pan správce přijme i psy, které by možná přijímat nemusel, třeba takové ty zděděné po babičce. Říká totiž, že by mu je lidi v lepším případě stejně hodili přes plot, v tom horším by je uvázali v lese. Tož tak! Dobrou noc!
Hančo, to jsou informace, které by lidé měli znát…
Děkuju. Myslím, že tohle málo lidí naplno ví – nebo si připustí.
Mě byla fikce jasná hned. Tak jsem si emoce nepřipouštěla, trošku jsem nakoukla na ty „váchně“ v komentářích a rozhodla jsem se, že Vás všechny jen pozdravím z ledovýho kopce v Krkonoších za sebe i za kočku Růženku dříve Marcelku se kterou teď sdílím stavení a která se z bývalého bydla dostala díky Vave ke Štětince a od ní po kastraci sem.
Každej den těmhle dvěma děkuje když se válí na akvárku nebo se cpe hovězím a posílá pusu celýmu Zvířetníku.
Jen jedno oko ji pozlobívá tak se nechá ptát jestli nejsem blbá, když jí do něj kapu Opthalmoseptonex.
nějak mi to nedá, i když k tomuto komentáři už ani nikdo nezabloudí, už jsou to dva dny (včera jsem nebyla u pc)… ale nebudu se rozepisovat, vezmu to po bodech… takže:
dle mého je článek ve správné rubrice – sice je napsán formou povídky, ale jeho smysl (účel) je skutečně ve volání o pomoc pro pejsky, tedy SOS
že je napsán vysoce emotivně – ano, takové články se také píší, prostě v té zaplavě zvířátek, která potřebují pomoc, často nezbývá nic jiného než aspoň na nějaké konkrétně upozornit… k tomu odbočka – před 4 lety napsala Rpuť článek Plaváčci – možná to přesně tak bylo, možná ne (promiň, Rputinko)… faktem je, že se stalo něco téměř z říše snů – tento článek umístil během dvou dnů tři koťata!!!!!! to je neskutečné (a to čtvrté umístila Rpuť pár dnů poté přímo v Bechyni)… ten článek měl prostě takovou sílu, že se zájemci našli týž den, v řádu hodin – jo jo, já taky
a poslední – padly námitky, že „tady přece ne-eee, mezi námi Zvířetníky nejsou takové články nutné“… vy si opravdu myslíte, že tento server navštěvujeme pouze my, kteří si zde pod články povídáme????? vždyť to mohou být i desítky (nebo i víc, co já vím) jiných, dalších – nevím zda Dede z nějakých statistik vyčte návštěvnost z unikátních IP (např. dnes, teď v půl jedenácté, ukazuje Toplist 159 dnešních návštěv – fakt je nás tolik?)
a jelikož se mezi útulkovými zvířátky phybuji, dívám se do jejich očí, hladím jejich kožíšky, tak za mne – díky bohu za každé zachráněné a umístěné zvíře, ať už se zájemce PŮVODNĚ „chytil“ na cokoli, co přitáhlo jeho pozornost
tolik za mne, prostě názor
A já ho prostě podepíšu 🙂
I já.
Já se tím článkem také necítím manipulovaná, ono i když se to dočte do konce tak to asi tak nebylo. Staří lidé by měli veliký stres pejska takto dát z domu. Myslíte, že by někdo věřil, že se bude mít v útulku líp? Je to moc hezky napsaná povídka a 3tětinka nechtěla nikoho manipulovat, jen upozornit na dva staré pejsky. Uvědomte si jak jsme na těch zvířátkách závislí. To by bylo až až naposledy, když už by byl člověk třeba nemohoucí. Já vím co to udělalo s mou starší kamarádkou když ji pejsek v deseti nebo jedenácti letech odešel /ono se přesně nevědělo kolik mu je, byl to nalezeneček/. Oni neměli děti a tak když odešel pejsek ona onemocněla a odešla za duhu taky. Je to moc smutné.
Fakt tomu pořádně nerozumím. Měla jsem pocit, že na Zvířetníku jde především o ty zvířátka. Každý podle svého naturelu, věku a možností se stará, pomáhá, co mu síly stačí. A na těchto stránkách se svěřuje, hledá sílu; když se nevede, tak prosí o pomoc a dávku optimismu. Ale že pořád jde o ty čtyřnohé kamarádky především. A teď najednou, kolem jedné povídky, kdy jde autorce o to, pomoct způsobem, který zvolí dle svého nejlepšího vědomí a svědomí, kdy číst může, jak v kterémsi přispěvku bylo velmi výstižně uvedeno, třeba někdo, kdo pomoct dokáže, tak kolem jedné takové povídky se rozvíří neskutečná diskuse kolem toho, jaké má kdo z lidí pocity viny, bezmoci či čehosi, jak se kdo cítí být více či méně manipulován. Nechápu, opravdu nechápu. Kde zůstala ta láska ke zvířatům, jde tu o naše ega nebo o ně?
Tak sice hodně pozdě, ale přeci. Já si myslím, že u krásně napsaného článku od Štětinky došlo k nedorozumnění. Dede ho vložila pod SOS, protože ti dva pejsci v útulku opravdu jsou a nové pány akutně hledají, takže to SOS je, pejskům jde o život. A Štětinka za ně prosila tak, jak považovala za nejúčinější. A právě tady myslím došlo k nedorozumnění. Vave a někteří ostatní tu její prosbu vztáhli na sebe – tedy na „viditelné Zvířetníky“ o kterých je všeobecně známo, že mají velká srdce a pomáhají jak mohou. ALE možná v tu chvíli zapomněli, že tohle je veřejná stránka „Zvířetník“, tedy jsou tu převážně články zvířecí. A určitě do téhle hospůdky chodí spousta hostů, kteří si jen nenápadně sednou k jednomu z postranních stolů a nepozorovaně naslouchají hovoru štamgastů. A je docelá možná, že právě pro tyhle tiché hosty (o nich my ostatní nic nevíme), Štětinka článek napsala – třeba oni nikdy na útulkové stránky nechodí, ale sem ano a tak chtěla zkusit všechno. Článek tedy nebyl napsán přímo pro zvířetnické štamgasty o kterých ví, že pro ně není třeba vymyšlených emocí. Ale co když právě jednoho z těch zabukistů její článek dojme natolik, že se starého pejska ujme (i když pak zjistí, že to byla fiktivní povídka – možná to už pro něj nebude tak důležité, hlavně, že pomůže starouškovi). Když se někomu zaběhne pes nebo kočka, také nevyvěsí cedule jen v jeho ulici – nalepí je i třeba ve vedlejší čtvrti a třeba dá i do novin. Já osobně jsem uvěřila, že to tak opravdu bylo, ale i když jsem se potom dočetla „pravdu“, necitila jsem se podvedená, ani ta MP co Fíka našla neví jeho přesný osud.
Také zcela souhlasím s tím, co včera níže napsala Dede. Také zde vyjde z útulku pouze vykastrovaný pes nebo kočka. A nedávají je zadarmo. Myslím, že za psa je to 60 dolarů, za kočku 30 a útulek si vyhrazuje právo zajet se neohlášeně i několikrát podívat, jak se zvíře u nového majtele má. Poplatky za psa se tu také nevedou (tedy též nevím, jak ve městech). Amerika je ohromná země, těch nechtěných psů a koček tu jsou (a asi vždy budou) milióny, osvěta ani zákony na to zatím nestačí (hlavně v těch „rural“ částech, jako třeba zde) útulky přetékají, nemoci se v nich množí. S utrácením zvířat (tedy hlavně po takhle kráté době a u zdravých) mohutně nesouhlasím. Ale mám já právo to kritizovat? Vím nějaké lepší řešení? Pouze moje kritika situaci nezlepší? Těžko se mi splní sen o koupit ohromného pozemku, kde bych měla vlastní útulek pro tisíce a tisíce zvířat, která by u mně v lásce a pohodlí dožila až do smrti. Finanční příspěvky na kastrace a organizacím, které v tomto směru dělají hodně jsou lepší než nic, ale situaci nezachrání. A v přeplněných útulcích v klecích nebo v lepším případě s minimálním výběhem to snad ani život není. Než jsem se dostala do Ameriky, o euthanasii zvířat jsem nevěděla vůbec nic, jestli v době mého mládí existovala kastrace jsem snad ani nevěděla. Od té doby, co žiji zde, už o výhodách kastrace vím své a podporuji je.
Mám Norinku z útulku Kočičí naděje a taky nebyla zadarmo, ale protože byla tak 5 měsíců stará,nebyla ani vykastrovaná..hradila jsem samozřejmě očkovací vakcíny a část nechala navíc,abych přilepšila ostatním kočičkám… 😉
Maričko (inlove) , odpovídám tady opravdu jen proto, že jsi to právě Ty. Pokud si někdo podobným způsobem zahrává s lidskými emocemi, musí počítat s tím, že nějaké vyvolá – negativní i pozitivní. I proto by se s podobným způsobem psaní mělo šetřit jako s šafránem. Protože nikdy nemůžeš vědět, co a jaký bude mít na koho dopad.
Vave, díky za odpověď (wave) , souhlasím – lidské emoce s každým cloumají jinak (h)
Já už jsem nechtěla reagovat, četla jsem později v noci a dočítala po chvilkách až dnes. Ale přece jen mi to nedá, tak stručně napíšu svůj převažující dojem – úžas. Úžas nad tím, kolik lidí netuší nic o realitě útulků a přemnožených psů obecně. Záměrně říkám přemnožených, je to nejvýstižnější výraz. Zkuste si někdy najít čas a pár dnů nebo týdnů procházet stránky útulků, plemen v nouzi, stránky „dejte nám šanci“. Pak zaběhněte na inzeráty, nabízející psy, včetně aukcí a bazarů. Jsou převážně zadarmo, štěňata i dospělí psi, všech velikostí, všech ras, kříženci i čistokrevní (většinou bez PP, ale ne vždy). Pak zkuste pár odborných časopisů, tam jsou psi s PP, většinou na několika stránkách drobným písmem.
Štětinčin článek mě nezmátl ani náhodou, právě proto, že vím, že se takové fiktivní příběhy píší běžně. Mají možná rozplakat, ale třeba pro mě (a věřím, že nejsem sama) slouží jako upozornění, nebo znamení, nebo jak to nazvat. Podle čeho se má rozhodovat člověk, který se rozhodne vzít si psa na dožití? Buď podle blízkosti útulku, nebo podle toho, že jej někdo na určitého psa upozorní. Jinak to nejde, těch potřebných jsou stovky, člověk musí přidat ještě jiné kriterium výběru.
S tím, co psala Tosca, velmi souhlasím, s jednou výhradou. Co jí proboha udělali důchodci?
A protože už musím končit, dovolím si jednu kontroverzní otázku, na kterou si odpovězte každý sám. Skutečně si myslíte, že starý pes má i po roce v útulku radost ze života? Čím mu prospějeme, když ho necháme v útulku dožít, ve stresu, zmateného, vykolejeného? Není to vlastně náš alibismus? Teď nemluvím o malých, víceméně domácích depozitech, ale o útulcích, kterých je většina. Zkuste jich pár projít, kolik tam najdete spokojených psů.
Otázky jsou, prosím, hypotetické, nechci na ně odpověď a nechci znovu rozviřovat diskusi.
Tak jo, jdu do toho. Zařekla jsem se, že už na tyhle stránky nikdy nepůjdu,ale nakonec ano.Nikoho osobně neznám, tím je to asi snazší. Osobní kontakt přece jen ovlivní, pozitivně nebo negativně. V současnosti žiju jen pro zvířata, ráda bych napsala, že jen se zvířaty, ale to zatím bohužel ještě nejde. Myslím, že mám docela dobrý přehled o stavu péče a možnostech této péče o psy a kočenky u nás, o jiných zvířatech si to napsat netroufám. Prošla jsem řadu útulků, domácích depozit, snažím se odchytit postřehy lidí o tom, jak v té či oné obci v této problematice „bruslí“. A nemůžu než souhlasit s výše uvedeným, že 1)“nabídka“ neskutečně vysoce přesahuje „poptávku“ (zvířátka nechť mi laskavě odpustí tuto šílenou terminologii, ale přišla mi v rychlosti nejvýstižnější) 2) jsem ještě pořád znovu a znovu překvapována „kritérii výběru“, který probíhá u zájemců o to či ono zvířátko, míra nahodilosti je obrovská a upozornit kohokoliv na některé ze zvířat způsobem nejrůznějším je téměř nutné. Nikdy se nepřestanu divit druhu otázek, když se snažím některého z nalezenců umístit. Dělám všechno možné i nemožné, abych „nalezené“ zvíře předala konkrétním lidem, nikoliv do útulku (což se samozřejmě vždy nepovede) a je-li to potřebné, fabuluji ( v některých
případech si prostě fakta lehce „upravím“). Spoléhám na intuici, životní zkušenosti a kdovíco ještě, z hlediska „vyššího principu mravního“ (klasik snad promine), v zájmu toho potřebného tvora v mé náruči to prostě udělám. A troufnu si říct, že mám v tomto směru dosud klidné spaní a kupu radosti k tomu. Právě dneska mi přivedli ukázat „noví rodiče“ Černé sluníčko Sunnynku – sebrala jsem ji v zimě podivné partě v parku jako malinké šťěňátko, po dvou měsících. Nikdy se nedozví, že jde o nalezence, při formulování inzerátu jsem byla prostě „opatrná“. Suď kdo chceš, jak chceš, upřímně, je mi to jedno. Sunny se má prostě úžasně. Chci jen říct, že pomohl-li by ten tolikrát zde probraný text Štětinky jedinému zvířeti, díky za něj. A k tomu dalšímu, asi tolik. Je to alibismus, dle mého názoru zcela jednoznačný. Nikdo z nás zázraky dělat neumí. K lásce ke zvířeti patří, myslím,i to, že, když pro něj nedokážu zajistit budoucnost a vidím tuto beznaděj, najdu sílu doprovodit ho k „bráně poslední“. Jen ta četnost je při velkém možství zvířat jednoduše větší a je jenom na zhodnocení toho daného člověka, jeho zkušenostech a zralosti, kdy k tomuto závěru dojde.
Nějaké mrnění přidat se pod předřečnice tu. Kdo znáte třeba Darlen a Elišku – dovedete si představit, že by musely trávit spokojené stáří v útulku???
BTW: Minulý týden tam byla kontrola. Ale jelikož jsem tou kontrolou pověřila MLP, dozvěděla jsem se pouze že se mají dobře, že jim rostou prdele, a že odtud veze 5 l vínka. (Jak jsem koupila, tak prodávám 🙂
Jarko, jsem moc ráda, že zprávy o Dračicích jsou příznivé. Díky za hlášení.
Alenko,děkuju.Tak to cítím. (h)
Aleno s Maxem, důchodci mi neudělali vůbec nic. Absolutně nic proti nim nemám. Mám jich kolem sebe více, než „nedůchodců“ a nevadí mi to. Vzhledem k tomu, že o důchodcích jsem mluvila snad jen v případě poplatků, tak opravdu mají v poplatcích úlevu, tudíž je zde vyčleněna určitá skupina lidí, která je zvýhodněna v jeho vlastnictví. Nevadí mi to. Použila jsem tuto skupinu pouze jako příklad pro argumentaci o, protože se mi k argumentaci hodili.
Pokud se jedná o „babičky s Astičkou“, je to taková definice lidí, co mají psa jako jediného společníka (nemusí to být zákonitě babičky, ale často bývají). V pořádku, spousta psů tak najde skvělý domov, ale spousta z těch lidí opravdu není schopna svého psa honit po ulicích, když jim náhodou zdrhne. A hodně jich pak pláče do telefonu útulků a různých depozit, aby si ta štěňata od nich vzali. Protože je jich dost, směřovala jsem na tuto skupinu úlevy za kastrovaného psa.
Tolik jako vysvětlení. Pokud jsem se někoho dotkla, omlouvám se, fakt jsem to neměla v úmyslu. Nic proti poživatelům důchodu nemám, jen vím, že je mezi nimi hodně majitelů psů a spousta z nich by si za určitých podmínek ušetřila spoustu starostí.
1. pravidlo diskuzi: Muze-li byt neco spatne pochopeno, pak to spatne pochopeno bude.
2. pravidlo diskuzi: Nemuze-li byt neco spatne pochopeno, i tak to spatne pochopeno bude.
A co si budeme povidat „duchodce“ je jedno z „klicovych“ slov, jaka casto spousti automaticke reakce naprosto neodpovidajici kontextu v jakem ono slovo bylo.
Dočítám zpětně a obvykle se do takových emotivních diskusí nezapojuji, ale dnes přece jen kvůli Štětince…
Už napsala, myslím Beda, že to, že je článek povídkou vyplývá z hned z druhé věty a tak jsem to taky pochopila. Článek mi přijde emotivní, ale na rozdíl od Majčina článku o elektrice, vyděračský rozhodně ne.
A ta tolik propíraná poslední věta: Provoz starého psa je šíleně nákladný, ať už jde o peníze nebo o čas strávený v čekárnách a u veta (alespoň jak má zkušenost říká) to jsou prášky na srdíčko, prášky na klouby, prášky na tohle, tamto, nějaký rentgen, ultrazvuk … a všechno spěje k jednomu …
V té větě je prostě konstatování reality. Kdo to ví, necítí se ani zaskočen, ani vydírán. Kdo to neví … no tak teď už to z diskuse vyplynulo …
Ri, prosím, tohle je zkreslení. Nikde jsem nenapsala, že bych netušila, že péče o starého nebo nemocného psa je nákladná. To vím sama dobře. Napsala jsem, že jsem netušila, že se staří psi v útulcích zabíjejí. Mimo to jsem ani jednou nepropírala uvedenou větu, nýbrž tuto: „Pokud se velmi brzo nenajde zájemce, budou navždy uspáni.“
No bezva. To není zkreslení, to jsem normálka blbě napsala. Omlouvám se.
Chtěla jsem říct, že právě k téhle větě, o uspávání jsem se vyjadřovala. Že se to dělá, právě kvůli těm nákladům. A napsala jsem to jak? Naruby.
Myslela jsem, že v povídce Štětinka hledá jen nějaké odůvodnění toho, proč se v útulku objeví starý pes, proč je navíc, proč překáží a majitelům nestál ani za tu flašku pro myslivce, o léčení nemluvě. Prostě ho vykopli ať ho MP hodí na krk útulku, nakonec na to tu je, ne? Ale třeba to „mohlo být i nějak takhle …“, třeba to fakt nešlo jinak.
A teď ještě – a berte to jako protest:
KDE JE SAKRA TO SLUNÍČKO? Mám vybité baterky, nemyslí mi to, cípnu!
VYHLAŠUJU PETICI ZA NÁVRAT SLUNÍČKA NA OBLOHU ! Tak!
(h) (sun) (sun) (sun) (h)
Pokud mate stareho psa doma a jeho leceni presahuje pri nejlepsi vuli vase financni moznosti, co udelate? Pockate az pojde? I kdyz se bude trapit?
Financni moznosti utulku jsou jine nez financni moznosti milujiciho panicka jednoho ci dvou ctyrnozcu, takze i ten limit, kdy uz utulek nemuze poskytnout psovi to co by vzhledem k veku a zdravotnimu stavu potreboval, je jinde. Takze pes ktery by u panicka, v klidu a bez stresu a nemoci, kterym se v utulku proste nevyhnete, v pohode jeste par let mohl zit a delat radost, v utulku mnohem drive umre. Tolik pece mu utulek proste dat nemuze. A tu drahou operaci, ktera by mu dala dalsi tri roky na drahych dietnich granulich, si taky dovolit nemuze.
http://indrova.blog.idnes.cz/c/178053/Mame-radi-zvirata-protoze-jsou-Proc-vlastne.html
Nechci čeřit hladinu, ale mám stále pocit „nedokončené věty“. Jak je vidět, i „jistotou v životě“ se dá zatřást. Asi se nedobereme jednotného názoru, ostatně to ani nejde, to bychom přišli o svobodu, pestrost a barevnost, ale držme se toho, že každý má právo na svůj názor. Zazněly tu slova, že toto na Zvířetník nepatří a to mě trochu zarazilo. Myslím si, že patří. A jak už jsem psala někde níže, podívejme se realitě do očí. Nevidím v článku nic manipulujícího. Myslím, že to celé není o manipulaci v článku, ale o vlastních životních zkušenostech, které ovlivňují naše vnímání po celý život, ať chceme, nebo ne. Cítím, že článek napsala Štětinka v dobré víře. Buďme tedy s Dobranovem v dobré víře. Štětinka s Hančou tam pomáhají a to je pro mne záruka. Pěknou sobotu přeju.
Nechci také čeřit hladinu. Článek napsala Štětinka v dobré víře, to nikdo neupírá. Ale ….
1. V Dobranově se zabíjejí psi. Tato INFORMACE měla zaznít pod SOS s vykřičníky.
2. Tato POVÍDKA měla být zveřejněna v Člověčinách. Aby lidi vzala za srdce – je psaná dojemným stylem a Štětince se v tomto smyslu opravdu moc povedla. Pod POVÍDKOU měl být odkaz na Dobranov či jiné útulky.
Moc mě mrzí zneužití citů lidí – několik dobrých duší zde začalo přemýšlet, jak pomoci starým lidem, aby si Fíka mohli nechat. Já jsem fikci poznala podle toho, že kdyby to byla pravda, tak by Štětinka první organizovala návrat psů k těm lidem. Ale každý Evu nezná a prostě vezme tuto informaci jako danou věc. V SOS TOTIŽ VŽDY BYLY UVEŘEJŇOVÁNY POUZE INFORMACE a mělo by to tak zůstat.
To je můj názor, že SOS na Zvířetníku by takhle neměl vypadat. Je to veřejný prostor a vím, že je velmi ošidné říkat, co se má a co se nemá, jak by něco být mělo nebo nemělo. Ale přesto jsou nějaké věci, které bychom mezi sebou měli dodržet. Mezi to patří i určitá míra, jistá etika. Tenhle článek je výtečný jako povídka nebo jako příběh na web útulku, ale jako SOS je nesmírně zavádějící. A hlavně. Když se někde zabíjejí psi, tak opravdu není podstatné, kde ten pes byl předtím a co zažil.
Ale možná se mýlím a lidi takové články na SOS chtějí, budou se tam objevovat nadále. Na to samozřejmě každý právo má, stejně jako já mám právo říct, že se mi to nelíbí.
Pro mě včerejší diskuse přinesla mnoho pozitivního, i samozřejmě mě některé věci zabolely. Za hlavní a naprosto nejdůležitější, i když nijak potěšující, považuju informaci o praktikách v útulcích, o kterých jsem nevěděla. Je to alarmující a je zvláštní, že ačkoli se o tom zřejmě dost ví, na Zvířetníku o tom zatím nikdo nepsal. Za velice pozitivní považuji také diskusi o kastracích a také věcné vstupy toscy.
Děkuju všem, kdo mi přiznávají právo občas s něčím nesouhlasit.
Re: praktiky v útulcích a info na Zvířetníku
Nějak nemohu přijít na nic, čím by pomohlo, kdyby se fakt, že se v útulcích psi utrácejí, objevil jako samostatný článek na Zvířetníku.
Hodně z uvedených údajů by bylo stylu – slyšel/a jsem, mám dojem… protože jak jsem psala, není zas tak velký problém si to utracení pojistit vyjádřením veterináře. A myslíš, že Ti ten veterinář potvrdí, že ten stav psa na utracení nebyl, když dal potvrzení, že byl?
A u starých psů….veterinární indikaci k utracení má velké procento psů nad řekněme 10 let. Ano, Ti psi za určitých podmínek a v určité péči mohou žít ještě v pohodě spoustu let, to však nic nemění na faktu, že z veterinárního hlediska je zdravotní stav zvířete takový, že bez oné péče (např léků) a podmínek (teplo, dieta..) je jeho život spojen s velkým utrpením.
Takže protože se to těžko dokazuje, tak samozřejmě málokdo vyleze na veřejnost s burcujícím článkem.
Když napíšu článek na základě ověřitelných fakt, nic špatného z hlediska utrácení v průměrném útulku nenajdu. Když použiju informace jedna paní povídala, riskuji žalobu.
Když vyjde burcující článek, lidé budou pohoršeni, ponadávají si a případně přestanou na útulky přispívat. A co se stane dál? Zavřou se útulky? Co bude se psy? Zvýší se kapacita útulků? Kdo to bude platit?
Nějak opravdu nevidím význam v takovém článku, kromě toho, že otevře oči těm, co si dosud mysleli, že to, že se pes dostane do útulku je pro něj výhra. Spíš mě napadá napsat článek – Jsk se asi cítí pes v útulku. To by mohlo otevřít lidem oči úplně stejně.
Ženy,neblaznite!!!!Mame krasnu hospudku/krčmičku/ kde sa možeme zísť a povykladať si,požalovať sa,vytešiť sa.Pražské holky-chodte na jedno točené,my z periferie a ja z Balkanu si dajme pred obedom za kalištek a „pořád dobrý!“
každý z príspevkov je krasny a ma pravdu a poviedka je dojemná.Aby som to odlahčila:mne to pripomína slogan: 2 v jednom .Možno tam nemal byť odkaz na ten útulok a poviedka mohla byť v človečinách,možno…..Ale kto vie….aspon sme si povedali smutne reality o starých psoch a asi aj o starobe všeobecne.Pokusim sa v najbližších dňoch napisať poviedku/realitu/ o starých ľuďoch,kde je jediný zdroj prijmu asi 200 Eu a tí šťastnejší maju oligofrenicke dieťa s inv.dôchodkom,ktoré ich „sponzoruje“-chránia si ho ako oko v hlave,aby prežili.Tak pekný deň a fakt „pořád dobrý“
Díky (h)
Verenko, i v hospodě někdy dojde k třískání pěstmi do stolů,k létání půlitrů vzduchem, k bitce…ale druhej den tam všichni svorně popíjejí dál,pomáhají napravit tu spoušť a mají se rádi…dusno zmizelo…..
PS: čímž nenabádám k fyzickému násilí, myslím to fiktivně !!!
Clanek jsem cetla asi pred 24 hodinami.Krome toho,ze jsem diky slzam nevidela na klavesnici,jsem byla dost utahana,abych nejak reagovala.Dneska jsem se cely den tesila,ze si prectu neco o tom jak se to s pejsky vyvinulo a misto toho jsem nasla diskuzi ze ktere je mi vic smutno,nez z celeho clanku.Tohle jsem opravdu necekala.
Stetinko,clanek se mi moc libil.Je smutny,je to fikce,ale to neznamena,ze se to v zivote nedeje.Zviretnik jsem rozklikavala kazde rano ke kave a tesila se jak si poctu.Uz to nebude jako vcera.Vidim ,ze i tady dovedou lide tat do ziveho.
Je pravda,ze u USA jsou soukrome utulky,ktere zvirata nezabijeji.To je sice pravda,ale uz na svych website nepisi,ze stare a neumistene zvirata vozi do mestskych utulku,kde je uspavaji.Cetla jsem statistiku,ze v sheltrech se rocne uspi 9 milionu zvirat.To byla statistika za rok 2008.Po tom co vypukla krize nemam ani odvahu si precist co se deje v mestskych utulcich dnes.Taky jsem se chtela prihlasit jako dobrovolnik do utulku.Byla mi nabidnuta funkce hrat si se zviratky den pred jejich uspanim.
Milá Lucko V a ostatní, necítím ani hněv, ani ukřivděnost. Jen mě od rána bolí stejná věc.
Je už málo míst, kam můžete přijít a na rovinu říct, co si přejete. Co vás trápí a kde a s čím potřebujete pomoct. Už jen málokde se lidé dokáží radovat z malých věcí bez vykřičníků a se vší vážností a důstojností plakat nad bolestmi bez vykřičníků.
Zvířetník takovým prostředím vždy býval. Nebylo třeba žádných vymyšleností a drásavých příběhů, aby se zde někomu dostalo podané ruky. Mám za to, že nadále by žádost o pomoc neměla být zaměňována za srdcervoucí povídku, která má někým otřást …. a vlastně kým a jak? Možná někým, kdo má dobré srdce a podlehne takovému citovému nátlaku a vezme si k sobě zvíře, které pak nebude moci zvládnout? Příběhy založené na útoku na city totiž nejvíc právě působí na lidi, kteří často mají více dobré vůle než možností. Tito lidé se pak buď trápí nebo jednají zkratkovitě, a roztáčí se nekonečný kruh bolesti.
Padl zde názor, že článek Štětinky manipulativní nebyl, jen emotivní. A že máme každý možnost svobodné volby. Ale tak to není – svobodná volba je jen tehdy, když se člověk rozhoduje bez nátlaku emocí, bez vnucených pocitů viny a beze strachu o něčí život. Pokud je na člověka činěn jakýkoli nátlak, jeho volba svobodná být přestává.
Byla bych moc ráda, kdyby moje vystoupení nebylo interpretováno jako vystoupení proti Štětince, ale bylo bráno jen jako nesouhlas s formou článku. Ani si nemyslím, že by můj názor byl v něčem radikální. Prostě jen možná je opravdu únor a na mě padla beznaděj z příspěvků, které jsou zbytečně citově vyhrocené a mají ve čtenáři vzbudit pocit viny za něco, co nezpůsobil. Navíc jsem přesvědčená, že masáž takovými články nutně vede k tomu, že se člověk musí vůči nim obrnit, jinak by se musel zbláznit z pocitu bezmoci.
Milí Zvířetníčci, článek jsem četla už ráno, ale komentáře jsem dočítala až teď. Dost času na to, abych trochu popřemýšlela. Nemyslím, že by tu chtěl někdo ubližovat nebo křivdit, došlo jen k tomu, co se občas stává i mezi přáteli – potkaly se rozdílné názory a bylo třeba si to trochu ujasnit, což se, myslím, povedlo (h) Důležité je, aby nad případným hněvem nebo ukřivděností nezapadlo sluníčko (sun) a zítra tu zase bylo hezky.
Štětinky článek mě oslovil, možná proto, že pokud jde o zvířátka, racionální uvažování moc neovládám (shake) A pokud oslovil ještě někoho dalšího a mohl těm dvěma starouškům pomoci, je dobře, že byl napsán.
Téda já zírám, jak se to tady od rána rozeběhlo!
Ještě jsem článek ani nedočetla a už jsem měla slzy v očích. Ale to se mi stává docela často, já jsem taková impulzivní – pláč i smích v jednom kyblíku, tak se učím chvíli počkat než zareaguji. A někdy se mi to i povede 🙂 . A tak jsem si článek přečetla znovu, včetně nadpisu a mrkla na dobranovské stránky. A pochopila jsem to jako smyšlený článek, který by klidně ale mohl být pravdivý.
Trochu mě mrzí, že tady tak plají vášně, ale na druhou stranu, všichni máme právo na svůj názor – pokud kvůli svému názoru druhého neukamenujeme.
Můj čistě osobní názor na článek a na diskusi, se kterým klidně nemusí ostatní souhlasit, ale já to unesu je tenhle:
Štětinka je úžasná obětavá ženská, která dokázala pomoci spoustě zvířat i za cenu svého nepohodlí a svých finančních starostí. Její sloh je úžasný a měla by tento článek, nebo něco podobného uveřejnit i jinde, určitě by spoustu lidí vyburcoval k pomoci.
Nedělám si iluze o situaci v útulcích. Ty bojují ze všech sil o přežití a MUSÍ si stanovit priority. Já můžu doma nejet na dovolenou, nekoupit si nový boty a peníze dát do léčby svého starého a nemocného zvířete. Ale v útulku se rozhodují mezi drahým, speciálním krmením a léčbě starého psa, u něhož není moc šancí na adopci a mezi třeba kastrací, nebo léčbou úrazu mladého psa s větší šancí na adopci. A netroufnu si soudit nikoho za to, že upřednostní psa s větší šancí. Totéž platí i u koček.
Jistě, ideální by bylo, kdyby všichni majitelé byli zodpovědní, hlídali své psy a kočky, nebo je nechali kastrovat, ale nejsem tak naivní, abych si myslela, že se to v dohledné době změní bez nějaké nátlaku z vyšších míst. Já vím, že není ideální zvíře po určitě době utratit (např. kdyby na to byl zákon), ale taky se mi nezdá ideální, když zvíře prožije třeba 10 let v útulku.
Mám v současné době doma 3 kočky a 1 psa (předtím jsem měla fenku). Hafové jsou z útulku, kočky nalezenci – psi vznikli náhodným křížením, kočky taky. Já je nechala vykastrovat – ano „jsem sobecká a nezodpovědná osoba“. Nechci neustále léčit vorvaný kocoury z bitek, mít smradlavý dům od značkování a u kočky 2x ročně řešit koťata (měla bych je raději topit nebo s nima třísknou o zeď stodoly?). Bohužel si nemohu brát psa do práce a nechci trnout, že mi v době mé nepřítomnosti zdrhne za háravou fenou, srazí ho auto, zmrzačí ho naštvaný majitel feny a on mi bude někde 3 dny umírat v bolestech. Stejně tak jsem nechtěla riskovat, že mi předchozí fenku obskočí nějaký vesnický šikula. Kočky se i po kastraci pořád chovají jako kočky, povaha nezměněná, jsou postrachem všeho živého v okolí. Fenka se psychicky ani fyzicky nezměnila – byla pořád velmi aktivní a NIKDY neměla problém s ostatním nevykastrovanými psy. Nevím, třeba jsem jenom měla a mám štěstí a moc mě mrzí, že má někdo s kastrátem problém.
Jo a zvěř krmím normálně. Nekupuji žádné supermarketovky, ale taky ne prvotřídní kvalitu. Prostě se snažím najít zlatou střední cestu (ale upozorňuiu, že moje zvířata jsou zdravá a nepotřebují nic speciálního).
Věřím tomu, že článek vzbudil vášně i z toho důvodu, že smutných zpráv je čím dál víc a člověk propadá depresi, že nemůže pomoci jak by chtěl.
Tak nevím, napsala jsem toho spoustu a vůbec nevím, jestli to má hlavu a patu, jestli to při téhle délce bude vůbec někdo číst a jestli se z toho dá něco pochopit.
Já někdy v diskuzích souhlasím s tímhle Zvířetníkem, jindy s jiným Zvířetníkem (někdy například obdivuji Petru od Baryho za podle mě úžasné zvládnutí výcviku psa a jindy s ní nesouhlasím pro její poněkud radikálnější prosazování její pravdy. Stejně tak dost často mám pocit, že mi Vave mluví z duše a dnes mě překvapil její radikální názor. A takhle bych mohla uvádět konkrétní případy donekonečna.)
Já jen chci říct, že se tady schází bezva parta lidí a moc by mě mrzelo, kdyby se to tady mělo pokazit. Jak psala Jenny citát od Voltaira – nemusím souhlasit s něčím názorem, ale musí mít právo svůj názor říct. Mám štětinku moc ráda a nechci, aby odešla, mám ráda Vave a nechci, aby odešla. Já nechci, aby kdokoliv odcházel! Zvířetník je moje jistota v životě, moje slunce když prší, moje teplo, když venku mrzne! Moje soukromá univerzita, kde se pořád učím.
Jani, můžu se přilípnout ? Hezky jsi to napsala. Má to hlavu i patu a téměř káždá věta mi mluví z duše. (nod) (nod)
Jano, lépe bych své pocity neshrnula (y) (h) (y) (h) (clap) (clap)
Občas se tu strhnou opravdové vášně, jako dnes, ale i jindy. Prosím moc o zachování rozvahy. Všichni se tu potřebujeme. Já jsem za tuhle hospůdku vděčná, ale dnes je mi všelijak. S přáním (sun) (sun) (sun) v duši se dnes loučím.
Vidím to podobně. Ovšem já měla tu „výhodu“, že z práce nemůžu psát.
Jako jedinej háček článku vidím tu ikonu (tři vykřičníky), ta mi asociuje průšvih, kterej je nutný řešit.
100% souhlas 8-|
Smekám, tohle bylo perfektní shrnutí! Díky!
Přesně tak, výstižně napsáno, večerní pokračování diskuze dočítám až dnes.
Jano, díky, tak nějak jsem tohle měla na mysli. (y) (h) (wave)
Ještě jednu poznámku. V posledních letech se zakázalo kupírování u psů,je to dobře.A teď se tady prosazují kastrace a to je rovněž zásah bez zdravotních důvodů.Není ten problém s přemnoženými psy proto,že je je módní mít psa.Je to otázka poptávky,nebude=li,nebudou se psy množit na kšeft a nebudou do útulků odkládáni psi kteří vyšli z módy.Babičky které nezvládnou Astičku nejsou příčinou současného stavu tak to na ně nesvádějte
Přesně! Dokud bude poptávka, budou vznikat a bujet „chovné stanice“ čehokoliv, hlavně ať je zisk co největší, ať prachy tečou proudem! Co je jim potom, jak zvířata dopadnou. Poslední dobou mám z přemíry informací depku z lidí jako druhu. Bez kapky citu využívá vše co je živé ke kšeftu, snobismu a rozežranosti. A když objekt není perfektní a hrozí finanční náklady, když omrzí, šup s ním pryč. (envy)
Když jsme nešťastnou náhodou přišli o naší první pejsinku, kontaktovala jsem chovatelku abych jí sdělila, co se stalo a ona pravila „dyť je to jen pes, za týden můžete mít další“. Jejich továrna na stěňata měla asi 8 fen.
Přiznám se, že jsem při čtení nepochopila, že je to fikce, příběh mě dojal a cítila jsem se bídně, že nejsem schopna pomoc jinak než finančně, ale dotčená se necítím.
Příběh je napsaný moc pěkně, Štětinko máš talent.
Článek je skvěle napsaný a Štětinka se v něm dotkla několika sociálních témat najednou. A proč taky ne, je to fikce.
Sousedce z Nuslí, které je letos 80 let, po zaplacení nájemného a služeb zbýva každý měsíc na život 2.500,- měsíčně. A to se mi ještě chlubila, že si z toho stihne každý měsíc 200,- ušetřit. Bydlí v soukromém domě a letos se jí zase zvedlo nájemné. Smutně pravila, že k tomu holiči už se asi jednou měsíčně nedostane, protože na to už prostě nebude mít. Naštěstí má v tomtéž domě dceru, která ji vyváří a stará se o ní. Takže jsem se cítila povinována pouze tím, že jsem jí sdělila, že si může zažádat o příspěvek na bydlení na sociálním odboru Prahy 4, které papíry k tomu musí dodat a nabídla jsem jí, že jí s tím pomůžu. Pravila, že od nikoho nikdy nic nechtěla chtít ani nadále nebude. Ok, je to její rozhodnutí… Přeci ji na ten úřad nepovleču násilím…
Nežijeme bohužel ve státě, kde, když se něco nemá nebo je to nezákonné, tak se to prostě nedělá. To je prostě fakt, takže i když možná nějaký zákon o tom, že se psi utrácet nesmí existuje, neznamená to, že se tak neděje. A je mi uplně jasné, že když se kapacita naplní a mají se tam rozhodnout, jestli dají přednost pejskovi na dožití, nebo tomu mladému, který má ještě život a možná i nalezení nové rodiny před sebu, tak se těch starých prostě uspáním zbaví. Obejít se zákon se dá přeci tak lehce, jak je v tomhle státě prostě obvyklé a normální….
A taky je jen a jen na mě, jestli se rozhodnu nějak pomoci, nebo ne. Manipulativní mi to tedy nepřijde ani trochu. Emotivní, to ano. Jsem dospělý člověk a je jen na mě, jak se rozhodnu, jestli peníze dám, nebo ne. Proto mě tady ty emoce okolo dost překvapují. Štětinka to napsala v dobré víře pomoci – ne sobě – ale jiným a za to si zaslouží poděkování. Takže Štětí, díky Ti za snahu, určitě si nad tím strávila večer, kdy ses mohla věnovat jen sobě…. (rose1)
Pro Petra + Barry:
Dole už nejde reagovat, takže tady.
Ten můj příspěvk směřoval k tomu, že TEĎ lze psy sehnat velmi jednoduše, takže odebrání množiteli a zákaz vlastnictví zvířat by byl nerealizovatelný. Protože on by si ty další psy nikde nekoupil, on by je prostě někde posbíral. Zas mu je odebereš, on si pořídí další, než na něj přijdeš, namnoží je, odebereš je … kam je dáš??? Takže registr lidí, co nesmí mít zvíře by to asi nevyřešil.
Ono by ten problém se psy nevyřešilo asi žádné polovičaté řešení. Ani samotné zvýhodnění majitelů kastrovaných psů problém nevyřeší. Já doporučuji kastrace jako doplněk k evidenci psů, ke kaucím na vrhy, k pokutám za neevidovaného psa (fakt vysokým pokutám), k tomu registru se zákazy vlastnit zvířata. Ono se totiž počet psů musí snížit. V současné době jich je několikanásobně víc než vhodných domovů pro ně. Prostě ne každý pes u nás má šanci najít domov. Jedním ze způsobů omezení populace, který mě napadá, je právě kastrace. Druhým je utrácení bezprizorných zvířat. Pro moji psychiku je přijatelnější dlouhodobější snižování pomocí kastrovaných jedinců než nárazové vyřešení utracením (to by se totiž podle mého názoru opakovalo s železnou pravidelností, utratí se, namnoží se další, jsou bezprizorní, utratí se….) Žádné další řešení, jak snížit počet jedinců v současné psí populaci mě nenapadá.
Já nepropaguji plošnou kastraci všeho, co má 4 nohy a štěká. Já navrhuji zvýhodnit vlastnictví kastrovaného psa (i feny), aby se třeba těm důchodcům, co mají svého psa jako společníka, ale nejsou schopni uhlídat, aby Astičku v parku neobskočil Alík vyplatilo nechat Astičku i Alíka vykastrovat a nemuseli pak brečet před útulkem, že co mají s těmi štěňaty dělat, že je nikdo nechce a oni si je nemohou nechat…
A už jsem psala, že až by se to ustálilo a fungovala by ta evidence, tak by ty kastrace neměly být potřeba.
A asi by pak taky většina důchodců měla doma jako společníka kočku nebo kanára, nikoliv psa 🙂
Jenže začít by se mělo právě od toho aby si důchodci nepořizovali psy které nezvládají. Koupili jsme babičce k vánocům štěně bígla a ono by furt jen lítalo, darujeme, vemte si ho někdo nebo ho utratíme. Pořídili jsme babičce vlčáka na hlídání a on už ji dvakrát pokousal, vemte si ho někdo nebo ho utratíme. Pořídili jsme si …, narodilo se nám dítě, vemte si… atd.
Asi nejrozumnější okamžité řešení by bylo povolení odchovů pouze v registrovaných stanicích. Ovšem založit si chovku je otázka jednoho papíru. Ale určitá kontrola by tím byla, zejména když by se uzákonil i maximální počet vrhů na fenu za rok i za život a povinný dohled KVS na každý odchov. Za odchov mimo CHS vysoká pokuta. Jenže si zkus představit jakou by to asi mělo odezvu u veřejnosti – a to je to jen malý krůček k celkové regulaci.
Pro mě je nepřijatelné nařídit někomu kastraci (byť třeba jen rozlišením poplatků), jen proto že lidi obecně jsou nezodpovědní. Místo aby se lidé vedli k zodpovědnosti, zavedu plošnou presumpci viny a všichni budete kastrovat a kdo nekastruje je určitě množitel (i když čubu v životě nenakryje).
A to, že je v současné době poplatkem rozlišeno, zda chovám psa ve městě nebo na vesnici, či zda jsem důchodce nebo pracující, to je v pohodě? Tu plošnou presumpci viny tu už máme. Já ji jen navrhuji změnit ve prospěch regulace populace psů.
Proč jsou důchodci při vlastnictví psa zvýhodněni, když se pak babičce koupí bígl nebo NO, kterého prosě nezvládne? Nebo když si pořídí křížence Astičku, která ji uteče, babi ji nedoběhne a Astička si přinese domů štěňátka. I takoví plní dost útulky. Možná by babička takový dárek omlátila dětem o hlavu, kdyby měla za psa platit 1500/rok místo 300 Kč. Přece tím, že zvýhodním poplatkem vlastnictví kastrovaného psa nikomu kastraci nenařizuji. Stejně jako nikdo nenařizuje důchodci, aby si psa pořídil tím, že mu za něj vyměří menší poplatek než pracujícímu.
A z čeho jsi prosím Tě nabyla dojmu, že kdo nebude mít kastrovaného psa, tak bude automaticky označen za množitele?
Už dnes se dost lidí přiklání ke kastraci svých psů prostě proto, že jsou si vědomi toho, že nejsou schopni zajistit, aby fena nezabřezla. Přijde mi to jako zodpovědnější řešení než řešit nechtěná štěňata.
Chov jen v registrovaných stanicích … ale jo, to je přece ta evidence odchovů, ale zas pouze za předpokladu, že současně s tímto krokem přijde minimálně okamžitá evidence všech psů mezi lidmi. Jinak jsme zase na začátku. Množitel bude klidně riskovat pokutu, lidé od něj klidně koupí neevidované štěně a nikdo nic nedohledá a psů bude stále přebytek. Navíc, na bezdomovci, co štěňata prodá za flašku si žádnou pokutu nevemeš. Když mu sebereš psa a on si na prvím rohu najde jiného, můžeš mu je brát donekonečna. Pokuta neřeší, co s narozenými štěňaty, když psů je prostě moc. Jo, bylo by to super, kdyby ta hrozba pokuty stačila, aby to nikdo neriskoval a psi se rodili fakt jen v registrovaných CHS, ale moc tomu nevěřím.
Milá Tosco, to, co navrhuješ, je velmi rozumné, ale nejspíš to nemá šanci na realizaci – za prvé se v obchodu se psy točí poměrně velké peníze (ne u poctivých chovatelů – tam myslím náklady na fenu a štěňata sežerou většinu zisku), za druhé se začne křičet o omezování osobní svobody (nikoliv o osobní zodpovědnosti).
Ke kastraci psů jsem se stavěla velmi podobně jako většina z vás, ale pobyt v Anglii, kde je většina psů kastrovaných (z útulku nikdy nejde nekastrovaný jedinec) mi ukázal, že mnohé z toho, co jsem si myslela, jsou prostě předsudky. Nikdo se mě nesnažil přesvědčovat – prostě jsem to viděla na vlastní oči. Ty psy jsem potkávala denně, kvůli zdravotním potížím svých psů jsem strávila hodně času i na veterině (a v rozhovorech jak s ostatními lidmi, tak s veterinářem) a navíc jsem si tam koupila „papírové“ štěně, takže jsem dostala od Kennel Clubu s registrací i obvyklý balík informací, které se přidávají ke štěňatům. Mám anglickou knihu o výchově psů, z knihovny jsem si půjčila další tři. O kastracích se mluví všude, vysvětlují se výhody i nevýhody, zdůrazňuje se kastrace plně dospělých jedinců a s vykřičníky se uvádí, že kastrace neřeší agresivitu. Lidé si mohou poučeně vybrat a vybírají si – u nechovných psů většinou kastraci. Daně ze psů se minimálně na venkově ze psů neplatí (ptala jsem se, situaci ve městech neznám), ale platí onen ostrý zákon, který se obvykle prezentuje jen jako zákon o bojových plemenech (to je jen první paragraf). A ten zákon vypisuje a uplatňuje drakonické tresty za prohřešky psů a jejich majitelů. Není zde presumce viny, ale vidina trestů způsobila, že naprostá většina lidí toužících mít psa (je jich hodně) se snaží chovat maximálně zodpovědně (protože nechovat se tak přijde zatraceně draho). Všude najdete varování před „puppy mills“, tedy množírnami, velmi snadno najdete informace o tom, jak se k psům správně chovat. Lidi se psů nebojí (někdy mi připadá, že Angličané nemají pud sebezáchovy, jak se vesele vrhají k cizím psům), psi jsou maximálně v pohodě, setkávají se velcí i malí. Náhubky se nevedou, pokud ano, tak pro notorické sběrače hnusů. To není žádná propaganda nebo lež – v tom jsem prostě žila. Co je ovšem zásadně důležité je fakt, že to není to prý tak dlouho, kdy to tak nebylo – jak mi řekli lidé. K této vcelku spokojené koexistenci lidí a psů vedly až právě tvrdě uplatňovaná pravidla… a kastrace.
Dede, obávám se, že u nás zatím nejvíc narazíme na to tvrdé uplatňování pravidel. 🙁
Jenomže ono to bez toho jaksi nejde…
V Klokánii to je s pejsky a kočičkami podobné jako v Anglii. Pokud nejsou na chov, tak jsou kastrované/kastrovaní a navíc mají čipy. Takže když se nějaké to zvířátko zatoulá, tak se mu přečte čip a z toho se zjistí majitel a jeho bydliště. Když zvířátko změní majitele, tak se inovuje i databáze na které jsou ty čipy zaneseny. A postihy majitelů za nedovolené chování zvířátek jsou tak citelné, že dovedou přivést jednoho na mizinu. Takže se majitelé starají aby jejich zvířátka byla způsobná, přátelská a prostě vychovaná. Příklad: kdyby se zdejší policie dověděla, že mě Max rafnul, tak by nám byl odebrán a uspán. Kousaví psi se tady nenosí. Ve zdejších útulcích to je podobné, jak píše Štětinka. Fungují na rozpočtu který hraničí se zavřením útulku a zvířátka jsou po určité době uspávána. Je to smutné, ale je to nutná realita. To proto, aby tady zítra ten útulek pro potřebné byl. Štěti gratuluju k pěkně zpracovanému tématu.
V USA totéž jako Anglie a Klokánie. Až mi někdy ti psi nepřipadají normální. ale je fakt, že netahají majitele na vodítku, neobtěžují, jsou přátelští, Obávám se, že ve většině případů ve velkých městech jsou kastrovaní. A většinou ani moc neštěkají, bud jsou tak vycvičeni a když to nejde, holt operují halsivky ( brr a grrr!!!)To je opravdu zcela zbytečná operace, ale pokud by pes obtěžoval sousedy štěkotem, je třeba vybrat mezi operací nebo vzdání se psa…tohle mi připadá hodně krtué a uhozené, ale taková je realita. Na ulicích však nejsou vidět žádná toulavá nebo opuštěná zvířata.
Takhle by se mi to taky líbilo. Ale obávám se, že zodpovědnost našich lidí je mizerná, pokud jde o ně, natož o psa. Mimo jiné proto jsem zastáncem kastrací.
Voltaire:
S vašimi názory nesouhlasím, ale do smrti budu hájit vaše právo je říkat .
Nebuďme na sebe naštvaní, za odlišný názor. Prosíííím.
To je bezvadný citát, ten si pověsím do laborky, 🙂
moji milí Zvířetníci…článek jsem četla někdy ve 2 hodiny ráno a zaúřadovala profesní deformace , jen díky tomu jsem pochopila fikci začátku… článek měl dozajista vyznít tak, jakoby na konci stálo: možná to tak bylo, možná taky ne. jisté je jedno – do útulku v Dobranově přivezla jednoho dne MP černobílého psího dědulku, kterého našla zabláceného a smutného toulat se po ulici. v tuto chvíli je Fík stále tady a čeká. moc času ale nezbývá, protože……atd. píchnutí do vosího hnízda je dobrá věc , vždycky vynese na povrch to, co jen pobublávalo a vyřeší se úplně jiné věci, než byly jeho příčinou ( vím to, protože to nechtěně dělám pořád). můj šestý kočičí smysl mi teď říká toto: prosím, volte bedlivě slova, která vypustíte v komentářích… i přes smajlíky je psané slovo na netu jako nabroušený kord a bodnutí špatně pochopené se obtížně hojí. a může se stát i to, že se nezahojí vůbec. nechtěla bych, aby tuhle úžasnou s láskou vystavěnou hospůdku postihlo to, co jedny nejmenované stránky – dospělo to tak daleko, že i aukce obrázku pro dobročinné účely se zvrhla v jedovatou debatu o čemsi zcela nesouvisejícím. nebyla jsem tam od té doby , je to cca 2 roky. (f) (cat) (bat) (cat)
Ano, ano….emoce jsou asi nutné, ale ne ubližovat a víme, že slovo může ublížit víc než cokoliv jiného. Já myslím, že záměr krásně napsaného článku je jasný a o to šlo. Nezdá se mi, že by Stětinka chtěla někhoho citově vydírat, proč by to dělala, vždyt lidé na Zvířetníku vědí svoje. Je to jen jiná verze příběhu, kdyby se Fík třeba dostal do útulku od bohatých mladých, kteří ho prostě jen nechtějí….. Z lidského hlediska je to mnohem horší, pejskovi je to asi jedno. Vždycky je to špatně, vždycky je to smutný příběh….a já si vždycky vzpomenu na Malého prince a jeho Lišku.
to jsem byla ja, nevim proc na mne PC zapomnel ;(
Jéžiš lidičky, tak mám problém…Včera jsem četla ty 1 a 0 a dnes je mám v praxi !! Nemůžu se rozhodnout, kdo má pravdu. Mýslím, že obě… svým způsobem. I já jsem četla článek jako skutečnost, pak jsem pochopila smysl a účel a chápu i Vave protože, mě některé praktiky spolehlivě odradí. Šla jsem dnes na Zvířetník pro duševní podporu a spadla na mě chandra jako blázen. x (
Jsem ve velikých rozpacích. Ač jsem spíše zabukista, na Zvířetník chodím pro potěšení, povzbuzení a diskusi milých lidí ochotných pomoci a psychicky podržet. Štetinku znám jako velice obětavou a ochotnou pomoci s čímkoliv a komukoliv, milovnici zvířat. A najednou, nic předem netušíc, se mi po přečtení tohoto článku udělalo špatně, tedy psychicky špatně, má deprese se prohloubila. Pouhým nahlednutím do komentářů shledávám, že i ostatní Zvířetníci shledali, že někde je nějaký….zádrhel(?). Kde, jak a proč vlastně došlo k tomuto nedorozumění. Pevně věřím, že záměr to určitě nebyl. Vrátit čas nejde, snad by si to Zvířetníci (včetně Štětinky) mohli rozvážit, zklidnit vášně a ty vloudivší se chyby či nedostatky uvést na pravou míru. (y)
:o3 Vážení přátelé, prosím pěkně, zanechme vášní a buďme k sobě vlídní. :o3
😡 ŽIJEME JEN JEDNOU!!! 😡
(inlove) (inlove) (inlove)
Přesně tak to cítím (h) (h) Řekl jsi to za mě (inlove)
JoVo, řekls to, co má být řečeno. Podpisuju se pod to.
(f) (y) (f)
JoVo – přesně tak, k čemu to celé je? všichni se zamysleli, někteří utřeli slzu, všichni vyjádřili názor, JÁ ZA SEBE ŘÍKÁM, ŽE ŠTĚTINKA rozhodně UMÍ…. (h)
JoVo – přesně tak, k čemu to celé je? všichni se zamysleli, někteří utřeli slzu, všichni vyjádřili názor, ZA SEBE ŘÍKÁM, ŽE ŠTĚTINKA rozhodně UMÍ…. (h)
A HLAVNĚ PODOTÝKÁM, ŽE DNESKA JE ÚPLNĚK!!!!!
Hmm, to fakt bude tím úplňkem – co jsem tak koukala na různá fóra, všude je to naprosto rozhádané.
Musim si rypnout. My, co nejsme chaotici, cteme nadpisy a nemame s pochopenim smyslu clanku problem. 😉 Pak se muzu rozhodnout, zda se mi libi ci ne.
Renie, psala jsem už několikrát, že jsem název četla a myslela jsem, že Štětinka literárně zpracovala příběh PŘED odvedením psa do útulku. Nevím, proč tam vnášela takové zavádějící sociální téma, když je úplně lhostejné, kde byl pejsek před tím, než se dostal do útulku, kde ho chtějí zabít. O tom to totiž je – ne o starých lidech, kteří nemají na léky. Ale o útulcích, které zabíjejí psy, protože na ně nemají peníze.
Ještě k jHonzovi a ostatním:
odmítám nařčení, že z mé strany jde o útok na Štětinku. Neudělala jsem nic jiného, než že jsem vyjádřila nesouhlas s takovým způsobem žádosti o pomoc. Jako povídka je to výtečné psaní, jako žádost o zveřejnění v rubrice SOS je to pro mě těžko akceptovatelné. Štětinku jsem současně pochválila za výtečné psaní, za péči o zvířata a její ochotu pomoct ostatním. Nejsem si vědoma útoku a už vůbec ne lynčování, jak je mi zde podsouváno.
Proti takto psaným žádostem se ohrazuji dlouhodobě, dnešní emotivnost a hlavně zavádění někam jinam (staří chudí lidé) a zejména a především závěrečná věta o utrácení mě prostě k nesouhlasu vyprovokovalo.
Jestli to je považováno za útok na kohokoli, obávám se, že se budu muset připojit k nářku Štětinky, že na Zvířetníku skutečně nikdo nesmí svobodně vyjádřit odlišný názor.
ano Vave, i já to tak celou dobu myslím a chápu stejně jako ty…. (y) (hug)
Já se ještě trochu vyjádřím k otázce kastrací.Při vydávání psů z útulku by mělo jít jen o psy kastrované, a to jak psy tak feny.Tím se zamezí dalších nechtěných štěňat protože hodně takových nových majitelů o rozmnožování psů má neúplné informace.Často se setkávám s tím,že mě majitelka feny řekne,ona už nebarví,už se nemůže nic stát.A to je přitom ta nejvhodnější doba.Nebo pejsky venčí děti a nedokážou z neznalosti nakrytí zabránit.A kastraci nelze nařídit,je to jen a jen na majiteli,zda je zodpovědný.Mám feny již přes třicet let,chodím na procházky i v době hárání a jde to uhlídat.Je pravdou také to,že nechci=li chovat je pro mě pohodlnější nechat fenu kastrovat.Nemusím plánovat dovolené podle hárání,nemusím dvakrát v roce více hlídat.A pokud jde o nemoci,je pravdou,že kastrovaná fena nedostane zánět dělohy,ale nezabráním jiným nemocem protože tak jak patří k životu smrt,patří tam i nemoc,bohužel.To co jsem psala se týká psů protože u koček je situace jiná.Nejde li o kočku ryze domací,bytovou,nedá se ohlídat.
A k tomu utrácení: domnívám se,že jiné řešení není.Dělá se to i jinde,viz.příspěvek Maričky.Kdybychom to nedělali,budou útulky přeplněné zvířaty žijícími celý život v klecích,to přece také není to pravé ořechové,připusťme si to.
Při vydávání psů by měl nový majitel dostat správné informace, případně podepsat nějakou dohodu o pokutě při zabřeznutí nebo tak něco.
Jiřinko, s tou neznalostí lidí co si berou fenky je zarážející. Já sice mám jen psy ale v okolí jsou fenky a jen ty dvě nejbližší sousedky mi dalo moc a moc práce přesvědčit, že u fenky je nejkritičtějí fáze, když přestane barvit. U těch dvou majitelek se mi to snad už povedlo.
Není zde Alena s Maxem? Ta si jela pro starého pejska a poskytla mu domov.Alespoň zbytek života prožil v milujícím domě s kočičákama,Maxem i jinými domácími mazlíky.Už odešel za Duhový most. Pro takové lidi je v článku ta výzva..
tak já to jako mystifikaci neberu – pardon, abych byla přesná, mě to v omyl neuvedlo… jednak jsem četla nadpis, druhak mi stačila první věta, abych si to zařadila jako povídku… jen tam hlt asi mělo být něco jako: „ano, i takhle nějak to mohlo být, možná bylo, možná nebylo ale pobyt Fíka v útulku už je tvrdá realita“
ale poslední věta mi zježila chlupy – vyhrožování uspáním je až příliš častým projevem citového vydírání, to ráda opravdu nemám a setkala jsem se s tím už dostkrát na to, abych reagujovala obvykle dosti podrážděně
jinak úmysl, či záměr Štětinky jasný je – jak vidno z reakcí, asi nezvolila zrovna správnou formu
Já vůbec nechápu to strašlivé rozhorlení nad tímhle smutným článkem. Takových neveselých příběhů se dnes a denně děje spousta s různými nepodstatnými obměnami. Majitel onemocní/zemře a příbuzní dají zvíře do útulku/vyhodí ho ven. Nebo dá majitel sám zvíře do útulku, nebo ho sám vyhodí ven, a někdo ho najde a do toho útulku ho dá. A vůbec přece nezáleží na tom, že u tohoto konkrétního pejska jde o příběh smyšlený. Třeba až tak pravdě vzdálený není. A nebo možná ano. Ale takových fiktivních příběhů čítáme u nalezenců přímo na stránkách útulků víc než dost. Jsou smutné, možná nejsou celkem pravdivé, ale hlavně u starších zvířátek zvyšují šanci na nalezení domova. Starší a stará zvířata skoro nikdo nechce, většina lidí chce roztomilé štěně/kotě a na ta stará se (stejně jako na staré lidi) každý s odpoštěním vykašle. Proto je třeba je inzerovat všude, kde to jde, třeba i tady a třeba i za pomoci dojímavých a poněkud manipulativních příběhů. Nikdo nikdy neví, kde se může najít nový majitel.
Myslím si, že je dobře, že ten článek tady je. I když se tu ozývají hlasy, že pomoci jednomu zvířeti nebo poslat pár korunek někam do útulku je nesystémové (a s tím naprosto souhlasím, je to nesystémové), že by se spíše měla řešit situace takových lidí nebo situace v péči o bezprizorná zvířata (to by se měla, ale ještě nikde na světě ji nikdo uspokojivě nevyřešil a takové smutné příběhy se dějí všude, nejen na malém českém dvorečku), vidím za takovými příběhy konkrétního tvora a jeho štěstí, pokud je právě jemu pomoženo, byť nesystémově a třeba na základě takového článku.
Před časem jsem náhodou zahlédla na internetu v jednom útulku starého kocoura a poslala jsem mu vánoční dárek. I to bylo nesystémové. Od té doby mi ten tvoreček leží v hlavě a prakticky denně zvažuji různá pro a proti, zda si ho vzít nebo nevzít. A to mu ani nehrozí utracení! Nikdo neví, jak se vlastně do útulku dostal, možná se jeho příběh podobal tomuhle článku, možná ne. Asi si ho vezmu.
Opakovaně se ptám: opravdu hrozí pejskům v Dobranově utracení?
Pokud si někdo přečte mé „strašlivé rozhorlení“, tak zjistí, že se týká především toho, že pokud nepomůžeme, sděluje nám Dobranov / Štětinka, že psi budou utraceni.
Dále se mé „strašlivé rozhorlení“ týká toho, že působivá povídka byla k Dede zaslána jako SOS – vlastně je to totéž, co jsem psala o větu výš.
Pokud Dobranov utrácí staré psy, je to moc špatné. To je to, co mě donutilo takto vystoupit. Protože Dobranov, to je přece útulek, který jsme podporovali a někteří ze Zvířetníku stále podporují.
Tosca odpověděla na tuto otázku níže:
Vave, určitě hrozí, i když to třeba nebude z důvodu věku. Realita je taková, že útulky jsou bohužel prosyceny všelijakými virózami a staří pejsci a štěňata se s nimi málokdy dokáží dlouhodobě vyrovnat. A tak začnou po pár měsících zlobit ledviny, střeva či srdíčko a už je veterinární indikace k uspání. V domácí péči by možná stačila návštěva veterináře a nějaká ta ATB + láskyplná péče. V útulku na to nejsou prostředky – hlavně na tu individuální péči.
Takže vpodstatě každému starému psovi v útulku hrozí brzké uspání.
Milá MaRi, děkuju – četla jsem Toscu a rozumím tomu. Je to pro staré pejsky moc těžké a smutné a vím, že jsou ohroženi. Ovšem poslední věta Štětinky ve mně vzbuzuje jiný dojem.
„Pokud se velmi brzo nenajde zájemce, budou navždy uspáni.“
Vrhá to na Dobranov ošklivý stín. Buď se v Dobranově zabíjejí psi, nebo je to vydírání. Protože že by Štětinka nedokázala pořádně formulovat, tomu po dnešním článku nemůže věřit nikdo.
Budou, pokud si je nikdo nevezme. Nakoukl jsem taky trochu pod pokličku a chci o tom napsat. Jenže musím tak, aby mě nežalovali a zatím mi to nějak nejde…
Vave,ale to tu jde. Protože je to realita. Všude, ve všech útulcích, které se ještě drží nad vodou, se uspávají zvířata. Protože jde o to, co jste tu předtím odsuzovali, každá taková organizace si musí určit priority. Má X peněz a s tím nepohne a pak má fixní náklady a náklady, s kterými může manipulovat. Ano, teď by tě to přesně mělo trknout, protože to není dlouho, co tu byo spíláno „paní kočičkové“ omlouvám se,ale nepamatuji se jméno), že nezaplatila složenky a raději peníze investovala do zvířat. Dobranov to nedělá a najednou je na paškále? Prostě Dobranov ví, že spíše umístí mladší psy, tak staré psy přijme. Dá jim krátkou šanci, kdyby se našel původní majitel, ale pokud se neozve, tak bohužel pro staré psy nejsou v útulku podmínky. A nejsou to přímo jen důvody uvedené toscou, protože ti psi v tomto věku jsou již nějakým způsobem nemocní a nelze je léčit na úkor toho, že by za to nakrmili pět jiných psů. Píšeš, že jsi procitla, ale v tomhle ještě ne, je to život. Moc ráda bych to změnila, ale nedokážu to. Proto dělám to, co dělám, abych pomohla, jak umím
Asi jsem stále ještě naivní a některé věci mi ještě nedošly, Štětinko. O to víc mě mrzí, že se to dozvím právě takhle. Netušila jsem, že s v útulcích zvířata zabíjejí. V tom případě je mi úplně jedno, jestli pes je od starých chudých lidí, mladých chudých lidí, nemocných nebo nezodpovědných lidí. Ta povídka měla být o něčem jiném. O smutných očích v kotci a o smrtící injekci. A pak už by to ani nebyla povídka.
Omlouvám se Ti, Evi, jestli jsem byla moc příkrá, ale jak jsem hned v úvodu napsala, tenhle způsob „žádosti“ je pro mě hodně problematický.
Určitě nemám nic proti Tobě osobně, Evi. Naopak! A Tvé práce jsem si vždycky vážila, myslím, že to víš dobře. Psaly jsme si vždycky přátelsky s pochopením a respektem, v dobách dobrých i zlých. Prostě si jen myslím, že o něco žádat způsobem, který navozuje pocit viny – když nepomůžeš, někdo zemře, není fér. Alespoň tady u nás na Zvířetníku to je zbytečné. Pejskům samozřejmě přeju, aby našli brzo domov.
A o těch praktikách v útulcích – kdo o tom víte, nemůžete napsat něco víc? Pokud je nějaké riziko pro zvířata, tak i anonymně. Opravdu jsem stále naivní a důvěřivá.
Vave, co se týká praktik v útulcích, nějak marně pátrám v paměti, jestli znám nějaký psí útulek, kde by se občas staří psi neuspali. Nic mě nenapadá. Pokud je to slušný útulek, kde to uspání dělá veterinář, tak věř, že obvykle je to podepřené vyjádřením veterináře o zhoršeném zdravotním stavu. A nic nedokážeš, takže to, zda to bylo ze zdravotních důvodů nebo ne jsou jen dohady.
V horších útulcích jsou psi uspáváni i po uplynutí určité doby – zas není tak velký problém získat vyjádření veterináře o špatném zdravotním stavu. Tolik praktiky o kterých vím. A proto nepodporuji útulek, nýbrž soukromou osobu, která se snaží zachraňovat i to, co by dle mého bylo lepší už uspat.
Existovaly i takové útulky, kde se psi neuspávají, ale likvidují jinak (v současnosti o takovém nevím, ale možná i stále existují). Jsou i takové útulky, kde se o psy „pečuje“ tak, že se jejich zdravotní stav rapidně zhorší.
Vave, realita útulků je smutná, krutá a plná beznaděje.
Ono je mnohdy pro psa lepší to milosrdné uspání než to živoření v podmínkách útulku, kde nejsou peníze na tolik zvířat.
Co se týká nebezpečí pro zvířata, tak největším nebezpečím pro psy je podle mě právě současná společnost. Kdy na jedné straně je pes prezentován jako báječný společník a na druhé jich tisíce nemají žádný domov. A kdy si svoji úžasnou Astičku se sousedovic krásným Alíkem připustí kde kdo. Zkrátka, když se mohou psi množit jak se komu zachce, bez nutnosti nést zodpovědnost nejen za svého psa ale i za ta štěňata. Já vidím zatím jedinou cestu, jak z toho ven a to je, a aby se lidi konečně vzpamatovali a aby začalo psů ubývat. Ono k tomu dojde. Teď je jen otázkou, zda díky „procitnutí“ společnosti (jak moc bych si to přála a jak málo tomu věřím) nebo to bude muset dojít do stádia, že nás ti psi začnou na ulicích opravdu ohrožovat a pak dojde k plošnému utrácení. Na ulicích i v útulcích.
A pokud máš dojem, že ve vyspělém západě je to v útulcích lepší, doporučuji pár měsíců sledovat Animal Planet a jejich pořady o záchraně zvířat. Tam se uspává pes v útulku i proto, že je lekavý a tudíž potencionálně nebezpečný a neumístitelný.
Milá tosco, děkuju Ti opravdu moc za obsáhlou odpověď – je to pro mě hodně smutné zjištění. A jen mi potvrzuje, že mé rozhodnutí podporovat kastrace (především) venkovních kočiček je správné. Ráda bych víc podporovala i kastrace psů, přestože tady se proti nim silně brojí. Ale zde je jen volba mezi zlem větším a menším – a tak jsem pro kastrace.
Jen se musím drobně ohradit proti poslední otázce – myslím, že jsem nikdy nesrovnávala se zahraničím nebo nepoukazovala na to, že je tam cosi lepší. Myslím si, že v zahraničí třeba lépe pracuje „zvířecí policie“ a legislativa, což má samozřejmě i tu druhou, nepříjemnou stránku mince, ale mám pocit, že jsem atdy o tom nemluvila.
Tosco, ještě jednou děkuju. 🙂 Myslím, že naše diskuse je pro mě tím nejcennějším ziskem z dnešní diskuse. (inlove)
Omlouvám se, že jsem poslední větu namířila jakoby na Tebe. Já to přímo na Tebe nemyslela, bylo to myšleno obecně, ale protože jsem psala svoje zkušenosti na základě Tvého zájmu, nějak mi tam vklouzlo, že jsem tu poslední větu namířila jakoby na Tebe. Asi proto, že často při psaní komentářů jakoby v duchu s dotyčným mluvím 🙂
Mělo tam být spíš… Pokud má někdo dojem, že…
Poslední věta byla napsaná hlavně proto, že mnoho lidí, kteří neznají realitu českých útulků po zjištění skutečnosti vyrukují s tím, že přece jinde ve světě to jde. Bohužel už neví, jakým způsobem to jde.
To je v pohodě, vůbec to není na omluvu – posledně se mi povedlo přesně totéž, obecně jsem uvažovala pod Tebou. 🙂
Milá Štětinko, toto jsou odpovědi na mé noční otázky, které se vztahovaly jen k té jediné poslední větě. Že je povídka fikce, jsem věděla od začátku, podívala jsem se na dobranovské stránky. Že útulky musí nějak smysluplně hospodařit, to je jasné, proto se nám nelíbila situace Felino Grey. Škoda, že jsi to nenapsala do článku, třeba jako dovětek, bylo by to jasné od začátku a diskutovali bychom o něčem jiném a jinak.
A tu povídku jsi napsala báječně! (y)
(y) (f)
Vave, já nevím, do jaké míry hrozí těmhle dvěma psům v Dobranově utracení. Jejich šance ale nejsou dobré, to víme všichni a vědí to i lidé v útulku. Takže jestliže se u mladého, hezkého a roztomilého zvířete s eutanazií obvykle váhá, protože zvíře si pravděpodobně někdo vezme a pravděpodobně se celkem bez problémů z nějakých zdravotních problémů uzdraví, u starého zvířete je tomu diametrálně jinak. To víš jistě i Ty. Nepíšu konkrétně o Dobranově nebo o jiném konkrétním útulku, píšu o situaci všeobecně. A je to bohužel do určité míry i pochopitelné, protože útulky všeho druhu jsou zavaleny zvířaty a přílišnými finančními, ani jinými prostředky obvykle neoplývají. Myslím, že každý, kdo je schopen číst články na zvířetníku a diskuse k nim, to nebude brát jako očerňování jednoho konkrétního útulku, ale jako jakési zobecnění, přestože jde o dva konkrétní psy.
Takže pokud by mohlo být třeba těmhle dvěma psům tímto článkem pomoženo, bylo by to skvělé.
Jak naléhavé bylo zveřejnění, nechť posoudí redaktorka sama. Do toho asi nemůžeme zasahovat.
Ostatně kdybychom si tento článek nepřečetli dnes, přečetli bychom si ho asi v některém z následujících dní.
Milá Tapuz (inlove) , už jsem psala Štětince, že skutečně není podstatné, co a jak bylo před tím, než se pejsci dostali do útulku. Podstatné je, co se nimi může stát potom, v útulku. O tom kdyby to bylo, rozuměla bych tomu asi mnohem dřív.
(wave) asi si ho vezmi, protože Ti každý den přiběhne k nohám takovej jeden a bude říkat, ahoj, kde seš…sem se těšil. A bude přepečlivě čistit mističky a zahrabávat záchůdek. A ty mu pomůžeš až přijde jeho čas. Stejně jako by to měli dělat všichni kdo v tomhle spatřují svojí službu zvířatům, nebo ti, kteří tohle dělají pro lidi. Nikdy nikoho nedonutíte k empatii, když ji v sobě nemá a nebo když ji díky mnoha zmarněným snům ( pokusům) pozbyl. Pojďte budeme na sebe hodný…
Leny, asi jo. Trochu mě v tom brání dva kožichy, které už doma mám (kocour 6 a půl roku a kočka 3 a půl roku), nevím, co by na to řekli, ale snad by se dali lehko přesvědčit.
Já už jsem právě jednou takového starouška měla, přitoulal se k nám nemocný a ve špatném stavu. Ještě celý rozkvetl a prožil u nás tři šťastné roky. A bylo to s ním přesně tak, jak píšeš, vítal mě, mističky čistil do posledního drobečku. Pak najednou přestal ty mističky čistit a přišel jeho čas. Držel mě pacičkou za ruku do posledního dechu. Bylo to moje černé sluníčko, veliký kocour s velikým srdcem. Vzpomenu si na něj každý den. A tenhle je taky černý, veliký, životem poněkud poznamenaný, ušiska má trochu potrhaná, …
Tapuz, já mám koček 6 všechny původně bezprizorní, žádnou vyžádanou na přání. 🙂
tapuz: a je už tak trochu tvůj..třeba ti ten tvůj černej kocour s velkým srdcem zpoza Duhy posílá pozdrav a další velké srdce…. (h) (y)
Určitě, sharko – i tapuz – i nám jeden černý kocour poslal zpoza duhy jiného černého kocoura, a vím, že to tak bylo správně (h)
Přemýšlím, kdo mi asi tak mohl poslat Rozárku? (wasntme) Každopádně to byl někdo moc hodnej (h) , a se silným smyslem pro humor. (chuckle)
Já myslím, že Rozárka je taková individualita, že se poslala sama (chuckle)
=))
Vave, ta naše kočička je taky Rozárka, ale je to už dospělá a uvážlivá míca, mírná a hodňoučká. Je taky z útulku, vzala jsem si ji před rokem. Ovšem s Matýskem si někdy taky pořádně zařádí. Poslal mi ji ten starý černý kocour, v březnu odešel a v dubnu k nám přišla Rozárka.
🙂 To jsem moc ráda, že jsou také na světě klidné Rozárky – mám tedy naději. (chuckle) Ale vážně, milá tapuz, já jsem moc ráda, že moje Rozinka je právě taková, jaká je. (nod) A taky mě nepřestává fascinovat CD, která to vždycky umí tak dobře zaonačit a nikdy nenechá žádné místo v bytě ani v srdci dlouho prázné. (h)
Že v útulku skončí staří pejsci mě neudiví tolik jako že jsou útulky plné mladých zdravých psů. Kde jsou jejich bývalí páníčci a paničky? Jistěže může majitel psa ochořet nebo dokonce zemřít, to je jasné. Když jsem si po sedmdesátce kupovala Garyka zařídila jsem aby bylo ve smlouvě že si ho vezme chovatelka zpět kdyby se se mnou něco stalo. A ona sama by ho pak vhodně umístila.
Tak tu tak přemýšlím jak někdy několik slovíček nepovšimnutých a nebo špatně pochopených vyvolá nedorozumění. Žijeme život příliš rychle a nemáme čas zpomalit natož se na chvíli zastavit.
No jo, sluníčko dnes svítí, půjdeme jej s Garykem lapat. (sun) (dog)
Když si psa koupíš, tak je i nějaká smlouva a chovatelé se třeba i zajímají. Útulky jsou většinou plné kříženců- a ti se dávají zadarmo nebo za flašku čehokoli. Takže majitel feny už o nich v životě nechce slyšet a nový majitel si toho psa neváží, protože když pes nebude vyhovovat- z jakýchkoli důvodů- tak si za flašku sežene další roztomilé štěňátko.
Si teda myslím já.
Jo a usuzuji to z toho, že ve vesnici, kde máme chalupu, mám možnost pozorovat obměnu psů na místních dvorech. Na starého psa tam nenarazíte, všichni maji psy maximálně středního věku, obvykle ne víc než tři- čtyři roky. Pak se někam záhadně ztrácejí. Nikdy jsme neměla sílu se zeptat, co se s nimi děje.
To je jednoduché – buď se začne toulat, pak ho střelí myslivec. Nebo je na řetězu a pak začne být agresívní nebo jinak nervní – zavolá se myslivec. Nebo onemocní a… zavolá se myslivec. Připomíná mi to koloběh koček u švagrů. MLP meditovala nad tím, že nám kočky umírají a oni je mají furt. Tak jsme začali počítat – mají je v průměru tak 2 roky, pak se jim zatoulají/onemocní/potrhají je psi. Ale na vesnice je koťat dost… :@
Já to jen psala že jsem jako stará osoba cítila ještě větší zodpovědnost za psa než někdo mladší. I když zemřít můžeme v jakémkoliv věku, u staršího člověka je pravděpodobnost úmrtí větší.
Dívala jsem se na psy dotyčného útulku a většina je kolem dvou let. Museli ty roky u někoho být.
Je jasné že je to na lidech a jejich postoji. A že zvíře je stále jen majetek jako jakákoliv věc zrovna moc nepomáhá.
Ten článek je smutný, ale myslím, že chápu dobře, že jde o to, najít pro staré pejsky nový domov, protože jejich starouškové se o ně starat nemůžou. Je hodně zlé, když lidé, kteří celý život pracovali, se dostanou do situace, kdy musí podstupovat takovouhle zlou volbu.
Myšči, chápeš to stejně jako já, tudíž blbě. Pro pejsky domov ano, ale ti starouškové jsou smyšlení. (angel)
To vím, ale ve skutečném životě je takových lidí docela pořádná řada. A nejen staroušků. No nic, už to nechci rozebírat.
Já moc nediskutuju, i když Zvířetník čtu ráda. Vy všchni se tu znáte mnohem víc.
Já jsem to pochopila tak, že tohle se prostě DÉJE – ne třeba konkrétně u tohohle pejska, ale určitě těch případů je hodně. A i kdyby se mu do útulku poslaly peníze, pejsek bude stejně nešťastný, že ztratil svého pána a pokud si ho někdo vezme, bude mu trvat, než si zvykne a začne důvěřovat.
Tyhle případy asi nezměníme nikdo – nezměníme vyší důchodů atd.
Ale je to realita – v nás v ulici jsme se skládali na operaci kočičce – paní na to prostě neměla, z důchodu 8.200 a nájmem kolem 5.000 se uštřit 5.000 na operaci dá hodně těžko. Je to spíš o vztazích mezi lidmi a zase – celému světu se pomoci nedá.
Milá beo (inlove) , to je moc hezké. (y) Je to o lidech – asi tu paní má okolí rádo, asi má za co. Jsem moc ráda, že to alespoň někdy a někde takhle funguje. (h)
Tak jsem to šla rozchodit ven a došla jsem k tomu že – za 1. mám pořádně číst nadpisy (a nejenom nadpisy..), za 2. že článek je připomenutí toho, že za každou položkou v nabídku útulku je pes se svým jedinečným příběhem a je dobré ho tak vidět a za 3. je na každým jestli pomoct může nebo ne – a to asi příběh moc neovlivní. 🙂 Hezký den všem. (sun)
KlároS., děkuji za potvrzení mé soukromé praxe, že emoce se nejlépe zvládají s odstupem (největší průšvihy, co vypadají jako katastrofa, plánovitě odkládám na 24 hodin k ledu – a hele, hned dostanou „lidštější“ rozměr 🙂 )
Můj osobní názor je, že se tu trochu nešťastně potkal
1) dobře a sugestivně napsaný článek,
2) větší počet podobných více méně smutných příběhů na Zvířetníku v poslední době zvýrazňující pocit, že všem se prostě pomoci nedá, i když by jeden chtěl,
3) únorový splín a chandra a únava z konce zimy (prosím, nepodceňovat, i když to zní trochu šamansky).
Pod Klářin rozbor se podepisuji vlastní tlapou, a věřím, že ani tentokrát „slunce nezapadne na hněvivost naši“, jak už se v téhle hospůdce stalo vícekrát. A pro jistotu ho trochu posílám. Alespoň takhle, protože tady je momentálně takové to počasí pro sebevrahy – inverze, nízká oblačnost, šero… (sun) (sun) (sun) Nedejte se, Zvířetníčci, bude líp, i když třeba ne hned.
Jsem si tuhle uvědomila, proč se dřív říkalo nebo psalo, nikoliv – bylo mu 65let, ale dožil se pětašedesáti JAR. Přežít únor je fakt fuška. 😛
Je, abyt. Je to fuška – a to nejsem depresivní typ. Ale únor nesnáším z celé své kocouří duše.
Jediný co je mi na únoru sympatický, je následující historka. Kdysi přišel kamarád, studující na hnojárně, a zdrceně pravil, že ho vyrazili od zkoušky. A cos měl za otázku? Únor. A cos řekl? Únor bílý, pole sílí. No a ? Ona to byla zkouška z marxáku. 😀
Jejda, kamarád se ke zkoušce dostavil do úplně špatné místnosti (rofl) (rofl) (rofl) . A zrovna marxisti na hnojárně, to byli opravdoví kovaní zatvrzelci, alespoň na Suchdole. U zkoušky z pedologie nebo agrochemie by se možná skoro trefil 😀 😀 😀 .
Já jsem četla: „… zkoušky z pedofilie …“ (whew) , chjo, za chvíli možná uvidím Kryštofa Kolumba nebo krávy, možná i fijalové jako fijalky v Alpách.
Abyt, terro, díky. (h)
… jsem zase četla – agroterapie- a chvíli závažně přemýšlela co to může být. 🙂
… třeba hlazení fialové krávy ?? 😛
Kdo tu bere do huby jméno Fialové krávy nadarmo???
Ale ne Fialové krávy! (shake) Fijalové krávy! (chuckle) :* (wave)
😀 No, snad po něm alespoň zkoušející marxista neházel po chodbě indexem s výkřiky, že je revizionista. Údajně se stalo staršímu kolegovi, který na otázku: „Tak, soudruhu, Što dělať.“ odpověděl “ Učit se, učit se, učit se.“ A nestačil hledat, kde nechal Trockij díru. Možná universitní městská historka (má milovaná alma mater si na ně dost potrpěla), ale taky se mi líbí…
Městská historka, neměstská historka… , smetlo mě to pod stůl. (rofl)
Pod stolem jsem se potkala s abyt a záhy přibyl přednosta 😀 😀 😀 😀
a prošel by tam s tímhle? : Únor rudý, národ chudý. (angel)
No, možná právě proto se komunistický převrat odehrál v únoru. 🙁
Myslíš jako že sílila pole? (chuckle)
Bohužel, padající sníh sílil spíše ty komunisty 🙁 Z čehož mi plyne, že ten tvůj známý vlastně z té zkoušky neměl být vyhozen.
Jóóó ! :*
Čtu celou tuhle diskuzi a NECHTĚLA jsem reagovat. Pod tebe se Terro podepíšu, protože vyjadřuješ můj názor.
A Zvířetníčci milí, buďme na sebe hodní, moc prosím. V principu je toto přece bezvadná hospůdka. (h)
Přeji všem hodně (sun) (sun) (sun) a žádné splíny
jo, jo, je lepší dát si od problému chvilkový odstup 🙂 Já se to teda teprve učím, ale protože už několikrát se mi stalo že jsem v návalu emocí řikala věci za které jsem se pak styděla, tak se snažím věci neřešit hned, ale trošku to „rozchodit“ 😉
Máš pravdu, chce to ještě trošku sluníčka (sun) (sun) (sun)
Mně se dost často stávalo, že jsem závažnost, neřešitelnost nebo případné následky nějakých událostí přecenil a přijatá opatření jaksi nebyla tomu úměrná. Říká se tomu chodit s kanonem na vrabce. Tak jsem se to postupně odnaučil, chvíli to trvalo, ale těch ušetřených nervů – mých i cizích! Stojí to za to… (sun)
Terro, je mi jasný, že už tu nejseš, ale stejně ti napíšu, že kdybych byla Kálí, podepíšu to všema rukama (y)
Ani na vteřinu mě nenapadlo,že tento příběh je pravdivý,spíše je v něm ukryta žádost o pomoc pro tyto pejsky.Není psaná jen tak,nemáme,dejte prosím korunky..Je v tom obrovská prosba o pomoc,ne finanční snad,ale lidskou,vzít si ty chudáky domů a starat se o jejich příjemný zbytek života. Tak už to nerozmazávejte,nechte ty pejsky spinkat už.To bude lepší a nikdo nebude mít zkažený den..Tohle jen tak nevydýchám,nepochopení..Hezký den!
Kdyby někdo nějak, (současná vláda zaručeně ne!) pomohl takovýmto lidem, nemusely by se tyhle příběhy vůbec odehrávat! Je nehynoucí a do nebe volající ostudou tohoto státu, přes dvacet let rozkrádaného a tunelovaného, že není schopen zajistit seniorům alespoň trochu důstojný podzim života. :@
Krakonoši, jděte tam, kde roste pepř! Dvacet let rozkrádaného? A předtím bylo co? Úžasné prosperující hospodářství s úctou k soukromému majetku, k lidem a zvířatům? A stát? Stát může pomoci jen tím co dokážou vydělat občané svou prací (když jim část zrekvíruje na berně). Stát ještě nikdy nikomu ze svého nepomohl, protože žádné své nemá. Jinak nic ve zlém, je-li tohle vaše přesvědčení, užijte si ho. Howgh!
A milý Terro, TOHLE JE NEJLEPŠÍ ! Sakryš jsi dobrej… (wave)
Díky, Leny. Já normálně troly nekrmím, ale krakonoš se fakt expert – ten udělá politikum i z pletení ponožek. Jsem se trochu naštval, no.
Terro, (y) ! Přesné a trefné!
Terro, nemusím psát, nemusím se rozčilovat, dík (y)
Není zač, baty – ochotně jsem vypomohl 😀
Hezký Terro (clap) Se mi moc líbí “ že nekrmíš troly“ (wave) pěknej výraz , s ním budu určitě někde machrovat =))
Což bohužel nedokázal ani ten předchozí, kterému taky nevadilo, že stará invalidní babka musí žít v jedné kůče a zbytek baráku pronajímat študákům aby ke svému “ důchodu “ měla něco z čeho zaplatí elektřinu a otop když důchod jí stačil sotva na velmi omezené jídlo. Jo a pokud si pamatuju, tak měla dvě kočky ale nějak vůbec nevím, jestli si holky musely nachytat když jsme jim nedaly my
Přesně tohle mi na článku vadilo: ta jistota, že v něm vykreslený obraz kapitalismem zbídačelých důchodců zahraje na Krakonošovu notu. No, klaplo to.
Sice jsem řekla, že sem už psát nebudu, ale na bouchnutí do stolu od Štětinky reagovat musím:
„..a teď odkazy na článek nepošlete natruc dál, tak to je vaše svědomí. Chce se mi z vás brečet,ale nebudu, jen to tu nadobro pohřbím, protože jsem opět byla spařena jak chcíplá slepice.
Škoda, že nemohiu požádám o odstranění (článku i sebe)“
Evo, jsi skutečně přesvědčená, že bylo nutné psát o starých psech NA ZVÍŘETNÍK takto? A ten otevřený závěr – to si opravdu myslíš, že mě při čtení napadlo, že paní svého milovaného Fíka odvede jen na ulici a tam ho nechá na pospas osudu? To je absurdní! Myslela jsem, že literární licenci je příběh PŘED ODVEDENÍM DO ÚTULKU, ale ono to celé byla prostě lež. Možná to tak mohlo být, ale také to mohlo být úplně jinak.
Tosco, příběh Tebou dovedený do konce nemá chybu. Měla jsi ho ale adresovat těm dětem, ne nám.
Psů mi je líto, opravdu ano. Ale udělalo by se pro ně víc, kdyby se napsal článek obsahující fakta a rizika pro staré psy v útulku. A stále se mi nechce věřit, že se bojíš o to, že tyto psi budou v Dobranově utraceni!
Co se týče minulého článku, tak ano. Zabral, takže přitvrdíme?
Jestli se Zvířetník změnil, tak proto, že jsme trošku ostražitější v tom, komu, kam a na co naše peníze odcházejí. Nic víc. Ale stále jsme pro férovou hru a máme rádi zvířata.
Nebudu ho adresovat těm dětem, je to fikce a i kdyby to bylo skutečné, těmi dětmi by to nehlo. Takovéhle příběhy se píšou pro plačící milovníky pejsků. Aby si mohli poplakat a sáhli do peněženky, případně aby vyškrábali mezi svými známými bydlení pro ubohého opuštěného pejska a pak se tetelili radostí, jak jsou úžasní a jak skvěle to zařídili. No, není to můj šálek čaje, ale na velké procento lidí to funguje, tak proč to nepoužít. 🙂
Jinak, Zvířetník se možná změnil, ale určitě se změnila Vave. Protože ještě před pár lety by to byla zrovna Vave, kdo by nejprve plakal a pak se tetelil radostí 😉
Vave, nic ve zlém. Už u několika článků jsem z Tvých komentářů zjistila, že pohlížíš na svět trošku jinak, než jak jsem Tě znala dřív. A určitě málokdo z těch, co Tě znali čekají, že zrovna Ty se „opřeš“ do někoho ze Zvířetníků, že podle Tebe udělal něco špatně. Pamatuješ? Když jsem já před pár lety poukázala na to, že někdo, dle mého názoru, něco udělal špatně? Byla jsi to Ty, kdo nemohl vydýchat „ostrý tón“. Fakt nic ve zlém, já osobně mám „novou“ Vave radši, je totiž blíž mým názorům – i když ve všem se asi nikdy neshodneme 🙂
„Aby si mohli poplakat…… a pak se tetelili radostí, jak jsou úžasní a jak skvělě to zařídili.“
Mohu, prosím, vědět, co je špatného na tetelení se radostí, když někomu pomůžu?
Ostatně článek byl psán jako žádost o pomoc, myslím, a zdá se, že celé je to nedorozumnění.
Na tetelení se radostí nic špatného není. Klidně ať se každý tetelí, jak uzná za vhodné. Je dobře, když má ze sebe člověk dobrý pocit.
Já se snažila popsat, pro koho se takovéto články píšou. A Zvířetník byl ještě minimálně před rokem plný takovýchto lidí. Nic proti nim nemám, taky jsem mezi ně jednu dobu patřila. Po 5 letech sledování situace bezprizorných psů už mezi ně nepatřím, vidím svět poněkud jinak.
Můj šálek čaje nejsou takovéto články, přesto je nezatracuji, protože vím, že mnohdy těm psům fakt pomůžou. A svým způsobem obdivuji lidi, kteří je dokáží napsat. Já to prostě neumím Já i na útulkové stránky píšu ke psům fakta, ale teď už tam dáváme psy dvě, a kolegyně umí právě ty „srdervoucí“ věty. A ejhle, psi s jejím popisem se udávají líp! Díky Bohu za ni 🙂
Jednorázově zachráněným zvířetem se nic neřeší, to máš naprostou pravdu, ale ohledně útulků, zvláště těch kočičích, jsem také velmi zostražitěla, pokud situaci neznám a nevidím na vlastní oči. Takže mně zbývá spíš to jednorázové tetelení. 🙂
Tosco, když dovolíš, podepíšu se pod tebe.
Ano, milá tosco, jsem opatrnější, protože jsem zjistila, že jsem byla někdy příliš naivní. Co se týče ostrého tónu, o kterém se zmiňuješ, pamatuju se na to dobře – šlo o zahánění do kouta v diskusi. Což je přece jen něco jiného.
Když si zaroluješ dolů, na můj dnešní první příspěvek, tak je z něj zřetelné, že mi moc vadí vydírání Dobranova. Když se pro pejsky nenajde domov, uspíme je. Myslela jsem, že Štětinka z dobrého srdce popsala (a literárně trochu upravila) příběh jednoho z pejsků. NADPIS JSEM ČETLA – ale prostě mě nenapadlo, že to je CELÉ vymyšlené.
Když mi to došlo, tak se mi opravdu udělalo zle. Tenhle článek mohl být na stránkách útulku, když už je tam tohle srdcervoucí psaní běžné, jak zde zaznělo, ale proč byl otištěn tady? Myslím, že tady lidi dost pomáhají a není třeba používat takové metody, kdy účel světí prostředky.
Štětinka má trochu smůlu v tom, že jejím článkem byla pro mě míra citového vydírání na Zvířetníku završena. Prostě jsem se ozvala s názorem, že to sem nepatří. Asi jsem opravdu hlupec, ale nepochopila jsem, že Štětinka zcela popustila uzdu svým literárním ambicím. Sice v nejlepším úmyslu, ale podle mého názoru přes míru.
Moje rekce byla silná tak, jak silně mě to zasáhlo.
Ano, změnila jsem se, moje názory se vyvinuly. Dřív jsem přispěla na každou operaci, dnes si velmi vybírám. Dřív jsem kastrace nijak neřešila, teď jsou pro mě prioritou. Dřív jsem dala peníze útulku bez podmínek, dnes se zajímám o to, jak byly vynaloženy. Dřív jsem víc slyšela na příběh, dnes (po zkušenostech) dám víc na fakta. Dřív jsem dávala sama za sebe a třeba jsem to napsala do příspěvku a doufala, že se někdo připojí, dnes vím, že když se spojíme a uspořádáme třeba aukci, že sebereme víc peněz a pomůžeme víc zvířatům.
Co se týče Štětinky, vím, že vždycky byla přihlášená jako první na všechny brigády, ale prostě tenhle článek mi nesedl, nelíbí se mi ten nátlakový způsob „prosby“ o pomoc. A jestli Dobranov opravdu chce ty psy uspat, tak to je moc smutná věc.
Vave, jak vidím, jsme opravdu mnohem víc na stejné vlně. A mě to upřímně těší 🙂
Jsem opravdu ráda, tosco.
Opravdu ne úmyslně jsem zapomněla přidat 🙂 .
Vave (hug) (clap)
Vave,co se to děje s tebou? Teď tě nechápu.Zrovna tebe,co máš zvířátek plnej byt.Venku není zrovna krásně,třeba to dělá ta tma co je v Prague..?
Nadpis jsem si přečetla, takže mě ani na chvilku nenapadlo, že jde o skutečný příběh (tím se nechci vůbec vytahovat (shake) ). A musím se Štětinky zastat. Na stránkách některých útulků je takových fiktivních příběhů spousta, několik jsme jich měli možnost číst i na Zvířetníku, pravda, už před časem. Nikdo tehdy proti uveřejnění takového příběhu neprotestoval. Dokonce si vzpomínám na fiktivní příběh se šťastným reálným koncem, kdy se psík právě na základě takového článku dočkal nové paničky (myslím, že se jmenoval Juan). Štětinka má zlaté srdíčko a tak jen chtěla dát těm dvěma starouškům větší šanci. (h)
Štětinko, mám tě ráda. (f) (h)
Článek jsem pochopila tak, jak byl míněn, protože nadpis zní, že takhle nějak to MOHLO být, necítím se citově článkem vydíraná. Nedělám si iluze o starých psech v útulcích. Chválím Štětinčino psaní, má opravdu talent. Nějak mě zaskočilo, že jste se tu do Štětinky pustily. Vynechme prosím osobní a citové problémy a zkusme se podívat realitě do očí.
Reakce na článek mě zaskočila, přemýšlela jsem , co napsat a teď vidím, že Bláža zatím jasně a výstižně vyjádřila i můj postoj.
ach jo, tak tady je vidět, jak se starý zvířetník změnil a proč mi tu už nebylo dobře. nakonec jsem se rozhodla vinu svalit na sebe a vrátit se. Chyba.
Šlo asi i o nedorozumnění, protože když jsme článek posílala, nemyslela jsem svou úvodní větou nadpis,ale úvod k povídání, abych Vás všechny varovala. Bohužel mě nenapadlo vymyslet skutečný nadpis a tak ho Dede použila. Za to se omlouvám, to byla moje chyba.
Přesto si stojím za svým. Jak to, že jste předloni přijali taky srdceryvný příběh Kuby a Matěje v pořádku a pochopili jste, jaký je jeho účel a dnes mě tu uštípete???
Ne, promiňte, ale tady nešlo o nic víc, než na Fíka a Alana upozornit, protože já mám VÁŽNĚ STRACH, ŽE JE UTRATÍ! Nebylo v tom nic zjištného, jen pomoc cizím zvířatům. Stejně tak, jako to dělám roky. Stejně tak, jako jste vy vzali Dobranov pod svá křídla a nazvali ho svým a já ho zaplavila odkazy a bannery na Zvířetník. Pak už pro Vás bylo ale moudřejší rozdat funkce a dávát pokaždé pomoc jinam. I to jsem překousla, i když nepochopila. Já s Hančou pomáháme dál, a ostatní byla vaše věc.
Jediné, co byla má chyba, bylo, že jsme článek nenechala dát do smyšlených příběhů. KDO Z VÁS VÍ, ŽE TO TAK NEBYLO???
Vzpomenmě si, kolika lidem jen tady na Zvířetníku bylo úzko a bez vaší pomoci by byly dnes už jinde??? Není možné, aby kdesi kdosi musel se vzdát svého milovaného pejska, protože neměl na veta a potřeboval koupit manželovi životně důležité léky?
Nezlob te se na mě,ale jestli tohle nechápete, tak už pro mě nejste útulná zvířecí hospůdka.
Vše ostatní je v článku pravda. I to o jejich hrozící smrti, ovšem pokud Vám jde pouze o to, že jsem zneužila své literární střevo a teď odkazy na článek nepošlete natruc dál, tak to je vaše svědomí. Chce se mi z vás brečet,ale nebudu, jen to tu nadobro pohřbím, protože jsem opět byla spařena jak chcíplá slepice.
Škoda, že nemohiu požádám o odstranění (článku i sebe)
Já jsem si z toho odvodila hlavně to, že mám pozorněji číst- prostě jsme zasklila nadpis. Pak bych se tak nepozastavovala nad obsahem a brala to jako fikci.
A píšeš zajímavě.
Možná, že na konci mohla být věta, že příběh je sice smyšlený, ale klidně se to tak stát mohlo. Přiznávám, že dneska jsem nadpis zasklila, protože mně upozornily červené vykřičníky, že se jedná o něco vážného – slibuju, že přiště budu číst pozorněji a hlavně budu víc přemýšlet.
Ale píšeš moc dobře – opravdu jsem ten příběh oplakala (ne, že teď, kdy vím, že je to jinak, mi nebylo Fíčka míň líto – možná i víc). Vždycky mě mrzelo, že jsi odešla. Přece pro to, že s tebou někdo někdy nesouhlasí, neopustíš ostatní.
(hug) Štětinko (hug) máš velký srdce a dobrou vůli. Vážím si každého, kdo na úkor sebe ochraňuje slabé a „neviditelné“, proto si vážím i Majky z artcatu i když její projev čeří lidem krev, ale je to jen projev, stejně jako tvé psaní, za tím vším jsou ti co potřebují pomoc a ty jsi je za ně napsala, jsi skvělá ! (hug)
Tak k tomu se přilípnu,lépe bych to nevyjádřila.
A bylo by škoda kdyby emoce a nedorozumění měly pokazit atmosféru zvířetníku.
Opravdu nikdo nic nevíte o Majce z Artcatu?
Nee. Pořád se odhodlávám ji zavolat, ale nechci být vlezlá, navíc když momentálně nemohu pomoci tak jak bych chtěla. Musí to být hrozně těžké. Tak moc jí přeju, aby bylo zase dobře a bez těch pitomých peněz to skoro nejde…
Stětinko, děvče, nechod pryč! Jestli jsem prolítla diskuzi dobře, tak pohoršeno je jen několik spravedlivých. Vezmi to tak, že kolik lidí, tolik názorů. Pokud je odlišný názor k zamyšlení, člověk nad ním podumá, pokud ne, drží se svého. Drž se svého, Stětinko, s dobrým úmyslem jsi napsala hezkou povídku. Já jsem pohoršena nebyla.
Myslím, že by bylo škoda odstranit článek nebo Tebe. Napsala jsi pěkný článek, který vedl mnoho lidí k zamyšlení, což si myslím, že je dobře.
A k Tvým pocitům, napadá mě jediné … není na světě člověk ten, aby se zavděčil lidem všem. Hlavu vzhůru, bude líp. Musí být! 🙂
Víš, tosco, ale dřív to takové bylo! Kdybych já byla nějaká zjištná mrcha a žádala tu peníze! Ne, prosila jsem jen o dožití dvou starých psů, kteří opravdu nic neprovedli A MAJÍ ZEMŘÍT!!! Opravdu zemřou, to nebylo smyšleno. Zvířetník se strašně změnil. Bolestně. Je tu pár vyvolených, kteří jsou velmi tolerováni a zbytek musí chodit opatrně.To mě strašně mrzí. Nikdy jsem tu nebojovala za sebe. Na to mám příliš mizerné sebevědomí, ale vždy se tu můj konflikt týkal jiných. Proto jsem také Zvířetníku vrátila peníze,které mi kdysi půjčil, když i já byla finančně na dně a mohla jsme si za to sama!
Je tu ještě dost těch, které mám ráda a se kterými jsem byla ve styku přes emaily. Ale co se to s námi děje jako s celkem? vave neříkej, že je to o porcitnutí nad žádostmi o pomoc. To bych pochopila, ale tobě se změnila taková ta láska, ta lidskost a ty jednoznačné názory nepřipouštějící jiný názor? Moc mě to mrzí.
Třeba ten případ, jak jste se utrhli na pana Matějku, protože množí bezpapírové psy. Ano, můžete mít názor, že by se to dít nemělo, ale proč někomu tak ošklivě ubližovat a napadat ho? To je pro mne nezvířetnické
na závěr chci říct, že jsme moc ráda, že tentokrát nedošlo k jednostrannému linčování a já vím, že někdo mě pochopil. děkuju vám
Moc, moc, mě mrzí, že jsem to napsala tak srdceryvně, mě to nenapadlo! Opravdu jsem netušila, jaké to bude mít následky a kdyby mě Dede varovala, tak to přepíšu. Já se prostě rozepsala a psal a psala nemyslela. Možná jsem měla být dramatik, nebo sedmilhář… ;(
A napíšu ti to podruhé a klidně třeba posté! Ke Zvířetníku patříš, to už neodpářeš. A hlavně: jsi báječná ženská, skutečná osobnost a navíc moc dobře píšeš. A já ti dál fandím. (h)
Když už jsme u těch názorů. Můj názor je, že tě nemusí mrzet vůbec nic. Zapomen to, Stětinko (nod) !
(h)
Štětinka, hlavne to nevzdávaj. Aj mňa tu kedysi zvozili pod čiernu zem za to, že som napísala článok o tom, ako ma napadla argentínska doga. Dovolila som si vyjadriť názor, že pes mal asi nejaký „skrat“ – pretože ma napadol pes, ktorého som poznala a venčievala od veku šiestich týždňov a napadol ma, keď mal tri roky. Takže výsledkom diskusie bolo, že pes nemôže mať skrat, že pes mal na útok dôvod, že ma napadol preto, že citil, že sa ho bojím, že som hysterická ženská a že si za to vlastne môžem sama a tak mi treba, keď neviem, ako sa mám správať k veľkému psovi…
Vážim si tvoju prácu. A toto osočovanie ber prosím jedným uchom dnu a druhým von (chuckle)
Nejsem si vědomá, že bych nepřipouštěla jiný názor, Evo. Prosím, kdy tomu tak bylo?
U pana Matějky šlo především proto, že své bezpapírové psy chtěl na Zvířetníku PRODÁVAT. Tam skutečně výtka směrovala. A v souvislosti s tím se tady rozvinula široká diskuse o papírových a bezpapírových psech, která třeba mně přinesla mnoho poznatků. Panu Matějkovi osobně ale nikdo neubližoval, vrať se, prosím, k té diskusi a pročti si ji znovu.
Nevím, proč by Tě měla Dede varovat. Každý za své činy, názory i články nese odpovědnost. Dede přece nemohla tušit, jaká diskuse se tady rozvine. Mimochodem, tosca někde níž Dede právě chválí za to, že takové články pouští.
Už jednou ses ze Zvířetníku stáhla, když před rokem Boxíková trvala na PŘEDEM DOMLUVENÝCH PRAVIDLECH na vybírání pro útulky při coursingu. Mmch., byla jsem to právě já, kdo Tě podpořil, aby sis teda zorganizovala jiný způsob – zřejmě za to mám teď tu výtku, že nepřipouštím jiný názor.
Štětinko, prosím, nebuď zase vztahovačná, nikdo Tě nelynčuje. To, že má někdo jiný názor než Ty, to neznamená lynčování. A neznamená to ani, že bys měla odcházet. Každý se tu někdy setká s nesouhlasem, kdyby se každý hned urazil a odešel, tak by tu nikdo nezbyl.
Jo, taky mě článek zasáhl. Jo, taky moc nemusím citové vydírání. Ano, taky vím, že lidé nejvíc slyší na srdceryvné příběhy a já je psát neumím, nebo spíš, je mi proti mysli vymýšlet si k psovi příběh a vydávat ho za pravdivý. Štětinka ho napsala tak, že bylo snadno odhalitelné, že není skutečný. A teď ruku na srdce, kdyby Štětinka ten příběh dotáhla do konce a zněl by:
„Jenže teď Josífkovi přidal doktor i léky na jeho chatrné srdíčko, a pojišťovna je platila jen z půlky. Co má dělat? Josífek to věděl, ale řekl, že než aby dali Fíka pryč, že raději ty léky brát nebude.
A nebral. A srdíčko Josífka to nevydrželo. Po jeho odchodu jí žalem puklo srdíčko. A v prázdném bytě seděl sám Fík. A čekal… Pak přišly děti stařečků. Posbírali dědictví, ale na Fíka jim nějak nezbylo místo. A tak zůstal Fík sedět před zavřeným bytem. A čekal a čekal… Pak ho hlad vyhnal na ulici. Srst měl za chvíli olepenou blátem a odevšad ho vyháněli. A Fík byl smutnější a smutnější… až si hi jednou všimli lidé, kteří ho odvedli do zvláštního zařízení. Psů je tam hodně, ale je tam teplo a plná miska. A Fík? Čeká. “
Jak by se Zvířetníci dívali na takový příběh Fíka?
I tak to mohlo být.
(h)
Trefa! (y) Tak přesně tohle znám osobně! Asi už to budu muset sepsat.
Tak tohle bude plné emocí. Pokusím se to trochu uvést do souladu s praksí ale veselé to nebude. Pokud kdokoliv oficiálně odvede psa do městského útulku,musí za něho platit, jinak musí zavolat policii a nechat psa odchytnout veřejným činitelem či pověřenou jím osobou. Pak náklady hradí městský útulek. Kterákoliv obec , myslím tím malá vesnice v okolí , nemá s nejbližším či vzdálenějším městským útulkem sepsanou smlouvu ,útulek psa, či kočku nevezme. Úhrada se vždy vyžaduje po obci a to v rozsahu od 130 Kč až 220 i více , za den a zvíře , po celou dobu jeho pobytu v útulku. Co myslíte, jak bude hlasovat zastupitelstvo malé i větší obce o těchto nákladech, při takovém rozpočtu obce,který není schopen ani zajistit pro obec potřebnou infrastrukturu i když obec je schopná zajistit veškeré možné dotace. Staletími a rody spjatá vesnice má o tomto problému úplně jiné vědomí, to mi můžete věřit. Proto platím kastraci koček ze svého, pokud se mi podaří lidi o té potřebě přesvědčit , dlužno ještě říci , že i psa si většinou někdo vezme. Čas od času podávám inzerát s prosbou aby lidi svá zvířata nemnožili pokud je pak nemají kam umístit. Ráda přispěji kdykoliv na různá depozita kde podpora města a obcí vázne a ti lidé vše hradí z nějaké zvířecí charity a ze svého.
Ta povídka od Štětinky na mně zapůsobila a uvědomuji si, že může i skutečně k tomuto dojít ale jsem natolik praktická, že už vím, že všude prostě nedohodím. Pocit viny ve mně taková povídka ale nevzbudí a ani ve Vás by neměla. My pomáháme tak, jak nám síly a prostředky dovolují. Tož tak.
Dobranov je soukromý. naíc nikd enení napsáno, že ho dbedla do útulku. našla ho policie
Vím, Štětinko, vím, proto píšu , že soukromí majitele útulků hradí všechno ze svého, tak jako i já tady na dědině. Všechna nalezená zvířata se vodí ke mně domů protože v kanceláři být nemohou a já pak umisťuji a hledám u pár dobrých známých aspoň přechodný pobyt, než se něco najde. Zákon to tak říká a tak podle lidí musím ale dělám to dobrovolně, jen se modlím ať jim najdu vždycky domov.
Prosím neodcházej, to všechno jsou jen nedorozumění. (h)
V Ostravě, když někdo oficiálně odvede psa do městského útulku, tak má smůlu. I kdyby chtěl platit, psa od něj prostě nevemou, protože berou jen to, co přiveze odchytovka (provozovaná MP). Když zavolá MP, tak má smůlu, protože útulek je 2 roky přecpaný a psy není kam dát. Pokud je pe agresivní a ohrožuej lidi, odvezou ho a … utratí, jnak ho nechaji tam, kde je.
Tolik neveselá praxe.
Správně. Souhlasím. Škoda, že nejsou celonárodní kampaně ohledně kastrací, že nejsou programy, přiveďte svou kočku, vesnickou fenku, kastrace Vás bude stát polovinu, druhou hradí národní program. Zjednodušené, ale určitě účinné. Rozhodně by to mělo platit pro útulky a vůbec bych nekalkulovala s tím, že tam někdo odvede kočku jen na kastraci a pak si ji zas vyzvedne, aby ušetřil. To by pak nefungovalo nic. V Tübingenu jsem viděla jak vypadá naprosto skvělá péče o holuby ve městě. Univerzitní město plné hrázděných historických budov, takže holuby jsou prostě problém, ale tam ne. Podél řeky jsou postaveny překrásné holubníky, plné krmení pro holuby s potřebnými třeba léky, proti přenášení nemocí, nebo redukcí plodnosti. Vybírání vajíček a redukování počtů holubů je pak tak snadné, že snadnější už to být nemůže. Praha bude ale pořád brečet jak je to těžké… těžké…těžké. Vždyť víte jak to funguje tady na Zviřetníku, jeden napíše problém a ostatní napíšou, jak to léta dělájí oni…poradí a je to. Dívat se kolem sebe jak se to dělá jinde. Všichni víme, že kastrace jsou strašně důležité, ale dokud nad tím bude plakat jen pár zvířatomilců nic se nestane, holt nemáme v řadách poslanců nikoho kdo by za zvířata bojoval a to zas proto, že obce nedostatečně křičí máme tu velký problém… možná proto, že to pořád ještě zas tak velký problém není. A nebít mě, jen tak volně přemýšlím (sweat)
To v Pardubicích se odchytávají do klecí na střechách a uspávají!!! ;( Prej jich je moc a serou na sochy a památky a na lidi… nikoho nenapadne, jim udělat něco takového,jak to popisuješ ty….a děkuju, já to pošlu jako dotaz na Magistrát…jestli by okolo Labe a v parcích nemohly být holubníky se zrním a léky… (wave)
Nechcu být pesimista, ale chtěla bych být muškou na zdi, až se tvůj návrh dostane na úřad … holubníky? … krmení?? … léky??? … pisatelka je asi (fubar) – ale jak bych se chtěla mýlit (nod) !
Ale odpovědět musí…..a že to někde řeší jinak…do téhle chvíle to nevěděli…. víš jak jim lidi za to chytání a hubení nadávají….. (angel)
Jsem pesimista. Z tohohle nekápnou penízky lobistů. Protože to nepřinese zisk čísi kapse. Tak nebude nic.
Tak zas neodolám a napíšu. Dámy, proč a zač se navážíte do Štětinky??? NÁZEV článku je jasný, vůbec jsem nepochybovala, že příběh je smyšlený! Krom toho závěru, že psík je v útulku a hrozí mu utracení. Toto se v útulcích děje, mám za to, že jen některé soukromé se skutečně snaží nechat si do konce dní všechny neumístěné psíky. Svět je hnusný a lidi zvlášť. Útulek je šance, ale žádná výhra a jistota, žádné ideály…Je mi smutno z vašich reakcí, perete do Štětinky, ale ona není na vině.
Štětinko, povídka je nádherná, dojemná, velmi povedené spojení literárního talentu a tvrdé reality. Slzela jsem, protože to co píšeš vůbec nemusí být smyšlenka, jen ta stará paní třeba pejska opustila někde v ulicích, neodvedla ho do útulku…i tak to mohlo být.
A milé zvířetnice, jak myslíte, že to bylo s mou předvánoční trojkou kocourů, třeba?? Jedno kotě mrtvé, dva živí a krásní, zdraví, bytoví…třeba parkem někdo vyřešil nevhodnou pozůstalost…ale já toto neumím psát tak poutavě, jako to dokázala Štětinka, proto jsem vám předložila jen holá fakta. Byli jste šťastné za dobrý konec a měli hezký pocit. Ale Štětinka sama nedokáže-nemůže pro staré pejsky zajistit dobrý konec, tak napsala sem, protože ví, že jste duše citlivé a umíte pomoct. Na Zvířetníku bývají pohádky, smyšlené fikce i žebravé články. Štětinky povídka není žebravým článkem, jen drsně upozornila na těžký úděl přátel člověka.
děkuju, teď už opravdu brečím (h)
Evi, nebul! (h) Napsalas to moc dobře – to by stálo za nějaký skutečný časák!
Souhlas, souhlas, naprostý souhlas. Věřím, že to Štětinka myslela dobře a nepovažuji článek za vydírání a vynasnažím se nějakou korunu do Dobranova poslat – kéž by to šlo směřovat adresně na tyto dva pejsky…..
A jen pár poznámek: Rozumím paní Dede v příspěvku níže, ale možná to chtělo dát trochu jiný název rubriky – a jinou ikonku – ty tři vykřičníky chápu jako zavedený signál, smluvenou značku pro urgentní pomoc – tady se to možná právě smísilo s tou fikcí … možná to mohly být člověčiny nebo povídka s prosbou o pomoc … cokoli.
A ano, souhlasím, že zvířetník se změnil. Myslím, že není třeba se do autorky obouvat stylem, jaký se tu objevil … a ti co nejvíc protestují proti manipulaci, často manipulují nevědomky … no nic … stejně tu jde nejvíc o ty staré chudáky a třeba se zvířetník zase změní …
zdravím zpoza buku 🙂
Bujkinko, sice tě vůbec neznám, ae pochopila jsme, že jsme stejná krevní skupina. Ráda bych tě poznala 🙂
díky za vlídná slova (h) i za starost věnovanou těm nejbezmocnějším…
třeba se někdy odhodlám zpoza buku vylézt – přeju vše dobré
Milá Ap – ale pohádka tady bývá deklarovaná jako pohádka. Tahle velice dobře napsaná povídka, jak jsi ji správně označila, zde byla otištěna jako SOS s vykřičníky – byla totiž Dede zaslána jako SOS.
A já stále ještě nemám odpověď na otázku, zda skutečně těmto starým pejskům hrozí v Dobranově utracení.
Vave, určitě hrozí, i když to třeba nebude z důvodu věku. Realita je taková, že útulky jsou bohužel prosyceny všelijakými virózami a staří pejsci a štěňata se s nimi málokdy dokáží dlouhodobě vyrovnat. A tak začnou po pár měsících zlobit ledviny, střeva či srdíčko a už je veterinární indikace k uspání. V domácí péči by možná stačila návštěva veterináře a nějaká ta ATB + láskyplná péče. V útulku na to nejsou prostředky – hlavně na tu individuální péči.
Takže vpodstatě každému starému psovi v útulku hrozí brzké uspání.
S dovolením se k Tobě Peťo přílípnu a to se vším všudy.
Napsalas to přesně! (y)
Taky tak úplně nechápu ty útoky na Štětinku. Že se dole porafám, to je normální spor, který tady vedeme už dlouho, ale Štětinka má můj obdiv za perfektní článek! (h)
A za ty 3 výkřičníky nemůže, to byla Dede.
Ráda bych se Štětinky trochu zastala.
Soudím, že uvažovala asi takto: Nadpis dám: Takhle NĚJAK to MOHLO být… (když MOHLO, tak to tak přece nebylo…). A hlavně, přece mě už Zvířetníci znají a vědí, že s takovým útulkem, kde zvířátka utrácejí, bych neměla nic společného, spíš bych jejich počínání rozmazala tak, že by lidé z vedení útulku chodili několik let kanálama….
Přesto patřím mezi mistry světa ve skoku na špek. Článek jsem četla kolem čtvrté hodiny ráno. Že je něco v nepořádku, mi došlo, až když jsem v povídání o Fíkovi na webu útulku viděla, že ho nepřivedla roztřesená bábinka, ale policie.
Štětinko, máš literární talent. Piš.
Jsem moc ráda, že pár starých Zvířetníků pochopil, co jsem chtěla říci. Jen zajímavě upozornit na dvě ohrožené dušičky. (h)
Nechápu, a podle soukromých emailů jsem zjistila, že nejsem sama, kam náš milovaný Zvířetník utíká, jemi z toho smutno
Ahojky. atím jsme nedočetla všechny reakce. Ten článek má nadpis, který má uvodit dojem, že jeho původ není jitý. Možná byl mohl být horší a někdo ho prostě vyhodil, protože byl starý a majitel musel do domova důchodců.
S tím utracením je to ohužel opravdu běžné. Teda nevím zatím o utracení zdravého zvířete, to se v Dobranově neděje,ale pokud má zvíře nějakou chorobu, což i u starých psů není problém najít, je to časté. V posledním roce jsme tam měli dva psy s nádorem, týden se nabízeli,a le vzhledem k tomu, že bez brzké léčby by měli velké bolesti, byli uspáni. Staré psy,pokud vím, se nám zatím podařilo umístit. Myslím, že si vzpomenete na starý Zvířetník na NP, kde byl Kuba a Matýsek, 15 letí oříšci, na sobě závislí, a podařilo se jim najít majitele díky mému článku, proto jse napsala i tento. Nechtěla jsem, aby byly příběhy podobné, ale s jiným nápadem přišla ideologie špatného finančního stavu důchodců. Omlouvám se, možná to měl být jen další stručný výčet faktů, kterých moc není a které tu máte často?
Štětinko, moc krásně jsi to napsala, piš dál. Vážím si všeho,co pro zvířátka děláš a vím dobře jak jsi to myslela. Jsi zvířátková světice.
(angel) (inlove) (*)
Tak pod toto sa podpisujem! A že život niekomu dá zlé karty, je fakt. (dog)
No právě – obávám se, že Fík a Alan se dostali do útulku ne od laskavých lidí, kteří si je už nemohli dovolit, ale spíš od lidí, které už přestali bavit
No dobrá – Štětinka nás doběhla svou mistrnou mystifikací. Ale – podívejte se na Fíčka či Alánka! Ať se už dostali do útulku jakoukoli cestou či důvodu, jsou pořád krásní a já jim opravdu přeju, aby se ještě dočkali „svého“ pánika.
A doufám, že věta o věčném uspání je taky smyšlená … jinak si nejsem jistá, jestli Dobranov patří mezi ty dobré útulky – teda spíš bych řekla, že patří mezi ty špatné a bylo by mě to líto, protože jsem jim fandila.
Ještě nedávno jste se tu naváželi do někoho, že neuspává nákladné kočky, jejichž léčba je nad jeho možnosti a dnes se Vám toto uspávání nelíbí???
Budete si to muset ujasnit.
Ano YGO, v útulcích se stará a nemocná zvířata uspávají…nebo zkrachují, víš?
Štětinko – je rozdíl uspat kočku, která se velmi nákladně a hlavně velmi bolestně léčí a uspat psa, jehož jedinou nemocí je stáří – není už tak atraktivní vzhledem a ani hry ho tak nebaví, možná že hůř i vidí – ale ještě pořád má radost ze života. To kočka, která se třikrát do měsíce operuje, rány se jí pořád otevírají a hnisají a hlavně moc moc bolí, určitě nemá (moc nevěřím na propagační řeči „ale na očích je jí vidět, že chce žít“).
Sama jsi psala, že v Dobranově utratili starší psy s nádorem – v tomto případě to bylo asi velice těžké, ale pochopitelné.
Ten šklíba smajlík tam neměl být, to měla být uzavřená závorka.
Přesné.
YGO, TY PROPAGAČNÍ ŘEČI JSEM JÁ.
ANO, TA KOČKA, TO BYLA SALMA.
CHTĚLA ŽÍT. PROSILA O TO, A ŽIJE.
JÁ ZAS NEVĚŘÍM NA TAKOVÉTO POMOZME DĚTEM JEJICHŽ RODIČE SI JEN TUPĚ UŽÍVAJÍ A PLODÍ A RODÍ CHUDÁČKY…
TAM, BYCH NEPŘISPĚLA ANI PŘÍSLOVEČNÝ HALÍŘ
No – to já taky ne.
Majko, napiš prosím, jak jste dopadli s tou elektrikou?
Štětinko, nepleť tu hrušky s jabkama, prosím.
Nesouhlasíme (některé z nás,) s nákladnou léčbou, díky níž nezbydou finance na ostatní , také potřebná. Prostě záchrany za každou a jedno jak vysokou cenu, které zakrývají z našeho pohledu realitu a v takových případech spějí k záhubě útulku, protože ohrožují hlavně ty ostatní v nich.
A chceš-li to emotivně: Tak třeba takhle: tenhle tejden miláčkové, je na každýho z vás jen krajíc chleba a miska vody na den, protože peníze na Vaše granule se daly na operaci jednoho z Vás a další léky jsou taky drahé..a sponzorský dary nedorazily.
Ten nesouhlas s nákladnou léčbou na úkor jiných ale rozhodně neznamená,že budeme souhlasit s uspáním zdravých – byť starých zvířat!!!
Každý z nás někdy řešil či bude řešit to zda má svému kamarádovi zkrátit trápení, ale určitě ne v případě, kdy přišlo stáří, ale je snesitelné. I v útulku by lidé měli vědět, že tady a teď cesta končí a můžeme-li něco udělat tak důstojně převést to zvířátko na druhý břeh. Jasně že to bohužel budou řešit častěji než já, bohužel.
Jako povídka je to hezké, dojemné a já bych to snad ani číst nemusela. Navíc bohužel ten chudák není sám, co říci ke dvěma starým “ vynešeným “ perským kočkám vyhozeným z domova ven protože už nezabřezávají??
A vy si myslíte, že tihle psi nejsou nákladní? tak počítej, kolik takový dvanáctileý pes bude mít nemocí. Kolik stojí očkování, odčervení, krmení na den a když je jisté, že si je nikdo bez takovýchto avíz nevezme? Starého psa nemůžeš krmit Darlingem, protože dostane průjem. Pokud nic jiného nemáš, což je v útulku běžné, protože jediné dary, kreré se do útulku nosí jsou v podobě co největšího, ale také nejlevnějšího krmení. Dáš mu Darling, Chappi, noname a on se po…i naložíšho do auta a jedeš k vetovi. Léčba se vyšplná na pěknou sumičku. pak starý pes ale zase dostane darling a pro změnu je tu u starých psů klasická zácpa, opět léčba. Co malý říjem tekutin? Má načnuté ledviny? další léky, měl by dostat dietu,ale máme jen Darling,… má Cushinga (u starých psů velmi obvyklé), máme ho léčit, nebo nechat utopit zevnitř…starý pes, a to vám každý pejskař potvrdí je velmi finančně náročný. jen pár vyvolených má naději, že nebude mít tolik zubního kamene, aby mu nemuseli vytrhat všechny zuby a že se nebude muset krmit konzervama. kolik stojí konzerva? ano. Sharko, jsi vedle. Starý pes, rovná se velká zátěž pro útulek! není to jednorázová petitisícovka za operaci,a le je to dlouhodobě velmi zatěžující. To vše jde vydržet týden, dva,a e tyhle psy opravdu nikdo nechce! co se starým a nerudným pse, co může být inkontinentní, radši si vezmeme to hezké štěňátko
Píšu: zdravých – starých… (wait)
PS: já moc dobře vím, co stojí krmení,ošetřování a léčení psů mladých i starých…měla jsem ovčáčí smečku…
Štětinko, hezky napsáno.
I o tomhle je život pejskaře…
Jarko (h)
Já jsem to četla jako moc hezky napsaný příběh, byť smutný. Nějak mi při tom cvaklo Durrell, J. Marek. A brala jsem to i jako výstražné připomenutí, že každému se může něco podobného stát…
Tak nevím :S
Dneska na tom budu stejně, jako Vave. Hezký den všem! (wave)
teda… taky jsem „naletěla“…. už jsem začínala přemýšlet, jestli by se s naší Kačenou snesli, ale dvě malý děti by mu stejně nedělali dobře…. a ono je to trošku jinak….. No, musím to nějak strávit… (think)
Problematičnost tohoto článku mi byla jasná hned, ale přesto jsem se rozhodla ho vydat. Za prvé – kdo si přečetl titulek, tak měl být teoreticky připraven brát příběh jako fikci (já se vzbudila asi v polovině 🙂 ). Za druhé – ti staří psi tam opravdu jsou a potřebují pomoct. Za třetí – tento styl psaní příběhů pro opuštěná a ohrožená zvířata není ojedinělý a diskuze o jejich vhodnosti už byla potřeba. A já jsem věděla, že na základě tohoto článku se objeví. Zákaz by nic neřešil už proto, že autoři tak (obvykle) jednají v nejlepší vůli pomoct potřebným zvířatům a Štětinka zvířatům pomáhá nezištně, dlouhodobě a vlastníma rukama.
Proto jsem příběh vydala a kdo ví – třeba si někdo psích dědečků všimne a nabídne jim domov.
(wait) Dede, hrát na city je vydírání…mě nenapadlo,že článek je fikce, bulela jsem už od té půlky, takže mozek nějak nefungoval…kdyby to byla pravda, byl by Fík už doma a jídla by měl na rok dopředu.
Tohle mi přijde hnusný vůči nám. Taky jsem tu loni prosila o peníze na kastrace. ALe jen na kastrace, ostatní zabezpečujeme a nenapadlo by mne chtít víc…Věra se za ty penízky hodlá odměnit tkanejma koberečkama do letošní Aukce a tká je teď i pro KOčičí naději – pro Pavlu do Sezemic. do pelíšků, jako houpačky…
Jako povídka super, smekám…jako burcující článek, pro ty,co jim srdce okorává a jsou lhostejní pomalu už i k sobě? Ano, skvěle napsané! Ale proč pro nás????? My to srdce a tu dlaň otevíráme častěji, přesněji,nemáme ji zavřenou…nás není třeba takhle vydírat. ;(
jestli Štětinka a ostatní pro Dobranov nadělají Japonský míčky a budou chtít za jeden minimálně stovku,koupím si jich 10 a podaruju okolí.
Když nebudu zrovna mít – prostě si odepřu sama sobě a nedotkne se to mých holčiček. I když ty by se taky někdy mohly uskrovnit.
Hanka v Kočičí naději taky píše emotivní příběhy kočiček, co jí prošly a nebo jsou u ní a v depozitech, ale neuvádí lidi v omyl.
Článek o starých zvířatech v útulcích – ano, nepřikrášlený,tím víc burcující a pod ním diskuse, kde si každej řekne svoje…z toho něco vyplyne. I kdybychom měli burcovat naše zastupitele a bombardovat Kroupu v Soukromých dramatech. Ale musí to mít nějaký řád. Aby to nebylo jen nějaké plácnutí do vody….
Po článku od Majky, přišel tenhle…aby to pak nedopadlo jako v té bajce o chlapci, co pořád volal: Vlk,vlk….. ;(
K tomu se ještě přidám (clap)
Mně spíš připadá že se lidé uvedli v omyl sami. Copak to nebylo od nadpisu jasné?
Štětinko, vždycky jsem tě obdivovala a obdivuji tě i nadále. (h) (h) (h) (h) (h)
Nějak se potýkám s češtinou. Pochopitelně mělo stát : „Copak to nebylo z nadpisu jasné?“ (blush) (wasntme)
milá Velká kočko, napíšu to k tobě, když dovolíš, a budu psát za jen sebe. Možná se v tom pozná i někdo jiný.
Článek jsem četla ráno někdy po třetí hodině, kdy mě probudily (mimo jiné) i moje osobní starosti. Přiznávám, že jsem nečetla s plnou pozorností, hlavně ve dvou oblastech. Titulek jsem jaksi poněkud přehlédla. A ta druhá je z mého pohledu závažnější, hlavně proto, že jsem se nechala poněkud ovlivnit svými dřívějšími zkušenostmi ze Zvířetníku. Od Štětinky jsem prostě nečekala fikci. Napsala sem nejeden článek, ale pokud si vzpomínám, vše bylo opravdu ze života.
Jeden člověk, kterého si velmi vážím, používá pro toto výraz „předprogramování“. Prostě hledím na věci kolem sebe přes okno svých dosavadních zkušeností a představ. Tak se stalo, že jsem i já vlastně četla něco jiného, než Štětinka zamýšlela říci.
Dnešek je pro mne výzvou, abych četla VŠE, co chci číst, s větší pozorností a ne jen tak zběžně.
Štětinko, moc si vážím tvé obětavosti a soucitu (a nejen toho)
Velká kočko, nebylo , protože to zblblo víc lidí… nic to nemění na tom, že bych těm lidem – byť jsou zde fiktivní,na pejska přispívala, aby ho nemuseli dát pryč. Ale nejsem zde na Zvířetníku zvyklá na mazání medu okolo úst a tak jsem to brala jako Fíkův příběh-pravdivý. Z mých příspěvků – když je budeš číst v časech, kdy byly psány, je to znát.
(rose1)
Dede, jsem ráda, že jsi se rozhodla článek vydat.
Pokud vím, na starém Zvířetníku jsi vydávala i články hodně kontroverzní, i takové, s jejichž obsahem jsi nesouhlasila. Vždy jsem si vážila Tvojí nezaujatosti a smyslu pro to, že dovolíš každému, aby se na Zvířetníku prezentoval, pokud se prezentuje slušnou formou. Je samozřejmě Tvým právem rozhodnout co vydáš a co ne, ale jsem ráda, že stále vydáváš i články, které nemusí sedět každému.
Tady je něco k tomu utrácení zvířat:
http://www.ozviratech.cz/utraceni-zvirat-z-pohledu-zakona.a50.html
A nezlobte se, dnes na Zvířetníku nebudu. Hezký den.
Jsem tak rozhozená, že formuluju nepřesně.
Nejde o Zvířetník, prostě jen nechci psát pod článkem Štětinky.
Je mi z toho dost zle, musím se sem ještě vrátit. Snesu hodně, ale tahle maninulace mi udělala hodně nedobře, psychicky i fyzicky.
Tohle fakt ne – ne na Zvířetníku, kde jsou lidi ochotni pomoct. Takhle nás zneužít srdceryvným příběhem je podpásovka.
Ale literární talent máš, Štětinko, to se musí nechat. Dostala jsi mě dokonale.
Jsem Vave na tom stejně, za oba talenty bych dala odměnu, za talent literární medaili a za talent manipulace výmaz článku.
Máš Vave pravdu – ne na Zvířetníku, který dělá co může. Mělo to být kdekoli jinde, jen ne tady. Tady klidně mohlo zaznít “ Pomožte, zkuste najít domov, přijďte mazlit. „
Jestli jsem článek trochu pochopila, tak Fík byl u stařečků dvanáct let, muselo to být velice těžký pro ně dát ho do útulku, ale určitě v nevědomosti, že by měl být záhy utracen, a dala by ho paní do útulku, kdyby znala toto asi nové pravidlo pro tulení psů, netušila jsem, že odložený pes v dobré víře s těžkým srdcem může takto dopadnout. Dá se Štětinko ještě něco podniknout pro záchranu?
Vaví, je to dobrý, nejsme v tom samy…..Ejška na to naletěla taky…..a věřím, že takových dobráků, jako jsme my, bude víc….co jim bude Fíka a staříčků líto…. (angel)
jojo, naletěla….pickozudovazu
Inuška taky
Taky jsem nalítla, ale když bude potřeba pomůžu.
Ach jo, článek byl vážně zavádějící, netušila jsem to, pokud v něm bylo psáno, že to takhle nějak ,mohlo být, tak přece způsob předání Fíka do útulku byl REÁLNÝ a v článku byl SMYŠLENÝ, s mojí důvěrou pro příště to zahýbalo
Jojo – YGA taky naletěla. Možná by v upoutávce mělo být napsané, že se jedná o fikci (ačkoli ten nadpis je opravdu výrazný).
A s tím utracením – i já měla za to, že se zvířata (pokud se nejedná o jatečná) nesmí usmrtit, pokud k tomu nejsou vážné zdravotní důvody či pokud zvíře neohrožuje svou agresivitou. No – skutečnost je zřejmě jiná. :@
Počkejte, když zarolujete v nabídce pejsků útulku až nakonec, tak tam Fíka najdete s touhle informací:
FÍK
Kříženec, věk asi 12 let a více.Fíka k nám dovezla městská policie,protože se toulal po ulicích.Špatně vidí a slyší 🙁 Jeho osud je ve vašich rukách,o pejsky v tomto věku není moc zájem.Dopřeje mu někdo z Vás ještě pár hezkých let v teplíčku domova?Jistě Vám za to bude moc vděčný.
A Štětinka psala, že „Takhle nějak to mohlo být…“, asi tím myslela, že takhle se může dostat starý psík do útulku.
Ale je fakt, že po přečtení článku mi do očí vhrkly slzy. Slzy nad tím, že někdo je na tom tak špatně, že se MUSÍ vzdát svého zvířátka, protože nemá nikoho, na koho se může obrátit.
Holky tady zmiňují, že by přispívaly na jídlo a vet. péči zvířátka pro staroušky – pokud Zvířetník někoho takového vypátrá, tak samozřejmě budu přispívat a moc ráda. Ale to nebude případ Fíka, jak píšou na stránkách útulku.
Jsem asi trotl, ale až teď jsem se podívala na to, jak to bylo skutečně. Takže žádná stará paní a nemocný pán.
Evi, nezlob se, ale tohle se nedělá, to není fér.
Mám líp číst, nepřipadala bych si teď jako blbec (fubar) ….ale pokud by se vyskytl případ, že by staří lidé neměli na svého letitého kamaráda dostatek financí, pomůžu….to platí, aby ho nemuseli odložit do útulku…. (wait)
No jo, taky jsem si nepořádně přečetla nadpis…
Nevěřím, že by se staří lidé zbavili milovaného psa proto, že nemají na kvalitní granule, běžně krmí psy čímkoli. Mí prarodiče taky dávali ráno psovi mlíko s nadrobeným chlebem, prostě to považují za normální. Takže jako argument pro odvedení psa do útulku mi to nesedí.
Opravdu starým psům hrozí utracení?
Tak jsem se podívala na stránky útulku a nemohu říct, že mne ten fiktivní článek potěšil. Pokud má útulek místo pro staršího psíka, tak jsem pro virtuální adopci než se najde někdo, kdo by pejska chtěl. Jsou tam samí mladíci, ti si jistě získají nového majitele snáze.
Podívejte se na stránky toho útulku. Toto psa přivezla MP.
Po přečtení dnešního článku jsem nejdřív musela s Ankou ven, trošku to rozdýchat a zvážit, zda to nechám být nebo budu reagovat. Ale i když jde o Štětinku, kterou mám ráda, protože má dobré a laskavé srdce, tak to prostě napsat musím.
Byla jsem odkojena pocitem viny a bylo se mnou manipulováno pomocí citového vydírání tak, že jsem se z toho tak úplně nevymanila dosud. Ale přece jen už se dokážu proti tomuto modelu občas vzepřít. A proto se především musím spolu s Renatou zeptat na to utracení. Vůbec nemohu uvěřit tomu, že útulek převezme stará zvířata od starých lidí, a pak jimi vydírá veřejnost. Co kdyby se tento článek dostal k oné staré paní, která v zoufalství a dobré víře svého Fíka do útulku odvedla? Svět je velice velice malý a informace chodí naprosto nečekanými cestičkami.
Pokud tento článek měl sloužit jako výzva o pomoc útulku Dobranov, tak na mě zapůsobil naprosto opačně. NIKDY nedám své peníze někomu, kdo mě vydírá smrtí zvířat. Ať už je to kočičí útulek, kde se místo placení záloh na elektřinu nesmyslně operují zvířata nebo přespříliš náročně a hlavně najednou zvelebují místnosti pro kočky, nebo útulek, kam vezmou starého psa, a pak se ho chystají utratit.
Myslím, že Zvířetníci mnohokrát prokázali, že mají srdce na pravém místě. Jak pro lidi, tak pro zvířata. Osobně jsem velice šťastná a vděčná za příklon ke kastracím volně žijících koček ve městech i na venkově. To je opravdová pomoc těm nejslabším, a hlavně je to prevence. Jedna kočka během života porodí desítky koťat, ke stovce. Když dokážeme vykastrovat jednu kočičku, je o sto budoucích bolestí, nemocí, zranění a života na ulici méně – a to mě znamená hrozně moc.
Je mi líto, že zrovna na Štětinku musím takto reagovat, ale v podstatě její článek mi jen dal impuls k napsání toho, nad čím dlouhodobě přemýšlím a co mě trápí.
Přeju všem pěkný den. (h)
Vaví, ve mě se to taky vaří..hlavně ten bezmocnej vztek..paní ho tam odvede, protože to finančně nezvládne a ani netuší,že ho odvedla na smrt. Je to strašný….ona ho nevypustila k jinejm popelnicím, neodvezla ho za město do lesa, nevykopla ho z auta do příkopu…ale medvědí službu mu prokázala, nic zlého netušíc….pomohla bych, kdyby se Fík vrátil k těm svým staříkům..pomohla jim, protože se jim musí moc stýskat..a jemu taky. (h) Pomoct tomu útulku mne fakt nenapadlo. (shake) I když, tím, že by se Fíkulka vrátil domů, by se útulku taky pomohlo… Vyléčila mne ta útulková tma od Majky, které nestojíme ani za to,aby napsala,jak dopadli… 🙁
Štětinko, jak je Fíkulka dlouho v útulku? Je možný ho ještě vrátit těm lidičkám?Zvlůádnou o něj pečovat? Když jim pro něj budeme posílat pravidelně každej měsíc jídlo? (call)
Přidám se a pokud je jen trocho možné, spoj se Štětinko s tou paní, zoohit doveze kamkoli a pokud jde o léky, splátky hodnému panu veterináři se dají řešit. Dvanáctiletý pejsek je spokojen s procházkami které mu mohou dát staří lidé, hlavně že je v lásce.
SHARKO A OSTATNÍ, KDOŽ NÁS NENECHALI V ELEKTRICKÉM MALÉRU – NE, ŽÁDNÁ TMA, NAOPAK – JEDNAK PROSÍM VŠECHNY O PÍSNUTÍ NA MAIL, KAM ZASLAT POTVRZKO NA ODPIS Z DANÍ, A DRUHAK – CHCI VNÉST PRÁVĚ SVĚTLO DO TEMNOT PRO TY, KTEŘÍ NÁS POSUZOVALI JAKO NEZODPOVĚDNÉ TMÁŘE KTEŘÍ VOLAJÍ SOS ANIŽ SAMI PŘILOŽILI RUKU K DÍLU- JINÝMI SLOVY, CHCI SAMOSTATNÝM ČLÁNKEM S FOTKAMI UKÁZAT, CO JAK A PROČ SE STALO, ŽE NAJEDNOU NEBYLO NA EL … ZA ODMLKU TEDY OMLUVA, ČAS ŠÍLENĚ LETÍ A HOJILI JSME PRÁVĚ RÁNY TOHO MALÉRU …
NIC NENÍ TAK ČERNOBÍLÉ.
NAVÍC JAKMILE CHCI NAPSAT KOMENTÁŘ, SPADNE MI NET.
ČLÁNEK O FÍKOVI SI PŘEČTU JEŠTĚ V KLIDU, JELIKŽO ÚTRŽKYZ KOMENTÁŘŮ NAZNAČUJÍ, ŽE AUTORKA DOSTÁVÁ ZA NĚCO TÉŽ ZA UŠI …
Majko ! Zdravím Vás, jsem tááák ráda, že svítíte ! To je prostě moc dobrá zpráva. A všichni co jste tenkrát v té chvíli mohli trochu pomoct a udělali to, si teď můžete za odměnu koupit třeba zmrzku… únore hnusnej už vyfič… 😉 A napište Majko …napište a klidně zase jak jste zvyklá, tady je to dobrý,tady se to naštěstí snese. Říkám tumu Dobrej Zvířetnickej Duch (DZD) každej napíše co si myslí a to je dnešní druhá dobrá zpráva. Lidi tady mají mozek v hlavě, což se vždycky o každym portálu říct nedá a mají chuť diskutovat… nic lepšího pro demokracii neznám. Uáááá (rofl) …a mám to za vosum…moje šťastný numero.
Plný souhlas, za tu poslední větu v článku bych střílela. Jinak ono se to sice ze zákona nesmí, ale děje se to. Když se budeš ptát, najdou si jakoukoliv záminku – „něco“ si udělal, přestal žrát, začal útočit, cokoliv. A co je nejhorší – i když bychom dovedli pomoct tomuto konkrétnímu pejskovi tak, že by se vrátil domů a my mu přispívali na žrádlo a veterinu, na jeho místo nastoupí další.
Zároveň ale nesouhlasím s Maričkou velebící kastrace psů. U koček je to jasné, kočky jsou svým způsobem života a rozmnožování velmi odlišné od psů a jejich kastrace podporuji kde můžu. Ale pes má svého majitele, nepobíhá nikde bez dozoru (neměl by), navíc fena hárá dvakrát do roka a nedostane permanentní mrouskání, takže proč? Protože majitelé jsou pitomci? Hádej koho bych na tu kastraci poslala raději… Navíc na jednu stranu kastrujete a na druhou stranu se u vás vesele množí mopsobíglové a další „moderní“ kříženci, tak k čemu ty kastrace jsou?
Kastrace mi straší v hlavě už půl roku. Náš mladej si z útulku vzal husku, já jsem měla obavy při jeho vnímání žiovota z čubinky, ale ona byla tak príma a při hárání zvládnutelná, že jsme všichni trochu usnuli. Teď při třetím hárání už zřejmě ví, že je doma a máme ji všichni rádi a tak nám chybí jen nějaká ta omladina. Takže jednoho krásného dne zdrhla a…….. in flagranti na náměstí. No a moje obavy z Majdina nechtěného těhotenství zase vyplavaly na hladinu, protože i když se můžeme snažit, doma ji celý den nechat nemůžeme, dvorek máme zabezpečený, ale co když. Zatím se nehárala a máme připravený hárací scénář, ale jestli bude fungovat ví Bůh a svatý Václav
Třeba na to, aby nebyly plné útulky. Nejsou všichni majitelé zodpovědní a ty útulky jsou plné kříženců, kteří určitě nevznikli křížením, aby vzniklo módní paplemeno.
A pomáhá to? Asi ne. Jaký má smysl vykastrovat 100 fen a na dalších deseti množit při každém hárání? Změnit se musí LIDI. A protože ti co množí se nezmění, dokud jim to bude vynášet, musí se změnit ti co nakupují. Ale ono je mnohem jednodušší koupit si „puggle“ nebo labradora z množírny, „zodpovědně“ jej vykastrovat a tvářit se u toho že zachraňuju svět. (envy)
Jinak pokud už ti fena zdrhne, můžeš ji do nějaké doby nechat vykastrovat i zabřezlou. Je to na houby, ale lepší než tlupa nechtěňátek.
Nepomáhá- a proč? Protože v jiných zemích by se z těch psů taky zbláznili, a tak velice finančně zvýhodnili poplatky za kastrované psy. Peníze jsou jediné, na co lidi slyší. Množírny psů nejsou jen v ČR, jsou i jinde. Vždycky se najdou lidi, kteří chtějí psa levněji. Navíc když ti jinde zdrhne pes za háravkou a cestou někoho rafne, tak se taky nedoplatíš. A to, že nejsou lidi zodpovědní, je prostě pravda, takže touto cestou lze eliminovat následky aspoň částečně.
Ve městech by to bylo jednoduchý – dones papír o kastraci a bude ti na rok odpuštěn poplatek. Na vsích, kde se platí málo, by ty kastrace musely být zadarmo a ještě by si vet musel pro fenu nebo psa dojet – za svoje! 🙁
Nerada ti beru iluze o tom, kolik ve městě stojí kastrace- tak aspoň tři poplatky za psa…. konkrétně teda u feny, ta je ovšem dražší. Na vesnici jsou zase platby u veta o dost nižší. Předsudky vůči kastracím zase o hodně rozšířenější.
Polárka jde na kastraci příští týden. Chodí ven a já koťata nechci. Platba u veta bude oproti městu výrazně nižší. (A není to žádnej nedouk, náš vet učí na veterině). Ale zadarmo to není. Ovšem kočky už prý začínají být i na venkově velkým problémem. Prostě se přemnožily. Dřív se lidi koťat všelijak zbavovali, což dneska už nedělají, na druhou stranu ještě nedospěli k tomu, aby svou kočku nechali vykastrovat, takže kočky jsou všude. Se štěňaty to není lepší, prostě se tady rozdávají zadarmo.
Já ti nevím, když jsem dávala kastrovat v Pardubicích u Beránka – nojo,ono to je už moc dávno, Šarikovu maminku Báru (NO), tak to stálo 1200,- Kč. A poplatek ze psa je v Pardubicích 1000 kaček.
V brně je poplatek 1000 nebo 1500, každá městská část to má jinak. A kastrace stála 3500, u Borůvky ještě navíc rentgen srdce kvůli predispozici kavalírů…. před rokem a půl.
Povinné čipování a plnou zodpovědnost majitele když pes někoho pokouše, to beru (posuzovat jako kdyby člověka napadl sám majitel). Já osobně jsem pro čipování už u štěníků a povinnost mít ke každému psovi majitele – kdo je zaregistrován na čipu, ten je za psa zodpovědný a pokud se o něj nemůže starat, bude platit útulku veškerou péči. Také by měla být v zákonech zakotvena možnost držení psa určité osobě zakázat. Pokud péči o zvíře nezvládneš – týráš jej nebo jej dáš do útulku, tak už si nesmíš pořídit dalšího. Dnes někomu jedno prokazatelně skoro mrtvé zvíře zabaví, ale dalších 10 kteří jsou na tom jen o fous líp musej nechat, protože se týrání nepodařilo prokázat a to že se tam volně množí mezi sebou nikdo řešit ani nemůže, odeberou je až za rok a bude jich tam mezitím 2x tolik. Nebo je zabaví všechny a do roka tam jsou jiní a opět (ne)vesele se množící.
Nesnáším „presumpci viny“ a nic jiného to není. Povinné kastrace nebo velké slevy pro kastráty jen trestají skutečně zodpovědné majitele a nejvíc ty psy, jejichž majitelé toto dopustí. Kastrace mívají velké fyzické i psychické důsledky a pro mne je jediným důvodem ke kastraci jinak neřešitelný zdravotní problém konkrétního psa.
Nevšimla jsem si u své kastrované psice velkých psychických ani fyzických potíží- žravá je pořád stejně, prostě dost- jenže to kavalíři prostě jsou. Prostě se musí kapku pohlídat, kolik žere. A to, že ty máš s kastrací špatnou zkušenost, nelze zevšeobecňovat. Jiní ji prostě špatnou nemají.
Omyl, jiní ji mají taky (já osobně dvě), jen asi málo křičíme. Ten kdo má psa jako ozdobu zahrady samozřejmě nic nepozná. A někdo může mít štěstí nebo mu pomatená psychika psa vyhovuje. Psi kastrovaní velmi brzy nedospívají a zůstanou věčnými štěňaty – víš kolika lidem tohle vyhovuje? Kastráti si většinou nejsou jistí co vlastně jsou, stejně tak je ostatní psi nejsou schopní správně zařadit, vznikají tím velké „třecí plochy“ a stačí málo a ze psa je buď napadající nebo věčně napadaný. Menší chuť do života je těžko měřitelná.
Problémy s močákem se vyřeší medikamenty… Kolik lidí si spojí problémy se štítnou žlázu s kastrací? Nikdo, spíš uslyšíš „no ještě že jsme na ní nechovali, že je vykastrovaná“ – jenže problém se štítnou žlázou mají téměř výhradně jen kastráti (přesná čísla nevím, nepoměr je ale velmi výrazný, dejme tomu 60:1). Fakt nejde jen o to že je pes línější a žravější. Ono tělo (psí i lidské) je nějak poskládané a funguje jako celek – když někde něco uříznu, většinou si koleduju o veliký průšvih. Ostatně není to tak dávno kdy se zjistilo že „zbytečné“ slepé střevo má důležité funkce a není v těle jen pro srandu. Jasně, dá se bez něj žít, žít se dá i bez sleziny, bez ledviny nebo bez nohy…
Petro nezlobte se, ale vy křičíte až dost…dost často… S vašimi názory leckdy v zásadě i souhlasím, ale přijde mi škoda, že svou agresivitou a zaťatostí leckoho možná odradíte dřív, než se nad nimi zamyslí…
Jak klasik praví, zde opět volně dýši – zde jsme „mezi svými“. Strategie utřískání „nepřítele“ argumenty ještě než se stihne nadechnout je tu snad zbytečná.
(handshake)
Petro – na tobě se mi „líbí“, jak si naprosto nekompromisní – JÁ to vidím takhle a proto je to takhle správné!
Myslím, že jestli psa kastrovat či ne, je zásadně na jeho majiteli a nikdo, opravdu NIKDO by si neměl dovolit ho kvůli tomuto kritizovat. Ty jsi proti kastracím a tak tví psi kastrováni nebudou, další je pro kastraci a proto je kastruje (já svoji fenku kastrovala ze zdravotních důvodu v jejich osmi letech a teď se biju do hlavy, že jsem to neudělala dřív – odpustila bych si strach o její život a i její povaha se kapku změnila – k lepšímu).
Navíc – někteří lidi opravdu NEJSOU schopni svoji fenku vždycky zajistit (ať už nedbalostí či shodou nešťastných náhod) – je to sice jejich zodpovědnost, ale nechtěná štěňata to pak odnesou.
Ygo, ona má někdy Petra pravdu, ale podá nám to tak, že se někdy dáme do opozice 😉
Můj pes bohužel kastrovaný je – po roce a půl odkladů díky práškům a zkoušení všeho možného co by snad mohlo zabrat. Teď je půl roku po zákroku, relativně zdravý, veselý, … ale kdybych mohla volit znovu, šla bych asi do rizika a radši bych pokračovala v odkládání a riskla bych kastraci ve vyšším věku. I když nevratné poškozování močáku… váhám stejně jako tehdy…
Během kastrace zestárnul nejmíň o pět let… Odťape dogtrek, odběhne co musí, ALE…
Vadí mi přístup „Co překáží uřežem“ – kočka škrábe? Vyoperujem drápky. Fretky smrdí? Vyoperujem pachové žlázy. Fena hárá? Vyoperujem dělohu. Pes štěká? Vyoperujem hlasivky. Všechno je pro mě stejně nepřijatelné.
Pokud mi bude háravku venčit děcko, byť v nejbližším okolí domu, tak před psem puštěným na volno ji neubrání. Taky jeden z důvodů. Já jsem sice psici nechala kastrovat ze zdravotních důvodů, ale chápu i ty jiné. A pokud vím, tak veterináři kastraci dřívější než po prvním hárání nedoporučují.
Bohužel často doporučují kastrovat před prvním háráním, jakožto nejlepší prevence rakoviny (envy) . A jestli si myslíš že v osmi měsících, kdy často první hárání probíhá, je fenka dospělá…
Děti holt ty kritické tři týdny dvakrát do roka venčit nebudou, fakt je to takový problém? Ostatně – zvládne dítě psa ubránit při napadení jiným psem? Ne? A toho se nebojíš?
Ano, je to problém. Nemůžu si vzít psa do práce ani dvakrát ročně tři týdny volno. Ono by stačilo, kdyby majitelé psů víc hlídali ty své, jenže to by se nesmělo stávat, že se jejich pejsek proběhne navolno bez dohledu- jenže já jsme holt bydlela v problémové čtvrti, třeba to u vás tak není?
Mám štěstí, beru si psa do práce. Ale jde to i jinak – v Plzni jsem po práci bafla dva psy a mazala s nimi na tři hodiny ven. Plus ráno a před spaním, plus víkendy. Práci kde jsem 10 hodin, jako mám teď, můžu přijmout buď když mám někoho kdo mi psa vyvenčí nebo když jej tam můžu mít sebou. Jinak NE. Podmínka při nástupu – mám psa a musím se o něj patřičně starat. Přiznávám že u mně podmínka byla i ježdění na závody a nikdy s tím nebyl problém (ťuk ťuk). Když mi selhalo hlídání, šla jsem za šéfem s tím, že buď budu mít psa v práci nebo můžu dělat jen osmičky – jak píšu, mám štěstí na šéfa a práci kde to jde.
Problémová čtvrť? Na to aby ti psa napadl jiný stačí jeden náhodný kolemjdoucí blbec, babička co na pár dní hlídá asiata, cokoliv. Jistě, jsou místa kde je napadení pravděpodobnější, sama si při cestě přes jednu vesnici brávám klacek, ale taky už jsem sundávala pitbula přímo před naším vchodem, takže určité riziko je kdykoliv a kdekoliv, s háráním je jen jiné. Poměrně osvědčená metoda je proutek (za jiných okolností bití neschvaluji, obrana vlastního psa je výjimka), někdo chodí s hromadou vodítek a nadržence odchytává a přivazuje na místě, jiní raději jezdí s háravkou venčit do polí, … ano, občas je to na zabití, ale dá se to přežít.
Naši první jsem dostala v osmi letech, kastrovaná nebyla, venčila jsem ji já, jezdili jsme s ní na chatu, když hárala (já byla děcko, tak na mě za to neřvěte, to bylo rozhodnutí mojí máti) , uhlídala jsem ji po celých jejích 14 let.
Mátina současná jela na chatu háravá s máti jedinkrát, vrátila se březí, máti tvrdila, že se nic nestalo, že ji měla za ohrádkou a že jí neutekla – tohle tvrdila, dokud nebylo pozdě na porod. Štěňata byla dvě, moc velká, takže musel být císař, obě byla mrtvá. Máti řekla, že když už je pes na stole, má se rovnou vykastrovat.
Naprosto bez ohledu na můj názor na kastrace – přestože s Petrou+B. (zejména díky jejímu tónu) málokdy souhlasím, v tomto případě si myslím totéž co ona a svoje zvířata nekastruju – čili tentokrát bez ohledu na tento názor: není to v tom, jestli fenu hlídá děcko nebo dospělý. I to děcko může křičet půl bloku dopředu: „Ona mi hárá, prosím vás, odvolejte si ho!“ Je to v tom, jestli má člověk dost zodpovědnosti a předvídavosti, nebo ne.
A znovu bez ohledu na můj názor na kastrace – i když mám máti tu příhodu hodně za zlé, tvrdím, že v jejím případě mít fenu kastrovanou je pro svět lepší.
Mně se příspěvky Petry líbí bez uvozovek. Píše jasně a nikoho neuráží. Možná Vám u jejích příspěvků chybí záplava smajlíků. Nepíše o tom, co se líbí JÍ, zastává vždy odborný názor, který zdaleka není menšinový. Kastrace není žádná maličkost, přestože se tak jeví. Kdo nám dal právo psa ořezávat? Váš názor, že rozhodnutí kastrovat je pouze na majiteli a nikdo nemá právo ho za to kritizovat, mi silně připomíná pojetí „zvíře je věc“, přestože byste v jiné diskusi určitě bojovala proti a nepřipustila, že i Vy se psem takto zacházíte. Prosím neargumentovat nemocemi, prevencemi a dalším a nestáčet tak polemiku někam jinam mimo mísu. Poctivější je přiznat si, jak se zjednoduší život majiteli kastráta.
Tak hele – jedna fena mi málem umřela na zánět dělohy. Po kastraci se nezměnila ani o fous (akorát se jí zhoršila srst, ale to mohlo být i věkem). Až skoro do své smrti zůstala alfou smečky – přesně tohle Petra popírá. Druhá fena zase málem vykrvácela při hárání – ptostě se jí zbláznily hormony. Teď je vykastrovaná a v pohodě. Povaha furt stejně střelená, stala se alfou a naprosto suverénně si vládne na své zahradě. Moc se ti omlouvám, že jsem své psy poškodil, ale já jim tím zachránil život, víš? :@
???
Vy čtete jenom Petru? Zkuste si přečíst i něco jiného. Petra nepopírá, Petra sem píše to, co si myslí spousta kynologů, veterinářů, chovatelů… Poprosila jsem, abychom se nebavili o nemocech, ale o zdravých zvířatech, a Vy mi najust napíšete o zdravotních problémech svých fenek.
Sama píšu že jsem svého psa musela kvůli neléčitelnému zdravotnímu problému nechat vykastrovat, tak co řešíš? Bavím se o kastraci „preventivní“ – ať už je to podáváno jako prevence čehokoliv.
Tak proč se třeba kastrují vodicí psi? Vynaloží se značné náklady na jejich výcvik a přitom je podle tebe zdravotně i psychicky zničí kastrací. Jenže vodicí psi bývají vyrovnaní a rozhodně ne věčná štěňata. To by jinak nemohli dělat to, co dělají.
Jasně, že nechci kastrovat štěňata, ale po roce to už jde u malých plemen a u velkých tak do 2 let už taky. Jde o to, že kdybych obě nechal kastrovat v nějakých 18-24 měsících, tak jsem jim ušetřil kus zdraví a sobě nervů a peněz. Takže proto jsem o tom psal.
Na Váš příspěvek kousek níž není možné odpovědět, proto se zeptám tady: kastroval byste z preventivních důvodů, jak píšete. A zuby, žlučník, hlasivky, obě ledviny, všechny uzliny a další „zbytečné“ věci, které mohou onemocnět, byste jim nechal?
Hlasivky způsobují zdravotní problémy? Že o tom nevím. A ledviny, játra, drápy jaksi potřebují k životu. No, na krmení trolů nemám čas, končím.
Na zuby a uzliny jste mi neodpověděl, ledvina stačí jedna, proto jsem zdůraznila OBĚ, žlučník nejsou játra. Ano, hlasivky můžou onemocnět. Ještě jsem zapomněla na mléčné žlázy, anální žlázky a určitě něco dalšího. Nashledanou.
No, tak moc vyrovnaných vodicích psů jsem neviděla – i tam bohužel často vítězí hlavně prachy. Navíc zrovna u těchto psů je to opět obhájitelné – nevidomý těžko fenku 100% ohlídá, stejně tak nepozná jestli jej pes netáhne za háravicí. Bavíme se o normálních zdravých rodinných psech, nehledej oprávněné výjimky.
Občasná čtenářko – no vidíš, aspoň je vidět, že jsme každý jiný. Ono by to taky byla nuda, kdyby jsme vždy a v každém případě jenom souhlasili a plácali se po ramenou, jak jsme stejní.
Kdo mi dal právo ořezávat psa – možná jsem si uzurpovala sama, neb jsem si ho pořídala za své těžce vydělané peníze, krmím ho dle svého nejlepšího svědomí kvalitním žrádlem, věnuju mu svůj volný i nevolný čas, řeším jeho zdravotní stav při prvních (no dobrá, druhých) příznacích jeho zhoršení. Asi jsem člověk, co myslí jenom na sebe a ne na dobro pejska, když jsem Toyu nechala vykastrovat při piometře, ač mi vet navrhoval nejprve léčbu antibiotikama (možná si někdo vzpomene, že jsem se tady ptala na radu a všichni nás hnali pod kudlu). Taky Matylda je nepsida, neb nechala Borůvku vykastrovat, neboť její faleška byla velice nestandartní. Určitě se mezi námi najde takových víc.
„týráš jej nebo jej dáš do útulku, tak už si nesmíš pořídit dalšího“ … jakým způsobem lze prosím zařídit, aby si daný člověk nepořídil další zvíře? Napadá mě jediné, zavřít ho do vězení.
Jinak ta kastrace by podle mně řešila právě to množení. Sama píšeš, že někomu 1 psa odeberou a dalších 10 se tam množí… kdyby byli kastrovaní, tak se nemnoží. Jasně, taky si myslím, že je celý problém v zodpovědnosti lidí, ale společnost je momentálně jaká je a zodpovědnost za svého psa (a jeho potomky) si připustí opravdu jen malé procento lidí. Ti ostatní slyší fakt víc na ty peníze. Osobně bych místo čipování taky podporovala raději ty kastrace. Nebo ještě lépe kombinaci obojího. Zvýhodnit vlastnictví kastráta. Zrušit zvýhodnění držení psa na vesnici a zvýhodnění držení psa důchodcem. Dát jednotný poplatek pro všechny, zvýhodnit cenově držení kastráta. Povinně čipovat a REGISTROVAT ČIPY. Zavést kauce na vrhy štěňat (ve výši desítek tisíc korun). Kauce by byla vratná po nahlášení štěněte novým majitelem a samozřejmě jejich načipování a registraci. V případě, že bude u někoho zjištěno, že vlastní nečipovaného (neregistrovaného) psa, musí doložit jeho původ, jinak zaplatí pokutu ve výši kauce za štěňata + načipování (to by si lidé pak rozmysleli kupovat štěňata z množíren). Pokud doloží, odkud štěně má, zaplatí pokutu chovatel, protože prodal nenačipovaného psa. Celé by to mělo směřovat k tomu, aby byl přehled o tom, kde jsou štěňata a co se s nimi pak děje, případně aby byly prostředky na péči o neudané štěně.
Jo, ještě jsem slyšela jeden zajímavý návrh, dávat 500 Kč odměny každému, kdo „práskne“ souseda, který má štěňata bez ohlášení (složení kauce). A jestli se někdo pozastavuje nad tím, že mě zaujal návrh podporovat práskačství, tak je to jen díky tomu, že současná společnost neuznává normální morální hodnoty a na většinu lidí nic jiného, než hrubost neplatí.
A teď mi ještě někdo poraďte, jak protlačit nějaké systematické řešení přes nechuť úředníků dělat jakékoliv změny.
tosco, s tím koncem souhlasím – s čipováním, kaucemi… jsem všema končetinama PRO! Ale ten začátek? Právě že TEĎ to zakázat nelze, ale chtělo by to. Veřejný registr lidí kteří budou mít zakázáno držet zvíře a nesmíš jim prodat ani rybičky (nebo obráceně – povolení k držení zvířete a když ho nemáš, máš smůlu). Proč vykastrovat hromadu psů a vrátit je člověku který se o ně nedokáže postarat? Odebrat a zakázat mu mít další. Kastrace z celkového pohledu NIC NEŘEŠÍ, dokud se právě nezačnou evidovat a zpoplatňovat všechny vrhy a tvrdě trestat špatné podmínky a opuštění zvířete. A až se to zavede, tak už ke kastracím nebude žádný důvod, ne?
Nesmíš mu prodat ani rybičky… myslíš že takovíto lidé kupují zvířata z oficiálních zdrojů?
Když budu chtít 10 psů, sednu do auta, pár hodin pojezdím určitými oblastmi a budu mít plný kufr bezprizorných psů. A mohu množit. Jak chceš postihnout tohle? Na to ti žádný registr nepomůže.
Jinak souhlasím, až bude evidované každé zvíře nebudou už kastrace potřeba. Ty kastrace by ale mohly pomoci spolu s dalšími opatřeními v dohledné době snížit populaci psů na takovou úroveň, aby byl pro každého psa vhodný domov, či ještě lépe, aby se pes stal tak trošku luxusním zbožím, na které se musí čekat. Aby se nedali psi sbírat po cestách.
Mluvím o psech, protože to je moje srdeční záležitost a v současné době asi nejpalčivější problém. Problémový může být třeba i „chov“ koní, ale koně aspoň stále musíš někde koupit, nemůžeš si ho sebrat na ulici.
Až bude nezákonné mít psa neregistrovaného, bude to přece jen obtížnější, ne? Pistoli taky seženeš i bez zbrojáku, je to důvod zrušit zbrojáky?
Ten registr by nesměl být veřejný, to by nemohlo projít, protože by tam buď chyběla přesná identifikace nebo by porušoval zákon o individuálních datech. Mohlo by to fungovat tak, že budoucí majitel by si zašel na úřad (czechpoint) a nechal vystavit povrzení, že není v registru, to by předal chovateli a ten by je odevzdal spolu s doklady o čipu pro druhou kontrolu. Pokud by potvrzení bylo falešné nebo byl dotyčný zrovna v té době projednáván, byla by šance to zastavit. Předpokládám, že mastná pokuta by následovala.
Jen nevím, jak ošetřit to, že nezvedený synáček si koupí psa na maminku, babičku, tetičku…
Hrozba mastných pokut když pes něco provede (odpovědná je osoba zaregistrovaná) by měla maminky a babičky odradit, a i tak je počet příbuzných přece jen omezený. Ideální řešení je jen jedno – naordinovat lidem rozum, jenže to jaksi nejde a tohle řešení je i přes své nedostatky mnohem lepší než současná situace.
Chudáček Fík, další z mnoha smutných příběhů starých lidí a jejich psích miláčků. ;(
Tady se bohužel život psa nebo kočky v útulcích počítá na dny. Někdy max. pět dnů, někdy dokonce jen tři, jindy třeba týden, podle počtu zvířat (vyjímkou jsou No Kill Shelters, kterých je ale stále málo). Stejný postup je, pokud volně pobýhající zvíře odchytí policie (Pet control oddělení), zaveze ho k vetovi a když se o něj nikdo do určité doby nepřihlásí, utratí ho. Ročně jsou to v USA miliony. Takhle namále měla naše Trixie u veta. Její život měl skončit do sedmi dnů a nám slíbili, že nám v ten den ráno zavolají, než dostane injekci. Ta představa byla děsná a já se jen při té představě mohla ubrečet. Proto se nedivte, že jsem takovou zastánkyní kastrace. Anglických informací o tom je na netu dost, nechce se mi sem žádný dávat.
Tohle nemůžu slyšet… ;( já věřím na „jsi zodpovědný za to, cos k sobě připoutal“… vždycky, když slyším o téhle politice utrácení po pár dnech, je mi z toho strašně… 🙁 ;( (u)
Neber to nijak špatně, vím, že s tím můžeš těžko co udělat, jenom si tak pobrekávám…
Vraťte Fíkulku těm lidičkám, pokud to jde..vzít si ho nemůžu, ale na jeho jídlo jim měsíčně budu posílat peníze, nebo přes ZOOHIT granule a konzervy, když budu mít dosílací adresu. ;(
PS: a věřím, že nebudu sama, že se ještě někdo přidá….
Čtu dobře? Ti psi budou utraceni, pokud si je někdo nevezme? To je nějaká interní směrnice útulku, že pes starší než x let může v zařízení pobýt maximálně y měsíců? Nebo je to tak se všemi přijatými psy? Přijatý pes musí být umístěn do z měsíců, jinak bude utracen?
Štětinko, mohla bys to, prosím, důkladně vysvětlit?
Nejsem příliš znalá útulkové problematiky, ale předpokládala jsem, že pokud útulek zvíře přijme, buď ho dokáže umístit nebo zajistí jeho dožití.
To je nová móda, utrácet ty staré, co užírají těm perspektivnějším…všude se šetří (fubar) teď se to děje v útulcích, za chvíli to tady bude vypadat,jako v té čínské bajce o císaři, co považoval staré lidi za zbytečné a po dosažení určitého věku je nechával svrhávat do jam, vykopaných za městem…. (u)
Pokud vím, náš zákon něco takového nedovoluje, ta výhrůžka je nelegální a vůbec nechápu, jak mohla být vyřčena.
ale objevuje se to čím dál ščastěji a na Slovensku to dělají běžně..ostatně Vaví, když se zfixlují papíry, že je pes nemocnej, neléčitelnej…jde všechno ;(
To se pletete, je to naprosto legální a to že to většina útulků nedělá je jen jejich dobrá vůle, ale podle mě se to bude dít čím dál častěji, protože těch bezprizorních zvířat přibývá geometrickou řadou a ta spirála nejde udržet ve stávajícím stavu donekonečna. Bohužel pokud se nezačnou legislativně řešit příčiny, tak bude jen hůř a hůř.
To, že se to dělá, ještě neznamená, že to je legální. Náš zákon zakazuje utratit bez příčiny jakékoli zvíře. I zvíře v útulku. Pokud to někdo dělá, zákon porušuje.
Mýlíte se, regulace populace domácích zvířat usmrcením je zákonem dovolená.
Ne za chvíli, myslím, že ta chvíle už nastala. Nejen u zvířat. I mezi lidmi ti staří užírají těm mladým a perspektivním ;( . Nenávist ke stáří jen kvete.
;( hnusná doba. Musí to být děsné pro obě strany. Mohli bychom jim na to krmení event. veta přidat, kdyby si ti lidi zase vzali pejsky k sobě.
Taky nemohu uverit 🙁 proc je maji utratit? Protoze neni misto v tom utulku.?
kvůli místu a proto,že je nikdo nechce, že jsou staří a tak jen spotřebovávají peníze, kterých je nedostatek ;(
PS: sedím tu a brečím bezmocností,vzteky a přemýšlím, že jako forma nátlakového vydírání je to vcelku účinné (Štětinko, ty za to nemůžeš, to vím!!!!)