V prvé řadě bych moc rád poděkoval vám všem, kteří jste v diskuzi k mému minulému článku přišli se svojí velice dobře míněnou troškou do mlýna ohledně našich problémů s naším tříletým hafanem Maxem.
Pozorně jsme s Mílou zvážili veškeré možnosti, ona dokonce už na zahradě našla a připravila místo kde by se dal vykopat hrobeček, ale pokračujem v hledání té pro Maxe i nás nejvhodnější alternativy. Je to přece jen pes, který má osobnost.
Od ranního rozbřesku do soumraku je Max ten nejhodnější a nejposlušnější hafan. Poslechne na různé povely jako „sedni“, „pusť“, „lehni“, „pocem“ a podobně, daleko lépe než náš devítiletý Ferda. Vyhledává stále naši přítomnost a chodí za námi po domečku jako pejsek. S chutí se nechá drbat všude po těle a i v těle (uších a tlamě na patře a na jazyku). Má rád lidi, a když přijde náš kamarád, tak se může radostí zbláznit, až učurává blahem, protože on si s ním divoce hraje.
Venku na ulici, když je na vodítku, by nejraději ke každému přišel a lísal se. S jinými psy by si rád hrál, prostě agresivita se žádná neprojevuje. Když se ale vyskytne situace, že se mu něco nelíbí, tak začne vrčet a zvedat pysky, cenit ty svoje zubiska.
Co se stalo, soused, který ho po první dva roky příliš nekrmil a když se napil tak Maxe i řezal, se skoro po roce vrátil. Navíc má na zahradě stále minipsa a ten s Maxem na sebe přes plot štěkají. No přece to bývalo Maxovo teritorium, že ano. Jako ta jejich zahrada. Max také slyší souseda a tak skáče na plot a vůbec se mu nelíbí, když ho chceme při této aktivitě odvolat. To vrčí a cení zuby a jeden den mě při tom kousl napřed do pravé a pak, asi za dvě hodiny, i do levé ruky. Když ale soused přijde k plotu, tak Max je celý blažený a nechá se od něj drbat.
To bylo před uplynulými Vánocemi a tehdy jsme Maxovi změnili večerní režim, protože s ním byly problémy od začátku po jeho večerním žrádle. Nechtělo se mu ven vyvenčit a už vůbec ne do garáže spát. Nyní se to zhoršilo. Přitom Ferda tam spí také, i když jinde. O Maxe se nestará, je to flegmatik a říkáme, že má jednu mozkovou buňku. Přitom ho ale Max uznává jako alfa psa. Navzájem vychází velice dobře a dovedou se spolu docela vyhrát. Dokonce ani u žrádla nejsou nějaké štěky, každý má svoji misku a žerou spokojeně vedle sebe.
Jak se ale večer nažerou, tak se Max změní. Jako Dr. Jekyll na Mr Hyde. Stáhne ocas mezi nohy, položí uši a je ve střehu, cení zuby a spouští hrůzu. Třeba to je tím, že ho jeho bývalý pán po večeři řezal, protože se stačil do té doby ožrat. A nebo mu nedělá dobře tma nebo šero.
Takže před Vánocemi, po prvním pokousání jsem začal krmit večer Maxe já, pak měl doma oraz, a asi za půl až hodinku jsme šli na vodítku na krátkou procházku po temné ulici. Max čmuchal psí noviny, podepisoval se, kde se podepsat měl a pak jsem přišli domů a on sám šupnul do garáže. Tehdy jsem tam s nimi týden spával, ale všecko bylo v richtiku. Vydrželo to měsíc.
A tak skoro před třemi týdny jdeme zase zšeřenou ulicí, zrovna se otáčíme, že se vrátíme, po silnici zrovna probíhal nějaký sportující občan, a Max z ničeho nic mě skočil po krku. Stačil jsem uhnout, ale odnesl to biceps na pravé ruce. Psa jsem okamžitě seřval a uzemnil, že seděl jako socha. Nechal jsem mu vodítko na obojku a odešel asi 200 metrů domů, ošetřit si ruku a pro náhubek.
Asi po pěti minutách jsem se šel podívat po čoklovi, volal jsem, ale nic. Tak jsem se vydal tam, kde se to stalo a on tam seděl ve tmě furt jako socha. Nechal si bez odporu dát náhubek a šlo se domů a doma do garáže i s náhubkem.
Pak jsme zkusili jít večer ven už jen třikrát, tentokrát s náhubkem a pokaždé když jsme se obrátili, že půjdeme domů, tak jsem byl rád, že ten náhubek pes má. Prostě ne a ne, stal se z něj zlej pes. Tak jsem ho musel chytit nakrátko za obojek a dosti silou dovést domů a do garáže.
Začali jsme se radit s Erikou, naší veterinářkou, která nám moc naděje nedávala. Ani náš kamarád, veterinář na penzi, nezněl moc optimisticky a nastala reálná situace, že Max bude uspán. Konečně tu také vyvstaly legální a finanční problémy které by nastaly, kdyby Max někoho kousl někoho cizího nebo některé z vnoučat. Jana je jen tři roky a Fynn 6.
Tak jsem začal hledat co dělat a Maxe neuspat. Dvě základní návštěvy psího psychologa – cvičitele tady přijdou na víc jak 300 klokaních dolarů a výsledek zaručený není. Pak jsem zkoumal jak obdržet anonymem v diskuzi doporučený přípravek „Allegris Canis“. Vypadá to na to, že české zásilkové služby přes internet zasílají pouze po České kotlince nebo na Slovensko, ale ne do Klokánie. Tak zkoumám jak to zařídit a dostat sem dvě krabičky po 60 tabletách co nejrychleji. Cena je docela přijatelná, jedna dávka za 460 Kč. Zatím nevím jak.
Takže strategie boje je následující. Nejprve dostat do mých pracek Allegris Canis. Ten čoklovi nasadit a až tak po 14 dnech si pozvat toho psychologa a zkusit s jeho pomocí změnit Maxovo nežádoucí chování. To proto, že podle moudrých rad na internetu je úspěch změn nežádoucího chování až o 40 % vyšší když je pes na podobné medikaci. Konečně mě to potvrdila i naše veterinářka Erika a celý přístup k věci schválila, i když s výhradou, že to vše nemusí mít úspěch a pes může být dál nevypočitatelný.
Zatím, okamžitě po večerním žrádle dostane Max povel „sedni“. Pak dostane bez protestu náhubek, takový elastický, se kterým se může olizovat a pít a pak pomocí vodítka je i přes odpor odveden do garáže, kde zase s nimi oběma zase spím, jen tak, co kdyby, že jo.
Takže jsme se rozhodli, že to ještě s Maxem zkusíme tímto způsobem, a když to nezabere, tak asi využijem to připravené místo na zahradě.
Jedna HODNĚ dodatečná myšlenka.
Soused Maxe v opilosti mlátil. Max se bojí garáže&tmy. Tipuji, že soused mohl (opakovaně) seřezaného nešťastníka zavřít do (své) garáže nebo do sklepa nebo kam a na pár dní ho tam zapomenout. Nedej pámbu, aby to byla Maričkou popisovaná plechárna v létě. A máme tu fobii jak vyšitou.
Georgi – zkoušel jste na to téma pokecat s tím sousedem? Ne že by se MNĚ do toho chtělo.
Smutné to čtení, rada těžká a ten, kdo nějakou měl, už jí zde napsal. Dostala jsem se sem už pozdě, ale i tak přidám svoje postřehy. Co se týče souseda, osobně si nemyslím, že jeho návrat způsobil Maxovu agresi. Společné zahrady dělí plot, Jirka nepíše, že by kdy Max na svůj původní pozemek znovu vstoupil, nebo že by bývalý majitel přišel Maxe navštívit. A Max na jeho přítomnost reagoval vrtěním ocasu (nechápu). Štěkání „k sousedům“ tedy považuji za normální vzájemné „hádky“ dvou psů (třeba si nejsou sympatičtí), než nějaká vzpomínka z doby minulé (Max nemá důvod si stýskat po tom jak žil dříve). Jak už jsem nedávno v diskuzi psala, tahle situace by se dala možná řešit ohradou nebo zakrytím plotu pokud je drátěný. Asi jako většina bych problém viděla v garáži a ve tmě. Tedy že si Max spojuje tmu s garáží, kterou nenávidí a proto nemá rád ani tmu (nebo se v ní i bojí). A postupně se návrat v té nepřátelské tmě zpět do nenáviděné garáže se vystupňuje v agresi. (A myslím, že právě strach se tmy ho „uzemnil“, když si George odešel ošetřit ránu – strachy se raději nehnul z místa). Také jsem se domnívala, že Max sdílí garáž s Ferdou, ale Jirka píše, že každý spí jinde. Z toho jsem pochopila, že zřejmě přes noc nemá z garáže volný výběh na zahradu, ale je v garáží zavřený celou noc? Proč je to tak? Proč nesdílí noční místo s Ferdou? Třeba právě Ferda by mu pomohl strach z noci překonat, kdyby byli spolu a když jinak mezi nimi konflikty nejsou. A jedná se tu o garáž pro auta, u domu? Nebo tomu jen garáž říkáte a je to „shed“, tedy dřevník? Ptám se proto, že garáž pro auta, u domu, bývá bytelnější, stavěná jako součást domu. Zato zahradní dřevníky bývají plechové (tedy zde v USA jsou takové), včetně střechy, někdy s okny, někdy bez. A když prší, natož když leje a je bouřka, celá ta plechová „bouda“ se rozezvučí jak při dělostřelbě, jak déšť bubnuje do střechy a plechových stěn. Takže pokud Max bydlí v garáži-dřevníku (třeba v podobném bydlel i u toho ochmelky) a zažil v něm noční bouři, není divu, že se tam bojí (hlavně pokud je tam zavřený a nemůže utéci se někam jinam ukrýt). A je-li to opravdu dřevník, možná tam máte i jíné typické „harampádí“ – sekačku, konve atd., které s té dunivé bouři s blesky nabývají obludných podob a Maxe děsí. Takže by opravdu možná stálo za to, pokusit se změnit jeho nocování. Opravdu by to nešlo nechat ho spát na verandě (myslím, že jsem si kdysi na fotkách všimla, že jí máte – nebo balkon)? Koupit mu tam boudu? A nebo třeba ve sklepě (pokud ho máte), kde by se snad případná „nehoda“ dala snáze uklidit. A třeba by se Max naučil být přes noc čistotný, kdyby mu tam bylo blaze. (pokud je zavřený v garáži, tak tam se nepočůrá?). Jinak ale chápu jak vám je, jistě s každým novým kousnutím, nebo i jen zavrčením a odhalením zubů – znejistíte i vy, pes ten strach vycítí, získává tím převahu a to není dobře. Proto moc držím palce, aby prášky zabraly. Třeba v mírně „oblbnutém“ stavu se s Maxem bude snáze pracovat a podaří se přijít na to, z čeho má tu fobii, vedoucí k agresivitě. (y) (h) (y) Spoluspaní Jirky v garáží s Maxem za rozmazlovnání psa nepovažuji. Jestli se Max opravdu z nějakého důvodu bojí tmy (a spát v ní sám), třeba je to právě tahle jistota, kterou potřebuje a kterou by mu mohl trvale nahradit Ferda, kdyby mohli nocovat spolu.
Když naše kočky před lety prožily noc s přesměrovanou agresí, dávala jsem jim určitou dobu také Bachovy esence a myslím, že pomohly (hlavně Dixie). Střídala jsem troje kapky – „Rescure remedy“,“Rock rose“ a „Cherry plum“. Možná by stály za zkoušku i pro Maxe.
Moc se mi líbíly všechny odkazy na fotky ze setkání s Dede – děkuji
Moc děkuji za přání k svátku (sun) (f) (sun)
Garáž, garáž. Minule jsme nadhodili, jestli nějaké nepříjemné zvuky (nabíječka apod.), které člověku nevadí, ale pro psa můžou být bolavé. A co pachy? Benzín, oleje – nemůžou zrovna pro Maxe být zdrojem nepříjemných pocitů?
Jen dodatek, neni fakt pricinou ten obejda, co ho trapil a bil (taky se pridavam k moznosti reseni, ktere uvedla Vave v zavorce (punch) )
napadlo mě – nebylo by náhodou dobře, aby se George postavil striktně do pozice Alfy a majitele i vůči sousedovi? nepřeju si, abyste na mého psa sahal a hotovo. možná by to pomohlo Maxovi vyjasnit si, že soused je už off? pak je ještě otázka, jestli , pokud všechno selže, nebylo Maxovi dobře někde na farmě, daleko od souseda a města vůbec…?
Milí z Klokánie,
uplne vzpomínám, jak jsem cetla ( jako jeste zaryty zabukista) poprve povidani o tom, jak se dostal Max k vam a jakou jsem mela radost, ze jeden nestastny psek je ted konecne doma…jak nechtel spat na mekkem, jak se szil s Ferdinandem a jak to bylo ok . Vnoucata se kolem pejsku batolila a bylo to fajn. No, nejak se to zvrtlo. Nejsem odbornik, nic moc asi neporadim ( ja se snazim vsechny zive tvory ununat a to tady urcite nefunguje))). Chci jen vyjadrit podporu vasim snaham a velky obdiv! Kolik lidi by se takto snazilo „problemoveho “ psa jeste resit? Asi moc ne. Taky sleduju s dojetim nas mily Zviretnik, kde se vsichni, kdo tomu rozumi, snazi poradit. Drzim moc palce vam a Maxovi a vim, ze udelate vse. Pejsek je to krasny, ale asi nejde zit v ohrozeni…ach jo, tak at to dopadne!!!! (y) (h)
Dobehávam sem vždy len na skok,mam vela prace.Tak trochu OT:fotky z Praženia su fantasticke,Ešus nema chybu-je to kanec-ale nedivím sa mu Nastenka je 1AA.Postupne Vas poznavam z fotiek a poviem Vam:Sharka a Karolínka su ako identicke dvojčatá a rovnako tak i Vave a ta/meno neviem/jak mala ten pruhovatý žltohnedý svetrik/Všimnite si to.Práca rúk Dede je fantastická-vlastne viem reprodukovať jej reč/nebudem Vas tým zaťažovať,ale bolo too ceste po nemecku/Boxíková je kočka a ostatné su tiež bezvadné a krásne.-ale Boxíková no!!Nemožem dalej písať,zase adresa a zase k romom.Pekný večer.
Mila Verenko, nikdy jsem Dede osobne nevidela, ale VIM, ze bychom se s Dede domluvily rukama, i kdybychom nebyly hej slovane. (chuckle) Ja, zejmena kdyz jsem u soudu nebo spravnich komisi a musim argmentovat, tak ty rucicky smejdi o sto sest. Kdyz jsem byla mladsi, tak jsem si ty ruce schovavala pod stul, abych negestikulovala. Ale pak jsem to zas nebyla ja a dochazela mi slova, Tak jsem se na to vybodla a gestikuluju. A muj manzel, kdyz prvne videl meho otce v r.1990, a tata a ja jsme dali rec ruky hore… , rikal Chet: tak ted uz rozumim. On si snad myslel pred tim, ze jsem ho strasila.
Georgi a Milo, moc na vas myslim. Tohle neni lehke a taky asi nejde situaci protahovat do nekonecna. Radu nemam a nastesti jsem nikdy podobnou situaci nemusela resit. Intuitivne si myslim, ze neco ve vecerni rutine ho rozhodi, ale odkryt to tajemstvi, ten trigger…. Jestli ho neco pred pobytem s vama poznamenalo nebo ma nejakou chorobu – ono ani u lidi to nejde casto spravit, i kdyz treba se zna diagnoza. Obdivuju vas oba za snahu a at uz to dopadne tak nebo jinak, jste skveli.
Teprve teď jsem si přečetla, co psala Jitča a ewiik_ova. Docela dost mi to zapadá do konceptu, nikde nic nevyčuhuje, má to logiku.
Pokud je to tak, měl by George Maxe přesvědčit, že on je ten jediný a pravý alfa. Jak by ale na to měl jít? Ve vztahu k Maxovi i ve vztahu k Maxovi a sousedovi – mám na mysli, jak by měl ukázat Maxovi, že soused je nula, nic neznamená, není to alfa. (hmmm, to moje vysněné rozbití huby asi není reálné, škoda.)
to v té závorce by mohlo fungovat, zvláště, kdyby to Max viděl, škoda, škoda
Georgi a Mílo, mocmoc Vám přeju, abyste situaci vy i Max zvládli. Poradit si netroufám, vždy jsem měla štěstí na bezproblémové psy (i kočky). Co znám, mám pouze vyčtené z knížek a odborných časopisů. Je jasné, že Max má v hlavě nějaký zmatek a snaží se s ním vypořádat jak nejlíp umí. Teď jen ten zmatek rozklíčovat. Vím, že uděláte všechno, co půjde a je mi jasné že vybrané místo v zahradě je ta nejsposlednější možnost. Ale je mi také jasné, že nehodláte ohrozit vnoučata a koneckonců ani sebe.
Vážím si Vaší snahy o nápravu, spousta lidí (na Zvířetníku se naštěstí nenacházejí) by nechala Maxe uspat při prvním náznaku agrese.
Georgi, nejdříve bych chtěla vyjádřit soucítění. Takovéto situace, kdy člověk řeší, hledá řešení a pořád nic ani při nejlepší vůli, jsou moc vyčerpávající, tak mějte hodně sil. Souhlasím s diskutujícími, příčin může být strašná spousta, pravděpodobně to bude kombinace. Osobně se mi líbí názor Jitči a ewiik_ova. Ať už se děje s pesem cokoliv, pravděpodobně Vás k tomu přestal brát jako alfu. Kdysi jsme řešili podobný problém s naším skoťákem Brixem (dnes 10 let). Děti ve věku lehce nad 10, dominantní samec, který je usměrňoval kousáním – byl z toho vždy lehký piercing – modřina a prokousnutá kůže, ale stejně. Kluci si za to samozřejmě mohli i sami, ale on je kousal i v situacích, kdy to nijak nevyprovokovali – prostě jim ukazoval nadřazenost. Následovalo klasické řešení, které mnozí navrhují v diskusi – cvičák (náš agresivní pes odmítl vyjet na figuranta při obraně a raději se serval s dalším gentlemanem v kruhu), rolování do podřízené pozice, držení za krk, vrčení do očí, atd. Studium literatury. Vše marně. Až jednou přetekl pohár. Brix prokousl staršímu klukovi horní ret – kluk ho v tu chvíli nijak nedráždil, nicméně mu k tomu nahrál. Brix je můj třetí pes, psy miluju a do té doby jsem si nedovedla představit, že bych psovi ublížila. Tenkrát se mi ale zatmělo před očima, uvázala jsem psa na vodítko a tím vodítkem jsem ho zmlátila. Ne nařezala mu, ale zmlátila ho. Dodnes se za to strašně stydím a děsím se toho, kde se to ve mně vzalo. Když jsem vedla kluka na ošetření brečel, ne kvůli té díře v papuli, ale kvůli psovi. Brix mě potom několik dní vítal tak, že se ke mně plazil po břiše. Od té doby mě respektuje jako alfu. Nevyprovokované kousání skončilo (vyprovokované jsme eliminovali tak, že pokousaný dostal na zadek). Samozřejmě Vám Georgi neradím, abyste psa zrubal, ale rozmyslete, zda by na něj nefungovaly nějaké jiné metody, které by ho odkázaly kam patří – třeba pořadová cvičení lehni a zůstaň několikrát za den a kotec od doby soumraku.
Vím, že naše situace byla jiná, skotští teriéři (aspoň někteří) jsou velmi dominantní, ale třeba Vás moje zkušenost posune k nějakému nápadu, který bude fungovat. A poslední myšlenka – nezměnilo se něco na jeho vztahu s Ferdou?
Lili ,asi tady již nebudeš, ale prodělala jsem podobnou zkušenost se zvládnutím dominantního psa. Více méně to probíhalo stejně.
Děkuju. Lili
Je mi líto, že má George s Maxem takové starosti a obdivuju ho, jak se snaží problém vyřešit. Bylo tady napsáno tolik názorů, že k tomu vlastně nemám co dodat. Taky nemám zkušenosti, přikláním se k názoru, že pokud není problém v hlavě, je to garáží. Ale když člověk není přímo s tím psem, tak se to na dálku těžko řeší.
OT přidala jsem pár fotek z Pražení http://asteris.rajce.idnes.cz/Valentynske_prazeni_2011/
Máš krásný psí portréty (dog)
O.T. Na idnes na titulce ve zprávách je článek o tom, jak bílo – mourovatý velikánský kocour Larry (oficiálně Lawrence) byl uveden po několika svých předchůdcích na Downig Street do úřadu Vrchního myšilova Úřadu vlády. Anžto během nějakého vysíláni se promenádovala po místnosti pěkná černá kryska. Je veden těžce multikulti, protože prý krysy má strašit, nikoli ubezdušovat. Jsem lama, odkaz dát neumím, ale koucouřisko je to nádherný.
http://revue.idnes.cz/britsky-premier-povolal-do-downing-street-kocoura-aby-zatocil-s-krysami-142-/zajimavosti.asp?c=A110215_141829_zajimavosti_nh
Maxiku… 🙁 je mi z toho smutno, jako uz par tydnu ne. Vim, ze pes kousnout proste nesmi, nesmi a nesmi… ale – utraceni je snad az ten nejposlednejsi krok ;( Ozralu expana bych povesila za … do pruvanu :@ Protoze neznam psa, ktery by byl agresivni bez priciny, bez duvodu, a priori, sam od sebe. Tak moc moc doufam a drzim palecky, at to neni nador ci jina podobna pricina, a at se jeho chovani podari zkorigovat (h) byla byho krasavce jinak hodneho a milujiciho skoda…
Nevím, co všechno přesně kdo radil. Komentáře jsem jen prolítla, zaregistrovala jsem odkaz na R. Desenského a dále v několika komentářích (a vlastně i v článku) odkaz na Maxovu minulost. Setkala jsem se nedávno se zajímavým seriálem, v češtině se jmenuje Znalec psí duše (v originále Dog Whisperer takže spíš Zaříkávač psů 🙂 ). Hodně mě zaujala základní myšlenka – Psi žijí TEĎ. Nejvíc probémů si lidé se psy způsobí právě tím, že se nedokáží odpoutat od jejich minulosti. A tím, že psa stále litují nebo se obávají důsledků minulých zážitků, tak uvádějí psa do stresu. Pokud jste se se Cesarem Millanem zatím „nesetkali“, doporučila bych nahlédnout i sem http://www.cesarsway.com/
Třeba se tam najde nějaký tip, který pomůže odhalit příčinu Maxova chování, případně nějaký námět, jak by se dalo postupovat při nápravě.
Ten seriál uvádí National Geografic, takže, kdo nemá kabelovku nebo satelit, seriál neuvidí. Ale George by možná mohl. Kvůli Maxovi ovšem Cesar Millan asi nepojede do Austrálie a pokud by náhodou jel, asi by to vyšlo o hodně více než těch 300 klokaních dolarů. Ledaže by se nechali všichni nafilmovat, pak by to možná zatáhla produkce, jenže ta má určitě dost obtížných psů přímo ve Státech. Jen sledovat film je určitě poučné, ale asi těžko použitelné v případě Maxe, který se z hodného psa změní jako mávnutím proutkem. Tam je nějaký zatím ne zcela jasný spouštěč, který je třeba zablokovat, ale jak? Asi se to nedá zkusit jen podle toho, co je v televizi k vidění, spíše mi to připadá jako návod pro lidi, kteří mají bezproblémového psa a chtějí, aby takovým zůstal. V případě problémů už seriál podle mě nemůže stačit. Cesar Millan neustále mluví o energii, jakou energii vyzařuje člověk a podobně. Je fakt, že jsem viděla, že do agresivního psa jen šťouchl dvěma prsty a ten útoku okamžitě zanechal a převalil se na bok (Počítám, že mě by tu ruku spíše ukousl). U jiných si ale vzal nejdřívě tenisovou raketu nebo něco jiného, co ho proti přímému útoku chránilo. Prostě pokaždé jinak. Jinak je to vždy sestřih a nevidíme reálnou dobu, po kterou se psem pracoval. Takže to vypadá velmi jednoduše, ale přitom to evidentně legrace není.
Ano, dogwhisperer Cesar Millan, dívám se na jeho pořady každý týden. Kromě té energie kterou vyzařujeme mluví taky o disciplině, vybití psí energie procházkami či jinou činností a teprve naposledy o lásce k psovi. Nic z toho u vás ale neschází. O minulosti chce Cesar vědět aby zjistil kde majitel udělal chybu. Třeba když psa litujeme a chlácholíme když je v nerovnováze. Když se bojí, je agresivní a rozčílený. Hlazením v té chvíli potvrzujeme že pes dělá správně a on se tak bude chovat i nadále. Cesar vždycky čeká s nápravou na chvíli kdy je pes uvolněný a klidný. Ne nedělám se moudrá, sama jsem Garykův strach nezvládla. Po třech colliích před ním to byla pro mne velká neznámá a Cesara z jeho pořadů jsem ještě neznala. A tady stojí psí psycholog hodně přes 1000:- SEK za hodinu. Moje finanční prostředky to prostě nedovolovaly. Garyka jsem zakoupila za peníze určené na můj pohřeb. Umřít tedy dlouho nesmím, na pohřbení zkrátka nemám. 😐 (wasntme)
V některých případech si Cesar vezme nevyrovnaného psa na nějakou dobu do svého rehabilitačního střediska a velká smečka vyrovnaných psů mu pomůže agresora napravit. Psi jsou z 99 procent stále vlci. Ale někdy návrat k majitelům ukáže že nejsou těmi správnými veliteli a tak dojde k výměně. Cesar jim předá jiného psa s kterým budou fungovat. Někteří psi potřebují pracovat aby byli vyrovnaní a šťastní. Cesar má nějaký šestý smysl poznat co ten který pes potřebuje a umí cvičit lidi aby dělali to co je potřeba. Hlavně se nesmí zapomínat že pes nefunguje jako člověk a nelze používat psychologii lidí. Pes žije teď v přítomnosti a nezabývá se minulostí. Měla bych se tím taky řídit, traumat v mém životě bylo mnoho a tak mi to moc nejde. 🙁 ;(
Už jsem bába zapomněnka ale mám takový dojem že byl Cesar s filmovým týmem i v Austrálii.
Držíme palce a tlapky ať to dobře dopadne pro všechny zúčastněné. (y) (h) (y) (h) (y)
Český dabing pro seriál Dog Whisperer (nevím, pro kterou kabelovku) vyrábí jedno košické studio a před každou epizodou je titulek:
Bez předchozí konzultace s odborníkem žádnou z předváděných metod nezkoušejte.
Varování mi přijde jako velmi rozumné.
No, jestli se pes bojí zrzavých lidí, protože mu jeden z nich jako štěněti ublížil, tak se k tomu prostě přihlížet musí, musí se hledět na minulost.
Všechny tyhle výchovné metody jsou zajímavé, ale většinou hodně závisí na osobnosti psího terapeuta, a také spoustě dalších věcí, které v televizi nevidíme. Určitě zaberou na spoustu psů, ale stoprocentní není žádná metoda.
Jestli má Max opravdu „brouka“ v hlavě, ať už je jím cokoli, nebo fakt bere souseda jako alfu, těžko říct. (Co se týče toho „alfy“, když nejde ani vystěhovat, ani utratit, tak řešením by bylo dát mu přes hubu – jednak by dostal, co zaslouží, jednak by třeba přestal alfou být. Já vím, to je řešení z říše pohádek, ale je velká škoda, že to nejde zkusit.)
Mám pocit bezmoci, jako už dlouho ne.
Vave, tohle podepíšu. Jsem ale přesvědčena, že ten „brouk“ v Maxově hlavě je čistě psychický. Kdyby tam byla fyzická překážka, nedálo by se to v přesných časech a situacích. Jak říkáš, jestli psovi ublížil zrzavý člověk, takového se bude bát. Nezapomenu na fenečku, kterou jsme mívali za mého dětství. Byla z útulku a její hrůza z opilců byla doslova legendární a naprosto se v takové chvíli neovládala. Ono aby se pes na ulici utrhl z vodítka a utekl domů, to chce nějakou energii a najít ji klepající se až u půdy, a to jen proto, že tam končily schody, to byl „zážitek“ pro všechny zúčastněné. Kdyby ji táta tenkrát v té panice býval chtěl před útěkem zarazit, určitě by ho bývala ze strachu pokousala. Aby se s mámou, milovanou a respektovanou paničkou, přestala bavit ve chvíli, kdy si dala skleničku vína, to také neudělá každý pes. Kdo ví, co s nějakým opilcem zažila, asi hodně mlácení a agrese. V Maxově případě vidím jako základní problém přesně identifikovat ten blok – proč se to děje za tmy? Proč před odchodem do garáže? Proč zčistajasna při večerní otočce z procházky? Proč, proč, proč??? Víme kdy, ale ne proč, pořád hádáme. A Max nemůže mluvit jinak než takto. 🙁
A tomu sousedovi bych ten jeho obličej za Maxe ráda zmalovala. Jenže tím se to nevyřeší.
Hmmm, a třeba ten blok definoval George, když napsal… „Co se stalo, soused, který ho po první dva roky příliš nekrmil a když se napil tak Maxe i řezal, se skoro po roce vrátil.“
A třeba ten blok je sice v hlavě, nikoliv však v Maxově.
A třeba je všechno jinak….
A docela by mě zajímalo, co v mém příspěvku Tě přivedlo na myšlenku, že doporučuji shlédnout film a předpokádám, že se problém Maxe okamžitě vyřeší. Já totiž vůbec nedoporučovala shlédnout film, já doporučila nahlédnout na uvedené stránky s tím, že je to další možný pohled na problémového psa a třeba se tam najde něco, co by mohlo pomoci.
Jestli můj příspěvek vyzněl stylem – tohle je 100% řešení, tak by mě zajímalo, čím tak vyzněl.
Promiň, nechci se hádat a už vůbec ne rady, znám seriál, webové stránky jsem dnes jen prolétla. Jen jsem měla v hlavě, že v ČR asi více lidí upřednostní česky dabovaný seriál než anglické stránky, tak jsem se více opřela o to, co znám. NIc jiného v tom není. Ovšem je mi jasné, že Georgovi angličtina nevadí. Problém ovšem vidím stále stejný – ani seriál, ani text nedají Georgovi přesný návod, co dělat s Maxem. Snad alespoň inspiraci. A určitě jsem neměla na mysli, že jsi navrhovala 100% řešení, jestli tak vyznělo zase mé spisování, tak to tak míněno nebylo, OK? A kdybych neznala panické reakce té naší dávné fenečky a jako dítě jich nebyla svědkem, nevěděla bych, že pes řeší i minulost, pokud byla dostatečně krutá, a pak se podle toho dovede v některých momentech chovat. Samozřejmě nevěřím, že by to pes dělal vědomě, ale v určité situaci něco jeho chování nevhodně nastartuje.
Tosco, můj příspěvek nebyl polemika s Tebou. Jen jsem pod Tebou reagovala na celkovou debatu, různé metody a podobně. Prostě úvaha nahlas – mohla být samostatně nebo pod někým jiným. Jsem trochu skeptická k prezentovaným výsledkům – obecně.
Pravda, psi minulost neřeší, žijí okamžikem, ale minulost v nich zůstává. Ne že ne. Mají paměť. Na dobré i na zlé.
Já si myslím, že minulost je dobré zohlednit, ale je to dobré spíš pro člověka a s ohledem na jeho bezpečnost (a bezpečnost okolí) Ale mé zkušenosti zatím ukazují na to, že psi minulost zas tak moc neřeší, žijí v přítomnosti.
Člověk má možnost svoji znalost minulosti a schopnost si pamatovat a přemýšlet do budoucnosti využít ve svůj prospěch upevnění pozice alfy.
Psi nejspíš neřeší svou minulost přemýšlením, ale podle zažité minulosti jednají v přítomnosti pudově.
Všem moc děkuju za podporu a za palečky. Zkoušku jsem zvládnul a přepišou mi vysvědčení 🙂
Supééér!!! Pravda se ukázala. Nějakej zeměpis tě přeci nerozhodí 😀
Paráda, gratuluju! (y)
Bezvadný, (flex) jen se nedat. (dance) (sun)
Hurááá a sláva.
Gratuluju, šikovnej!
My ten náš tělák (maminka ví) nakonec nereklamovali, dcérenka jen učiteli řádně vynadala a teď se jí bojí. 😉
Vysvětlení pro ostatní – dcera dostala teď v pololetí dvojku z TV kvůli tomu, že tam málo chodila – aby ne, když byla pořád nemocná; všecky absence přitom měla řádně omluvené, jen pan učitel si to jaksi nezjistil. Je to legrační, dcera je mistryně světa, několikanásobná vicemistryně Evropy i ČR. 🙂
Buď ráda, že z těláku nepropadla. (wasntme) Vždyť spousta našich dobrých spisovatelů ruplo z jazyka mateřského, nebo to v něm měli všelijaké. (chuckle) Což vypovídá o tom, že s naším školstvím je to nahnuté už móc dlouho.
Jo, a Hřívnatci samozřejmě gratuluju! Jsi dobrý! (flex)
Já si zase pamatuji, jak jedna naše spolužačka z gymplu nezvládala ani kotoul, ale z těláku měla za jedna. No jo, jenže přece jí tělák nemohl pokazit vysvědčení, kde měla samé výborné a k tomu její matka byla krajská inspektorka. Pak dávej dvojku z těláku!
Já měla dvojku z těláku furt (v deváté třídě na konci roku dokonce trojku), na rozdíl od dcéry jsu opravdu pecka, naprosto asportovní typ.
Já měla dvojku z těláku pořád pro změnu na gymplu, přitom jsem ten kotoul uměla a i různé jiné věci, které některé mé jiné spolužačky, také jedničkářky nezvládaly. Jenže, když bylo hodně těch jedniček, tak tu dvojku někdo dostat musel, že? Jen později, ze stresu jsem přibrala a pak už jsem fakt nebyla tak hbitá, navíc jako malé pívo jsem nezvládala basket a můj oblíbenější volejbal se moc nehrál. Jedničku jsem měla jen jednou – za povinnou Spartakiádu, to jsme ji dostaly všechny.
Na gymplu a na VŠ už jsem se z TV nechala pro jistotu osvobodit, spartakiádě jsem naštěstí jako cvičenka unikla – jako posluchač jakéhosi aktivního nácviku u nás na místním stadionku bohužel ne, zrovna když jsem se učila na anču, pěkné to bylo.
Ha, ha, na těch stadióncích to stálo za to – bylo to od okresních, přes krajské spartakiády, až po tu celostátní. To, abychom se správně nacvičily pro tu celostátní, kde už nesměly být chybky. Takže na těch malých stadióncích nás docela drezírovali. DOvedu si představit, jak se s tím halekáním z ampliónu učíš… (sweat) Když si vzpomenu, že jako celá třída jsme představovaly asi tak čtvrtinu jenoho listu nějaké kytky, kterou jsme tam stvářely…. A vlastně mě nikdy nenapadlo se z těláku vyreklamovat, přičemž už tenkrát jsem měla docela regulérně koleno v…. ehm tmavých končinách – no na to není slušné slovo.
🙂
Gratulujiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiii (y) (y) (y) (y) (y) (y) (y) (y)
Šikovnej (y) 🙂 (y)
(y) (f) (y) (f) (y) (f) (y)
A ještě jedno O.T., tentokrát veselejší: Před nějakým časem jsem tu psala, že naše Lucka má vakoveveráčka… Nakonec za ním dorazila i slečna. Chvíli si na sebe zvykali, pak to vypadalo, že slečna je poněkud v požehnaném stavu. Ale pořád nic a už jsme jí podezírali, že je akorát mírně obézní (rofl) No a před dvěma dny u ní Lucka objevila mimčo, které vylezlo z kapsičky. Jenže… není jedno, ale dvě. Jedno ještě bydlí v kapse, ale starší bráška už se tam nevejde, tak se máminy kapsy drží zvenku. Fotky zatím nejsou, rodiče jsou opatrní a o děti se bojí, ale časem se snad něco vyfotit povede (~)
No to už se teda těším (clap)
Hihi, to mrnítko jako z pohádky je tatínek? Jéééé! (h) To chci vidět! (clap) (nod) (h)
Tak na tyhle fotky se moc těším!
Jé, Lucko, to je krásná zpráva. Moc se těším na fotky. (inlove)
Lucko, to je skvělá novinka (clap) . Tak ať vám prcci dobře rostou – až vyrostou do fotografovatelný velikosti (inlove) (heidy)
jůůůů to je ale krásná zpráva, gratulujeme!!!! těšíme na fotečky, foťte pilně !!! a jak je, u ušáčků strakatých?
Nebyl čas číst všechno, proto dotaz: Zkoušel George nechat Maxe na noc doma, a ne v garáži? Resp. je nějaký vážný důvod, proč by Max nemohl pár dní nocovat v domě?
mám dojem, že George psal, že Max v noci neudrží v domě čistotu
Tož, těch pár nocí pro vyzkoušení bych si dala budíka.
Jen aby se zjistilo, není-li zádrhel v tom, že Max se nevyrovná s „odstrčením“ do garáže.
Milí klokaní přátelé, je mi moc líto, co vás a Maxe postihlo. Rozumných názorů tu padlo hodně, těžko ještě něco vymyslet. I mě z toho všeho vychází souvislost návrat souseda – zkušenost s ním – večer – strach z pobytu v garáži, odkud nelze utéct. Ty večerní útoky jako reakce na návrat z procházky by tomu napovídaly… Není možné nechat večer oba psy na zahradě s tím, že by mohli volně do garáže nebo někam pod střechu? Pokud Max soused mlátil, může mít strach, že v garáži před ním neuteče… Moc vám držím palce, Max je krásný hafan a vy neskutečně obětaví lidičkové (y) (h) (y)
A teď mě napadlo, neudělal ožrala něco Maxovi po svém návratu? Když se díváte tak Maxe hladí ale co dělá když se nedíváte?
Tak jsem teď u oběda měla chvilku času a jenom jsem zazírala, jak se zase – promiňte mi – omýlají proč a co a kdy a jak a hlavně to všechno ve stylu psí smečka. Pes který intenzivně žije v lidské rodině to má trochu pomíchané – zaměňuje se tu genetika a ovlivnění prostředím. Byť i ze smečkového hlediska se Max nechová normálně, natož z rodinného. Všichni my, co žijeme se svými psy v rodině a spíme s nima v posteli a vůbec, měníme jejich pudové vnímání světa na lidské, nebo člověkem vnucené. Takový pes se nedá soudit jen z hlediska Alfa samce a toho nejhlavnějšího kápa. Takové to že můj pes nesmí jít přede mnou ze dveří ( když se při nejlepší vůli těžko dá dělat jinak) nebo mne nebude brát jako nadřízeného….. A neargumentujte třeba Desenským, protože on žije jako Velký pes, ale já jsem já a Majda je můj přítel, v našem vztahu jsem ten hlavnější a smí se to a to a to. Já žiju jako člověk, který pro svoji duševní pohodu potřebuje mít okolo sebe zvířata, nabízí jim určité soužití se závazky na obou stranách. Zatím mi to pomalu třicet let vychází…..
OT: Ti, kdož jstevčera diskutovali o kočičích pelíšcích na zdi, podívejte se do včerejší diskuze, Je tam nějaký návrh.
Díky za varování, veram – to je šťastná majitelka mainských krasavců a jejich pelechů, které nás tak upoutaly 🙂 Už jsem nakoukla.
Milí Klokáňané, moc myslím na vás i na Maxe – nejsem psí, ale napadla mě jedna věc z obecné etologie, která se strašně špatně zjišťuje, ale bohužel na 100% funguje, a říká se jí přenesená agrese. Dost často se k ní uchylují právě „podřízení“ jedinci, protože si na šéfy netroufnou… Prostě Max má z něčeho hrůzu, a protože na to „něco“ si netroufá zaútočit, vyletí na toho, kdo je nejblíž, kdykoliv mu tu hrůzu něco připomene… Jenže CO je tím strašidlem, V ČEM ho případně vidí… duševní poruchy u zvířat jsou o to záhadnější, že takový psék vám to neřekne ani na tom nejměkčím lehátku… Takže moc držím palce, aby se všechno podařilo urovnat. Jste skvělí, že se o to pokoušíte.
A jedno kočkouří OT: sotva jsem se vzpamatovala z terrových narozenin, čekala mě kocouří bojovka – Sigi dorazil domů s horní částí hlavy (čelo a oblouky nad očima) úplně holou a podivně houbovitě oteklou, ale bez otevřených ran. Oči zasažené neměl, choval se normálně – tedy zpackoval smečku a zasedl k plné misce. Nicméně vypadal hrozně, takže byl odloven a odvezen k vetovi. Vet kroutil hlavou. Nakonec usoudil na poleptání. Ale čím? Kocour dostal hojivou mast a límec, a my radu, abychom přišli, pokud by kočkour jevil známky nějaké otravy nebo slabosti. Což se neděje a to podivné olysání se rychle hojí… Netušíte někdo, co to mohlo být?
A úplně nakonec: díky dodatečně všem na Pražení za milou společnost a příjemný kus dne. Doufám, že jste všichni dojeli, kam jste potřebovali, a v nějakou alespoň trochu křesťanskou hodinu, bylo s vámi moc prima, díky (h)
A že jsem se tak rozkecala, mám to za 19 :O
Myslím si to samé, že to může být přenesená agrese, třeba i spojená s problémy s očima, psala jsem to už ráno, ale dala jsem tam dva odkazy na přípravky na zklidnění psa – feromony a Bachovy květy a příspěvek dosud čeká na schválení. 😀
Určitě bych ihned nechala Maxovi důkladně vyšetřit ty oči, může už špatně vidět a za tmy pak se leká pohybujících se objektů a přenesenou agresí si to vybíjí na páníčkovi.
Jenže… přenesená agrese u smečkového zvířete nikdy nesměřuje na alfu. Vždy jen na slabšího, hierarchicky nižšího jedince případně i na neživý předmět.
To, že zaútočí na pána, kterého do té doby respektoval je divné. Nemohu si pomoci, nejspíš mi z toho vychází (bug) na mozku.
Jenže Max byl týraný, tam bych nějaké odchylky od běžného chování čekala, třeba i tu agresi na pána.
Nevím, těžko soudit bez osobního kontaktu, ale podle mě Max je bez sebe strachy ze tmy, asi opravdu dostával večer nářez a prostě nevěděl odkud která přilítne a teď už je dospělý, tak to řeší takto. Proto se podle mě bojí do garáže a proto zůstal sedět jak pecka když páník odešel, byl tam ztuhlý strachy, že je ve tmě sám.
Já osobně bych se pokusila jak už jsem psala za prvé vyloučit ty oči a za druhé pokusit se odstranit tu tmu – nechodit na vycházky za tmy, v garáži nechat svítit a tak.
Ale i kdyby to tak bylo, tak fakt nevím, jak další soužití s takovým psem, jak s dětma, je to těžký. 🙁
Nestandardní chování ano. To beru, to je možné. Ale NE jako přenesená agrese (terminus technicus, přesně popsaný prvek chování). Ostatně proč se nebál ten rok nebo rok a půl co byl u George v pohodě. Prostě v Maxově chování je něco, čemu nerozumím.
Pes v panice a strachu nezůstane sedět jak pecka na místě sám ve tmě. Instinkt mu velí prchnout (spíš než útočit). Ztuhnout strachy není běžná reakce.
Bohužel nenabízím vysvětlení, nerozumím mu (Maxovi). Přiznávám bez mučení, že s dostupnými informacemi jsem s rozumem v koncích a ani o něco víc než základní znalost etologie mi není nic platná. Prostě proti jakémukoliv vysvětlení jsou jistá proti.
Obdivuji George a držím jim palce. Není to pro ně lehké.
Mně to ztuhnutí jako pecka a sezení na ulici přišlo jako snaha poslechnout doslova a tak si to u pána vyžehlit. Penny to tak občas dělá – když něco provede a je pokáraná, nebo když něco moc chce (čerstvý maso cestou z řeznictví). Je to možný takhle chápat? Jako že mu ruplo, kousl, dostal spucunk a pak se to snažil vyžehlit tím, že byl extrémně poslušnej?
A taky se mi pozdává ta teorie, že když se vrátil původní pán, má Max pocit, že G. není dost silnej alfa…?
A do toho namíchanej strach a snaha řešit věci, který jsou pro něj neřešitelný…
Já vím, ale mozek zatemnělý strach si to takhle nežehlí. Proč když kousne se mu rozsvítí a je hodnej? A proč si to snaží žehlit, když má pocit, že Gerge není dost alfa.
A nezapomeň, že Ferdu Max uznává a Ferda je Georgeovi podřízený a úplně normální.
Prostě je tu něco čemu nerozumím, neporozumím, přiznávám to bez mučení. Řešení tohoto problému potupně vzdávám a končím s diskusí na dané téma. (tmi) Howgh.
Nojo, vidíš, Ferda…
Je to divný, divný, divný.
;(
Možná to přece jen nakonec bude ten (bug) na mozku…
Nevím… a na dálku se dá těžko… Snažím se najít nějaký logický tohleto, ale jak píšeš, vždycky v tom něco nesedí…
Bojím.
;( (u)
Ioannino, mně se právě taky nepozdává to, jak se k bývalému pánovi hlásí, ačkoliv si od něj nic dobrého neužil. Nebo skoro nic… Jako kdyby ho od štěněte uznával za jedinou alfu svého života, a teď má jiného Velkého Psa a neví, co s tím… Podle modelu „ty jseš na mě sice hrubej, ale já tě stejně miluju“… má v hlavince galimatyáš, Habsburk jeden nešťastnej.
No, já nejsem psí, to víš, ale George přesně popisuje situace, ve kterých dochází k nežádoucímu chování (tedy napadání a bohužel pokousání). Někde tam se skrývá klíč k tomu chování, kdyby měl něco s hlavou (třeba nádor) asi by agresivně reagoval v různých situacích a ne takto celkem velmi přesně definovaných. Ale jak tohle rozklíčovat tak, aby se Max napravil, to opravdu neumím poradit. To bych se tím pak mohla živit 😉
Dovedu ale pochopit, že strach o vnoučky a vědomí možných následků, kdyby Max napadl někoho cizího, ho vede k hodně pochmurným úvahám. Pořád se snažím si uvědomit, že méně vstřícný a empatický majitel psa by tuhle situaci možná už vyřešil a Max už tu také nemusel být. Nevím, možná to tak dopadne, ale vidím, že pro George je to až poslední možné řešení. TOho si cením.
Řekla bych, takhle na dálku, že problém, pokud není v hlavě, je v té garáži. Tam zřejmě nechtěl nikdy. Ale proč…?
Napadlo mě, jestli by se nedal psům místo garáže postavit nějaký kotec s boudou – to by odstranilo garáž jako možný spouštěč. Jenže nevím, jak by to mohlo bezpečně fungovat zrovna v Austrálii – přehřátí, jedovaté potvory, náhlé zvraty počasí (bouře)… garáž je přece jen stabilní a zabezpečená budova. Kdyby to bylo jednoduché, tak už by to, myslím, George zkusil
Ferdovi, kterej je flegmouš, garáž nevadí, Max se tam něčeho bojí, uzavřeného prostoru? Možná ho ten soused mlátil taky v garáži? Kdyby to šlo, kotec s boudou by stál za vyzkoušení.
Georgi a Mílo, držím palce vám i Maxovi, snad léky pomohou a Maxe se podaří umravnit. Myslím na vás, soužití s nevypočitatelným velkým psem jistě není jednoduché, věřím, že se rozhodnete správně, radit nemohu, zkušenosti s velkým psem nemám. (h) (h) (y) (y) (y)
Moraváci v Klokánii! Moc na vás, myslím, držím palce, ale nejsem moc optimista. Nepřipadá mi to jako chování zdravého, byť nějak vystresovaného psa. Ale já tomu moc nerozumím, tak jen držím palce.
Veram, připojím se k tobě. Kdybych tu rozvíjela teorie, jak a co, asi bych se sama považovala za …., který rozdává „hraběcí rady“ (y) (sun)
taky můžu akorát fržert Georgovi palce – a Maxovi taky (y) (y) (y) (y) (y)
Taky tak. Moc na vás myslím (y) (h) (dog) (y) (h)
Já jsem tedy laik…ale řekla bych, že se pes bojí – a troufne si spíš na toho, s kým má zkušenosti, že na něj byl hodnej a dobře ví, že ho nepřizabije. Na bývalýho pána, od kterýho se nechá pohladit, by to asi nezkusil, a taky ví proč! Tak si frustraci vybije na ostatních.
Takže zkusit větší přísnost? Nevím, ale to páníčkovo spaní v garáži mi připadá spíš jako rozmazlování, než odkázání psa do patřičných mezí…asi se mnou nebudou mnozí souhlasit, ale pořád je to JEN pes…takže na posledním místě v hierarchii, ne?
A tím se přestane bát? :O
Nehledě k tomu že on už někde na tom konci je – vedoucí je Ferda, nad ním člověci – tak z čeho chceš sesazovat? A George v garáži spí proto aby zjistil jestli se v garáži neděje něco co by Maxovo chování vysvětlilo, ne proto že si to pes vyvzdoroval.
Bát se může, ale PÁNOVI po krku jít nesmí. Bych řekla.
Je fakt že po krku je to síla… na druhou stranu jsem přesvědčená že jsem se v „psí škole života“ hodně posunula v okamžiku kdy jsem psa za pokousání nezadupala metr pod zem (obrazně!), ale hodila sebe i psa do klidu a pořádně zapřemýšlela co jsem tak moc zvorala že mě musel kousnout. Už nevím, který pes, kdy a za co, ale od té doby jednak řeším už první náznaky, právě aby ke kousnutí vůbec nedošlo, ale hlavně minimum řeším silou nebo nátlakem. Jasně, když mě puberťák pošle do háje, dám mu záhul až se bude bát bez povelu i nadechnout (ale bez zloby, bez bití, bez rvačky), jenže většina konfliktů opravdu plyne z nepochopení, z tvrdé reakce pána a následné obrany psa. A totéž mi fungovalo u koní – kůň šel po mně ne proto že byl zlý, ale proto že se o sebe bál, protože buď něco neznal nebo mu někdo v podobné situaci ublížil. Stačilo jej přesvědčit že není důvod k obavám.
Až jsem si to po sobě přečetla koukla jsem se na ruce a musím doplnit že se SNAŽÍM vše řešit dřív než dojde na kousání – občas je holt některý pes rychlejší nebo spíš zkažený od majitele natolik že nevaruje – za varovné signály byl tvrdě trestán, tak je prostě nedává a rovnou kouše… má snad cenu jej za to trestat? Jednak zjistím co mu vadí a postupně to při hře a mazlení odbourám, jednak jej zase postupně ujistím že zavrčení stačí, není trestné a nějak to spolu vyřešíme.
No tady mě napadá, že hodně lidí přehlédne spoustu náznaků, které pes člověku dává, to je pravda. George nemusel zaznamenat co k němu Max vysílá a zaznamenal až ten útok. Určitě bych se snažila zaměřit i na tohle.
(rose1) Jiřinkám, k jejich dnešnímu svátku,
všechno nej, nej a k tomu kytičku. (rose1)
(f) http://jovo.rajce.idnes.cz/Pranicka_9_2010/#Jirinkysv_2011.jpg (f)
Všem Jiřinkám a ostatním, co slaví všechno nejkrásnější, pohodu, radost a hlavně zdraví, zdraví, zdraví. A že bylo včera toho Valentina, tak tohle přeju taky všem, všem, všem.
http://www.astro.cz/apod/ap110214.html
Jiřinám všeko nej (rose1) (rose1) (rose1)
Achjo, nevím, jak bych reagovala…. hledala bych pomoc a radu a snažila se to vyřešit, ale rodina je přednější. Takže asi jako George.
Radu nemám, vychází mi z toho zhoršené vidění za šera kombinované s hlasem a pachem souseda. Tedy strach a dezorientace.
Saaakra! Fakt by se soused nedal vystěhovat? Chjo. 🙁
Budu držet palce, aby na toho veta nakonec nemuselo dojít. (y)
Jak už jsem tady psala, náš Don řve a vyhrožuje každému, kdo má nějaký klacek nebo hůl. A to od té doby co ho soused bez příčiny zmlátil. Co to muselo být za hrůzu pro půlroční štěňátko . Jo a ještě jsem zapomněla dodat, že soused je výrazně zrzavý a pes má problém i s podobně vypadajícími chlapy. Ale je to jen kolie tak může kousnout i prokousnout ruku ale rozhodně neublíží natolik jako velký pes.
Lék je koupený, jestli pomůže – to je otázka. Utratit souseda (ba ani vystěhovat) nelze, takže ani tuto cestu nevyzkoušíme. Fakt je, že mi Maxovo chování přijde naprosto nesmyslné – proč třeba po tom útoku cestou z vycházky zůstal sedět jako pecka, kde ho George nechal? V útočíčím psu by něco mělo být, ne? Neklid, snaha utéct, když se útok nezdařil… cokoliv, ale nic? To mi prostě nedává smysl. Nemůžu si pomoct, ale připadá mi, že má Max problém v hlavě a myšlenky to nebudou – spíš ten nádor nebo parazita, špatně vidí a bojí se… těžko říct. Držím palce všem a doufám, že se pletu.
kdyby špatně viděl, pak je mi záhadou, proč by útočil na George, když od něj mu nic špatného nehrozí? Měli jsme v Mněticích slepou kobylku, do výběhu chodila se svojí dcerou, která ji vodila..když jsme jí brali na procházku, vedli jsme ji my..muselo se na ni mluvit, jinak byla lekavá a ublížila by spíš sobě než nám….
Ahoj všichni. Lámu si s Maxem hlavu a pořád nic zázračného nemůžu vymyslet. Dede, to že zůstal sedět na místě, řekla bych, že si uvědomil, že udělal co neměl a nevěděl, co si počít. Připádá mi, že to něco špatně spustil návrat souseda a k tomu Maxovi jsou tři, tedy doba definitivního dospění a možná to, že je kastrát má taky vliv. Normální tříletý mlaďoch má hlavu plnou fenek, ty tam Max nemá.Je mladý, zdravý, silný, je pracovní plemeno…Řešení mě napadá jen toto a bude to běh na delší trať-Maxe ve dne „unavit“, začít s ním cvičit, dát mu zaměstnání. Hodina společné činnosti vydá za puldenní lítání ve volnosti. Pořadové cvičení u nohy, sedni, lehni, zůstaň, naučit aportovat…zaměstnat mu nejen tělo, ale hlavně hlavu. Povel LEHNI (nebo ostrý hvizd) by měl být základ, když zazní lehni, tak by to mělo být jako automat, ať dělá co dělá, lehne a má čas začít vnímat. Pomoct si při výcviku stopovačkou, hodně odměňovat, chválit, když bude fungovat. Kdyby si zamiloval aportek (létající talíř, pískací hračku, cokoli, co ho zaujme), mohlo by to být pro něj v budoucnu zajímavější než třeba soused a jeho psík. Večer dát náhubek, vzít na vycházku a začít s pořadovkou na vycházce, naznačovat návrat domů a potom zas změnit směr a pokračovat dál ve vycházce. V garáži ho poslat na místo, pochválit, ujistit, že je šikovný a nechast samotného spát. No a v okamžiku, kdy přijde náznak agrese, tak musí přijít rozhodná a drsná odezva. Bez vzteku, s chladnou hlavou, ale naprosto zdrcující. Popadnout Maxe za kůži na krku a na zadku, srazit ho na zem, zvalchovat pod sebe a hlavně u toho strašlivým způsobem „vrčet“. Donuit ho, aby zůstal ležet nejlépe bříškem nahoru s ocáskem mezi nohama a chvilku ho v tom udržet. Pak se vzdálit o pár kroků, dívat se mimo psa a zavelet rozhodně k noze, udělat pár sedni, lehni, jako by se nic nedělo a jít domů. Důležité je být ve střehu, případný útok okamžitě zdrtit, ale bez vzteku. Tak nějak řeší neposlušnost vůdčí pes – strašně moc kraválu, výhružky a nárazy otevřenou tlamou a přitom bez většího kousání. Člověk musí jednat stejně, pro psa jasně čitelně. Důsledně, rozhodně. Žádné zbytečné řeči, žádné bití. Mít spolehlivý náhubek, aby se člověk nemusel bát, že zas bude kousnutý. . .
Promiň, ale ta odezva je pitomost (s výcvikem souhlasím, ten neškodí nikdy, ale myslím že v tomhle případě je problém jinde). Ten pes to pravděpodobně dělá proto, že je podělaný strachy a když jej za to zmydlíš, podělá se doopravdy nebo se bude bít doslova o život. Proč? Když se budeš bát výtahu a já tě zkopu do čtverečku a hodím tě tam, budeš se bát míň? JAK JINAK se tedy má pes v takové situaci chovat?
Petro jestli jsem dobře četla, on napadá, když se otáčí na vycházce domů, z toho jaksi necítím strach, spíš vzdor. Strach přišel po útoku, když mu došlo, co provedl a páneček ho tam nechal. Jenomže jinak se mu nic nestalo a tak to při otočení domů zkusil znova…A ten atak psa není o bití a není o jednání ve vzteku. Dostat ho na zem a pak „uvrčet“. Neříkej, žes neviděla, co umí vůdčí pes. A i když se ho podřízený normálně tak trochu bojí, může se stát, že se do toho vůdčího v nějakém pomatení mysli“ pustí a co udělá ten šéf-zvalchuje si ho pod sebe, když to je autorita, tak bez jediného škrábnutí. Přesto se pak ten podřízený poděšeně omlouvá, má z šéfa chvíli strach, ale když vychladnou emoce, je dobře a ten podřízený ví, kde je jeho místo…
Vůdčí pes nerozdíl od nás vidí „hříšníka“ při činu, nebo spíš před činem (dokáže zareagovat tak aby se to vůbec nestalo) a vidí tam to PROČ. Vůdčí pes jiného psa netáhne někam na vodítku, takže nemusí řešit to že se při tom pes do něj otočí. Vůdčí pes taky neskládá psa na zem taháním za kožich, málokdy se vůbec musí psa dotknout, natož se jej dotknout hrubě. A pořád tam nevidím vysvětlení psu co teda MÁ dělat, když má nějaký problém (stále nevíme jaký) a neumí ho řešit jinak než zubama.
Nezlob se, ale viděla jsi někdy, jak si psi řeší své problémy ve smečce? Tam jde hrůza z vyceněných zubů, vůdce flákne podřízeným na zem a řve mu do obličeje. Normálně ho fyzicky sroluje pod sebe a drží, dokud podřízený nezplihne a nepodřídí se. Zuby použije jen k uchopení (krev obvykle neteče, ale chlupy mohou trochu lítat), ale nijak jemné to není. A fyzický kontak je zatraceně výrazný. Jen ukázání zubů a pohled použije v situaci, že podřízený nepřekročí mez. Jakmile ji překročí, je to jiný tanec.
Tys snad někdy viděla že by pes psa vzal za kůži a tak ho tlačil dolů až lehne? S vyceněnými zuby proti němu vyjede – nekousne – v naprosté většině to stačí, podřízený v mžiku leží na zádech a dělá že on tady vlastně vůbec není. Pokud se podřídit nechce (a to už musí být sakra důvod) tak se servou, zuby a chlupy chvíli lítají na obou stranách – to vážně po Gerogovi chcete? Nehledě k tomu že jak jsem psala níž, nic to neřeší, není v tom návod pro psa jak to teda řešit jinak (navíc furt nevíme CO vlastně pes řeší)
Viděla. Bafnul ho za kůži odhodil si ho kousek před sebe a zalehnul. Tan druhý stáhl ocas a zvláčněl a začal si olizovat pysky v podřízeném postoji. Ten první nad ním chvíli vrčel, pak vstal a chvíli čekal, jestli si troufne podřízený vstát. Pak důstojně odkráčel. Od té doby byl pokoj.
Jinak takhle „odhazoval v dál“ malého dotěrného psa můj první dalmatin, děsný dominant. Prostě ho bafnul za kůži a zahodil. Stalo se to asi 2x nebo 3x. Tan malý (jednou jezevčík, jednou pekinéz) si už podruhé netroufl. Jo ten odhozený neměl ani škrábnec, a mezi okamžikem, kdy po Nickovi vyjel a kdy letěl vzduchem byl jen zlomek vteřiny. Nick takového nikdy nepronásledoval, odcházel se vztyčenou hlavou.
Takže netlačil, odhodil. Nepral se s ním, trvalo to zlomek vteřiny. Fakt tam nevidíš rozdíl? Ty máš na to udělat to stejně a ve stejném zlomku vteřiny? Nejlépe i se správným výrazem, správným postojem, prostě vším? Já ne a nechci George podceňovat, ale myslím že ani on. Nejsme psi, nemáme jejich smysly a reakce. Máme naopak mozek, vodítko, nákubek, tak používejme to co máme a co umíme. Vodítkem a náhubkem zabráním nežádoucí činnosti, pomocí mozku a vodítka psu ukážu činnosti žádoucí. Ano, je potřeba číst psa a být mu srozumitelný, ale tohle mi přijde jako kdybych se já za každou cenu snažila mluvit na francouze francouzsky, se slovníkem v ruce a bez potuchy o výslovnosti a slovosledu. Chudák francouz, asi by mě taky pokousal. Když mu to místo toho ukážu „rukama nohama“, tak aby mě pochopil, domluvíme se mnohem líp.
Jistě! Příšera (kříženec vlčího špice) si takhle podrobila jorka (psa, dominanta, který ji jako štěně umravňoval). Prostě ho chytla shora za krk a držela, dokud si nelehl na záda. On se napřed škubal, takže si roztrhl kůži za krkem, jinak mu nebylo naprosto nic – tedy kromě totální ztráty sebedůvěry.
Fila Příšeru podřizovala sražením. Prostě využila své převahy cca 15 kg a narazila do ní plecemi. Příšera šla k zemi a Fila si ji nahrabala pod sebe a uřvala. Tedy než zestárla a přestala fyzicky stačit.
Naprosto souhlasím, takové vyjasňování vztahů ve smečce není žádná idylka a myslím, že Ap má pravdu. Ale při čtení příspěvků mě napadla jiná souvislost: Max dospěl, současně se mu vrátil původní hrubý a autoritativní majitel – jeho alfa z mládí – kterého se asi bojí, ale současně ho ani nenapadne se mu vzepřít – viz. štěkot na dálku, ale mazlení při kontaktu, Georga respektuje, dosud byl v jeho světě po „ztrátě“ souseda nejvyšší, ale teď se v něm možná mlátí minulost – jeho bývala smečka, které se bojí a bez odporu se jí podřizuje, a jeho současná milující smečka, kde je spokojený a uvolněný, ale možná ji vnímá jako podřízenou. Tedy: Georga pořád poslouchá, ale ve chvíli volby – jít za tmy domů a do garáže – toho se evidentně bojí – se vzepře a brání – má kdesi v mozku zasutou myšlenku, že je tu ještě soused – ten je v jeho pohledu „nade všemi“ (v psí řeči a očima Maxe – ve rvačce by soused nad G. vyhrál) a to ho stresuje, ale současně mu to dodává kuráž se vzepřít Georgovi při pro něj zřejmě velmi stresové a nepříjemné situaci… Jako by v té chvíli měl za zády svou původní smečku – souseda… Byť on je zřejmě současně hlavní příčinou jeho stresu… Ach jo, je to jen takové pocitové „vaření z vody“, děsně zamotané, ale třeba u toho ještě někoho něco napadne… Každopádně moc moc držím do Klokánie palce, ať vše dopadne co nejlépe!!! (y) (y) (y)
Tuto hypotézu považuji za velmi rozumnou. A k tomu i všechny ostatní, které za příčinu potíží považují Maxův strach. Chudák Max, nemůže to říct.
Zdraví letitá zabukistka..
Co napsala Jitča mi přijde jako nejvíce pravděpodobné..jedná se nejspíše o souhru mnoha vlivů, zaprvé pes dospěl, zadruhé k určité nevyrovnanosti přispívá kastrace, minule bylo zmíněno, že G. je snad po operaci, to mohl Max vycítit jeho fyzické oslabení a začít zkoušet svůj vzestup ve smečce..s tím že se vrátil jeho bývalý pán, má podle mě Max v hlavě zmatek, je to nejspíš někdo, koho vnímá jako větší „autoritu“ než G., i když to bylo vynuceno silou a bitím, a to že se v něm pere strach z tohoto člověka a současně jakási touha se mu zalíbit (tzn. na dálku štěká, brání, na blízko vítá, chce se mazlit – zde by bylo vhodné vysledovat, jakým stylem vítá…pokud je to spíše podřízeně, ocasem vrtí níže, učurává atd., je to myslím jasné), tedy tento zmatek v jeho hlavě podpořený jeho celkovou menší vyrovnaností, vede myslím k tomu, že Max dělá, co dělá. Když to shrnu…Max asi nebere G. jako spolehlivého vůdce a ochránce (protože se objevil někdo „výš“, ptž. třeba vycítil to fyzické oslabení G., taky možná i proto, že G. Maxe neochránil před někým, koho se Max bojí, tzn. sousedem), proto se jednou vzepřel a kousl…to, že G. v tu chvíli nezareagoval jak by podle Maxe vůdce měl, ho jen utvrdilo v tom, že má neposlouchat dál.
Vidím to tedy tak, že poprvé Max kousnul z hlediska hierarchického, tzn. chtěl odkázat G. do příslušných mezí (jak G. píše v článku, výhružky se objevovaly už předtím, vrčení, ohrnování pysků) – „nebudeš mě odtahovat od plotu, když já tady jako vůdce hlídám“. Nedostal potřebnou odezvu, naopak vycítil počínající strach G. (což je zcela pochopitelné, pokud nevěříte svému psu, horko těžko nějaké obavy zamaskujete). Pokud potom v jiných situacích kousal už ze strachu (a je možné že v tom hraje roli špatný zrak za šera), to těžko posoudit..každopádně se naučil, že kousnutím se řeší a že se může:(
Ještě bych zdůraznila, že to, co jsem napsala, byl jen takový rozbor situace podle toho, co se mi dle Georgova popisu a komentářů tady jeví jako PRAVDĚPODOBNÁ příčina. Nevylučuji žádnou jinou možnost, od fyzických faktorů (nádor..), přes nějaký zatím neodhalený spouštěč z okolí. I když člověk chová celý život psy, nemusí se setkat s žádným tzv. „problémovým“ jedincem. To je bohužel Georgova smůla, Max měl hodně těžké mládí než se ho ujali, a je jasné že se to na něm muselo podepsat, i proto na něj třeba nefungují principy, které Georgovi fungovaly na psy co měl třeba od malinka. Těžko navíc posuzovat na dálku, on Georgův popis situace je ryze subjektivní, kdyby ho při interakci s Maxem pozoroval někdo, kdo se problémovým chováním zabývá, třeba by viděl hned, co je spouštěč.
Rozhodně nejsem dost zkušená, abych zde nabízela rady, jak z toho ven. Berte prosím mé „plkání“ jen jako jednu z alternativ toho, PROČ to Max dělá. Rozhodně to není žádná kritika George, naopak mu velmi držím palce, ať už se rozhodne řešit situaci jakýmkoli způsobem.
(h) Georgi, myslím na Vás i celou smečku, přeji, ať je co nejdříve u Vás v domečku klid! (h)
nechceš občas vylézt, letitá zabukistko? (nod) (h)
Takže mi vyšlo, že Georg musí zvítězit silou nad sousedem! (wait) A Max to musí vidě+t a soused se musí podrobit. Jenže aby potom nenásledovalo, že si Max taky toho podrobenýho bude chtít dostat pod sebe v žebříčku.
Už vidím tu situaci: George pujde laskavě souseda poprosit, aby si nechal od něho dobrovolně rozbít hu…ústa, a hlavně tak aby to Max viděl 😀 😀 😀 Taky mě to napadlo ale, nejsi v tom sama 😀
Ap, Petra zaměňuje podřízení psa za zmlácení. Už bylo v tomhle víc nedorozumění. Přesně vím, co myslíš. Zvalchovat ho pod sebe stejně, jako to udělá vůdčí pes, bez jediného škrábnutí. Pes tomu rozumí naprosto přesně, kdežto při mlácení se postaví na odpor – to je výzva k boji. A o zmlácení do čtverečku tady nikdo nemluvil.
A jestli se bojí… Nejsem přesvědčená, že jsou všechny projevy agresivity dané strachem. Někdy je to těžké rozlišit a na dálku z vyprávění si netroufám. Na to musí člověk psa znát a pozorovat. Nemyslím, že by George byl nezkušený (nemá prvního psa) a je dobrý pozorovatel. Možná má jen trochu liberálnější výchovu. Určitě by pomohlo psa zaměstnat (pokud jde o psychický problém, na nádor to nepomůže), ale je to fyzicky náročné.
Myslím, že jednoduchá rada neexistuje
já se ještě zeptám – nesleduju to od začátku,ale byl George s Maxem někde u výcvikáře? Ono takhle jak radíme všichni na dálku….to je na nic. Nikdo z nás je oba nevidí naživo. George si pak může zkoušet jedno po druhém, to co radíme a to určitě není dobře, pes v tom má pak ještě větší bordel. Napadlo mě to při čtení toho co píše Ap. Každý to vidíme jinak, já si myslím, že Max má prostě v určitém momentu strach a velký-nemám pro to řádné rozumné opodstatnění, jen mi to tak vyplývá. Ap píše- a dost rozumně, že to strach být nemusí a vysvětluje i proč. Jenže potíž je, že nikdo ty reakce nevidí naživo. Určitě, určitě to co píše Ap – pokud Max nemá nějaké to pracovní zatížení-nevím, jaký je jeho denní režim, tak stopro udělat to, co Ap radí- zaměstnat, zaměstnat, dát psovi řád. A pak se spojit s někým, kdo se psi opravdu umí a požádat o konzultaci, tzn. vytvořit tu situaci tak,a by jí mohl vidět a posléze říct o co doopravdy jde a jak postupovat.
Ještě naposled myšlenka. Sázím na to, že George je člověk hodně rozumný a to co píšu vezme hlavně jako návod k zamyšlení a případnou možnost jak řešit hlavně tu případnou agresi venku. Ještě mě napadlo, že jestli je problém v té garáži(nikdy tam nechtěl), nebylo by řešením vymyslet jiné místo pro nocování Maxe? I kdyby to mělo být v domě…ale zas,místo má být pro psa útočiště, ale taky když páneček zavelí, má se ten pes na místo odebrat a zůstat tam. Dernně ho tam tahat násilím nic neřeší. To je mu třeba vysvětlit a to tak, aby to pes pochopil,takže zas výcvik a taky patřičná únava, aby byl pes rád, že to místo má…
jo to s tou garáží je pravda, jestli se tam pes necítí dobře a jde tam pod nátlakem, nebere to jako svoje útočiště – nikdo neznáme důvod proč tam Max nechce být.
K tomu „podřízení“ psa. Petra+Barry ono…. na jednu stranu- bez ohledu, zda pes má či nemá strach…. nemyslím, že by pro psa bylo nečitelný, jestliže vystartuje po druhém jedinci a ten si to nenechá líbit. Takže pokud by Georg udělal přesně to o čem píše Ap, nemělo by to být nic, co psa dožene do zmatku, protože Georg provede něco, co je naprosto přirozené. Nesmí v tom být ale ten lidský přístup, musí to být bez emocí a msty. Důležité je ovšem pochopitelně zjistit, zdaliž Max takhle reaguje ze strachu, nebo z jiného důvodu, protože pak se bude snáze hledat řešení.
Jenže ono je dost jedno jestli psa zmlátíš nebo „jenom“ přepereš, v každém případě tím jeho strach nezmenšíš a nedáš mu návod na jiné řešení. Možná ho přesvědčíš že vyhrává silnější a v tu chvíli bych se začala doopravdy bát. Ono moc jiných možností není – nádor, strach, rozmazlenost. Pes s nádorem nebo rozmazlený pes by se neprojevoval jen při konkrétní situaci za konkrétních podmínek. Takže co zbývá?
To tedy není jedno. Podřízení se je psí způsob komunikace a pes tomu rozumí.
Čím víc to opakovaně čtu a čím víc nad tím dumám, tím víc si myslím, že má pravdu EvaŽ – vypadá to jako duševní choroba. Mají psi schizofrenii? On to vlastně píše i sám George (Jako Dr. Jekyll na Mr Hyde)
Zmenšíš. Dáš. Jakmile začneš psa trestat po psovsku (srolováním pod sebe, násilným otočením na záda, řvaním zblízka do obličeje a držením pod krkem), pes porozumí. Má to v genetický výbavě. Dokud psa trestáš po lidsku – mlácením, pořadovýma bez předchozího podrobení – pes si to musí v hlavě překládat do psovska a když má v hlavě zmatek, nedokáže to.
Mám to vyzkoušeno na jedné útulkové, co se bála chlapů a koleček a útočila na ně ze strachu, a na Penny, co po tom napadení útočila ze strachu na vlčáky.
Trvá to dlouho. Ale psa velice uklidní, když zjistí, že Velkej Pes je na místě, nařval ho do jeho pozice a odešel řešit Hlavní Hroznej Problém sám. Pokud pes chápe Hlavní Hroznej Problém jako ohrožení života, může to trvat hodně dlouho, ale zlepšuje se to postupně a časem se dospěje do stavu: „Velkej Pse, vidíš? Já VÍM! Ale VIDÍŠ??? A půjdeš??? Zařídíš??? Honem, honem, ať nemusím já…!“
Když se budu bát výtahu, myslíš že mi pomůže když mě potrestáš? Fakt je jedno jak, jestli mě zkopeš, nedáš mi výplatu, zařveš na mě nebo mi pohrozíš že mi zastřelíš babičku… když použiješ něco z čeho mám větší strach než z výtahu tak se tam se strachem zaplazím, ale budu se bát míň??? Převedu do psího – pes se mi bál veteriny. Mohla jsem ho tam dotáhnout na vodítku, případně seřvat nebo jinak srozumitelně potrestat za to že na vodítku blokuje. Bál by se míň? Bál by se NAVÍC ještě trestu, tak by se se strachem vplížil dovnitř a kdyby mohl, utekl by už v okamžiku kdy by si jen myslel že jdem na veterinu. Místo toho bez jakéhokoliv násilí a trestů chodí na veterinu na volno – není nadšenej, blbě se poslouchaj plíce, protože radši přestane dýchat, ale stojí na stole aniž by se snažil zdrhnout, prostě funguje. V naprosté většině jsou tresty psa zbytečné – je potřeba mu vysvětlit že problémy řeším já, ale nevysvětluju to tím, že nejdřív uzemním psa. Prostě vyřeším problém.
Problém má v tuto chvíli dva stupně.
Původní stupeň – strach. Ten se trestem nevyřeší.
Nový stupeň – útok ze strachu. Ten se psovským trestem řešit začne.
Psovský trest je způsob, jakým psovi řeknu: „Tohle se mi od tebe opravdu nelíbí. Tohle opravdu nesmíš.“
Za mírnějších okolností to lze říct jinak, ale toto nejsou mírnější okolnosti.
(Člověk by si myslel, že někdo, kdo si hraje na radila, už takovýhle základy ví… )
Petro, jenže Ap nepíše o tom, že by mlácením chtěla Maxe k něčemu donutit -např. dostat ho do garáže, sama naopak píše, že ta garáž radši ne-e. Píše o situaci, kdy Maxadlo vystartuje – jakoby bezdůvodně – na George. Ať je důvodem strach, nevycválanost, či cokoliv, je myslím, jen přirozené, že si to ten kdo šéfuje prostě nenechá líbit a jednoduše, rázně, bezemocí, vzteku, msty se ohradí. Pokud by to neudělal – ať pes šéf, či člověk šéf, nenastaví hranice, za které ten druhý jít nemůže. Ve své podstatě- nebude-li mít Max košík, jde šéfovi o kejhák. A každý si ten kejhák bude bránit. To si myslím, že Maxovi srozumitelné bude.
Můžete prozradit, jak jste vyřešila problém a zbavila psa strachu z veterináře?
u nás stačilo, když si vet sundal bílej mantl a psa vyšetřil mimo ordinaci….když Fren (NO) zjistil,že ten chlap je vlastně něco jako kámoš, tak pak šel i do tý ordinace v klidu.
1) spolehlivé přivolání (nesouvisí to jen zdánlivě), netahání na vodítku
2) téměř každodenní návštěvy veteriny jen na pokec a podrbání za ušima. Vet je můj kamarád, má ho sice s veterinou spojeného, ale venku se k němu chová vcelku normálně, když nás vezl autem tak taky bez problémů. Problém byl od okamžiku zánětu na čumáku a s tím spojeným nepříjemným vyšetřením, kapáním do čenichu,…
Je to na přijatelné mezi, tudíž dál neřeším, šlo by to posouvat ještě dál, ale každé nepříjemné vyšetření by to zas shazovalo, takhle vím že mi pes relativně dobrovolně „protrpí“ cokoliv je potřeba a že u toho nevrtí ocasem – no já cestou k doktorovi taky zrovna nejásám.
Převedu na George – budu s Maxem chodit do garáže 100x denně, každou návštěvu tam mu nějak zpříjemním – podrbání, pamlsek (nelákat, odměnit až tam)… jenže si myslím že už je to moc daleko, že tohle by zabralo před rokem…
Přidávám se s dovolením sem, mám stejný pocit. Možná proto, že mám poměrně nedávnou (z loňska) zkušenost se psem mých známých. Naprosto nevypočitatelně a třeba i zezadu začal napadat lidi. Kousnul a pak byl zas milý a příjemný. Nechali ho uspat, i když s pláčem, protože byl mohutný pes a nebezpečí tím pádem velké. Pitva ukázala nádor na mozku, byly mu 4 roky.
Georgi a Mílo, jste moc hodní, že to s Maxem nevzdáváte, máte můj obdiv. A přeju vám, abyste měli úspěch, jenže někdy je opravdu každá snaha marná. Snad to nebude tento případ.
Mě právě zaráží, že to dělá jen na večer a když se děje něco, co se mu nelíbí. Nádor je možnost, ale pokud na to Georg má kondici a sílu, zkusila bych to s tím zaměstnáním a výcvikem, dát Maxovi řád. Kdo ví, co zažil u souseda, práce by ho mohla „zrestartovat“, jak říká páneček. Mizím, jsem na emilovi…
… a neukázal by se nádor na RTG nebo na jiném zobrazení u veta? Nevím ovšem, jak je to s finanční nákladností – jenže zase kdyby to BYL nádor, pak všechna ostatní řešení asi stejně nedopadnou 🙁
Držíme palce!
Na běžném RTG ne. Muselo by to být kontrastní vyšetření, lépe CT. To už je dost drahá záležitost a běžně to veti nemají. Parazitární cysta by vidět na RTG byla.
Chudinka Max. Myslím, že je to přenesená agrese ze strachu. Určitě bych mu nechala vyšetřit oči, můj minulý pes měl taky ke stáru poněkud nepřiměřené reakce za tmy, protože už špatně viděl a lekal se pohybů.
Jinak ke zklidnění psa se dají použit i feromony http://www.vet-feromony.cz/Co_je_to_DAP.html a nebo Bachovy květy http://obchod.alkion.cz/Bachovy-esence/Prehled-bachovych-esenci/ možná něco z toho je na druhém konci světa taky k sehnání.
Georgi, pokud by byla jakákoli medikace, která není v Klokánii, piš, koupíme , pošleme. Ne jakjo já Majestát ale jako my s Bimbem. Protože se zklidněným psem se hned lépe pracuje, ovšem co ten stres vyvolává a jestli to není nějakou chorobou, to jsou dvě otázky na které byste neměli zapomínat
Musím přiznat, že tomu chování Maxe vůbec nerozumím. Pokud jsem pochopila jsou 2 mezníky. 1. návrat opilého souseda 2. večerní šero Obojí změnilo do té doby bezproblémové Maxovo chování.
Se sousedem se asi nic dělat nedá (utratit nelze). Ale proč to šero a večerní procházka?! Zaútočí vždy na stejném místě, nebo jen když se otáčíte k domovu (kdybyste šli jiným směrem, otočili blíž nebo dál, bylo by to stejné?) . Chápu, že pokud dostával v noci výprask, mohlo by to tím být. Ale jak moc a jak často ho soused mlátil? Navíc je to opravdu tím? Když se ve dne k sousedovi lísá? Je agrese vždy namířená jen na lidi? Nebo večer zaútočí i na cizího psa? Byly předtím nějaké náznaky? Zavrčení, zuby ven nebo něco, nebo je to zčista jasna změna na agresivní chování u před tím zcela bezproblémového psa?
Já vím, že tohle nepomůže. Ale otázky by mohly pomoci najít řešení. Ale vůbec vás nepodezírám, že byste se psa při potížích zbavovali. To byste se ho v první řadě neujali, nebo už by dávno to vyhlídnuté místo na zahradě obýval. Je mi to líto, ale zdraví lidí je v tomto přednější. Držím palce a věřím, že se rozhodnete správně.
Jako první mě taky napadlo utratit souseda :@ K tomu já mám dost blízko.
Zřejmě to souvisí s jeho návratem, že? Max si vzpomněl.
Že se k němu lísá mě nepřekvapuje (znáte Baladu o námořníkovi). Ale už nechce zažít bití a stres a nějak se mu to v mozku spojilo s večerem. Chudák Max, chudáci vy. Je to velmi těžké. Taky nabízím jakoukoliv pomoc, které jsem schopna. Mám známého, který do Klokánie jezdí, zeptám se zda by velká farmaceutická firma nemohla poslat balíček…
už vidím Mílu,jak chodí po zahradě a hledá mu vhodné místo….. (tmi)
teda aby bylo jasno, tomu sousedovi…. (angel)
Ideální řešení. (rofl)
Z fyzických příčin – na nádor se mi to pořád nezdá, copak nádory tlačí vždycky večer? Nemůže mít spíš problém s očima?
Psychické příčiny – na to odvolání od štěkátora vedle je dobré mít připnutou stopovačku – zavolám, nereaguje, přitáhnu. Ale jinak si s tím takhle na dálku taky nevím rady, přímý útok na krk je síla, tam přece musí být velké NĚCO co jinak milého psa donutí udělat tohle… Odpovědět na otázky které psala EvaŽ, vůbec popřemýšlet CO KONKRÉTNĚ je ten spouštěč – to že podvědomě mávnu rukou k domovu? Nutím psa nějak k návratu? Chcete to řešit, což je skvělé, ale musíme odněkud vyhrabat důvod proč to psejk dělá. Ono kdyby se přišlo na to PROČ a toto by se nějak zrušilo, odbouralo,…, i vy byste byli mnohem klidnější, než když se pes jenom „nějak“ uklidní a usměrní, ale pořád vás bude trápit že nevíte kde vlastně ten problém je a jestli se náhodou nevrátí.
V garáži už je pak v klidu? Problém je jen v cestě tam a při večerním venčení?
Ono, když ho ten soused mlátil,bůhví kam se všude trefil a jaký to má teď následky…
Nádor nebo něco takto fyzického bych brala kdyby útočil kdykoliv – při hře, při mazlení, při procházce, prostě nevysledovatelně kdykoliv. Ale on útočí v přesně vyhraněných situacích – ne kdykoliv během procházky, ale vždy v okamžiku otočení. Ne až už je v garáži, ale když jej tam vedou. A dost možná že velkou souvislost se sousedem to mít nebude, když se k němu lísá a nebojí se ho. Předpokládám že George byl vždy střízlivý – George, to by mohlo být ono! Jestli si večer dáváte skleničku vína a je z tebe cítit alkohol, může být spouštěč tohle! Alkohol = výprask = bráním se! Pes nepozná že to byl jeden doušek vína. Případně nebereš večer nějaké léky nebo kapky? I když na tyhle pachy by si za ty dva roky co je u vás zvyknout mohl, ale promyslela bych to.
Jinak, kdyby to bylo technicky možné – mohl bys jít večer s Maxem (v náhubku!) zase na procházku a Míla s kamerou za vámi a natočit to?
to už jsme řešili minule, Georg byl vždy střízliv a bez alkoholu….
Léky, kapky, pivo k večeři, prostě něco čím by George „smrděl“ jinak než přes den? Když půjde stejnou trasu před den, a úplně stejně se otočí, zaútočí taky? Jestli ne, v čem kromě času a šera je rozdíl? (ani nic v okolí?) Byl na té vycházce i Ferda? Jestli jo, jak se choval on? Jak se Max tváří když s ním půjdeš do garáže přes den?
Ještě se dá psovi úplně překopat režim. Do garáže půjde už odpoledne za světla, večer dlouhá procházka a pak doma žrádlo a nechat jej doma, ráno zase do garáže, pak dlouhý výlet, další den úplně jinak. Prostě aby si pes nemyslel „teď bude garáž, teď bude auto,…“.
spíš se divím, že když ho vlečou do té garáže,že je nepokouše….
Jenže: jenom soused mi k tomu jako příčina nesedí. 1. už k Maxovi nechodí a zas tak hluboký strach ? Občas dostal výprask, ale nějak extra týraný asi nebyl a nevidím důvod, proč by napdal George, kdyby se bál souseda. 2. a to je hlavní důvod, proč nevěřím jen na souseda jako hlavní příčinu – Max nechtěl do garáže ani dříve (paní Míla ho tam lákala na piškotek).
Takže soused to mohl docela zhoršit, ale příčina bude ještě něco jiného (ostatně proč agrese na procházce – soused s ním asi na večerní procházky nechodil).
A ten nádor bych pořád nevylučovala. Může zhoršit vidění… Moje první dalmatinka měla nádor, který se projevoval epileptickými záchvaty a vyslovenými děsy. Ona nekousla, jen se strašně bála. Ale dokázala jsem ji uklidnit. Léky nezabíraly…
Celé mi to nedává smysl. U člověka bych za těchto okolností uvažovala o duševní chorobě (ne jako nadávka, ale diagnóza)
přidám se k Evě a Petře, kdyby se tak dalo odpovědět na otázky. Taky si myslím, že to v hlavě nejspíš- ale jeden nikdy neví- nebude, protože to by se to neprojevovalo jen večer. Napadá mě – dalo by se Maxovo chování ozkoušet někde jinde? V jiném prostředí myslím. Zda by v té tmě a při odvedení do jemu vyhrazeného prostoru reagoval stejně?Případně, zda by se takhle choval, měl-li by ho v rukou někdo jiný- např. cvičitel?
naprosto chápu, že to musí být hodně hodně nepříjemné toto zažívat a psu de-facto nemoci věřit. Je mi to moc moc líto.
nicméně dodám, že si myslím, že ten pes se fest bojí, proto takhle reaguje, on si chrání svůj život, i proto jde takhle tvrdě 🙁
Jo, mám taky takovej dojem…
Strašně moc a moc držím Georgovi palce, aby přišel na to, čeho, a aby se jim to povedlo ustát…
;( ;( (h)
Maxovi držím palečky, Georgovi a Míle také….. (y) (y) (h)
malé OT: Dede – včera jsem ti posílala mail..došel?
Zdravim, zkusil bych jeste podivat se nebo napsat na toto forum: http://www.psycholog-psu.com/poradna/, pripadne zavolat a poradit se. Urcite to stoji za to.
Petr
To jsme už Georgovi radili , i kontakt na Rudu dostal…. 😉
To chování je pro mě naprosto nepochopitelné, navíc, když to až do teď bylo bez problémů. Co zkusit vyšetření očí, třeba oslepl, může vnímat jenom světlo a útočí ze strachu ze tmy, nebo se mu vytvořil nádor na mozku, atd. Možností je spousta. Vím, že všechno něco stojí a je jen na Georgovi, jak důkladně bude pátrat po příčině. Každopádně moc držím všechny palce i tlapky (cat) (cat) (cat) (cat) i (dog) (dog) , aby to dobře dopadlo.
může být šeroslepý, ale to by snad ta vetka poznat měla, kdyby ho vyšetřila….
Nezlob se, ale nemusela. Pozná choroby sítnice, čočky. Ale centrální (mozkovou) slepotu poznat nejde.
Jak nejde? Když se to pozná u lidí,tak snad u zvířat taky…. :O na nějakém vyšetření….
jinak, jsem narazila na tohle a myslím si,že byste si ten odkaz měli uložit pro pozdější čtení….je to opravdu zajímavé.
http://dobermanncz.eu/?page=progresivni-retinalni-atrofie
Tam, kde se dá kouknout do oka a je něco vidět se to pozná i u psa. (to jsou ty retinální atrofie apod). Centrální slepota ne postižení očního nervu nebo mozkových center. Oko je zdravé, nefunguje mozek (přesněji mozkový nerv nebo centrum). S člověkem si popovídáš, uděláš EEG, další velmi složitá vyšetření. U psa to zatím nejde. Ten ti obrázky nepojmenuje. Jinak vyšetření „dostupných“ částí oka umí u nás pár specialistů, to není zásadní problém.
(handshake) díky….dneska nějak pomaleji chápu…
Evo Ž ,s tím mozkem máš velikou pravdu. Mám taky obě oči zdravé, ale v mozku mám jakousi pseudocystu, 8×3 cm, která tlačí na zrakový nerv, takže mé vidění je takové jaké je. A upozorńuji na vlastní zkušenost. ta cysta vlastně následně vyvolala mou epilepsii, takže podobná spojitost i s Maxovou hlavou by být mohla. Nerozumím moc psímu jednání, nebyla jsem dost důsledná, takže sama mám doma dost velkého psího rozmazlence a nevychovance , ale osobní zkušenost mám tvrdou hlavně s vlastním mozkem, epkou a ošima. Totéž být může i u Maxe. P prosím, do hlavy nééé bíít.
A ještě jedna člověčí zkušenost z mé vlastím rodiny. Starší naše dcerka zuž jako dvouletá utrpěla 1. a velice těžký úraz hlavy, když proletěla nedodělaným zábradlím a spadla o patro níž( tedy cca 3,5m. když v 10 letch přílítla v nečekaném epizáchvatu přes řidítka kola, bohužel to odneskla opět hlava. všechny ty úrazy hlavy se sečetly až v její v pubertě. Od té doby epak útočí stále a vyvinulo se i jiné, následné onemocnění pychiky. Totéž se mohlo stát v ěštěněcím věku kaxovi. Opilci ve vzteku většinou tlučou kolem sebe hlavanehlava. Několik na hlavu mířených ran mohl snadno utržit Max. n A projevit se to mohlo až taky teprve nyní. To jsou moje zkušenosti. Netvrdím, že vím, mám právě jen ty zkušenosti lidské.
Dobrý den a Jiřinkám k svátku popřejeme jen to nej nej nej…… (rose1) (d) (^)
JIŘINKY! (inlove) Přeju vám všechno nejlepší k svátku. (f) (sun) (f) (h) (f)
Jiřinky, posílat Vám květiny, to je jako nosit dříví dolesa, tak (sun) a (y) a (hug)
Jiřinkám s kytičkovým jménem všechno nej nej nej (f) (sun) (h)
Jiřiny, Jiřinky, Jiřky, (rose1) (h)
Jiřinky, všechno nej a užijte si to. (d) (^) (rose1) (h)
připojuju se k ostatním gratulantům s přáním všeho nej a pugétem (rose1)
Jiřinyi Jiřinky, všechno nejlepší! (h) (rose1) (^) (d)
všem Jiřinkám (f) (f) (f) (f) (f) (f)
Všem Jiřinkám (h) (rose1) (^)
Taky se připojuji! (h) (sun) (^) (d) (inlove) Všechno nejlepší. Jako malá jsem nechápala, proč mají svátek v únoru, když kvetou koncem léta. A ta, pro mne dětská záhada, mě vždycky napadne, když gratuluju nositelkám tohoto jména (chuckle) .
Jedna moje prababička byla Jiřinka, tak se taky připojuju (sun) (f) (f) (f)
Hezký den všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
Georgi, klobouk dolů před tebou i Mílou (nod) Tuším, že je to hrozně těžké a smutné rozhodování. Moc držím palce, kdyby se vše usadilo do poklidných kolejí – i když strach… strach už z Maxmiliána budete mít v hloubi duše skrytý napořád.
Musím souhlasit s Xerxovou. Neřekla bych to líp.
ano Xerxová, tohle je na tom to nejhořší, že člověk nemůže věřit. Přemýšlím, jestli by se nedal najít pro Maxe nový domov. U nějakého zkušeného psího člověka, výcvikáře.
Asi by byl jiný domov pro Maxe nejlepší. Celé to už trvá dost dlouho a Míla s Georgem žijí v jedné domácnosti se psem, kterému nemůžou věřit, takže v neustálém stresu. Byla by mizérie, kdyby se to podepsalo na jejich zdraví.
Zvířetníci, ale to bychom mohli pro Mílu, George a hlavně chudáka Maxe udělat, co říkáte? Koupit dvě balení a šupito presto je poslat do Klokánie.
Georgi, nemám žádnou zkušenost s poštou do Klokánie, nebude problém s tím, že pošleme léky? Jsou nějaká omezení?
Přeju všem krásný den. (h)
Děkujeme moc, Dede už na tom pracuje a tak si ostatní nedělejte vrásky. Raději trochu palcodržny. Asi bude třeba.
Georgi, zkuste Českou poštu, kalkulátor zásilky: http://kzas.ceskaposta.cz/eep_zkal/CountProduct.action , léky by Vám mohl někdo z ČR jejím prostřednictvím odeslat.
Budu drzet palce,aby prasky zabraly a psycholog pomohl.Musi to byt pro Vas tezke,ale verim ze se rozhodnete spravne.Tak hodne stesti.
Mohu se plést, ale řekla bych, že je to celkem jasné – buď musí pryč Max nebo soused …. a jestli by to pomohlo, to je otázka …. vzali jste Maxovi jeho teritorium a těžko mu vysvětlit proč a zač ….
Psův je tak maximálně pelíšek, všechno ostatní je MOJE. A do MÉHO teritoria může každý koho tam já pustím.
Omlouvám se za OT: Mohu poprosit o přidržení palců kolem 12.45? Hřívnatec absolvuje komisionální přezkoušení ze zeměpisu. Poctivě se učil, k svačině nafasoval PZP (první zvířetnickou pomoc) ze zásob od Boxíkové a navrch přívěšek pro štěstí s perleťovým slonem od Bláži. Tak snad už jen aby nebyl moc nervózní a dokázal prodat to, co umí (h) Dík!
Držím moc (y) (y) (y) (y) (y) (y) (y) (y)
(y)
(y) (y) (y) (y)
(y) (y) (y) (y) (h)
Drzim. (y) (y)
Jasně, že přidržím. (y) A Renátko, prosím, vyčisti si schránku, potřebuju Ti něco důležitého poslat. (e)
(y)
Držím, i na nohách. 😉
(y) (y) (y) (h)
(y) (y) (y) (y) (y)
Držím (y) (y) (y)
(y) (h)
Jistě – on to zvládne (y) (y)
držím (y) (y) (y) (y) (y) (y)
(y) (y) (y) (sun)
Moc na něj myslím.
Tak fčil začínám držet !!!
Chuderka Max – až mi srdce trne, něco se stalo a on to neumí vypovědět. Já snad příště zprávy z Klokánie raději číst nebudu. (Vidím, jak se snažíte, ale beztak… to vybrané místo na zahradě mne bude strašit ve snech.)
Mě spíš děsej lidi,co nechaj uspaný zvíře na veterině s vědomím, že skončí v kafilerce…. (envy)
Pokud nevěříš na hřbitovy a jsi z města, tak moc možností bohužel nemáš. 🙁
Věřím na hřbitovy, Šarika v Malšovicích (HK) v Lesním tichu mám a okolo něj odpočívá spousta dalších zviřátek….
Já na hřbitovy pro zvířátka nevěřím a jsem z velkoměsta. Když jsem musela utratit svého prvního koně, nebyl pro mne nejhorší jeho odchod (pořád je se mnou), ale ta představa, jak ho budou nakládat do kafilérky… ;( ;( ;(
Taky proto jsem si pak padesátikilového Beníka zakopala pod smrčkem. Aspoň to jsem směla.
Proto máme všechny zvířátka pohřbený na chatě u lesíka (jde o malé exempláře, žádní koně atd 🙂 ) nechat je na veterině nešlo 🙁
a když ani žádnou chatu, chalupu, zahradu nemáš? 🙁
děsí mě to už teď, první Zuzanku jsme měly z útulku, tam jsme s ní odešly a útulková paní vedoucí mi ji slíbila pochovat vedle svých kočiček v Radlicách – snad to udělala, doufám, věřím… ale co bude dál, nevím… ;(
Jeden králík odpočívá uprostřed Ostravy v parku (blush) Byl to docela malý králíček, ale i tak jsme ho pohřbívali uprostřed noci, a asi to není úplně zákonné…
No jo, ale co mají dělat staří lidé, žijící v bytě, chatu nemají, děti nemají, peněz nazbyt nemají a musí utratit pejska? Ono to asi není tak jednoduché, ale ne vždy je možno zvířátko někde pohřbít a u toho veta prostě zůstat musí, protože pro dotyčného je to jednodušší. Asi to nejde jen tak odsoudit.
tak tak, zrovna teď jsem to o „patro“ výš napsala ;(
Já to určitě neodsuzuju -když to jinak nejde, tak nejde. Koníka jsme utráceli v půli listopadu, tak jsem musela vzdát i plán na noční výkopové práce bobcatem na poli – a že už jsem to měla vymyšlené 8)
Jen říkám pokud to jen trochu jde…
Myslím, že už jsem to tu jednou psala. Ale já mám Lorda na zahradě, Rexe v urně doma (odešel uprostřed zimy) a na Rosse ještě rozhodnutí čeká. Patrně také kremace. A než dojde na mne, rozházím popel v lese, kam jsme spolu chodili. A sama se tam nechám rozházet taky.
Neodsuzuji to, někdo fakt nemá kam (u nás psí hřbitovy a kremace moc nejsou). I když já jsem žádného ze svých psů v kafilerce nenechala. Každý má své místo, tu pod švestkou, tu pod smrčkem…. Není to úplně podle zákona, ale stejně bych je nedala do kafilerky.
No, ale já jsem viděla takový hrobeček v rokli – rozhrabaný zvířaty, asi většími psy. Nic hroznějšího jsem neviděla, straší mě ta vzpomínka ještě teď.
Páníček byl línej a vyhrabal moc mělkou jámu. 1,5 m to jistí.
Všechny naše zvířata odpočívají u mamky na zahradě. Samozřejmě to není legální, porušili jsme tím hygienické předpisy. Ale je to naše zahrada a ať si hygienické předpisy trhnou nohou!
Jen Verunka (zahynula 17. listopadu, znovu děkuji za projevenou účast – je dobré vědět, že v tom člověk není sám) spinká v našem novém domově na dvorku. Kdybych bydlela v bytě bez zahrady, asi bych se ji pokusila pokoutně a protizákonně pohřbít v místech, kam jsme spolu chodily a kde se jí líbilo. Jenže Verča měla 15 kilo, fakt nevím, jak bych pokoutně a nenápadně pohřbila koně, nebo 60 kilového psa, když by mi bylo třeba 80 a byla bych vetchá stařenka… Doufám, že tohle nikdy nebudu muset řešit.
v tomhle punktu ať si zákon trhne! dnes a denně putují do země a do vody průmyslové odpady – co by asi tak mohl pokazit malý pejsek, spící pod lískou oříškovou? Rozárka spinká pod dubem.. rostou na ní zjara orseje a sasanky. příroda se vrátila k přírodě…a mě může každý hygienista políbit šos 🙂 (cat) (bat) (cat)
Šarik je na hřbitově a moje představa je, že až jednou odejdu já,tak chci k němu..a až přijde čas mých kočičích holčiček (doufám,že za hoooodně dlouho), tak budou taky u Šarika..
Šarik chodil rád do lesa na procházky a běhat si a čuchat….tak je v Lesním tichu… místo stojí 100,-Kč ročně, což není moc. Předplatila jsem si na 10 let a zase to prodloužím, až přijde čas….. v Polabinách v sídlišti pohřbít tajně 41kg ovčouna..s představou, že tam za chvíli někdo začne kopat nějaký potrubí nebo něco..nene, chtěla jsem klidné místo a tak jsem ho našla…
Jinak je pohřben do země, dostal sebou misku s granulema, svoji deku , hračky…brečel i hrobník, co kopal hrob. Pohřeb žehem u nás tehdy dělalo jen Brno, stálo to 7.000,- , ale já ho zpopelnit nechtěla….
jasná věc – ovčoun je velký pes… ale náš čumáček měl 5.5 kg, jako větší kočka…kdyby byl větší, jistila by to zahrada u přítele. ostatně, hodně špatně bych tě odhadla, kdybych si nemyslela to, co jsi výše napsala 😉 to je úplně bez diskuse 🙂 a tvoje kočičky tady budou ještě hoooodně dlouho, mourovaté komando 🙂 už se na ně těším, na potvůrky 🙂 dneska jsem si povídala se známou paní, co má poblíž centra obchůdek a došly jsme taky k jejímu červenému peršánkovi, kterého měla 18 let! (cat)
Ono jde o hygienu z důvodu znečištění spodních vod, podle zákona by se snad ke každému kadaveru těžšímu než 30 kg měl volat odvoz do kafilerky… Ale zákon nepočítá s citem no… (h)