Baskové pokládají kuchyni za sídlo umění, a to rovnou s velkým U. Ze všech regionálních kuchyní v oblasti je také baskická kuchyně nejvíce ceněná. Možná i proto, že ta dnešní je skvělou kombinací tradice a modernosti, vydobyli si zdejší vynalézaví kuchaři už dávno renomé doma i v zahraničí a „nová baskická kuchyně“ se stala v gastromomickém světě pojmem. V tajemné sluji baskického kuchaře vznikají pokrmy neobyčejné a nevšední, připravené z těch nejlepších surovin, ze štědrých darů moře i vnitrozemí. A baskický kuchař je také na své umění patřičně hrdý.
V Baskicku je totiž vaření koníčkem, vznikly tu a velice rychle se rozšířily vůbec první gastronomické společnosti ve Španělsku. Jejich původ je nejasný. Ty první vznikly někdy v druhé polovině 19. století v San Sebastianu jako uzavřené společenské kluby mužů, kam ženy neměly přístup. Hrály se tu karty a jiné stolní hry, organizovaly se nejrůznější kulturní akce a hlavně se dobře jedlo. Kupodivu není známo, že by tu kdy vznikla jakákoliv revoluce. Jídlo, které připravovali samotní členové, bylo vždy nejdůležitějším bodem těchto pravidelných setkávání.
Podobné spolky se postupně rozšířily po celém Baskicku a dnes jsou jich stovky. Nejstarší společnost Unión Artesana byla založena v San Sebastianu v roce 1870. Dnes má asi 250 členů nejrůznějších profesí, kteří na provoz přispívají stejným dílem. Každý člen má svůj klíč, může sem kdykoliv přijít, a také si kohokoliv pozvat (i ženy). Chce-li se některý z členů pochlubit svým kuchařským uměním, stačí, když si přinese suroviny a pak už se dá do práce. Do zvláštní knihy zapisuje jen to, co si vezme ze společné spíže a sklípku. Pak všechny položky sečte a příslušný obnos vloží do pokladny. Údajně se stalo jen dvakrát, že účet nesouhlasil. S takovým členem se pak spolek okamžitě a celkem snadno rozloučí, vždyť na jeho místo už čekají desítky dalších. Být členem gastronomického spolku je totiž otázkou prestiže.
A teď, když jsem s patřičnou pozorností uvedla kuchaře, je čas věnovat se i nástrojům jejich umění – surovinám a postupům.
Pokud jde o suroviny, vládne v baskické kuchyni treska, (bacalao) připravená na nejrůznější způsoby. El bacalao al pil-pil čili treska se zvláštní jemnou omáčkou je opravdovou lahůdkou. Tato omáčka je pokládána za baskickou specialitu a dodává i jiným rybím pokrmům nezaměnitelnou chuť. Zlak nachový je český název pro el besugo, rybu, která se také na zdejším jídelním lístku objevuje velmi často a už tradičně se připravuje na roštu. Lidovým jídlem je marmitako, kotlík s tuňákem a brambory. Někdy, zvláště při vaření někde na pobřeží pod širým nebem, mohou být místo tuňáka použity i sardinky.
Marmitako je obvyklé jídlo rybářů nejen v Baskicku, ale po celém severním pobřeží Španělska. Na přípravu budeme potřebovat:
3 lžíce olivového oleje, menší cibuli nakrájenou na kroužky, 2 jemně nasekané stroužky česneku, 4 menší pevná rajčata, 50 g osušených kaparů, 4 větší brambory oloupané a nakrájené na asi 1,5 cm silné plátky, 2 šálky slepičího vývaru, 400 g filetů z tuňáka, sůl a pepř.
Troubu si předehřejeme na 200 stupňů.
Do středně velkého pekáče dáme 2 lžíce oleje a zahřejeme na střední teplotu. Na oleji necháme zesklovatět nakrájenou cibuli a přidáme jemně nasekaný česnek, oloupaná rajčata zbavená semínek a nakrájená na menší kousky a za občasného míchání vaříme tak dlouho, dokud rajčata nezměknou (asi 10 minut). Nakonec vmícháme kapary.
Mezitím naskládáme plátky brambor na dno kastrolu nebo ohnivzdorné mísy tak, aby se plátky překrývaly. Směs cibule a rajčat rozložíme na brambory a všechno zalijeme vývarem. Kastrol nebo mísu vložíme do předehřáté trouby a pečeme, dokud nejsou brambory téměř hotové – což trvá asi 25 minut. Řezy z tuňáka podle chuti osolíme a opepříme, položíme na vrstvu brambor a pečeme ještě asi 5 – 8 minut, dokud není tuňák zcela matný. Můžeme ozdobit sezónní zeleninou a podáváme horké nebo v pokojové teplotě.
A teď tedy ta treska.
Bacalao
Tohle jídlo se „lege artis“ připravuje ze solené tresky, ale protože tahle surovina není u nás běžná (naštěstí), docela dobře si vystačíme s tresčími filety. V tom případě nám odpadne nutnost tresku řezat pilkou, 24 hodin namáčet ve vodě a nemám dojem, že by to jídlu nějak uškodilo – spíš naopak. Budeme potřebovat:
800 g filetů z tresky, 500 g rajčat, 300 g cibule, 3 červené papriky, olej, strouhanku, sůl a pepř.
Porce tresky dáme do hrnce do studené vody a postavíme na plotnu. Když voda začne vřít, odstavíme hrnec na okraj plotny nebo snížíme plamen na co nejmenší míru a necháme tresku v této skoro vroucí kapalině asi 5 minut stát. Mezitím si v kastrolu rozpálíme olej a dáme do něj oloupaná, drobněji nakrájená rajčata a cibuli nakrájenou na jemno. Dusíme na velmi mírném ohni, dokud nevznikne hustá kaše – tu nalijeme do zapékací mísy, osolíme, opepříme a rozložíme na ni okapané filety, které ještě přikryjeme očištěnými paprikami nakrájenými na dlouhé tenké proužky. Zasypeme hustě strouhankou (docela se mi osvědčila strouhanka chlebová) a dáme do horké trouby zapéci – strouhanka by měla do sebe vsát část tekutiny a na povrchu jemně křupat.
Za mistrovské dílo baskické kuchyně se považuje úprava tresky se zvláštní, horké majonéze podobnou omáčkou jménem pil-pil. Tato bacalao al pil-pil se taky původně připravuje z tresky sušené, ale není to v žádném případě podmínka – jen je třeba, aby porce tresky tentokrát pokud možno byly i s kůží. Dokončení jídla tak jako tak vyžaduje určitou zručnost a praxi, a tak si nováček může poněkud usnadnit práci, pokud použije pouze velmi kvalitní olivový olej. Na suroviny není bacalao al pil-pil náročné, budeme potřebovat:
800 g tresky, asi 2 dl kvalitního olivového oleje, 3 stroužky česneku nakrájeného na jemné plátky, množství chilli odpovídající asi jedné rozdrcené sušené chilli papričce (kdo si troufá, může víc).
Příprava: tresku opláchneme a lehce osušíme papírovým ubrouskem. Nakrájíme ji na čtverce o straně asi 6-8 cm, a to včetně kůže (později nám právě ona pomůže vyrobit tu správnou omáčku pil-pil). Ve větším kastrolu středně rozpálíme asi třetinu připraveného olivového oleje, a na něm krátce osmahneme jemně nakrájený česnek a chilli. Česnek by měl mírně zezlátnout, takže to celé nebude trvat víc než asi dvě minuty. Pak česnek i chilli vyjmeme malým sítkem a rovněž olej uschováme na později – budou sloužit k dokončení tresky a jako ozdoba při podávání.
Snížíme teplotu, přidáme zbytek oleje (bude ho vyšší vrstva) a do něj vložíme porce tresky. Zvolna opékáme asi 10 minut a dáváme pozor, aby olej nebyl příliš horký, měl by pouze kolem kousků tresky lehce bublat. Pokud kolem masa prská a vystřikuje, je to chyba a zmírněte plamen. Opečené a okapané kousky tresky přeložíme na talíř, olej po smažení přelijeme do vhodné (ohnivzdorné) nádoby a necháme vychladnout. Treska už mezitím zchladla alespoň natolik, že se vám rukou podaří odstranit všechny vyčnívající kosti – porce by se vám ovšem při tom odstraňování neměly rozpadnout. Po téhle úpravě vraťte tresku zpět do kastrolu – položte ji v jedné vrstvě kůží vzhůru a než zahájíte poslední choulostivou operaci – přípravu omáčky – ujistěte se, že všechny přísady včetně vlastního kastrolu jsou pouze vlažné. Porce tresky polijte 2 – 3 lžičkami rovněž už vychladlého olivového oleje (doporučuji začít tím, v němž jste smažili česnek a chilli) a postavte kastrol na malý plamen.
A teď to přijde:
Zapojte obě ruce a začněte kastrolem otáčet kruhovými pohyby nad plamenem. Z oleje by se měla po chvíli tohoto tělocviku začít vytvářet emulze – kapky oleje začnou světlat a slévat se do větších „loužiček“, budete-li zvláště úspěšní, veškerý základ omáčky v kastrolu zesvětlá a více méně se spojí. Nemáte ovšem ještě ani zdaleka vyhráno. Povolejte pomocného kuchaře a požádejte ho, aby do hrnce po lžičkách pomalu přidával další olej, zatímco vy dále posilujete s kastrolem plným ryb. Podle toho, jak kvalitní byla treska (a hlavně, kolik slizu obsahovala její kůže), podaří se vám během 15-20 minut vyrobit dostatečné množství omáčky, aby vystačila na mírné polití jednotlivých porcí. Je pravda, že omáčky není potřeba mnoho, jedná se v podstatě o olejovou emulzi a při požití většího množství by na vás mohla mít poměrně pronikavé účinky.
Porce tresky rozdělíme na talíře, kde je mírně polijeme omáčkou a ozdobíme osmaženými plátky česneku a chilli, které jsme si na počátku práce odložili stranou. Podává se velmi teplé, obvykle s chlebem.
A naposledy treska: ttoro.
Nedejte se mýlit, i když Španělsko je na dohled, nemá tohle jídlo s býky vůbec nic společného. Budeme zase potřebovat tresčí filety, tentokrát dosti silné, pro každého strávníka jeden. A kromě toho (pro 4 osoby) ještě 12 kousků mladých bílých cibulek, 1 dl olivového oleje, 5 krajíců bílého chleba, stroužek česneku, sůl, pepř, bouquet garni a asi 2 litry vody.
Vezmeme oblíbený velký kastrol, rozpálíme olivový olej a na něm zpěníme nadrobno nasekanou cibulku. Zalijeme vodou, přidáme bylinky, sůl a pepř a necháme prudce vřít asi 15 minut bez pokličky (zato s digestoří zapnutou na plný výkon, jinak dopadneme v kuchyni jak gorily v mlze). Pak přejdeme do opačného extrému: přidáme tresčí filety, velmi zmírníme oheň, zakryjeme kastrol pokličkou a necháme asi hodinu jen velmi mírně bublat.
Technická poznámka: pokud (jako já) vaříte na elektrické plotně, doporučuji prostě připravit druhou plotnu na nižší teplotu a hrnec na ni přetáhnout – když budete čekat, až ta původní plotna vychladne, pravděpodobně se vám treska rozpadne. Vaření je prostě alchymie, ne?
Na té rozpálenější plotně pak můžete pokračovat přípravou topinek z bílého chleba. Postup známe všichni – krajíce zprudka opečeme na oleji a potřeme hojně česnekem. Z hotové polévky vyjmeme řezy z tresky a položíme je do hluboké mísy (nebo jednotlivě každému na talíř), každý řez přikryjeme topinkou. Nakonec zalijeme polévkou a podáváme na stůl.
V Baskicku ovšem mají i jiné ryby a dokonce i jiné suroviny než právě ryby. Tady je pár ukázek vynalézavé baskické kuchyně, které se v našich podmínkách docela jistě uplatní. Nenechte se mýlit – to první je ZASE RYBA! Dokonce s doprovodem.
Platýz po baskicku neboli Lenguado a la vasca
800 g filetů z platýze, 4 lžíce olivového oleje, 2 lžíce hladké mouky, 2 dl bílého vína, 8 stroužků česneku, 200 g škeblí (i konzervované), 150 g oloupaných krevet, sůl, citronová šťáva, 2 natvrdo vařená vejce, konzervovaný chřest, 4 rajčata, petrželová nať.
Porce platýze osolíme, pokapeme citronem a necháme asi dvě hodiny v chladničce odležet (maso zpevní a lépe se s ním pracuje, když už pomineme zvýraznění chuti). Potom jednotlivé porce opečeme po obou stranách na rozehřátém oleji a vložíme do pekáčku. Česnek nakrájíme na plátky, lehce osmažíme ve výpeku a dáme na porce opečeného masa. Pak přidáme víno, sůl, škeble a krevety. Dusíme zvolna asi deset minut (škeble musí být otevřené). Přidáme jemně nasekanou petrželovou nať a přendáme na předehřátou mísu. Obložíme teplým chřestem, plátky vajec a pečenými rajčaty.
Chuťově zajímavý, v našich zeměpisných šířkách ne úplně běžný a přitom dostupný způsob úpravy kuřete je kuře baskické.
Budete potřebovat: větší kuře, 2 lžíce mouky, stroužek česneku, 3 lžíce husího sádla (pro zapřisáhlé odpůrce živočišných tuků olivového oleje, ale – mezi námi – není to ono…), 4 rajčata, 4 ostré papričky (chilli, jalapeňos, co kdo snese), 150 g vařené šunky, 100 g žampiónů, 1 dl bílého suchého vína, 250 g rýže, sůl, pepř a petrželku.
Kuře naporcujeme na větší kousky, které lehce obalíme v mouce. Kameninovou (nebo jinou zapékací) nádobu důkladně vytřeme česnekem, rozpálíme v ní husí sádlo a kousky kuřete na něm opečeme do světle hněda. Oloupáme a rozmačkáme rajčata, nadrobno nakrájíme očištěné houby, papričky (bez jadérek) a šunku. Všechno přidáme do mísy ke kuřeti, osolíme, opepříme, podlijeme bílým vínem a dusíme v troubě pod poklicí asi 30 minut. Hotové kousky kuřete narovnáme na mísu a omáčku ještě trochu zredukujeme. Pak ji nalijeme na kuře a posypeme jemně nasekanou petrželkou. Jako příloha se doporučuje vařená rýže.
Lilky po baskicku neboli Berenjenas vascas
2 lilky, 2 cibule, 1 celerový řapík, 8 stroužků česneku, 700 oloupaných sterilovaných nebo čerstvých rajčat, 8 velkých žampionů, 6 paprikových lusků, 6 lžic olivového oleje, sůl, 2 lžíce citronové šťávy, mleté chilli, bazalka, dobromysl, koriandr, 250 g strouhaného sýra, 3 vejce.
Omyté lilky nakrájíme na silnější plátky, osolíme, obalíme v rozšlehaných vejcích a na části oleje osmažíme. Vložíme do olejem vymazaného pekáče. Mezitím na oleji zpěníme cibuli nakrájenou na kolečka, na nudličky nakrájené paprikové lusky, česnek, žampióny a rajčata. Osolíme, okořeníme a přidáme překrájené bylinky. Dusíme asi 30 minut, až se tekutina částečně vydusí. Potom touto směsí zalejeme opečené lilky a posypeme strouhaným sýrem. Dáme zapéct do rozehřáté trouby. Zelenina se nesmí rozvařit.
Rýže gachucha
Pro 5 osob budeme potřebovat: 300 g rýže, salám chorizo, po 100 g uzené slaniny, zelených oliv a zelených paprik a jemně nakrájené cibule, 300 g rajčat , 0,5 dl oleje, 40 g másla, světlý masový vývar, bouquet garni.
Rýži propláchneme v cedníku a lehce osušíme v ubrousku. Najdeme větší pánev nebo kastrol, které budeme později moci vložit do trouby. Rozpálíme olej a osmahneme na něm 3/4 nakrájené cibule, přidáme rýži a mícháme tak dlouho, dokud nezíská mléčný odstín. Pak do jiného, menšího kastrolu nalijeme 1/2 litru vody, oloupeme rajčata (nebo použijeme loupaná z konzervy), rozkrájíme na čtvrtky a přidáme do kastrolu. Doplníme zbylou cibuli, sůl, pepř a bouquet garni a směs dusíme, dokud rajčata nejsou zcela měkká a povolná – potřebujeme je totiž prolisovat. Vyrobený protlak přidáme k rýži, zalijeme světlým vývarem a doplníme slaninou a paprikami, nakrájenými na jemné proužky, a nakrájenými vypeckovanými olivami. Osolíme, promícháme a přikryjeme poklicí – vložíme na 20-25 minut do trouby a během dalšího dušení se snažíme s obsahem pánve už nemíchat. Jakmile rýže vsákne tekutinu, jídlo ochutnáme, podle potřeby přisolíme, přidáme salám chorizo nakrájený na kolečka, opatrně promícháme s kouskem másla a v nahřáté míse podáváme.
Docela zajímavou baskickou specialitou jsou tzv. „sidrerías“, což jsou v podstatě bary nebo nálevny, navštěvované převážně od ledna do května. Hlavním podávaným nápojem je tu tzv. „sidra“ – obdoba anglického cideru nebo francouzského cidre. Základem tohoto nápoje jsou zkvašená jablka nebo hrušky a existuje i cidre s příchutí jiného ovoce (např. lesních plodů). Mám pro tento druh nápoje jistou slabost. Prostě mi chutná. V Čechách ovšem nepatří k právě rozšířeným, a tak mě představa, že si mohu zajít na cidre do zvláštního, k tomu určeného baru, docela potěšila. O to víc, že i tam se kromě nápoje vyskytuje i řada typických a velmi dobrých jídel.
Úplně nejčastěji je to kvalitní hovězí, pečené na řeřavém uhlí a zvané chuletón a la brasa. Takový řádný kousek bývá kolem 1 kg těžký a musí mít po upečení na řeřavém uhlí křupavou kůrku, zároveň však maso uvnitř zůstane křehké, měkké a šťavnaté. K takovému masožroutskému nadělení už je pak škoda zajídat cokoliv, snad s výjimkou dobrého chleba. V sidreríi můžete dostat často i tresku na paprice, treskovou tortillu, alubias con sacramentos, což jsou vařené černé nebo červené velké fazole obvykle v doprovodu jelítka nebo ostře kořeněné klobásy, pimientos del piquillo – červené papriky pečené na řeřavém uhlí a s omáčkou, pod názvem la menestra de verduras se skrývá směs mnoha druhů čerstvé zeleniny (chřest, artyčok, hrách, růžičková kapusta, mrkev, boby), která se obalí a uvaří, někdy se také jí společně s kousky jehněčího na roštu. A samozřejmě, nesmí chybět sýr.
Sýry jsou tu převážně ovčí a asi nejznámějším z nich je roncal. Jeho výroba je tradiční a farmáři snad ve všech pyrenejských údolích dodnes produkují sýr tradiční ruční metodou. Roncal se vyrábí mezi prosincem a červencem, v údobí kdy se rodí jehňata a kdy ovce mají nejvíce mléka. Pravý sýr Roncal se dělá ze syrového, nepasterizovaného ovčího mléka s přidání zvířecí sýřeniny a musí uzrávat alespoň čtyři měsíce. Mladý sýr je na ovčí sýr nezvykle máslový a má trochu ostřejší chuť. Avšak delším zráním se jeho ořechová chuť se zdokonaluje do zaoblené pikantnosti. Roncal je výborný nakrájený na tenké plátky jako součást tradičních (a na celém Pyrenejském poloostrově obecně rozšířených „jednohubek“ zvaných tapas, ale dá se velmi dobře jen tak mlsat k některému ze zdejších vín, nebo přidávat do pokrmů.
Baskové dávají přednost vínu a rozhodně se jim není co divit. Jejich bílá, růžová i červená vína z oblasti Rioja Alavesa (má podobné nejen jméno, ale i podobné podmínky pro pěstování jako sousední Rioja) patří mezi nejvyhledávanější na světě. Pije se tu ovšem i pivo, a zřejmě nikoho nepřekvapí, že se podává v menších sklenicích, obvykle o objemu 2 nebo3 deci. Můžete tu ovšem potkat i „pivo menší než malé“, i když velmi silné a chuťově výrazné. Říkají mu zurito – a velikostí je to velký panák… půl deci piva…
A úplně na závěr: nevím, jak si to vysvětlit, ale v Baskicku (ani v později prostudovaných kuchařkách) jsme neobjevila prakticky žádnou sladkost, která by stála za zmínku buď proto, že je tradiční a baskickou kuchyni si bez ní nelze představit, nebo proto, že je mimořádně chutná. I ty baskické koláče jsou v převážné většině slané. A pokud se nějaké laskomina hlásí k Baskicku alespoň svým názvem, většinou bych za její regionální původ ruku do ohně nedala.
Přesto doufám, že vás toto rychlé nakouknutí do baskické kuchyně upoutalo – i když nebylo ani trochu sladké. Vlastně bylo. Vždyť cidre tu o kousek výš tekl proudem…
Příjemné cestování s vařečkou a případně i dobrou chuť všem čtoucím.
;;) R O Z V E R N Í Č E K . ;;)
.(*) U lidožroutů se vaří oběd, matka míchá velkou kostí v kotlíku a okolo běhají malí kanibálci. Vtom jeden nakoukne do kotle a vzdychne: „Ach jo, zase polívka z pytlíku.“ .(*)
~o) Vinšuju všem přítomným klidný večer, hezké sny, pěkně se vyspinkejte
a přemýšlejte co budete o víkendu míchat v kotlíku. ~o)
Tady je jasně vidět, jak moc se bílej muž provinil na původním etniku (clap) (rofl)
heslo: Vitana vaří za Vás, se k nim asi nedostalo. Jinak by si paňmáma Kanibalovic před obědem odpočinula (chuckle)
Kdysi byl uveřejněn v Mladém světě tento dotaz:
Když za nás uvaří Vitana, proč také neumyje nádobí?
Odpověď: Vitana není žádný blbec!
Vitana vaří za vás, zvracet budete sami….
V sedmdesátejch letech jsme přes Byšice jezdili na chalupu. To byly zážitky (whew) Okna v autě jsme utěsňovali mechem, možná i kapradím 😛 . Stejně ten smrad nalez dovnitř 😀 . Ty polívky – no, některý se nakonec daly jíst. Ale jestli to vařili z kopyt nebo z čeho (whew)
Od té doby, co jsou na komínech odlučovače, nesmrdí u nás ani Semtín a ani paramo..takže v Byšicích si lidi můžou namloouvat.že bez glutamátu jsou zdravééééé 😉 a nesmrdí (chuckle)
Terro – san, byla jsem velmi prozíravá. Prostě jsem si vzala hluboký talíř zeleninového salátu salátu s tuňákem. Při něm se to Tvoje cestování četlo, jedna radost. 🙂 Horší by to bylo bez kotle před sebou. To bych taky mohla kousnout myš (blush)
Terro-san, tvoje vařečkový putování je prostě kouzelný. Je mi to hodně blízký, protože my vlastně taky chodíme hlavně proto, abysme se dostali k další hospodě (chuckle) – ovšem ty máš jak módes róbes, o kterejch si ráda počtu, ale ani ve snu by mě nenapadlo to vařit, tak i běžný kostýmky…chci říct jídla pro vaření zaměstnaný ženský.
A ještě ke všemu čtivě (y) .
Když to ještě člověk čte po jídle, tak už fakt není co řešit – jen se kochám 🙂
OT pro JANU BA ke včerejší diskusi
Jani (inlove) , stále přemýšlím nad tím, co jsi napsala, i nad onou paní. Ano, určitě byla nevědomá, její zanedbanost mohla souviset s rozštěpem, to pravděpodobně ano. Snad jí operace pomůže zdaleka nejen změnou vzhledu, ale hlavně tím, že to opravdu nebyl dar z čistého nebe, jako je nečekaná výhra ve sportce. Trvalo to půl roku, a za tu dobu mohla mnohé poznat a mnohému se naučit, musela vydržet nemálo bolesti. A také její rodina jí musela hodně pomáhat. Tohle všechno jsou zkušenosti, ke kterým by v běžném životě nikdy nepřišla. Dostala tedy víc než jen změněný vzhled. Doufejme, že jí to pomůže začít nový život.
Co mi došlo, je úloha týmu, tvůrců pořadu. Je to vlastně obrovská odvaha, ba troufalost někomu takhle zasáhnout do života. Je to zdánlivě pozitivní zásah, ale je tomu skutečně tak? Jde o to, co ti „obdarovaní“ lidé dokáží dlouhodobě ustát, kam je tato směna nasměruje a kam je dovede. – No, je stále nad čím přemýšlet.
Tak jsem se přistihla, že při čtení dělám nehlasné „ham, ham…“ 😀 Určitě zkusím, všechno zde popsané mám moc ráda. Neříkal tu někdo, že ta kuchařka vyjde tiskem????
Milá Terro-san. Další velezajímavé povídání. Jsi úžasná, kolik času a podrobnému popisu svým článkům věnuješ. A vždycky, když vidím těn nadpis, tak se musím usmát. Představuji si tě, jak běžíš Andymu v patách s napřaženou vařečkou v ruce. 🙂
Zapečené lilky po baskicku vypadají moc chutně a určitě je vyzkouším v létě (kdy mám vlastní rajčata). Bude to příjemná změna k moussace, kterou v té době často dělám. V jejím původním receptu se také měla kolečka lilku nejprve osmažit (bez vajíčka, jen tak na oleji). Poprvé jsem to i udělala, ale bylo to moc pracné a tak teď už je dávám syrové (a vlastně v chuti žádný velký rozdíl nevidím). Ale hlavně se tenkrát lilek tím předpékáním zbytečně rozpekl. Nemyslíš, že by tohle byl stejný problém? U lilku je problém, že se rychle rozpeče a při tom slupka zůstává pevná (až „gumová“). Na druhé straně, kdyby se předem oloupal, tak z něj zbyde jen kaše. Ale možná právě to obalení ve vejci rozpečení zabrání. Co myslíš, máš to vyzkoušeno?
Rýže „gauchucha“ (krásný název) má podobnou (ale vylepšenou) přípravu jako „Mexican fried rice“. Tu občas dělám, naučila mě jí naše mexická přítelkyně. Dříve bych si nepomyslela, že lze rýži opéci a že se to ovlivní její chuť. Takže já ji nejprve na pánvi míchám tak dlouho, až chytne nahnědlou barvu, pak zaleji „chili salsou“ (ostřejší mexická rajská omáčka) a také nechám povařit, až se tekutina vsákne (já dělám na nízkém stupni na plotně.
Pročtení celé diskuze si budu muset nechat až na večer. Ale znovu děkuji za zajímavé ranní počtení.
Maričkoa jen za ním běží? Nebo ho i tou vařečkou bije ?
Tedy, sharko, já jsem pořád ještě tady! A i když jsem podstatně větší „euroskeptik“ než Andy, žádné rozdílnosti v názorech by mě nepřiměly použít vůči tomuto nadějnému mladému muži brachiální násilí 😀 Já jen aby bylo jasno!
kuš! 😉 Nelez Maričce do snu… (rofl)
No ale máchat by s ní mohla, ne? (clap) Úplně vidím takovou tu óbrvařečku, co se používala na vyváření prádla 😀
Otázkou také je, proč vlastně Terra-san Andyho honí? Vyzobával jí rozinky? Připálil jíšku? Zapomněl koupit chleba? Proč proč proč?
Strkal ruce kam neměl 😉 Pod pokličku (rofl)
Maričko, díky za pochvalu, ale zatím mám co psát a taky mě to baví. Už teď ale tuším, že Andyho nedoženu s vařečkou úplně všude, prostě někde jsem nebyla, nemám koho „konzultovat“… a to je na tom psaní to nejhezčí. Trocha toho vzpomínání.
K lilkům: orestované i osmažené ve vajíčku se mi rozpadají méně, když jsou mladé (nebo alespoň menší), taky jejich slupka je malinko jemnější, neloupu je. Nechávám je ale „vypotit“, aby pustily kapalinu: nakrájet na plátky, lehce posolit a nechat asi půlhodinu v míse. Pak je lehce vymačkám nebo osuším v ubrousku – taky to pomůže. Ale bohužel, při delším zapékání se rozpadnou taky, stejně jako v té musace. Hmota, kterou se baskické lilky před zapékáním polévají, by neměla být moc řídká, konec konců se to celé i se sýrem zapéká jen několik minut. Ale stejně se někdy netrefím a lilky mi v zapékací míse částečně „zmizí“… 🙂
Celá smečka zdraví a mává (wave)
Podle mne to u tech lilku dost zalezi na tom jak jsou mlade/stare. Ty mlade jsou podstatne pevnejsi. Nez jsem mela ten pitomy uraz, tak jsem lilky (a cukety) pestovala. A vybirala jsem oboji ze stonku dost mlade – takove jako v krame nekoupim.
K těm lilkům – občas dělám něco podobného, inspiraci jsem načerpala zde: http://www.souk.cz/?p=91 (nejsou tam ta vajíčka a žampióny). Dobrá je jen i ta mezisurovina před zapékáním (ty osmažené lilky).
Terra-san, opet vyborne a zajimave. A ano, vareni je i alchymie a technologie. A kultura. Jak jsem minuly tyden mudrovala u tveho clanku o omacce s cokoladou a o Mexicu a co prislo odkud nebo kam, tak mne zas ted napadl kulturni vztah mezi ryzi gachucha a jambalayou z Louisiany. To je jidlo tzv. kreolske, tudiz se silnym vlivem z Karibiku,potazmo spanelskem.
A, cerstvou tresku miluju, ale tu kuzi nemuzu. Pripomina mi denni davky rybiho tuku v detstvi. Z tehoz duvodu peclive odstranuju kuzi z lososa – a i to hnede maso pod kuzi. Kocky a Jakey maji radost – a ja taky. Ale tuhle jsem nekde cetla, ze lososova kuze jde prudce osmazit na skvarecky. A to je dobry – pokud se to osusi na papirovych ubrouscich.
Upřímně řečeno, já tresčí kůži taky nemusím, ale místní kuchař ( a pak i chytré knihy) tvrdil, že je tam podstatná kvůli výrobě té omáčky. A že by měla být treska čerstvá, protože pak je v kůži víc toho správného slizu a omáčka se dělá líp. No, popravdě řečeno, nevím. Ten kuchař to nepochybně uměl líp než já, nebo mi nějaký trik neřekl, nebo to prostě z tresky vezené ve zmrzlém stavu přes půl Evropy nejde, ale pokus se příliš nepovedl, takže moje náklonnost k rybím kůžím nevzrostla 😀
Hanko, včera jsem zapomněla napsat, jak velice jsem se pobavila u tvého popisu jízdy s mumií jako spolujezdcem 😀
🙂 jo, s nim byla zabava, nekdy az moc.
Terro-san, díky moc za tu „rýži“. My ji celá rodina můžeme na všechny způsoby, takže zařadím do nejbližšího víkendového jídelníčku. Ale tento týden nee, protože jedeme s přednostou na tzv. eurovíkend (19. 2. máme 35. výročí od prvního rande).
Jinak OT pro Sharku ze včerejška: Samozřejmě že Dobrá znamení – su už prostě hlava stará, dubová, vhodná tak akorát jako věšák pro čepice, které ale nerada nosím (chuckle) , tož co se mnou… hlavně, že jsem to vloni v nemocnici, když jsem měla habakuk času louskala v tom englickém oridžinále….
A já hledala, co zas napsal jiného, co mi uteklo..než mi to docvaklo 😉
Ještě k musherům:
Já jsem svůj zážitek z toho, jak se naší čubiznu, českou strakatou slečnu Bony, vrhlo psí spřežení, konzultovala s mushery z jiných lokalit, například z Krkonoš – a jeden z nich např., podrobně rozvedl, že turista není osamocen, ale k tomu „jeho“ spřežení je připoután i musher na běžkách… Já si to sice neumím moc představit, ale asi ten pán ví, o čem mi napsal.
Podle pana Oldy šlo o jistého pana O., posílám odkaz na jeho stránky. Je tam i popis pobytu turistů. Vypadá to idylicky, že to idylka pro nezúčastněné nemusí vždycky být, už víme.
http://www.husky-dream.wz.cz/
Všem Boženkám, Božulkám, Božkám přeji ke svátku vše nejlepší – hlavně té své sousedkové, co se tu občas vyskytne jako zabukista a je ve vlastnictví několika báječných pejsků a kočiček!
Tak už aby bylo jaro a mávaly jsme na sebe přes potok.
A patří sem (h) (f) (rose1) (^) (d) (coffee) (beer)
Jsem nějaká moc rychlá přitom odesílání!
Jéje, všem Božkám, Boženám a boženkám jakož i dalším slavícím přeju všechno nejlepší a zdraví, zdraví, zdraví.
Copak přidám? Že by perleťové mraky?
http://www.astro.cz/apod/ap110208.html
(rose1)
Aúúú, Boženkám !!!
Byla jsem se podívat na veletrh TOP GASTRO v Holešovicích na Výstavišti. Opět nezklamali, úroveň opět klesla. V jednom Křižíkově pavilonu samé kávovary, struhadla, keramické pánve, keramické nože, čistidla všeho druhu zaručeně fungující apod., takže nic světaborného, klasický TV-shop. V dalších dvou Křižíkových pavilonech klasické mix-koření, které na pojízdných stáncích nabízejí u Makra, v Galerii Fénix, v Galerii Harfa, v Galerii Chodov, všude ve velkých obchodních centrech, což pro mne ale, díky vysokému procentu obsahu soli není koření, sýry a uzeniny, které koupím kdekoliv, hotelové minidžemy, spousta čajů, nápojových automatů, nádobí……… Co bylo kdysi zajímavé, byli vinaři. Ale těch je tam teď pomálu, protože se jim to nevyplatilo. Platit drahý stánek, vína na degustaci, cestu, ubytování a nic z toho? To odradí každého. Takže jen pár se jich našlo a nepatřili zrovna k těm nejkvalitnějším.
Kdybych si tam šla koupit levnější zájezd a spojila to s prohlídkou této akce, budiž, ale představa, že tam investuju 140,- Káčé za nic-moc akci, tak to asi neeeee.
Kdysi jsme pravidelně chodili na Holiday World – ještě když v tom byla ta vůně dálek a exotiky (třeba rakouský Alpy (chuckle) ). Pak už mi to přišlo takový nijaký… občas by se mi líbila ta možnost promluvit si o nějakém regionu, dopravě, zajímavostech – ale pařit se kvůli tomu v dusnu a nechat si šlapat po nohou…
Inko knížku mám!
VAVA a DALŠÍ – no ano! (h)
Dík za upozornění, čtu a píši.
Čtu diskusi pod článkem o naší Bonynce a odpovídám panu Oldovi, snad se ozve.
A víte, co je pěkné? Že tyhle články čtou i ne-Zvířetníci a zapojují se. Nesouhlasím s panem Oldou a mám za to, že kdo podniká na IČ, je podnikatel, a když musherští psi vybočí z cesty a skočí na jiného psa, pak musher pochybil. Ale líbí se mi, že se pán ozval, když nesouhlasí. Jo, to je fajn.
je roztomilé, jak se pan Olda domnívám že nemáme k naší čubizně žádný laskavý vztah, když jí tak NEHEZKY nazývám, chichi ]:) Ujišťuji laskavého čtenáře, že naše česká strakatá česká slečna Bony je – stejně jako u vás – zřítelnicí oka našeho – a že jí i nadále budu pracovně říkat čubizna, už to tak asi zůstane.
Jo a taky napíšu, jak se s tím policie a živnosťák poradily – NIJAK, chichi.
To se bohužel dalo čekat, že si s tím policie ani živnosťák neporadí. 🙁 Nicméně už fakt, že pán asi musel dojít podat vysvětlení a byl alespoň trochu popotahován, je důležitý. Třeba mu dojde, že by měl podnikání trochu přizpůsobit okolnostem. Oni místní jsou v tomto ohledu vždy ve výhodě. Máme s tím poměrně bohaté zkušenosti mimochodem právě z Jižních Čech.
Víš, oni mají někteří lidé pocit, že jedině oni to umí správně. Jde o to se bavit slušně. Pan Olda je pravděpodobně jeden ze spravedlivých (co by říkal na to, že říkám holkám „obludy“- to je určitě nemám ráda, co? a proč tedy sakra lezou po celém baráku a vůbec). Musheři jsou obvykle drsná cháska. Mají své psy rádi, starají se o ně perfektně (to by jim takhle nedělali). Umí. Ale turisti neumí uřídit spřežení. A že by se smečka vrhla nakrýt neháravou kastrovanou fenu?! Těžko. Možná nechtěli přímo krev, pravděpodobně by neublížili člověku, ale to, že smečka je přátelská k lidem neznamená, že je přátelská k cizím psům. Ten slovník bych musherovi odpustila, ve vypjaté situaci také nevolím slova vhodná do salónů. Ale omluva by byla minimum. Že si přivydělává na provoz prácí s turisty. To je v pořádku. Ale zabezpečení by tam mělo být. Něco jiného je pes pod vedením pána na závodech (ani tam se smečky nepustí k sobě) a něco jiného je spřežení pod vedením laika (týden na farmě neudělá z člověka mushera, ani kdyby měl před tím zkušenosti se psy – zákony smečky jsou jiné). Trvám na tom, že je to risk.
A to jsem z Jižních Čech a pejskař.
Z mého pohledu je to právě o tom nepředvídání možných problémů a jejich nepředcházení. Přesně, turista vlastně ani není povinen zvládat perfektně spřežení naprosto cizích psů, ale tím pádem by měl být zabezpečen on i ostatní nezúčastnění proti problémům, které mohou nastat. Podnikej, ale neškoď. Prostě tohle dělat tak nadivoko je hazard. Mimochodem, náš domeček je na Třeboňsku a tedy v dobře dojezdné vzdálenosti do Novohradských hor, ne které z některých míst máme dokonce dobrý výhled. A s místními nakonec také většinou vycházíme a jejich povahy dobře známe. Zbytek jsem okomentovala jinde.
Mám pocit, že se blíží konec platonického čtení v posteli a vypuknou praktika. Lilek miluju v jakékoliv úpravě (i když nejčastější je podle Aidy), baskické kuře znám a sbíhají se mi sliny a rýže přijde na řadu asi první, vzhledem k nejdostupnějším surovinám. Ale kroužit kastrolem asi taky nebudu.
Díky, terro-san.
Není opravdu za co (wave) Ta rýže je jedlá velice moc – jak říkám, jenom švára reklamoval, že je chorizzo málo pálivé. Ale on má zálibu v plamenných pokrmech. Brát ho jako měřítko nelze, je to ten typ co chroupá jalapeňos zasyrova a kdyby se nestyděl, tak si na ně natře wasabi…
Pozdravuj ho, Terro-san….a řekni mu, že máme stejné chutě 😉
Ráda vyřídím 🙂 Ostatně uvažuju, že mu koupím originál wasabi křen v květináči, aby měl čerstvý vždycky po ruce…. Jenže on ho spase i s listy (ty jsou taky pěkně „křenové“, hlavně ty starší…)
A pokud jde o ty stejné chutě – všimla jsem si. Švagříček nám doslova sežral půllitrovku tvých pálivých rozinek. Prostě jako ňamku. K televizi, nebo co. 😀 Samozřejmě jsou mu přány, ale že jsem pak neměla šváru na raketový pohon, to jsem nepochopila.
Chci se podělit o radost i smutek, přesto, že to nepatří k dnešnímu povídání tzv. na veselejší notečku – je nás,myslím, víc, kteří máme výrazně pozitivní přístup k něčemu dobrému na talíři. Já si dám dnes pro změnu něco dobrého „do hrdélka“ – jednak pro smutek, jednak pro potěchu. Ten smutek je to, že u mé nejstarší vnučky – prvňáčka, byla diagnostikována epilepsie. Zcela nečekaně, nikde v rodině žádná genetická zátěž. Při odběru krve nedávno u obvodní lékařky podivně omdlela, odborné vyšetření bohužel podezření potvrdilo. Dcera má další dvě děti, z toho prostřední 5-ti letý klučina je postižený vlivem špatně vedeného a sledovaného těhotenství. Má toho teda ta holka moje na trápení jaksi moc.
A to veselejší – jestli si ještě někdo vzpomene na kauzu „Sirotci“ a mou angažovanost při záchraně 7 +1 psů ze zbídačených poměrů po smrti majitele a jejich následný odchyt a převoz do útulku ve Znojmě – Příměticích? Tohle proběhlo v červenci, brzy byly anonymy, pak po čase opět další, že to celé byl nesmysl, vlastně k ničemu, psy nebude nikdo chtít, jen zatěžují útulek, měli se postřílet rovnou,atd. prostě nenávisti kopec. Tak jestli to někdo z nich, co se ani za svůj názor nedovedou postavit otevřeně, čte, tak: Štěňátko jedné z fen, narozené v útulku, už má domov. Na stránkách útulku jsou fotky i s povídáním. Nedá se jistě říci, že lze křičet Alleluja, radujme se na věčné časy, ale jednak není ještě všem dnům konec a jednak – kolik věcí v životě dopadne vždy na 100%. Mně osobně stačí často i těch procent mnohem méně. Přesto bojuju vždy znovu a dál. Tak díky, osude, aspoň za tohle, já mám radost obrovskou.
Ah jo, trápení není nikdy dost.
Držím palce, aby se choroba dala zvládnout bez problémů, i když je to celoživotní trápení, usměrnit dobře zvolenou léčbou to lze (mám zkušenost se synkem kamarádky).
Tak ZitoB., to se raduji s tebou – jednoduchá řešení (zastřelit psy, vyhodit kocoura, vzdát boj s nemocí) jsou pro jednoduché lidi bez ohledu naakademické tituly. Držím proto všechno, co mám, aby se ta procenta úspěšnosti navýšila, pro vnučku brzy našli lékaři vhodnou terapii.. . Měla jsem podobně nemocného spolužáka, málokdo to o něm věděl, úspěšně ( i když s jistou opatrností) sportoval – a to je dnes medicína o pořádný kus někde jinde… Tak se držte, všici! (y)
Milá Zito,
měla jsem možnost se potkat s několika epileptiky a domnívám se, že pokud bude ddodržovat životosprávu – alkohol ( já vím že teď eště ne ), spánek, jídlo – pomalu nikdo nic nepozná. Trochu problém může nastat s těhotenstvím, ale na to je spousta času. Toho chlapečka je mi líto více – tady je to holt příroda, ale v jeho případě blbost lidská.
Jinak jeden z našich skautíků je epileptik, jen jednou jsme ho v záchvatu vezli na táboře k doktorovi, ale jinak byl i za ztížených podmínek bez záchvatů. Dneska má dva báječný kluky a rád by dvě manželství najednou
Zito, nesmutni (shake) . Je to šok, to ano, ale s epilepsií žije mnoho lidí. Holčinka i rodina si zvykne na omezení, která sebou nemoc přináší a pokud je budou dodržovat, budou holčičku záchvaty trápit co nejméně. Přeju… co vlastně, asi at to rodina zvládne co nejlépe (hug) .
Tak sem se s dovolením přidám. Držím palce, aby nastavili správné léky a správný systém a bude všechno skoro OK. (h)
Já se taky přidám, jistě, jsou jistá omezení, ale jezdívala s námi na tábor dívenka stejně postižená a zvládali jsme to dobře. A nakonec v období puberty to nějak zmizelo, teď už má rodinu a je v pohodě. Tak držím palečky, ať to zvládají, co nejlépe.
ZitoB, měl ji můj otec – on ovšem po mozkovém nádoru a má ji můj skorobratr – sousedovic kluk, se kterým jsme vyrůstali (on jako tvůj vnouček)..kromě toho,že na brigádách nesměšl lézt na stromy a koupání měl povoleno jen když jsme s ním byli ve vodě, nesměl alkohol a nesměli jsme ho stresovat – noční bojovky miloval, tak stresoval on nás…a dospělosti mu stejně povolili mít řidičák, což jsem nějak nechápala, ale on pozná, kdy na něj jde záchvat a tak se někam uklidí a pak se zase objeví, někdy je unavenější,někdy to je jen taková chvilka, že ani nevíme, že něco proběhlo..grandmal jako takový měl snad jen jako kluk v pubertě….nevědět to, nepoznám to a ani okolí….takže držím palečky, ať je to taky ta lehčí forma…. (y) (h)
a já mám taky něco s hlavou, protože si spletu vnučku s vnukem…promiň….. (fubar)
taky znám jednoho..
skoro nikdo to o něm neví a mimo to, že nepije je naprosto ok.
a nedávno mu dovolili i ten řidičák.
takže držím (y)
Já se s dovolením přilípnu, protože to, co potvrzuje Bubu, mohu potvrdit i já – tenhle problém má i jedna členka naší širší rodiny, které vloni po pěti letech vrátili řidičák a záchvat už neměla aspoň 7 let….
Držím palce, aby se epilepsii holčičky podařilo brzy zvládnout. Jak už psali někteří jiní, s pomocí léků a při dodržování pravidelného režimu může žít jako ostatní děti a možná to i nakonec pomine úplně. Chlapečka je mi líto, tady se asi dá dělat jen málo, a to co se dá, již jistě dělají. A mám radost, že pejsci mají naději, ono to půjde.
Ono to zní strašně a rozhodně by mě vyděsilo, kdyby někdo něco takového našel u Rysíka, takže to chápu. Ale s klidnou hlavou epilepsie se v dnešním světě dá zvládnout. Má jí má milovaná tchýňka a kdyby mi to neřekli, tak to nevím. Jediné, co je na ní pozorovatelné je, že skoro vůbec nepije a jí léky.
Měla jsem pocit, že není co dodat, ale napadlo mne ještě jedno omezení, o kterém tu nikdo nepsal: Bacha na blikající světla. Na diskotéku má vnučka ještě čas, ale stačí divoký videoklip v televizi. A pokud se dotyčný cítí nesvůj už předem, tak mu může ublížit i noční cesta autem po frekventované silnici – šňůra protijedoucích aut a jejich reflektorů. Ale za normálních okolností to nevadí. Ovšem i u epilepsie platí, co skoro u každé nemoci. Každý pacient je jiný a reaguje na něco jiného. Ať už kladně, nebo záporně. A držím palečky, aby byla v nučka v pohodě. Epilepsie, která se najde u malých dětí, může s věkem zase „vymyzet“. (y)
(headbang) Napíšu stokrát vymizet, vymizet …. (headbang)
A pak tiše zmizím chcípnou studem do houští.
Zito, hladím po tlapce, my máme také v rodině prasynovečka, který má mozkovou dysfunkci a zůstává stále na úrovni pětiletého dítěte, a to jenom proto, že mu včas nediagnostikovali, že má omotanou pupeční šňůru kolem krčku, takže mu stihla před císařem v osmém měsíci odumřít nějaká část mozku… ale všichni ho moc milujeme a věříme, že bude mít i tak dobrý život… Jinak, co se týká pejsků, tak nám se občas kamarádi taky diví, že si bereme jen útulkáče a teď navíc ještě starší, ale já si taky myslím, že každý živý tvor má dostat nějakou tu šanci!!!! Tak se všichni držte!!!
Milá Terro-san, jako vždy je to za 1 (*) ! Mám rád lidi, co mají rádi jídlo a neváhají obětovat čas a námahu při jeho výrobě. Něco z toho předložím MLP, snad to projde. A že tam nebylo sladké, mi vůbec nevadí, já ho stejně nemusím. (chuckle)
Díky za pochvalu, jiný Honzo, člověk by neměl jíst jen proto, aby přežil… (wave) A jinak – největší šanci na domácí přípravu má asi to kuře, lilek (pokud ho máte rádi), ta rýžová směska a „rybí česnečka“ taky není k zahození. Některá jídla chtějí grif – upéct k všeobecné spokojenosti kilového drobečka hověziny je složitější, než to vypadá a zkušenosti s grilováním větších kusů se mohou jen hodit. Jiná trvají moc dlouho… Konec konců – uvidíte… Přeji dobrou chuť.
Grilovat takový flák masa, to chce fortel. Já sice na otevřeném ohni umím ledasco, ale na tohle bych si netroufl. ALe to ostatní včetně lilku zkusíme. Už se mi sbíhají sliny.
Já možná v létě předložím ten grilovací problém kamarádovi kováři – jsem s ohněm v dobrých vztazích, ale na něj nemám… Uvidíme.
Jak velkej je ten flak? Vim, ze kilo, ale v jakem rozlozeni? Vysoky, dlouhy? A jaky rez? Roasbeef? Ja mam za to, ze bych kilo hoveziho vcelku na grilu zvladla tak, aby zustalo uvnitr ruzovoucke. Vyzadovalo by to jiste presunovani na grilu – ta teplota nemuze byt stejnomerna po celem grilu a celou dobu grilovani. My to delame tak, ze vetsinu zhaveho uhli mame nasunute na jednu stranu, na druhe strane min – tim tez docilim ruzne vzdalenosti od ohne. A grilovaci mrizku (v nasem pripade spis zeleznou mriz) upravenou tak, ze se da posunovat nahoru a dolu. Prijde mi nekdy, ze ten grilovaci zpusob v CR, kdy se velky flak nebo sele hodi primo nad ohen a plameny ho olizuji, je sice romanticy zpusob pripravy, ale pokazde, kdyz jsem to zkusila, tak to bylo zvenku spalene a celkove suche (nebo uvnitr prilis nedodelane – v pripade selete. A netlucte mne!
Haničko, jenom idiot nalitej pivem a rumem, griluje-opíká sele nad plameny,co ho olizují….a dělá z něj uvnitř syrové,krvavé maso,s uhelnou krustou nevábné vůně i chuti..to už spousta lidiček u nás dávno nedělá….už se poučili….na rožni ano, ale nad uhlíky a rošt se točí díky motorku a selátko se potírá vomajzem….postupně se odkrajuje nebo se ty určité partie obalí alobalem….aby se nespálily…. (wave)
Tlouci tě nebudeme, HankoW. – pravda je, že tady v Čechách griluje kdekdo, ale těch, co doopravdy umějí udělat celé sele nebo větší jehně, je podstatně míň (a já mezi ně nepatřím). To baskické hovězí nadělení je plát v syrovém stavu vysoký asi 7 nebo 8 cm, krájeno napříč přes vlákna, nejsem si ale jistá, že to vždycky byl roastbeef. Vždycky to ale bylo na povrchu krásně propečené a křupavé (ale jen v tenké vrstvě) a směrem dovnitř růžové – krvavé už ne. Kdyby to byl klasický steak, byl by medium. Nejspíš.
Tak to musí být super. Postup je jasný – napřed zatáhnout a pak pomalinku, pomalinečku propékat. ALe taky bych si netroufl. Umím ryby, klasické maso, zeleninu, ale velké kusy ne. Grilujeme nad ohněm a nemůžu regulovat výšku roštu, takže intenzita se dá upravit jen přesouváním masa nebo ohně (spíš jen řeřavých uhlíků).
OT – alergie
Jak jsem v rychlosti cetla niz v diskusi neco o alergii, mam dotaz na zkusene Zviretniky v tomto „oboru“ 🙂 Kamaradka se naprosto zamilovala do mych kosich bratru a strasne by taky chtela kosourka. Jenze je diagnoastikovany alergik, stredne tezky, na ruzne pyly a i na kocky. Reseni jsem ji navrhla nejakeho Bubicka (sphinxe), sla s tim za doktorkou a ta ji rekla, ze jeji alergie neni bohuzel na srst, ale na kuzi; moc tomu tedy nerozumim, ale pochopily jsme z toho, ze by mohla mit jedine bezkozovitou kocicku (rofl) Ted mam dve otazky – pokud by riskla sphinxe, je vetsi pravdepoodobnost, ze se ji alergie zhorsi nebo zmirni? Pry existuji obe moznosti.. A druha – kdyz nema problem se srsti, ale s kuzi, je tedy celkem sumak, jestli bude mit klasickou nebo bezsrstou kocku, a pujde jen o to zhorseni/zmirneni alergie?
Vzhledem k tomu, ze to s kocickou mysli opravdu vazne, snazime se najit nejaky zpusob, jak by ji mohla mit… Diky za nazory a zkusenosti (blush)
Mavam kosim bratrickum! (cat) (cat)
Tak tedy co vim ja: min alergenu vyprodukuje holka nez kluk, a kastrovana jeste min. Pak by bylo dobry najit kocicku, ktere by nevadilo koupani, treba kazdy tyden.
Jestli bude chlupata nebo nahata, to uz je asi burt – laicky soudim, ti spynxove se ale snaze koupaji – opet laicky soudim.
U mne to fungovalo. Ale musí se postupně a pomalu. My měli nejdřív kočku venku a já ji muchlovala, kdy to jen šlo. Pak umejt a když se mi hůř dýchalo, tak dejchátko, sprcha a převlíct. Když jsem venkovní muchlení zvládala, kočka domů najíst, zahřát, pomuchlit, na noc ven a na půdu. První koťata to zlomila, přece nenechám v garáži kočku s koťatama…. Takže rok postupného zvykání a teď jsem na tom tak, že mi opravdu vadí jen přímý kontakt kočky se sliznicí. Tedy se nenchávám od kočky olizovat na obličeji a nesahám si do oka po tom co sáhnu na kočku. A trochu cítím reakci na kočičí škrábnutí – maličko mi to místně oteče a svědí – cca za půlhoďky se to uklidní a splaskne.
Dřív jsem měla problém – dusila jsem se, když se mi kočka otřela o nohu. Když jsem vstoupila do místnosti, kde přede mnou byla kočka, když jsem seděla na křesle, kde občas spává kočka,…. takže pro mne pokrok neuvěřitelný.
Naší domácnosti se naštěstí všechny alergie zatím vyhýbají (protože já musím mít vždycky něco extra, tak jsem si prakticky ve 40 pořídila „kovovou“ alergii a s ní i první dospělé zlaté náušnice – do té doby se mi v uších mohlo klimbat cokoliv), takže ne z vlastní zkušenosti, ale ze zpráv kamarádů potvrzuji, že „zvyknout si“ na kočku lze, většinou popisovali stejný postup jako Bubu: napřed bez kontaktu, pak pohladit, pak pomazlit… V některých případech skončil kočkour v posteli alergika 🙂 Bez následků…
Sphynxové se musí koupat minimálně jednou za dva týdny, klidně i jednou týdně, protože se jim velmi usazuje maz kolem drápků a už méně na celém povrchu kůže, takže bych se toho tak neobávala. Dcera je také střední alergik na kočky (ale i na pyly, plísně a roztoče), ale pravidelně bere Aerius a je to v naprosté pohodě. Jediné omezení je, že jí kočky nesmí do postele a pokud je hladí, tak si musí umýt ruce.
Lidi jsou alergičtí na sliny koček – takže i u majitele bezsrsté kočky může vzniknout alergie, ale menší – sliny se nebudou zachytávat na kožíšku. Další výhodou sphynxe je, že se koupají – alergen se smývá. A existuje už přípravek, který mám vyzkoušený u známé, který se vtírá kočce do kůže a právě odstraňuje alergen, aniž by kočičce ubližoval. Jmenuje se to tuším petalclean, ale to bych musela najít.
Mám vyzkoušeno sama na sobě, že nejvíc mi propuká alergie v přítomnosti dlouhosrsté kočky a pozor, taky u nekastrované kočky! Patrně je v slinách nekastrovaných koček něco, co alergizuje.
Doporučuji koupit takové kotě, které je dobře socializované a na koupání zvyklé, koupat kočku, která se vody bojí, je o oči 🙂
Už to tu myslím někde padlo, ale nejvíc alergenní bývají nekastrovaní kocouři 🙂 Dlouhosrsté kočky se zase daleko důkladněji olizují (Célina se dovede i docela nepěkně do mokra „oslintat“) a slin na nich ulpívá víc… A ten „čistící přípravek“ údajně docela dobře funguje, a je tady, hele:
http://www.petalcleanse.cz/
Při tom navykání na chlupatcve prý to hodně pomáhá…
Tak tohle by měli číst ti geňijusové ze včera! (rofl) (rofl) (rofl)
Asi by to nevydýchali.
Honzo jaci a kde?? :^) (rofl)
Lidicky diky moc :* preposilam celou diskusi kamoskce
Poslala jsem na http://www.rodina.cz článek o zvířatech a dětech, který tu onehdy vyšel. Reakce byly místy hodně podivné. Některé fajn a některé na mrtvici. 🙂
Matyldo, obdivuji tě, že jsi tu nablblou remcalku ustála! (y) Ona vlastně na sebe práskla, že je klasická potrefená husa a ještě to rozmazávala. :@ Takovým lidem nepatří do péče ani plyšák né tak bože ještě děti.
Byla jsem ve výhodě- celý den jsem poletovala po venku a dostala se k pecku až navečer. Dneska jsem jí velmi klidně odpověděla, ale pochybuju, že se dáma ozve 🙂
Matyldo, tak já to poctivě přečetla a jen se bavila tou hezkou zabedněností… chvilkama už jsem slyšela praskat hranici pro něco jako čarodějnictví. Jak já jsem ráda, že jsem úplně plechová a kočky mě můžou olizovat, válet se po mých nealergických proporcích a velet mi 24 hodin denně ! (hug) (rofl)
PS : Hezky jsi jim to napsala…
Tedy já nevím, proč vždycky udělám stejnou chybu a vlezu někam, kam nemám. Při své poněkud explozivní povaze. Tu hysterickou dámu nepočítám, té prostě nejde nic logicky vysvětlit, protože klasická hysterie se dá usměrnit pouze dobře mířeným „rubem na pravou líc“… to po netu nejde. Ale vždycky mi pokazí náladu, když zjistím, kolik zbytečně přepjatých, rádoby „in“ a všehoznalých individuí kolem sebe máme. Indoorová a outdoorová zvířata! Propánajána, madame, kde jste se ráčila učit česky? Nebo komu chcete imponovat tím, že víte, jak se anglicky řekne uvnitř a venku? Co když jsou to jediná dvě anglická slova, která znáte? Ufff! Nedočetla jsem, konec konců, nervy mám jen jedny. Ale abych nebyla úplně nespravedlivá, byli i tací, co pochopili, souhlasili… no nic, bylo to poučné. Díky, Matyldo – našinec si výletem na takové stránky vždycky uvědomí, jak nás Zvířetník hýčká a rozmazluje.
pokud se nemýlím, tak ta alerie „na kočky“ je přes rozšířený názor, že jde o alergii na srst, ve skutečnosti na sliny (ty osahují ty alergeny – takže jestli holá nebo chlupatá je asi jedno (nod)
jak silnou tu alergii má? nebo to nemá ozkoušené a má ji „jen“ diagnostikovanou takovými těmi testy (vpichy do kůže)? v tom případě by bylo dobré to nějak vyzkoušet – co s ní dělá třeba pobyt u tebe (tzn. se dvěma kočičoury)?
No bedo prave ze jsou dve alergie, ona ma tu na kuzi, tedy asi na sliny, a ne na srst.
Odzkouseno ma poctive a dukladne 😀 nechce se od dvojcat hnout, takze ode me odchazi mirne zfetla a cela usmrkana a cervena (blush) a kdyz chce byt ok, bere prasky nez prijde nebo tesne po prichodu, uz ma u me i platicko pilulek (rofl)
Boxíku…jsou to trojčata ;( přeci…
Sam moc zdraví brášky, máme teď období Koblížku, Koblížku tebe taky sním a přidal k tomu Jsem drzý kocooooour a kdo je víc. Milujeme hru, Vidíš mě ? Takže jsme ho málem vyprali, upekli a umyli se špinavejma kastrólama… postupně samozřejmě.
Alergie je na epitelie, to znamená lupy (i mikroskopické), ale může být i na srst, sliny, moč. Je zkřížená pro všechny bílkoviny kočičího povrchu. Čili by dopředu bylo lepší vyzkoušet, co dotyčné dělá přítomnost koček. A také jakého rozsahu alergie je (jestli se dusí jen při vstoupení do bytu, kde žije kočka, nebo jestli kýchá při spaní s kočkou v posteli (tedy i to, že je kočka v posteli kdykoliv může mít význam, protože i když tam leží ve dne, nechá v peřinách své chlupy a lupy). Takže nelze jednoduše předem říci. Jsou lidé, kteří mají na vyšetření prokázanou alergii na kočku a klinicky se to neprojeví (nebo téměř neprojeví). A jsou lidi, kteří při vstupu do místnosti, kde byla kočka dostanou astmatický záchvat. Proto sphynx není řešením. A nelze dopředu říci. Doporučuji vyzkoušet s kosími bratry. A ani pak není definitivně rozhodnuto, jak se to bude vyvíjet. U těžkého astmatika bych váhala. U klinicky lehké alergie – nemohu doporučit (dle Cimrmanova my nemůžeme ani naznačovat) , ale lze zvážit možnost to risknout.
ta alergie bude na tu odumřelou kůži, co se postupně loupe a mění, pak na sliny kočky..a ti nahatí kosourkové sliní a myjí se stejně jako ti chlupatí..hele, přetluče to práškama,ale může se jí to rozjet do astmatu nebo do ekzému a co potom? Kam toho chudáka dá????
Já nikdy nevím, jestli mám přidávat své zkušenosti, když je tu tolik moudrých, ale dneska mi to nějak nedá.
Já jsem případ opačný. Já žila od svých šesti do svých devatenácti let trvale v domácnosti s kočkou. Po čase částečně s chlupatým psem (patřil tetě v druhé půli dvojdomku, ale zahrada jedna společná a společné vycházky a mazlení s hafušou pravidelné) a pět let ježdění na koni. Je pravda, že ve stáji jsem měla sennou rýmu dost drsnou, ale to mně nijak neomezovalo, jen jsem měla trvale odřený nos a nedostatek suchých kapesníků.
Ale! V devatenácti letech jsem odešla na kolej a domu jezdila jednou za 14 dní až měsíc. Koně skončili, žádné zvíře jsem na koleji neměla. A do roka se mé alergie zhoršily tak, že jsme skončila na kortikoidech, dokonce jednou na týden v nemocnici a 3x jsem byla v lázních a … A nějak nic nepomáhalo. Na kočku jsem nemohla ani sáhnout, i když králík byl teda mnohem horší. Po několika letech usilovné léčby (a několika změnách lékařů) hladím psy i kočky, jen k obličeji si je nepouštím a ruce si pak chodím umýt. Na králíka nesáhnu, to se pořád bojím, stačí projít v Zveráči kolem jejich kotce.
A teď se bojím si kočku pořídit domu, protože nevím, jak by to dopadlo. Nebo pejska (moc bych chtěla jednoho černouška od Evy Ž.). Rysík je alergik od 3 měsíců, ale zvířátka hladí bez následků. Má alergie hlavně potravinové. A teď babo raď. Nechci si pořídit zvířátko mimo jiné kvůli tomu, že si nejsem jistá, jak to dopadne. A co s ním, když to nedopadne? Vracet ho? Nutit rodičům, kteří se po posledním úmrtí domácí kočičky zařekli, že už nikdy? To je k tomu zvířeti kruté, tak to raději nezkouším.
(OT) Ty Boxikova, nemas nahodou mladsi sestru? Dneska u Plaminka v EDC byla nejaka slecna co ti byla desne podobna. Vypadala tak na specialky nebo mozna zacina v klubu, kazdopadne sikovna.
Mila Boxikova, muzu se takhle pozde jeste pripojit se svou zkusenosti? Bohuzel to ma m k vam casove daleko, ale coz….jsem alergik ( senna ryma), astmatik a byvaly atopik. Atopicky ekzem mi presel na astma. Kazdy vecer foukam preventivne, obcas foukam pres den ( ale malokdy), kazdy druhy den si vemu prasek na alergii..a skoro cely zivot mam kocky. nechci nikoho nabadat, neni to asi z lekarskeho hlediska spravne ( doktori/rky se stale chytaji za hlavu), ale ja mam teorii, ze mi chlupatci pomahaji psychicky a na to nema lekarska veda argumenty 🙂 . Vazne, myslim, ze si vzdy na „sve“ kocky zvyknu, to je trochu i podstata alergii, ze se vytvori imunita a pak se vse drzi v jakesi rozumne urovni. Je treba urcite zvazit zavaznost alergie, ale zase neni treba panikarit ( a doktri vetsinou zacinaji s ne…nemuzete, nesmite atd). Mejte s ekrasne, mavam, zpoza velke louze,a terra san, zitra skocim na vareni (chuckle)
Cidre k snídani je úžasná věc. A jeden jsem si s dovolením zakoupila, když jsme si po státnicích šli sednout na kafe k Žirafě. Je to konkrétně Cidre bouché brut cru Breton a je fakt dobroučkej.
Veleúspěšná Týno, dodatečně blahopřeji k dokončení studia – jak pravil jeden náš bývalý profesor: teď teprve nastane ta správná sranda. Ale o tebe strach nemám, tebe hned tak něco nevyděsí. Tak si užívej úspěchu, jsi vážně (*)
A sím cidrem jsi se mi dobře pomstila: přečetla jsem značku a slintám, slintám… slint!
Oni tam toho mají víc, olejíčky, octíčky, cidery, je to taková ta palačinkárna křížená s kafírnou a i se tam dost dobře vaří. Mohu-li, doporučuju, hlavně v létě, moc hezká zahrádka, velice příjemná obsluha, k jídlu a pití samý dobroty, je to v Suchdole, kousek od ČZU, café giraffe
Mají tam velmi dobré jídlo a úžasné dortíky, jen si na to vzpomenu tak slintám. Byli jsme se s manželem podívat po létech na ,, jeho“ vejšce a v café Girrafe jsme se byli najíst, měli jsme nějakou dobrůtku s avokádem a něčím. Velmi příjemná obsluha ale byli jsme tam v červnu a seděli jsme venku. Ještě mám pod sklem jejich vizitku.
Propána, dámy! Začínám toužit po návštěvě Café giraffe… je to samozřejmě úplně na druhém konci Prahy, to je skoro na celodenní výletíček…
Stojí to za to
http://www.cafegirafe.cz/cs/kontakty
Že já tam lezl! Takové dobroty a já měl jen rohlík se sýrem! Tam se musím někdy podívat (a MLP si musí dát kafe baileys)! Ty sýry voní už z těch fotek.
Ještě sem dávejte takové odkazy, Já když tam študovala, tak leda hopody
Jo, to je mňamka, zrovna ve středu jsem si ho za odměnu dala. Ale fakt doporučuju návštěvu spíš v sezóně zahrádkové, je tam i oddělení pro děti, aby se nenudily. A hlavně je větší šance, že si jeden sedne, zahrádka je poměrně veliká a dokonce ani drobné mrholení nevadí, je to lehce zakryto
Že jo, Honzo! Útrpné právo hadr… A ty dorty… kdyby MLP viděl ten čokoládový nebo banánový, jdeme tam v neděli na kafe… 😀
Já na ty dorty moc nejsu, ale kolega si dal ten čoko a hynul u něj blahem 😀
Tak u nás je to naopak, na sladké je MLP, já raději tu flákotu nebo sejra.
To je mučeníčko. Taková krása.
Sama s dvojčaty se tam nedostanu. I když v kočárku spí, jak někde zastavím, probudí se a chtějí další pohyb. 😀
Ta zahrádka je fakt krásná, velká, dokonce i hudba velice příjemná a ty dobroty 😛 . Uvnitř je to dost malý. Mám v plánu si tam objednat stolek po promoci, ale to má asi dalších moc lidí. Tak doufám, že to stihnu dřív, než oni ostatní. Výhoda veliká je, že se tam nekouří a tak nebudu mít výčitky,když tam vezmu i holky.
Nadchnul mě u nich čaj, studený, mátový, z živé máty, ve džbánku. Začali jsme tam chodit, když jsme jeli na nějakou zkoušku do Prahy a už jsem tam vyzkoušela skoro všecky galetky. Slintám snad i ušima.
Mňam!
Jedna dobrota vedle druhé. A Rioja Alavesa k tomu…. Recept dost podobný baskickému kuřeti dělám, ta rýže by mi asi dost chutnala. Třeba se nechám inspirovat.
Bubu, ta rýže mi doma prošla na první pokus… jediná reklamace byla od šváry, kterému bylo chorizzo málo pálivé a rád by tam viděl nějakou říznější klobásku. To ale jedině, pokud u toho nebude nikdo z dětí (jeho ani našich), neb švagříček pálivé rád a pusu má řádně impregnovanou.
A koukám, že už jsem tu zase za chlapa… terro, promiň. Ostatní taky. Už se zase hlásím ke své pravé identitě 😀
Jdu strávit pár hodin jako „odborný návštěvník“ na veletrh TOP GASTRO, kam dostávám pozvánku od doby, kdy tu byl konán první. Není to nic moc, ve srovnání s Bratislavou je tento veletrh velmi, ale opravdu velmi chudá příbuzná. Koná se v souvislosti s veletrhem cestovního ruchu v Holešovicích ve všech Křižíkových pavilonech. Ale občas se tam něco zajímavého vidět dá, pominu-li, že jeden pavilon je věnován pouze kávě a její přípravě, ve druhém jsou vína a vinotéky a až v některém dalším jsou různá koření, dochucovadla, olejíčky, octíčky a vše, co mne zajímá. Každoročně si přinesu něco málo doplňků do kuchyně. A jeden rok jsem tam koupila stojku trojnožku a 2 kotle nad oheň na chalupu. Sháněla jsem to strašně dlouho a tady jsem narazila přímo na distributora. A jakou to dělá radost, když se v kotli vaří nad ohněm guláš pro 12 sousedů a ještě zbude pro neohlášené příchozí.
Škoda, že bydlíš tak daleko – hned bych byl neohlášený příchozí! (chuckle)
Vezmi to podél polských hranic, kousek i Polskem samotným a jsi v Krkonoších cobydup!
Správně byste u toho kotle měly sedět tři. “ Tuplem slot a psot a klopot, ohni hoř a kotli v klokot“. (bat)
Nezlob se (inlove) mně ta představa pobavila, obzvlášť po včerejší vzpomínce na pana Pratchetta a jeho čarodějky. 😉
– Kdy my tři se zas sejdem ve vichřici, v hromobití a plískanici?
– No, mně by se to docela hodilo příští úterý.
bananánový dejjikry mne dostává spolehlivě kdykoli a kdekoli = ) )
=)) tohle se mělo udělat !!! Ne ty značky z matiky.
Přečetl jsem a došla k názoru, že kastrolem krouřžit nebudu, zato ta rýže vypadá prudce jedle. To bych klidně zkusila, jenom mám problém, kde sehnat bouquet garni. Tam by mělo být co? Já vím, že je to svazek zelených bylinek, ale asi by to něco mělo obsahovat určitě a něco je volitelné, ne?
http://en.wikipedia.org/wiki/Bouquet_garni
Matyldo, úplně klasický „bouguet“ obsahuje bobkový list, zelenou petrželku a tymián. Jsou kuchaři, kteří by to nezměnili ani pod pohrůžkou vyhladovění, a jiní, kteří tuhle trojici doplňují podle charakteru pokrmu třeba šalvějí, rozmarýnou, dokonce jsem potkala i yzop, ale to jsem nikdy nezkoušela, bylo to u nějakého vařeného masa.
Rýže je prudce jedlá, tu komplikovanou tresku jsme kdysi vyzkoušeli jen jednou ze zvědavosti (nějak jsme měli kus i s kůží) a za velký úspěch bych to neoznačila. Asi to chce opravdu grif… a být Bask. Což nejsem. Kupodivu je jedlá i ta „rybí česnečka“ (ttoro).
Pardon, to ne Zdeněk, to jsem já… 😀
Milá terro-san (inlove) , obvykle čtu Tvé kuchařské básně po částech a se zpožděním a ke všemu jsem tak nezdvořilá, že k nim většinou ani nic nenapíšu. Ale dnes se mi zadařilo číst v jednom zátahu a bylo to i docela dramatické, když jsme otáčely hrncem, abychom získaly kýženou emulzi; měla jsem z námahy potem zbrocené čelo a jazyk povystrčený a vypadala jsem nejspíš jako Tatunek na nedávném videu. Uff! to jsem si oddechla, že se nám to povedlo. Ale sama to nejspíš zkoušet nebudu, to tak, jistě bych způsobila požár nebo něco polila a oběd by byl bez omáčky.
Ale to baskitské kuře zní ale dobře a ten lilek taky a ttoro bych taky mohla zkusit, to vypadá na dobré rychlovky.
A na to hovězí bych se dala pozvat, kdybych věděla kam. (nod)
Přeju všem krásný den! (h)
Vave, po nějaké dobré sidreríi a kusu hovězího se mi taky trochu stýská 🙂 „Rybí česnečka“ je velmi jedlá a lilek taky. Ani ta rýže není k zahození, jen trvá trochu déle. Pokus o tresku s omáčkou pil-pil bych pro sebe neoznačila zrovna za kulinářský úspěch, asi se to fakt musí umět. Ale je to místní pýcha, vynechat z cestomňamopisu nešla…
Recepty jsou zajímavé, ale nevím, jak by to fungovalo z běžně dostupnými tresčími filety. To kuře zní zajímavě, to si umím představit. I tu Rioju 😉
Vždy slintám, jen nevím, zda se ukecám na přípravu. Vypadá to trochu pracněji. Ale občas mívám záchvat složitějšího vaření….
Sákryš, proč už mám zase hlad!?!?
EvoŽ., s běžně dostupnými tresčími filety (bez kůže) asi hodně špatně, spíš vůbec. Já měla pro experiment tresku s kůží, ale samozřejmě ne čerstvou a – jak už jsem tu psala výše, to, co vzniklo, bych jako kuchařský triumf rozhodně neoznačila 😀
JÓ ryby, rybky, rybičky a ostatní vodní potvory… To můžeme!! ]:) Marmitako připomíná recept na RYBU RÁC – tu vyrobíte z kapra nebo jiné sladkovodní ryby, mňam.
Jo a naše indoorová zvířata taky ryby milují – stařeček kocour se občas zapomene a není-li včas obsloužen na svůj malinký talířek, strčí strávníkovi packu do talíře,. Čubizna zas zarývá hlavu strávníkovi do stehna a funí jak sací bagr.
Čištění ryb provádím já, vždy s asistencí chlupatců a vždycky něco dostanou. Ona i obyčejná uzená makrela vyvolává v řadách našeho zvířectva velké nadšení. To je zas páníčkova práce, kdy kocour leží na stole a čubizna naštvaně kvílí na zemí, protože je to veliká nespravedlnost, že ten zmetek kocour je u zdroje a ona ne :@
Není nad klasického smaženého kapra – tedy z pohledu naší zvěře. Panička ať si slupne strouhanku, masíčko patří přeci zvěři! To jsou, panečku, týraný zvířata, ne?
Naše týtraná zvěř ryby nemusí. Obraný kapr z polévky – no, že se nestydím (nakonec to milostivě slupnou, ale ty pohledy….), smažený… nooo, když to musí být, ale mohlo by z vás na vánoce vypadnout něco lepčího… Uzenou rybu áno, tu si děvenky dají.
Šiš, já chci být chvíli takhle týraná 😀 .
Moji týraní nalezenci rybičky nee v žádné podobě. Zkoušela jsem jim nabídnout kousek jemně nakrájeného syrového lososa a tuňáka, vše v prvotřídní kvalitě, ale pohledy byly víc než výmluvné a ve finále zhnuseně opustili kuchyňku, aby si lehli zády k mističkám s tím hnusem a vystrčili na ně zadelky. Vnutit uzenou makrelu, šproty, tuňáka z konzervy se taky nepovedlo – ten pohled byl fakt jak od týraného živočicha – MY CHCEME ZPÁTKY DO ÚTULKÚÚÚÚÚ! TADY NÁS TEJRAJ ŽRÁDLEM!!!
Zdena b.p. jednou donesla kocourkům pytliček sušených rybiček. No, ani omylem. I s kapsičkami s rybím obsahem mají problém.
taky jsem jednou donesla sušený rybičky, pohledy typu: si to sněz sama, se nás chce zbavit, a du blejt….. pak jsem je vzala kočkám na Věřinu zahradu a nedonesla, v autě je u mě viděl kolega z livingu a myslel si,že jsou to ty,co si kupujou s chlapama k pivu,tak je sežral…prej to chutnalo stejně a když jsem mu řekla cenu,tak byla oproti těm rybičkám pro lidi poloviční.
Zdeni, mrkni na diskusi pod spřežením. Včera jsem se k tomu nachomýtla a koukala jsem jako blázen.
Nakoukla jsem a málem to se mnou třísklo. Když se na někoho s fenou vrhne psí spřežení, je to normální, protože chtěli jen za tou fenou. Ufff.
Jo a ta špatná je Zdena, že nechápe, že si pár pejsků skočí na její fenu, kterou notabene nemá ráda, protože ji tituluje čubizna :@ (headbang)
Zvědavých tu bude asi více, tak sem hodím odkaz. Chvíli mi trvalo, než jsem to našla. Je to docela síla ;( , co dodat?
http://naszviretnik.net/2011/01/05/psi-bony-%e2%80%93-tentokrat-slo-o-zivot/
Naše týraná zvěř včera z losůskových filetů též vyřvala a vyslintala daň. Ona když vám řve nad hlavou kočka a kloužete po slinách, nedejte
Naše týraná zvěř má ryby ráda. Košky dokonce velmi. Když Junior nebo tatánek přinesou malé plevelné rybky, nakrájím je na proužky, vydrápnu vnitřnosti, kde tuším žluč. A než to udělám, mám kočku za krkem a kocour nedočkavostí tak řval až ochraptěl. Jsou to chudinkové týraní. Nedávno dostali kaviár ze sivenů – přece ty krásné velké jikry nevyhodím. Prachovka po mě teda hodila vokem „a šampus nebude?!“ Pak jsem jí na zátylku vyčetla „tak já to teda zapiju vodou, ale aspoň trochu kyselé smetany bys mi k tomu naložit mohla“. Poslechla jsem.
Barunka rybičky může, ale zásadně vařené.
Jo a když máte doma měkkosrdcatého chlapa, musíte se smířit s tím, že občas vaše vymazlené jednotlamky – rohlík + máslo + uzený losos + špetička kaviárku + kousínek limetky skončí v kočičí či psí utýrané tlamičce. :^)
😛 😉
Co si budeme nalhávat, milí krmiči a otvírači konzerv – týráme je všichni, a dosti často právě jídlem. Cedrik s Célinou ryby mohou a ani tuňákovou konzervičkou od Gimpetu neopovrhli 😀 Rybami ovšem týrám Dalího a Ebíše, protože ti nemusejí nic, co je jen trochu cítit rybinou. Takže pánové opovrhnou, já vezmu misky a předložím je venkovní smečce. Ta je pro ryby ochotná i vraždit, miska se leskne prázdnotou do deseti vteřin od položení na stůl. Chudinky naše hladové, utýrané. Kaviár ze sivenů…
Já už jsem to vylepšila tak, že Geronti mají jedno, Valinka druhé a Piškůtek venku chudák to, co těm rozcapencům nejede. Kde jsou ty doby kdy Valinka dojížděla psí žrádlo
Já momentálně týrám jídlem Ellie – vet sice tvrdil, že v ní štěňata nevidí, ale ona se chová tak, jako by je měla mít – nad miskou s granulemi čučí s výrazem „NEE, JE TO JEDOVATÉ“, piškotek vezme do tlamy a pak ho potajmu vyplivne a i k syrovému masu čuchá, jestli je to k jídlu „ses zbláznila, ALE TOHLE NEŽERU“.
I to naše kvarteto se velmi rádo nechává týrat rybami jak v syrovém, tak i upraveném stavu. A když je nejhůř, tak je potýrám rybími kapsičkami Whiskas, ale to už se stydím, jak jsem nezodpovědná. (chuckle)
Teda, že se, holky, nestydíte! Tak týrat své miláčky! (rofl) (rofl) (rofl)
Až se znovu narodím, chci být chlupatec v majetku někoho ze zvířetníků!
Tak do fronty, takových zájemců už je víc.
Jinak přeji hodně magických zážitků v magickém dni
Promiňte že jsem hodně OT, ale jednou sem někdo dával odkaz na taková ta nádherná kreslená zvířecí videa – budící kočička a podobné. Prosím, prosím, smutně koukám, já blbka jsem si to nikam neuložila.
Jinak včera jsme měli k večeři losůska s bílým pepřem na másle, já nejraději takovéto jednoduché úpravy ryb. Ono je to i vynucené, Bimbo nesnese teplá rajčata a papriky, to přímo umírá a většina těch receptů na tom stojí
Stačí, kdy půjdete na Youtube a do vyhledávače dáte Simon’s Cat.
Simon´s Cat vyšla i v knižní podobě, koupila jsem si ji po vánocích ve slevě, rozbalila v tramvaji a celou cestu byla terčem pozorování ostatních spolucestujících, jestli jsem se náhodou nezbláznila. Řehtala jsem se docela nahlas.
Kde jsi ji koupila, hned tam ženu v pondělí Katku
V knihkupectví v Kaprově ulici.
Počkej s tím hnaním, já se tam dneska stavím, jedu na výstaviště do Holešovic a potřebuju právě v Kaprovce něco vyřídit. Pokud ji koupím, dám Ti vědět a pošlu Ti ji třeba poštou.
Jak myslíš, posílat ji nemusíš, stejně k Tobě Katka půjde pro ten polštář. To už jsem vyslechla – zase budu stěhovat něco těžkýho a velkýho a blebleble…. Jak já jsem ráda že jsme alespoň občas sami!
Nojo, to máš pravdu, polštáře přijdou co nevidět, už se šijou!
A těžké nejsou, ty kuličky jsou lehoučké, lehčí nežli klasické peří.
Tak to necháme všechno najednou. Pokud ji teda ovšem ještě budou v tom knihkupectví mít, ale ona by se dala asi i objednat přes internet. Pošlu Ti víc informací, až se k ní dostanu, určitě tam bude, kdo ji vydal apod. Ale nejdřív zkusím tu Kaprovu ulici pak se ozvu.
😀 já, já, sím…já ji mám taky 😀
Mám tu knížku. Je to Fišerovo knihkupectví v Kaprově ulici, cena Kč 195,- (původní 245,-).
Karolíno, mám tomu rozumět, žes ji koupila a počká na mne u Tebe až bude polštář? Alespoň tak mi to páteční mozek přeložil. Jestli ano, tak jsem ohromně ráda apoctěna a prosím dej mi vědět, kdy se může vyslanec zastavit.
Díky
Ano, koupila jsem ji a počká! Polštáře jsou objednané, šijí se a měly by být příští týden. Pak si to někdo, koho pošleš, odnese najednou. Souhlas?
hezký den všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
Tak jsem konečně dočetla včerejšek – jste tu tyranky zvěře jedna vedle druhé (rofl) (rofl) Ještě jednou připomínám, až do pondělí nebudu přijímat emailíky.
Mám plnou domácnost mládežníků – pražská neteřka plus tři další … od středy jsou „na horách“. Včera užívali (sun) na ještědských sjezdovkách, dneska (rain) a jdou běžkovat do Jizerek. Doufám, že alespoň na hřebenech bude sněžit, jinak budou jak vodníci…
Snídám perník s višňovou marmeládou, a protože jsem si večer předvařila hovězí gulášek, tak i oběd už je ve stádiu polotovaru. Takže ani moc neslintám… 😛
Pche, tyranky 😉 zvěře. I tyranky dětí… Moc se mi na těchto diskutujících líbí, že když se zeptám, jaké nemoci může chytit dítě od psa, tak suveréně odpoví – vělijaké :O .
Oblíbený názor, že kontakt se zvířaty způsobuje alergie se pokoušeli odborníci potvrdit sledováním dětí z bezvířecích rodin, rodin, které měli jednu kočku a více než jednu kočku (alergie na kočky je nejčastější). K jejich překvapení zjistili, že čím více koček je v rodině, tím menší šance, že bude z dítěte alergik. Nejhůř na tom byly děti z bezvířecích rodin. Přtom primárně mela studie potvrdit škodlivost kontaktu s alergeny.
Už se začíná mluvit i o tom, že příliš dlouhé kojení (přes rok věku), příliš pozdní podávání jiných potravin (nejříve od 6 měsíců) apod. není úplně optimální a zvyšuje zdravotní rizika. Jenže Dokonalé Matky se samy uspokojují představou, co vše pro své děti dělají. To my, krkavčí matky, vystavujeme potomky špíně, psím nebo kočičím chlupům a riziku sežrání nebo aspoň olízání odporným špinavým zvířetem. A určitě nemáme domácnost hygienicky čistou 😉 . (A to kdyby viděli těch loužiček a hromádek od štěňat (chuckle) …)
Mám těžkou jarní alergii na pyly, kvetoucí stromy, vše v kombinaci s prachem mi dělá strašné potíže. Vypadám jak Quasimodo, kýchám, oči oteklé, nemůžu dýchat, spát………. bez prášků ani ránu. Nežli jsem si pořídila Melíška, měla jsem docela strach z toho, jestli ta má alergie se nebude vztahovat také na kočičí srst a i prachu je více, když víří místností. Vůbec se mnou jeho mazlení nic nedělá, dneska jsou v pidibytečku 3, z toho 2 pravidelně v posteli, ale vůbec nekýchám a alergii nevyvolali. Na prach mám kvalitní čistič vzduchu s ionizací, často luxuju a uklízím, když někdo neznalý poměrů vejde dovnitř, tak kdyby živé kocoury neviděl, nepozná, že tam jsou dokonce 3! Zvíře není nečisté, snad jen ve vyjímečných případech, to je vždycky jen a jen jeho majitel.
No, moje děti byly tak postižené zvířaty, že v zimě bylo nemocné vždycky jen jedno a druhý rok druhé. A spíš chytlo zvíře od nich než oni od zvířete.
No právě. Ono to funguje jen když je dítě postižené zvířaty tak do půl roku, roku věku. Pak už je vše nastartované a moc se to nezmění. Já jsem alergik na pyly a plísně, zvířata mi nic nedělají. Mladší dceru odchovávala dalmatinka a alergik není. Ke straší přišel pes až ve 2 letech a alergická je.
Kuba je alergický na dva druhy pylů a Kačka na kovy (má atopický ekzém, nesmí nosit náušnice nepřetržitě). S andulkou vyrůstali odmala oba (měli ji v pokoji) a osmáky jsme teda měli až od Kubových necelých dvou let. Na peří ani srst ničeho není alergický ani jeden, přestože první, co mi u obou lékaři řekli, že zvířata musí okamžitě pryč. Odmítla jsem a dívali se na mě škaredě. Nakonec Kubovi udělali schválně testy na cizokrajné ptactvo apod., aby mi dokázali, že dítěti ubližuju- a nebylo tam ani prd, jen ty pyly pozdě na podzim a trávy v červnu. Jinak s ním nikdy nic nehýbe, přesně jen v tu dobu. Takže na tom vystavení alergenům něco bude.
No, tak to jsem si vzpoměla, že kamarádka nabízela kocoura, plemenného hřebce, výstavní jednička, kterého hlídala o dovolené své kolegyni. Kolegyně si pořídila kočičku a nyní si pořizuje miminko. Takže kočka musí z bytu. Já to nechápu, kocour je jenom doma, proočkovaný, hýčkaný….. Mě se Gaston vyválel ve shnilé rybě, po několikerém vykoupání si odkráčel stěžovat Kubovi, který lezl v ohrádce. Mimi spalo s Kačkou v posteli, v kočárku vozila místo panenek křečíky. Kolikrát dítě sežralo psovi z misky jeho jídlo raději ani nepočítám. To už nemluvím o Bimbovi, který jako dítě u babičky jedl husince. Za pár generací nás zahubí alergie, nedostatečná imunita, dobře nám, Země si oddychne
Pořád tvrdím, že lehce „zahnojená“ domácnost je imunitě a zdraví ku prospěchu.
Jsem toho zářný příklad. Můj poslední astmatický záchvat přišel v městském zvěřiprostém panelákovém bytě. Už 9 let bydlíme v domku na vsi a máme čubu a kočky(!) – dříve pro mne téměř smrtelné nebezpečí. Posledních asi 5 let se kočky bežně pohybují i uvnitř domu. A spí v ložnici. (čuba v posteli) Beru léky a nesmím si rukou od kočky sáhnout do oka. A je mi s nimi fajn.
mladší syn vyrůstá od mimina se psem…. Jako lezoucí batole se neustále cpal psékovi do košíku a naopak pes jemu do ohrádky 😀 😀 . Ale na odolnosti něco bude. Nedávno jich zůstalo ve třídě jen 7 z 28 žáků ve třídě, a letos (tedy ťuky tuk ) nás nenavšívila ani žádná rýma. Náš čtyřnohý týraneček Bobešek dnes ráno uloupil paničce chleba s máslem a medem… Mohl by sám pohovořit, jak je doma trápený nedostatečným (podle jeho pohledu) přísunem chuťoveček a pamlsků… 😀 😀
Kamarád, dokud bydlel nepřetržitě v Praze trpěl silnou alergií. Má ale strašně rád zvířata a zvláště kočky. Právě na kočičí srst byl alergický, psi mu nevadili. Nyní bydlí většinou na venkově, má tam kočkoury a alergii mu nezpůsobují, jen si nesmí sáhnout do očí, zrovna tak jak píše dole BuBu a je v pohodě a šťasný, že ty kočky může mít.
Je to velmi individuální… První kočku jsem si pořídila 14 dnů po přestěhování na vesnici, to byly dceři 2 měsíce. Mockrát jsem ji našla spát vedle dítěte v postýlce i v kočárku a nic se nedělo, měla jenom párkrát rýmu. Pak šla holka ve 4 letech do školky a během několika málo měsíců jsme po různých perpetiích zjistili, že je alergik.
Dobré ráno,
cider po probuzení, proč ne, miluju francouzský,méně sladký..sice se tu o něco snaží Poděbradka, ale chutná to jak sodovkou ředěnej jablečnej mošt…ta chuť to prostě není. Po ránu bych si asi dala nějakou snídaničku, ale kuřátko by snad taky mohlo být bráno jako lehké jídlo :* dala bych si k němu chlebík nebo nějakou placku..ta rejže by mi to po ránu kazila 😛 (slintací smajlík)
Zde odebírá cider O. Neff, několikrát ho na Hyeně vychvaloval.
http://www.madapple.cz/uvodni-strana/
To jsem už ochutnala taky, když mě v tý Francii chutnal nejvíc…. (angel) , mě to tady přijde takový, má to ocas..já tam cejtím nějakou pachuť…nic proti Ondrovi, knížky píše hezký,chutě máme jiný… 😉
Když jsme kdysi po dlouhé jízdě dojeli do Bretaně – až na západní poloostrov Crozon, přivítali nás majitelé pronajímaného domečku vychlazeným domácím cidrem. Ten byl 😛
Chicht – když si vzpomenu, jak se tvářili :O (tmi) na Xerdu, sami v majetku jorkšíří minislečny (chuckle) … Ta byla chudinka na infarkt, museli jí jít zavřít do auta, neboť hájila statečně svou smečku. Rychle nám předali domácnost, klíče a jeli domů… Ani zálohu nechtěli (chuckle)
Mně nezapomenutelně chutnal v jižní Anglii, když jsme tam byli na závodech v roce 2003. To jsme ho měli balíky lahví v pokoji a mlaskali si. Bylo tam vícero druhů a všechny byly dobré a zajímavé chuťově.
Chuť cidru mám také ráda, a úplně mě láká představa cidru z lesních plodů. (beer) nebo hmm… (d) ?
A z té přehršle ryb prodnešek si vyberu hovězí 😉 mám zdárně oteleno, takže budu aspoň v tématu 8)
Krásnou noc a zítřejší (vlastně už dnešní) den Fšem!