Občas přeju lidem k narozeninám, aby se jim sny plnily a současně, aby jim neubývaly. Obojí je stejně důležité; když se člověku nesplní ani jediný, může zahořknout. Když se mu splní všechny, zchudne. Člověk by si měl stále něco přát a po něčem toužit, protože tak je svět hezčí.
Nedávno jsem v televizi zahlédla upoutávku na pořad, ve kterém dělají lidi krásnější. Nekoukám na to, jednak nemusím tu moderátorku, a hlavně, před lety jsem se u podobného typu pořadu vždycky akorát tak navztekala nad tím, jak tým „odborníků“ na vzhled vylepší člověka k obrazu svému bez sebemenšího přihlédnutí k tomu, kým ten konkrétní člověk je a kde žije. Ale tady šlo o něco jiného. O chirurgický zákrok, který měl ženě středního věku opravit vrozenou vadu – rozštěp nosu. V upoutávkách jsem slyšela, jaké potíže má paní s hledáním zaměstnání a jak trpí tím, že se jí malé děti bojí a větší děti i dospělí posmívají. Popravdě, nebyl na ni pěkný pohled.
A tak jsem sledovala víc než půl roku probíhající plastické operace. V první fázi byla napravena vývojová vada, v druhé pak šlo o plastiky spíše kosmetické: víčka, rty, nový chrup. Nakonec se ženy ujali vlasoví a jiní stylisté a přeměnu dokončili. Paní vypadala rozhodně mnohem lépe – a úplně jinak. Já bych ji poznala jen podle hlasu. Ale její rodina ji chválila a paní vypadala nesmírně šťastně a spokojeně do chvíle, než měla odpovědět na otázku moderátorky, jak je se svým vzhledem spokojena. Odpověděla, že velmi a že bude hodně šetřit, aby v tom mohla pokračovat. O hledání práce a tichém štěstí, spokojení dávných snů nepadlo ani slovo.
Ano, je to v nás. I když tohle splněné přání nebylo tak úplně bezpracné jako ohromující výhra ve sportce, tak může být stejně devastující. Už je to týden a stále na to musím myslet. A také na mluvící zlatou rybku. Že už se dávno přestala objevovat. Asi proto, že moc dobře poznala, jak si sami dokážeme bořit své sny.
Asi bych měla své narozeninové přání trošku poopravit. Musím přát lidem, aby měli hodně snů. A aby se jim sny plnily, či spíš aby si je plnili, a současně aby jim neubývaly. A hlavně, aby si nenechali žádné sny bořit.
Zpožděně a bez čtení komentářů připodotýkám mé oblíbené:
Člověče, pozor na svá přání. Mohla by se ti splnit!
Vave, další 105, která mne dostala….dokonale. Naprosto ses trefila do pocitů, které jsem při sledování té paní měla… ač samozřejmě znám způsob „výroby“ těchto happy endů, je to prostě dobře marketingově postavený byznys.
A taky jsem se po dočtení 105 začla rozhlížet kolem…kdeže jste, mé sny? Jeden velký a zatím nedosažitelný je zatím v dálce . Jeden malý – mít aspoň tři dny volna, skutečného volna, bez myšlenek na to, co ještě musím dodělat a udělat – je také zatím nesplnitelný. A sny o tom, že děti a zvířata (všechny děti a všechna zvířata, ne jen moje) nebudou nemocné a nemocná nebo zanedbávané a týraná, sny o tom, že lidé na sebe budou hodní, nebudou podléhat závistím, záštím a malosti…no, to už nejsou sny, to je asi naivní idealismus…já vím. I když… třeba právě Zvířetník je nadějí, že to zas úplně naivní sen není….
Ještě jednou vám děkuju za prima posezení. (h)
Na dobrou noc bychom si mohli dát Nohavicu, co říkáte?
http://www.youtube.com/watch?v=Z4NGANS4aLQ
Tuhle písničku mám snad ještě radši v polštině.
Je Vave, ta je krasna, tu jsem neznala. (h)
Tady je ta polská:
http://www.youtube.com/watch?v=avqDe5wNU_w&feature=related
Uff, dneska jsem si od rána usilovně přála, aby junior udělal poslední zkoušku svého prvního semestru – a udělal, ještě s ledovým klidem. Nejdřív napsal test, pak šel na první fázi tréninku. Odpoledne zkouška (za A), po ní druhá fáze tréninku.
Jinak Vave – moc pěkný článek.
A teď si jdu dočíst diskusi, nějak jsem to doteď nestihla.
Už půl hodiny se marně snažím napsat, že synáčkovi i k synáčkovi gratuluju! (y) (inlove)
(y) (handshake) (h) (f) (f) (f) (f) (f)
Dík oběma za přání.
Gratec rodinnému týmu 🙂
Tohle bylo jen na něm, úplně nejlehčí zkouška, takové něco jako dějiny techniky a vynálezů, ani přesně nevím, jak se ten předmět jmenuje. Udělal to za A, v testu měl z 18 možných bodů 18, u ústních v pohodě. Takhle pozdě to dělal jen proto, že se v takovém tom jejich interním systému zapomněl včas přihlásit, pak už bylo všecko obsazené – ale to už jsem Ti vlastně psala.
Jinak, v sobotu už byl prvně na vodě a teď se jen těší na březen, jedou do Sabaudie na soustředění, na jarní „rozveselování“.
Kam jedou ? :O
Semka: http://en.wikipedia.org/wiki/Sabaudia – mají tam pěkný veslařský kanál (mj. na něm před 2,5 lety část mojí rodinky získala nějaké ty medaile na ME v DB). Jinak, město jako takové je prý pěkná ukázka mussoliniovské architektury. Nevím, znám to jen z fotek a z internetu, nicméně všichni vodní dukláci (i cákači, i couvači) tam docela často jezdí.
P.S. termín „jarní rozveselování“ vznikl před lety v juniorově mateřském oddílu, když trenérka psala program a překlepla se (vždycky poslední týden v březnu jezdívali do Račic). Všem se to moc líbilo, takže se to ujalo.
Aha, mně to jméno jaksi evokovalo Saúdskou Arábii (rofl) Rozveselování je skvělý termín (y)
Že jo?
Omlouvám se, ale jdu spat, opět usínám před PC. Dobrou, měj se.
sny se plnit mají, proto si semtam nějaký splním jako třeba právě teď a doufám, že si o něm přečtete brzo i vy (y)
Pájo, už se moc těším na vyprávění o Tvém splněném snu. (h)
;;) R O Z V E R N Í Č E K . ;;)
.(*) Stalo se, že rybář chytil zlatou rybku, pustil ji a rybka, že mu splní tři přání.
Tak si tedy přal být bohatým, známým na celém světě a podívat se někam do zahraničí.
Přišel domů a pověděl o tom všem ženě a že druhý den se to má vše splnit.
Ráno se probudí a vidí krásné postele, obrazy, zlaté bytové doplňky. Vtom přijde jeho žena do ložnice a říká:
„Ferdinande, vstávej, jedeme do Sarajeva.“ .(*)
~o) Vinšuju všem přítomným hezký večer, pěkně se vyspinkejte
a pozor na sny. ~o)
(y) (y) (y) =))
Jovasku, ten ale je! (y) (rofl)
Hihi, Jovásku (inlove) , moc pěkný příklad, jak někdy není úplně to pravé, když se sny splní. Jak níže bylo psáno, CD někdy sny plní jindy a jinak. (wasntme)
Já su tak šťastná, už zase můžu na Náš Zvířetník !!! (h) V sobotu si začal můj počítač žít vlastním životem, sám se vypínal, a když už měl domluvený odvoz k odborníkovi a většinu kabelů odpojených, zase se naschvál zapnul. Odvolala jsem odvoz a vyslechla si potupnou přednášku na téma „nejprve zkontrolujeme kabely a pak teprve voláme počítačového doktora“. Jenže v neděli to bylo to samé a tak hoch plechový jel – a já až do středy večer trpěla absťákem! Většinou si stačím každý den článek přečíst, byť třeba až večer, ale teď jsem si lámala hlavu – co asi vyšlo, kdo asi napsal, hotová muka obraznosti! 😀 Naštěstí má už bedna vyměněná střeva, tak snad bude zase chvíli šlapat.
A já jsem si s radostí přečetla v reálném čase stopětku a pak na sebe hodila ošuntělý oděv a pohodlné boty a šla nad splněnými a nesplněnými sny s Denisem rozjímat do lesa. A tam mi došlo, že můj splněný sen je právě tohle – courat se v ošuntělém oděvu lesem, pozorovat radostné zvíře a vnímat neviditelnou nitku, kterou jsme spolu spojení. A ten nesplněný sen? Mít kromě psa ještě taky koně (inlove) – jsem skromná, nepotřebuju prince na bílém koni, mně by úplně stačil ten kůň!
Chápu plně a úplně pocity při popisovaném absťáku, taky se mi to loni stalo… (y) (rose1)
OT- u článku o zvířatech a dětech mi někteří napsali, že by si to měla přečíst nezvířecí veřejnost. Provedla jsem a poslal ho i na stránku http://www.rodina.cz . Tam jsem se v diskuzi dozvěděla, že lidi, co chovají zvířata, jsou sobci, psy pobytem v kotci a bytě týráme a vůbec není dobré mít doma zvíře, protože se tak předejde zdravotním potížím u dětí. Tušila jsem to, ale je to místy docela drsné. Mimochodem, vnucuji své postoje jiným.
Tak abyste věděli, vy všichni, co doma týráte svá zvířata, že veřejnost to o vás ví!!! 😀
No a konečně je to venku :S :S A nebylo tam, že ty zvířouni týrají nás ?? 😡
Matyldo, já to četla už odpoledne. A říkám si, že musíme být vděční za naši zvířetnickou oázu slušných, tolerantních a chápajících lidí (h) . To, co se schází jinde, vůbec nestojí za jakékoli rozčilování nebo nedej bože smutnění. Tak si z těch ježibab hlavně nic nedělej!
Sem tam našla jednu málem klinickou hysterku, s takovejma je teda debata! Nevšímej si jich, ostatním se to dost líbilo a nám taky.
Inu,Vzorné Matky a jejich Skvělá Domácnost…. (whew)
Přiznávám že celý jsem to teda nedala, zase takovej masochista nejsem |-(
(rofl) (rofl) ,moje řeč, tak,tak. (rofl)
Já si z toho nic nedělám, já to tušila 😛 Ale poslal jsem to tam ani ne z touhy po osvětě, jako ze zvědavostí, co to s veřejností udělá- a moc jsem se nespletla 🙁
Matyldo (inlove) , článek je dobrý. Jen holt tam píší ženy, které jsou nějak vnitřně nejisté, a tak mají potřebu mít všechno okolo pod kontrolou. Což se zvířetem samozřejmě nejde. Lituju jejich děti. Řeči o alergii jsou občas skutečně zástupné, jak tam zaznělo.
Ale je moc dobře, že jsi to napsala. Pár fanatiků si sice bude stát za svým, ale pár lidí třeba začne přemýšlet, jestli nemáš pravdu. No a nemálo lidí Tě rovnou podpořilo. (nod) (y)
Ani nevíš, jak mě ty pozitivní reakce potěšily. My jsme zvířata měli vždycky, i když dřív jen klecová. I moje děti tvrdí, že s kočkou a psem je to mnohem lepší, byť osmáky a potkana a andulky měli velmi rádi. Jenže to se asi musí vyzkoušet a to se musí chtít. Já chápu, že ne všichni zvíře chtějí. To je otázka volby. Ale není přece možné tvrdit, že to nejde proto, že by někdo mohl onemocnět, doma to bude smrdět, všude budou chlupy… no, něco z toho, je pravda, ty chlupy jsou. Málo, ale jo. Většinou je to o tom chtění. 😉
drahá, neříká se tomu taky “ házení perel sviním“? někdy evěřím svým očím, co za komentáře třeba na idnes a podobných se doláže objevit! zlatá naše Hospůdka ( jo a ještě taky Hospoda U Nikona, tam se taky mluví k věci a slušně)! (h)
Matyldo, ze studijních důvodů jsem přečetla všechny komentáře na rodině.cz. Neuvěřitelné, jak jedna umanutá osoba dokáže rozvrátit celou diskusi. Na to sedí přísloví: Psi štěkají a karavana táhne dál.
Jo, jo, Matyldo, tak jsem dneska potýrala Hošíčka dvě hodiny v polích, pak si dal utejraně k večeři hovězí s mrkví a pekingským zelím a teď tady utejraně chodí s plyšovejma krysama v kušně a musíme hrát na schovávanou. Chtěla bych být týraným psem. Kdyby se polovina z dětí o který rodiče jeví zájem jen na vysvědčení měla tak, jako se má můj utejranej chudák čokl, bylo by hned na světě líp. Že to těm moudrým lidem co všechno vědí nejlíp vzkazuju :D:D:D. O týraným Kostižerovi jsem se taky zapomněla zmínit vlastně!! Ten je tak utejranej, že víc už to ani nejde 😀 😀
O tom už jsi totiž nepsala tak dlouho, že KDO VÍ, jestli jste ho neutejrali (rofl) (rofl) (rofl)
Borůvka byla týrána masem s mrkví a brokolicí. Předtím ji Kuba určo týral běháním po poli a vyráběním hluboké díry, kterou se madam zřejmě hodlala prokopat k lepším zítřkům 🙂 Nejoblíbenější rčení široké rodiny je- chtěla bych se mít jako náš/váš pes. 😀
Tak naše týrané zvířátko je tak zmsané, že se mu dnes nechce papinkat ani sardinkovou kapsičku a já tyran mu hned tak něco jiného nedám. Má ještě granulky Hillsky.
Ranní režim týraného zvířátka začíná tak, že mi ráno zazvoní budík, týrané zvířátko se zvedne z máminy postele a jde mi tak do jedné minuty bušit na dveře. Jdu na záchod, dveře se otřásají pod palbou týraného zvířátka, jdu do koupelny, zavřu, dveře se opět otřásají podnáporem týraného zvířátka. Pak se dostavím konečně do kuchyně, kde jdu rozmražovat masíčko. Mezitím si vařím kafe, týrané zvířátko se mi motá okolo nohou, mám co dělat, abych ho nepřišlápla. Maso je konečně rozmražené, nakrájím ho a podám téměř na stříbrném podnosu. Týrané zvířátko se na mě podívá s výrazem: „Nepodávej mi ty jedy!“ a odkráčí se vztyčeným ocasem přemýšlet o žalobě na mou osobu. 😛
Uáááá, Apinko (inlove) , teď jsi mě dostala pod židli. Přemýšlím, že také něco vztyčím a půjdu někam přemýšlet o žalobě na Tvou osobu. (chuckle)
Moje ubohé týrané INDOOROVÉ zvířátko dojelo zbytek lasagní a teď s vyvaleným bokem leží na gauči tak, že toto musím psát ve stoje a tváří se, že teda jako spí a nerušit. Řek jsem nerušit!
Ano, termín „indoorové zvíře“ mě málem porazil – a tak nějak mi sedí k některým přispěvatelkám.
Tak jsem si početla…když pominu poněkud pominuté výlevy některých diskutujících, tak mne odbouralo i to, že zvířata jsou indoorová a outdoorová. Páááni..tak už ne bytová a venkovní, ehm, no, ona ta cizí slova jsou tak jako „in“, že? (shake)
Nechápu, jak ta jedna dotyčná přišla na to, že je někomu něco vnucováno…zřejmě má potíže s chápáním psaného textu.
A nebohá v bytě týraná zviřátka? Optala jsem se na zasvěcený názor mých drahých chlupatých vlastníků. No. svorně prohlásili, že si připadají bezmála utýraně, protože s myší na provázku jsme dnes blbli jen asi 30 minut, k večeři měli hovězí, ačkoliv jasně řekli, že by radši kuřecí, z tuňáka, který jsem měla k večeři já, dostali jen polovinu a navíc jsem si dovolila na gauči jemně poodsunout Bubu s tím, že bych si taky na kousíček gauče sedla. Prostě jsou diskriminováni a omezováni a zvažují sepsání stížnosti k Nejvyššímu soudu. Za advokáty prý si vezmou ty dámy z diskuse a mám se na co těšit. Tak.
A ještě musím dodat, Matyldo, že u nás též kočkosmečka působí velmi výchovně a naučila mládež vše, co mně se dlouho nedařilo..uklízet si po sobě, neb bílé triko, zachlupené černými chlupy, je jaksi nepoužitelné, podobně jsou nepoužitelné rozkousané kosmetické potřeby ( a kočičí teroristku jsem ze rtěnky myla dva dny 🙂 ) a tak. Takže – ano, v rodině má být zvíře…
(y) (*)
Aha, takže já týrám svoje milované zvířata tím, že můžou žít s námi v domě, že kvůli jejich pohodlí jsme vlastně zničili dvoje nové dveře tím, že jsme instalovali prolézací dvířka, aby mohli kdykoliv se jim zachce ven i dovnitř. Týrám své zvíře tím, že chci aby bylo zdravé, ale protože to bez operace nejde, tak to musíme absolvovat? No, podle jiných asi jo, tak co nadělám, ať si myslí, co chtějí. Je mi to šumák.
Jsem si to přečetl až dnes (včera jsme byli trsat). Teda, je to síla, ty příspěvky. :@ Některé jsou skoro na Chocholouška. (wait) A outdoorová a indoorová zvířátka. (rofl) (rofl) (rofl) Teda, díky za Zvířetník a Šamanovu hospůdku – ostrůvky „positivní deviace“. (rofl) (rofl) (rofl)
Sny mají snít a přání plnit… (dance) (d) (f)
Jůůů, ahoj milá barvičková (inlove) (hug) (h) (wave)
Nazdárek (inlove) , jak se daří?
Uf, uf – tak jsem konečně dočetla celou diskuzi a mám pro zbytek dne nad čím přemýšlet. Ale už teď jsem se zamyslela nad tím, jaký je rozdíl mezi tím „o něčem snít“ a „něco si přát“ ? Přijde mi, že to „snění“ je takové opravdu vysněné, pohádkové, někde daleko v budoucnu a jsme tak nějak připraveni na to, že se pravděpodobně nikdy nesplní, že ten sen budeme prostě dál celý život snít (nevylovíme tu zlatou rybku). Oproti tomu něco „si přát“ bývá touha po něčem trochu více konkrétnějším, po něčem, co si myslíme, že by mohlo být v dosanu našich (lidských) možností. A možná právě proto pak nesplněná „přání“ bolí více, než nesplněné „sny“
A co se krásy „těla a duše“ týče. V angličtině existuje hezké rčení „Beauty is only skin deep“
Jé Maričko, to jsi hezky napsala. Já věděla, že v tom vidím rozdíl,neuměla jsem to ale dobře pojmenovat a co píšeš je svatá pravda. Mám sny, jsou moc krásné a skoro úplně nereálné a přitom sním moc ráda. A pak mám přání. Třeba, aby se povedlo na jaře vymalovat a nerozvedli jsme se u toho…a na takovém přání se dá pracovat… že (rofl)
Sice už s křížkem po funuse – ale nedá mi to…. přesně takovéhle přání mám teď momentálně taky, protože já chci malovat celý být a MLP má pocit, že by to klidně dalších deset let mohlo počkat (headbang)
Úplně OT a nebít, prosím!
Znáte tohle?
http://www.youtube.com/watch?v=p6N4ljsR_Yo&feature=related
Jeho podání je nepřekonatelné u mnoha hitů. Dám níž ještě jeden odkaz na úpravu, za kterou ho fanoušci Britney Spears chtěli lynčovat a za kterou jsem si ho zamilovala. (chuckle)
Áááá, tak ten dotyčný klip z YT už zmizel, škoda. Takhle to není úplně ono.
http://www.youtube.com/watch?v=nr_jdXRefGw&feature=related
Našla jsem ho! (chuckle)
http://www.youtube.com/watch?v=pcDfL0t_L1M&feature=related
http://www.youtube.com/watch?v=fDKwO3__Qqw&feature=related
Super trouper, nikoli od ABBA (chuckle) – a už toho nechám. (blush)
To je báječně úchylný (rofl)
Se tu kdes probíral sv. Valentýnek, anžto tady budu se zítra vyskytovat až večer, ba spíš v noci, přeji všem co budou na Pražení, to bude sv. DedevČecháchpřivítání, kráááásný sváteček, (makeup) to musí přeci uznat všici že to svátek bude,né?? (happy) (happy)
Budu na vás mysleti a v duchu s vámi slaviti :*
Život člověka naučí, že vše na tomto světě přináší zklamání, pouze Bůh ho nezklame když se plně k Bohu obrátí. Zklamání není způsobené zlou mocí, která člověku nic nepřeje a vše kazí. Celé lidstvo je neustále zklamané, protože touží po věcech které nemůže mít. A i když je dostane tak tyto věci jsou pomíjivé a lidstvo je ztratí. Anebo tyto věci nesplňují očekávání a proto lidstvo neuspokují. Pouze obrácení se k Bohu je jedinou pravdou v životě. Sri Aurobindo
A pokud zklamani prijde, nebyl dostatecne obraceny nebo ho Buh zkousi jak kdysi dle povesti a rikanek jisteho Joba.
(y) Přesně, a proto miluju knihu Job od Heinleina… (chuckle)
Já taky!
Drazí Zvířetníčci (inlove) , děkuju vám moc za dnešní diskusi a hromadu vtipů. (y) (chuckle) Ony právě ty vtipy o mnohém vypovídají. (nod)
Vave, dík za zajímavou stopětku. Já jsem člověk, který má furt hlavu v luftě a o něčem si sní. Jak bych se kolikrát asi divila, kdyby se mi to splnilo :D:D:D
Někdy jsou ale splněné sny báječné. VždyŤ Ešusek je taky vysněný pséko! (h)
Chtěla jsem právě napsat, že jsem přesvědčená, že všechno, co ta nešťastná paní ze zmíněného pořadu (neviděla jsem ho, nemám televizi už řadu let, ale četla jsem na netu) řekla či udělala, bylo předem dané scénářem. Znám trochu zákulisí podobných pořadů. A že to vypadá přirozeně? No, to je taky účel, jeden z mnoha natočených záběrů se prostě povede, musí, opakovat a zkoušet se dají při dostatku financí do nekonečna. Jenže naštěstí jsem dočetla až do konce a zjistila, že mě dávno předešla Xerxová.
A vím, že dnešní stopětka byla o něčem jiném, ne o té paní, ani o matení či manipulování veřejnosti. Jen jsem měla takovou potřebu „uvést románový příběh na pravou míru“.
Ali (inlove) , ano, je možné, že to bylo předepsané ve scénáři. A možná ta věta někoho přinutí ke kosmetickým zákrokům. Mě donutila k zamyšlení a inspirovala ke 105. Ve které jsem opravdu nechtěla v první řadě řešit onu paní. – Když jsem o tom mluvila v práci, říkala kolegyně, že si vždycky vybírají pokud možno „bezzubé socky“, aby efekt byl větší. 🙁 Ale to už opravdu není o snech.
Uch, bednu jsem neviděla, o pořadu jsem nečetla – co ti mám povídat 😉
Ale fakt je, že v dnešní době, posedlý mládím, krásou a výkonností (teď nevím, jestli to je právo, nebo povinnost) je takovej defekt asi hodně těžkej.
Hihi, díky, milá Zano! :*
Totiž – většinou jsem se během života nějak dostala do plavby proti proudu a je zřejmé, že to trvá stále: ve chvíli, kdy je trendy být mladý, štíhlý a bez vrásek, já si vesele stárnu, tloustnu a vrásky mi přibývají. Ano! Žádné hubnutí, ale navzdory všem si budu spokojeně hýčkat své roztomilé OTP. Proti všem a proti proudu! (chuckle)
Mila Vave, premyslela jsem si nad ranem nad dnesnim tematem – teda ne, ze doslo na svetoborne myslenky, jen jsem si tak myslela…. A tak misto moudrosti se podelim o rozvernou historku o jedne plastice. Mam kamarada, Cech, bydlel tady ve meste, znacne excentricky svobodny starsi pan co se pravidelne a hluboce zamilovaval. Jednou jeho laskou byla moc sikovna a o dost mladsi zenska. Bydlela v jinem state a tak se videli jen obcas. Kamarad prisel na genialni napad. (dance) Ze jako darek a prekvapeni k JEJIM narozeninam si on sobe poridi plastiku ksichtu a krku, aby z neho mela jeste vetsi radost. ]:) Jak myslel, tak udelal. Po zakroku jsem ho vezla domu. Tehdy u nas bydlel muj synovec, vezla jsem ho ze skoly a cestou jsme si vyzvedli mumii. Mel kamarad zafacovanou celou hlavu a krk, ze mel jen dirky na oci a na pusu. Z neznamych duvodu mu ve spitale na zafacovanou hlavu jeste nasadili oranzovy teply tralalacek. Ten nikdy nezapomenu. Na krizovatkach nam lidi opravdu zirali do auta a synovec slzel od zadrzovaneho smichu. Ve spitale jsem musela podepsat, ze se od nej na 24 hodin nehnu, coz byl problem. Tak jsem u pacienta nechala synovce a ten mi podaval telefonicke zpravy. Pacient mel doma slusnou zasobu piva a zizen. Synovec strkal slamky do lahvacu, aby se mumie napila a drzel partu, takze pri posledni nocni kontrole po telefonu byli zpumprlikovany oba. A jak ta plastika dopadla? 😡 Nejak mu tu kuzi asi natahli moc nafest, protoze dlouhou dobu po plastice mel takovy permanentne ztrnuly vytresteny vyraz kolem oci a usmev byl spis skleb. No damy, ktera z vas by neslzela dojetim nad takovym darkem k narozeninam?
Hanííí, já jsem se teprve nyní dostala k pecku, přečetla a ocenila jsem Vavín článek – Vave (y) ,postupně (od nejnovějších), čtu diskusi a ta pravá bomba přišla od Tebe. Slzím smíchem, (rozmazala jsem si oči), kuckám a nesouvisle vykříkuji! Mumie s oranžovým tralaláčkem, s brčkem v lahváči….. 😀 .
Krááása nesmírná (clap) (clap)
Tohle je vyvrcholení diskuze (rofl)
Skončil pernamentně very,very ,happy. (chuckle)
Jedna moje známá si nechala udělat takový to vytetovaný obočí a teď vypadá jako stále udivená stará paní klaunová. (makeup) (bat)
Vave,od rana sa vraciam k Tvojej 105-ke.Ako každa,aj táto vyvolá v človeku úvahy,spomienky,núti zastaviť sa a zamyslieť.A vieš čo,myslím si,že každý sen,ak ho veľmi chceš,sa Ti splní/možno trochu inak a inokedy/len musíš zaň zaplatiť/samo,že nie peniazmi/ a potom nastupuje ta veta od Kanta-veľmi volne:len dve veci ma limitujú: hviezdne nebo nado mnou a mravný základ vo mne.Aj preto niektoré naše sny nedojdu naplnenia.
Snivam rada a furt.Zatiaľ to mam pod kontrolou,rozlišujem realitu od sna,ale beda,aby som ako starý dementák nevydavala svoje stare sny za prežité skutočnosti!!!!
… mravni zakon ve me … nemuzu si nevzpomenout na uzasnou scenku Les Luthiers nazvanou „Los jovenes de hoy“ (Dnesni mladez):
„En materia de sexo, por ejemplo, lo que antes nos parecía moralmente inaceptable ahora nos resulta… tristemente inalcanzable.“
Co se tyce sexu, napriklad, to co nam kdysi pripadalo moralne neakceptovatelne, je pro nas dnes … smutne nedosazitelne.
OT ŠKRABADLO PRO KOŠKY
Kdo včera sháněl, dnes je v akci na Mallu
http://www.mall.cz/odpocivadla/magiccat-odpocivadlo-iveta?v=468121001&utm_source=newsletter&utm_medium=email&utm_campaign=110210-PET
A taky tam po rozkliknutí vidíš,že je nedostupné? ;(
Není nedostupné, v šedé mají 1 ks, v béžové 5 ks a více. Rozklikni „mám zájem“ a postoupíš do dalšího levelu. (chuckle) (nod)
Dík Vaví, já už dál nešla, ale přemýšlím o něm…. – že bych tu houpačku mezi budkama nějak dotvořila na to co máme doma…no, něco spáchám o druhý škrabadlo bych se tu zabila
ale za tu cenu je skvělý….
Taky přemýšlím, ale základna je širší a delší, než by měla, chjo. 8-|
Vave, díky moc – protože (ač nezaviněně) bývám na Zvířetníku sporadicky, tak mám vždycky velkou radost, když trefím na krásné téma dne!!! A tohle určitě přiměje každého z nás k zamyšlení. Já mám dvě kategorie snů – jedna je ryze osobní a tam díky pragmatické rodinné výchově jsou má osobní přání, která obvykle (výjimku činí zdraví) mají šanci být splněna. V té druhé mám dvě celoživotní přání, která jsou však naprosto utopická: Jedno je, aby nikdo na světě – ani lidé, ani zvířata nemusel trpět, a to druhé je, aby každý živý tvor mohl být se svou existencí tady na téhle planetě spokojen. A protože jsem odmala nadšený čtenář sci-fi i fantasy, tak vím, že o takovém uspořádání světa ještě ani nikdo žádnou knihu nebo aspoň povídku nenapsal, takže je to opravdu utopie na entou. Nicméně na tato dvě přání denně medituju, když už kromě konkrétní pomoci jednotlivcům pro ten lepší svět nemůžu nic jiného udělat…
No to tom ak to s pokusy vytvorit takovy svet dopada uz tech knih peknych par napsano bylo …
No, jestli máš na mysli pokusy se samopalem v jedné a s bombou ve druhé ruce či s křížníkem za zády (tmi) , tak na takové nemedituju – můj nerealizovatelný sen je, že prostě najednou budou chtít všichni, aby bylo dobře nejen jim, ale i těm ostatním živým bytostem (sun)
Tohle může být i tím, že za podmínek všeobecný spokojenosti prostě nemůže být příběh, protože není o čem, když není co chtít nebo co měnit.
Napadlo mě, že bych ti nějakou povídku střihla, ale to asi nechceš – v mým podání by z toho vylezl nejspíš horor. Jedna kamarádka tvrdí, že narvu mrtvolky všude.
Naopak, i pokus o takovou povídku by byl z mého pohledu senza!!!
Ale je ti jasný, že to nedopadne dobře, jo?
Však jsem taky psala, že vím, že tenhle můj sen je nesplnitelný….
No dobře, mám nápad. Dopíšu to, na čem pracuju teď, a kouknu se, co bych z toho mohla udělat. Fantasy.
Ale… ne, víš, znám se, proto varuju… poslední moje postava, která se opravdu pokoušela dělat ze všech sil to nejlepší, co mohla, je Richard Whiting v Osm týdnů, osm let. To pro představu, jak to asi bude vypadat.
Jako celoživotní přesvědčenej pesimista slavnostně prohlašuju, že tohle jinak než malérem skončit nemůže.
Jako sen a jako idea, o kterou se dá snažit, je to krásný…ale jinak než tím samopalem v reálu asi těžko (whew)
Ono to bez absolutniho zdrogovani ci vymazu mozku stejne nejde. Monu Lizu, stejne jako sousedovic Lizu, muze mit jen jeden. Tedy … no postupne … ehm …
No, ale taky byli před několika málo sty lety lidé, které ostatní upalovali za jejich sny (či vize) o tom, že se Země točí kolem Slunce,
no a dnes je to noumál uďo, takže třeba za několik málo set „tisíc“ let…. kdo ví!!!
hlavně je nervi do mojí mandalyyyyy!!!! 😛
Neboj, tam nejsou. Dokonce tam nejsou ani hadi. 🙂
Překonávám se, co? 😉
Vave, milá Vave – to se ta diskuse povedla, chichi…
Já taky svým bližním k narozeninám PŘEJI, ABY SE 1) SPLNILO PŘÁNÍ a 2) ABY TOHO NIKDY NELITOVALI.
A slibuji, že se zítra půjdu podívat do té galanterky, jestli už mají ty svítící věci na psí šíje… Anebo v pondělí.
Lucko, teď jsem se dočetla …. Je mi to moc a moc líto, (u) ale holt jsou věci nezměnitelné a my je prostě musíme odžít. (f) (f)
Myslím na Tebe.
Neváhej a pořiď si štěníska! Víš co je psiny a lásky s takovými strakáči!?!
Já vím, jsou věci, které nejde změnit. Naštěstí mám kolem hejno utěšitelů, kteří mě nenechají smutnit (h) Dlouhé holky Xena s Buffinkou jsou báječné a koňské nosy funící člověku do obličeje taky. Když k tomu přičtu Dráčka a Kiminku, která se báječně zotavuje a svoji bezvadnou rodinu, vím, že mi ke štěstí nechybí nic. Jen pořád pohledem hledám ty dlouhé uši visící z křesla a v lese poslouchám, jestli neuslyším to šťastné hulákání ,,já mám stopu!!!“
to je dobře, že polámaná papouchová se drží (inlove) Dráček už nežárlí??
Žárlí, až je z toho zelenej jak okurka 😛 Ale taky je rád, že tu není přes den sám. Kimi je úžasně nekonfliktní, takže mu občas od plic řekne, co si o jeho pošťuchování myslí, ale neublíží. Mají každý svoji klec, protože kdyby se Kimi přiblížila k Dráčkově spací tašce, tak to s ním asi fakt sekne (wasntme) . Ale klece jsou vedle sebe, takže si přes den povídají. No a když je někdo doma, stejně jsou oba volně, t.j. po někom šplhají a se vším pomáhají.
To je fajn, že má Dráček kamarádku a že je Kimi fajn (inlove)
(h) (h) (h) (h) Já vím, už je mu klukovi ušatému lépe. Bolí to moc (u) (u) (u) Být tebou, uvažuji o novém přírůstku. Třeba ten australský pes, jak jsi psala včera, nebo nějaký pejsek, o kterém už víš, nebo další plandavé uši …. a nebo je tu hodně malých černoušků, kteří už za chvilinku mohou jít do nových domovů. Těm sice uši neplandají, ale, ale, ale….. určitě budou moc prima.
plandaj černouškům ouška, kdo říkal, že ne? akorát ne tak moc jako švýcarům a basítkům… (h) jen jestli by černouška nebyla pro holky basetí moc temperamentní parťák… já hlasuju za bassethounda 😀
Lcko, já jsem pár dní na netu nebyla, je mi líto Arguska, věřím, že je ti smutno, ale vidíš vše správnýma očima. Myslím rodinu, psice, koně a i ty papouchy.
Ahoj všichni (f) , tak se mi povedlo být do dlouhé době na Zvířetníku dřív, než pozdě večer. Je to tím, že mě bacil bacil a tak poslední tři dny loňské dovolené trávím v posteli 🙂
Každý máme nějaký ten sen, který je více či méně splnitelný. Podle mého je lepší si splnit víc menších přáníček a dopřát si tak násobně víc šťastných chvilek, než si vysnít vzdušné zámky a pak se durdit, že se jaksi nic neděje. Pokud tedy ty vzdušné zámky nemáme v kategorii nesplnitelných snů, a o těch si potom možno a záhodno jen tak pro radost snít 🙂 Vave (h) dik za téma, jak ty to jenom děláš?
LuckoV,Arguska je mi moc líto, ale už ho nic nebolí…. (u)
No a tím se nepřímo dostávám ke svému velkému snu – který se mi jeví čím dál víc reálnější 🙂 Vždycky jsem chtěla mít víc psů, potom co odešel Majk (labrador, mnozí ho znali) nemám žádného, protože to prostě zatím nejde. Letos bych měla už konečně být rentiérka, takže pes určitě konečně bude…ale pes? jeden??? Čím víc o tom přemýšlím, tím víc se mi líbí psiska dvě..teda konkrétně dva francouzští buldočci. Labradoři vždycky budou moje krevní skupina, ale už bohužel nejsme v tom věku, abychom si pořídili velkého psa a po 10 letech, kdy on bude potřebovat naši pomoc (a dobře vím, o čem mluvím) mu ji nebyli schopni fyzicky poskytnout.
Nemáte někdo kontakt na chovnou stanici vymazlených buldočíků? zn: rozhodně nespěchá 🙂
Ahojky zdravím severní Čechy, (wave) (wave) jestli se nepletu písala jsi že jsi z MO
Ano, přesně tak 🙂 (wave)
Tak se možná potkáváme (wave) Jak jsem zjistila, je to tady jak na vesnici, každý zná každého 😛 Tak nejmenova (shake) nepomlouvat (shake)
Alimo, pořádně se vykurýruj, nic nepřechoď! Zdravím z jarní JM!
Ahoj Alex (wave) , dělám, co můžu 🙂 Už jsem vypila několik konví bylinkovejch čajů, ležet mě nebaví, ale jsem jak přejetá parním válcem, tak jen občas vystrčím nos z pelíšku.
Zdravím na Moravu (wave)
Žjúúúva, budete jedné krve s Pedráskem (clap)
Pěkně se uzdravuj a plánuj!
OT – ale vlastně to sem patří. Zasmála jsem se od srdce. V dnešním magazínu Dnes je povídání o lásce ( no jo v PO bude Svat.Valentýn) a děti ve věku 6-14 píší ve zkratce co je to láska. Terezka ze 4B napsala , že LÁSKA JE LEPKAVÁ – Jak Vás chytne už vás nepustí ! a Melika Yildizová napsala, že láska znamená VZÍT NĚKOHO DO AUTA A NĚKAM HO ODVÉZT… je parádní to číst…vážně.Jsou tam ale i fantastické filozofické úvahy typu… že láska nikoho nemine… PARÁDA !
No vzit nekoho do auta a nekam ho odvezt vypada spis na unos ale dobra …
Slavit v tyhle kose „svatek lasky“ je ftakovina. At si ho nechaj nekde kde je teplejc.
Jeníku, ať si každej slaví co chce, třeba den plochýho hrnce, nevadí mi ani masáže v obchodech – nebručet, nanadávat, kdo chce koupit milé velké plyšové srdce ať to klidně udělá teď nebo za 14 dní….všechno povoleno.A argumenty typu co mi to zase cpou, jsou pro dospělého člověka trochu nedůstojné. Adabsurdum pak budem kňourat, že mi v uzeninách furt cpou slaninu, když ji nesnesu a o vánoční masáži v říjnu netřeba psát vůbec… Holt reklama je prý mocná, no já řikám jak pro koho a jak co… Mě baví co si děti o lásce myslí. A tady si holčička jasně myslela, že když ji někdo někam odveze – třeba máma (fakt asi nemyslela na pedofila), dělá to proto, že ji má moc rád, jinak by ji poslal tramvají, nebo pěšky. Nic jiného v tom není. To jen my dospělí, za nevinou formulkou vidíme hnusoty o kterých víme. A taky si nemyslím, že bys to nevěděl… (wave)
My jsme na Zvířetníku řešili Valentýna před pár lety. Nakonec jsme se shodli, že v tomto období je každý svátek dobrý a že když se pojme šířeji, tedy ne jen jako svátek lásky milostné, nýbrž i jako svátek lásky a přátelství, tak je do docela dobrá příležitost se na někoho usmát a potěšit ho.
U příležitosti Valentýna pořádáme už řadu let Pražení, právě abychom se na sebe mohli dlouze usmívat. 🙂 (h) 🙂
Ano, ač zrovna Valentýna nemusím, každý svátek je dobrý, když jsou ještě hodně krátké dny, do jara je daleko a velikonoce jsou kdoví kdy v dubnu. Souhlasím.
😀 ze dne plochého hrnce jsem měla Vánoce 😀 tak jsem se smála , až se kočky vzbudily!
Na škole nám profesor psychologie radil, ať si svá přání často představujeme, ať hodně sníme. Tvrdil totiž, že pokud k nějaké situaci někdy dojde a my ji máme „vysněnou“, reagujeme tak, jako bychom ji už prožili a měli s ní zkušenost. Takže si dokážu představit, že si někdo bude vědět rady se spoustou peněz, když už o tom přemýšlí a sní. Taktéž možná dokáže nešťastná podřízená jednou přímo do očí říci své mínění uzurpáckému šéfovi, týraná žena dokáže říct chlapovi, že se s ním rozchází a matka dokáže odmítnout, když ji dospělý potomek vydírá.
Ale i s těmi radostnými událostmi je třeba se nějak srovnat.
Já osobně mám sice spoustu přání a různých představ, ale ke štěstí mi stačí to, že jsou všichni mí blízcí zdraví a relativně spokojení, mám práci, která mě baví a pravidelně dostávám výplatu. Každým okamžikem se to totiž může změnit a pak by člověk až pozdě mohl objevit, co bylo ve skutečnosti nejdůležitější.
(y) (h) (y) (h) Tohle podepíšu do posledního slova. (y) (y) (h)
naprostá pravda (y) (h)
Mluvící zlatá rybka – v pohádkách je zajímavé, že třetí přání dotyčného je zpravidla navrátit vše do původních kolejí. No, přiznám, že by mi asi nevadilo mít nějakou finanční jistotu po dobu mé pozemské pouti a nebýt tak úplně vázaná na zaměstnání. Ale mohla bych být na tom mnohem hůře, tak bude lepší zůstat pokorná.
Pro případný jackpot (ale nesázím, tak nevím jak se k němu dostat) mám jedno speciální řešení. Koupit nějakou tu památeční zříceninku – třeba zámeček a ten dát do kupy – tak, aby to nebylo sanatorium, wellness centrum či hotel a jiné výdělečné zařízení, ale aby mohlo sloužit pro lidi. Nějaký centrální sál pro koncerty, výstavy a setkávání lidí, něco pro konference, případně svatby (aby režie nebyla úplně prodělečná) nějaký ten prohlídkový okruh a tak podobně. Na nádvoří by se v létě mohla konat rytířská klání, šermovat, tančit a tak podobně. Po pěstěném parku by mohli lidi korzovat, případně by tam mohly být jezdecké stezky, uspořádat lezní setkání a zábavu… A hlavně zanechat takový zámeček v pořádku pro příští generace. No já to úplně vidím, jen mi chybí ten jackpot.
A momentální osobní přání – kromě těch lidských, tak by mě potěšilo, kdybych někdy měla v pořádku své koleno, ale to je v háji tak dlouho, že mám dojem, že mě mometálně hodlá spíše opustit. V háji je od mých 8 let, se stálou bolestí žiji možná 25 let, ale poslední dva týdny už je to skutečně otrava. Jestli potvora té bolesti nenechá, tak snad vážně půjdu k doktorům mu dát co proto.
Tak já občas vsadím, protože tohle je u mne naprosto konkrétní. Je u nás krásná barokní fara ve stavu “ foukni a spadnu “ u které už deset let pořádáme Plaňanské zvonění. Tak tu bych ráda a věděla bych, co s ní.
Přeji ti, abys vyhrála ten jackpot. (y) (y) (y) Přesně takové stavby by měly zůstat zachovány pro příští generace ve své původní kráse.
Ó děkuji, jen nevím, zda bych nebyla sobecká a nenechala si ji na bydlení. Ten dům má totiž nejen pro mne charisma, obrovský náboj zejména v jednom pokoji. Když tam vejdu tak fakt cítím jak mi to sluníčko v břiše hřeje. No ale ono ani není tak obrovský problém ty peníze na zakoupení – ty by se daly i půjčit, ale na tu opravu, to bude darda
V určité fázi je nutné tu fru udržet ve vestoje. Myslím, že bydlení je dobrá možnost, vždyť to panu farářovi také sloužilo k bydlení. KOneckonců, nutnost vytápění je také třeba zdůvodnit. Nějakou tu společenskou místnost pro ostatní společnost bys tam jistě dokázala vyhradit a bylo by. Koukla jsem teď na stránky Plaňan, faru jsem na fotkách asi přehlédla, ale zato tam máte tři kostely, to koukám. Je to větší než jsem si myslela.
To musíš na stránky Plaňanských zvoníků a fotky ze zvonění jsou z farní zahrady. Jinak kostely máme opravdu tři – starý románský, novogotický a bývalou synagogu, dnes církev československá bratrská. Tam je i bývalá židovská škola, která prochází rekonstrukcí. Též máme krásnou zvonici s unikátním zvonem, který byl po požáru přelit. O zvonici a synagogu s farou v židovské škole se pomáháme starat, románský kostel pomohla zajistit obec, ale kdybychom chtěli mít vše supr, tak nevím kde bychom měli ty peníze brát. Vyšlo nám několik grantů a na dalších se pracuje.
Jinak zdehle jsou naše krásné kostely, fara, park
http://mermaid19.rajce.idnes.cz/Planany_a_okoli/
Ta fara je parádní, jen opravdu nutně potřebuje opravu. A z těch kostelů – ten nejmenší s minivěžičkou je ta bývalá synagoga, že?
Ten nejmenší s pidivěžičkou je bývalá synagoga, kterou obec židovská prodala – nebylo to neobvyklé. Uvnitř jsou původní lavice, opravdu krásné. Letos jsme měli Štěpána Raka a Alfréda Strejčka s J.A.Komenským, v těch zubožených prostorech ta krása – byl to paradox.
Jinak ty katolické kostely mají trochu komickou historii, ten novogotický se stavěl protože do toho románského se už věřící nevešli a dneska jsou v té obrovské haluzně čtyři staré babky jednou za měsíc….
Pokud jste někdo poblíž a chcete užít trochu historie, Bimbo velmi rád provádí a chlubí se našimi památkami. No a v Hradeníně je ještě gotická tvrz, taky moc hezké. A kousek od nás Kouřim se svou nádhernou historií a u nás kafíčko a Majdí slinty….
Jestli někdy pojedu okolo, tak tě vezmu za slovo. A ač kočičí, velkých psů se nebojím. 😉
Inko, vypadá to u vás moc krásně!
Děkuji, jsme oba náplavy a tím více se pyšníme místem, které jsme si vybrali pro svůj další život. Je tu opravdu plno lidí a hlavně starostové kterým jde o blaho obce. Všichni se snaží, aby peníze, které pro obec získají byly účelně vynaloženy.
Inko, ty jsi z Planan? Rodina meho taty pochazel z tech koncin, myslim, ze dokonce z Planan. Pak bydleli pratety a babicka v Miskovicich a tam jsem s enajezdila jako mala….musim se tam nekdy podivat!
Nejsem z Plaňan, jsem pražák a Bimbo kolíňák. V Plaňanech už čtvrt století bydlíme a jsme opravdu spokojení. Takže jen s chutí do toho, přijeď
Apino – chichichi – jestli ty nebudeš jak ten Icik, co se dennodenně modlil „Ó Bože, dej, ať vyhraju první cenu ve sportce!“ Když už se chýlil desátý rok podliteb ke konci, odsune se střecha synagogy, objeví se vousatá hlava a zahřmí“ „Herrgott Icik, tak aspoň jednou vsaděj!“
Ygo! … si mě úplně smetla ze židle! (rofl) (rofl) (rofl)
chachááááá (rofl) (rofl) (rofl) Jo, jsem jako ten Icik, až na to, že toho nahoře s takovými prosbami neotravuji. Má důležitější věci na práci. Takže mám dojem, že by mi asi ten jackpot nepřihrál. Já jsem celá po tátovi a ten měl v některých věcech opravdu celoživotní smůlu. Pokud mohl koupit něco, co se pokazí, zaručeně to koupil on. Takovým zlatým hřebem bylo koncem 60. let auto, kterému se do brzdové kapaliny dostal motorový olej. Nenabourali jsme jen zázrakem. A nemusíš mi říkat, že ty systémy jsou oddělené, my ty zaolejované brzdy viděli na vlastní oči. Když se dostal do televizní soutěže, vyhrál první kolo, šel dál, ve druhém kole vypadl (poté, co byla hodně dlouhá pauza mezi natáčením jednotlivých kol, kdoví proč?). Já jsem v té samé soutěži byla také, vyhrála jsem první kolo, vzpomněla jsem si na tátu a dál nešla. Lepší vrabec v hrsti, že… No nevysílalo se to (jaksi to bylo zrovna v době, kdy jistý pan ředitel utnul servisní společnost, což náš stát pak stálo asi 10 miliard) a tak jsem také nic nedostala. Tak nevím, jaké šance bych měla při sázení, možná to občas zkusím jako Inka s tou farou. To je dobrá inspirace.
Alespoň mám důvod proč sázet, jinak je to neodůvodnitelné. Ale fakt ten barák je prostě nechutně krásnej a minulý rok jsem bohužel viděla, jak krásnej barák by se z toho dal udělat – na našich toulkách jsme s Bimboušem viděli asi stejně starou faru velmi, ale velmi citlivě zrestaurovanou
Jsi mi připomněla jinej:
Přijdou reportéři ke Zdi nářků a pozorujou Židy,jak tam šeptají,vykřikují,lomí rukama,dívají se k nebi..a jednoho z odcházejících zastaví a hovoří k němu: Promiňte,že Vás takhle zastavujeme, ale můžete nám říci,co to u té Zdi nářků děláte?
Žid se usměje a říká: Promlouváme k Bohu.
Reportérům to nedá a pokračují v tázání: A on Vás slyší?
Jistě, říká Žid, ale někdy je to jako mluvit do zdi!
=)) vobě…
=)) (clap) =))
.(*) Vypůjčoval si pan Fink od pana Blumensteina peníze na úrok, ale pan Blumenstein chtěl devět procent. „Blázníte, pane Blumenstein? Devět procent! Všude berou šest procent, a tady můj nejlepší přítel… Nebojíte se Boha, že vás za to potrestá?“ „Proč bych se bál. Pán Bůh se na to dívá shůry, a tak bude vidět devítku obráceně a bude myslit, že je to šestka.“ .(*)
Jéje, Apinko, jsi ještě mladá, s kolenem se snaž udobřit třeba i po zlém! 😉 Já mám byt ve třetím patře bez výtahu a tak je pro mě chůze přímo životní nutností a bohužel všichni starší členové rodiny kolem dokola měli a mají s nohama problémy – takže od rybky vím přesně, co bych chtěla…
Byt v přízemí? (angel)
To není tak jednoduché – i když bydlím v žádané čtvrti a byt by prodat šel snadno (ale hůř by se sháněla náhrada – a v přízemí nebývají lodžie a ta je u tohoto bytu velké plus), ale nejsou vůkol ruce ku pomoci a ty moje na konci ramen by na to nestačily. Celý život mužské práce dělal muž a po jeho smrti já už se s vrtačkou neskamarádím. ;( ;(
no ono je to 8 + 25 + něco mezi tím, kdy to koleno bylo sice v háji, ale bolelo jen při příslušných událostech, ale na opravdu drastická řešení opravdu ještě nemám věk. Tak uvidím, co s tím budu dělat.
;;) Zlaté rybky to dneska nemají lehké. ;;)
.(*) Vyhodí moře na břeh zlatou rybku.
Jde kolem dědeček a rybka na něj volá: „Když mě hodíš zpátky,
splním ti tři přání.“
Ale dědeček do ní kopne se slovy: „Já na tebe kašlu,
já jsem kouzelnej dědeček.“ .(*)
To takhle milionář si jde jednou z nudy zarybařit a najednou chytí zlatou rybku. Rybka na něj kouká , on na ní kouká a zase se rybka koukne na něj.
Milionář se zamyslí a povídá: ,,Tak copak bys chtěla“??
(chuckle)
=)) sharko.68 (clap) (chuckle) (clap)
(chuckle)
Nemaj. To takhle jina zlata rybka v podobne situaci potkala metalaka a taky prosila, taky slibovala a metalak jenom procedil „Neser!“ a hodil ji do vody … no a za tri dny to milou rybicku roztrhlo.
To je kruté a k tomu týrání zvířat…… uf, ještě že je to jen fór.
Zlatá rybka takhle leží v blátě, jde kolem skin a skopne ji do vody. „Já jsem zlatá rybka, za to žes mě vrátil do vody bych ti měla splnit tři přání, ale žes mě tak kopnul, tak jen jedno“. Skin se ušklíbne a říká „chcípni zlatá rybko“
Jedna tématická ke snům?
http://www.youtube.com/watch?v=ILBoGz8_Zlw
Zdravím od počítače ke kterému mně dovezli. Kdybych měl dost energie, napíšu vám příběh ze seriálu Krajní meze, který kdysi u nás běžel a který pojednává o tom jak je to s lidskou fyzickou krásou a jejím smyslem. Je velmi poučný, ale musím si jít lehnout, není mi dobře. Jen jsem vás chtěl pozdravit. Nezvlčte tady, zvířetníčci. Pů.
Ahooooj! Ráda tě vidím, i když jenom na skok! (h)
Přeji brzké uzdravení. Drž se. (y) (h) (y) (h) (y) (h) (y) (h)
Pů! (hug) (h)
Ať je ti brzy líp!!! (rose1)
Tak k tomuto sa pridávam, milý Pu! (hug)
Ano, ať je ti brzy líp (h)
Držím palce pro brzké uzdravení (y) (y) (y) (h)
Pů – dávej na sebe pozor. A jsem taky moc ráda, že jsi se tu na skok stavil.
Pů – myslím na tebe, ať je líp!! (h) (y) (h) (y) (h) (y) (h) (y)
posílám uzdravující (sun) a zdravím (wave)
My nevlčíme a ty se koukej uzdravit, abys mohl nejen na skok…
Uzdrav se buď častěji. (h)
(h) Posíláme moc pozdravů. Vydrž, bude líp. Držíme pěsti. Brzo se uzdrav. (rose1)
Moc moc zdravím a pořád držím palce. (y) (y) (y) A ty se, prosím tě, drž vší silou!!! (tedy silou celou, ne nějakou hmyzí, tak to míněno nebylo 😀 )
Takže, drž se.
(rose1) (rose1) (rose1) (y) (y) (y) (rose1) (rose1) (rose1)
Drž se! Vidíš, už jsi aspoň nakoukl, příště to bude na dýl, seš dobrej!!!!!!!! (h) (rose1) (y)
Říká se ,, drž se lví silou“ když nechceš říci vší a my budeme držet alespoň vší silou palce (y) (y) (y) (y)
Milý Půáčku, přeji hodně síly, energie a trpělivosti, abys byl zase brzy mezi námi! (sun)
Držíme 3 (cat) (cat) (cat) a já (y) a posíláme (sun) a (rose1) a ať je už jen a jen dobře (h)
Pú/prepač nemam u s háčkom/ tesim sa,že si na tom až tak dobre,že možeš ísť na net-aj ked ťa k nemu doviezli!!!Pozdravujem z južneho Slovenska-prave sa chystám variť a dnes vynimočne nedam do jedla c.-ved vieš.
som ťapša-u s krúžkom predsa!!!
Ahoj Pů a drž se !!!!! (f) (h)
Jsem rád, že jsi se ozval. Myslím na tebe často a držím (y) .
Pů, taky moc přeju znovunabytí zdravíčka a držím za celou smečku (y) i když bohužel díky svým příliš častým absencím na Zvířetníku nevím přesně, o jaký zdrav. problém se jedná – ale to není důležité, hlavně, aby zmizel nafurt!!!!!
(h)
Držím moc palce, ať konečně zvítězíš (nod) (h) . Ať máš brzy sílu nás tady kontrolovat častěji. Aby třeba se nepřemnožil česnek (chuckle)
Přeju rychlé uzdravování! (f) (sun) (h)
Pů! (hug) Je moc dobře, že jsi nám přišel zamávat. Příště už to bude na dýl, uvidíš! Držím palce. (y) (h)
Jsem ráda, že jsem se tu objevila ve chvíli, kdy můžu popřát rychlé uzdravování! (hug) Držím palce a myslím usilovně.
Každá dobrá zpráva potěší (h) (h) Tak se drž velice (handshake)
Pů, přidávám se k davu palcedržníků (y) (y) (y)
Tak já už milého Pů z pecka v pecko nepozdravím, ale je skvělý, že se ukázal. A myslím na něj furt (y) (h) (y) (h) (y)
Pů (hug) (h) (hug) (wave) !
Pů – držím všechny palce (y) (y) (y) (y)
Na ten pořad jsem se dívala. Mám u šití puštěnou televizi téměř vždycky. Děsí mě, jak ti lidé vypadají a myslím to trochu jinak. Tahle paní měla rozštěp, o kterém nevěděla. Neměla zuby. Zanedbaná byla celá. Bylo jí 44 let. Vypadala o 20 let (nejméně starší). Proboha, jak se o sebe stará. Tím nemyslím přehnané zdobení nebo sebepéči, myslím základ. Samozřejmě by na takovou radikální změnu nikdy neměla peníze, ale tam se napravovalo i to, co bylo zanedbané. Přitom byla štíhlá, měla pěkné vlasy. Ten pořad se mi nelíbí, mám radši Polreicha – škoda, že nevyšlo, aby přijel k nám do stravovacího provozu.
Pořad jsem neviděla, pouze upoutávku na něj na netu i s fotkami. Paní určitě potřebovala operaci – jen si nejsem jistá, že její případ (tím nemyslím kosmetiku, kadeřníka a nové oblečení) nemohl být řešen standardně už před lety přes běžné zdravotní pojištění. Co vím, nápravy vývojových vad a různých zohyzdění pojišťovna proplácí. Jenže to by to paní a kdysi dávno její rodiče měli řešit už dávno. V některých rodinách ale toto není prioritou. Pak lidé vypadají, jak vypadají.
Vím o paní, která výborně odmaturovala, byla i na VŠ, kterou nedokončila. Dokonce soutěžně tančila a byla moc hezká. Pak si vzala chlapa se sedmi třídami ZŠ, pro kterého to bylo třetí manželství. Nejdříve upadla domácnost, paní zjistila, že nemá cenu držet domácnost čistou s chlapem, který si neumí zout ani boty a ve špinavých montérkách se klidně posadí na sedačku. O dalším je lépe nehovořit. Poté postupně začala upadat její krása. Dnes je jí nějakých 56 – 57 let, vypadá jako baba jaga, šedivé vlasy stažené do culíku, na sobě umatlané triko nebo zástěru, vypadané zuby, sedřená. U kadeřnice jistě nebyla od svatby. Když si srovnám ženy v jejím věku, které běžně potkávám, člověk by brečel. Svým způsobem je ale spokojená, prostě si zvykla. Já bych toto nesnesla, ale do jejího života nemohu mluvit.
Od národního výboru ho přidělenýho nedostala.
Tyhle věci se už za totality řešily a operovaly – my máme na chaloupce souseda, který má dnes šedesát roků (starší bratr mého spolužáka), narodil se s rozštěpem horního patra a už během základky mu dělali nějaké operace (vnitřní přepážku mezi nosem a ústy) a jakmile se mu přestal měnit a zvětšovat obličej kolem 18 let věku, tak mu udělali operaci, po níž má sice dodnes trochu placatější nos, ale mluví normálně a kdo ho nezná z dětství, tak neví, že měl takovouto těžkou vadu.
Na tomhle se udělala naše plastická chirurgie v Brně-Králově Poli už v padesátých letech, byli v tom hodně vpředu ve světě a školili celou republiku.
Však on taky byl tehdy na té operaci v Brně – ta naše vesnička nestředisková tehdy pod Brno se svými komplikovanějšími zdr. problémy spadala…
Mám takovou teorii a částečně praxi, že když člověk něco opravdu moc chce, vždycky se mu to splní. Vždycky, ale většinou jindy a jinak.
A některé sny by se neměly vyplnit nikdy. Protože pak by nebylo o čem snít.
Díky, Vave.
Jojo, že se přání plní, ale jindy a jinak, to jsem si taky všimla. Říkám tomu „vznést přání k Universu“ a dávám si pozor, aby nebylo příliš podrobný, abych ho dovedla po těch změnách poznat.
Jenomže ony se takhle plní i strachy.
Asi Universum nerozlišuje, co si přejem a čeho se bojíme, a prostě nám nadělí to, nač hodně myslíme…
Je to tak, můžeme to chtít moc, ale nesmíme to chtít přes moc. Pak už se to tomu něčemu, ať už se tomu říká Universum, Osud nebo Bůh nějak přestává líbit. Asi proto, že to s námi mívá úplně jiné plány. 🙂
Jo.
A jako nechcu remcat, ale vobčas by drahá transcendence mohla aspoň naznačit, jak že to krucinálfagot zas myslí. 😉
Jé – k tomuto tématu jsem se zrovna začetla do Pratchetta Faust Erik – taky to má být o splněných přáních – tak jsem zvědavá (clap)
Jééé! (h) (devil) Podle mě je to typická pratchettovina: co slovo to PED-LA!
Navíc obsahuje Zavazadlo, takže (hug) (h) (hug)
Chi – já ji začala číst včera v předsálí jakéhosik úřadu. A víš, že je to poprve, co mne rozčílilo, že přede mnou není žádná fronta?! (rofl)
Věřím!
V neděli si zrovna tuhletu ode mě půjčil vnuk – ten druhý v pořadí. První už má všechny P. v malíčku, na ty další dva to teprve čeká 🙂
No – zrovna tato knížka je pro nás, začínající Pračetníky, velice vhodná. Je tenká s většími písmeny (chuckle) – v těch tlustých se ještě trošku ztrácím. A já mám nejradši ty s babi Zlopočasnou – asi se v těch čarodějnicích tak trošku vidím (i když – dle mého mínění – absolutně nejlepší knížka pana Pratchetta je o nefalšované kočce).
Ano, ano, čarodějky miluju, všechny díly o nich mám a čtu si v nich často a s chutí. A pak mám moc ráda Zajímavé časy a prastaré barbary, ti jsou mi taky nějak čím dál bližší.
Ygo, on prý osobně považoval za nejlepší svoji knihu „Zvláštní znamení“. Já osobně ze všech jeho zeměplošských knih mám nejraději taky ty s čarodějkami (můj favorit je stařenka Oggová…), ale Nefalšovaná kočka nemá chybu!!
Nemáš na mysli Dobrá znamení -Good Omens, tu miluju. Ze Zeměploch mě dostává Těžké Melodično, vše o Smrťovi a z těch jakoby k tomu patřících knih: Kuchařka stařenky Oggové a Kdepak je má kravička – říkadlo pro Elániova synka.
Dobrá znamení – anooo (*) . A Smrť je můj oblíbenec taky (clap)
Ne, transcendence nesmí ani naznačovat. (chuckle) A taky by to pak v tom životě nebylo tak napínavý. 🙂
Ano, prosím, i klasikové – najmě jistý Jára Cimrman, také potvrzují, že „my smrťáci nesmíme ani naznačovat…“…
Jestli bude transcendence takhle nevstřícná, tak jí brzo zbude jenom sv. Paznehtul… (devil) 😉
Přeji všem krásné ráno a oslavencům hodně štěstí a spokojenosti. Nevím, jestli je tu nějaký Mojmír, já znal celkem jen 2.
Dělá se krásný den, asi takovýhle http://jakkel.rajce.idnes.cz/Vychod_slunce_v_Sovenicich_9.2.2011
Teda tyto fotky jsou ze včerejška, ale dnes jsem už taky gigíčko 😀 nafotil a vypadá to na stejně pěkný den 😉
Já jednoho, bylo to prasátko v knížce Kocour Vavřinec a jeho přátelé 😉
To jsou nádherné fotky, které člověka pozitivně naladí. Musím je ukázat našemu Donovi, Sovenice jsou jeho rodná ves 😀 takový krásný pohled na ní ale určitě nezažil. (clap)
Nejnádhernější je ta poslední s rákosím, ta za stromem je taky uchvancancující! (to se říkalo v padesátejch, estetické blaho z fotek mi tenhle termín vyplavilo z hlubin nevědomí).
To se říkalo (uchvancancující) ještě i v sedmdesátejch (minulýho století, potažmo tisíciletí)!!! 😉
Pamětníci říkají dodnes! (nod)
To už jsem dlóóóúho neslyšela 🙂 🙂 🙂
Krásné fotky, takový východ slunca by mohl být každý den… :o)
Boli to ako u mňa: knieža Mojmír a ing.Mojmír Černák v Sextanke?/jak ju zachranil v tej snehovej víchrici?
Ne ne, znal jsem dva živé Mojmíry. S jedním jsem chodil na školu a s druhým jsem pracoval. Knížete Mojmíra (bylo jich víc) znám taky, ale toho jsem nepočítal, neb jej neznám osobně .:D
pre Jakkela:možeš ľutovať :prima chlap!-to vieš my staršie…..hodne pamatáme
Krásný fotky (y) , kdo umí umí (y), dík (f) .
Včera bylo u nás taky hezky a docela teplo, když jsem se plížila v poledne z práce do postele, bylo mi docela horko (nevím jestli horečkou, nebo že by už jaro? 😀 ) Jak bylo dneska ráno nevím, ložnice má okna na západ a když jsem vylezla v pelíšku, koukám, venku pošmourno…
Ale nevzdávám naději, že jaro bude !!! 🙂
Podle fotografií nejsem v tomto spolku sice sama kdo má nějaké to kilo ( u mne spíše desítky kil ) navíc a já bohužel od dětství díky štítné žláze i dost problematicky zhubnutelné. Strašně mne to trápilo a myslím, že s duševními jizvami z dětství jsem se nevyrovnala dodnes a asi nikdy nevyrovnám. Proti deformaci či znetvoření, proti invaliditě a podobnému, slepotě – to nic není. A jak to dokáže potrápit. Taky jsem snila o tom, že se mi podaří zhubnout a sen se mi alespoň na chvíli vyplnil. A tak jsem zjistila, že je sice důležité, jak člověk vypadá zejména proto, že ho podle vzezření ostatní posuzují – což je pěkně zvrácené – ale zdaleka to není to, co člověk nutně potřebuje mít. Hezký den
Ne ne Inko, i já mám hodně kil navíc a taky každé ráno prášek místo fungující štítné žlázy. Myslím, že tady hodně dělá povaha. Štěstí je mnoho vjemů dohromady, ale nejvíc asi pocit spokojenosti. A o ten se hodně musíme starat sami. Bývám uměřeně šťastná, někdy úplně jako blecha 🙂 a někdy samozřejmě pěkně nešťastná, ale to jen chvilku, když život přinese něco nepěkného a je třeba to přirozeně odžít. Postava a kila ale nejsou tím co mě trápí, kvalitní přátelé v tom taky hodně pomohou a krásná dcera, která mě sebou ráda bere mezi své přátele je tečkou za tím, že všechno je v pořádku. Přeju Ti ze srdce, aby kila nebyla žádné trápení. (wave)
Děkuji, již dávno tomu co to byla priorita nebo kdy mne to tolik trápilo, s přibývajícím věkem se najdou horší problémy
Z holky, původně štíhlé jako proutek, se vyklubala taky baculka. No, co nadělám. Chutná mi, ráda vařím, ráda jím, necvičím, pořád jen někde sedím, pohybu mám málo, takže je to i moje vina. Vždycky jsem měla povislé bříško, už jako hodně mladá. Spolužačky i spolužáci se mi smáli a já se styděla chodit na tělocvik nebo plavání. Časem se, pochopitelně, zvětšovalo a zvětšovalo a s přibývajícím věkem je to stále horší. Strašně jsem se tím žrala, nosila volné hábity, aby se to zakrylo, tím pádem jsem vypadala jako stará-mladá. Dneska na to tak nedbám. Přestala jsem se stresovat a prostě žiju. Jsou na tom lidé hůř a ideální postavu stejně už nikdy zpátky nezískám. Pokud mne má někdo rád, bere mne takovou, jaká jsem, neboť člověka nezdobí jen sošná postava, ale spíš to, jaký je a co je v něm. „Krása pomíjí, blbost je věčná“ je také jedno z hesel, která platí stále v nezměněné formě.
Hihi, včera psali kocourci tetě Vave a už tu zůstali!!!! Omyl, jsem to já!
A víš jak se kosourkům na Tobě dobře leží (chuckle) . Na mě Norisce a Pitině taky (clap) už to zjistila i Pidikočka, že mami je taková měkkoučká a hřeje. Jenže Bonsajka si myslí,že by bez zaťatejch drápků z mamky spadla, tak mám OTP pěkně popíchané….vypadám jak týraná. A když na mě hupsne Kačenka, která si nelehá,jen mě předupe, tak mívám i modřiny. ;(
Jo pravdu díš předsedo. Paní doktorka mi povídá, prosím Vás co to máte za šlince na stehnech a zádech. Já, že máme malýho kocoura a že po mě leze se zrychlením z 0 na 1,67 m za sekundu ( to je má vertikální hodnota). Pokývala hlavou a jasně nevěřila 😀 😀 ( říká si, chudák ženská…)
Ji pozvi…. (chuckle)
Přesně to se mi teď stalo na včerejším vyšetření. Pan doktor si mně prohlížel a pak se opatrně zeptal, jestli někde lezu keřema nebo ostnatým drátem. Děla jsem, že 12 tlapiček s příslušným počtem drápků halt na těle vykoná své a to nepřehlédneš a on se strašně moc bavil. Prý ty jeho rybičky v tomhle jsou lepší. No, ale pomazli rybičku! Možná piraňa by se mazlila ráda, ale bylo by to mazlení silně jednostranné a za určitým účelem.
Chachááá, naše Micinka byla jednou opravdu jen vlásek od smrti poté, co se rychlostí blesku tátovi vyšplhala po holé noze. No, nezabil ji, ale říkal, že měla namále. A pak to celý život byla JEHO kočka. Mámu ani mě moc nemusela.
Tak tohle je moje oblíbené téma: Já totiž musím mít našeho Bojárka při každém zákroku vč. čištění očí a uší sedícího na klíně,
no a on při té příležitostí používá své tlapky coby odrazový můstek z mých stehen. Následkem jsou modřiny zvící větších lívanců.
No a jednou po takovémhle zákroku jsem byla druhý den na kontrole u orthopéda, s nímž se naštěstí znám roky (a zná i mého muže). Nicméně si neodpustil poznámku, že bych měla manžela trochu krotit v jeho vášních, a já pro vylepšení situace, jsem na to odvětila, že to mám od našeho psího kluka…. no, díval se na mě dost zvláštním pohledem, tak už jsem raději dál nevysvětlovala…
OT, Lucko V., je mi moc líto Arguse ;( . Tohle stojí za houby, když starý kamarád odejde. Fakt uvažuj o novém štěndu, jak jsi psala, Xena je starší dáma… (Neboj, nenabízím ti našeho výtržníka, po basetech by to byla změna veliká. I když se přiznám, že štěně u někoho ze Zvířetníků je můj sen. Zřejmě z kategorie princů z pohádky, asi jsem svým vyprávěním o chcíplých kachnách spíš odrazující 😉 ). Ale jak rychle štěně – to je asi u každého jinak. Já nevydržela nikdy déle, než pár dní… Na druhé straně dost lidí to musí nejprve překonat a k novému štěndu „dozrát“. Ale jsem přesvědčena, že dozraješ. Jestli to bude zase salámek ušatý je otázka.
Argus už je v klidu a bez bolesti. Bolest máš jen ty… Je mi to líto.
Evo. máš pravdu. My jsme udělali jen a jen dobře, že jsme si vzali ke stárnoucímu Donečkovi štěndo. Moc a moc mu to pomohlo a úplně ožil. Překonal i slabou mrtvičku a prodloužil se mu kvalitní život. Jsou to s Luxíkem dvojka ! Jeden nemůže být bez druhého. Nevím jak to bude až nás Doník opustí, asi už nebudeme nikdy jednopsí.
Vave, díky za každou Tvou105, je to vždycky báječné počtení k zamyšlení. Jsi citlivá a dobrá Vavíla (*)
LuckoV, je mi to líto, znám to, když odejde člen smečky. (h) Naší Gině je letos 10 let a velmi vážně uvažujeme o štěndu, protože si jednoduše neumím představit, že bychom zůstali sami.
Myslím, že i Tobě to nedá, a něco ušatého se Ti bude brzy doma batolit.
Až teprve teď dočítám včerejší diskuse a dozvěděla jsem se o Argusovi. Hned mi proběhly hlavou poslední minuty s Balouškem, který měl vlastně asi totéž – udělala se mu boule v tlamičce, vyrvali mu 2 zuby, ale boule byla rakovinná a rostla dál až metastázovala do hlavy a krku a všude a nemělo smysl dál ho trápit. Je to smutné, hladím po tlapce, ať to rychle přebolí. (u)
Argusku,za Duhou už nic nebolí ..a doma na tebe nikdy nezapomenou…. (hug) (u) (rose2)
Vzpomínka je druhá přítomnost. Arguska už nic netrápí. Těm, co zbyli, pomůže čas.
…nenabízím ti našeho výtržníka, po basetech by to byla změna veliká… Argus, chudáček malý, nebyl baset, ale bernský honič, pokud se pamatuji. To je hodně čilý pejsek a jeho samostatné, doslova legendární, výlety do lesů nám tu byly mnohokrát popisovány. Já myslím, že jeden čiperný černý flet by se v Lucčině domácnosti neztratil a možná protiváha k basetím holčičkám je zapotřebí. Na zamřelé kachny to sice nevidím, ale mohl by na koňské výlety…. a tak vůbec, myslím, že by to nebyl špatný nápad.
Jo díky, jsem pitomá. Nějak jsem měla ušounka propojeného s basety. Prostě uši jako uši, a to jsem se kdysi pyšnila, že něco málo o psích plemenech vím. Teď už si to nemyslím (nejen kvůli této chybce), nových plemen je tolik, že už si nejsem jistá. Ale tuhle jsem poznala sibiřskou lajku (a potěšila tím jejího pána…).
Jasně, uši jako uši 😉 Já u spousty zvířetníků ani nevím jaké přesně psy mají. Tedy u Áji a Ginny si jistá jsem. Plemen psů je spousta a doby, kdy jsem se v tom drobet vyznala, jsou dávno pryč. Dříve tu byl o několik nejzastoupenějších plemen, z velké části služebních, pak nějací ti lovečtí psi, nějací gaučáci, dalo se to shrnout do jedné knížky. Dnes kolikrát koukám, co psích plemen je :O .
Podobné je to s kočkami, také je spousta nových plemen a stará jsou přešlechtěná k nepoznání. Já mám slabost pro kočky, které vypadají jako kočky, tudíž spousta přešlechtěných plemen pro mě nepřipadá v úvahu. No asi zůstanu u rasy „von kůlna“.
Co založit na Hadech jedno vlákno, kde by byl od každého uživatele (nepovinně samozřejmě) jen jeden příspěvek ve kterém by byl krátký souhrn všech jeho zvířounů (dají se při změně upravovat). Jméno, rasa, narození, fotka. Případně nějaké další významnosti – datum příchodu k danému uživateli a tak. Klidně i miláčci co už jsou za duhou, jen připsat i to smutnější datum. Pak tady v diskuzi uvidíš že uživatel X píše o zvířeti Y a můžeš nakouknout co že je to vlastně za zvíře.
Ježíši, LuckoV., my jsme týden po druhé operaci nádoru na mléčné žláze, bude nám 12, co na to říct… Máme ještě 8 letou kokřici, musím se modlit, aby se to neopakovalo, opravdu není o co stát. Truchli a klidně plač, není se za co stydět.
Lucko (u) – tak to se Argusek potká za Duhovým mostem s naší Boničkou a pevně doufám, že jim tam bude oběma už jen dobře a že tam na nás spolu s ostatními zvířátky budou v pohodě čekat…
Štěstí, nebo přesněji, pocit štěstí nemá s objektivní situací nic společného. Je to stav duše. A tu žádný plastický chirurg nebo vizážista nevylepší.
Jenže lidé žijí v představě, že má každý právo být stále mladý a krásný. A tak jsme nespokojeni z toho, že stárneme, že máme kila navíc, vrásky… Místo abychom měli radost, že ještě můžeme být s těmi, které máme rádi.
Milá Vave, určitě snila o tom, že bude mít normální obličej, jenže on zatím není její. I když to byl její sen, s tou cizí tváří v zrcadle se bude vnitřně nejspíš vyrovnávat hodně dlouho.
Přesto si myslím, že tohle je jeden z případů, kdy plastická chirurgie má své oprávnění. Nesouhlasím s tím, aby si ženská nechala vyrovnat každou vrásku, stárneme všichni, je to přirozené a vyrovnat se s tím patří k života běhu. Po opakovaných operacích vznikne takový jakýsi plastový obličej, nepřirozený, někdy i jakž takž mladě vypadající, ale stejně z něj koukají starší oči. Na ty žádná plastika neplatí, jen životní radost. A pokud ta svítí z očí v normálně stárnoucím obličeji, omladí ho i bez plastik. 🙂
Matyldo, tohle bylo přesné, máš můj (bow) ! (h)
Moudrá slova (inlove)
Ostatně mě nic jiného, než věřit na sílu osobnosti nezbývá, neb věk a kilíčka dělají své (devil)
Pravda, pravda. Ale nesmíme zapomínat, že nějaké to kilíčko navíc dokáže vyhladit i vrásky v obličeji! Tak jaképak komplexy, že. Alespoň máme přirozený lifting.
Že bych zkusila tenhle argument uplatnit u svého orthopeda ?? My před a po „totálkách“ totiž máme přisný příkaz „hubnout“
a hubnout“, resp. min. držet si váhu!!!!
Tak to jsem v háji (li by mě to čekalo). Pomalu, pomalinku ale vytrvale stoupám… (sweat)
No, však proto hledám ty argumenty pro pana dochtora… a navíc ani na ty liftingové výhody to u mě zatím nevypadá (chuckle)
hezký den všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
Vavís, ty nám zase dáváš… :O Po ránu tak těžké úvahy…
Klobouk smekám před těmi, kteří svůj hendikep dokáží nést s nadhledem a velikou životní silou.
Sny jsou krásné a potřebné, ale myslím, že by člověk měl mít sny „dvou kategorií… Ty „pohádkové“ (princ na bílém koni, první cena ve sportce…) a ty životní sny, za kterými se vyplatí jít….
Člověk by měl mít sny… a některé by si měl splnit. Protože co přinese větší radost než splněný sen?
Kdyby mi zlatá rybka splnila všechny sna najednou (i když nevím, které by to byly, kromě zdraví a kapky štěstí mě nenapadá nic), co by se stalo pak? Měla bych další sny? Nebo by už bylo jen prázdno, pocit uspokojení, nasycení… já nevím. Jsem ráda, že své sny mám a pořád mě něco táhne kupředu.
Vavísku,díky upoutávkám v TV jsem na to koukala taky,protože jsem chtěla vědět,co s tím problémem dokáží udělat.
A klobouk dolů,dokázali to skvěle,paní vypadala fantasticky;mě dojímala její nejmenší dcerka,která tvrdila že se jí maminka líbí už před proměnou.Myslím,že ta paní tvrzením,že v tom bude pokračovat neměla na mysli další změny,ale spíš využití rad od odborníků,co se týká udržování vzhledu.Jinak mám dojem,že člověk má vždycky o čem snít – ještě jsem nepotkala člověka,který by měl všechno o čem kdy snil 🙂
Mila Vave, tohle je opravdu krasny prispevek…tyhle promeny pod dohledem kamery sleduji docela se zdesenim….velmi chapu, ze lide chteji ´byt krasni, lepsi a zejmena s vrozenou vadou, to je jasne. Ale za prve za cenu, ze dame sve ja i telo v plen mediim ( je to placene, tak musis vse ukazat) a za druhe, je to opravdu to nejdulezitejsi…? Opet, pokud nejde o nejake zavazne vady, pak zakrok zcela chapu. Ja vam nevim, ziijeme tadyjen abychom byli dokonali? Pamatuju, jak me zaujaly Stephordske panicky, pozor knizka,ne film , ten je strane blby.
Přeji všem krásné ráno a pohodový den. Číst budu později.
Od noci kmitám, naproti paní sousedce hoří dům, ještě teď není dohašeno, jsou tu sbory hasičů, stříkačky jedou naplno, shazuje se střecha, teď jsem chvíli zalezla, jsem zmrzlá jak štolverka a děsně smrdím.
Přeji všem teplé pelíšky, mějte se a važme si toho co máme, mohlo by být hůř. (inlove) (hug) (wave)
Moje řeč!!! prosím važme si toho co máme ( to směřuje i na moji osobu). Posílám srdečné pozdravy všem milým Zvířetníkům do nového dne. Je toho nějak moc… (inlove)
Ach Jenny (inlove) , Ty se nezastavíš, jednou voda, podruhé oheň! Doma si dej pořádný čaj s rumem, ať to neodstonáš. (h)
Má pravdu, předseda, má pravdu milá příbuzná. (h)
Docela a uplně OT- Vave, promineš, viď?- včera odpoledne zemřela v nemocnici moje sestra, byla jsem tu na komentářích, ale nechtěla jsem rušit krásné a pohodové povídání. Známe se jen virtuálně, jsem dost za bukem, ale tak moc si s tím nevím rady, že to musím napsat sem. Jak to pochopit,co teď? Jsme obě už staré, ale stejně to strašně bolí. Může mi někdo ve volné chvíli přidržet paleček? Musím dál a nevím jak. Díky.
Mila Hexe, je to velmi tezke, nechci mudrovat, sama jsem bojovala s odchodem blizkych, Ale ver, ze je to nas problem, nasim daleko je dobre a smutkem jim jenom ztezujeme odchod. Coz neni kritika, smutek a stesk je uplne normalni reakce. Chci jen rict, ze odchod patri k zivotu, ale zaroven je jeho soucasti a snad to neni konec. Drzim palce. (y)
Hexe, hladím po tlapce. Tohle jsem si bohužel už taky prožila a hodně nečekaně, takže vím, jak ti je a co cítíš.
Milá Hexe, objímám Tě. (hug) (u) (hug) Je to moc těžké, ale sestra nebyla moc zdravá a teď je bez bolesti a trápení. Je za Duhou, ale stejně Tě bude stále provázet, takhle blízcí lidé vlastně nikdy úplně neodcházejí. (h)
(u) (hug) (handshake) a přeji Ti abys překonala tu těžkou chvíli.
Hexe, držím za tlapku , hladím a objímám, (hug) (hug) (hug)
Milá Hexe, zítra to budou dva roky, co mi zemřel otec. Vím jak se cítíš. Ale sama nejsi,máš nás,máš kočičky….. (hug) (h) (rose1)
(h)
(h) (h) (h)
Hexe (u) (rose2)
Milá Hexe,
bohužel nás s postupem věku opouští stále víc a víc těch blízkých a kamarádů a my jsme z toho smutní. A tak doufám, že až přijde můj čas že z toho taky bude pár lidí smutných. Tatínek mi zemřel před osmi lety a my jsme si to s maminkou a sestrou prostě nepřipustily a máme pocit, že je stále s námi. Radíme se v duchu s ním, přemýšlíme jak by hodnotil tu či onu situaci a vzpomínáme na to hezké ale i na to ošklivé. Občas slzičku uroníme, ale snažíme se žít s ním bez něj
drž se (y)
Hexe – zde mi slova chybi. Objímám tě a hladím po tlapce. (rose2)
Každý z nás byl v této těžké situaci. Odchod člena rodiny, přítele, kamaráda, zvířátka – vždy bolí a není jednoduché se s tím vyrovnat. (rose2)
Moc držím palce, aby to rychle přebolelo, nebude to zpočátku snadné. (u)
hexe, vím jak je to těžké, mně umřela máma teď 2.února to bylo pět let… tehdy mi to dlouho jakoby nedošlo – třeba přijel táta a já měla na jazyku, jestli jí nechce zavolat (vždy to dělával, takhle se spojili mezi Prahou a Hradcem)… no a dnes se mi o ní docela často zdává, nic světoborného, tím méně o umírání – prostě jen někde jsme, něco se dělá, povídá – a spolu s ostatními tam prostě zcela normálně je i ona… zůstala ve mně
přeji ti, aby ses brzy vyrovnala s tou ztrátou a dokud na ni budeš vzpomínat, źůstane stále tady (h) (h) (h) (h) (h)
My máme teď od úmrtí mámy rok (12.2.)… tak si umím předstvit, jaké to je. Nám umírala (kromě posledních pár dnů v komatu) doma. Dodnes nejsem úplně OK. Ale zlepšuje se to. Člověk má děsnou schopnost přežít. Myslím na tebe
Hexe milá,
(hug) zlé věci přicházejí rychle a odcházejí velmi pomalu. Je to i nějaké rčení, ale já si tyhle blbosti moc nepamatuju. Různá stará náboženství říkají, že je třeba nechat milovaného odejít v klidu, že náš žal je zdržuje od přechodu k metafyzickému životu. No já tomu upřimně zas až tak moc nevěřím, ale z vlastní zkušenosti vím, že žal bylo to jediné co jsem pár dní cítila a pak už jen všechna bolest pomalu odcházela. A určitě mi dá většina za pravdu, že je takové pravidlo, že ti co mě opustili dávno mají v mém srdci už jen lásku a veselé vzpomínky a ti co odešli nedávno tam mají ještě stále smutek, který se pomalu mění v hezké vzpomínání. Neboj se, vždycky jsou tu Zvířetníci a jestli máš chuť pojď na kafíčko nebo na čaj… vlastně cokoliv, kde budeš moci mluvit a rozmělňovat bolest, je to tak důležité…
Milá Hexe, pro tyhle případy jsem tady právě my. Komu jinému říct něco, co tě trápí než přátelům? Jsme tady všichni s tebou.
Hladím tlapku a myslím na tebe. (h)
(u)
Hexe, objímám tě. Je to strašně těžké, ale musí se jít dál. Potřebují tě tví chlupatí kamarádi a potřebujeme tě my tady na zvířetníku, abys tu s námi byla. A čas tu bolest sice nezahladí, ale pomůže.
(rose2) (rose2) (rose2) (rose2)
Drž se, časem bude líp. (h)
Objímám a hladím po tlapce. Každý den bude trošínku líp, chvíli to ani nepoznáš, ale pak pomaloučku začneš jen krásně vzpomínat. Vydrž to. (h)
Milá Hexe, před spoustou let mi umřela babička. Nesmutním a na hřbitov často nechodím, protože je tady stále se mnou. Vyzkoušej to, představ si sestru a zkus si s ní popovídat…
Milá Hexe, protože jsem před půl rokem ztratila nejbližšího člověka, vím, jak Ti je. Ztráta blízkého člověka bolí, ba musí bolet – je to daň za délku a kvalitu vztahu. Ta bolest se nedá obejít ani ošidit, člověk s tím musí počítat. (y) Na přibývajícím věku je ztráta vrstevníků snad to nejhorší. (rose2) Ovšem je třeba jít dál: plnit svoje povinnosti, radovat se z každodenních maličkostí, plánovat si další dny a měsíce. Smutek zůstane už navždy, ale jeho palčivost se postupně ztlumí. (h) (u) (h)
Hexe, (u) (rose2) v takových případech opravdu uleví jen to sdílení s ostatními – a jak psali ostatní – od toho jsou tu Zvířetníci!
Milá Hexe, taky vím, jak bolí ztráta blízkého člověka a chápu, jak se cítíš. Teď řeknu klišé, ale je to pravda – pomůže ti, když se svěříš a pomůže ti čas. Ty ostré hrany bolesti se otupí, bude líp. (h)
Cítím s tebou. (h) (h) (h) (hug)
Postřehla jsem to až teď, už je to hluboko v diskuzi. Jsem s tebou, jsou situace, kdy je člověku moc a moc smutno a moment, kdy nás opouští naši nejbližší je ten nejsmutnější. Hladím po duši a na dálku objímám (h) (h) (h) (h) (h) (h)
(u) (rose2)
Milá Hexe, moc dobře vím, jak to bolí, ztratit milovaného člověka. A jak pomalu ta bolest ustupuje. I ta moje je stále hodně čerstvá. Takže spolucítím (h) (h) (h)
(u) (rose2)
Ano milá Vave, sny by se měly plnit a zároveň neubývat. Ale myslím, že také záleží na tom, jak realisticky „splnitelné“ ty naše sny budou. Protože u těch méně náročných, může člověk mít ohromnou radost ze splnění třeba jen malého snu. A když se ty maličké sny plní opakovaně za život, myslím, že člověk tak může být mnohem šťastnější, než kdyby se mu splnil pouze jeden celoživotní sen. Takový sen se v dalším životě už těžko překonává a pak už není nějak schopný se radovat z obyčejných maličkých snů.
A LuckoV – teprve teď večer jsem si přečetla tu smutno zprávu. Moc a moc je mi líto, že jsi přišla o Arguse (u) (u) (u) Vím, jak taková ztráta bolí (u)
Zapomněla jsem ale dodat, že v případě té zmíněné paní se určitě splnil ten největší sen jejího života (tedy doufám, že ano). V dětství jsem znala dívku s rozštěpem patra. Měla moc hodnou maminku a ona sama byla milá, jen jí bylo velice špatně rozumět, dalo dost práci si povídat. Ale pamatuji si, že přesto snila o tom „najít si hezkého kluka“. Musím přiznat, že mě „normálně vypadající holce“ se tenkrát ten její sen zdál dost namyšlený. Pak jsem s ní ztratila kontakt ale po letech jsem se dozvěděla, že se opravdu vdala a narodilo se jí zdravé dítě. Takže se jí sen splnil a já dodatečně a s pokorou doufám, že si našla toho svého vysněného „hezkého kluka“
Pořad jsem neviděla, ale té paní docela rozumím. Jestliže měla tak ošklivou obličejovou deformaci, tak bylo jistě jejím velkým snem, aby se ta „hrůza“ ztratila a aby vypadala tak, jako většina lidí kolem ní. A to z různých důvodů, jistě i proto, aby našla práci, aby se jí děti nebály, a z řady dalších. Ale hlavní je pro ni jistě ta vizuální změna sama. A dovedu si představit, že ve chvíli, kdy jí vytvořili normálně vypadající obličej, u ní prostě naprosto převládl pocit štěstí a splněného snu z toho, ŽE MÁ NORMÁLNÍ PĚKNÝ OBLIČEJ. V tu chvíli asi nepřemýšlela o hledání práce a dalších věcech, byla prostě šťastná z té vizuální změny a další, třeba hlubší pocity budou teprvě následovat. Ale ta vizuální změna je jejich předpokladem, je strašně důležitá, je to právě ten splněný sen, ten první a základní, bez kterého by se nemohly splnit ani ty další, na které dojde později. V tomhle případě to docela chápu, to není jako když si někdo nechá trochu přiopravit nos nebo povytáhnout vrásky. Je to zásadní věc.
http://ona.idnes.cz/ivana-uz-kvuli-nosu-netrpi-pomohl-ji-i-zubar-a-kadernik-p1l-/krasa.aspx?c=A110203_150959_krasa_jup
Milá Tapuz, jasně, o tu práci až tak nešlo.
Mrazilo mě z věty, že bude šetřit a že v tom bude pokračovat. V těch bolestných operacích – ale proč? Nebylo by na místě si užívat toho, že se jí sen splnil? Dokonce víc, než mohla doufat. On to byl proces, ne že něco udělají a pak odhalí zrcadlo a ona je v šoku a neví si s tím rady. Bylo to postupné, a stejně ta věta …. budu pokračovat … proč ne budu žít? Proč tak často máme málo toho, co je nám dopřáno?
Paní jsem rozhodně tu změnu přála, o tom žádná. Spíš přemýšlím, jak ji unese. Jestli si splnění snu užije, nebo jestli jí to spíš nepřinese problémy. Jako lidem, kteří vyhráli velké peníze a skončili nakonec hůř, než na tom byli před výhrou.
Znate tu pohadku o Zlate rybce, jak plni prani za pranim az je toho dost a opet nebohy rybar skonci v chatrci? To je presne ono, mame vse a stale chceme vic….to je nejvetsi zmar lidstva. Videla jsme, jak lide ziji opravdu z niceho a pak zase vidim ten prebytek…ja vam nevim, kam tohle speje…
Pamatuju si,když se mne jednou ve školce teta učitelka zeptala, co bych si přála od zlaté rybky a já odpověděla po chvilce přemýšlení: Já nevím teto. Ostatní děti se mi smály. Ona taky, ale stará teta učitelka, co už přesluhovala, mne pohladila po vlasech a řekla mi, jsi chytrá holka a nic si z toho nedělej,já bych taky takhle rychle nevěděla. V té chvíli jsem jí byla moc vděčná, že ten smích zarazila. A víte, že teď bych také honem nevěděla co říct? Teda kromě zdraví…ale ta další 2…hm… (think)
Tak na rozdíl od Tebe já bych svá 3 přání vyhrkla jak skaut heslo. Mám je jasná, jen ta rybička se nějak pořád ne a ne dostavit. To bude tím, že nejezdím s přednostou k moři!!!! 😉
Vavís a nemohla být ta věta „povinná“ ??. Určitě za natáčení svého příběhu měla plastiky hrazené… a je třeba dělat reklamu. Takže paní prohlásí, že bude šetřit, aby mohla pokračovat… aby si diváci uvědomili, že když budou šetřit, můžou se vykrášlit taky (wave)
V těchto pořadech není vždy pravda, co se říká… 😡
Možné to je, milá Xerxová. I když se mi zdálo, že to šlo z ní.
Ale v podstatě je to jedno, nejde až o onu paní, ona mě jen přiměla, abych se zamyslela sama nad sebou. Někdy mi také něco nestačí, a přitom bych za to měla být vděčná a ne nespokojená.
Asi je to míře, jak o velikosti snů, tak s tou spokojeností, kdy to je dobrý hnací motor, kdy už štvanice, kdy rezignace před příliš velkými sny.
Vave, jen malou připomínku. V dřívějším komentáři píšeš ‚stejně ta věta… budu v tom pokračovat, proč ne budu žít – ono to není tak jednoduché. Nemá každý tvoji slovní zásobu, tvoji přirozenost a pohotovost vyjadřovat se přesnými i vzletnými obraty k danému tématu. Já jsem to pochopila jinak. Paní řekla pravděpodobně to, co se domnívala, že lidé, kteří jí pomohli, chtěli slyšet. Bude si kupovat drahé krémy, aby jejich práci co nejdéle udržela při životě.
Byla štastná. Sen se splnil. Její obličej je k nepoznání, ale vždyt‘ ona sama nikdy svůj obličej bez rozštěpu neviděla, tak co! Třeba by opravdu tak mohla vypadat. I tak bude stárnout a tak jí přejme, at jí tohle vysněné štěstí vydrží co nejdéle. Stejně posléze zjistí, že všechno je jinak. A bude mít další sny a tak to má být!
Milá JanoBa (inlove) , byla bych moc ráda, kdyby to tak bylo.
Jen mě k tomuto tématu napadají spíš pohádkové příměry. Třeba ta zlatá rybka nebo švec z Pyšné princezny.
Dalmatin má pravdu. Celková zanedbanost té paní nebyla zapříčiněna rozštěpem. Ale kdo ví, třeba to bude impuls k dobrému. Kéž by! jenže já jsem v podobných věcech bohužel spíš skeptická.
Vave, naprostý souhlas a jak už jsem psala v jiném vláknu, tohle se operativně řešilo už za totality – ten dnešní šedesátník to měl úspěšně kompletně odoperované před více než 40 lety!!!
Vave, ani nevím, proč jsem se do tohohle pustila a rozvádím to dál, ale nedá mi to. Třeba ta celková zanedbanost BYLA důsledkem rozštěpu. Konfrontovat se celý život se svým obličejem v zrcadle, odrazy ve výkladní skříni, čelit pohledům lidí – umím si představit jak těžkou depresi to vyvolá. A člověk v depresi je v podstatě ochromený, nemá sílu situaci řešit. Od toho je jen krůček k pocitu, A co, dyt‘ je to jedno, stejně vypadám jak… A když se to spojí s nevědomostí, je to cesta do pekel. Není to správné, ale není to také neobvyklé.
No, tak už dost (angel) 🙂
Viděla jsem jen konec pořadu a taky se mi zdálo, že paní podlehla klamu, že s krásou vzhledu ZMIZÍ všechny, úplně všechny PROBLÉMY a celý život bude jen jedna velká procházka po chodníku slávy a obdivu. Určitourčitě by potřebovala kromě chirurgů teď hodně dobrého psychologa!!! Výstražného smajlíka nevidím, tak třeba pochybovačného 🙁
Nejhorsi je sen, ktery se vyplni prilis pozde. To je na tom pak clovek jak ta slecna co cele detstvi touzila po barbine, z prvni vyplaty si ji konecne koupila …. a zjistila, ze nevi co s ni. Ze doba kdy by ji ta barbina udelala radost, je uz davno pryc.
Nebo spis … sen ktery by se mohl vyplnit, jenze ten, kdo ho sni, se boji, ze uz je pozde.
Obcas na zahorknuti staci jeden nesplneny sen a clovek si te spousty splnenych ani nevsimne.
Jj, i tohle je jeden aspekt splněnejch přání…