KOČKY: Jak se stal z Jarouška Ríša

Mé rozumné „já“: Nemůžu mít 3 kocoury, nemůžu mít 3 kocoury, nejde to, nemůžu mít 3 kocoury!!!

Mé nerozumné „já“: Proč ne? Vždyť jsou domácnosti, kde je koček i víc!

Mé rozumné „já“: Jenže já mám spoustu povinností, pidimístnůstku a chci o víkendech jezdit ven, to se 3 kocoury prostě nejde! Nemůžu mít 3 kocoury a basta!!!

Tak tohle jsem si opakovala tehdy celou cestu z chalupy a málem mi tekly slzy.

Proč?

Protože Jaroušek je kouzelný kocourek – to mu zůstalo, droboučký vzrůstem – po kastraci ani omylem droboučký, úžasný mazel – takový klon mého Melíška – to mu taky zůstalo. Vezmete ho do náručí, svalí se na zádíčka, vyšpulí na vás pupík, začne se na vás smát, obejme ručičkama, vrní a oddaně hledí z oka do oka a drbééééééj! Jakmile ho položíte zpátky do pelíšku, okamžitě vyskočí na všechny 4 a dožaduje se dalšího mazlení – tak tohle mu zůstalo taky.

Je to kocourek asi dvouletý, opravdu půvabný, moureček s krásným vybarvením a úžasně heboučkou srstí. Ale musíme mu najít domov.

Nová fakta jsou zde:

Jaroušek, dneska Richard III. Aus albendorfer wald je totiž tady. U mne. Doma.

Já vím, že to zcela popírá mé tvrzení o 3 kocourech, ale došlo k následujícímu vývoji situace:

Standa, manžel mé kamarádky Markéty, se rozhodl, že na terase prostě kocour nebude a že už jich tam po okolí běhá dost, o které se Markéta stará a že už prostě ne. Že by vadil hostům, kteří tam chodí kouřit, že by je obtěžoval, že si navykl moc chodit dovnitř a tudíž se tam vždycky procpe, když někdo otevře dveře z terasy, hosté by si mohli stěžovat, že ta bedna, ve které bydlí, vypadá příšerně a dělá tam ostudu atd. atd.

No, svým způsobem má pravdu, Markéta živí těch kočiček bezprizorných docela dost, ale jen tenhle byl vždycky takový „polodomácí“. Takže manželské ultimátum: přes Vánoce zůstane, pak přijedou první hosté penzionu a kocour jde. Odveze ho kamkoliv, buď milosrdně do útulku nebo ho vypustí někde do přírody až pojede nakupovat. To by neudělal, natolik ho zase znám, ale že by mu našel útulek v Trutnově či okolí, o tom jsem nepochybovala.

Bylo mi ho líto! Nechaly jsme ho vykastrovat, takže byl připraven na domov. Zvykl si už i v teple, byl neuvěřitelně čistotný a čím dál tím mazlivější. O mé snaze najít mu domov víte.

Rozhodování bylo pro mne těžké. Nejprve jsem se domluvila se svojí přítelkyní, která bydlí v našem údolí, že by si ho vzala, ale sama neví, jestli tam zůstane nebo se vrátí do Prahy, má problémy s nohama po těžké operaci a možná svůj trvalý pobyt na chalupě syna ukončí ze zdravotních důvodů. Pak jsem našla v údolí chalupy další „adoptivní rodinku“, ale tam to také nevyšlo, v listopadových dnech, kdy jeli odhazovat sníh, zachránili odrostlé kotě, vyhublé na kost, které se k nim přimklo. Další kamarádka by si ho okamžitě vzala, když viděla fotky, už jsme chystaly „výbavičku“, ale zděšená dcera jí prozradila vánoční dárek – koupili jí s manželem koťátko britské modré, zatím bylo u nich doma, přichystané do krabice s mašlí.

Už jsem nevěděla kudy kam, tak jsem se prostě rozhodla, že tohohle mazla nemůžu nechat jen tak osudu a že už to nějak dopadne. Budu se mu snažit najít novou rodinu, ale nenechám ho, aby se trápil.

Takže jsem si pro Jarouška-Ríšánka v pondělí 27. 12. dojela. S tím, že to zkusím, 2 týdny budu mít dovolenou, tak si ho na přechodnou dobu vezmu dolů do bytu do Maršova a pak se uvidí. Taky jsem si nebyla jistá, jak to dopadne s jeho integrací do mé už stávající kocouří rodinky, bylo to všechno docela napínavé. Opět jsem prožívala stejné stresy, jako před příchodem Zrzínka – jak to vše dopadne a dělám vůbec dobře???

Ríša dostal přenosku a od „maminky“ Markéty svoji deku a jeli jsme. Tedy JELY jsme, byla tam u toho i Šárka a Eva, má švagrová. Šárka s námi strávila od pondělí do úterý příjemný večer a hlavně se zasloužila o to, že Ríšu vlastně k oběma mým klukům donesla ona.

Teď trochu odbočím k cestě z Prahy domů s Melíškem a Zrzínkem.

Melda je zvyklý na cestování, takže tam jsem nepředpokládala žádné potíže. Zrzínek nikdy nikam tak daleko nejel, tak tam jsem čekala, že obtíže nastanou. Ó jak jsem se pletla!

Melíškovi jsem pořídila novou přenosku, menší, nežli mám doma a byl na ní zvyklý, ale pohodlnou a hezky vyloženou teplými flísovými dečkami. Zrzínka jsem hodlala umístit v té větší, kterou měl Melda dosud k dispozici.

Ráno jsem ještě šla do kanceláře vyřídit nutné a začala nosit věci do auta. Nervozita stoupala závratnou rychlostí na všech stranách. Ona ta nervozita byla už v noci, špatně jsem spala a zdálo se mi o potížích s transportem obou živočichů. I kočičáci byli neklidní.

Meldu jsem doma před odjezdem odchytila bez problémů, zavřela do přenosky a začal boj se Zrzkem. Už ráno jim oběma bylo jasné, že se něco děje a chystá, že něco není tak, jak má být a začalo být lehké dusno. Zrzínek se „dekoval“ jak mohl a tušil, že nějaká špatnost bude, nicméně musela jsem to nějak řešit. Ještě jsme telefonovaly se Šárkou a já šla na odlov kocoura zrzavého.

Přenoska připravená, tak jsem vyčíhla moment, kdy se vyskytoval poblíž, chytla jsem ho, ale špatně a vysmekl se a zdrhnul. Pochopitelně za žebříček šplhadla a tam vyčkával věcí příštích. Byl znovu odloven, znovu nacpán do přenosky, zuřivě se bránil a než jsem přenosku zavřela, utekl mi podruhé. Bohužel – za postel. Ostavila jsem tedy postel, čapla ho za kůži na krku a donesla do přenosky, nacpala dovnitř a povedlo se mi ji i zavřít.

Už byl takový docela odevzdaný, myslím, že měl pocit, že jsem ho po půl roce piplání zradila a chci ho zase někam odvézt, kam nechce a bál se strašně moc. Výsledek snažení byl jeden příšerně nasupený, ale hlavně vyděšený kocour a jeden zlomený nehet a srdce mi bušilo jak o závod. Byla jsem z toho sama nešťastná, ale nedalo se nic jiného dělat. Kdybych neřídila, nalila bych do sebe panáka a relaxovala po té téměř rvačce.

Tak jsme vyrazili na více nežli dvouhodinovou cestu. Se Šárkou jsme měli „rande“ na posledním kruhovém objezdu ve směru od HK na Jaroměř.

Melda byl v klidu až do toho HK. Pak začal pokníkávat, pak kníkat, pak brečet a drásat přenosku, protože jsem ho umístila špatně na zadní sedadlo za sebe, takže na mne neviděl. Ten závislák prostě neviděl „maminku“ a byl v jiné přenosce, tím pádem byl nervózní a vyváděl. Přehodila jsem „zasedací pořádek“, Meldu usadila k sobě na sedadlo spolujezdce, sice ještě kňoural, ale už méně a tak jsme to nějak přežili.

Jeli jsme hned pro Ríšu, naložili ho bez problémů k ostatnímu zvěřinci a ženským a domů!

Snad nejsem alkoholik, ale ten panák byl první, co jsem absolvovala poté, co vylezli všichni z těch přenosek. Jednak jsem očekávala problémy mezi koucourstvem a také jsem toho měla od rána docela dost!

Po vypuštění z přenosek se kluci prvně očmuchali, Melíšek udělal párkrát „PCHÉÉÉ“ a „SSSSS“, ale pak se zklidnil, Zrzínek byl těžce nad věcí – čmuchl si k Ríšovi a šel si po svých. Všichni se hned nabaštili a rozběhli otestovat terén. Jediný Melda byl „doma“, už to tam znal, takže si zalezl za chvíli do pelíšku a spokojeně usnul. Zrzínek a Ríša tam nikdy nebyli. Zrzínek tudíž objevil nejbezpečnější místo pro uložení ubohého týraného rezavého kocourka – za pohovkou ve škvíře mezi zadní stěnou pohovky a zdí pokoje, tam se uvelebil a myslel si, že se tam za ním nikdo nedostane. Ani nikdo neměl zájem! I když později se nenápadně posunul tak, abych na něj dosáhla a v klidu si nechal drbkat pupíček. Ríša si našel místečko na pelíšku ve tvaru kytičky na židli vedle kamen v obývacím pokoji a pozoroval, co se bude dít dál.

Všichni ale svorně objevili záchůdek a to bylo nejdůležitější. Já byla z té cesty víc vystresovaná, nežli oni 3 dohromady a tak jsem raději i jako hostitelka zavelela k vybalování a zabydlování.

My dvounožky jsme si užily (všechny rodu ženského) už pohodový večer se sýrovými raclette a kocouři nám dělali společnost, Zrzínek občas milostivě opustil svůj úkryt a šel se špacírnout po novém prostředí a ďobnout si granulek nebo jiného mlsku, Ríša je strašný mazel, takže ten si nás užíval všechny, Melda tam prostě byl a když potřeboval podrbkat, fláknul sebou jednoduše na podlahu k nejbližší drbačce a tím jí naznačil, co má dělat, bylo nám moc fajn.

Následující tři dny strávil Zrzínek z delší doby za pohovkou, než jsme mu jí s Evou přisunuly ke zdi a tím měl po úkrytu. Vybral si tedy kout za umělou araukárií na pojízdném stolku, ale neustále pozoroval dění a když měl náladu, vyšplhnul si na parapet okna a tam hnípal. Krásné jeho chvíle byly s Ríšou pohromadě, kdy si parapetového sluníčka užívali svorně spolu a nikterak si nepřekáželi.

Zrzínek se v průběhu pobytu naučil chodit spočinout do postele, občas jsem ho při té své dřině u televize drbala na pupíku a vypadal u toho moc spokojeně. Vůbec, když to shrnu, asi pochopil, že jsem ho nikam neodložila, že ta cesta sice nebyla příjemná, ale pak jsme byli všichni spolu a naopak jsem se jim mnohem více věnovala, nežli v Praze. Velmi se změnil, spíš mu to prospělo, už ví, že i když se cokoliv děje, co mu není zrovna příjemné, je doma a nikdo ho už nikam nedá a je to pro jeho dobro. I teď v Praze je mnohem komunikativnější a mnohem přítulnější.

Silvestrovské veselí s rachejtlemi přežili všichni v pohodě, protože obec vyhlásila bojkot rachejtlím a tak jich ani moc nebylo. Zatažené žaluzie zamezily bleskům a v sídlišťátku nikdo neprudil, takže celkem klídek. I se sousedy se seznámil bez problémů, nechal se pohladit, jediný, kdo mu vadil, byl sousedovic Zoubek – malé kotě, takový klon Melíška, zachráněný kocourek (o tom někdy příště), který se rozhodl, že ho adoptuje jako strýčka a vždy, když se otevřely dveře bytu, si strýčka přišel nadšeně okousat. Zrzínek nadšení nesdílel, takže jsme občas měli kocoura obra nacpaného do nejmenší škvírky za poličkou s DVD přehrávačem, na kterého nadšeně doráželo odrostlé kotě. „Strýček“ sice mručel, ale neublížil a Zoubek se radostně přelevitoval jinam, např. mu vyluxoval mističku nebo dorážel na ostatní strýčky, Meldu a Ríšu.

Těch 10 dnů doma, strávených částečně s Evou, pár hodin se Šárkou a zbytek s kocourky mi moc dal. Moc mi to pomohlo a nastartovalo do dalšího nelehkého roku. Chodila jsem ven, na procházky, k sousedům, dodělala jsem náročný překlad v klidu, udělala jsem si pár věcí pro nové ceníky, ale s prací jsem to nepřeháněla, naopak jsem se snažila odpočívat a hnípat jako ti kocouři. Stihla jsem i krásný koncert v kostele a „táčky“ se sousedy, se kterými se vždy jen tak míjíme v rychlosti někde v zelenině nebo kiosku s novinami. Bylo nám teplíčko a blaze.

Plna obav jsem ovšem chystala cestu zpátky do Prahy. V sobotu bylo všude náledí, takže nakládání věcí do auta byl docela horor. Šla jsem asi 4x z domu na parkoviště s taškami a vším, co jsem musela naložit a nakládání se pěkně protáhlo. Docela jsem si nadávala, že jsem to neudělala večer, to se mi ale moc nechtělo.

Když vše bylo tam, kde být mělo, začala má nervozita stoupat, věděla jsem, že jde do tuhého a bude se honit Zrzínek. Přenosky byly připraveny v obývací jídelně, všechny ostatní dveře jsem zavřela, i tak je ta místnost 2x tak velká, nežli máme v Praze a místa na schování kocoura, odkud se bude hodně špatně dolovat, je tam dost a dost. No, muselo to být, tak jsem zahájila evakuaci živočichů Melíškem. Ten bez problémů vlezl do přenosky, byl uzavřen a vynesen na chodbu. Ríša hnípal na parapetu, taky byl odlapen bez problémů, měl pocit, že se budeme mazlíkovat, ale skončil v přenosce také a ani moc neprotestoval. Odnesla jsem je do auta a se stoupajícím děsem, jak bude pokračovat lov kocoura zrzavého jsem se vplížila do bytu.

Zrzínek nebyl. Prolezla jsem pokojem a nic. Nakonec jsem ho našla zplacatělého jak platýze vzadu za poličkou s DVD. Na to, jak je velký, jste nikdy neviděli menšího kocourka, vypadal jak nemocná veverka, rychle dýchal a přímo z něj kapal strach, co zase bude. Připravila jsem přenosku, Zrzínek hbitě vyrazil, přenosku přeskočil a zapadl do svého oblíbeného kouta s pojízdnou araukárií. Tam se zhmotnil do koberce a dělal, že tam vůbec není, simulace vzorku koberce. K mému obrovskému překvapení (ale ještě větší úlevě) se ale nechal chytit za kůži na krku, vytáhnout a odnést do připravené přenosky, kde si bez protestů lehl a byl zavřen.

Pozamykala jsem a odnesla poslední „zavazadlo“ do auta, kde už byli oba další spolucestující a mohli jsme vyrazit. Melda měl své privilegované místečko na sedadle spolujezdce, celou cestu byl vzorný kocourek, ani nekňoukl. Ríšovi se transport ani trochu nezamlouval, občas si kníkl, ale půl cesty byl v klidu, až pak začal drásat ručičkama karton, který jsem prozíravě dala na koženou sedačku, aby ji nezničil drápky a mňoukal zoufale o pomoc. Zrzínek na něj koukal z přenosky přes drátěný kryt, ale ani nemňoukl, až před Prahou začal taky slaboučce koncertovat, počůral se trochu, chudínek.

Dojeli jsme. Bez větších problémů a bez nervů. Kluky jsem vypustila ve staronovém prostředí pro Melíška a Zrzínka, Ríša se rozkoukal velmi rychle a adaptace na nové prostředí proběhla u něj v naprosté pohodě. Je neuvěřitelně čistotný a mazlivý. Nic nedrásá, neškrábe, neničí, nikam se nesápe do výšin poliček, je to pohodář, strašně ukecaný.

Kluci si velmi rychle rozdělili teritorium pražského miniprostoru: Melda má maminku a postel na noc, jinak přes den svůj pelíšek ve škrábadle zcela nahoře. Zrzínek má svůj parapet a „bydlík“ ve škrábadle a na noc své křeslo a Ríša má na noc druhý parapet, občas i Zrzínkův parapet a občas si ustele v pelíšku pod policí se svetry a tričky.

Na to, jak to tu máme maličké, jsou všichni v pohodě a nijak si nepřekáží, ani nemám pocit, že by strádali nedostatkem pohybu. Je jasné, že v bytě min. 3x tak velkém měli víc prostoru pro hraní, pohyb i svůj klid. Ale vypadají spokojeně, rádi baští, mlaďoši Melda s Ríšou si hrají (jsou zhruba stejného věku, takže sem tam je tu veselo), rozšafný strýček Zrzínek to dozoruje. Ríša si vyhraje i sám. Mají tu zásobu pelíškových místeček, kam si mohou zalézt, aby si vzájemně nepřekáželi. A hraček tak pro celý útulek.

Jsou sluníčkoví všichni tři.

Jediný konflikt proběhl ještě v Maršově, kdy Zrzínek objevil kouzlo pohovky (dlouho Melíškovi záviděl, nežli se osmělil) a Ríša mu do ní vyskočil. Usměrnil ho, až chlupy lítaly. Od té doby se Ríša pohovky nedotkl. I tady doma se jí vyhýbá. Tady je Melíškova. V Praze bylo jednou vrčení a syčení a lehká rvačka, ale velmi rychle skončila. Nezasahovala jsem, chlapečkové se zklidnili sami.

Co dělají doma, když tu nejsem, to nevím, ale nevidím na nich žádnou rivalitu, žádné následky případné rvačky, nikde nejsou chuchvalce vytrhaných chlupů, které byly po incidentu v Maršově, ráno baští ze svých mističek svorně 3 kocourci vedle sebe, vrní si u toho, večeře probíhá ve stejném pohodovém duchu, o mlsky se dělí svorně – sedí přede mnou a čekají na svůj příděl. Když je hladím, zkoumám, zda někde nemají ranky nebo jizvy, nikdy nikde nic!

Co bude dál? Nevím! Opravdu netuším, zatím je to tak, jak to je a já jsem ráda, že Ríša má domov, že nemusí žít v krabici na terase ať je zima nebo horko. I když ho Markéta měla ráda a chodila se s ním mazlit, byl tam po většinu dne sám a ostatní kočky ho nesnášely a byly na něj zlé. Tady je sám také, přes den doma nejsem, ale vyhrajeme si večer a hlavně si hraje s Meldou. Je v teplíčku a má svůj domov, on si ho fakt zaslouží. Jak byl Melíšek vždycky můj favorit, mé mazlidlo, moje zlatíčko první, tak Ríša je prostě sladký kocourek. Zrzínek se teď tak úžasně změnil, že je to až neuvěřitelné a kdo ho znal z dřívějších návštěv u nás, ten by ho nepoznal.

Dalších pár týdnů se na víkendy nikam nechystám, takže vše je zatím v klidu a v pohodě a pak se uvidí. Kdyby se našel někdo, kdo by si Ríšu vzal a měl ho rád, asi bych mu ho vydala se slzičkami, ale věděla bych, že je o něj dobře postaráno. Jinak to bude náročné – každotýdenní stěhování dvou přenosek plus dalších věcí je složité, natož tří! Ríša je ale absolutně pohodový, zmohutněl, srst se mu leskne, má překrásnou, obrovskou a typicky kocouří hlavu, nádherné mouraté zbarvení, ale ne typicky šedivé, spíš dozrzava, bílou bradičku a „brejličky“ kolem očí, je ukecaný, pořád mi něco vypráví, přátelský, čistotný a nesmírně mazlivý. Nechce se mi s ním loučit, ale patřím k lidem, kteří „migrují“ na víkendy a tohle je trochu komplikace.

Nicméně – nelituji toho, co jsem udělala a nelituji toho, že jsem se o Ríšu postarala. Pokud mi zůstane, bude se mít dobře, jako ti dva mí mazlíci, co už je mám a budu zkrátka kocouří máma na plný úvazek a nějak už to vyřeším. Jeden víkend bude zkrácený, pojedu v sobotu brzy ráno stíhat nezbytné práce a vrátím se v neděli, zůstanou jednu noc sami, mají chůvičku, ta už se postará, aby nestrádali, další víkend si, pokud to půjde, prodloužíme a pojedeme na delší dobu a to už se zkrátka nějak naučíme zvládnout, protože pak už se to vyplatí.

Kdysi jsem byla „u vytržení“ z Melíška, splnila jsem si s ním svůj tajný a dlouhodobý sen mít kocourka, mazlivého a přítulného, pak přišel ještě Zrzínek, to jeho seznamování s novým prostředím, jeho strachy a bázlivost (není divu, kdoví, co si prožil), to byly nezapomenutelné chvíle. Radovala jsem se z každého úspěchu se Zrzínkem, když vylezl zpoza postele, když se nechal mnou pohladit, když neutekl před nataženou rukou, když se nechal pohladit i cizím člověkem…

Zrzínek mi vrací tu péči a trpělivost s ním, kdy jsem na něj nijak nenaléhala a nenutila ho k mazlení. Přišel si na to sám, jak je to příjemné a nemusí závidět Melíškovi. Teď mám ještě Ríšu, který je zase úplně jiný, nežli ti dva a dává mi také neuvěřitelně moc. Také vrací to, že má domov, moc dobře si uvědomuje, co získal tím, že byl naložen a odvezen z té terasy.

Jen bych občas na mazlení potřebovala 3. ruku.

A mám vzkaz pro CD: TÍM KONČÍM!!! A MYSLÍM TO VÁŽNĚ.

Aktualizováno: 4.2.2011 — 06:26

140 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. MOC HEZKÉ .NĚKOLIK DNÍ PROŽÍVÁM STRESY A NESPOKOJENOST SAMA SE SEBOU.PO PŘEČTENÍ POVÍDKY O KOČIČÁKÁCH MÁM HEZKÝ POCIT, ODPOUTALA JSEM SE OD PROBLÉMŮ A BYLA VTAŽENÁ DO MÍSTNOSTI SE TŘEMI ZVÍŘECÍMI KAMARÁDY .DĚKUJI.

  2. Pozdě, ale přece. POslouchám docela smutný dokument o ropě a našich energetických nárocích (to by bylo na delší diskuzi, vlastně mě mrzí, že tomu dokumentu musím dát za pravdu) a do toho čtu o kouzelném kočičím triu. Už nějakou chvíli vím, že s Melíškem a Zrzínkem bydlí i Ríša, ale pro mě spadl doslova z nebe. A vida, on to je bývalý Jaroušek. A to už jsem doma !!! Hlavně, ať jsou kočičé braši v pohodě a Tobě Karolíno přeji hodně a hodně radosti s chlupatými kožíšky

  3. ;;) R O Z V E R N Í Č E K . ;;)

    .(*) Velice učený kazatel jezdíval po městech a vesnicích a po kázání vždy rád zodpovídal nejrůznější otázky. Celou tu dobu jej vozil stejný šofér, který poslouchal kázání a odpovědi na otázky, pozoroval svého kazatele a obdivoval jej. Trvalo to dlouho, až jednoho dne řidič řekl: „Rebe, poslouchám tě už dvacet let. Všechna tvá kázání i odpovědi bych dovedl odříkat i ze spaní. Než zemřu, rád bych jednou jedinkrát zažil, jaké je být kazatelem a těšit se té úctě jako ty. Odpusť, ale zítra přijedeme do vesnice, kde jsme ještě nikdy nebyli. Co kdybychom si… jen pro jednou… vyměnili místa?“ Já si vezmu klobouk a kaftan, oni se mě budou ptát a já jim na všechno odpovím, jako bys to byl ty sám!“ Potulnému kazateli to přišlo tak zajímavé, že souhlasil. Vyměnili si šaty, šofér proslovil moc hezké kázání, pak se jej kongregace začala vyptávat a on otázky zcela hladce zodpověděl. Jenže poslední otázku položil učitel z rabínského semináře, a byla to otázka tak složitá a hluboká, že ubohý šofér neměl ani ponětí co s ní. Proto se napřímil a zahromoval: „Udivuje mě, že mi někdo pokládá otázku tak jednoduchou! Vždyť na tu by odpověděl i tady můj šofér, prostý, pracující Žid, který nikdy do školy ani nevkročil. „Šofére!“ křikl na kazatele. „Předstup, ať tě každý vidí. Otázku jsi slyšel, tak odpověz!“ .(*)

    ~o) Vinšuju všem přítomným klidný večer, hezké sny
    a pěkně se vyspinkejte. ~o)

    1. (rofl) (rofl) (rofl) (rofl) Prostě šofér si ví rady v každé situaci. (rofl) (rofl) (rofl) (rofl)

    2. Milý Jovásku (inlove) , na nedělním večeru jsou nejkrásnější Tvé vtipy, obzvláště pak ty židovské. (y) (h) (rofl)

  4. tak ještě jednou, předchozí příspěvek zmizel:)
    Xerxová mám prosbu – potřebovala bych se na něco zeptat ohledně diplomové práce. Bohužel na tebe nemám emila, moc prosím, jestli bys mi ťukla na jmeno.rafajova ackovsacku seznam. Děkuji MOC předem!

    …naštěstí je 3+4, větší počty bych už dneska nezvládla ( headbang)

    1. hraje v tom roli to „jmeno“ před puntíkem ?? Právě jsem vyzkoušela tři varianty emailíku : jen tvé příjmení, pak Hedu a pak Hedus… uvidíme, co je dobře (rofl)

    1. To jsou úžasné kočičky. Hlavně ten černý přerostlý Melíšek se mi líbil!
      Bedí, dá se ta šanta sušená někde koupit? Nebo vypěstovat?

      1. Velké kočky se chovají podle stejné šablony, jako Mouryn. Ten u toho ještě děsně slintoší a pak si to vtírá do kožich na zádech. Mám semínka. Když bych mu posypala beton, je ochotný si prodrbat o semínka díru do zad. Mína na tyhle radovánky úplně kašle. Prostě jí to nevoní. Ale ani Tobě, Karolíno, by to nevonělo. Už jsi měla na návštěvě tremopa po velkém vandru? A zul se u Tebe? Pak víš, jak voní šanta kočičí. (rofl)

        1. stačí kozlíkový kapky, říkává se jim i Valeriánský…voněj jak zpocený ale fest zpocený ponožky…naše kočky po tom smradu šílej……válej se po místě,kde to nakapu,objímají hračky….a kdybych se někomu chtěla pomstít,nakapu mu to na nohy, ono to olizování je mučení 3.stupně…. (chuckle)

          1. no však si říkám, jestli Zdena nemyslí spíš ten kozlík – šanta určitě nesmrdí, trochu je cítit podobně jako máta… zato kozlík vážně smrdí jak bolavá noha… samozřejmě 😉 že moje holky na šantu dlabou, ale kozlík milujou (rofl)

            Karolíno, šantu vypěstovat lze (teda jak kdo, mně samozřejmě chcípla), u tebe na chalupě by se jí mohlo dařit… a koupit – já se znám s „dodavateli“, můžu ti ji obstarat (nod) … asi třetina koček prý na ni nereaguje – ostatní, no viz to video, olizují, válejí se, snaží se tím samy navodět, prostě orgie – jsou pak pěkně „sjetý“ (chuckle)

            1. Já kozlíkové kapky dělané v naší lékárně miluju – na spaní (moje) jsou výborné a i mi chutnají. Musím ale dobře omýt lžičku, ruce a pusu, protože kocánci by z toho usnout nenechali. U některých koček, i kastrovaných, prý spouští mrouskání. Šantu kočičí (nepeta cataria) si pěstuju v květináči a tu milují jako salátek. Koupila jsem ji v zahradnictví – pozor na záměnu s šantou běžně pěstovanou v parcích, ta jen smrdí a kočkám nic neříká.

  5. Chlapečkové mají dnešní den už od časného rána ve znamení kocouřích hrátek. Blbnou jak koťata (Melíšek s Ríšou) honí se, skáčou po sobě, v pevném objetí tlapičkami válejí sudy po celé místnosti, Ríša neustále něco vykládá, tak ukecaného kocoura jsem ještě nezažila, občas se ozve protest některého z nich, to když někde přitlačí při hře a parťáka to zabolí, okamžitě toho nechají, aby se na sebe vzápětí znovu vrhli po pětiminutovém odpočinku. A já jsem ještě nenapsala souvislou větu do elaborátu, který připravuji pro jednoho klienta. Rozbor návratnosti vynaložených investic je docela složitá věc a je na ni zapotřebí čas a soustředění, ale asi to nechám na zítřek. Tahle živá televize je prostě k nezaplacení a klidně práce počká na zítřek do kanceláře. Domácnost je více než živá!!! (inlove)

    1. Naše holky zas od rána honí čerstvá pírka poštolky. To jsou vojenské ataky,vperjod a nazád s výskoky. (rofl) Miušce jsme zlikvidovali krabicový domek,tak řvala, že už má nový. Teď zrovna se vyhánějí z rybářské, nyní již kočičí žídličky. (cat) (dog)

    2. Karolíno, je báječný, že jsi se vysněných živých plyšáků dočkala. Hodně radosti a štěstí do trojkočičína (inlove) .

  6. hezkou neděli všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)

    Jdu rychle něco popracovat (tabulky volaj !!) než dorazí Vilém a spol. Pak už nic neudělám 😉 A v podvečer musíme někde vyběhat Kosatici, aby neplakala, že nebyl trošku delší výletík. Ale u nás je ještě dost sněhu – a tak se blbě chodí – kde bylo ušlapáno, tam to děsně klouže a jinde je to hluboká a těžká mokrá hmota.

  7. Přeji hezkou neděli. A mám dotaz pro Xerxovou nebo jiné ornitology. Každý rok v únoru, či v březnu přiletí na naši zahradu početné (snad 30) hejno ptáků – anglický název Brown-headed Cowbirds (český název neznám). Zastaví se u nás jen přechodně na pár dnů, přidají se na krmítku k našim vrabcům, ale pak ze dne na den odletí severněji. Sedí ve špicích našich cedrů, odkud je slyšet jejich hlasité a velice příjemné klokotavé štěbetání – jako když teče potůček přes kameny. Jsou velikosti špačků, samička je obyčejně šedo-hnědá , zato sameček má krásně leské až třpitívé modro-černé tělo a hnědou hlavu. Zatím ještě na naší zahradu nepřiletěli, ale dneska jsme jich při procházce s Trixie zahlédli veliké hejno při silnici. A odtud můj dotaz. Už léta mi to vrtá hlavou a nikde na to nemohu najít odpověď. Jako kukačka, také tihle práci parazitují v hnízdech jiných, většinou menších ptáků. Kukačka je ale pták samotář, zatímco tihle cowbirds se shlukují do hejn. Umí mi někdo vysvětlit, jak to dělají? Tedy – když se mladí cowbirds rodí jedině v cizích hnízdech na různých místech i když třeba poměrně blízko sebe (a samička dokáže snést za sezónu i 20 vajec), jak se pak dají dohromady do těch hejn, když jim při líhnutí chybí ta „rodinná pouta“? To je náhradní rodiče vykrmí, oni jim pak odletí a instinktivně se vzájemně poznají, shluknou a pak se v těch hejnech drží? Asi je to blbá otázka, ale já o tom nikde nemohu nic najít – četla jsem všechon o jejich způsobu kladení vajec (a vyhazování vajec i mláďat náhradních rodičů), je to zajímavé čtení, ale jak se pak zase tihle ptáci slétnou v hejno jsem nikde nenašla. Asi autoři považují za samozřejmost, že to čtenáři dojde – ale mě ne a vrtá mi to hlavou.

    A tady je odkaz, jak pták vypadá

    http://www.hiltonpond.org/ThisWeek070410.html

      1. Děkuji za odkaz, tak teď už vím, že je to vlhovec hnědohlavý (i když je to pták o dost menší, než ti „černí“ vlhovci, kteří se na naši zahradu vrací jako první z tažných ptáků)

  8. Tak jsem si dnes málem celý den jen hrála a hrála a fotila a fotila. Byla jsem totiž se třemi vnuky na moc prima akci – hraní deskových her. Jestli chcete, koukněte se, kolik her je… Večer jsme to počítali, tak vyšlo to, že jsme hráli (ne všechno všichni) asi osmnáct her. A kolik tam ještě jich bylo, jéje…
    http://veram.rajce.idnes.cz/2011_02_05_Geohrani/

    1. Krása! Obzvlášť mě zaujal Kurník na č. 104 a pruhovaná rodinka 🙂 U nás dnes vypukly jarní prázdniny, děti mají odjet k babičce a proto má Víla nějakou vysokoteplotní virózu či co.

      1. To bude „prasečí“ chřipka, u nás to teď měla většina mládeže. Jen naše paní obvodní doktorka to nějak nepochopila, takže dcéři naordinovala antibiotika.

        1. Sichr to přinesla ze školy, ve čtvrtek jich tam bylo deset ze dvaceti a mladí hokejisté dnes hráli zápas v sestavě 10+1 (normálně 15+2). Hicuje jak kamna.

    2. Jé veram, to musel být krásně strávený den 🙂 A je to úžasný nápad, mít možnost, ještě třeba před zakoupením hry (a vydáním často i větší částky peněz) nejprve si hru osobně vyzkoušet, jestli nás to bude ještě bavit hrát podruhé a potřetí. A kolik nadšenců pro stolní hry se tam sešlo. (clap) . To by se mi osobně moc líbilo.

    3. Veram, to je parádní, díky, že jsi to sem dala, to hned využiju u nás. Bude zábavné odpoledne a večer v hospůdce, už jsem to rozjela. (y) (handshake) (clap) (wave)

  9. To jsou věci 🙂 Tak ty jsi servis pro trojkočičín. (inlove) Ale že se kluci povedli. Nádhera (h) Karolínko, hodně plyšové pohody vám všem. (sun)

  10. Tak jsem od středy četl jen zřídka a na mobilu, tak zdravím všechny a přeji všem oslavencům. Firma pro kterou pracuji mě zase někam poslala a chtěl jsem udělat fotoreportáž, ale nedostalo se mi příležitosti před setměním vyjít z přednáškových sálů, takže pár fotek jsem udělal až před odjezdem. Ale přesto, kdopak pozná kde jsem to byl tentokrát ? Temtokrát to nebylo hlavní město, tak snad pár nápověd navíc. Obrázky jsou na
    http://share.kubela.cz/kdejejakkel3 zatím jen pár fotek, ráno přidám dalších 6 a zítra dopoledne poslední 2 =))
    A nějaké komentáře tu :))

          1. Jsem ú.b. Samozřejmě jsem chtěla napsat P r e š o v podle toho kostela na náměstí!!! Mám jaksi pocit, že to znám z povinných konferencí v dávných časech a z celostátních finále Studentské vědecké činnosti. Skleróza je mocná čarodějka.

              1. Jakkeli,mne tam dalsie fotky nenabehli.Kde robim /spolu so sudruhmi z NDR/chybu?A prosim daj pomocku-je to na Slovensku?
                A malý povzdych: chcela by som byt kockou u Karolíny. a vobec :chcela by som byt zase kockou!!!!

                1. Verenko – ty jsi pořád kočka … my všichni jsme pořád kočky a kocouři, akorát nám to dám pořád víc a víc práce. (nod)

                  1. Ano, také s oblibou odpovídám na sdělení „Sluší ti to!“ „Děkuji, ale už to stojí čím dál tím víc peněz a času a já si zase nejsem jistá, jestli to za to vůbec stojí!“

                2. Na slovensku to není, ale přihořívá 🙂
                  Dal jsem tam ty poslední 2 fotky, to by už mohlo být zřejmější.
                  Město co se jmenuje stejně jako říčka jím protékající,
                  Ta říčka když se vlévá do moře, tak po ní jezdí mořské lodi, jak je velká
                  Je to středisko zimních sportů, které jsou v oblibě i u nás (tedy není to ČR)
                  http://share.kubela.cz/kdejejakkel3

                    1. jo jo, Wisla,
                      oblíbené středisko pro srazy pro segmentu střední a jihovýchodní Evropy naší firmy 🙂
                      A ten sportovec je samozřejmě skokan Adam Malysz. 8)

                    2. Malysze jsem našla i fotku kostela a amfiteátru, ale toho skladatele ne a ne….

                    3. Je do googlu potřeba zadat „Wisla kompozytor“ 😀

            1. Poprad sice řeka je, ale není to významný veletok a Prešov se po řece nejmenuje.
              🙂

              1. Písmenka jsou na mě moc mrňavý, to je můj problém, tak jdu jen po obrázcích, tudíž nápověda marná..

  11. Karolína, kocúrici sú krásni a spokojní. (h) Je jasné, že im je s Tebou prinajmenej tak dobre, ako je Tebe dobre s nimi. (h) Možno Ti chýba tretia ruka, ale nepochybujem, že si poradíš. 😀

  12. ;;) R O Z V E R N Í Č E K . ;;)

    .(*) U veterináře:
    – Pane doktore, ten pes mi nežere, nežere a nežere.
    – Milej pane, ten pes vám žrát nebude, nebude a nebude,
    protože je dřevěnej, dřevěnej a dřevěnej! .(*)

    ~o) Vinšuju všem přítomným hezký večer, hezké sny a pěkně se vyspinkejte.
    Dávejte si pozor s čím jdete k veterináři. (wave) ~o)

    1. Nojo, ti mí plyšoví taky nežrali a nežrali………….. (chuckle)
      Zato ti 3 živí žerou a žerou……….. (inlove)

  13. http://www.drporkert.com/dogy/images/beta/0211/index.html

    pár vysvětlivek. Skutečně vždy, když leží delší dobu sníh, tak se Betě rozjíždí na parketách tlapátka. Jasně – má nekorektní postoj – a to dost (tmi) . Ale od jara do zimy bez ohledu na zátěž chodí doma jistě (ani 10 dní Skotské dovolené, ani výlety do kamenitých polí v Jizerkách… jí nevadí). Jen když má vyčištěná, hlaďoučká, čistá, jemná – od sněhu a ledu ohlazená tlapátka, tak jí kloužou. (Nemá je rozpraskaná od soli, spíš štěníkovatě hladká). Stačí nohy navlhčit, rázem nekloužou a dáma se vznosně nese…
    Přehání – dlažba jí nevadí (pokud se tryskem nežene ven a zapomene správně klopit zatáčky). Dokonce i do té ložnice a z ložnice dojde sama (když nikdo není doma) a válí se tam když né každý den, tak ob den určitě. Ale je pravda, že ráno rozespalá (a dole já vařím snídani a ona ji nutně potřebuje) neryskuje, stojí na kraji koberce a brečí…. a vrtichvostí, když si namočím dlaně v konvičce na zalívání květeny a mokrou rukou ji přejedu tlapy. Večer je to snadné – jde naposlední venčení na zahradu – tam ve sněhu zvlčí nohy a je to… Mimochodem ta obleva v půlce ledna a výlet do Hradčan jí „vyléčily“. Další sníh… a opět kvííílííí

    Poznámka druhá. Dnešní výlet k Černé Nise. Sněhu není až tak moc a je příjemnmě měkký, ale když se schází balvanovým svahem do údolí… tak je to o ústa (fubar) Sníh totiž ukryje všechny mezery mezi balvany, všechny průrvy, padlé kmeny… páník zahučel najednou až po pás (foťák zůstal na sněhové peřince před ním), ale šli jsme pomalu a opatrně, takže jsme přežili ve zdraví. Beta kupodivu přesně věděla, kde je nebezpečno a chovala se překvapivě opatrně.
    Ale i když byla procházka kratičká – s ohledem na pohyb v těžkém terénu a těžkém sněhu jsme toho měli dost.

    1. Čoveče Xerxová, jsem šla zkontrlovat Barunce pacinky a fakt má ohlazené až skoro vyleštěné polštářky na tlapkách. Obvykle je má hrubé.
      Jenomže jí v zimě taky přerůstají drápy a jak je má černé, nechce se je stříhat ani vetovi. Zkoušela jsem jí trošku honit po asfaltu, ale ona vždycky vyběhne stranou z cesty do sněhu nebo do trávy. Nakonec fakt budu muset koupit velkou gilotinku na drápy.

      1. to jsem ráda, že i Bára má „štěněcí“ tlapičky. Já tomu dlouho nemohla přijít na kloub – já si myslela, že ji nohy ze sněhu bolí, a proto je nejistá v chůzi (jak ulevuje bolesti). To že vlhká tlapa neklouže vím, takže jsme máčely… Ale když vím, co v létě zvládne, že se nikdy bolavě netváří a nikdy ani trošku nazakulhá (ťuk, ťuk) , tak jsem začala hledat jiný důvod. Vloni jsme pojala podezření (zima byla dlouhá a já měla hrozný strach, co Beta ve Skotsku, jak to zvládne… když doma kníká a „nechodí“… ) že je to sice sněhem, ale nesouvisí s klouby ale jen s hladkostí došlapu… A letos se to fakt potvrdilo. Prostě jak má iksky, tak našlapuje křivě a rozjíždí se jí to jak na ledu (chuckle)

        1. … jsem si jenom vzpomněla, jak Penyna záměrně klouže po parketách a dlažbě, když brzdí smykem před balonkem… taky jsem si myslela, že to dělá z neohrabanosti a ze spěchu, ale pak jsem přišla na to, že si tak vylepšila tu hru. Venku je to horší, tam se jí nesmí házet na asfaltu, protože se snaží dělat totéž a odírá si tlapky do krve.
          Ale jak je trochu sněhu, tak se klouže s rozkoší.
          To samý dělá při přetahování. Ona teda nemá moc jinou možnost, tady skoro nejsou koberce, takže se nemá zač zatít, ale naučila se vyhrávat i na klouzavým povrchu a teď, když se dostane na pevnější povrch, je víc než vyrovnanej soupeř. A to má celých 10 kilo. 😀
          Ale nohy se jí doopravdy rozjely jen jednou, na opravdovým ledu na přehradě. To jste měli vidět ten ksicht. „Co jsi to sem zase nastražila? Jseš hnusná?!“

        2. Donovi dělá potíže přejít po holé podlaze z ložnice do chodby. ale většinou to dělá jen před MPL protože ho velmi lituje a dává mu všude koberečky aby mohl přejít. Ale když Donovi o něco jde tak dokáže přejít bez pomoci. To samé dělal před páníkem když měl vyjít schody. Třikrát se pod schody otočil než vystoupil jeden schod a pak už to šlo samo. Páník mu říkal:Ty nemůžeš, viď , už Ti to nejde, “ Jenže jednu chvíli se to začal učit od Dona i Luxík, to naštěstí přešlo protože to bylo pro něj pomalé, on přece musí být všude první. Jsou ta naše zlatíčka někdy komedianti. (party)

    2. Xerxová, ty seš geniální!!! Dyť s Pedroušem je to to samý a já si z rojetých pačmárů zbytečně dělala vrásky. Je to přesně ono co u Betky. U nás sníh ležel taky velmi dlouho a buldok má ohlazený tlapy do lesku. Juj, to mám radost (happy) .

      1. nejsem geniální… jsem blbáááá (chuckle) Protože když jsi mi napsala, že se Pedro hodně zhoršil, tak mě to mělo sepnout… Mohlo se ti ulevit dřív… (inlove) Vždyť víš, jak jsem vloni touto dobou byla celá nesvá, jak moc se Betě rozjíždí nohy a když se k tomu přidala její pasivita (teď už vím, že se tak hlídá celé „těhotenství“ a ne jen čas kolem největší falešky)… tak jsem fakt měla pocit, že už ji dostihla nějaká ta artróza… Ale pak už ve mně hlodal nápad, (wait) že za tím jsou jen třecí síly (když se tak zázračně vyléčila s odchodem zimy a žádná zátěž potíže nenapodobila). Letos byla hypotéza potvrzena (nod) a jsem ráda, když to udělá radost i někomu dalšímu (inlove)
        Takže Pedroušku – nezhoršuje se tvoje motorika, jen ty křivé nemocné nožky mrchy kloužou. A zase bude líp (nod)

  14. Ahoj! Posíláme pozdrav všem! (wave)
    Byli jsme se projít s Krejgem na chatě kolem takové veliké pískovny, říká se tam tomu Malvíny. No a kolem té pískovny, kde se v létě koupou lidi, si rybáři vystavěli nějaký jako kemp, nebo co – dřív se tam normálka chodilo na procházky, teď je v těch místech zákaz koupání – a tam na nás vyrukovali dva českoslovenští vlčáci a napadli Krejga, oni byli navolno, Krejg šel tou osadou na vodítku. Klasika. ještě, že měl obleček, má jen na dvou místech strženou kůži na hřbetě, ale nebýt toho oblečku s fleecem a šusťákem, tak nevím…. Když viděl, že ti psi běží na nás a nereagují na jeho volání, povidal – pani zvedněte ho do vejšky! Ach jo.
    Ale Krejg z toho snad žádné trauma nemá, dokončili jsme procházku, sluníčko už má docela sílu a když zrovna tak hodně nefoukalo, docela to i hřálo (sun)

    1. Zas jeden……… , sem se rochčílila. (bat) Dej za mně Krejgovi (inlove) blemcáka,bych tomu chlapovi natřela. (headbang)

    1. Ahoj Lásková (inlove) dlouho jsem se ti na gorilky neozvala, protože nebyl čas ani slušnej net, ale od včera jsem se mezi kýcháním k videím dostala a mám z toho dost rozporuplnej pocit – oni jsou tak strašně lidští! Nemůžu si pomoct, ale tihle tvorové v zoo mi připadají naprosto špatně umístění – nepatřili by spíš do nějakého penzionu? (wasntme) Já teoreticky všechno vím, o životním prostředí, pytlácích, programech na záchranu… ale pořád se nemůžu zbavit pocitu, jako bychom do zoo zavřeli třeba bratrance, nebo tak – chápeš?

      1. Joo, penzion pro gorilky, ten bych si votevrela hned. Kamba by byla vecne navrcena kucharka, deti by ji kradly kolace, Richard by dostal apartman s bublinkovou koupeli, Bikirka ruzovy saticky a na spani piskvorkovou deku… jeeje… (inlove)

      2. Mne to taky nekdy tak prijde, a odpoved je strasne tezka. Ale pripomnelo mi to sen, ktery jsem jednou mela. Byla jsem na navsteve v zoo, ale misto zvirat tam meli lidi – v ruznych povolanich, ruznych ras. Nejvic mi utkvela klec s napisem NEVESTA. Sedela v te kleci, byla posmutnela, mela kytku a takove umolousane bile saticky a napis nad kleci vysvetloval, ze se nevesty vetsinou oblekaji do bileho. |-(

        1. Šmánkote Hano čaruj! To si myslím jaký nemám sny. (chuckle) Chtělo by to někdy sepsat. (clap) (wave)

        2. Člověče, tak tomu říkám vydařenej sen!

          A gorilky mi taky přijdou strašně lidský, zvlášť mláďata. Nojo, bratrance nezapřem. 🙂

      3. Ježiš – Dede, moje řeč! A je mi někdy (často) docela trapné jim koukat do soukromí. A ať je pražská expozice jak chce vymakaná, pořád mi to připomíná betonový kotel … téměř žádná zeleň.

  15. Zapomněla jsem napsat, jak jsou kocouři krásní :* Ríšánek u té modré tašky podřimuje, anebo nastavuje bříško? Vlastně se to nevylučuje – vždy připraven (inlove) Mají se u Karolíny báječně (y)

  16. Krásné kočičí psaní, je vidět, že je vám spolu dobře. Tak díky za krásné povídání a ať se vašemu společenstvu i nadále dobře daří. 🙂 (cat) (cat) (cat)

  17. Dobré odpoledne od žabek 🙂 Sluníčko svítí a bahna máme po kolena. Venku je deset stupňů. Borůvka si poběhala v polích a bláto jsme z ní umývala nadvakrát- nevšimla jsem si, že bláto slezlo, ale písek na břiše zůstal. Podruhé už byla teda dost roztrpčená, že tohle už tu dneska bylo a jestli bych to nemohla zvládnout najednou. A nechala se odvolat od drze provokujících zajíců i od zřejmě lákavé mršiny. Akorát že cestou domů bych nikomu nenamluvila, že kavalír je společenský pes a ozdoba salónů. Do půli boků byla souvisle černá a bláto z ní vesele okapávalo. Nicméně balónek s odpudivě růžovou chobotnicí (dá se najít všude, i v trávě) lovila neustále, i když už jí jazyk visel bokem z huby 🙂
    Karolíno, kosourci se u tebe mají výborně. Tak před dvěma lety bych ještě neřekla, že budeš odbornicí na značky a kvalitu kočičích konzerv a na kočičí hračky (inlove)

    1. Nojo, to já taky ne. 14.09.2009 to vypuklo s (cat) Melíškem!
      10.06.2010 nastoupil do rozjetého vlaku (cat) Zrzínek.
      Od 27.12.2010 máme (cat) Ríšu.
      Takže před 2 lety jsem se muchlovala akorát s plyšmyšmi – Antonínem, Myšáčkem růžové-ouško a Fialkou. Ti teď spokojeně v plyšmyším důchodu koukají na to kocouří živé nadělení skrz sklo vitríny.
      Jinak jsem, možná, normální!

      1. Karolínko, velmi Ti přeji tu pohodu s kocourky. 3 kocourci – trojí relax, i když někdy i větší starost. (h) Ale doma Tě vždycky někdo upřímně a bezelstně přivítá (hug) . My to máme dvakrát a s větším rámusem (dog) (dog) a Ty třikrát hedvábně (cat) (cat) (cat)

  18. Karolínko,
    od chvíle, kdy jsi prvně psala o Jarouškovi mi bylo jasné, jak to skončí.
    A Jaroušek si tě zasloužil.
    A ta 3. a 4. ruka občas chybí, nejen na mazlení, ale správná kočkařka si vždycky poradí.
    Nejde mi vložit smajlík, byl by tleskací.
    Moc vás všechny zdravím.

  19. Jinak k tomu rozložení v bytečku: všechno je jinak! (wasntme)
    Zrzínek stále okupuje svůj parapet a křeslo.
    Ale Melíšek s Ríšou spinkají zásadně se mnou v posteli, stočení na dece v nohách. Ráno se Melda tradičně přijde pomazlíkovat – ťukne do mně čumáčkem, ducne hlavičkou, pohladí tlapičkou a pak se rozprostře na polštáři. Nechá si podrbkat pupíčka a přesune se mi na břicho, kde natáhne kocoura a nechá se hladit za stálého vrnění.
    Ríša ráno vyleze, následuje Meldu, ale natáhne se po straně lůžka a nechá si hladit bříško, přitom mne chytá za ruku a okusuje a olizuje mi prsty. Pochopitelně u toho vrní.
    Zrzínek sedí u postele, nahoru se mu nechce, takže občas ruku jen stáhnu z Ríšy a hladím Zrzínka po hlavičce. Musím opatrně, aby mi Melda nespadl z toho břicha.
    Jako ranní rozcvička velmi dobré!

  20. Panicka si prispala, pak naservirovala velitelkam, v zachudku jedna z nich zrovna hrabe, tak koukam, koukam – a hele, Risanek, mouratej, prouzkatej, mazlinkatej. Ousko ma roztrzeny z nejaky rvacky, ze jo, podobne jak Pusinka.
    A nejvetsi vyhra je, ze si na sebe vsichni kluci tak paradne zvykli. To bude tou laskou, co od Tebe dostavaji… (cat) (cat) (cat)

    1. taky se cvakaj uši, teda ucho, když se kastrujou a pak vypouštějí zase do své lokality…. 😉

      1. Tohle nebyl ten případ. Kastrovala ho až Markéta. Ale to už to ouško měl natržené.

  21. Iva :
    OT pro Ivu, dotaz ze včerejška.
    Jj, jsem rodačka z Přerova a dlouholetá jeho obyvatelka. Na starší kolena jsme vypadli na venkov. (clap)
    A ty jsi ? 🙂

      1. No, to mně podrž, jezdíme tam na chatu, před Borošínem , ve směru od vesnice ,poslední chata u lesa, ta srubová. Čekyni i okolí znám móóc dobře. Písni mi někdy na emilka svetlicko@seznam.cz (handshake) (wave)

              1. Luboš s Dobromilou jsou kamarádi a p.Chytilová je sestra toho Luboše. Asi jsem to nenapsala pregnantně a tak to vypadalo, že Luboš je přednosta, vlastně je ale ne můj. (rofl) Jinak je to pravda, oni tam měli a ještě mají pozemky. BTW, Lubošův děda, starý pan Floryk sedí na koni na Žižkově , neb ten sochař tvořitel, jezdil do Čekyně na letní byt a podle dědy sochal Žižku (chuckle) (wave)

  22. Karolíno, jste správňácká kočičí parta, (cat) (cat) (cat) . Je moc dobře, že jste se našli,jak vidno, CD je spravedlivá a ví co dělá. Pokud má jeden teplý pelíšek a milující živočiši kolem sebe, trošku toho gábliku, je hned dobře na světě a ani malý prostor nevadí. My lidičkové si tady v Česku taky většinou s prostorem moc nefoukáme a přizpůsobíme se a naši milášci to zvládají dobře, když jim ovšomže slušně sloužíme. (chuckle) (h) (wave)
    Dvojkočičí a jednopsí zdraví trojkočičí Karolínu.

  23. jupííííí, tak jsem to stihla!!!!! (clap) (za chvíli totiž mizím slavit Kačky narozeniny)

    Karolínko, že jsou všichni tví kocourci úžasní (však já časem něk aspoň částečně zdolám i toho Zrzínka 😉 ) to vím, však jsem hned přilítla na inspekci (chuckle) … můžu potvrdit, že Ríša je neskutečný mazel a pohodář (že je Melda plyšák, to už jsem věděla) a je to docela obr kocour, opravdu mohutný – není ani moc velký, ale je takový meďánkovitý (h)

    jo a článek je úža, přestože jsem to vše už znala a slyšela, četla jsem se zatajeným dechem – díky veliké (h) (h) (h) (h) (h) (h)

    ať je vám všem čtyřem pořád moc a moc prima vám přejí (hug) + (cat) + (cat)

    1. Už není tolik „méďánkovitý“. Po mém zásahu furminátorem jsem vyčesala druhého kocoura, kterého jsem vyhodila do odpadu. Chlupů byla děsná hromada, ale bylo to nutné – strašně línal, drbal se, ztrácel tu „venkovní“ hustou srst, tady je přeci jen tepleji, už ji nepotřebuje. Výsledek je hubený kocourek. Žere jak mlejn, ale Melíšek je proti němu tlusťoch. Má jen tu velikou hlavu, jinak těličko má štíhlounké, až hubené. Jen si myslím, jestli jsem to s tím česáním nepřehnala – na levé straně kocoura jsou až lysinky. Ale teď jsme nasadili speciální RC pro srst a kůži, takže ono mu to zase pěkně doroste. Sfynxe jsem z něj neudělala, to ne. Nejkvalitnější hustou a nesmírně hebkou srst má teď Zrzínek. Strašně se vylepšil. A Melda je lesklý jak po natření sádlem. Prostě jim to všem moc sluší!

      1. Karolíno, prosím Tě, jaký furminátor sis pořídila? Na zoohitu nabízejí mezi „odměnami“ za body taky jeden a při svém tempu nákupů na něj brzo dosáhnu, ale jen jestli to nebude zbytečná koupě? Stále češu takovým tím drápkatým kartáčem, ale jakmile začnou línat, je na ně asi slabý… Jinak lesklý kožich=zdravá kočka! Je to krásné podívání, viď. Jak jste tu básnily o gourmetkách s vajíčkem, tak už jsem je taky vypátrala a jsou na cestě (clap)

        1. Já nevím, tehdy ho objednala Vave hromadně. Juknu na zoohit a srovnám to, jestli je to on.
          Má to modrou rukojeť, hodně husté zuby, ale funguje to fakt skvěle. Zrzínek vysloveně miluje vyčesávání u granulek. Natahuje levého/pravého kocoura a vrní si u toho. Dělá mu to moc dobře.
          Ríša má mnohem hebčí srst, takže jsem ho asi obrala opravdu hodně, ale ono mu to neuškodí. Zbavil se staré srsti, která ho svědila, teď doma už žádné husté podsady potřebovat nebude.
          Melíšek skoro chloupky nepouští, tím, že pochází z domácího prostředí měl vždy jemnou srst.
          Ale furminátor rozhodně doporučuji.

  24. Při čtení těch nerváků při nakládání koček se mi vybavily podobné příhody – situace je vyhrocená, není vyhnutí, čas běží, mně jako nepříliš zkušené kočkařce stoupá adrenalin a kočka to pozná… (whew)
    Moc důležité je mít nějakou spřízněnou duši, která je ochotná kočky zaopatřit, ať už člověk na pár i více dnů odjede na dovolenou nebo třeba onemocní. Z toho jsem vlastně měla největší hrůzu, než jsem si první kočku pořídila – kdo se o ni postará, kdyby se něco semlelo. No, ono se to ale vždycky pěkně usadí – mám dojem, že CD zařizuje i tyhle pečovatele/lky, což mám ověřeno i u naprosto nepravděpodobných a zprvu neřešitelných situací. Jo a kočenky mě taky naučily mnohem optimističtějšímu přístupu k životu: když drbu kočku, nutí mě to pořád dokola opakovat „no ano, no to víš že jo…“ Žádný negativismus se nepěstuje! (sun)
    Karolíno, krásně to s kocánkama vedete a posílám (f) , kocourům ovšem spíš (^) (dortík je z kuřecího masa v jemně ochuceném aspiku)

    1. Ano, s tím i počítám. 1-2 noci vydrží i bez maminky, přes den se postará chůvička, která za nimi zajde až 4x denně, poslouží, pomazlí a živočenichové jsou v pohodě. Ale na delší dobu je samotné nechávat nechci, takže si budou muset zvyknout. A já taky!

  25. Hahaha“““‘ A tím končím jsem si řekla u třetí kočky taky – nakonec jich bylo 5. Můžu tě jen ujistit, že za čas budeš přepravky chystat jako ráno kabelku do práce a ani ti to nepřijde. A třetí ruka? Mám vlatnoruční zkušenost, že kočky se dokážou naskládat na klín najednou čtyři – a pak se prostě hladí obrkočka od shora dolů Spokojenost na všech stranách.

  26. Dobré ráno z trojkocouří domácnosti všem. (wave) Služebná umyla mističky, naplnila mističky, vyčistila záchůdky, vyluxovala okolo nich, pomuchlala, podrbkala, panstvo si šlo opět schrupnout |-)
    Tak tohle je Ríša, kdysi Jaroušek – Sharka už napsala proč! Jsem ráda, že vymyslela tohle jméno, moc se mu hodí ke kožíšku. Richard III. aus Albendorfer Wald, bude mít také svůj erb, už se na něm pracuje, jen co se dostanu k tomu programu v počítači, sestavím ho a dodělám i ty dva plánované. 😉
    Ríšu už nedám. (inlove) Propojil dokonale Zrzínka s Melíšekem, zapadl do party a všichni 3 si spolu hrají, dovádí už i Zrzínek, který jakoby omládl.
    Ríša je v pořádku, očičko už je zcela v normálu, reaguje na laserový paprsek, honí se za ním, čili ani žádné potíže s motorikou nejsou. Baští jak nezavřený a hraje si sám i s ostatními. Měla jsem o něj strach. Vím, že je mu tady dobře, mně s ním je taky dobře, bude s námi a transport se halt nějak vyřeší. Zatím se vyřešilo všechno a v pohodě. A kde je vůle………… :*

    1. Dyť jsem to říkala, že baštu pak dožene. Jinak Ríša je jak přes kopírák náš Bertíček – na hřbetě černé pruhy, mourovatý, medové bříško, bílá bradička a malá náprsenka, růžový čumáček…Povahově je asi taky podobný – přijde za mnou do kuchyně, je slyšet žuchnutí a na podlaze leží na zádech nehnutě kocourek, vyvalené bříško a drbej do bezvědomí…

  27. Já myslím, milá Karolínko (inlove) , že se třemi kocoury Ti to sluší jako nikdy předtím. (nod) Adybys dala pryč svého ukecánka, bylo by Ti v bytě hrozně ticho. Ale ty to víš, a tak budeš mít tři chlapy v chalupě. (y) (nod)
    (h) (cat) (h) (cat) (h) (cat) (h)

    Přeju všem krásný den. (h) My jedeme s Tádou na otočku do Varů, za babi a za dědou, aby ho taky viděli.

  28. hezkou sobotu všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)

    Vždycky si vzpomenu, jak Karolína psala o kočkách, jak si kupovala časopisy a knížky o kočkách, jak vozila kamarádky po útulcích pro kočky… a jak měla svoji sbírku plyšáků… (tmi) Dost dobře jsem nechápala, jak dokáže takovou velikou touhu v sobě dusit. Už se dodusila (chuckle) už se jí její sen splnil (nod) a hned třikrát (nod) (nod) (nod)

    Myslím, že Richarda už nedá (inlove)

    Sněhu stále dost, ale je už teď ráno pět stupňů nad nulou – takže by to alespoň z chodníčků a střechy mohlo začít mizet…

    1. Máš pravdu, (cat) NEDÁM! Zapadl a patří k nám.
      A co se té literatury týče, tak jsem šťastná, že jsem ji, z čistého zájmu, kupovala a četla. Sice člověk nenačte vše a praxe je jiná, takže někdy jsem postavena před situaci, kdy si fakt nevím rady a moudra z knížek to nevyřeší (např. mé plašení při alergii na očkování atd. atd., kdy tu pořád otravuju), ale hodně mi to pomohlo poznat kočičí dušičku, chování, jak přizpůsobit domácnost, aby se předešlo nějakým zraněním zvířátka nebo poničení něčeho, co má člověk rád a jeho vina je, že si to neuklidil a další velmi důležité informace, třeba o stravování, pitném režimu, výživě a péči vůbec. Nejdůležitější ale asi je dát tomu zvířátku klid, jistotu domova, lásku a péči. Zaslouží si ji, protože vše vracejí mírou vícenásobnou. Co je mám jsem ve větší pohodě i přes některé problémy, které stále přetrvávají. Nelituji dne, kdy mi cestu u JanyBu zkřížil Melíšek, kdy vypukla „láska na první pohled“ s ubohým Zrzínkem a kdy jsem se rozhodla, že Ríša potřebuje domov. A to, že mi budou lehce komplikovat život při cestách do zahraničí na školení, že se budeme muset naučit jezdit na víkendy přes 2 hodiny v přenoskách autem, že se můj život bude muset přizpůsobit jejich přítomnosti doma, to je jen maličkost ve srovnání s tím, jak je mi s nimi dobře.

  29. Zcela, ale zcela OT a moc se omlouvám předem i zadem, ale kdybyste někdo zítra (no, vlastně dneska) měl cestu do Hrubé Vrbky, zapalte svíčku i za mě, měla jsem ho moc a moc ráda jako učitele i člověka (a až ex post, po škole, jsem zjistila, že zpívá, a jak krásně): http://www.rozhlas.cz/brno/doporucujeme/_zprava/841177 On byl fakt bezvadný.

        1. On byl fakt „řízek“, s ničím se nemazal. Většinu proslovů začínal slovy „ve své prostatě je to asi takhle…“ Mj. „vynalezl“a odzkoušel embryotransfer u krav, až pak se to začalo používat u lidí pod jiným názvem. Uměl asi 6 řečí a byl prostě renesanční člověk.
          Jo a z té gyndy u něj mám (teda v roce 1988 jsem měla) jedničku a moc si toho vážím. Ty výpisky mám doteď schované.

      1. Musel to fakt byt fantasticky clovek a dobry plny zivot. A z te pisnicky v odkazu mne zamrazilo. Puvodne jsme ji meli nachystanou hrat nasemu tatovi na konci pohrbu, ale pak jsme to zmenili na „Byli lide, byli, ale neprebyli“.

        1. Hanko, někde jsem se dočetla, že to prý napsal jejich tatínek, ale jestli je to pravda, to nevím.

  30. Karolino, Jarousek Risa je moc pekny a mam moc velikou radost, ze mas radost. (h) Co se cestovani s trema tyce – ono uz to skoro je jedno – jedna cesta k autu a z auta navic. Ja si fakt myslim, ze si na cesty casem lip zvyknou – i kdyz na druhou stranu jsem mela jednu kocku, co si nikdy moc nezvykla. Je fantasticky, jak Risa do smecky zapadl a vlastne pusobi jako takovy vyrovnavaci element. A to rikam ja, co ti psala, ze je moznost, ze „novy“ kocour smecku rozhodi. Zjevne je Risa zlaticko a kocour rozumny. (inlove)

  31. Co má co CD dělat s rozumem?
    Rozumná je přece jen jedna věc – toho kocoura si vzít!
    Takže jsi se zachovala naprosto rozumně a odměnou ti je dovolení drbat na bříšku.
    😀

  32. Milá Karolíno, konečně jsi nám odhalila tajemného Ríšu a je to vskutku nádherný exemplář (h) . Jsem ráda, že Tvé „nerozumné já“ zvítězilo a máš teď doma krásně barevně vyváženou trojku kocourků. Jen jsi nenapsala, proč jsi ho přejmenovala na Ríšu 🙂 Tedy, ne ,že by mu jméno nesedlo, ale důvod by mě zajímal (pokud jsi to už nepsala a já to propásla). Na fotce s Meldou to Ríšovi obzvláště sluší – má téměř královský krajzlík kolem krku a úžasné kroužky na nohách. Ovšem právě ty vyzdobené přední packy mě rozesmály. Vybavil se mi totiž zamilovaný sluha „Malvolio“ z Shaksp. komedie „Twelfh Night“ (nevím český název) i když ten se pyšně culil od ucha k uchu oděn do žlutých podkolenek opásaných červenými podvazky.

    Zrzínek má jako poznávací znamení kratší ocásek a Ríša „zářezy“ v oušku 🙂 Tady se takovýmito zářezy značkují volně žijící kočky a kocouři, kteří byli odchycení, vykastrovaní a zase vypuštění na svobodu.

    Už jsem Ti psala, jak moc držím palce, aby kocurci byli zdraví – o tom, že jsou šťastní a nadmíru milovaní ani na moment nepochybuji. A pamatuj si, že kočky (a kocouři) velkou část dne prospí, ať už mladí, nebo staří – takže když v bytečku denně nesleduješ kocouří rodeo, neznamená to, že ti stůňou.

    1. Za Ríšu můžu Maričko já. Jaroslav je jméno jednoho Karolínina ne zrovna oblíbeného příbuzného a tak jsem vymýšlely nové jméno. Protože to „š“ by mělo zůstat i v tom novém jméně, vypadlo ze mne najednou Ríša, Ríšulka,Richard…no a bylo to. tady se pořád jarouškovalo a kocourek z krabice na terase byl vcelku velikej, takže jsem zdrobnělinu pro sebe zavrhla a byl to Jarouš a já tvrdila , že je pro Karolínu a ty její dva kosourky jako stvořenej. Optimisticky jsem hučela, že kocour s tak dobrou, trpělivou povahou, bude přínos,ne přítěž. A jsem moc ráda, že mi to CD do té hlavy poslala, protože Karolíně i Melíškovi se Zrzínkem, Ríšova přítomnost prospívá. Jen si s CD obě říkáme, že ještě pár dní a Karolína na otázku,jestli by Richarda dala jinam, rozhodně řekne: Nikdy! jak Vás tohle mohlo napadnout?!(angel)

      1. Díky Sharko – koukla jsem se a ano, je to Večer Třikrálový 🙂 A děkuji za vysvětlení jména – vybralas dobře.

        U nás je ještě „včera“ půl dvanácté večer, zatímco tady už jsou sobotní čiperky Xerxová a Rpuť. Tak přeji hezký den a já se jdu teprve do té soboty vyspat. |-)

  33. Karolino, to je Kocour, výstavní kus! a jak se tváří spokojeně, jasně ví, že teď je přesně tam, kde má být 🙂 těžko bych uvěřila, že tohleto byl někdy droboučký hubený moureček, tento Pan Mourovatý 🙂 ale vůbec nepochybuji o tom, že teď je mu dobré jen to nejlepší a že si nový život jaksepatří užívá 🙂 CD to moc dobře zařídila (cat)

  34. No jo no, už to zase někdo napsal přede mnou ;( Chtěla bych být Karolíno,Tvoje kočka (koucour už ze mě asi nebude ) (wave)

    1. Ahoj, jsem zpet z cest a tak krasne vypraveni…..nadherny kockour a jak stastny usmev ma. Gratuluji! Btw Akden, co cestovka, uz je prvni turnus vypraveny? (chuckle)

    2. Však já si myslím, že žádné zvířátko v majetku Zvířetníků si nemůže stěžovat a leckdo by s nimi měnil! (rofl)

Napsat komentář: Bubu Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN