Motto: Vave, díky za zajímavý psaní, jako nepsí mám spíš člověčí asociace, tak se mi s tím nějak dal dohromady Werichův Paleček (asi to nebude doslovně): „mnoho hloupých si hraje na chytré a z chytrých, jen ti nejchytřejší si občas hrají na hloupé.“ HCHO.
Minulý týden jsem psala o svých zkušenostech s výcvikem Anky. Při pročítání vašich komentářů jsem si uvědomila, že jsem se nechala příliš spoutat formátem sto pětky a že jsem některé aspekty této aktivity nezmínila a jiné zamlčela. Abych mohla mluvit pravdu a nic než pravdu, omlouvám se předem za poněkud větší rozsah dnešního příspěvku.
Abychom hladce navázali na minulou úvahu, vraťme se k onomu odpadkovému koši na rozcestí. Před výcvikem cesta kolem něj probíhala takto: Anka zdálky čichem prozkoumá jeho momentální atraktivitu a pak ho buď mine, případně zlehka proběhne okolo (ach ano, je to smutná pravda, už mi to někdo sežral), nebo se vrhne po zbytcích a nedbajíc mých protestů, spolyká je v běhu. Ne protesty, ale hnusoby.
V rámci výcviku se děje následující: Anka POKAŽDÉ vystřelí směrem ke koši, aby mě donutila zařvat „Anko, FUJ, nesmíš, ke mně!“ Během běhu okolo koše si nenápadně prozkoumá terén, a potom zdánlivě poslušně přiběhne ke mně, raduje se celým psem a nekompromisně vyžaduje odměnu. Když ji dostane, začne očuchávat neškodnou travičku u mých nohou, a jakmile zjistí, že pokračuji v procházce, vrhne se bez zábran zpátky ke koši – samozřejmě jen v případě, že tam nachází něco ne/vábného.
Jak výcvik pokračuje, tak se Anka zlepšuje. Zde musím předeslat, že u nás na sídlišti bohužel máme aktivní babky krmičky, a navíc cesta do rokličky vede kolem školy, kde průchodem mezi dřišťály nosí kuchařky zbytky jídla k plotu školního hřiště. Anka v těch místech už někdy bývá na volno (podle denního času a míry mé důvěřivosti) a občas na dlouhé rovince vyvine rychlost závodního chrta a zmizí v pichlavých keřích, kde ohluchne docela.
Běžet za ní ve sněhulích, oteplovákách a na ledu je nesmysl, nicméně v rámci výcviku běžím, a u toho hulákám: „Anko, nesmíš, ty čuně jedno!“ Někdy to trochu zabere, ale většinou jen tak, že když Anka vidí, že ji vidím, projde kolem zbytků s nosem zdviženým jako Pyšná princezna a opodál přičapne a dělá, že čůrá a pak jakože běží správným směrem k dalšímu průchodu ze křoví na chodník. Tak se přestanu koukat a jdu také a samozřejmě po chvíli zjistím, že se Anka vrátila a bufetí odpornosti, kterých by si doma ani nevšimla, kdybych jí je předložila k jídlu.
Největší radost pak má z toho, když v oněch místech jde proti nám maminka s kočárkem. Moc dobře ví, že na ní nemůžu řvát, abych nezpůsobila dítku nějakou újmu, a když se žene do křoví, otáčí se po mně a její výraz je snadno čitelný: „Můžu, žejo? Když neřveš, tak můžu!“
Bohužel po několika málo dnech výcviku kapacita mozku Anky hravě přesáhne kapacitu mozku vlčího (ano, milá PetroK, funguje to!), a já začnu chodit z vycházek roztřesená, vyřvaná a potlučená, jak se jí marně snažím chytit, a s vymknutým ramenem, jak se po ní snažím něco hodit. Protože jakmile Ance dojde ve všech souvislostech, že jí nikdy nedohoním, a pokud bude kličkovat mezi nálety, že jí ani ničím netrefím, začne si mě vychutnávat a provokovat.
Občas se i nechá od požírání čehosi odvolat, pak mi ostentativně k nohám vyplivne kousek klacíku nebo kůry a následně na mě vyčítavě hledí, dokud ji nepochválím, nedám odměnku a volno. Potom odběhne a po chvíli ji vidím, jak cosi přežvykuje… mám se zase blamovat? Eh! Kašlu na to! Chci na procházkách trochu relaxovat a ne pořád přemýšlet, jak to narafičit, aby někdo udělal něco, co dělat má – toho si užiju dost v práci. Takže nic, holubičko! Výcviku je konec! Máš utrum, je konec srandy – a já konečně zas budu chodit z procházek uvolněná a odpočatá a bez tiků.
Dokud na mě zas nezačne Zvířetník působit osvětově a výchovně a já nepropadnu výčitkám svědomí, že Anka je zanedbaná a nevycvičená, a nezačnu, jsa naprosto nepoučitelná, s výcvikem Anky znovu.
Téééda to bych se nenadála, že budu v nadpisku k tak pěknýmu pejskacímu povídání. Moc si toho považuju. (bow)
Jinak jsem četla už ve čtvrtek ráno, ale pak už se sem nestihla vrátit. Tak jsem si tak tuhle stopětku nosila pár dní v hlavě v čistě člověčí variantě – v práci mi holky nachystaly docela pěknej průšvih, podobné geneze jako je Ančina „neposlušnost“. Tak si tak přemejšlím nad tím, jak odhadnout, kdy a na čem člověk musí trvat jako na nepodrkočitelném a kdy a co lze tolerovat.
Milá Vave, přeju krásné společné procházky s Ankou, abys je mohla vždycky strávit v klidu a Ance nikdy z ničeho nebylo špatně. (dog) 🙂
(wave)
Já jsem svou fenku také moc necvičila, ale pokud cítila strach z mého zařvání, tak poslechla na půl slova. Jinak ….jen když se jí chtělo :-). Bufetila mi často. Jednou u známých mi říkali…. no nechci nic říkat, ale ten váš pejsek, tam bufetí a čouhá mu z tlamy pytlík od čaje… To byl hlad 🙂
Tady je jediné nebezpečí, že sežere něco, co ji ublíží, ať úmyslně nebo neúmyslně pohozené 🙁
Děkuju vám (h) – a pokusím se již osvětám nepodléhat. (chuckle) Včera jsme si to s (dog) bez výcviku docela užily . (dance)
Uvažuju, co říct, ale na nic lepšího, než co už napsala abyt, jsem nepřišla, takže si dovolím ocitovat:
Vave, nevycvičuj a nepodléhej osvětě. (inlove) A navíc, Anka je prostě šaramantní osobnost! (chuckle)
Šaramantní osobnost, a má holt svoji slabůstku. Kdo ji nemá, že. Neumím si představit, proč bys ji měla cvičit, je to prima pejsek, užívejte si společných procházek.
S dovolením se přidám 🙂 .
Vave, nevycvičuj a nepodléhej osvětě (inlove) .
Po přečtění tohoto mi naskočil jeden filmeček: Osvětová přednáška v Suché Vrbici ( kdo nezná podle názvu, tak připomenu děj:Jeden malý pacient má nos ucpaný svěcenou kočičkou. Protože jde o důsledek pověr, proti nimž museli i lékaři bojovat, nejmladší doktůrek byl vyslán do zpozdilé vesnice vykonat osvětovou přednášku. A doktora hraje Suchánek a jedním z autorů je Z.Svěrák, režíroval L.Smoljak)
Mila Vave, mam pocit, ze si krapet delas hlavu z mala. Anku jsem videla jen na fotkach a znam ji ze zviretnickeho povidani, ale zda se spokojena a fajn pejskova. Vyhovujes ji a ona vyhovuje tobe. Jestli jsou nejake psi radosti, o ktere prisla, tak kdyz o nich nevi, ani ji to nechybi. Tot muj ponekud prakticky nazor. Pred par lety jsem si delala hlavu z Jakeyho, ze se nedostane tolik mezi lidi – bydlime dost mimo mesto a ja jsem byla ve stavu, kdy vodit psa kazdy den na spacir proste neslo. Ale, je vychovany, kdyz se nekam jde, tak posloucha, ma velky vybeh a hlavne vi, ze ho mame mooc radi. Proste delam, co muzu a nemam pocit, ze mu skodim.
Vave, zase krásná stopětka. Hlásím se k tobě za psa, případně i za kočku. Do umyvadla nelezu, po vršcích neskáču, s každým se snesu a z misky nekradu. A nastříhaný piškvorky nerozhrabávám, nýbrž silným hlasem obdivuju. (wave)
Jj, já se hlásím taky (sun) Piškvorky taky nebudu rozhrabávat a budu si s plyšáky hrát, aby nebyli frustrovaní, když ty tvoříš a nemáš volný ruce na žmudlání kožíšky, víš? (inlove)
No tak dneska už pozdě, ale přeci jen přidám komentář.
Především ale gratuluji Zvářetníku k narozeninám, je to moc fajn, že se Dede podařilo zachránit hospůdku před bankrotem a ta je za pomoci jejích kluků trvalým útočištěm tolika prýma lidí. (h)
Sadie už jako malá s velkou chutí pojídala, „odpady“ jiných psů. Poměrně rychle jsem jí naučila na povel „drop it“ (pusť to), ale to fungovalo buď u hračky, klacku, nebo jiné věci, kterou jsem jí chtěla odebrat – většinou mi jí poslušně pustila do nastavené dlaně. No určitě chápete, že u těch ho.. jsem dlaň nenastavovala a i když chtěla mému povelu vyhovět, pustit to kolikrát také už nemohla, protože pokud to bylo v měkčím stavu, nalepilo se jí to odporně na dásně a tak nezbylo nic jiného, než jí nechat „dojíst“. Časem se nám podařilo tuto její zálibu poněkud omezit, ale spolehnout se na to nedalo. Co já se tehdy naserfovala po internetu při hledání, proč to pes dělá. Trixie kupodivu po takovéhle pochoutce netouží. S velkým zájmem jí očichá, někdo dost dlouho, ale nepamatuji se, že by tu hromádku někdy vzala do pusy. Naštěstí žádné jiné pochoutky při procházkách nenacházíme, prázdné kelímky či plechovky od tekutin odhozené nezodpovědnými lidmi je nezajímají.
Držím palce Pů a vůbec věšem, kdo je potřebují.
Maričko, popis zálib Sadie se ti povedl vskutku barvitý (rofl) .
A přidávám se s gratulací Zvířetníku k narozeninám a poděkováním Dede a rodinnému týmu (h) .
Zdravim,uz skoro cely tyden pilne ctu,ale nestacim nic napsat.V rychlosti pro Karolinu:kdyz ctu vase prispevky,tak bych si prala ,aby jste me adpotovala.Jsem starsi,nekonfliktni,v jidle nevybirava a rada budu sdilet bydlik i parapet s vasimi kocourky.Myslim,ze ani v nebi to nemuze byt lepsi nez u Vas (nod) .
U nas pocasi kolem 20 stupnu,ale pouze ve dne.Dve posledni noci byl povichr.Chudaci moji kluci venku.Nabizela jsem jim v noci otevrene dvere do domku,ale stali a preslapovali a nechteli jit dovnit.Pak uz jsem byla zmrzla az jsem cinkala,tak jsem to vzdala.Pres noc tady je nula.V sobotu jsem brzo rano vyrazila do Vegas pro manzela,u benzinky jsem si zasla na zachod a ten kousek jsem premyslela proc jsem si ja blba nevzala radeji lyzarskou bundu.Jenze po snidani jsem vysla z hotelu a pak jsem zas premyslela kde umistim bundu a svetr.
Do Vegas jsem jela nejen pro manzela,ale hlavne proto,ze jeho kolega ma ve Vegas male letadlo a slibil prulet nad Grand canyonem.No kdyz jsem videla tu „velikost“letadylka tak jsem neverila,ze to muze vzletnout a pak kdyz jsme ve vetru „skakali nad canyonem tak jsem neverila,ze to muzem prezit.V duchu jsem si rikala“Ja blba nikomu nic nerekla co budem podnikat a kdyz tady nekde zhucime tak moje kocky doma pomrou hlady.“Dobre to dopadlo akorat fotky stoji za prd.Vzdycky,kdyz jsem zamirila,tak letadlo se propadlo a fotka je rozmazana.Tak vam vsem preji poklidne odpoledne
Tedy Jano – proletět se na Grand Canonem – to tedy musel být zážitek . :O :O :O I když přiznávám, že bych nenašla tu odvahu vlézt do takhle malýho letadýlka. (whew) (shake) Škoda, že se nepovedly fotky.
Pohlaď svoje kočičky.
Nad Grand Canyonem to muselo bejt úžasný (y) .
…. ale asi bych dala přednost pěší tůře (chuckle) . Nic proti malejm letadlům, ale radši na ně koukám zvenku 😛
To bych chtela!!!!! Musela to byt parada. Skoda, ze fotky nevysly.
Máš smůlu,ségra adoptovala mne (chuckle) a ani na parapetu nemusím ležet…. (angel)
;;) R O Z V E R N Í Č E K . ;;)
.(*) Pozdě večer přechází přes tmavý park osamělá žena. Ze tmy se naráz ozve:
„Stát!“ – Žena se zastavila.
„Lehni!“ – Žena si lehla.
„Plaz se!“ – Žena se velmi bála a tak se začala plazit.
Po chvíli se nad ní někdo skloní a s lítostí se zeptá:
„Paní, je vám špatně? Já tu sice cvičím svého psa, ale mohl bych skočit pro doktora!“ .(*)
~o) Vinšuju všem přítomným klidný večer, hezké sny a pěkně se vyspinkejte. Jó, při večerním procházení parkem si dávejte pozor na povely. ~o)
Jovo, ten je krásný a právě se sem hodí 😀 😀 😀
JoVo, chválím za další tématickej (rofl) (rofl) (rofl)
Jo jo, tohle je přímo ze života: kolega při pobytu v Moskvě se sunul večerním parkem, když zaslechl břeskné „Lažys!!“ No vyděsil se a jeho prvním impulsem bylo poslechnout a prásknout sebou na chodník. Pak se rozhlédl a uviděl pána se psem… No, byl rád, že udržel fazónu (chuckle)
=)) (chuckle) (clap)
To se mi taky jednou povedlo, šla jsem s Ellie k vetovi, před námi šel nějaký kluk z hospody. Musela jsem si zavázat botu, a protože Ellie na vodítku nemínila počkat, tak jsem na ní, abych neryla nosem v chodníku, houkla stůj, čekej a ten hoch nadskočil a pak mi říká – paní, já jsem se docela lekl, kdo to na mě řve. No ještě že jsem nezavelela lehni, třeba by si před tou hospodou ustlal.
(rofl) (clap) (rofl)
„…dávejte si pozor na povely“… Nešlo by něco udělat s povelem „To je FUJ!“? Po setkání s přátelskými psy si připadám docela méněcenná (rofl)
Jj, to jsem zažila nedávno, když mi dělal Lordík (to je malý pudloš, který bydlí u vnoučat) nemravné návrhy, (chuckle) tak dcera zavelela hlasem mocným To JE FUJ. Taky se mě to tak trochu dotklo 😀
JoVásku (y) (rofl)
😀 (rofl) HAAAUUUU
TEDY, HOVO, TY ZVÍŘE!! MÁM ASI BUJNOU PŘEDSTAVIVOST, TAKŽE JSEM MÁLEM SPADLA ZE ŽIDLE SMÍCHEM. KRÁSA NESMÍRNÁ A SITUACE VELMI ŽINANTNÍ.
O.T.: leden najdete zde: http://forum.hadopasi.org/viewtopic.php?p=18059#18059
Děkuju vám moc za bezvadné komentáře a za úžasnou podporu! (h)
Vave, díky, bavím se sqěle, ta moje chlupatice mě má taky dobře vycvičenou.
Ach, já se tak bavím 😀 Psi jsou tak roztomilí a vych…čůraní. Milášci (h)
Jo a vloky tady taky padají, zůstávají na silnici a vůbec (doh) Slunce nikde – už měsíce!!!!
Sníh je u nás už od konce listopadu furtfurt. Právě jsem doházela dnešní přísun… A padá a padá. Dneska od rána státnice, tryskem domů (v poledne u Betky proběhnul páník, takže nestrádala) a hurá na sníh. Betka se u toho vybláznila, tak jsem procházku pro dnešek vygumovala. Státnice ještě zítra… a mezi tím stovky políček monitorovacích indikátorů… Bléééé… Nestííííhááám nic – už aby byl víkend. I když prázdná políčka budou otravovat i o víkendu. Vave neboj, i na tebe se dostane… jsi v pořadí, nezavěšuj (wave)
Já nezavěšuji! Stále držím! (mp) (nod)
I u žabek hustě sněží…. 🙁
V Praze sněží od oběda, i v centru. Tady nahoře už leží tak 2 – 3 cm. Jsem si tu oblevu představovala trošku jinak… 😛
A tady taky sněží, lalalalalalala, a pod tím to zmrzlo, takže jedinej bezpečněj způsob pohybu je klouzáním. Pročež jsem dneska lezla ten šíleně strmej kopec na hrad a zpátky, žejo. To přece dává smysl. 🙂 A povedlo se mi poprvé za zimu krásně kecnout na zadek, ale ne na tom kopci, tam jsem si samozřejmě dávala bacha, ale až skoro doma. 😀
Ach Vave, když si vzpomenu na všechny bufetové zážitky s našimi psy, nevím jestli mám brečet nebo se usmívat pod vousy ( jj jsem již starší dáma). (rofl) Vynalézavost psí nezná mezí a hranic. Vždycky byli o krok přede mnou. Daník teď rád bufetí u rybářské chaty, hlavně po akcích, když chlapi ekologicky likvidují předchozí hody. Potvorák jeden, kolem chaty jde jak z partesu a sotva utlumí moji pozornost, oběhne chatu dokola zmizí z mého zorného pole a pak ho honím kolem chaty,dokud nevypustím od zlosti, jak su blbá dušu a potvorák dokřoupává kosti z uzených žeber. (headbang)
Taky jsem v Přerově viděla dvě boxerky s náhubky, ve kterých měly ještě kelímky od Ramy propíchnuté na dychání a v nich teprve mordu.
Tenkrát tam někdo cílevědomě trávil psy. (bat)
Vave, Anka je vycvičena velmi dobře a je inteligentní. Díky .
Já ovšem potřebuji výcvik stále.
Tak já si myslím,že Anka je naprosto úžasná a je přesně taková jakou ji chceš mít (y) vůbec nepochybuju o tom, že byste zvládli projít oním místem ukázkovou chůzi u nohy (y)
teď si malinko poztěžuju na Frogiho, na hodného Frogáška, u stáje se asi hárají pudlice a milý Frogi po otevření branky bere roha směr stáj. Můžu volat jak chci a to si užívám, že na naší samotě můžu jaskotat ale milostpán nemá čas….tak zaženu domů zbytek smečky (blush) a jdu pro psa, jenomže ke stáji vedou dvě cesty a jak mě vidí tak ví ,že je zle když už jdu pro něho a upaluje druhou cestou domů a čeká mě u branky s pohledem: kde jsi?? voláš, já letím a ty nikde!!!
no můžu ho pak nějak potrestat? když on je vlastně tak hodný…..a tak hodný pes chodí na samotě na vodítku…..Terry je jiný, ten si mě hlídá tak neutíká…..
OT: padají tu u nás v Přelouči a v Pardubicích vloky, ne vločky, ale vloky..a vytrvale a hustě….jak já tu zimu nenávidím!!! (headbang)
U nás – jih Jižní Moravy p.l. je kolem nuly a svítí sluníčko (sun)
Zima je překrásná, nejkrásnější roční období…………. jak mně kdysi nenáviděl za tahle slova přednosta, to jsem totiž ještě lyžovala a velmi dobře, jiné sporty jsem nepěstovala, takže zima mi vyhovovala, krom toho jsem tvor, kterému je pořád teplo, sluníčko moc nemusím, opalování a horko nad 25°C nesnáším!
Člověk stárne a všechno je jinak. Pořád ještě tvrdím, že zima je překrásná, krásné roční období….. ovšem z pohledu oknem z útulného a vyhřátého pohostinského zařízení, odkud cesta nevede závějemi a mají něco dobrého k pití a k jídlu a ve výhledu je jaro. Takové to klasické rčení: „Venku je krásně, sedneme si v hospodě k oknu pod větrák“. Bělostný sníh je kouzelný na pohlednicích a zachumlané chaloupky miluju, pokud nemusím odhazovat sníh a tahat polena jak blbá z kůlny ke kachlákům.
No, bude to zajímavé. Zítra jedu Praha-Brno-Velehrad-Zlín-Praha, tak to si to nejspíš pěkně vychutnám, pokud bude takhle chumelit celou noc. Tady to totiž není o moc lepší! Teď jsem nakládala přístroje, na autě mám 3 cm sněhu!
Zima na horách je krásná,tam patří,však se mi v Maršově líbilo..ale do nížiny,jako jsou Pardubice, rozhodně nepatří,do rána z toho sněhu bude kluzna nebo břečka a o bílé barvě si nechá jen zdát…. :S
Hlasím, že Staromák je bílý ! A skutečně padají vloky, slabší jedince vidím po nárazu vloku válet se na dláždění (chuckle) .
Podívej se lépe, ty na zemi srazila určo bílá nebo světlešedá omítka (rofl) maskovaná jako vlok!
Když jsme odcházeli z práce, můj kolega, mimopražský motorista, pohleděl zachmuřeně vzhůru a pravil upřímně: Zas padaj´ty bílé s*ačky. Ani jsem se neodvážila mu vysvětlit, že to jsou vloky. Ostatně si myslím, že jeho označení byla takové víc od srdce. (chuckle)
Vloka JE dobrá. Ale nedrnčí to (chuckle)
Pojídání čehokoliv…. s tím máme bohaté zkušenosti.
Bobeš v rámci svých možností poslouchá, nechá se přivolat, pokud se vzdálí… a to moc nedělá, protože co kdyby se ztratil, kdo by mu zajišťoval jeho životní úroveň 8) 8)
Ale má jednu slabost, ba co přímo obsesi. Na jakékoliv jídlo co se vyskytuje v jeho dosahu. Doma nás to naučilo hlídat a uklízet všechny potraviny hned jak ukončíme stolování…..
Ráno už máme splu s Bobešem rituál.
Mám delší startovací čas do nového dne…. Takže vstanu, uvařím si kávu, připravuji snídani zatímco zbytek smečky ještě sladce spí a sní 😀 . Bobeš mi asistuje u vaření kávy a jeho odměnou je malý krajíček chleba…. už si tak navykl, že když ráno snídám něco jiného, smutně sedí, kouká…. Potom přijde sedmá hodina ranní …. a je čas granulí. Když se jen o chviličku zpozdím, Bobeš předvede taneče hladového, podvedeného pejska… Občas připomíná Hujera, když si klepal na hodinky a říkal: už je čas pane profesore, už je čas….
Po ranní dávce granulí se dere ze dveří, rychle aby si mohl zaškrábat u babičky a dědečka, kde na něj čeká ranní mls.
No vycvičili jsme si… nebo spíš vycvičil si nás kluk jeden chlupatej, ušatej 😀 😀
„už je čas pane profesore, už je čas…“
😀 přesně tuhle větu „slyším“ každý večer v sedm
Jedním z legendárních rčení je také průpovídka „Hujer, metelescu blescu“, což je průpovídka během návštěvy soudruhů v rumunské delegaci. Jedná se o „rumunský překlad“ věty „Hujer, jděte si po svých!“ Správný česko-rumunský překlad věty ovšem je: „Hujer, du-te pe drum!“
(clap)
… a kde, prosím, končí Hujerovi???? (chuckle) (chuckle)
Chichi “ … sejdeme se na hřbitově!“
Sharko já včera používala ke všeobecnému veselí všech zúčastněných jinou dobrou hlášku:
„A celej se otočit můžeš? Tak co si stěžuješ?“
Chytla mne v noci záda. Do Domažlic jsem jela se strašnou bolestí na levé straně. Nemohla jsem se vůbec otočit a paní ředitelka vešla právě z levé strany. Tak jsem musela vstát, otočit se celá a podat jí ruku. Udiveně na mne zírala, co to tam tvořím za prostocviky. Tak jsem jí zadeklamovala tuhle větičku a smáli jsme se všichni.
Dneska už mám klídek, spravilo se, ale včera mi dobře nebylo. Obléct si bundu byl nadlidský úkol.
Zejtra vyjeď dřív a v Humpolci odboč na Pelhřimov, mají tam krásný krematorium (chuckle) . Do hlavy NEEEEE (tmi)
To víš že NÉÉÉÉÉÉÉÉ! Když tak jen lehce pohladíme litinovou pánvičkou! =))
Díky!!! Tahle hláška mi po desetiletích bolesti v zádech usnadní život. Endorfiny mnou těžce cvičením vyráběný morfin vzniká také když se pořádně zasměji. Připadá mi to jednodušší než mávat činkami a nebo posilovat na různých mašinách. A pomalé procházky po ledě už nemají ten pravý účinek. 🙁 (doh)
Ostatně odkud pochází citované rčení? :O 🙂 😀
Třikrát pac a jednou pusu. (cat) (cat) (dog) (inlove)
Vesničko má středisková 🙂 nevím, jestli jsi viděla. Stojí za vidění (nod)
Velká kočko, tady dámy cintují hned 2 filmy. 8)
1) „Již je čas, pane profesore“ a „Sejdeme se na hřbitově“ to je z filmu Marečku, podejte mi pero.
2)A „Celý se otočit můžeš?“, nebo „Tak jeď do Pelhřimova. Tam mají pěkné krematorium, ať víš, do čeho jdeš“. To je zase z Vesničko má středisková. Ty máš DVD přehravač, viď? Kouknu se, jestli se to ještě někde dá koupit. (sun) Víš, to jsou takové filmy na bebíčka.
Hujerovi jsou také z Marečku, podejte mi pero. Vřele doporučuji shlédnout oba filmy. I když z Vesničky jsem vždycky , kromě legrace, také tak trochu naměkko.
Nic nesháněj,mám je a poskytnu – přepálím. VK už jsem posílala zprávu přes Hady. 😉
Kdyby nic jineho tak se to urcite najde na ulozto:
http://www.ulozto.cz/hledej/?q=vesnicko+ma+strediskova
A nejlepší je na to, že – cituji“
Pelhřimov je všeobecně známý i díky hlášce Rudolfa Hrušínského z filmu Vesničko má středisková: „Jeď do Pelhřimova, prohlídni si krematorium, ať víš, do čeho jdeš.“ V Pelhřimově však nikdy žádné skutečné krematorium nebylo a není, nejbližší se nachází v Jihlavě.
Lze najít na wikipedii ve stati o Pelhřimově, ale budete to tam asi chvilku hledat:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Pelhřimov
A jinak – bydlí tam a vyučuje Myšata – kdo? – No, naše Myš!
Jo a „Hliník se odstěhoval do Humpolce“ a má tam, i když jen postavou – vlastně jen jménem z „Marečka“ pamětní desku:
http://www.radio.cz/cz/rubrika/ceskenej/hlinik-ma-v-humpolci-pametni-desku-a-chysta-se-i-muzeum
Muzeum:
http://pechacpetr.blog.cz/0611/hlinik-se-odstehoval-do-humpolce
Psi jsou mazaní. Ale v případě bufetění bych se svému psovi snažila vehementně v této činnosti zabránit, už jen proto, že jsem slyšela o případech, kdy se psi otrávili z nastražené návnady. Není nic jednoduššího, než převést psa okolo inkriminovaného místa na vodítku.
Úvaha dobrá, ale má chybu – pes o inkriminovaném místě ví mnohem dřív, než jeho pán.
To bych oponovala, v tomto konkrétním případě ví o odpaďáku svorně pes i panička. Jde o to, psa včas odchytit, aby k němu nezdrhl.
Hele: http://www.novinky.cz/koktejl/224195-nerozlucni-manzele-spolu-zili-56-let-zemreli-par-minut-po-sobe.html
Jako Jirka a Li (h)
Ano, jako Li a Jirka. (u) (u)
Ano, taky mi to přišlo okamžitě na mysl. (h)
Vave, nevycvičuj a nepodléhej osvětě. (inlove) A navíc, Anka je prostě šaramantní osobnost! (chuckle)
Vave, díky za tvé stopětky. Vždy se poučím a jsem ráda, že je píšeš. Zvířecí inteligence je věc, která mě fascinuje dlouho, ale když člověk vidí, jak doopravdy funguje a že zvíře dovede do poslední podrobnosti danou situaci promyslet, domyslet a hlavně zrealizovat, to mě fascinuje. Zvířecí mimoslovní komunikace je pro znalého člověka velmi čitelná a třeba nad Ančiným rozumováním: … „Můžu, žejo? Když neřveš, tak můžu!“ … jsem se upřímně smála. Vlastně je to holka poslušná, ví kdy může a kdy ne 😀 .Tedy asi by mi nebylo tak do smíchu, kdybych pak likvidovala případné následky bufeťáctví.
Koneckonců, to u mě bezpsí nehrozí, kocour nebufetí, ale pečlivě zvažuje poživatelnost krmí, které mu předkládáme. Což je samozřejmě druhý extrém – dáš mu něco do misky a výraz celé kočky říká: „To snad nemyslíš vážně? Tohle se přece vůbec nedá jíst! A zvláště ne já, který jsem malý nebohý hubený hladový kocourek!“
Apino to přesně vystihuje ty mé 3 xichtíky, když jim nabídnu něco, co zrovna není jejich gusto (a že jsou zmlsaní parádně!).
Sedí u ledničky s výrazy týraných, ubohých, podvyživených kocourků, jsou tak 2 minuty před smrtí vyhladověním (minutu předtím ovšem ryli čumáčky v granulkách a chrastili jak myšky). Rozdělím kapsičku do 3 mističek a servíruji. Je mi jasné, že jsem otevřela něco, co nebude kvitováno s potěšením. Kapsička je se šťávou, resp. omáčkou.
Kocouří vrh k miskám, KONEČNĚĚĚĚĚ, JÍDLOOOOO! A pak jeden zhnusený pohled, druhý, třetí vzhůru na mne, stojící nad nimi s opatlanou lžící. „CO TO JEEEE? FUUUUUJ! TO SI DEJ SAMA, TO MY TEDA JÍST NEBUDEME, TO RADŠI UMŘEME, MY JSME TAKOVÍ CHUDÍNKOVÉ!“ a odcházejí z kuchyňky náležitě otrávení jen tím pohledem do misky, to do ní ani čumáček nezabořili. Mám vždycky pocit, že si jdou sbalit ruksáčky.
Neřádi zmlsaný.
Pak otevřu Gourmetku, jakmile se ozve známé „puk“, jsou na značkách a baští až se jim dělají za ušima boule. Výrazy v xichtíčkách pak značí: „NO, PAK ŽE TO NEPUDE!“
Karolino,
věta – mám vždycky pocit, že si jdou zbalit ruksáčky – mě naprosto zkolila. Jasně to vidím, ubozí, vyhladovělí kocourci smutně odcházejí s baťůžky na zádíčkách do daleké ciziny. Jen nevím, mají je barevně rozlišené nebo to jsou staré odrbané vojenské batohy?
Ano, Zrzínek má rezavý, Melišek černý a Ríša mouratý dozrzava s tmavým hřbetním pruhem. To mimikry. Aby nebyli nápadní. Ale někdy mám chuť jim dát červené se srpem a kladivem! To by naopak nápadní byli!
Karolíno “ Mám vždycky pocit, že si jdou sbalit ruksáčky“, to mě dostalo (rofl) Ale vystihla jsi to přesně.
Se zakázkou držím (y)
Abyt platíš pivo i kofolu, pěkně jsme se sřekly (handshake)
V tomto případě platím rum.
Kájovi Maříkovi říkávala maminka hajná, že mu zbalí pirglíček (chuckle)
Jo, o té podvyživenosti vím samozřejmě své. Veterinární doporučení říkají, že správně živené kočce mají být hmatná žebra. Jistě na tom něco je, až na to že kocourovi bych je fakt nespočítala a v poslední době mi začíná připadat až drobet obézní (no, já mu ve štíhlosti příkladem zrovna nejsem). Ale vylítat se po zahradě a pošplhat si v kůlně momentálně nemůže a sám doma nemá tu správnou motivaci. A také ve 14 a půl letech je už většinou takový důstojný kocour a hry, i přes mou snahu, moc neuznává. Dnes ráno mě ale potěšil, když se rozhodl zavraždit jednu papírovou krabici. Tak snad je v pohodě.
Hele a které kočce a která žebra? (angel)
Koukám, že u tebe také kočkám smrt hlady nehrozí. Ale vyhrožují tím pořád (rofl)
ano, kočky mi denně říkají,jaké jsou hladové chudinky,když gourmetka je obden a kapsičky s mořskými potvorami o víkendu….whiskas německý dobrý,granule dobrý, al eje něco lepšího a mohlo by to být pořád. Jen se hrozím toho,až pokročej v té rozmlsanosti,co jim tak budu dávat? Aby nevypadaly jak žebřiňáčky. (angel)
Žebra? To má kocour taky?
Tak ti mí jsou bezžeberní!
Mám zvláštní druhy, velice vzácné (cat) (cat) (cat)
Mám obavy, že to nebude příliš vzácný druh 😀 😀 , dva exemláře mám doma taky (rofl)
Můj ex v počátcích našeho manželství vyřkl párkrát větu: „Ale maminka to vaří jinak, víš, ona tam dává/nedává tohle/tamto/a ono.“ Kontrovala jsem: „K mamince ti jede šetnáctka, běž si sbalit ruksáček.“ Ani jeden z nás to tehdy nemyslel vážně. Když jsem si to teď přečetla,vyprskla jsem celkem slušně (rofl) Nedám si pokoj a pak všechno okolo pucuju, momentálně od kafe.
Tak tohle přesně já děsně nesnáším. Já jsem takovej páníček, že mě odmítnutí poslušnosti strašně vytočí. Snad proto moje holky, ač teriérky, poslechnou na slovo. Jen tam zůstává taková ta tériéří svéhlavost, takže přivolání je sice okamžtěi akceptováno, ale pouze želvím krokem.
Jsem si toho ale vědoma, takže si rozhodně nebudu pořizovat kavkazáka nebo šarplanince 🙂
Jinak ale Anku musí m doporučit na „výcvik dětí“. naučila svým halasným blafáním Ondru udržovat od psů odstup, takže už se nemusím bát, že se bude chtít seznamovat s každým cizím psem (y)
Vave (f), milá Vave, to je O NÁS!
Dík, EvoŽ, za objasnění pojmů : VÝCVIK x ZLOZVYKY. To máš, zdá se, úplnou pravdu! (sun)
A já se musím pochlubit, jak se dnes ráno naše čubizna, česká strakatá slečna Bony, předvedla jako naprostý IDIOT (a já druhý) a neposlucha. Máme ráno sraz na poli, dnes jsme byly první, čubizna se pořád ohlížena, kdy už se objeví Brit s paničkou a nechtěla jít se mnou. Jakmile je uviděla, přes silnici, nedbala mých povelů a vyrazila jako magorka, naštěstí dorazila ke kámošce včas, než jí stačilo nabrat auto, a pak jí kámoška převedla i se svým Britem. Moje chyba, měla jsem jí mít na vodítku, ale optimisticky jsem doufala, že VÝCVIK máme dobrý…
No tak zkusíme častější opáčko, aby se to naší strakatině vrylo do mozečku…
Zřejmě je pri ni Brit „vysoká obtížnost“ – někteří to tak mají u zvěře, u aportu,… Cvičíte občas spolu? (Myslím i s Britem)
Když už vidíš že takhle blbne, je lepší dát aspoň sedni nebo (radši) lehni a ke psovi dojít a jistit jej v poloze svou přítomností. Až bude bezpečno, klidně bych dala ještě jeden povel (ze sedu lehni a naopak, nebo pár kroků u nohy, ale netrap ji dlouho a pořád) a pak teprve volno, ať se naučí ovládat se i když už už chce vystřelit.
Jestli ty zlozvyky nejsou ukázka rozvinuté osobnosti 😉 ? Tedy pokud jsou to jen drobné nepravosti. Nejsem příznivcem považování nevychovanosti za košatou nespoutanou osobnost (ani u člověka, ani u psa). Na druhé straně nedokážu drilem ubít osobnost i za cenu zbylých pár zlozvyků (pokud to příliš neobtěžuje nás ani okolí). Také nejsem vzor dokonalosti a zlozvyků mám pár párů 😉 , ale jinak jsem celkem běžná osoba s celkem běžným chováním (nepohoršuji okolí….)
Baty mám to pro Tebe. V mailu máš na mne tel. číslo, prosím zavolej, zítra jedu do Zlína, přes Brno, mohu Ti to kamkoliv hodit!!!!!!!
Zdravím, o jednom řešení bych věděla. Před asi měsícem jsme na procházce potkali paní s malým pudlíkem, na kterém nebylo nic viditelně nebezpečného, přesto měl pudlík košík. Jsem stará zvědavka, tak jsem se ptala pročpak, a milá paní odpověděla, že by jinak zbufetil vše co je v okruhu pěti kilometrů. A že než aby měla pořád doma blijícího psa, tak má raději „krvežíznivého malého pudla, co nesmí ven bez náhubku“. Vím že to není pro pejska příjemné, ale možná by šlo tímto směrem zkusit zahájit výcvik. Něco bufetíš? OK, bude košík….
Přeji pěkný den,
Kimmi
Hodně psů dokáže bufetit i přes košík, košík kterým pes procpal nalezený trousek (nejlépe lidský) je fakt chuťovka, košík nenahradí ovladatelnost – v okamžiku kdy jej sundáš jsi zase na začátku.
Žereš hnus = nasadím košík? Žeru hnus = nepůjdu k tobě, protože bych dostal košík. A teď si mě paničko chyť.
Než abych měla doma blijícího psa, nedovolím mu pod keře a odpadkáče vůbec vlézt – pokud to neumím povelem (přivoláním), nemá pes co dělat navolno. Jasně, taky to na mě bestie zkouší a občas leží hnusy na místech nečekaných a něco slíznout stihne, ale když to jednou přeháněl, byl na pár dní „trest odnětí svobody“ a bylo. Základ je nepouštět psa kam nevidím a dál než dohodím.
U nás je problém, že „krmných míst“ je 6-8 na trase, kterou procházíme. Je to směr ven ze sídliště, k potoku, nádržím, rokličce, do lesíka. Krmící babky jsou rafinované a sypou jídlo na místa střídavě, není dopředu vidět. A sypou ho ke křoví, pod schodu u vchodů a tak, prostě aby bylo chráněné – a neviditelné. ¨
Takže bych musela mít Anku celou dobu na vodítku a s náhubkem, a to bych nezvládla. Proto chodím do trávy, k potoku, do křoví, aby se vyblbla.
Krmičky jsou dementky, občas je zahlédnu, několikrát jsem k nim vedla řeč, ale to už je fakt lepší mluvit k Ance. 🙁
Ten koš na křižovatce cest v lesíku je ještě relativně bezpečný, myslím. I když samozřejmě z travičů strach mám.
Jinak vám moc děkuju, že si myslíte, že Anka je přiměřeně vychovaná. (f) Ufff! (whew)
Krmičky jsou dementi. Souhlas.
Já se kdysi, coby ještě skoropuberťák, s jednou krmičkou chytla. Krmička postávala u okna a když viděla na trávníku pod oknem psa, běžela si pro kosti a házela je tomu psovi před čumák. No a já vždycky řvala na psa: „Fuj!“ Krmička na mě, že to jsou dobroučký kostinečky, ať pejsánka nechinkám papkinečkat. A hoplá další kost. Já zas: „Fuj! Hnus!“ Krmička zas, že jsem zlinká. A hop, abych neviděla, za moje záda. Já na psa: „Fuj, Hnus!“ A liskla jsem psa, chudáka, že kousek poodletěl. (Mnohem radši bych byla liskla krmičku.) Vysbírala jsem ty hnusy, ona zase ty svoje kecinky a já na ni, nasraná, nahoru do okna, že se nestydí házet odpadky z okna. A že aspoň vím, kdo je ten člověk, kdo po okolí rozhazuje jedy. Urazila se, zaječela si na mě, zavřela okno, ale házet nepřestala. Akorát už před mýho psa teda ne.
Žije a hází tam prý dodnes. (Já už tam nebydlím.)
Jo taky nesnáším krmiče! (envy)
Ještě s Dádulkou (h) jsme občas v parku nacházely asi tak 2 kila kostí z prasečích nožiček, pěkně vyvařených, pro chudinky hladové pejsky co jim páníci nic nedají. Dádul chodila na volno, takže se jí občas podařil úlovek a se mnou cloumala prchlivost tak mocně, že mít toho dobráka po ruce, nacpu mu kosti do krku. Všechny. (envy) (fubar)
Olda chodí na vodítku a je klid. (inlove)
O.T.Karolino, našla jsi můj včerejší mail?
P.S.Dnešní maily se mi vrací, máš prý plno.
juž jsem ti baty poslala číslo na Karolínu….mě se z „volného“ nic nevrátilo, ten funguje..
Už jsme se domluvily! Zítra se u Baty stavím. Díky Sharko.
Nahoře Baty!!!!!!
jo. Tak to je. 🙂 Jdu na vycházku s 3 psy. Jeden začne někam mizet. Soustředîm se na néj. Ostatnî si všimnou, že je momentálně nesleduji a mizí jiným směrem 🙂 . Omluvte překlepy, sedîm na neuvéřitelně nudném, leč povinném, setkání naší firmy a pîšu z mobilu 😀
Vavísku, přesně takový pocit zmaru jsem si užila, když jsem se snažila donutit Nazgúly nevšímat si zvěře. Protože ale prvně za zvěří utekli tehdy jedenáctiletému Markovi (do té doby byli vzorní, samozřejmě 😛 ) a tedy zjistili, že je člověk nedožene, tak to bylo značně frustrující (tmi)
Anka je normální pohodový pes a myslím, že by paničku neměnila (inlove) Jen bych se asi bála jedů a cestou kolem toho koše bych ji asi uvazovala. Neboj, ona by si i v tomto případě rychle našla něco, na čem by tě mohla krásně doběhnout! 😀
😀 Vave, jako bych byla muškou zlatou, seděla ti ve vlasech a vše pozorovala, jenom ten pes není černý, ale p+s 😀 !
Dobré ránko vinšuju.
Vave – mi se hrozně moc líbí věta, kterou Xerxová napsala minule- že parafrázováno řečeno – každý má psa takového, jakého ho chce mít. Tak je to podle mě nejlíp (pochopitelně nemluvím o extrémních případech, kdy se díky tomu stane pes pro okolí potížistou). Je důležité aby pánikovi a psu spolu bylo dobře . To je podle mě to nejpostatnější. Spokojený život obou.
Maminky s kočárky a jiní podobnostě znám taky velmi dobře. Psékus umí víc než geniálně odhadnout, kdy jsme v pozici, že teď nemůžeme reagovat a 100% toho vždy využije. Ostatně byli by i sami proti sobě, ne? Příroda jim velí využít každé situace 🙂
A jsem moc ráda, že zrovinka Anka je důkazem toho, že se čoklidům ten mozek zvětšuje 🙂
Ríša baští, hraje si, je živý (až moc), ukecaný (až moc, hlavně tak okolo 4.00 ráno), dovádí s Melíškem, zornička v pořádku, jen občas se mírně, ale opravdu velmi mírně zvětší. Tak mám radost. Zase luxuje po ostatních mističky, povedlo se mu rozdělit koulodráhu na prvočísla, vyšťourat ten míček a konečně ho mohl používat po podlaze, po tom evidentně děsně toužil. Prostě tou ručičkou tak dlouho šťoural, až se k němu dostal. Pořád mi něco vykládá a pořád mi leze do cesty za účelem podrbání pupíku. Svalí se na zádíčka, já o něj zakopnu, podrbu pupík a udělám další krok. Ríšovi se zdá podrbkání málo, tak se zvedne, popoběhne, svalí se na zádíčka, podrbu pupík, nenudíme se.
Ríšulka je zlatíčko muchlací, nádherný….už chápeš,proč jsem od začátku říkala,že je to kocourek pro Tebe?
až doteď jsem si myslela, že princip a vtip koulodráhy je v tom, že se ten míček honí v uzavřeném prostoru, kde se k němu číča nedostane… hm hm… ]:) ]:) ]:)
Bedo to sis myslela vyloženě blbě. Koulodráha je k tomu, aby se k ní zalehlo a tak dlouho se do ní mlátilo packou dvěma packyma, třema packama – u nás 16ti packama až se to celý rozsype a pak se koule zavraždíííí. Pak četa (já) koulodráhu spojí za nadávání a funění, pozorována při tom 8mi obříma očima a tak pořád dokola a stále zas a znovu. Pokuď je koule zavražděna ráno ve 3 hodiny a dodělává na parketách, je jim odebrána, vražena pod polštář a montuje se až ráno… za dozoru 8mi obří…. 🙂
jojo, Kačenka ji taky umí rozdělat – to je Demolitionwoman a Noriska s Pidikočkou na ni chodí žalovat,že jim to zase zničila a nechce jim vrátit kouličku….
😀 😀 ty jsou šikovný, viď ? … přemýšlela jsem Sharko jak se píše 8mi očimi … 😀 Já nejsem na češtinu úplnej blb, ale někdy dokážu stvořit něco strašlivýho ( a ono to pak na mě ze Zvířetníku ještě měsíce bafá) a stydím se – překlepy teda nepočítám, píšu rychle a moc se s tím nemažu ( a podle toho to vypadá)…
😛 já su dyslektik, mně to povídat nemusíš….
Omil mylá teto drbací. Tu koulodráhu jsme dostaly proto abysme si vyzkoušely jaksme šikovný. A to sem, teda sme. Furt je rozebraná. My totiž nutně potřebujeme zevnitř tu kuličku. A ty ručičky nám jen hrajou, jak řiká mamča. (h)
a to píšete pánové za Vás za kluky nebo za holky ?(blush)
Když ono je to tak nějak mezi. Kdo tu doporučoval ten Y s tečkou??? (chuckle) (chuckle) (chuckle) (chuckle)
Za klukíííí!
No vida, kratší se poslal. (clap)
Přeji Zvířetníku ke včerejším narozeninám vše nejlepší a ať nám dlouho vydrží. Ať mají pejskové, kočičky, plazíci, tydýti a jiná havěť prostor pro své představení či pokračování v již započatých příbězích, deníčcích a dalším čtení (clap) (Dede, Ríšánek prosí…).
Strašně ten rok utekl, stále vzpomínám na to, jak jsme řešili archivaci starých článků a další věci spojené se stěhováním z Neviditelného psa. Tak (h) a (rose1) .
Teď se mi to vymazalo. Dlouhatánský příspěvek, mám vztek! (headbang) Zkusím ho teď rozdělit do 3 kousků.
Díky moc za včerejší palcodržnu. I když jsem v tomto kole byla úspěšná na 1 s tisíci (*) , tak stále ještě není vyhráno. Včerejší jednání proběhlo s investorem. Na řadě je jednání se stavební firmou, která rozhodne, kdo dodávku bude plnit. Bohužel je to jedna z těch nejvíc profláknutých a pověstných neplacením atd. Jestli si někdo myslí, že slovo investora, který nakonec zařízení bude užívat, je konečné, tak v tomto Absurdistátu to tak neplatí! Investor si vybere, stavební firma rozhodne. Podle toho, kdo dá víc, kdo dodá větší šrot, ale za menší peníze, aby na ně pokud možno co nejvíc zbylo. Je mi z toho (puke) , ale my, malí subdodavatelé, to opravdu nezměníme.
Mě je na blití z toho, že investor ví co chce, ví,co by mu vyhovovalo a stejně dostane něco jinýho. Státní zakázka – největší podvody, co tu existují….vžd\yť je to přece za peníze nás všech, které dostanou jiní..al eže ti, pro které to má sloužit a ti,kterým to má ulehčit těžkou dřinu,jsou z toho nešťastní, protože jejich názor nikoho nezajímá, to mi teda hlava nebere a vytáčí mne to k nepříčetnosti. Já mám taky co dělat se stejnou firmou, která má tuto Karolíninu zakázku na starost a nestačím zírat…jeden může všechno,druhej jen držet hubu a krok. to by bylo pro Soukromý dramata, to by si Kroupa smlsnul….. (punch)
To mi teda hlava nebere, jaktože investor nerozhoduje o svých penězích, to je zvyk nebo předpis????????? (shake) (wasntme) (think) (punch) :@
Také to moc nechápu, ale co mi z toho vyplývá je, že pro investora bude celou zakázku zřejmě zařizovat ta stavební firma a ta si formou subdodavatele vybere možná Karolínu a možná také nějakého svého kámoše (punch) . Formou „nutných“ viceprací je možné dost slušně natáhnout i cenu zakázky. Bohužel je to dost průhledné, protože pokud by investor byl inteligentní a slušný a chtěl šetřit peníze nás všech, stavební firmě zadá pouze stavbu, která zohlední požadavky Karolíny na instalace pro její zařízení a další smlouvu s Karolínou na dodávku zařízení. Jenže jsme tu v našem absurdistánu. Docela dobře to zrovna včera vysvětlil ředitel notolské nemocnice. Holt tak to asi leckde funguje a o čím více peněz se jedná, tím je boj ostřejší. Ovšem, jak se říká ve starém filmu – Je to hnus, velebnosti.
Mě by zajímalo, jestli a jak se to dá zarazit…
Mě taky, investorovi to řekneš, on se sice snaží,ale rozhoduje výherce zakázky. Přijde mi to sprostý. Projektant to navrhne, ví proč to tak navrhnul a výherce to voseká a nahradí…svinstvo to je…vědět,jak to zastavit, už bych se snažila a mnoho z nás….
On tam nebydlí,nebude tam pracovat a je mu to ve finále jedno,zakázku předal…je tam větrání? Je! je tam vana? Je! Sice jiná, ale je to tam! A když ti to náhodou vyjde a projektant si postaví hlavu,že to tam tak bude a nic se měnit nebude(znám dva), tak to tam dají,ale problém máš stejhně, protože ti to nezaplatí nebo po částech a protahujou to do nekonečna.
Mě to může bejt jedno,já jsme zaměstnanec, ale Karolína ne, té když nezaplatí, tak se půjde i se svejma zaměstnancema pást. (sweat)
Tyjo, no to by mě :@ !
V malým to řeším tak, že jsem kutil, udělám si, co chci a jak chci, a nemusím se hádat s „všechnovím, jsemŘemesník“, ale ve velkým to nejde… Na tvým místě bych si uvztekala všechny sady náhradních nervů, koukám!
Že nefunguje ani „posledně to vodrbali a dali tam věci, co jsme nechtěli – pokazíme jim pověst, nikdo už si je nepozve“?
Tohle je přece důvod, proč se poctivý podnikání vyplácí v dlouhodobým pohledu víc než nepoctivý?
Nebo jsem tu zase za idealistu ze slonový věže? Chjo. (sweat)
ioanninko. to jsi idealiska. Ono je tolik propojovacích článků a každý chce velmi dobře vyžít, že poctivý dodavatel má dneska co dělat aby firmu udržel.
Nojo, já vím.
Ale stejně se svýho idealismu nevzdám! Mňmňmňmňmň.
Ž pozoruju, že něco nějak je, ještě neznamená, že musím nutně souhlasit, že je to tak správně, ne? 😉
Nedá! Je to čím dál tím horší! Jestli mi někdo z vlády chce matlat med kolem huby a sladce mi promlouvat do duše, jak s tou korupcí zatočí, tak já dostávám záchvaty zuřivého smíchu. Denně, opravdu denně jsem s tím konfrontována.
Probíhá to takto:
investor si mne pozve, já mu udělám tříhodinovou přednášku, on je spokojen, protože ví, že náš servis i kvalita výrobků jsou excelentní. Zúčastní se obvykle i zástupce stavební firmy. Já pak po návratu domů vše zpracuji do formy oficiální nabídky a odešlu na obě místa. A čekám. Investor nic, má to stavební firma, ta má ty peníze na celou stavbu, protože mé věci jsou investičního charakteru, tudíž zabudované, spadají do stavby. Od st.firmy přijde návrh na snížení ceny. Snížím cenu natolik, nakolik můžu, přijde další protinávrh. Já už níž nemůžu a v tom momentě jsem ze hry venku! Prodávat za 20 když jsem koupila za 22, to asi nebude dělat nikdo! Investor pak obdrží jakousi polododávku (DsS – dodělej/dokompletuj si sám, už za svoje), ale hlavně, že st.firma vydělala. Nikdo ani netuší, kolik na tu technologii st.firma vůbec má vyčleněno, jestli se někde nepřelévají prostředky jinam…….. Není boha, který by to změnil!
Tybláho!!!
Ani dát investorovi najevo, že tahle firma je známá, že ho vodrbe?
Dyť jsou to přece investorovy prachy…? (headbang)
Jak je možný, že vyhraje konkurz firma, o který je známý, že práci vodrbává? Není nikde žádná tabulka referencí? Nebo je a taky je podplacená?
Nemohla bych dělat tvoji práci. Fakt bych na to neměla nerv. Puberťáky, jo, ty rozdejchám. Podrazáky, ne.
Protože dá dobrou cenu, protože všichni koukají na výslednou částku, protože vyhrává spoustu takovejch zakázek a pak když vyjdou najevo ty jejich průsery, tak zjistíš, že je to v 99% státní zakázka, tudíž peníze z tvejch daní..a co můžeš? Nic. :@
A protože to nějakýho blbýho úředníka, co tu firmu vybírá, vůbec nezajímá…on vybral dle ceny….to je jediný, co má jako argument. Pak se to zkolauduje a tím to pro něj hasne! Že na to někdo žádal prachy a myslel si,že dostane to, na co je potřeboval? Místo bahna na revma – zuby . jenže tomu jsem se tenkrát dokázala smát. (fubar)
Bože.
Jo, a zdravej rozum a etika se vezmou za ručičky a za všeobecnýho pláče odcházejí… (headbang)
Cena je to jediny co se da snadno zkontrolovat, takze mily urednik, pokud nerozhodne podle ceny, tak si to odnese. A ze vi, ze za tu nejnizsi nabidnutou cenu se to poradne postavit neda, je mu houby platny.
No a pak ještě uvažme, že většina (čest výjimkám, existují-li) státních úředníků spokojeně žije s tím, že konec konců jeho peníze to nejsou …
ad: „Investor nic, má to stavební firma, ta má ty peníze na celou stavbu“
já tomu prosím nerozumíííííííííím ;( … kdo je teda investor? já myslela že ten, kdo INVESTUJE do té věci peníze – tak jak to, že peníze má stavební firma???? :O
jsm blb (headbang)
Nejsi (headbang) . Uvažuješ normálně, na rozdíl od nich. Jednou jsem na NP četla zajímavý příspěvek v diskuzi. To se jednalo o propadlou Blanku. Ten člověk evidentně viděl do zakázek a stručně to tam popsal. Velkou zakázku (třeba na pěkný velký tunel) vyhraje jedna firma. Ta si nechá třetinu, z níž část zainvestuje za lobbing v nejvyšších politických patrech, zbytek peněz svěří hlavnímu subdodavateli, který si opět nechá cca třetinu, kterou částečně zainvestuje na komunální úrovni a zbytek peněz rozdělí mezi další menší subdodavatele, kteří už konečně pracují. Vtip je v tom, že ten nejmenší subdodavatel nemá šanci proniknout tam nahoru, protože nikdy nesplní hlavní podmínky té supervelké zakázky – třeba reference z podobně velkých zakázek, finanční zázemí a milión dalších věcí. To bylo poučné čtení.
Uf. Takže za normálních okolností by byla věc buď o polovinu levnější, nebo dvakrát kvalitnější, jestli ještě umím počítat.
Nedokážu si srovnat v hlavě, že to nikomu nevadí nebo že to nejde zarazit. Vždyť na to doplácejí všichni. V podstatě i ten, co shrábl ty prachy. (I když ten nepřímo – a chápu, že to nevidí; kdyby to viděl, nemohl by tohle dělat. )
(headbang)
Žiju v blbý době.
Vím, že tohleto v nějaký míře existovalo vždycky, ale stejně – žiju v blbý době.
Chci jinam.
Ono by stačilo, kdyby to ta velká firma všechno udělala svými vlastními silami, když vyhrála zakázku, ale to by se „napáslo“ asi příliš málo lidí. Že by to, a asi nejvíce ve stavebnictví, stálo půlku je jasné. Ale tohle je systém, který se asi momentálně vůbec nedá rozseknout. A taková Karolína a jí podobní , v tomhle systému vlají až úplně na chvostě, sbírají drobky a snaží se přežít, jak to jde.
takže vlastně ta jedna velká stavební firma, která nic nezhotoví neudělá, pouze si vybere své subdodavatele – ta rozhoduje o penezích investora??? :O … rozumím tomu (zhruba) správně??
takže investor vůbec nerozhoduje o vlastních penězích – komu půjdou, co se za ně udělá atd.? hm, další blbá otázka – a to mu nevadí??????? :S
Uz rozhodl. Vybral tu firmu.
V tomto případě Bedo,žádá investor stát o příspěvek na takovou stavbu – třeba na Dům pro seniory, dostane dotace,příspěvek a někdo na ministerstvu soc.věcí nebo jiným ministerstvu vypíše výběrové řízení na zakázku. Vyhraje ji veliká stavební firma. Investor do toho nemá co mluvit,protože jemu bylo vyhověno tím, že dostal přidělenu tu dotaci-příspěvek na ten Dům pro seniory. No a peníze dostane od ministerstva ta firma, co vyhraje výběrové řízení,aby pro toho žadatele-investora (ono spíš prosebníka s poníženou suplikou), ten Dům postavila. Dále pak se na toto dodají odevšad věco,co někde zbyly a leží a už jednou nebo 2x byly zaplacené a pak se začne nakupovat a případně zadávat subdodávky….sice pak místo dveří,co se mají otevírat ven, máš dveře,co se otevírají dovnitř,protože takový někde zbyly a jsou levnější a nikoho nezajímá,že senoir aby mohl na záchod musí být ohebný a mrštný, protože tou škvírou,co tam zbude,když dveře narazej na záchodovou mísu a nejdou více otevřít, by prošla možná jen Twiggi a nesmí zapomenout,že pokud se nenacpe do škvíry za tou mísou,že z toho hajzlíku prostě nemá šanci odejít…o méně pohyblivých nemluvím, ti se asi poserou (pardon) a takových hrůz tam pak najdeš…a proč? protože je to stavební veliké společnosti u zadele, té jde jen o ty prachy…. :@
Jak říká smutný vtip…
Tři podnikatelé se přihlásí na opravu plotu kolem ministerstva financí.
Slovák vezme pásmo, změří délku plotu všechno načrtne na papír,něco spočítá a praví:
„Spravím to za 350.000Kč, to je 200.000,- materiál, 100.000,- pro zaměstnance a 50.000,- je marže firmy.“
Ukrajinec vezme palici, něco poměří, něco nakreslí, něco vypočítá.
„My to spravíme za 250.000,-Kč to je 150.000,- za materiál, 50.000,- za práci a 50.000,- marže firmy.“
Čech se neobtěžuje žádným měřením, žádný nákres ani výpočty, přistoupí k úředníkovi a pošeptá mu: „Za 2.250.000Kč to udělám.“
Ministerský úředník na to: „Jak jste došel k tak vysoké sumě?“
Čech: „Milion tobě, milion mě a za 250.000,- to objednáme u toho Ukrajince!“
Tohle je smutný, ale pobužel pravdivý ;( ;( ;(
Já jsem jednou upozorňovala kolaudační komisi,že nemůžou zkolaudovat záchody ve sport.hale, protože se na ně normální člověk dostane jen s velkým úsilím a když bude spěchat,že budou mít mokro už před nimi, protože basketbalisti jsou obříci a prostě se tam nevejdou a ještě jim dali mísy níž, než je pohodlné pro velké lidi..předseda kolaudační komise něco odfrkl a boží mlejny mu namlely obratem..za několik týdnů se šel podívat na basket, měl nohu v gypsu-neohýbací sádru a potřeboval na hajzlík…bohužel mu pisoár nestačil (rofl) lidi, já na pánský nesmím, ale to,co kluci vypravovali,jak tam sedí chlap (oni řekli i jméno) s haksnou v gypsu a se.e s otevřenejma dveřma, protože je nedokáže kvůli tý sádře zavřít a nemůže vstát,protože jsou ty hajzly nízko!!! To bylo za všechna zadostiučinění…. (rofl) (angel)
Sharko (y) (rofl) (y) (clap)
Cháchá!!! Dobře mu!!!
Jo, jenže ono větrání není jako větrání. Někde se snažím, aby to fungovalo,na lidi netáhlo a všem bylo OK. Jsem drahá nebo je to zbytečnej komfort…jenže pak se tam dá něco levnýho, je to hlučný,lidem táhne na záda, tak to vypínají,nepoužívají,protože jsou z toho nemocní,smrad je tam jak ve vopičárně (Lásková a gorilky odpusťte) a dal by se krájet, lidi dělaj pomalu a chybujou, nesoustředí se a blbec je ten,kdo to namontoval, ne ten, co řekl,že to nebude za 50 ale za 20, jinak padej….nebo se diví, že se to nedá regulovat – pevné mřížky stojej třetinu toho, co regulační …jenže když čtou cenovou nabídku,čučej jen na cenu a ne na to vysvětlení,v čem je rozdíl….tak jsem se naučila dávat dvě – očesanou- úspornou bez komfortu a poctivou drahou.
A stejně se mi z toho zvedá žaludek….někdo to vyhraje a odrbe tě jen proto,aby mu z těch státních peněz zbylo co nejvíc. takže aby se ušetřilo,tak na staříky v domově potáhne skrz otevřenou ventilačku,protože vzt rozvody s regulovatelným větráním jsou drahý. Bude se tam tím oknem prášit a půjde tam hluk…staříci z toho budou nemocní….hergot,zajímá to vítěze? nezajímá! On přece vyhrál a tohle pro něj není podstatný! :@
Jo, jo levnejch, ale vlastně nakonec předraženejch a nefugujících, šuntů jsme u nás také koupili dost. Společné mají to, že se nakonec stejně musí koupit věc, která doopravdy funguje, což samozřejmě stojí další peníze. Zrovna s jednou klimatizací – nebyly peníze, tak se vzalo něco levného, podělalo se to chvilku po záruční době. Tak se konečně do příslušné místnosti koupila klimatizace, která jede. Asi před dvěma lety jsem vybírala jeden přístroj – respektive po dvou letech ověřování jsem udělala výběrové řízení, ale už jsem vlastně měla jasno. Dlouho jsem horovala pro levnější firmu, ale postupem času jsem přehodnotila názor. Asi poslední kapkou bylo, když mi jiný uživatel (firmou tajený, našla jsem ho sama) napsal, že přístroj nefunguje a že mi firmu nedoporučuje. Mé dotazy, jak to bylo s oním zákazníkem, byly firmou zahrány do autu, a že po problémech byl zákazník spokojen. Což mi vyvrátila hned následující odpověď na můj další dotaz přímo dotyčnému. Nicméně jsem levnější firmě dala poslední šanci, aby mi dokázala, že jí nabízený přístroj funguje, jsou s ním dobré zkušenosti, že jsou na něj reference a tak podobně. Nemohli mi dodat nic, protože to neměli (což jsem ostatně věděla), takže jsem sice utratila skoro o 300 tis. více (a fakt nám není jedno, zda něco stojí 700 tis nebo milión), ale zato mám jistotu ve fungování, servisu, korektnosti, měli jsme v ceně kompletní zaškolení (což levnější firma neuměla – ta jen dodávala holý přístroj) a tak dále. Jsme spokojení a od prvního dne provádíme dobrá měření.
Jo, to znám, v klimatizacích se hejbu spoustu let……
V případě toho přístroje už nejde o klimatizaci, ale jinak je to v bledě modré nebo růžové všechno stejné. Jo a ten servis máme přes jednu velmi slušnou brněnskou firmu až ve Švajcu a dala jsem tomu přednost před levnější firmou. Takže to už muselo být si nevybrat tu levnější. Jenže my to dělali poctivě a přesně jsme věděli, co chceme. Ale to zdůvodňování nebylo vůbec jednoduché, to mi můžeš věřit.
a to já ti věřím…vždyť to znám…. (sweat)
Pěkný, pěkný … asi by mě bavilo bejt tvůj pes 😉 😀
Taky bys bufetila v odpadkových koších :O ?? (chuckle)
K Zaně: I ty, Brute? (wait)
K Evě: To snad ani ne, Zana by nebufetila, ale na prdelky, na ty by jí užilo!
(whew)
Nechytej mě za slovo – odpadkáč neee (chuckle) (i když ….coby pes 😉 ?).
Ale oblbování paničky, jak Vave správně odhadla, to musí bejt dost sranda (clap)
Všetkým želáme krásne dobré ráno a držíme palce tým za morom. Začal nám rok zajaca, tiger je za nami, tak pre tých čo trošku veria – mal by to byť pohodovejší rok ako ten vlani, aj keď tak nezačal. A Zvieratníku hip hip hurá! (f) (f) (f) (f) (h)
Milá vave, môžem len zopakovať, čo som písala minule. Každý má mať takého psa, aby im spolu bolo dobre. A Ty si s Ankou šťastná, tak nie je čo riešiť. 🙂
A mimochodom, na ksichtíky s výrazom „Čo? Ja že niečo vyvádzam, to sa ti len zdá, ja to ani nedokážem.“ Už by si mohla byť od Bertíka a Mikeška vycvičená. No a pokiaľ to chlapci zanedbali, tak nepochybujem, že Rozárka to zvládne ľavou zadnou v bleskovom tempe 😀 (chuckle) 😀
uff ! „Milá Vave“ samozrejme. To mám za to, že najprv pošlem a potom čítam.
Vave, ty totiž nemluvíš o výcviku, ale o výchově a potlačování nectností. (Kdo z nás nemá nějakou nectnost o které ví, že by neměl, ale…). Moje čuby mají výcvik. To je rozvíjení speciálních dovednodtí a spolupráce s člověkem. Dělají ho vášnivě rády (zrovna včera jsme byli prvně po štěňatech cvičit s Elwoodem a holky jásaly jak intelektuálky na mateřské – bude se něco dííít). Máme i výchovu (musíme – nesmějí obtěžovat cizí lidi a psy, musí mít základní přivolání z kritických situací). Ale výchova není dril. prostě je to nastavení pravidel soužití, která se přizpůsobují situaci (u oběda se nežebrá, kdežto snídaně je rituál, kdy dostanou kousek housky se sýrem). A v těch rituálech jsou prostě mezery. Když si šmejdí „na volno“ a najdou ho.. , tak, výchova nevýchova, bufetí. Zařvu, ještě bafnou posleních pár soust a přijdou, šťastně přežvykujíce poslední zbytky. Na nadávání se tváří nechápavě (vždyť měly „volno“) a ještě se snaží k člověku lísat (s hubou od…). Rezignuji a ony to, mrchy, moc dobře ví.
Ale začneme pracovat a mám dvě soustředěné pozorné čuby. Protože TO je BAVÍ. Tolik rozdíl mezi výcvikem a výchovou, poslušností a drobnými nectnostmi.
Jak vidíš – nemluvila jsem o psech bez radosti ze života a s neustálým drilem, kteří na pána koukají se strachem. Výcvik a dril nejsou synonyma.
Jo a samozřejmě – ty ani Anka výcvik nepotřebujete. Ale vzpomeň si, jak ji bavil coursing – ale nemáte na to podmínky, tak se nedá nic dělat. Ostatně koho z nás by nebavilo dělat něco trochu jiného, než dělá…. Jde o to být spokojený s tím, co mám. A Anka je spokojená vrchovatě. Tak si nelam hlavu s nějakými blázny, co lítají se zamřelou kachnou (chuckle) , vy jste spokojené takhle. (h)
Tohle je přesně o nastavení každého člověkopsa. Ten základ – výchovu, aby pes nikoho neobtěžoval, netahal na vodítku, neskákal pod auta,… to by měl mít zvládnuté každý pes. Co na to „postavíš“ navíc, je už na tobě. Někomu to stačí, někoho baví psa učit něco dál – přiznejme si, že když se to dělá dobře, baví to i toho psa a zlepšuje to člověkopsí vztahy. Jiní potřebují psa pro práci a opět platí že když to nedělají špatně, pro pracovního psa je to 100x lepší než nuda na gauči a 3x denně obejít panelák.
Když výcvik (v jakékoliv formě) baví oba členy týmu a jde jim to, proč nejezdit na závody, proč si nedat nějakou tu zkoušku?
Evo, „intelektuálky na mateřské“ (y) (rofl) (rofl)
Milá Evo, tvůj přístup k výcviku psů je mi vzorem (inlove) a musím říct, že jsem možná našla cestu, jak s Berry pracovat – pokud to ovšem dokážu. O Berry nepochybuju 😀 Byla jsem totiž vyřídit nějaké papíry u nás na obecním úřadě a náš starosta je nejen pejskař, ale se svými bloodhoundy ještě za „starých“ časů jezdil i na mezinárodní soutěže ve stopování (omlouvám se za nesprávný termín – já se poučím). Teď ale se ženou vedou výcvikovou skupinu a fungují jako záchranáři (vyhledávání osob) pro přilehlé kraje. Tak jsem mu představila Berry a dozvěděla se, že až si odcvičíme základy, tak se můžeme připojit. Doufám, že to bude Berry bavit stejně, jako Áju a Ginny jejich práce 🙂
To je suprová zpráva!
Mně Berry podle tvých slov připomíná Dorotku, čs. vlčáčici, co ji tu sousedi o barák vedle cvičili jako budoucího vodícího psa. Tak bezvadný sluníčko aby člověk pohledal! A jak ohromně na ní bylo vidět, že ji ta práce baví, že ví, že má úkol, může pro svoje lidi udělat něco důležitýho! Myslím, že psi taky chtějí být potřební, stejně jako lidi, že jsou rádi, když jsou pro svoje lidi něco víc než „jít ven, dát nažrat, utřít si ruce o chlupatej kožich“.
Možná se mi to tak zdá podle mojí malé ukecané Penny – ta když nemůže komunikovat s lidma, jako by nežila…
Tak pokud je Berry z tohohle rodu, určitě jí záchranařina bude dělat obrovskou radost – protože bude užitečná, platná, hrdá na to, že „to udělala dobře, paničko, viď? Taky jseš tak ráda?“ 🙂
Jo, Dorotka už slouží, její holka dělá tuším nějakej sport, Dorotka hodně běhá po horách. Prý jsou obě šťastný, prý to byla velice správná volba, sedly si povahou.
Jo, to by Berry mohlo bavit. Já nemám moc ráda klasický služební výcvik s „kousačkami“, i když uznávám, že to neznamená výrobu „zlých psů“. Ale záchranařina, stopy apod., to je moc prima. Ostatně lovecký výcvik je podobný. Jen určitou náhodou jsme se dostali k loveckému výcviku, tohle by bavilo nás i psice taky. Ostatně fleti jsou v záchranařině docela úspěšní – dokonce historicky první mistr světa ve vodní záchranařině byl flet pana Svobody z Č.B. ze stejného chovu, jako je Ája. A ve výcviku je nejkrásnější to, jak rozvíjíš vztah se psem. Daleko líp si pak rozumíte. To je jako když máš v dobrém prožito s partnerem nebo dobrými kamarády – ty zkušenosti se počítají.
To vám oběma závidím, u nás poblíž nic podobného není a jak bychom to potřebovaly – obě. Majda je rozený vodník, v sobotu při nějakých těch minus deseti dvakrát přeplavala rozvodněnou Výrovku – poprvé dobrovolně neb na druhém břehu byly ovečky. Což šlo protože po proudu je to hračka. Následovala hysterie – kde jste kdo – a poté návrat proti proudu. Domů jsme přivedli sourampouší zcela spokojené.
Zajímavé je, že ona ví, že pod tím ledem je voda a pro děti je to nebezpečné, takže děti vystrkává ku břehu. Jak ráda bych s ní zkusila vodní práce, ale vše je od nás daleko.
Dede, to je fajn. Měla jsem kamaráda (bohužel je už za duhovým mostem), a ten se věnoval záchranařině takřka celý svůj výcvikářský život. Za minulého režimu byl i v Rumunsku, když při zemětřesení spadla Bukurešť. V posledních letech byl i v Turecku po silném zemětřesení, jako člen záchranné brigády z Česka. Je to velmi zajímavá práce se psem. Věřím, že se Vám oběma holkám bude líbit, máte štěstí, že tam taková brigáda působí a máš možnost se k nim připojit.
Naprosto souhlasím. A ještě udám příklad různého využití stejného cviku psem. Provedení chůze u nohy mou první belgičandou Polly bylo následovné:
1) Při povelu K noze se vzorně přiřadila k mému LEVÉMU koleni, očima stále přilepená ke mně, co bude asi následovat – občas trošku se svým temperamentem předcházela, ale jinak přímo ukázkové nadšené provedení.
2) Při vycházce na volno měla docela velký akční rádius, stále v rychlém pohybu, ale pořád si mě dokonale monitorovala, a vždy jednou za čas přiběhla, a přiřadila se mi, zcela o své vůli, k mé PRAVÉ noze, kde chvilku vzorně pochodovala, aby se zas plynule odpojila a šla si po svých záležitostech.
3) Při vycházce jsem vodítko s připnutou psovou nenápadně předala pro radost našim dětem (byla vychovaná, netáhla a na děti byla opatrná), no a ve chvíli, kdy si toho chlupatá slečna všimla, nechala čuchání a rejdění, a přiřadila se mi k mé LEVÉ noze se zřetelně znechuceným výrazem – dělejte si, co chcete, ale já jsem tu na procházce se SVOU paničkou. nepředcházela se, nezpožďovala, jen znuděně šlapala. A vydržela tak jít, dokud mi děti nevrátily vodítko zpět – v tu chvíli se nenápadně odpojila do mé nohy a zase se začala věnovat psím záležitostem… Působilo to hodně komicky, děti to dost štvalo, ale nic jsme s tím nenadělali – bylo to její pevné rozhodnutí.
A ještě byla kouzelná, když jí dcera nebo syn „cvičil“: Pětiletý synek zavelel (z očí do očí 😉 ) Sedni!, ona otočila hlavu ke mě, v očích otazníky, co já na to. Já nadzvedla obočí a vydala pokyn: No co máš dělat, načež si fena poslušně sedla, syn vydal povel Lehni!, fena stočila oči na mě, já opět podpořila dítko hláškou No co máš dělat a fena se synkovi složila k nohám… ]:)
😀 Takhle nějak funguje Penny. Teď, co už zjistila, že nějak blbě vidí (počínající šedej zákal) a slyší (to občas přehrává 🙂 ) , využívá dobrovolnýho zařazení se k noze v momentech, kdy si není jistá, že je kolem všechno v pořádku, a tam, kde to vypadá, že bych mohla mít ten blbej nápad jít se plést mezi auta. Taky přichází bez říkání k noze, kdykoli ví, že máme přejít silnici. (Tam jí to ale obyčejně i zopakuju. ) Dokud viděla a slyšela dobře, nedělala to – čekala na povel. Teď má někdy pocit, že se přeslechla, a tak radši přijde, nechá se ujistit, že jsem po ní nic nechtěla a že má pořád volno, a zase jde. Nebo nejde, když se jí nechce. Třeba když je unavená a chce jít už konečně domů. To se mi potáhne u nohy, dokud mi to nedojde, nebo dokud nebudeme moct jít domů.
Když má poslechnout někoho druhýho v mojí přítomnosti, říká si, od malinka, o potvrzení rozkazu. Je to přesně tak srandovní, jak to popisuješ ty. Někdy se jí rozkaz líbí, pak ho splní (a koukne po mně, jestli jako neva) , někdy má námitky, pak po mně koukne, jestli jako vidím a souhlasím, nebo jestli si to ten cizinec jenom vymejšlí. (Na opravdový neznámý lidi kašle a dožaduje se potvrzení rozkazu vždycky. )
Když mi ji hlídají kamarádi, vodí ona je. 🙂 Poslouchá bez potíží, ale taky jim dává jasně najevo, co je na kterém místě zvykem. Vždycky si přitom vybere tu pro sebe nejzábavnější variantu. Někdy improvizuje tak dokonale, že se sama dostane do úzkých. Například vybere cestu na venčení „kolem celého sídliště a taky kolem zastávky, odkud jezdíme do xxx“ . O to nic, ale když kamarádi špatně pochopí např. na křižovatce mezi „tudy chodím pro mlíko“ a „tudy chodím na autobus“ , mají s sebou najednou zmatenýho psa. „To přece *ty* máš vědět, jestli chceš na autobus, pro mlíko, nebo co. To je *tvoje* chyba, žes mi neřek, co chceš. A vůbec… tam je šiškovej strom, pojď si kopat šišky.“
🙂
Dobré ráno v poklusu- utíkám do práce. Vave, ty vycvičeného psa nepotřebuješ. Tebe těší pes, který s tebou chodí ven (což je dobré pro zdraví a linii- obou 🙂 ). Mě na výcviku baví to, že se spolu něco naučíme a psina má radost a já mám radost, že ona má radost. Tam končíme. Nikdy jsem ze sebe nevytloukla byť jen kapku ambicí ohledně zkoušek nebo závodění. Jak řekla Xerxová, Anka je socializovaná a vychovaná. To je nejdůležitější. (sun)
Dobrý den všem!
Stále držím palce všem marodům a všem,které postihla přírodní pohroma (y) (h) .
Vavísku, já bych se na výcvik vybodla,ale je to spíš o strach,že jednou Anka sežere něco,po čem jí bude špatně,nebo nedej bože něco otráveného.
Než jsem to naklovala,tak mně Xerxová předběhla s varováním a pobavila s hodnocením Berry coby malého,jemného pejska (chuckle) (chuckle) …
hezký den všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
Neměň se, Vavís, stejně to u tebe nemá cenu (chuckle) Prostě ti nevadí (shake) , že Anka bufetí. Jí to taky nevadí (problémy zažívacími netrpí), dokud se ve vašem okolí nevyskytne debil s jedy… tak vlastně o nic nejde. Dril nemáš ráda a Anka je dobře socializované a slušně vychované psisko, které se může v pohodě pohybovat volně. Chvilku se potřebujete a víte o sobě, chvilku potřebujete každá svůj svět (inlove) . Nerušíte se – znáte se (nod) .
Taky nemám ráda dril, jsem nedůsledná (proto ze všech molosů můžu mít jen troubovatou německou dogu), přesto o vycházce s Kosatkou (bat) na volno si nemůžu duvolit „vypnout“ ani na vteřinku. Přeci jen mám mamuta – jeho velikost často děsí lidi i psy a tak u nás platí „vždy ve střehu“.
Chicht – víš kolikrát jsem se v Drážďanech vyděsila, kde mám psa ?? (chuckle) (fubar) . Když jsem vyfasovala vodítko s Berrýškou, tak mi zase přišlo srandovní, že mě Dede varovala, že holka trošku táhne… (chuckle) Jak může něco tak jemného a malého táhnout ?? (chuckle) Vždyť je to malý, jemný, drobný, lehký, snadno ovladatelný psíček 😉
Jo jo, to je ten problém základního nastavení 😛 Mě ten jemnej psíček protáhl rekordním tempem pár kiláků centrem Berlína 😀 Ani jsem se nebránila, neb čas byl omezený a dvacetikilový bágl mě přibíjel k zemi – vážně nejsem ani šerpa ani George! Takže bleskem se dostat z nástupiště, nespadnout z dlouhých schodů (to je opravdu výzva – dva poměrně velcí (já vím!!!) natěšení psi na vodítku, zátěž na zádech a nutnost se vyhnout všem přítomným aniž bych je sejmula některým vodítkem…), následuje zabrždění sedm hodin nevyčůraného a neproběhnutého spřežení a bedlivé zkoumání, na které straně nádraží je na netu nalezený park. Určení směru (dotaz na policajty) a vyrážíme. Psice táhne, já se vezu. Bleskem prosvištíme obrovskou asfaltovou plochou (prostě plácek před nádražím v německém pojetí), udržím spřežení na červenou, přebíháme po lávce řeku, a první z ohromných trávníků dává možnost první čůrací a bobkovací pomoci (ehm, zkoušeli jste někdy sbírat bobky s krosnou na zádech? Vřele doporučuju 😛 ) a vyrážíme dál. Plochy jsou obrovské, potkáváme člověka se psem i ptám se na místo, kde se mohou psi volně proběhnout. Samozřejmě ukáže do nejvzdálenějšího rohu celého prostranství. Berry táhne dál, takže se bleskovým tempem přesouváme na travnatou plochu před Reichstagem, kde se Berry konečně také vykaká (tmi) Opět si užiju artistické číslo se sbíráním bobků a pokračujeme poklusem dál. Navzdory mrazu dorážíme do lesoparku krásně rozehřátí. Pouštím psy, oni radostně běhají, já se ploužím, páč mi opět dochází, jak je ten baťoh nesnesitelný. Nacházíme jezírko – hle, je zamrzlé! Kazan zkušeně skočí na kraj ledu, poláme ho, nejdřív se napije, potom pokračuje v lámání dál a radostně se namočí. Berry nejdřív udiveně kouká, poté se mění v experimentání ledoborec, skáče po dalším a dalším ledu, pije, namáčí se a nakonec chytne do huby veliký kus asi 1 cm silného ledu a vesele s ním běží do parku. Led se jí ovšem láme, padá na chodník a ona udiveně zírá – co se to stalo??? Nenechá se však vyvést z míry a začne led chroupat. Já mám baťoh na lavičce, takže se chvíli honíme, házíme klacky (jsem jak čuně, jdu si umýt ruce do jezírka a hup, kdopak tam zase je?), pak mi zazvoní budík na mobilu a musíme zpátky na nádraží. Kašlu na výcvik a nechám se opět táhnout přes ohromná prostranství s budovami důležitými i dalšími. Celou nemalou vzdálenost opět urážíme v rekordním tempu, přestože na vhodném místě psy ještě jednou cestou pustím na volno. No a cestou si slibuju: jak přijdeme domů, začneme chodit na cvičák a s taháním je konec! (wait)
Jééé, Berlín moc neznám, ale tenhle park náhodou jo, ten je bezva 🙂 .
Ehm, bobky jsem s báglem ještě nezkoušla sbírat (hádej proč), ale od zavazování bot se to asi moc lišit nebude 😛 😀
Hele, Ája umí u nohy chodit, na zkouškách má obvykle plný počet bodů. Ale v takové situaci se zapomene a občas je to jako chodit na procházku s traktorem. Holt jsme začali s důsledným voděním pozdě a flet je prdlouš (bez ohledu na věk). Ginny je naučená netahat a chová se slušně prakticky vždy. Ale když jsou zblblé mimořádnou situací, tak se opřou také jako saňoví psi obě. Prostě i pes reaguje na mimořádnou situaci.
U Berry za to můžu já – okouzlena tou volností v Anglii jsme cvičili od začátku především na volno. Takže Berry je venku na volno (zatím!!) velmi dobře ovladatelná, naučila se mě hlídat, umí ignorovat běžce, cyklisty i jezdce na koních, je na mě krásně napojená. Ale s tím, jak jsme bydleli dokonce i mimo vesnici, jsme se prostě k chodníkům dostali jen málokdy. Ve známém prostředí umí Berry chodit slušně a netahá, ale jakmile se kolem dějí zajímavé věci, tak se okamžitě zapomene a táhne. Takže na cvičáku zapracujeme. Ona je dost ctižádostivá, takže si myslím, že jak uvidí ostatní psy, tak ji to začne bavit – jako v té štěněčí školce 🙂
U nás je to podobné. Když jdeme na krátkou procházku, tak si ani neberu vodítko. Bára si mne hlídá, neutíká, přivolání funguje, jde u nohy, srnky jsou jí šumák, ušák pod rozlišovací schopností. Leda tak nějakej kámoš na blbnutí je důvod k chvilkovému ohluchnutí.
Ale když jdeme po městě, je z toho mírně vedle. Chěla by si všechno oňuchnout, každý roh je stokrát očůraný a ona to ještě nečetla…. Takže na vodítku táhne a křižuje a motá se pod nohy, takže ji musím mít umravněnou nakrátko. Jojo, zhýčkanost venkovem a možností chodit navolno.
celej Šariček….. (h)
No a co teprve tři (rofl) (rofl) . Nejlepší situace nastává, když dvě táhnou dopředu a ta třetí si to oběhne zadem kolem noh a vyrazí za těmi dvěmi, paráda, vyzkoušeno osobně na hrubém štěrku. Nejsem žádný drobek, spíše prostorově výrazná, ale moje kolena si zavzpomínala na dobu dávno minulou, kdy se každou chvíli čistil silniční lišej (blush)
Dede (inlove) ! (y) Kouzelné líčení 🙂 – a to záchranářství, to je prima, to vám půjde k duhu oběma. (nod)
🙂
http://www.youtube.com/watch?v=LnVa6WOPo98
Taky vzpominky na detstvi … uz je mam nastrihany na cortiny. Na milongach je zvykem poustet vzdy po ctyrech skladbach k tanci tak minutu neceho netangoveho. Cas na podekovani za tanec, odvedeni partnerky zpatky ke stolu a domluvu s dalsi partnerkou. A te hudne se rika cortina.
Milonga je takova tanecni swingers party … kazdou tandu (sérii) s jinou partnerkou …
Fofrem jsem přečetla příspěvky,nestíhám. Snad jen k Austrálii, držíme všechny palečky co máme, ať do zvládnou. Pů přeji, aby bylo lépe a hlavně Zvířetníkům vše nej.. (heidy) nej .. (heidy) nej.. (heidy) k výročí. Taky mi připadá, že to bylo nedávno, co se přesunul sem. Všichni víme čí je to zásluha
Tak (y) (h) 🙂
Bóže Vave, jak já Ti rozumím (nod) Akorát že my jsme absolvovali výcvik pod dohledem. A vždy když jdu na cvičák to zvíře zrovna dělá co nemá, navíc mi přijde že schválně. Když jdeme domů ze cvičáku a já zkusmo zkusím povely,tak je vykoná z takovým výrazem “ to jsem ALE PAŠÁK, VIĎ “ že přemýšlím o násilném činu . Taky si pak říkám ,má já to za potřebí dělat ze sebe na cvičáku magora?
Tak to je ta lepší varianta (rofl) , jsou i psi, kteří jsou na cvičáku úplně vzorní, mají několik zkoušek a v běžném životě vůbec neposlouchají.