Když jsem se zhruba před třemi lety povaloval ve špitále, kde mně vyztužili dva obratle titanem, tak jsem se těch 5 dnů hospitalizace patřičně nudil. Hýbat jsem se moc nemohl a tak jsem občas čuměl na televizi, co visela naproti mé postele. To ovšem jen tehdy když jsem se probral z morfiového opojení, které jsem si podle potřeby sám dávkoval. Tedy to vám povím, vážení, taková samoobsluha taky k zahození zrovna není.
A jak jsem tak jedno odpoledne do té bedny zíral, tak zrovna dávali program o vaření různých laskomin. Já tedy v tu dobu, právě díky morfiu, zrovna na nic chuť neměl, ale řek jsem si, že třeba ještě časem na něco chuť dostanu, a tak jsem si jeden recept poznamenal. Chuť se časem dostavila, ale musím přiznat, že jsem se k realizaci receptu dosud nedokopal.
Recept z Belgie
Blind Finches, čili slepé pěnkavy, u nás bychom řekli španělští ptáčci nebo moravští vrabci. Recept je na 4 kusy.
Zadní hovězí tence nakrájené rozklepeme do průměru zhruba 20 – 30 cm.
4 plátky šunky velikosti jako rozklepané hovězí
Uděláme náplň:
¾ kg vepřové sekané
Čtyři větší stroužky česneku rozetřeme se solí
Nadrobno nakrájíme několik snítek čerstvé petržele
Čtyři špetky majoránky
3 čerstvá vajíčka
Nadrobno nakrájíme velkou cibuli
3 vrchovaté lžíce hořčice
na malé kostečky nakrájíme 4 středně velké kyselé okurky
nameleme půl kávové lžičky pepře
Ingredience náplně smícháme a dobře prohněteme, až vytvoří jednotnou hmotu připomínající sekanou. Z této hmoty vytvoříme válečky velikosti palce u ruky.
Na rozklepané hovězí položíme plátek šunky a přidáme válečky náplně, 4 – 5 na jednoho ptáka. Pak ptáčky zabalíme a zajistíme špejlí, párátkem či nití.
Na hluboké pánvi rozehřejeme máslo a ptáčky v něm po obou stranách osmahneme do zlatova. Pak dáme ptáčky stranou a v másle ve stejné pánvi osmažíme nahrubo pokrájenou šalotku, aby pokryla dno pánve.
Připravíme si zásmažku z másla.
Do osmažené šalotky přidáme osmažené ptáčky, zalijeme je ½ litrem černého piva a pod poklicí dusíme / vaříme do měkka. Potom zahustíme dříve připravenou zásmažkou. Kdo je obzvlášť mlsný, tak může ještě přidat 1 až 1,5 dcl sladké smetany.
Ptáky podáváme s omáčkou a rýží, někdy čerstvým chlebem a jde to i s knedlíkem. Dobrou chuť a nekamenujte mě, že se po tom nějaké to deko přibere. Stížnosti podávejte na belgické velvyslanectví.
Tak,odisla som na ine stranky,krvopotne /z cestiny do angl.,z angl.do slovenciny/som zistila,že penkava je pinka/!!/,ale citril finch je čížik.Ja v nedelu varím pinky.
V nedelu Vas pozývam na obed budu tie slepe vtaky.Už sa teším.
Doufám, že ne tihle, radioaktivní 😀 ]:) 😀
http://knihynainternetu.cz/foto2/0064377.jpeg
Náhodou, tu jsem milovala nesmírně…teda ne k jídlu (chuckle)
Taky jsem ty knížky milovala, Cestu slepých ptáků jsem četla ještě jako docela malá a sci-fi tehdy naprosto neznalá, a brala jsem to děsně vážně.
Teda Georgi!!!
Já mám hlaaaad :O
Já mám hlad, velkej hlad. Myslela jsem si, že australský mlsotník bych mohla zvládnout (jiné známé firmy – např. Karolina a tři kocouři – bych neriskovala), a šeredně jsem George podcenila. Du hledat něco k jíííííídlu, neb mám hlad, veeelkej hlad.
(wave)
Mnam, to zni dobre (nod) jen mam technicky dotaz, proc se nejdriv dela napln na valecky a pak se tech valecku da nekolik najednou do te rolky? Dyk se pak logicky zmacknou do jedne kompaktni hmoty, tak proc ji tam nevrazit rovnou? 😀
Jinak to asi nekdy spacham, ale ted se chystam na slany zavin s kysanym zelim a pomletym uzenym 😛 hamham…
Hledala jsem si ty ptáky na „internátu“ a většinou to tam dávají vcelku, kolik plátků masa, tolik válečků – ale dopředu upozorňuju, že dodneška jsem tenhle recept neznala; když jsem viděla titulek, myslela jsem, že půjde o waterzooi. To je prý (kromě hranolků) takové to typické belgické jídlo.
Jo a komu by jó vadila ta okurka, i když na kostičky, v jiných receptech místo ní přidávají třeba jen trochu citronové šťávy nebo dijonskou hořčici.
Georgi, moc se omlouvám za komentáře, opravdu jsem tenhle recept dodnes neznala, jen popisuju, co jsem našla.
Okurčička nevadí. Spíš naopak. Já a moje dcera si ještě do teplé omáčky utajíme další okurku, aby se tam ohřála a bylo jí víc 🙂 Proč až na talíř? Protože mužstvo teplou okurčičku nemusí. (dance)
ani ne OT: http://chaloupkovi.own.cz/belgie/rest.html
Když byly děti malé, dělávala jsem naše španěláky vždycky v dvojnásobném množství (je lepší majda), pak jsem kousek máčky oddělila a ještě zredukovala na takový sosík s troškou solamylu. Dávala jsem na talíř brkaši, ptáčky nakrájené jako roládu a k tomu ten sosík – děti to milovaly, bylo to barevné a ne tak tlusté jako zahuštěná omajda s kouskem pořádné smetany a knedlíkem. Chce to ale ptáčky nechat vystydnout a pak krájet, jinak se to rozsype.
Šiš, jsem snědla v zoufalství krajíc suchého chleba. (tmi)
Hm, léta jsem si myslela, že je to nějaké české špecifíkum, pojmenovávat zavinuté kousky různých mas po ptákách a ještě to geograficky rozlišovat. A vono i v Belgii? Máte nějaké vysvětlení?
Španělské ptáčky nebo belgické slepé pěnkavy, dala bych si obojí. Vypadá to tuze jedle.
Španělské ptáčky miluju a je fakt, že čím více se jich v pekáči dělá, tím lepší je omáčka. Mám je ráda klasicky plněné – okurka, kousek prorostlé slaninky, vajíčko, kousek pálivé klobásky, šunka, potřít pod šunku plátek masa hořčicí, nejlépe dijonskou, stočit, omotat nití, opéct na sádle, podlít černým pivem a dusit. Takhle dělám i velkou hovězí roládu.
Tenhle recept zní velmi zajímavě a myslím, že ho zkusím hned o víkendu. Chtěla jsem udělat kuře s nádivkou, to už nebylo na programu hodně dlouho, ale pro 2 lidi celé kuře a nádivka k tomu, to je docela porce, co pak s tím? Zbytky z víkendu obvykle dojíždím celý týden. 3 ptáčky (aby jedna porce zbyla) tohoto typu by nebylo špatné vyzkoušet. Takže pokud ano, budu referovat, jak jsme si pochutnali.
Jen musím někde objevit nějakou masnu, kde mi ukrojí ten správný kousek na ptáčky. Tu na rohu, kam jsem chodila i na skvělou polévku (taková jejich kulajda byla opravdu vynikající), dělali úžasné smetanové brambory jako přílohu a moc dobrá měli pečená jelítka a prejty a to zelí….. no, nesnídala jsem, tak se rozněžňuju, tak tu masnu nám zavřeli. Ze dne na den. Prý nějaké nevyřízené majetkové vztahy mezi majiteli, zaměstnanci byli na hodinu propuštěni, nemají zápočťáky, nemají ale ani písemnou výpověď, o výplatě za leden si mohou nechat zdát a nějaké odstupné???? Kam to tu spěje? Vůbec se některým lidem nedivím, že když se řekne „podnikatel“ je to pro ně signál k vypuknutí zuřivosti!
To je právě to. Mezi „podnikateli“, kteří se dopouštějí takových zlovolností, jsou takoví poctivci, jako jsi ty, skoro bílé vrány.
Chudáci propuštění řezníci a řeznice. Bez zápočťáku to budou mít složité, ten z těch „podnikatelů“ holt nějak vyrazit budou muset. Asi je čekají nelehká jednání s majiteli řeznictví i o penězích. No skončit ze dne na den a nemít ani poslední výplatu…. ani o tom nechci přemýšlet. I když já bych si asi zařídila IČO, pořádné webové stránky a šla přinejhorším brousit Prahu s turisty a asi i překládat. Ale chvilku by to vyřizování trvalo a činže se platit musí…
No, naší výhodou jsou jazyky – říkám úmyslně „naší“, protože jako průvodce či překladatel bych se uživila taky. Jenže: překlady tak dobře honorované nejsou a průvodci mezi sebe nikoho nepustí. Tady je v tomto oboru tak strašná rivalita, že by se pomalu i povraždili. Udávají ty, co pracují bez povolení, zkoušky jsou uplacené………
Co se „podnikatelů“ týče (nemám ráda tohle slovo, připadá mi, že samo o sobě svádí k myšlence na podvody), tak máš pravdu. Znám desítky slušných, ale tisíce těch kategorie „hajzl“ a „hajzl největší“. Já nepodnikám kvůli milionům za každou cenu. Mně moje práce baví a chci, aby i ostatní se měli dobře. Asi jsem divná, ale slušnost a etika byla vždy první v pořadí, až pak peníze. No, taky nic nemám!!! (chuckle)
Pokud jde o překlady, slušně placené jsou jen ty technické a i tam díky konkurenci různých agentur cena klesla, byť jsou ty překlady pak nepoužitelné. Já dělám hlavně překlady beletrie a tam jsou peníze děsné a ještě člověk musí umět vyprávět, což jsem se učila dost dlouho. Navíc když překládáte 400 stránkovou knížku, tak peníze nejsou každý měsíc…. Je to mizérie. Navíc v oblasti literatury špatně fungují věci jako smlouvy nebo vymáhání peněz, protože když se nakladatel šprajcne, že nemá peníze, tak při našem rychlém a pohotovém soudnictví z něj ty peníze nikdo nevyrazí, i kdyby překladatel nakrásně tu smlouvu v ruce měl.
Já vím. Švagrová Eva občas překládá různé encyklopedie a podobné velmi složité texty a taky si stěžuje, neustále se doprošuje svých peněz i když je má smluvně podchycené, trvá to, nežli to od nakladatele vydlábí. Já překládám své věci. Návody na přístroje, které prodávám a montuji, technické listy a podobnou „literaturu“. Je to pro mne důležité. Jednak se sama přístroj naučím a také, což je hlavní, protože vím, pro jaký účel se používá, tak také dokážu do návodu přidat další věci, které tam výrobce nenapsal jednoduše proto, že by ho nenapadlo, že to někoho napadne. Vysvětlení: český uživatel moc návody nečte a moc neposlouchá proškolení při předávání přístroje. Složitější vany a přístroje vůbec se učí za pochodu. Nedbá na způsob pravidelné údržby, čištění a dalších nutných věcí. Někdy se stane, že použijí přístroj tak, že se člověk nestíhá divit – zvedák, určený pro transport imobilních klientů UVNITŘ použijí klidně na převoz špinavého prádla z pavilonu do prádelny přes celou nemocnici – dlažba, asfalt, všechno jedno. To je náhle divení, že upadne kolečko! Na tohle musím myslet. V Rakousku a jinde, kde se přístroje vyrábějí, by to nikoho nenapadlo. Tam si věcí víc váží. Tady jsem se s podobnými zvěrstvy setkala tak často, že jsem do návodů začala zapracovávat úplně všechny možnosti, ke kterým by mohlo dojít. Stejně se stále objevují nové. Proto si návody překládám sama a trochu je i „polidšťuji“, aby si nikdo nemohl stěžovat, že návodu nerozumí.
Děláš dobře, když si potřebné texty a návody překládáš sama. Z těch agentur to bývají opravdové paskvily – překladatel na to má málo času, nerozumí pořádně problematice a nezná přesné názvosloví, je v presu, sazba za normostránku mizerná a tak na to kašle. A zadavatel to často ani nezkontroluje a pak jsou z toho ty návody, které běžně čtu. Ne každý, ale mnoho z nich. Pak se ještě stane, že vlastně neumí pořádně gramatiku a hrůza je na světě.
Chjo, tak to zas vypadá, že patřím mezi ty „blbce poctivé“ – taky jsem se už při překladech lecčemu naučila 😉
A Matyldo – tu beletrii bych brala všemi deseti, dostává se mi do ruky poskrovnu, hlavně proto, že polskou literaturu mají podchycenou ti více průbojní 😛 a taky posledně jaksi nemám čas, ale kdysi mě to bavilo… rozhodně víc, než ty nezáživné a nepěkným rádoby odborným jazykem napsané technické texty…
Ale k tématu – George, máte štěstí, že jsem právě obědvala 😀 (y)
Já vím – překlady jsou mizerně placené a ještě je to při práci pro agentury pěkná otročina. V nouzi se k tomu vrátím, ale takových překladů, kdy mi zavolali v 9 večer s termínem ráno v 8 jsem pár měla. Někdy se člověk sekl a vzal překlad, kde si musel sám nalézt slovíčka – při jednom z překladů pro Maltézké rytíře jsem pracovala asi tak za padesátník na hodinu. Ale zase jsem se poučila. Průvodcování – dá se to, ale konkurence je velká a já ještě ke všemu neumím podvádět. Což je blbá vlastnost, když se jede třeba velká školní skupina cca 100 lidí, na což už jsou nutní dva průvodci a když ten jeden mě nutí, abych je natáhla na vstupném a já pak mám lavírovat mezi ním (kterého ještě někdy potkám) a skupinou, kterou sice už nikdy nepotkám, ale která si o mě bude myslet „hezké“ věci …. Hádání se na lodi s číšníky o místo pro klienty a tak podobně….. jo vyprávět by se dalo. Navíc člověk jako průvodce má práci tak 8 měsíců v roce. No, licence mám, takže na tom mě kolegové nechytí, spíše je problém v té mé poctivosti, protože kvůli tomu jsem už kdysi konflikt měla a také v tom, že dodnes nemám IČO a potřebuji dělat na dohody, což se agenturám nechce. Já na oplátku nemíním platit navíc soc. a zdrav. pojištění, když už jednou platím v práci. Před časem jsem si tím přivydělávala více, teď není čas.
Zajímalo by mě, kolik z ceny překladu, kterou si účtuje agentura, dostane překladatel samotný, nevíte to někdo? Protože ty agenturní ceny jsou kolikrát dost nekřesťanské. A to nemluvím o kvalitě těch překladů – i u těch nejrenomovanějších agentur bývá nanejvýš průměrná (spíš horší). Že jsou tam chyby v terminologii, to bych ještě pochopila, že jsou tam chyby pravopisné a gramatické, to už ne.
Pokud musím psát překlad přes noc- nedělám to často, spíš zřídka, když něco hoří- nasekám tam chyby, ani nevím jak. Ráno vstanu brzy bych to dopsala, případně opravila. A do večera jsem jak mrtvola. Prý ty překlady často dělají studenti a ti jdou ráno do školy, takže na velké kontroly není čas.
Jinak pro agenturu nedělám, kamarádka to chtěla zkusit- dali jí tři zkušební texty z naprosto odlišných oborů- jeden byl o medicíne, jeden o elektronice a třetí byl něco strojírenského a na základě toho by ji přijali. Řekla, že pokud by měla dělat texty, kterým vůbec nerozumí, což tohle naznačuje, tak se na to může vykašlat.
To udělala správně, opravdu by to za nic nestálo. Překladatel má tomu oboru rozumět, musí vědět, co vlastně překládá, znalost jazyka je až na druhém místě – vlastně až na třetím, hlavně musí umět dobře česky, což je v řadě případů ten největší kámen úrazu.
Počítám, že překladatel v průměru nemá ani polovinu toho, co zaplatí zadavatel agentuře. Ale na druhou stranu na straně agentury jisté náklady jsou – za děvčata, která dohazují překlady, účetní a celkově kancelář, za režii kanceláří, v některých případech dříve bývaly i možnosti pro překladatele si překlad zpracovat přímo v agentuře, slovníky apod., nevím, jak dnes. A šéf přece musí mít náležitý zisk 🙁 Jsou příplatky za rychlost, ale je to tvrdé dohadování. Třeba, jestli noční práci lze považovat za rychlostní překlad a jestli jsi v noci nepřekládala příliš málo stránek – měla´s na to přece celou noc, že :@ . S těmi obory – já jsem některé věci ze zásady odmítala, hlavně právnické věci, smlouvy a podobné radosti – to mi přišlo o hubu. Pak záleží, zda máš známé, kteří ti s některým oborem mohou pomoci. Tedy s terminologií a pomoci uvést věci do souvislostí. Nikdo totiž neví všechno a nemůžeš odmítnout všechny překlady, které nejsou přesně tvůj obor. Ale občas se stane, že se ti zdá, že to zvládneš, vezmeš to a pak se můžeš zbláznit. To se mi stalo právě s těmi Maltézskými rytiři. A dokonce jsem několikrát pro jednoho zákazníka něco přeložila správně, pak jsem jednou neměla čas, dali to jinému, zákazník se naštval, protože to ten druhý přeložil špatně a už to té agentuře nikdy nezadali. Také překlad do cizího jazyka je o ústa, naštěstí mám kamaráda Itala, který to po mě dokáže opravit. A ty gramatické chyby? To je podle mně záležitost hlavně mladých – ti už o gramatice nemají moc ponětí, potom je to tlak na rychlost zpracování, to se také nasekají chyby. A po pravdě řečeno není vůbec legrace tvořit souvislé a srozumitelné věty. A to nemluvím o beletrii, jak překládá Matylda. To bych asi nemohla.
Tak o tom žádná, na beletrii bych si netroufla ani v divokém snu.
Tedy nejsem uplne ve stredu deni a nemam uplne detailni informace, protoze to jednoduse sama nedelam, ale jedna moje blizka kamaradka pruvodkyni dela. Zacinala uz pri skole, ted je to myslim desaty/dvanacty rok, co se tomu venuje, par let okrajove pri praci, pak zas na plny uvazek.. ale o uplacenych zkouskach nemluvila nikdy, prestoze i ona mela s povinnym prezkusovanim problemy, je totiz dost narocne. Ovsem myslet si, ze staci jazyk a znat zakladni prazske pamatky, je dost naivni. Pruvodci musi mit neskutecne znalosti historie, mistopisu, umeni, architektury a vsech souvislosti.. Kdyz jsem videla treba lonske testy, protocily se mi panenky. Mluvim ted o kvalitnich agenturach, ktere si svoje pruvodce dost vybiraji, vzdelavaji, cepuji, prezkusuji, udrzji vysokou uroven sluzeb atd. A kdyz takhle do svych lidi investuji opravdu nemale penize, je celkem logicky, ze mezi sebe nechteji poustet lidi zvenci, neproskolene, kteri by treba snizovali uroven a kazili povest…
Jo a zkoušky od PISu jsem neuplatila, absolvovala jsem kurz (samozřejmě za řádné a předem dané platby), pak jsem se to jen naučila, přišla tam, udělala. Jak prosté. Ono to objemově bylo v rozsahu tak tří zkoušek na VŠ a z každého oboru jen jedna otázka u zkoušky. Z mého pohledu brnkačka. A to u PISu jsou prý těžší než u jiných agentur. Tudíž při normálním průběhu není nutné jakkoli uplácet.
Apino jj prave testy od PIS jsem videla, to je teda zaber… sileny. A pry je to rok od roku tezsi :S Jednu chvili jsem se myslenkou na brigadnicky pruvodcovani taky zanasela, ale tohle me odradilo, prestoze jinak je to dost dobre placena prace a clovek je relativne panem sveho casu
Mohu tě ubezpečit, že PIS není nic proti testům z Židovského Muzea. Na to je spešl kurz a zkouška a bylo to i z mého pohledu přísné. Ono to dost lidí nezvládne z jednoho prostého důvodu, že neumějí počítat, navíc tam člověk odpovědi musí napsat, žádné zaškrtávání. Když jsem si spočetla, že v jednom testu je cca 45 otázek, testů mají 16, tedy otázek 16 x 45 = 720. Knížka, ze které jsme se učili, měla cca 120 stran psaných drobným písmem, a tak mi vyšlo, že je to asi 6 otázek na stránku. Z toho mi vyplynulo, že se tu knížku musím naučit prakticky nazpaměť, což jsem udělala a byla jsem mezi asi tak 4 lidmi, co to udělali napoprvé. Takže se dá, jen to chce poctivou přípravu.
Jo na udělání zkoušky v Židovském muzeu musel člověk dosáhnout z možných 45 bodů (1 za otázku) celkem 41. Takže moc prostoru na neznalosti nebylo.
jojo,to potvrzuju,kámoška ho jako jedna z mála má…. (rose1)
To vypadá dobře, já čekala, že nás oblažíš Georgi poctivejma belgickejma hranolkama a ty se vytasíš se slepejma pěnkavama 😉
několikrát jsem měla možnost jíst naše španěláky z koňskýho masa…větší pochoutku jsem fakt nejedla, ale musí se to umět.
Jestli někdo chcete vyzkoušet něco rychlýho a dobrýho, tak není špatný rozklepat kuřecí prsa a ze střívka na ně vytlačit vinnou klobásu (pokud možno Globus), pak přehnout a okraje sklepnout,osolit,obalit v hladké mouce a dát dělat na přírodno. Kdo chce být ještě lepší,obalí v trojbalu a usmaží. S brkaší je to taky lahoda. (clap)
Dobrá inspirace. Kuřecí prsa jsou v mrazničce, pro klobásu se stavím v masně za rohem.
Bude dobrá večeřička, bude dobrá večeře.
Já mám taky jeden výborný receptík na kuřecí prsíčka:
rozklepneme je, ale ne moc na tenko. Pak vložíme lososa nebo lososovou drť (běžně používané na chlebíčky, ona je to nějaká barvená treska či co, o lososím mase si můžete nechat tak leda zdát a je to hodně slané). Přehneme napůl nebo srolujeme (to dělám v případě lososové drti, vznikne hezká barevná roládička) a spíchneme párátkem. Obalíme v hladké mouce s trochou sladké papriky a vegety a osmažíme zprudka na oleji. Je to vynikající! Pseudolosos předá svoji slanost do kuřecího masa, to je pak krásně pikantní. Nevěřila jsem tomu, ale opravdu je to mňamka.
Potvrzuji,neb také občas dělám….. 😛 ( to je mlsnej smajlík)
Dobrý den všem. No tohle, po ránu (headbang) . Tak si přemýšlím, hovězí mám, sekanou zajistím, ingredience jsou taky, jen při té chřipce by jedli akorát oči, hlava to bere ale žaludek se zlobí. No uvidíme.
Každopádně cítím tu vůni. (y) (wave)
Tohle vypadá zajímavě, milý Georgi. 🙂
Jen mi vrtá v hlavě jedna nepěkná myšlenka – že Ty máš chuť a netroufáš si, a tak jsi recept pustil do světa doufáš, že někdo z pole lánu Zvířetníků se chytne, vyzkouší, přežije a poreferuje? (chuckle)
Opravdu zajímavá změna pro šp.ptáčky. V Německu jejich rolladen myslím potírají uvnitř paštikou, ale to mi zrovna moc nechutnalo. Jinak šp. ptáčky oba milujeme, dělám je nejčastěji, když máme návštěvu, protože mi pak ta práce s nimi tolik nevadí. Dělám jich vždy 10-12 najednou a mám to pak na lince jak na běžícím pásu – vždycky jeden úkon na věchny kusu a pak další. Když je jich tolik najednou, je i chutnější omáčka. A peču je pomalu v troubě ve velkém (českém černém) pekáči s pokličkou, takže masíčko se pak jen rozpadá.
Tady se mleté vepřové neprodává, ale ten recept je natolik zajímavý, že se možná překonám a namelu si svoje. S mletým hovězím by to asi nebylo ono, takhle se spojí obě masové chuti a vypadá to na dobrotu. Mila to za celou tu doby nezkusila, aby ona poreferovala o výsledku? 🙂
George, co mi to děláš? Já už jsem opravdu, ale opravdu nechtěla nic jíst 🙂
Tenhle recept by mohl odstranit moje letité španělskoptáčkové trauma. Miluju španělské ptáčky, ale přes tu dušenou rozčtvrcenou sladkokyselou okurku se nedokážu přenést. Ten nádech kyselé chuti mi ale vyhovuje. Nasekat okurčičku nadrobno mě nikdy nenapadlo!
Renátko (inlove) , dlouhé roky jsem vyndavala okurku i slaninku. Pak jsem jednoho dne vyrostla a zjistila jsem, že to je náramná bašta. Třeba taky ještě vyrosteš. (chuckle)
mě tam zase vadí vejce na tvrdo,tak ho prostě vyndám (blush)
Maminka dela sp. ptacky s vajickama lehce umichanyma, protoze ta vajicka na tvrdo nam tam celorodinne vzdycky vyrazne vadila. Prijde mi, ze tim dlouhym dusenim se z vajicka stane jakasi gumovita hmota.
Mně tam vadí ta okurka obecně. Mám pak pocit, že všechny ostatní části náplně jsou kyselé, což mi třeba u slaniny nebo klobásky vadí pekelně. Takže do ptáčků či jiných závitků okurku nedávám.
Já teda odpreparovávala odmalička z každého jídla i mikroskopické kousky tlustého masa, ale slaninu či špek nikdy. Špek je totiž veledůležitý vitamín Š. Má neobyčejně pozitivní vliv na dobrou kondici a náladu člověka. 😉 😛
Vitamínová bomba ? Třeba králičí hřbet řádně prošpikovaný. (chuckle)
Ale okurku jsem taky ze španělského ptáčka dlouhá léta vyndavala. Junior je mlsnej po mně. 🙁
Okurku tam moc nemusím, ale vydržím to. Naopak vařený vejce moooc ráda :*
no vidíš, mě z toho okurka chutná moc, ale vejce mi přijde gumové,tak ho prostě odevzdám někomu,kdo ho sní… 😉