Také se na vás občas obrací příbuzní či známí s větou: „Ty fotíš, poraď mi teda, jaký foťák mám koupit pro syna, dceru babičku strýčka…? Podle presentace fotek zvířetníků na Rajčeti i jinde odhaduji, že se s takovými otázkami setkává velká část z vás. Podobné dotazy mne vedly k zamyšlení nad tím, co mám vlastně doporučovat. A protože bychom si podobně měli počínat, i když kupujeme foťák sami sobě, přidal jsem to (si). 🙂
Koupě předmětu, jako je foťák, má spoustu aspektů, podle kterých se rozhodujeme. Parametry přístroje, dostupnost servisu, záruka, možnost dodatečného dokoupení doplňků, výskyt prodejce v „domácím“ regionu a v neposlední řadě též sympatie, které v nás zaměstnanci či majitelé dané prodejny vzbuzují.
Hlavním kritériem by sice v případě tak technického zařízení jako fotoaparát měla být užitečnost přístroje pro obdarovaného, a podle toho také dlouze vybíráme technické parametry, abychom nakonec stejně koupili ten růžový :). To je samozřejmě legrace, pravda, jak pro koho.
Dnes je výběr aparátů na trhu tak velký, že dokáže uspokojit prakticky každou potřebu. Nebudu se vůbec zabývat volbou digi/analog, neboť si myslím, že při parametrech dnešních fotoaparátů se zachovala výhoda analogů v tak úzce specializovaných případech, že takový obdarovaný by si jistě raději koupil přístroj sám 🙂
Takže na co se zaměřit při výběru? Prvně na osobu fotografa a teprve pak na aparát 🙂
Co je náš budoucí fotograf zač? Co rád dělá, čím se zabývá, jak je při fotografování akční, co jej zajímá? To jsou otázky, které si musíme položit. Pokud někdo leze po skálách, asi neocení zrcadlovku s několika objektivy o celkové váze blížící se 10 kg. Pokud je náš člověk akční, provozuje nějaký sport nebo je turista a cestovatel a chce pořizovat dokumentární fotografie, doporučuji jednoznačně kompakt. Má přívětivě malé rozměry a nízkou hmotnost. Fotograf má možnost mít jej neustále při ruce pro zachycení okamžiku. Může jej nosit na krku na šňůrce nebo v kapse, stačí otevřít a fotit.
Pokud však náš fotograf vychází z domu fotit a kvůli tomu je i ochoten někam jít, je na místě uvažovat o zrcadlovce. Hlavně kvůli jejím schopnostem fotit v okrajových podmínkách (jako je tma, světlo, mlha, velmi rychlé, či naopak velmi pomalé objekty). Navíc fotograf vlekoucí několik (i desítek kilogramů techniky) zřídka chodí pěšky a autobus, vlak či kolo nějaké to deko navíc hravě zvládnou.
V poslední době se zvyšuje množství fotoaparátů na pomezí kompaktů a zrcadlovek, které mají větší objektivy než kompakty, ale díky absenci zrcadla a menšímu čipu kompaktnější rozměry a nižší váhu. Pro ty, kteří chtějí o něco lepší kvalitu a nechtějí sebou vláčet velkou výbavu je to jistě dobrá volba.
Rada první: Chci-li fotit a kvůli tomu jsem ochoten jít na výlet, je pro mne vhodná zrcadlovka se spoustou doplňků, chci-li zdokumentovat, kde jsem byl a co jsem viděl, je vhodný kompakt.
A jsme u techniky.
Prvním údajem, který uslyšíte od prodavače je počet megapixelů čipu a zoom objektivu. To je rozhodně důležité, pokud kupujete foťák dítku. Moc fotek nenadělá, ale čísly bude oslňovat spolužáky. Je třeba myslet na zdravý vývoj jeho sebevědomí a zajistit „megapixela“ co největšího.
My ostatní, a s námi i náš fotograf, pak potřebujeme nějak dostat obrázek na čip, aby ty megapixely mohl využít. A jsme u nejdůležitější části foťáku, kterou je objektiv, jeho kvalita a světelnost.
Kvalitu objektivu od pohledu nepoznáme, ale měli bychom se ujistit, že se jedná o kvalitní optiku, která nebude snímek zkreslovat optickými vadami. Mnohé napoví značka či výrobce objektivu. Můžeme si přečíst na internetu dostupné testy a v renomovaných prodejnách nás nechají i aparát vyzkoušet.
V tom případě zkuste vyfotit jemně čárkovaný nebo linkovaný papír spíš, než prodejnu. Projeví se tak více zkreslení. Ale určitě platí, že velké čočky = velké místo pro sluneční paprsky = větší a lepší obrázky = pěkně velká váha a ještě lepší cena.
Světelnost je vlastnost, která říká, kolik světla je objektiv schopen propustit na čip. Zapisuje se jako nejnižší možné clonové číslo objektivu. Čím je toto číslo menší, tím má objektiv větší světelnost. To znamená, že můžeme za stejných podmínek použít kratší dobu osvitu (čas) a „zmrazit“ pohybující se objekty, nebo si můžeme zvýšit clonu a tím dosáhnou větší hloubky ostrosti (ostré jsou pak předměty blízké i vzdálené).
Rada druhá: Ujistěte se, že objektiv vyrábí firma s tradicí a to platí i pro kompakty. Nemusí to nutně být stejná značka, pod jakou se nakonec aparát prodává. A volte raději vyšší světelnost než stabilizaci obrazu (zejména elektronickou).
Jsme u aparátu a tím u růžové barvy. Měl by nám sedět do ruky, lahodit oku a být ovladatelný. Zní to možná směšně, ale pokud je již tak malý, že nedokážeme prstem odlišit jednotlivé ovládací prvky, nedá se s ním dobře pracovat. Navíc u lehkých přístrojů dochází k rozkmitání přístroje pouhým stiskem tlačítka spouště a za horších světelných podmínek mohou fotky být rozmazané.
Těžší přístroj je stabilnější a má-li kovové pouzdro (většinou z hořčíku) je i odolnější. Další vlastnosti jako schopnost fotit snímky rychle za sebou, ostřit na různá místa, nebo naopak mít nějakou funkci, která se po zmáčknutí spouště sama rozhodne, jestli se usmíváte a pak fotí, nebo ne, to všechno ve skutečnosti činí přístroj přátelským a používaným. Ale to už je na naší znalosti obdarovaného.
Předposledním parametrem je rozlišení snímače. To jsou ty nešťastné megapixely. Tady záleží na zamýšlené presentaci fotografií. Pro předvádění na monitoru potřebujeme rozlišení cca 100dpi (100 bodů na palec), pro tisk pak cca 300 dpi a více. V praxi to znamená, že na běžný monitor 768 bodů na výšku při poměru stran foto 4:3 potřebujeme rozlišení 1024 * 768 = 786432 pixelů, což je 0,75 Mpx!
Ano vidíte správně. Při dnešních čipech 10, 12, 14 Mpx nám na monitor stačí 0,75. Okraje jsou špatně využitelné a obvykle chceme dělat také nějaké výřezy. I tak si pro použití na monitor vystačíme s rozlišením cca 2Mpx. Nač je teda ten zbytek? Pro tisk.
Protože pro tisk potřebujeme mnohem více. Nebudu to tu znovu počítat, ale u pohlednicové fotografie 10×15 cm by mělo stačit cca 4 Mpx, u formátu A4 cca 10 Mpx. Osobně jsem dosahoval uspokojivých výsledků tisku na A4 i s 6Mpx aparátem při co nejlepším využití záběru (s minimálním ořezem). A plakáty tiskne málokdo.
Rada třetí: Nehoňte se zbytečně za megapixely a koukněte se na optické parametry.
Posledním kritériem, které ale jistě nebude hrát při výběru poslední roli je cena 🙂 Konkurence ve fotoaparátech je dnes tak velká, že u běžných typů platí jednoznačný vztah mezi cenou a kvalitou (výjimkou jsou speciální přístroje a naprosté novinky). Vždy musíme tedy hledat kompromis, kolik jsme ochotni do aparátu investovat. Zde neexistuje žádná dobrá rada, to si musí každý rozmyslet sám podle svého.
A rada čtvrtá a poslední: Před prvním použitím foťáku si přečtěte návod. Možná se dovíte spoustu zajímavých věcí. 🙂
;;) R O Z V E R N Í Č E K . ;;)
.(*) Pan Fishbein svou manželku vždy pečlivě kontroloval, za co utrácí. Jednou se vrátila z nákupu a on se hned ptá: „Za co jsi Sáro utratila těch pět rublů, co jsem ti dal?“ „Inu,“ začala manželka, „koupila jsem trošku tohohle a trošku toho…“ „To máme dva ruble,“ nato manžel. „Pak jsem utratila rubl tu…“ „Takže tři.“ „…a rubl zase onde.“ „Čtyři. “ „Čtyři?“ zakabonila se. „Co já to vlastně udělala s tím pátým rublem?“ „Vidíš?“ rozkřičel se manžel. „Pošli ženskou nakupovat, všechno utratí, sama neví za co!“ .(*)
~o) Vinšuju všem přítomným klidný večer, hezké sny, pěkně se vyspinkejte a raději si pište za co utrácíte. (wave) ~o)
Nojo, ony ty ženský jsou hrozný, jak se jedná o peníze! To si stěžuje jeden druhýmu: „Já ti mám hroznou ženskou, furt po mně chce peníze – ráno se vzbudí a chce peníze, v poledne u oběda chce peníze, večer, než si vyčistí zuby, chce peníze!“ … „Proboha,“ zhrozí se kámoš „a na co potřebuje tolik peněz?“ … „Já ti ani nevím, já jsem jí ještě žádné nedal.“
(clap) (rofl) (clap)
Nojo, když ono šetřit a utrácet se musí umět. To je nějaká věda.
Jak řekl Kohn Roubíčkovi, když si mu jednou Roubíček stěžoval, jaká je to teď drahota a že ta jeho Mirjam by pořád kupovala něco nového, no představěj si, co si to posledně vymyslela, prej záclony!
Kohn pokýval a povídá: To je tím, Roubíček, že si to neuměj s ženou vyříkat.
Roubíček prý, jakpak to, copak Kohnova Sára nechce záclony?
Jistěže, jistěže – zvlášť od té doby, co se do domu naproti nastěhoval ten student. Ovšem Sára je chytrá ženská, žeano, takže přišla za Kohnem, že je potřeba koupit záclony na okno dceři Rebece. Že prý je Rebeka už velká holka a co ji má ten student odnaproti co okukovat.
A vědí, co jsem udělal, Roubíček? Nevědí. Oni by šli a ty záclony koupili, jak je znám, proto taky nemají v kapse ani korunu. Ale já přestěhoval naši mladou, krásnou Rebeku do zadního pokoje, co má okna jen do zahrady, a do předního pokoje nastěhoval Sáru.
Ať si ten student koupí záclony sám!
(clap) (chuckle) (clap)
Matyldo, letos bude výstava kamélií spojená se starým řezbářstvím viz zady:
http://www.zamekrajec.cz/news.aspx
o5 OT: nepomohli byste mi prosím? Není to tedy životně důležité, ale potřebovala bych si vzpomenout na název knihy a autora dětské knížky, ze které se pamatuji jen částečně děj – jednalo se o kluka, který dírou v plotě chodil do jiného světa, ze kterého se vždycky navčer vracel. Dostával se tam k ránu a byli tam snad jen kluci a děvčata, kteří se třídili podle barvy čepic, které směli nosit. Když tam začali, tak měli modrou, pak zelenou a naposled červenou čepici. Taky si pamatuji, že tam byl kluk co jezdil s kropcícím vozem?
Bylo to trochu politicky zabarvené, ale prostě bych to potřebovala vědět.
Za jakékoliv tipy předem děkuji 🙂
Tak bohužel, tohle opravdu nevím, která to je.
Taky netuším.
Matně se pamatuju na knížku Kouzelná vrátka, autora si nepamatuju. Čepice se mi ale nevybavují, jen ten průchod do jiného světa. Tak nevím, jestli je to ono.
děkuji Vám všem ! Já se marně snažím,snažím, ale vzpomenout si nemůžu (headbang)
Jakkeli, bezva článek, i když já jsem nenapravitelná, majíc zrcadlovku, fotím stejně furt jak primitiv,ale ráda. A moc ráda si přečtu, jak se má všechno správně dělat. (sun)
Počasové hlásání z jihu Jižní Moravy p.l. – v půl paté začalo jemňounce posněžovat … a teď, po šesté hod., je už venku bílo!
Tady začalo sněžit už po třetí – takový veliký vločky. Poměrně mokrý (ono bylo spíš nad nulou), kde sníh u nebyl předtím, tak to nedrží.
krč hlásí sněžení a bílo, to zase bude ráno cesta (dance)
Hezky zbytek nedele preju ze stale velmi chladne Jizni Karoliny – dnes brzy rano bylo 7 pod nulou. U ranniho kafe jsem davala dohromady ruzne nedavne fotky, vycistila alba a neco dala na rajce. Co by vas tam mohlo zajimat, jsou fotky pole s kvetouci bavlnou koncem listopadu. Vetsina bavlny se u nas sklizi driv; tohle musel byt nejaky pozdni druh, ktery Chet vyfotil cestou domu od tchyne po Dikuvzdani.
http://hanaw.rajce.idnes.cz/Pole_s_bavlnou_a_podzimne_zimni_flora_v_Jizni_Karoline/
Hani, to je krása. Já když vidím kamélie v květinářství, tak po nich sice toužím, ale bojím, bojím, protože bych je neuměla pěstovat. A když se dívám na ty chomáčky bavlny, tohle ručně sbírat, to nemohla být větší dřina, než oklepávání cukrovky. A na to jsme chodili i 5 dnů za sebou. byli jsme v 7. – 8. třídě. A když se urodilo pořádné bahno, tak jsme měli stokilové holiny a každá řepa si opatřila ještě desetikilovou bahňákovou bouli – kouli. My jsme se ploužili po poli a mlátili s dvěma řepami o sebe, aby se z té bahenní koule vylouply. My, dětičky z Polabí jsme tyto brigády milovali. (devil) To už bylo milejší jednocení řepy z jara. (punch)
Musela to byt strasna drina – ony ty keriky jsou dost nizke a to drevo kolem a pouzdro jsou strasne tvrde. Pametnici tvrdi, ze ruce sedrene do krve. Tady u nas se pestuje bavlna pozdni, ale na hlubokem Jihu (jako u Maricku) sklizeji v tom horkem dusnem pocasi. Ale dnes uz to sklizi kombajny. Jo, a repu si nejak pamatuju; ale nastesti jsem byla z brigad osvobozena. Jsou jiste vyhody vrozene luxace… 🙂
Hani, ty klasické kamélie mě vždycky uchvátí. Byla jsem na výstavě kamélií na zámku v Rájci Jestřebí, bylo to v zimě, a k tomu tam byla výstava předmětů z alabastru. Dokonce tam kamélie i prodávali- ale nevím, jestli by přežily v teple, asi bych je umořila.
Tady kamelie rostou skoro vsude. Nikdy neshodi listi – listum mraz nevadi. Potrebujou hodne kyselou pudu , zrovna tak jako azalky. Puda je tady opravdu kysela, proto nam taky napr. kvetou hortensie modre. Ve zdejsim podnebi ty klasicke zacinaji kvest od poloviny listopadu – jako treba ta stolista na fotce. Jsou druhy, co kvetou pozdeji – mam jeden veliky ker, ktery ma tmave cervene kvety smrncle bilyma flekama, ktere vydrzi nekdy az do konce kvetna, pokud se neudela gor moc horko. S peti druhy, ktere mam, by kvety mely byt az pul roku, pokavad pocasi neblbne. Sla jsem se podivat ven a jedna bila a jedna cervena vypadaji, ze by uz kvetly; nastesti poupata jsou chytra a nevystrkuji moc ruzky. Jo a taky nemaji rady moc slunka.
Maminka rikala, ze za jejiho mlada mela babicka doma v kvetinacich kamelie a gardenie a nosily je na satech na plesy. Takze by to snad doma slo.
Ty kamélie jsou nádherný! Já toužím podívat se někdy do Pillnitz, tam prý je nějaká nádherná prastará (f) .
Hani, ta bavlna je zajímavá. Silně mi připomíná přerostlý popcorn. Ty divoké kamélie jsou hezké, zřejmě v kllimatických podmínkách J.Karolíny zastupují šeříky u nás ve stř.Evropě. Nu, ta růžová pravá je něžnost sama.
Jejda, nějak divně se mi skládají písmenka, když píšu. Mezery jsou nějaké větší, je to u mne nebo v e Zvířetníku???
Hani, kamélie, ještě s kapičkami, jsou nádherný! A bavlna moc zajímavá. Ale sbírat bych jí tedy nechtěla.
Kamélie jsou úžasný! Taky přemejšlím, jestli bych to dokázala uhrnkovat v bytě… Asi prvně zkusím azalku.
(Nějak mi poslední roky kytky moc neto… vždycky jsem měla zelený ruce, ale teď mám takový divný období nebo co a nějak na ně asi zapomínám, takže se drží jenom skalní borci… 🙁 )
A koukám, že máš ráda podobný věci na zdobení stromku jako já. 🙂 Sláma je stejně super – a leskne se!
http://www.drporkert.com/dogy/images/beta/0111/index.html to je aktuální týden Betího života. Chudák ona – nic se neděje (rofl)
..mi tak nějak přišlo, že má Kvílík na čele bouli :O – pak nemá trpět jako zvíře (rofl) (bat)
nemá bouli – má jakousi prasklou žilku a prý se to časem (delším) vstřebá.
Jí moc pěkně – ale teď má chůdě mrňavý první rýmu a kašel a tak se mu blbě jí a když kašle, tak si nějak neumí dát ruku před pusu (chuckle) Takže králík v mrkvi (ne ten od Karolíny) byl všude. Betka pak omyla misku i bryndách (a trošku i mimi 😡 )
Co chudak Beta? Chudak Kvilik! Zjevne slichtickam jeste na chut neprisel. 🙂
Kvilda je roztomilej s těmi pár zuby 🙂
Kvilík (inlove) se svojí starostenskou hlavičkou je vysloveně k sežrání (ta zeleninka již méně 😀 ) a co to prosím tě drží Kosatka v hubě??? Vypadá to jako obrovské avokádo nebo co 😛 Jako obvykle jsem se dobře bavila při čtení Kosatčiných úvah (rofl)
Králík v mrkvi neměl chybu, zrovna tak předkrmová polévka byla vynikající, tak jsem ráda, že se teď můžu trochu protáhnout. Dodělávám úklid zázemí ve firmě a rozvažuji, jestli se ještě vydám ven do garáže provést lehké rozdělení textilu pro kočičí útulky. Ale už se mi moc nechce, takže asi to pro dnešek vzdám. Venku je krásně, ideální by bylo jít se projít……… potřebovala bych si dojet někam koupit nové kalhoty, boty taky potřebuju………. :@ A já tak děsně nerada nakupuju. (devil)
No, asi skončím u mazlení. (cat)
A ještě k tématu 🙂 Zrcadlovkou u nás fotí Marek, který umí většinu toho, co si zrcadlovka žádá, včetně photoshopu. A taky na ni má svaly a výdrž 😀 Já dávám klasicky přednost kompaktu, čím menší tím lepší, takže teď mám už druhý značky Canon Ixus (kovový), který měl už ve svém prvním provedení (koupeno před více než 4 lety) dobíjecí baterii – stejně jako mají mobily, což bylo oproti tužkovým bateriím obrovské plus. Nový je preciznější, ale připadá mi pomalý – ten starý byl na kompakt opravdu hbitý. Vzhledem k tomu, že nemám umělecké ambice a fotím momentky jen tak „z ruky“, tak je to pro mě skvělá volba.
Jinak Jakkeli díky za skvělý článek, tyhle věci jsem líná si pamatovat a tys to napsal velmi přehledně (inlove)
:bz Milá Dede, držíme palečky ať se cesta vydaří. :o3
Děkuji a taky přeji šťastné a bezproblémové cestování
Milá Dede, držíme palce a budeme na Tebe moc myslet, ať tu dlouhou cestu dobře zvládnete.
Milí Zvířetníci, mávám stále ještě z bahnitých Ostrovů a přeju všem hezkou neděli. Hlásím, že trávím čas tak nějak napůl mezi krabicemi a napůl na rozlučkových návštěvách. Nějak mě nikdy nenapadlo, kolik tu známe lidí, stejně jako bych nikdy nevěřila, že jednou oprávněně napíšu „největší legrace je s Rotariány“ (chuckle) Samozřejmě ne se všemi, ale s těmi „našimi“ určitě 😀
Jinak k časovému harmonogramu: Ve středu přijedou stěhováci a začne akce kulový blesk. U počítače tedy budu naposledy v úterý, potom až někdy v sobotu, pravděpodobně až později odpoledne. Ve čtvrtek ráno odveze Martin mě, psy a Andyho do přístavu v Harwichi, odtud poplujeme lodí (7 hodin) do Holandského Hoeku (Hook), odtud vlakem do Amsterodamu, kde přespíme. V pátek Andy pokračuje do Maastrichtu, já se psy vlakem přes Berlín a Drážďany do Prahy, kde se setkám s Martinem, který tam v pátek večer přiletí. Odtud potom pojedeme naším autem domů.
Na cestě tedy budeme vlastně 2 dny a jsem zvědavá, jak to zvládneme. Copak Kazan, to je starý mazák, ale Berry bude pořádně vykulená – přece jen jsme „město“ zatím trénovali vždy jen v Brightonu, kde se ale nešťastné psisko vždycky může vylítat aspoň na pláži… (tmi) . Myslím, že nejvíc mě děsí ta představa, jak se snažím vyvenčit a vylítat Berušku v centru Amsterodamu před mnohahodinovou cestou vlakem (whew) O tom, že bude muset mít na čumáku košík, jsem Berry zatím nic neprozradila, protože když s ním trénujeme, tak chudák psice s tou konstrukcí na čumáku vypadá jako velmi nešťastný buldozerek… 😛
Tedy abych to shrnula – pokud je třeba něco zveřejnit, tak poslední termín přijetí článku je v pondělí večer, potom až příští víkend 🙂
milá Dede – šťastnou cestu, pevné nervy, ať se vám veškeré nehody vyhnou, a šťastný příjezd DOMŮ (h) (h) (h) (h) (h) (h)
Ať vám to vyjde co nejlíp (y) (y) (y) . Budu na vás – a na nešťastného buldozerka zejména – myslet (inlove) .
budu na vás moc myslet… (inlove) Věřím, že vše půjde líp, než si já katastrofik umím představit (tmi) . Ještě písnu (wait)
Milá Dede, už nyní mě chytají nepříjemné křeče v břiše (to je můj způsob cestovní horečky). Tak na Vás všechny myslím, aby jste to zvládli. O Berry se neboj, má sebou svého rytíře Kazana a Tebe 🙂 .
No, vůbec Ti to nezávidím, ale držím palce, aby vše proběhlo bez problémů. Napadlo mne, jestli by nebyla lepší cesta autem z domu do domu, zastavit si kdykoliv, dojít se vyvenčit, proběhnout, napít……… Neumím si představit s pejsky mnohahodinovou cestu vlakem. Sice je to dálka, jela jsem do Dorsetu na závody a cesta trvala z Prahy na místo 2 velmi dlouhé dny – vyrazili jsme v noci, přespali u trajektu a pozdě večer druhý den jsme dojeli na místo. Ale přeci jen si v tom autě člověk může organizovat svůj život sám (pokud zrovna není na lodi nebo v tunelovém vlaku). Každopádně na vás všechny budu myslet a držet moc palce, abyste v pořádku dojeli.
Milá Karolíno – je tu drobný detail – nemáme auto 😀 Anglické vracíme tady a české je doma… Věř, že jsem prošla všechny jiné možnosti (půjčovny apod.), ale vždy na něčem ztroskotaly. Ani vlakem z Anglie to nejde – rychlíkové vozy v Anglii, Francii a Belgii mají řazení sedadel jako v letadle a není tam místo na psy… proto jedem do Amsterodamu, kam jezdí německé rychlíky, které používají vozy takové, jako známe u nás – tedy kam se psi vejdou. A oni opravdu zaberou dost místa – Berry je dnes stejně velká jako Kazan 🙂
Hmmm, tak to je jeden dost drobný, ovšem dost podstatný detail, to mne nenapadlo. Takže mi nezbývá v mých kombinacích nic jiného, nežli Ti opravdu držet palce a myslet na to, že vše zvládnete. (y) (h) Jednoduché to nebude, stresů a nervů si užiješ dost, ale určitě to všechno dobře dopadne a všichni si 12.2. rádi poslechneme Tvé dojmy a zážitky. (wasntme) Takhle budeme všichni zírat!
Dede, držím všechny palce a přeju pevné nervy! Neuvažovalas o něčem na uklidnění Berrynce? On to na ní bude dost nápor.
to bych nedělala. Jednak by to musela mít Dede vyzkoušené (na každého psa to působí jinak), jednak si umím představit, že se „uklidněný“ psík chová nestandardně – tudíž na cestování veřejnou dopravou nic moc. A jako katastrofik si umím představit, jak v Berlíně vynáší spokojeně spinkající Berrýšku z vlaku…
(chuckle)
Dede – bože, to bude DOBRODRUŽSTVÍ!!! Ale jedeš domůůůůůůů!!!! To dopadne dobře, neboj – budu tě v sobotu netrpělivě vyhlížet – šťastnou cestu.
Milá Dede, stěhovala jsem se už mockrát, ale tohle si nedovedu představit. Moc na vás myslím a budu držet pěsti, aby všechno klaplo tak, jak má. (h)
TAk se jen v pořádku vraťte všichni domů… (hug) (h) (y) (sun)
Půjde to dobře 🙂 Berrynka bude mít spoustu nových zážitků a já už se těším na postěhovací vyprávění (y)
Milá Dede, myslím, že ty už máš obrovsku praxi ve zvládání složitých přesunů, že i tento dopadne na jedničku. Držím palce!! (y)
Jo a v Amsterdamu – nevím sice, kolik budete mít času – ale je tam spousta parků, hned v tom prvním inzerují dog-walking 🙂 , podívej :
http://www.amsterdam.info/parks/
Přeju tobě, Kazanovi i buldozerce co nejméně problematickou cestu. To zvládnete, Berry bude klidnější s Kazanem, než dyby jela sama…
Dede, budu na tebe myslet. Predstavuju si dva psi na voditku, nejake to zavazadlo aspon s vecmi nezbytnymi pro panicku a psy, bolava ruka – a trochu se m i z toho toci hlava… Drzim palce!!!!!!! (y)
chicht – přesně takto jsem reagovala před časem, když mi Dede svůj cestovací plán sdělila… Katastrofici se nezapřou (wave)
No, zavazadlo by mě netrápilo, to je jasnej bágl na zádech… To ostatní je drobátko složitější 😛
Dede, budu ti hrozně moc držet palce, ať to všechno s buldozeristkou a gentlemanem Kazánkem zvládnete bez ztráty kytičky! A už teď se HROZNĚ MOC těším na tvé vyprávění, které z toho vznikne (toivo) (tmi) 😀 držííííím !
Šťastnou cestu a dobře dojeďte!
Já si to představit umím, my jsme s Penuškou cestovaly moc a moc. Dokonce se, chudák, musela naučit čurat na povel, protože když máš mezi jednotlivejma x-hodinovejma cestama vlakem jenom 15 minut na přestup… tak doběhneš k prvnímu kousku zeleně na nástupišti, nadiriguješ psa, řekneš: Honem, čurej, nebo zas pár hodin nebudeš!, pes hodí moudrej pohled, dřepne, vyrobí Žlutý moře, lidi kolem se řehtají, ty valíš, než ti vlak zabouchne před nosem…
Přežijte to v pořádku.
(toivo)
Celá Tesařovic smečka drží palce, ať vám ta pouť domů dobře dopadne. (h)
Dede, budu držet usilovně (y) (y) . Přežijte akci ve zdraví, šťastný návrat! (h)
Štastnou cestu bez zádrhelů a pohrom. (y) (y) (y) 🙂
Dede, moc a moc držím palce, ať s psiskama dojedeš ve zdraví domů.
Dede držím palce a už Vás všechny vítám doma (h) (h) (h) (h) (h)
Mimochodem synek má kromě zrcadlovky ještě maličkej foťák do kapsy, kterej oblibuje (a hojně si půjčuje) Franta, občas se z něj na mým Rajčeti taky objeví fotka: Panasonic DMC-FX35. Do města je skvělej, lepší než můj Olympus, ale jednak je na mne mrňavej, druhak se mi na krajinu zdá ten můj lepší. A hlavně se mi líp drží (clap) .
Dneska má svátek terra. Jejich smečka sice stran Zvířetníku dodržuje šábes i neděli, ale třeba to tady zítra Velký Služebník Největších Chlupatostí najde. Docela obyčejné všechno nejlepší (h) (rose1) (^) (cat) (cat) (cat) (cat) (cat) (cat) (cat) (cat) (cat) (cat) (cat) (cat)
Milý Terro, doufám, že si tenhle sváteční den užíváš (d) (^) (y) . Všecko nejlepší (inlove) !
Krásný den, milý Terro (inlove) , a všichni ostatní Zdeňkové, slavte také udatně (party) (^) (dance) (d)
Všechno nejlepší k svátku (sun) (d) 🙂
terro kočičí – vše NEJ (h) (h) (h) (h) (h) (h) (h) (h)
(sun) Terro, vše nejlepší ke jmeninám! (f)
Terro, všechno nejlepší a si (nejen) dneska žiješ jako kočičí král! (f) (sun)
Terro – krásný sváteční den – hebce si ho užij. (h) (rose1) (h)
Krásný sváteční den přejeme – (rose1) (d) – já (hug) a trojkocouří domácnost v čele se Zrzínkem. Melíšek a Ríša hladí tlapičkou, zbavenou drápků, takže teď oba opravdu hladí!!! (happy)
(rose1) Stavíme se do fronty gratulantů, přejeme všechno dobré a posíláme kytičku. (rose1)
(f) http://jovo.rajce.idnes.cz/Pranicka_9_2010/#Terra_sv_2011.jpg (f)
také se připojuji s přáním všeho nejlepšího….. (y) (h) (cat) (rose1)
Milý jmenovče. I já se připojuji s přáním všeho nejlepšího. (inlove) (^) (d) (dance)
Hezký dvojnásobně sváteční den a všechno nejlepší! (rose1)
I ja se stavim do fronty gratulantu panikovi kociciho kralovstvi. (cat) (f) (sun)
(^) (d)
terro! ke svátku přeji VŠE NEJLEPŠÍ (f) (sun) (f) (sun) (cat)
Milý Terro, všechno nejlepčí !! (d) (rose1)
Nojo, jasně. Oddanému poddanému s kočičí krví a ostatním Zdeňkům všechno nejlepší (sun) .
Terro a všichni ostatní slavící, všecko, všecko nejlepší, pohodu, radost a zdraví, zdraví, zdraví!
Terrovi coby člověku mockočičímu musím vybrat tohle:
http://www.astro.cz/apod/ap080304.html
Vše nej nej nej. (^) (d) (f)
terrovi všechno nejlepšííííí přejí všechny kočky z Pětikočičína!!! zdraví , pohodu, hodně kočičího předeníčka, velký čokoládový dort!!! (bat) + (cat) (cat) (cat) (cat) (rose1)
Dobré poledne od žabek. Ráno svítilo sluníčko, ale už se nám jaksi zatáhlo.
Zdejším mlsným hubám konkurovat nemůžu, dovařuje se mi tam kuře na paprice a polévka savojské tetičky. K tomu se v malém kastrolku vaří zbytky zeleniny a nahrubo mleté hovězí z Vetamixu, aby i psina měla neděli- večer bude urputně hájit misku před zvědavou kočkou. 🙂
Tataz polevka bude u nas k veceri. 🙂
Mávám rychle z Prahe (wave) , jedeme za chlapečky.
Přeju všem krásný den. (h)
zajímavé OT: http://ona.idnes.cz/vite-co-jite-navod-jak-spravne-cist-obaly-ff6-/dieta.aspx?c=A110122_130101_dieta_abr
Dobré ráno. Venku máme lehce pod 0, ale mlhavo a nevlídno. Váleli jsme se v posteli neobvykle dlouho, vstávala jsem až o půl 8. Teď s úžasem pozoruju Melíška s Ríšou, jak si tu hrají. Vlajou prostorem, honí se, skáčou na sebe a strašně si to užívají. Zrzínek – hodný strejda rozšafa na to dozoruje z parapetu a myslí si své. Všichni nabaštění, maminka s kafíčkem u počítače, prostě nedělní pohoda.
Tohle jsem ti kdysi před asi měsícem vykládala do telefonu, že to tak bude a ty jsi mi to tenkrát moc nevěřila……hezky se to čte….. (clap)
Však už mne tak trochu znáš. Já jsem spíš zpočátku pesimista, vyhlížející ty možné problémy, nežli předčasný přílišný optimista, který je pak zaskočen tím, že ty problémy opravdu nastanou. Raději se trochu bojím toho, jak se vše vyvine, nežli abych se jásavě řítila vstříc něčemu, o čem nemám ani potuchy jak to skončí. Takže jsem šťastná, že si kluci tak „sedli“, vyhrají si, vyblbnou se a ani Zrzínek nepřijde zkrátka, má to tu jak televizi. Někdy na něm vidím, jak by se rád zapojil do hry, ale z nějakých důvodů (asi ještě stále ten útulkový strach z Bílého ocáska a té kočičky, co ho tak pronásledovali) se prostě her nezúčastňuje. Tedy, co já vidím. Co dělají, když tu nejsem, to netuším. Ale jsou všichni 3 zlatíčka sluníčková. Mám z nich radost.
Krásnou neděli FŠEM (sun) Dnes jsem za Xerxovou. 🙂 Od půl sedmé peču bůčíček a kuře v jednou pekáči a vařím zelíčko. Když jsem až do půl dvanácté v čudu, tak musím udělat oběd pro smečku už ráno (flex). Než jsem masíčko zkontrolovala, tak jsem přišla o židli od pecka. Mouryn neváhal a dělá tu mrtvého brouka. Už to neřeším, protože on mi to dělá často. Posunu židli a přinesu si jinou. Je to lepší varianta, než když si lehne na moji pravou ruku s myší. Pak klofám jen levou a to jde děsně pomalu (cat) (inlove)
u nás počítačovej maniak Pitina sedne na klávesnici doprostřed notebooku a tváří se, žetam patří…..možná by jí Acer mešl platit…pak je těžké ji vyhnat, funguje kapsička….už to od ní okoukává Pidikočka….Noriska zase čučí na televízi….sleduje sportovní a válečné pořady….teď zírá na vteřiny před katastrofou a to tak, že přemýšlím, kdy si do rohu pokoje půjde šít lítací vestičku a zabaví mi modlící kobereček…..ale má ráda i pořady o hmyzu a ptácích..to pak objímá obrazovku packama a vydává zajímavé skřeky…. (chuckle)
Nikdy nezapomenu na otevřenou papulu Míny, když koukala na jeden pořad o divokých kachnách. Půlka filmu byla brána kamerou umístěnou na jedné huse v hejnu. (clap)
HMMM, byly to bernešky, taže husy (think)
Hihi, ta inspirace Zvířetníky mlsouny je skutečně úžasná – u nás bude dneska králíček – špikovaná stehýnka v mrkvi, smíchané s trochou jarní cibulky a česnekových plátků. Nakořeněné směsí na králičí maso a bylinkovým kořením a bramborový knedlíček.
Jako polívčička je kuřecí vývar s jarní zeleninkou na bázi uzeného vývaru – ten zbyl z minulého týdne a byl zamražen, zdál se mi ale takový bez chuti, tak jsem ho trochu vylepšila kuřecí kostrou a jemnou jarní zeleninou. Dovnitř pak přijdou jen domácí nudličky.
V pátek odpoledne jsem si povlékla postel za asistence Melíška, ten to miluje, skáče mi po prostěradle, když ho zastrkávám do rohů lůžka, leze do cíchy a vyskakuje na pohybující se rohy při povlékání deky. Prádlo házím na zem k posteli, tam se v tom nadšeně rochní. Ríša se toho chytil a řádil taky. Jak byla ta postel čisťounká a voňavá, tak si tam ve finále oba na složené dece ustlali. Dopadlo to tak, že když jsem šla spát, na napůl složené dece chrupali dva kocourci, pěkně vedle sebe, odfukovali a já stála nad tou postelí a přemýšlela, jak, ale hlavně pod čím, budu spát já! Nakonec jsem vytáhla teplou flísovou deku, lehla si na tu peřinu vedle Ríši s Meldou, přikryla se tou flísovkou a doufala, že topení vypnou tentokrát později! Neměla jsem to srdce je vyhodit. Pak ale nějak v průběhu noci odkráčeli sami, takže jsem se přikryla a dospala jako normální člověk.
Páni, teda ty mi děláš chutě! Ten recept si někam poznamenám, protože králíka mám ráda, ale znám ho pouze pečeného s bůčkem a do toho se mi moc nechce (ne že by to nebylo dobré). Mmch jsem to dopracovala tak daleko, že maso nesolím, protože macánci vzorně nastupují k ochutnávkám a těm úpěnlivým zrakům prostě neodolám. Jo a náš Myšuš se s oblibou nechává zastlat pod napínací prostěradlo nebo si vleze do povlaku k peřině a nechá se tam klidně casnovat a kutálet, jak s ní potřásám. Má z toho matějskou:-)
králík s bůčkem, mrkví a česnekem, to je moje milovaný jídlo od maminky a ještě její králičí polívka….ach jo, já snad ten Mlsotník neopustím….ona teda vařívala a vaří moc dobře, ale přece už jí je 80 a tak po ní nějaký vyvařování každej tejden chtít nemůžu….tak zazásobím někdy příště Vás… (blush)
Pohodička, moc vám to přeju. Zrzínkovi posílám protekční podrbání na bříško (h) , ostatním poškrabkání mezi ušiska (inlove)
Zrzínek je v bydlíku. Ven mu čouhá jedna ručička a jedno ouško. Tak jsem tam vloudila ruku-drbalku a půjčil mi pupíčka a vrní až se škrábadlo třese. Blažeností přivírá oči a vypadá moc spokojeně. (wave)
Kluky jsem podrbala mezi ouškama a pod bradičkou když se na chvíli zastavili v levitaci a práskli sebou na koberec, zřejmě toho od rána měli oba dost.
Mé obavy, že to bude pro 3 malé, se nesplnily. To, co dokážou, to je fak unikum. Našli si cestičky, kudy lítají a honí se, takže pohybu mají víc než dost. Ale nikdy nic neshodili, nikam se nesápou do výšek, prostě si to užívají, ale nejsou destruktivní četa. Zaplať pánbu! (nod)
včera už jsem byla nějaká mrtvá, tak až teď reaguji – ano, pobyla jsem v trojkocourkově a bylo to tam naprosto bááááááječné (h) …. Zrzínek bohužel má na mne vzpomínku hned z prvních dnů u Karolínky, kdy ještě ani nebyl aklimatizován, ale trochu binkal Melíška, i bylo nutno mu ostříhat drápky – no a on si mě pamatuje, jak jsem ho honila 🙁 … takže zalezl hned jak mě ve dveřích uslyšel a už jsem z něj viděla jen svítící oči za postelí… jenže tehdy to bylo nutné pro Melíškovo dobro, tak i když mě to hodně mrzí že mě nemá rád ;( , nelituju tehdejší honičky – a příště přijdu s pusou zamčenou na klíček, nebudu už ve dveřích vykřikovat ťuťu ňuňu na mouratého Ríšu a černý Melíškův pupík nabídnutý Karolínou už v předsíni k podrbání 😀
takže o Zrzínkovi svědectví nevydám, ale Ríša s Meldou se vyhrajou, i balonek v koulodráze si posílali sem a tam, samozřejmě jelikož jsem zatížená na ty proužky, mohla jsem na Ríšovi oči nechat, je to docela mohutný kocourek, když si lehne na bok, má skoro syslí škraničky, má silnou šíji a dojemný krátký a mohutný ocásek – Melíšek ho má dlouhý a štíhlý, stejně jako je on celý dlouhý a štíhlý… ale zůstane nejmenší drobínek v Karolínině smečně, je to subtilní jemný kosourek… a Ríša se tváří, že už tam bydlí aspoň půl roku, ne-li od vždycky, je důvěřivý a mazlivý, i mně nabídl k drbání pupíček, je neuvěřitelně hodný a pohodový, už se těším na článeček, kde nám ho Karolínka představí
a taky na fotky!!!!!! u ní jsem jich prohlédla spoustu, např. i Zrzínka společně na posteli s Melíškem, moc krásné, ale Karolína je má v pc a na CD a nechce se podělit 😉 😀
o to, jak jsou to hodní kocourci svědčí i to, že si nechali bez protestů líbit včerejší lazebnický zákrok – stříhání nehtů… eeeeeee, teda drápků – a hned vzápětí mi to odpustili, vůbec se na mě nezlobili, nechali se oba hned poté pohladit, to jsem moc ráda
sharko, degustace proběhnout nemohla už z toho prostého důvodu, že vzorky mi byly předvedy až v botách a bundě o patro níž – Karolína mě zná a schovala je tam před mou hladovou hu****, abych se věnovala jim a ne žrádlu (rofl) (rofl)
bylo to moc pěkné odpoledne, díky (h) (h) (h) (h)
založíme Ríšovi Fanklub, je nádhernej..ty syslíky měl i když jsme pro něj jely…..to je tak muchlací kosourek, až se zdá, že to přeháníme, ale ne..on je to takovej plyšák muckací….. (chuckle)
s tím jídlem, koukám, že nás ma ségra přečtený jak korunovej román (rofl)
Nojo, Zrzínek vylezl hned, jakmile zaklaply za námi dveře. Když jsem vydala vzorky, tak jsem se vrátila domů a to už mne radostně vítal v předsíňce a vypadal velice spokojeně, že konečně ta osoba, co ho tak jednou potrápila, odešla a on se může věnovat společnosti mé a svých kámošů (cat) .
Pamatováka tedy má. (fubar)
Zajímavé je, že když se večer stavila JiLe, tak tu zná málo, ale pouze jako osobu klidnou, osobu drbací, osobu, která ho nikdy nehonila a nesnažila se mu „ublížit“, takže s ní problém nemá a radostně se nechal pohladit i podrbkat.
Fanklub Ríšovi klidně založte! On je fakt plyšáček muchlací, co s tím kocourkem se dá dělat…… nechá si všechno líbit. (angel)
jo, ještě jsem zapomněla napsat, že jak jsem byla naplněna dojmy z návštěvy, vstoupili kosourci do mých snů (chuckle) … zdálo se mi, že spinkají všichni tři dohrody v jednom klubíčku na posteli (h) (h) (h)
Krásné sluníčkové ráno, milí Zvířetníci. Foťáček jsem dostala nedávno k takovým ošklivým narozkám od mých nejmilejších a jsem s ním náramně spokojená. Jen jsen se ještě nedopracovala k upravování fotek, nějak na to nezbývá čas ( já vím, jsou to výmluvy).
(inlove) To nejsou výmluvy, to jsou objektivní potíže. Taky znááám (chuckle)
Dobré nedělní ránko!
Jedno OT – zajímavé pro všechny majitele dlouhosrsťáků!
U Bleska se mi nejvíc osvědčily pletené polostahovací obojky s kulatým průřezem, které neškubou srst. Jenže se dost špatně shání. Naštěstí jsem dostala link na e-obchůdek, kde je i, podle přání, vyrobí. Takže dávám v plen:
http://www.luxurydc.wbs.cz/
tady je máš i v kožené variantě (obojky – pletené) a myslím, že by Blesanovi šel i typ akita (specialita pro chlupáče se zajímavým otočným očkem). Moc hezké výrobky (nod)
http://www.obojky.net/cz002/index.php?option=com_content&view=article&id=105&lang=cs&catid=44
s tím odkazem se asi podíváš líp (rofl)
Nádhera! Ten pro Akitu úplná paráda! Ale když si představím tu cenu a hlavně jak s tím obojkem Blesan proletí roštím, napije se z potoka a vyválí v nejbližší bahnité louži, tak by mi to přišlo skoro líto 🙂
Kdežto ten látkovej pořídím za 65,-Kč a když ho Blesan zničí, tak mi nebude líto ho vyhodit.
hezkou neděli všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h) Tak se to Dede (a spol.) krátí, za 5 dní vyráží (wave)
Slabě sněží, slabě mrzne… paní zima se vrátila. Starý sníh dostal nový bílý pláštík, tak je všude čisto. A tento týden konečně přiletěli jíkavci. Když je tuhá zima, objeví se již před vánočními svátky. Normálně dorazí hned na počátku ledna… a letos si tedy dávali načas. Ale už je tedy na krmítku vše v pořádku (chuckle)
„Když je tuhá zima, objeví se již před vánočními svátky. “ … chceš říct, že se konečně dočkáme tuhý zimy :O 😛 ?
zano, nestraš!!!!!!!!! :O :O :O
JÁ nestraším (whew)
já taky nestarším (shake) Já mám radost, že nakonec dorazili – bez nich by ta zima nebyla u nás úplná… Spíš si myslím, že zase brzy odletí a že by zima mohla být krátká (že ten jejich severský domov je letos nějak přívětivější, když vydrželi doma až dosud).
Jinak tady teda od rána padá a padá – naštěstí malé vločky, tak to moc rychle nepřibývá.
Hm, napsala jseme prispevek a zmizel. To je necestne a nesportovni..tak mizim i ja. Dobrou
Jak bylo dopoledne pěkně, tak jsme taky šli na vycházku. Jen tak po polích kolem domu. Tady je pár fotek http://jakkel.rajce.idnes.cz/Vencici_vychazka
Kdo umí, ten umí (y) (y) (y) (y) Také bych chtěla mít ten cit pro kompozici a smysl pro fotografii. Ta zamrzlá louže nebo zlomený topol, to je paráda. A samozřejmě ten panoramatický snímek.
No, VŠECHNY tyhle fotky jsou výřezy z fotky původní. Já to jinak neumím. V terénu se sice snažím udělat fotku tak, aby byla ideální, ale v počítači se mi to už nezdá a vylešuji a vylepšuji a vylepšuji. Potřeba je jen v nejlepším přestat a nevylepšovat až do úplného zničení fotografy, materiálu i kompozice (rofl)
Krásné fotky a moc dobrý článek. (y) (f)
Děkuji
Hmmm, a proč jsme vlastně v aukci neměli kalendář od jakkela?
byl by, ale moje kaledáře byly až po aukci 😉
Co takhle panoramata jako kalendář? 😉
Jako jenom jeden obrázek a pod ním všechny měsíce, nebo na každý měsíc zvlášť obrázek? Asi by byl problém sehnat tisk za rozumnou cenu (teda pro 12 panoramat). Já dělám těch kalendářu tak 20 na rozdávání v příbuzenstvu a podobně.
Mám několik složených panoramat v počítači připravených k tisku, ale ještě jsem je nevytiskl. Vlastně ani nevím, kam bych je po vytištění dal. Většinou to mám naformátované 21×130 cm (mám tiskárnu jen do A4)
Jo, zano, dobrý nápad, ale je to fakt vyšívání jako u slováckého kroje (chuckle) !
No, však by na to měl celej rok 😉 – a tváří se, že ho to baví (chuckle) .
AZ foto, kde jsem kalendář dělala já, panoramata nabízí. Ale tiskne na fotopapír, lesklej. Netvrdím, že to je ideální…
Jakkeli, diky za zajimavy clanek. Ja mam k foceni trochu ambivalentni vztah, nejak mam pocit, ze to co vidime vlastnima ocima a vnimame je dost… akdyz vidim ty lidicky porad pobihajijci s fotakem nebo nedej boze kamerou,kteri nevnimaji nic jineho, nez co honem vyfotit a pritom nemaji nic z dane chvile..to me desi. Nicmene, hm, jak rada pak kouknu na fotky..takze ja rikam neco mezi a diky.
Jinak spadl mi pocitac, takze jsem trochu mimo..prosim pekne spadl opravdu bum bac ze stolu na zem, nikoliv virtualne, ale resime vzniklou situaci… moc vsechny zdravim
A jakkeli diky MOC za skvely clanek! My pred dvema lety koupili fotoaparat zejmena kvuli pixelum a vime, ze to neni uplne ono. No, priste se budeme do puntiku ridit tvym clankem! Uz jsem ho protejsku cetla a pokyvoval,jakoze jasny:))
Jo a kdo jste v Praze jeste nebyl Na kopci http://www.nakopci.com tak jste teda o dost prisli 🙂 trochu z ruky, ale chenialniiiiiiii!!!!
OT: Nekdy v prubehu tydne se tu diskutovalo na tema „kocka skrabe kozenou pohovku a kdosi navrhnul jako reseni cosi s alobalem a citronem. Nevenovala jsem pozornost – kozenou pohovku nemam. AAle, moje kolegyne ma snoubence s kozenou pohovkou a jeji kocka mu to nici a snoubenec krapet vysiluje.
Proletla jsem znovu diskuse, ale asi mi to uslo? Myslim, ze se ptala Jana z Kalifornie. Kdyby se Jana nebo odpovidajici ozvaly …. Dik. (h)
Odpuzující prostředky neznám, to tu poradí lépe jiní. My jsme tohle vždycky nějak přetrpěli a nábytek podle toho vypadá. Ale….. kočka také může mít pocit, že kolegyně věnuje příliš mnoho pozornosti svému příteli a ne Jejímu veličenstvu Kočce (zvláště, pokud je to nová skutečnost) a tohle může být způsob, jak upoutat pozornost. Prostě a jednoduše může žárlit. Naše kočky vždy s oblibou škrábaly věc, o které věděly, že její škrábání netolerujeme a že škrábání takové věci nás spolehlivě zvedne. Což ovšem znamená v noci vstávat a kočku pustit třeba ven (v domečku) nebo jí dát nějakou ňamku nebo docela obyčejně si jí všímat a tak podobně. To že ta směšná velká kočka při tom nadává u kočky vzbudí tak možná lehký úsměv na tváři, ale ještě spíše z toho bude mít ohromnou legraci.
Asi bych se pokusila dát kočce nejdříve hlavně spoustu možností škrábat vhodné materiály na různých místech tak, aby i mohla vybrat, co jí vyhovuje – šrabadla, prkýnka, prostě cokoli jiného než tu koženou sedačku …. – učit ji na to – dá se pomalu, ale dá. Dále si s ní pravidelně hrát, aby neměla tolik příležitostí žárlit a teprve potom bude dobré se případně zaměřit na odpuzování z nežádoucích míst. Jinak to kočka bude dělat pořád.
jo jo, kočky žárlit umí (rofl) (rofl) (rofl)
Hm, tak u nás byla 4 škrabadla a ještě kmen….a to Pitina s Noriskou si nikdy nábytkzú nevšimly a škrabaly co měly…Pidikočka Bonsajka, ta škrabe taky škrabadlo,jen Kačena divoká – Tornado Lou, měla nějaký hnutý období…po příjezdu z Prahy. To drápala hlavně to futro a záda křesla ..tam jsem dala alobal a pro sichr potřený citronem, na futra stačil citron ….
Psala to sharka v člověčinách „Klapzubova jedenáctka“ a bylo tam:
sharka.68 napsal/a 12.1.2011 v 07:50
zkus na to křeslo připevnit oboustrannou lepící páskou alobal a ten potři citronovou šťávou…..někdy to funguje a je to vyhlášeno za totálně nedrápací místo….
Psala jsem jí to já a tu radu mi tu kdysi dal Terra. 😉
ten alobal zabral a citronem jsem natírala chvíli – na futro – kovový, líbilo se kačence…teď už škrabou všechny jen škrabadlo… (headbang) (headbang) (headbang) (to je jako zaťukávací, abych to nezakřikla)
Tenhle clanek mi prisel nesmirne vhod, protoze i my asi budeme musit mkoupit novy – nas Nikon E790 ma nastiply obal na baterky a drzi to pohromade cerna elektricka paska. A nejak se mi z toho casto ty fotky nezdaji – delavali jsme s manzelem lepsi.
Chet se pri hledani noveho soloustredil tez na co nejvetsi mnozstvi pixelu, tak mu budu muset tenhle clanek pretlumocit.
Jakkeli, děkuji za článek. Přehledné a jasné, jako by to říkal manžel. Mě ke štěstí stačí, když se mi foťák líbí, pak přijdu za manželem a řeknu: „hele, co ty na to?“ (není nad to mít technicky založený protějšek).
S manželem uvažujeme o dalším foťáku do rodiny (taky máte pocit, že foťáků není nikdy dost?). Jak už jsem někde psala, jezdíme na motorce a chceme nějakou rychlou, malou a odolnou krabičku na mýdlo. I když první větší cestu jsem nafotila s analogovým Canonem, ale měla jsem o něho strach, v případě pádu bych ho pohřbila. Loni na cestě z Rumunska jsme motorku položili v dešti a já děkovala bohu, že byl foťák v brašně (digitál Konica Minolta Dimage Z 20). Manželovi se trochu klepou ruce a s malým a lehkým foťáčkem toho moc nenafotí, není přítelem miniaturizace. Ale zase tahat se celý den s velkým a těžkým foťákem na krku taky není žádná sranda.
A já bych chtěla čebrenej foťák!(ale manžel by na něj asi nesahal 🙂 ) A čtení návodu nechávám na manželovi. Už jsem jednou čtení návodu zkusila a stejně jsem z toho nebyla moudrá. Holt nejsem moc technický typ… A čebrenej je stejně nejlepčí!
třeba tenhle ?
http://www.megapixel.cz/canon-ixus-300-hs-cerveny#zakladni-parametry
(angel)
Ježíš, ten je krásnej, ukážu ho manžovi až se vrátí z hospody :). (aby to nevypadalo, že je manžel alkoholik – sedí s chlapama v hasičárně, pouští si nějaký koncert – rock, metal a spol. a popíjí pivko)
Jakkel ti vybral foťák opravdu dobře, nejen, že je krásný červený, ale taky velmi dobře fotí a získal ocenění „Trefa“ z Digimanie a to moc foťáků nemá!
Tady je velmi podrobná recenze, asi je dobré kouknout na závěr. Že tam jsou i nějaké výhrady – to on pan Šurkala popisuje velmi precizně všecko a tady rozhodně přednosti foťáku hodně převažují nad nevýhodami.
http://www.digimanie.cz/art_doc-0DE0D9E74E457766C125776C006A23ED.html
Prožily jsme s Bedou příjemné odpoledne v trojkocourkově. Zrzínek si pamatuje, jak mu jednou stříhala drápečky a vůbec se mu to nelíbilo, takže zalezl za postel a hrál hru na „jsem skvrna v koberci“. Až těsně před Bediným odchodem na momentík povylezl a nechal se podrbkat. Ale jen nám tak naznačil, že vše je možné, jen ten jedinec zkrátka musí chtít! Melíšek byl tradičně spokojený mazel a Ríša, to je případ sám pro sebe. Ten je prostě pohodář, v náručí je jako plyšová hračka, neustále vrní a dožaduje se pozornosti, jakmile jdete kolem, flákne sebou na zádíčka a vyšpulí pupík, válí sudy blažeností, že ho drbkáte, pak se jde nabaštit a zas si hraje, s Melíškem tvoří černomourovaté klubíčko. Oba – Ríša i Melda mají ostříhané drápky, zaplaťpánbu. Už nebudu týraná žena. Samou Ríšovou láskou mám ruce samý šrám. On má drápečky jako akupunkturní jehly, jen je zabodává do míst, kam se to zrovna nehodí a žádné akupunkturní body tam nejsou! Jakmile za „drbací tetou“ Bedou zapadly dveře, Zrzínek se vykulil zpoza postele a jakobynic tu byl zase s námi. No, nějak si s Bedou nesedli. Zato druhá „teta drbací“ JiLe si ho teď právě krásně hladila, pupíček vyšpulil, vůbec se jí nebojí, neutíká…… On má zkrátka trochu jinak nastavené své favority. Melda právě pokukuje po posteli a po hodinách, že by jako tedy nebylo od věci jít spinkat a Ríša to zalomil na horním parapetu. Zrzínek si lebedí na tom dolním a vrní až se okna třesou. Poklidná atmosféra sobotního večera.
a protože se nezmiňuješ o vzorcích a jídle, tak Beda přišla najedená nebo jsi ji nechala o hladu???? (angel)
Bedě vzorky vydány (neboj se, ty Tvoje tam jsou pořád!), párečky vydány, chlebík vydán. Zítra prý se bude koštovat první vzorek, tak jsem zvědavá na odezvu! 😛
Jak může s koštem čekat do druhýho dne??? To já bych ochutnala už u tebe..minimálně chlebík a páreček….. (angel)
;;) R O Z V E R N Í Č E K . ;;)
.(*) „Řekněte mi, Jean, zachoval jsem se k vám někdy sobecky?“ „Nemohu si stěžovat, sire.“ „To jsem takový dobrák?“ „Nikoli sire, ale nemohu si stěžovat, protože nemám komu.“ .(*)
~o) Vinšuju všem přítomným hezký sobotní večer, pěkně se vyspinkejte a hlavně si nestěžujte. (sun) ~o)
Když oni to ti lordi se svými sluhy nemají jednoduché:
„Lorde Cecile, máte nového komorníka! Jste s ním spokojený?“ … „Ani nevím, lorde Irvingu, ještě jsem ho neviděl v střízlivém stavu!“ … „Cože?!!! On pije?“ … „On ne – já! Škyt!“
(clap) (rofl) (clap)
O.T. Nevíte někdo něco o Velké Kočce? Neozývá se už nějak dlouho…
Milý jakkeli – díky za rozhledník, ale měl tu být o rok dříve. I když nakonec ten můj Panasonic není tak špatný a možná, že bych si ho stejnak vybrala.
A jak říkaly některé předřečnice, tvůj článek i mne ponoukl k tomu, abych si na odpolední venčení vzala foťák (nod) .
http://yga.rajce.idnes.cz/FOTO_2011_V_lednu_v_lese/#0_0010.jpg
Když jsem si před časem chtěla koupit foťák, kamarád mi vysvětloval, na co si dát pozor – jako tady Jakkel a dokonce velmi podobně. Bylo to v Itálii a objížděli jsme spolu krajinu, abych se s jeho foťákem naučila trochu fotit, vyzkoušela si, co chci a co nechci. Pak jsem chtěla jít nějaký foťák koupit. Tak jsme zase jednou vystoupili a chvilku fotili, já se učila, při návratu jsme byli ještě za takovým malým háječkem, kde bylo schované naše auto – v přírodě, odnikud tam nebylo vidět, travička byla zelená, obloha modrá, na ní bílé beránky mráčků. Prostě idyla. Tudíž mě to prostředí ukolébalo a nechala jsem uvnitř auta kabelku, což by mě za jiných okolností ani nenapadlo. Tak to dopadlo, jak muselo, Někdo nás sledoval, vymlátil okénko a než jsme doběhli (tu ránu jsme slyšeli), tak vytáhl kabelku i s peněženkou, ve které jsem měla peníze na ten budoucí foťák. DOklady jsem sice úplně náhodou nechala v domě u přátel, ale foťák už jsem ten den kupovat nešla. Tož i tak to může být s nákupem foťáku.
Výběr už mám naštěstí za sebou a jsem ráda, že ve finální fázi rozhodování mezi přístroji jsem dala na radu koupit prostě to, co padne dobře do ruky a u čeho je mi sympatické ovládání. To dělá taky hodně, protože součástí radosti z focení je už samotné používání přístroje.
Měla jsem možnost si osahat jednu z nejdražších zrcadlovek od Canonu. Fotí samozřejmě nádherně. Ale i kdybych na něj ty peníze měla, je pro mne to tělo tak velké a těžké, že by se mi jen špatně ovládalo a po chvíli by mi zřejmě upadly ručičky. Takže jsem spokojená s tím, co mám. Jen kdyby bylo více času a příležitostí k tomu focení. 🙂
A taky k následnému zpracování (rofl) (myslím to víc času)
tak tak (rofl)
Louk, vytáhla jsem foťák v polovině týdne a vyfotila jsem mlhu ve Vranově u Brna 🙂 . Poznáváš okolí?
http://dig.rajce.idnes.cz/Vranov_v_mlze/
Jé, Alex, díky (y) 🙂 . Jj, až mě jímá nostalgie…
Alex to je špica!!! Fotky s mlhou a za deště jsou paráda. No a navíc Vranov, kde bohudíky novou výsatvbu nepamatuju. No ale co se postavilo se taky dá zbourat, že jo. Pěknou neděli ti přejí klokani
Moc pekne – takove snove. Az na tu novou zastavbu. (headbang)
Dvojite OT: 😉
Ze se mamka Pusa s dcerkou Babet honi, mydli, navzajem skrti, muchli a nekdy unavou usnou smotane do sebe, to vite. Ze se Velka teta Beta od konce leta obcas pohoni s Babetkou, vite taky – korzarkam se odolat neda. Ze se obcas Beta s Pusinou vyspinkaji na jedne dece nebo jednom topeni jsem taky hlasila.
Dnes je tu Pusinka bez mesice 2 roky a – rano se honila s Betou. 8-|
Koukala jsem jak puk, stala jsem ve dverich kuchyne, abych je nevyrusila, a Betulka s Puskou na sebe bafaly, skakaly, poradaly honicky do loznice a zpatky, zmuchlaly periny, rozbordelily gauc i kreslo, poradne popojely s ubrusem na stolku i s novinama, vydrzelo jim to skoro hodinu. Babetka stala vedle mne a zirala na tetu s mamcou stejne prekvapene, jak ja. :*
Ted jsem prijela od spratelenych kocek, ktere byly podobne vzorne, vsechny se sporadane napapaly, probehly po zahrade a nechaly si podrbat kebulky a vybrat ospalecky; sobota jak vysita.
U Gorilku, jak jsem honem namrkla, vsechno jede v norme, jen Tatunkovi neda teta Biki odpocnout a furt ho laka:
http://marfar.rajce.idnes.cz/Zoo_Praha_21.1.2011_gorily/?p=pomahamegorilam.cz#P1040743.jpg
Skvělý zprávy, všecky (inlove)
No jo, to to letí – už skoro dva roky má Pusinka parádní život! :O 🙂 (cat)
Gorilí fotka je mimořádně krásná. (clap)
To je prima, takové plíživé zázraky mám moc ráda. (h) Když si vzpomenu, jaká byla Pusinka chudinka, když k Tobě „dočasně“ přišla!
Tatu je roztomilý, však si zase na tetu sáhne a bude dělat King-Konga; to video bylo kouzelné. (y)
Lásková, ještě počta nedorazila???? Kdyby ne, nahlaš, šlo to doporučeně, tak bych šla zmydlit počtu. (nod)
Dorazila pocta, milacku, dorazila, uz prevcirem, jsem tu i nekde vzdavala diky, ale muzu je klidne vzdat znova, diky, diky, diky, vzdavam. SE! (rofl)
Jojo, kdo by to byl tak pred rokem rekl, ze tu preci jen nakonec budeme jedna rodinka. Ted nam este chybi: 1) Honicka ve trech. 2) Olizovani Bety s Babetou. 3) Olizovani Bety s Pusou. 4) Trojklubicko. Kdyby to naahodou prislo, nahlasim… (inlove)
Hle – ještě jsou mety, které mohou holky zdolávat! 😀 (inlove) (h)
Met mame desitky, napriklad samy od sebe mi do klina Beta i Babetka skocila kazda tak petkrat a to este vetsinou omylem – sly prese mne z parapetu na koberec a podobne. Pravda, ona vetsinu casu, kdy sedim v kresle, je v kline Pusinka, no ale stejne este mame rezervy. Joo, takhle vyskocit sem na stul k pocitaci, kdyz neco pidlim, a jit do mne trkat a zadnima pritom odeslat poctu nebo rovnou neco vypnout tak, ze to pak tri dny hledam, to uz umime vsecky, vo to zadna… 😛
Muhehe! Vzdávat (se) nemusíš, Lásková (inlove) – jen jsem to přehlídla, že došlo.
Trojklubíčko taky nemáme, ba ani dvojklukíčko Rozárka+kosourek, i když někdy leží stočeni poblíž. Před chvílí Bertík pucoval Rozince kebulku, ta mhouřila očka, ale je jasné, že za chvilku ho zase štípne a bude honit a on bude sykat a po Bertíčkovsku temně mručet (chuckle) a bude mi skákat do klína, abych ho před korzárkou ochránila. 🙂
Fotit jsem začínala kdysi na Smenu 6, kombinovala jsem to s historickým deskáčem 6×9 s redukcí na svitkový film… A taky s historickým „kompaktem“ na nějaký atypycký formát – 3×4,5? Všechy fotky se samozřejmě dělaly doma, včetně vyvolání filmů. Pak jsem měla ruskou zrcadlovku Zenit a k ní mezikroužky. To už jsem střídala černobílý film s barevnou inverzí. Časem ještě východoněmecký Bairette?, ten už měl, myslím, nějakou automatiku, takže nebylo nutné ssebou tahat expozimetr. Následovaly ho další dva foťáčky, první měl přepínání objektivu blízko/dálka. Byl fajn, jenže jsem ho jednou půjčila dceři a nepřežil koupel v potoce. Tady přežil, ale přestal ostřit… Nahradil ho další kinofilmový kompakt, tentokrát už se zoomem, ale to už nastupovala doba digitálů. První dva byly víceméně rodinné a až na podzim 2004 jsem si koupila první vlastní.
Chtěla jsem k němu podvodní pouzdro – na stará kolena se potápím – a podle recenzí jsem si vybrala Canon A70. Jenže ten se už neprodával a do bazarního se mi nechtělo. Prodávaný Canon A95 měl výklopný display… Moc se mi to nezdálo, bála jsem se poruchovosti. Šla jsem to prozkoumat do prodejny a zjistila, že je to docela robustní záležitost. Pořád ještě funguje, je na tužkové baterie, jenže display je dost malý a já na blízko potřebuji brýle. Takže nastavení čehokoliv je bez nich problém.
Pořád jsem šilhala po něčem lepším. Zrcadlovku jsem nechtěla, vedlo by to k choutkám na další příslušenství, podvodní pouzdro je hodně drahé a na cestách hlídám každé kilo.
Předloni se objevil nový Canon řady G (něco mezi kompaktem a zrcadlovkou), G11. S velkým výklopným displayem (velmi oceňuji a používám), s rozumným počtem 10 megapixlů a možností fotit do RAWu – s tím počítám v příští pětiletce :-).
Mám ho skoro rok a jsem spokojená, akorát spoustu funkcí jsem ještě nevyužila… (=nedočetla pořádně manuál).
Jediné, co se mi nelíbilo – baterie Lion. Byla jsem zvyklá na tužky AA. Díky šikovnému kolegovi jsem koupila náhradní Lionky noname na E-Bay za desetinu ceny a zatím se zdají mít stejnou kapacitu jako originál
Jo velkoformátové aparáty, to je něco. Fotil jsem i na desky 13×18 (ne na svůj aparát). To bylo detailů ! Jinak dělají se i velkoformátové digitály. Ale když u špičkových řad fullframe (velikost čipu=velikost kinofilmu) se s cenou pohybujeme v řádu ceny aut, tak u těch velkoformátových už je to v řádu ceny nemovitostí (rofl) To si nekoupím, ani kdybych se tím měl živit.
Dobíjecí speciální baterie do foťáků mají daleko vyšší kapacitu, než tužkovky. Takže je lepší si jednu nebo dvě koupit navíc a mít je sebou nabité, než používat tužkové. A na internetu se dají koupit celkem dobře.
Baterie – to je pomalu na samostatné téma.
Tužky NiCd trpí samovybíjením, čím větší kapacita, tím je to horší.
NiMH vydrží nabité, zase mají o trochu menší kapacitu.
Paměťový efekt – u NiCd určitě, u NiMH nevím. Pak je důležitá kvalitní nabíječka, která umí tyhle efekty korigovat.
A dvojice či čtveřice baterií by měla být složená z článků s podobnou kapacitou – ne tou, která na nich píše, ale tou skutečnou. Výdrž je samozřejmě podle té nejslabší.
Jsem zvědavá na životnost těch Lionek.
Jak píše Jajka o foťáku a vodě… Svého času jsem zakoupila kompatíka „podvodníka“ a na výletech či dovolené tam, kde ostatní své digitály kvapně ukrývají, já hrdě tasím. Některým fotografům se rovněž dělá fyzicky nevolno (trochu škodolibě a pod záminkou osvěty je maličko mučím), když po podhladinové akci nechám máčet foťák v kýblu, aby se odsolil… (chuckle)
(rofl) (rofl) (rofl)
Zvlášť Jadran je v tomto směru výživný – vápenné soli jsou vápenné soli… Po výpravě koupu ve slabém octovém roztoku (rofl)
Ha, konečně jsem dnes dospěla k pecku a on je dnes zrovna jakkel!! Díky za parádní „výcuc“, naprosto jasný a logický. Jakeli, budu-li jednou kupovat nový foťák, budu Tě prosit o pomoc, mohu (blush) ?
jasně
OT – týno týno, ani nevíš, jak jsem souhlasila, když jsi psala o státnicích a svém odkládání.
Já se dnes od dvanácti hodin snažím začít psát diplomku…TAKŽE jsem odstrojila stromeček, uklidila ozdoby, stromeček vynesla k popelnicím, zametla celé schody, vyluxovala byt, dala prát už třetí prádlo (předchozí proklepat a pověsit), do toho jsem si pouštěla Bruckenrovu 4.symfonii, pak jsem si umyla a vyfénovala hlavu a před chvílí jsem si umíchala campari s džusem a sedla si k počítači. Od doby, co jsem si sedla k pc, tak jsem vygůglila kvalitně nahraného Poustevníka od Bedřicha Nikodéma, stáhla si ho do telefonu, teď si stahuji CD Nohavici Pražská pálená a čtu Zvířetník. (think) (whew)
Přitom tu diplomku mám 15.3. odevzdat svázanou a nemám ani čárku. Ach jo (tmi) (dance) (o) (o) (o)
takže tvůj vygruntovaný domeček oproti státnicovým otázkám VEEEEEELMI chápu (angel)
🙂
teeda týno, teď jsem ale dočetla včerejší komentáře a fúúúúú (whew) …lustr naštěstí nemáme…
Chachá, jestli si někdo myslí, že se zašitou hnátkou se učím-prdlačky šéfová, čtu si už podruhé návod na foťák 😀 .
Ale včera jsem se přemluvila, násilně donutila a přečetla jsem si celkem 7 otázek. Dnes v noci mám v plánu aspoň tři.
A pravda, já psala jen bakalářku, ale ač jsem měla vyfoceno, zakresleno a popsáno všechno z terénu, tu literární a popisnou část jsem dopsala (celá zoufalá) dva dny před odevzdávacím termínem a svázat se to taky stihlo jen tak tak.
Takže, chápu tě, převelice (nod) . A to mám choutky ještě pokračovat ve vzdělávání a jít na další dva roky do školy, ale Ferda je tak trochu proti a radši prej další dítě :O . Ale zas je fakt, že ke své práci nepotřebuju ani tuto školu, to já si jen chtěla sama sobě něco dokázat. Tak já vám nevím, přátelé, mám být chytrá 8-| nebo radši plodná (fubar) ?
mám pocit, že ty zvládneš obojí (chuckle) Mimochodem vedu na bakalářku studentku (tedy momentáleně má přerušeno), která má předškolní dítka – ČTYŘI !! a žádná dvojčátka…
Pokud při mateřské zvládneš studovat… proč nee. Mám tak nějak pocit, že nešidíš školu ani rodinu (wave) a že to navazující bys zvládla taky
Snažím se nešidit. Když jsem dělala přijímačky, tak jsem byla samostatná jednotka. Sotva jsem nastoupila do prváku, tak jsme si uhnali Áňu-take prvák těhotná, druhák s miminem, třeťák s trochu větším miminem a navrch těhotná, místo státnic v řádném termínu výlet do porodnice.
Největší rozdíl je mezi žádným a jedním dítětem, mezi jedním a dvěma už takovej rozdíl není 😀
xerxová víš jak jsem se tě ptala na nekomunikujícího vedoucího? Tak mi na konci října odpověděl na maily z dubna (rofl) pak jsem stejně nebyla schopná se s ním na čemkoliv domluvit, tak jsem téma úplně změnila a vybrala si jiného vedoucího. 🙂
😀 co vlastně studuješ za obor? chytrá jsi tak jak tak a co se vzdělanosti & plodnosti týče, tak já dodělala bc.2006 a mgr. jsem si dala od 2009 (think) a myslím, že jestli studuješ bc u dvou dětí, tak mgr. u tří je už nepatrný rozdíl (rofl) (dance)
regionální rozvoj a veřejnou správu na provozněekonomické fakultě hnojárny v Suchdole. Ale zrovna toto mě nadšením nenaplňuje, byla to volba impulzivní a veelmi kompromisní. Pokračování mám vybráno na lesárně tamtéž. No, uvidíme (tmi)
třeba to zvládeš i s těmi 4 dětmi, jak se nahoře zmínila Xerxová (chuckle) (rofl) (rofl) víš, že ona má vždycky pravdu (rofl)
No to né, na 4 děti nemám morál ani místo
tak slevím na 3 děti a štěňátko slovenského čuvače (dog) 🙂
Náhodou, ten už má i jméno, bude to Cymbelín. Ale k tomu potřebujeme jinej domeček 🙁 a to hned tak nebude
tak jsem si právě uvařila kafééééé (vzpomínka na brouka 8) ), pověsila 3.pračku, dala prát 4. a při té příležitosti mne napadlo, že bych si mohla nabarvit obočí 8-| hoďte na mne probůh deku (headbang) 🙂
Kam se ti tolik prádla vejde? My sice máme v domě sušárnu, ale při dvaceti partajích je to dost boj 🙂
mám dva rozkládací sušáky 🙂 První pračka byly ubrusy a ubrousky (předvánoční a vánoční) – barevné na 30st. druhá pračka bílé košile s předpírkou na 40st. a snadné žehlení 🙂 třetí pračka byly různobarevné modré košile bez předpírky na 40st. a snadné žehlení 🙂 a čtvrtá pračka je černé bavlněné prádlo na – rychlý intenzivní program, velmi odstředit, a to hodím do sušičky (handshake) a je hotovo 8)
Pod dekou to obočí ale neuvidíš!
…obočí jsem si rozmluvila, to je na hodinu, a to bych si už neomluvila (punch)
tak aspoň dodělávám ještě dvě práce do školy, zjistila jsem, že na diplomku mi toho ještě docela dost chybí (ale i to je velký pokrok!!) – potřebuji ještě dvě knihy (dokonce vím jaké) a taky bych se měla mrknout na VŠE na už hotový diplomky, na moje téma tam lidé psali (bodejť by nepsali) a nechat se trochu inspirovat…
No vidíš, inspirace je dobrá věc. To já si vybrala téma, na které ještě nepsali, takže okukovat jsem neměla co
asi znáš http://theses.cz/ dá se tam krásně prohledávat a i se inspirovat…
Jakkeli, bezvadně shrnuté téma, díky!
Ještě mě napadla jedna věc, podle které jsem se nakonec rozhodla – baterky. Měla jsem čerstvě koupenou nabíječku a nové AA baterie, když se vykoupal původní foťák (eh, blahé paměti 😛 ), takže při výběru nového jsem sáhla po stejném nabíjení. Hmm, jsou oproti lionkám těžší. Ale docela mi vyhovuje, že když se i záložní na výletě vybijí, lze poměrně snadno opatřit jednorázovky.
Článek je nějaký infekční, vyvenčila jsem dneska díky němu po delší době foťák http://louk.rajce.idnes.cz/Par_zimnich/
Louk to jsou krásné fotky!! Ale říkej jim zimní jak chceš, na mne z nich dýchá jaro 8)
Louk, moc hezké fotky. S bateriemi máš také naprostou pravdu. U prvního foťáku, Casia, jsme měli jak lionky, tak se tam dali dát i AA, což byla také výhoda, pokud nebyla po ruce elektrika na dobití 🙂 .
Hezké fotky, hezká krajina, hezký Pedroň (nod)
Na koupel v Blaťáku si dobře vzpomínám… na tu podivnou smsku, co mi Zdena poslala… o koupání, pijavici, o konci foťáku… a já nějak nemohla pochopit, cos to za těch pár chvil od mého odchodu všechno stihla (tmi)
Moc hezké fotky, zejména 7 s Pedrem, jak do atlasu psů. 🙂
Pro kvalitu fotografií je v první řadě rozhodující plocha čipu. (Čím větší, tím lepší). Jenže přesně tento klíčový údaj se velmi těžce shání. Není divu. Výrobci i prodejci velmi dobře vědí, že pokud chtějí prodávat, musí klíčové údaje když ne utajit, tak alespoň dobře uschovat Výměnné objektivy? Pro profesionála, který se fotografováním živí nezbytnost, pro všechny ostatní postačí jeden ,,ultrazoom“ optimum je kolem 12. Naprosto nezbytný je ale v případě zoomovacího objektivu stabilizátor. Kvalitní fotoaparát by měl mít optiku se světelností alespoň 1:2,8 a solidní zadní displej; hledáček, pokud není optický, není dobrá volba. U optického hledáčku se zase může stát, že to, co v něm uvidíte, bude o něčem úplně jiném, zejména za umělého osvětlení, nebo špatných světelných podmínek, než výsledná fotka. Takže pro většinu z nás bohatě postačí lepší kompakt, pro maximalisty to, čemu se říká zrcadlovka bez zrcátka. Rozměry přijatelné, byť ne kapesní provedení, váha nižší, než zrcadlovka, rozdíl v kvalitě fotografií (v porovnání se stejně drahou zrcadlovkou) naprosto nulový.
K té velikosti čipu je to pravda. Čím je větší čip, tím jsou větší jednotlivé pixely a fotka je lépe prokreslená. Dole o tom psal už Míla. Ultrazoomy až tak nepreferuji, ono ne nadarmo se dělají stále objektivy s krátkým rozsahem zoomu a taky objektivy s pevným ohniskem. Čím je ten rozsah zoomu menší, tím lze udělat objektiv kvalitnější.
To je pravda pouze částečně. Kvalitní konstrukce objektivu snese změnu ohniska bez újmy na kvalitě, jenže je to o počtu čoček, váze a také ceně. A 12x optický zoom se konstrukčně zvládnout dá.
Optický hledáček je skvělá věc (y)
Jak kdy a jak na co. Já ho nepoužívám a nijak mi nechybí a to jsem fotil přes dvacet let s Prakticou. Dnes mám ,,kompakt“ Panasonic DMC FZ 20 a jsem s ním naprosto spokojen. Zamířím na scénu, poladím zoom, pokud je to třeba a stisknu spoušť. Všechno ostatní nechávám na automatice, jediné, co dělám ručně, je aktivace blesku, pokud je málo světla. Podívám se na displej, jak fotka dopadla a pokud nejsem spokojen, dám si repete. Takže jde spíš o zvyk
Ještě bych dodal: K Praktice jsem měl, kromě základu (Pentacon Elektric 1,8/50) ještě tři další objektivy, přídavný blesk (Mecablitz automat) a mezikroužky. Byla toho plná brašna a bylo to zoufale těžké a nepohotové. Dnes mi to vše zvládne jeden fotoaparát s jedním objektivem. Vestavěný výklopný fotoblesk má LED diody, takže nepatrná spotřeba a žádné čekání, až se nabije kondenzátor. Jediné, co mám navíc je náhradní baterie a náhradní paměťová karta (4GB). ,,Profi“ to není, ale kvalitní fotky (A4 bez problémů) to udělá a víc nepotřebuji.
O.T. – poradíte? Jsem si koupila klobouček (makeup) (chuckle) a potřebovala bych náhradní hlavu, na kterou bych ho narazila, když ho nemám na hlavě já. Kde se takový věci seženou?
Já mám krabici na klobouky. V případě nouze bych zmuchlala do velké koule noviny a narazila to na to. Jo a takový ty prsa a hlavy z plastu na vystavování věcí jsme viděla prodávat v takových těch velkých asijských tržnicích, kde spousta z nich funguje jako velkoobchod. Ta vaše pražská se jmenuje Sapa nebo tak nějak.
Zkus si vygůglit potřeby pro aranžéry. Dále bývají v parukářstvích, kde si ji může klient i koupit na paruku.
kloboučku je lépe v krabici, nepráší se na něj…..věř zkušenému….po sezoně je okartáčuju,napařím potítko,vezmu ho přes plátýnko v octě žehličkou (to potítko) a po uschnutí klobouček uklidím do krabice…..v krabici mám kromě klobouku silikagelovej pytlík a kousek mýdla…. (wait)
Praha 10 Hostivař, Plk.Mráze 1182, přízemí budovy Albert, bus č. 154, 271 a 183 – Gercenova. Cena 1 hlavy z pěnového polystyrenu je Kč 130,-.
Zano, klid. Hlavně když ještě nepotřebuješ náhradní hlavu jako takovou 🙂
;;) (chuckle) (clap) (clap) =)) ;;)
Ty máš starosti (chuckle) . Ukaž model! 🙂
Doprčic. Sem čistila komp, no (blush)
Hele, ale přejít do anonymity – to není špatnej nápad! Hned to prubnu!
To je nápad! By mohlo dojít i na štěpný rým… Třeba:
Koupalo se jednou štěně,
v bublinkaté pěně.
Točilo se do kola,
bylo v pračce, potvora.
V prádle tiše spinkalo,
a pak z toho blinkalo.
(neznámá autorka z netu)
Ale vsadím se, že ten štěpný o exrementu sem nedáš. Ani anonymně.
Děkuji dobrým lidem za radu (inlove) , už jsem si to napsala.
No a vy ostatní – však ono na vás taky dojde (rofl) (rofl)
Myslíš? Nicméně: Kdo jinému jámu kopá…
Jasně, kdo jinému jámu kopá, až se ucho utrhne (wasntme)
Dobrej článek (y) .
Když jsem si kupovala foťák, byla to naprostá náhoda. Synek se v tom tehdy ještě tolik neorientoval (a taky, přiznávám, se mi nechtělo dělat blbou 😀 ). Měla jsem zkušenost s jeho starším digitálem, taky Olympusem. Tak jsem chtěla Olympus. Našla jsem, že uvádějí na trh novej foťák a usoudila jsem, že ten potřebuju.
Byla jsem na nákupu ve výborným krámě, dali mi foťák do ruky, nechali vyzkoušet… stejně jsem nevěděla na co koukat a kde 😛 . Čeho jsem si všimla a co oceňuju a považuju za strašně důležitý – foťák mi perfektně padnul do ruky. Přitom jak je relativně velkej, se mi skvěle drží a jsem schopná fotit i jednou rukou.
Hm, ten návod bych si možná přečíst mohla (chuckle) .
Zano,
větší je mnohdy lepší. Příliš malé se už špatně ovládají a když je potřeba podržet trošku delší čas, tak to taky nejde – pohnou se
Mám na ženskou velkou ruku. Koukala jsem, když tu byla Marička, jakej má krásnej foťák (hihi, fakt růžovej :* – malinkej, roztomilej)…já bych ho musela držet pinzetou (rofl) (rofl)
Dneska jedeme k mým rodičům, mamka slaví narozeniny, co bude mít v úterý- ušila jsem jí dáreček, teda spíš dva dárečky: http://malcka.rajce.idnes.cz/Patchwork/#DSC00160.jpg
Ta kabelka je krááásná (inlove)
Moc krásné kabelky a tašky šiješ, jojo! (y)
Moc pěkný, Matyldo. Seš šikovná! Ale není nad psí deku 😀
Kdybych si vybírala foťák já, tak budu určitě postupovat podle Jakkelových rad. Ale u nás foťáky vybírá pánská část rodiny (můj muž, brácha, otec). Ti probírají různé webovky, pročítají fóra a pak se rozhodnou. No a já si stejně nejradši beru kompakt, protože se dá hodit do kapsy… 🙂 Poté, co mi synek vymazal unikátní fotky, jsem se je naučila i sama stahovat do počítače a tím u mě digitální kompaktík vyhrál.
Zdravím všechny. Tady v Polabí lehce mzne, ale jinak (sun) a vypadá to na pěkný den.
Jsem lama a výběr foťáku nechávám na dítku – nejdřív to byl malý Olympus (jsem líná se jít podívat na čísílko), teď mám malý Canon, kvůli šití ho stále válím na stole, takže to opíšu, je to A590. Kolik v tom je pixlí, to nevím. Když bylo zadání fotku o velikosti 1 MB, marně jsem tam to nastavení hledala, cestou pokus-omyl jsem přišla na to, že je nejlepší nastavit tam kdesi M2. (A pak jsem marně hledala, kde jsem to nastavila, abych to změnila.)
Mívala jsem stařičký foťák s harmoničkou a kdysi mi tatínek vysvětlil clonu a kam jakým kolečkem zatočit, ale to už je moc dávno. Teď na to nemám trpělivost. Dostala jsem jednou foťák, kde sis mohl vybrat doma-venku-sport-detail … no asi deset dvanáct věcí, tak mě to vztekalo, že jsem ho dala pryč. Jsem na nanějaké ladění moc netrpělivá. Chci fotit, ne si hrát s čudlíky, takže jsem věčně byla na nesprávném nastavení od minula.
Jakkeli, bezva článek (y) (clap) , ale pro mě věčná škoda. (blush)
Hihi, taková související pedla z rána. Přednosta dostal od Ježíška maličkou kameru Canon, abychom se stále nepřetahovali o foťák. Točil kočeny a ukazoval mi pak, že tam vrčí zvuk. Povidám „jasně, že vrčí, když se točí klikou. Protože když se natáčí, musí se něčím točit.“ A poslala jsem ho za strejdou Gůglem. Se zasmál, ale pak přišel s tím, že jo, že v kameře je motorek, proto to vrčí. Takže už jsem zase moudřejší. Ve foťácích se vynacházejí pixle a motory, o kterých však v jinak vynikajícím článku bohužel zmínka nebyla. (chuckle)
Přeju všem krásný den! (h)
Špatně jsi dávala pozor, Jakkel naprosto jasně psal, že některý maj pixlu hořčíkovou 😉 (rofl)
To bych si vyprosila! Já nemám pixlu hořčicovou, ale koksovou, motorovou. (chuckle) A v pixle mám další pixle, heč. (nod) (y) (wasntme)
loni jsem tohle řešila. Fotím často akvárka a fotky s mým starým kompaktem byla špatné. Škoda, že jsem si na tebe nevzpoměla, nakonec jsem našla jeden s dobrou světelností. Canon SX120. Světelnost skvělá,ale potřebuju školení na jeho manuální nastavování 😀
Dobré ráno všem z postele trojkocouří. Válíme se, jen maminka halt nevydržela a sáhla po počítadle a droze zvané Zvířetník.
Hezký článek. Srozumitelný i těm, jako já. Jsem na některé věci technický analfabet, foťáky patří do této skupiny. Takže musím mít něco automatického, jednoduchého, co bude, pokud možno, fotit samo, co se nemusí nastavovat a různě v tom vyhledávat vzdálenosti a barvy, světlo a jánevímcoještě. Nerozumím tomu a asi se toho už nikdy nedočkám, abych zvládala složitý foťák. Přiznám se, že jsem nepochopila ani návod! Takže jsem se kdysi rozhodla pro NIKON Coolpix a jsem s ním navýsost spokojená. Teď po pádu ze stolu na dlažbu se zasekl, ale nic podstatnějšího se mu nestalo. Takže mi specialista z NIKONu stáhl fotky na CD, kartu vymazal, foťáček odblokoval a kompletně prohlédl a zkonstatoval, že je naprosto v pořádku. Tak už jsem fotila pár zajímavých kocouřích portrétků a jedeme nanovo! Hurá! Ušetřila jsem. Ale hlavně fotečky zůstal, ty s Ríšou, uváděným do smečky – Bedo, dneska si je užiješ!!! Stále mi totiž na displeji svítilo oznámení, že karta je prázdná, ale paměť přeplněná. To bylo tím blokem po pádu, jak mi bylo sděleno.
Jinak když jsem u těch foťáčků, kdybyste někdo chtěl postarší POLAROID, ráda věnuji.
Léta jsem používala značku OLYMPUS, mám ještě 2 – na klasické filmy. Ale v ruce jsem je neměla už hoooodně dávno.
Takhl ejá mám Smenu-Viliu a Minoltu, al eobčas na ně i fotím…..jinak jsem si kdysi před odjezdem do Francie vybrala Finepix a jsem spokojená….
Jé, Karolino, ze stejných důvodů jsem si v listopadu u našeho skvělého pana inženýra fotografa vybrala taky Nikon – studenou pixličku. Poté, co mi v analogovém kompaktu už roky vyměňuje film, naznal, že nic složitějšího mi do ruky nepatří a že to přitom musí být chytřejší než já. A fotím, jako když hrom bije. Dneska se hodlám učit strkání fotek do počítače. Návodu rozumím málo, ale je strašně blbě napsanej. Jaksi se trochu vyznám ve stylistice a psaní odborných textů a tohle psal někdo s myšlením věru podivným.
Je-li to možné, radši si dám poradit, od jakkela nebo naší dvouleté Petry. „Babičko, ty ceš vidět vyfocenou Petušku u stomečku? To musíš máčknout tady a už to je hotový, vidíš, Petuška je tam!“ A byla a od té dopby to umím.
A 1+2 sou tři, to vím sama od sebe, héč!
Studuj, studuj – už na to netrpělivě čekám (clap) (inlove)
Bezva!
Setkávám se často se zjednodušujícím tvrzením, že buď Canon nebo Nikkon, to ostatní prý nejsou foťáky. Já, po zkušenostech, preferuji Panasonic – má totiž objektiv Leicu a ti je stále dělají v Japonsku, nikoli někde na zapomeném atolu v Tichomoří. Dobré zkušenosti mám s touhle značkou i při malém kompaktíku.
Ale jak píše Jakkel, chce to před nákupem pošmejdit po netu a přečíst pár recenzí a i diskuzí pod nimi – jeden se ledacos dozví.
Pěkně polopaticky podáno!!! Gratuluju! Snad bych dodal, že důležitější než množství pixlí, tedy bodů na snímači je jejich velikost. Čím je jednotlivý snímací bod větší, tím je schopen lépe a věrněji zpracovat světelnou informaci dodanou optikou, tedy objektivem. Jinak, ta fotka kinofilmové kamery mě připomíná můj první foťák made by Meopta, značky Vega.
No vždyť to taky Vega je. Výroba někdy kolem 1948. Pak se dělaly ještě Vega II a Vega III. V mém případě to byl foťák po dědečkovi, se kterým jsem fotil jako kluk. Dostal jsem i novou Ruskou Smenu, ale fotil jsem dál i touhle Vegou, myslím, že měla lepší obrázky.
Ještě k těm obrázkům. Já u nich měl původně popisky, které ale při konverzi do redakčního systému zmizely (envy) U toho prvního bylo, že je to kinofilmová Druopta Vega, co jsem s ní začínal, u těch druhých dvou porovnání velikostí kompaktu (vždy vpravo vpředu) a zrcadlovky (zbytek) ve vybaleném a zabaleném stavu. Tak aby bylo jasno, o kolik více toho člověk sebou nese 😀
Pardon, splet jsem si Meoptu s Druoptou. Ale po šedesáti letech to jde snad omluvit. Přesto su rád, že jsem tu „svoju“ Vegu po těch letech poznal. S kamarádkama a kamarádama to už je těžší…. A ty černobílé fotky v albech na Rajčeti, co doprovází články Vzpomnínek starého zbrojnoše jsou všecky dělané právě tou Vegou I.
Dyť je to taky dobrej foťák 🙂
P.S. Chvíli mi trvalo, než jsem poznal kdo je Mila (rofl) (rofl) (rofl)
Já měla taky Vegu, podědila jsem ji po mamince a po dědovi Kodak s harmonikou na filmy 6×9.
A byly z toho superfotky.
hezkou sobotu všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h) Tak se to Dede (a spol.) krátí, za 6 dní vyráží (wave)
Áno, áno… moc hezky napsané. U nás „bydlí“ malý kompaktík – ten nosím na výlety já, neboť ke Kosatce nic jiného nejde vzít (nosím ještě v ruce hadr na flusy a kolem krku vodítko a na zádech ruksak se sváčou) a velká zrcadlovka – tu nosí polovička – nic jiného nenosí, neb jeho fotoruksáček je větší a těžší, než ten výletní (rofl)
Jinak ti, co propadnou focení jsou hrozná sorta lidiček 😉 Pořád jim něco ke spokojenosti schází… tu sluneční clona, tu širokáček objektiv… Ale je fakt, že chodíme hodně, i dost velké kopečky zdoláváme a páník vše tahá a tím svoji fyzičku vylepšuje (nod)
Dneska páník odjížděl brzičko směr Morava – a když jsme vylezli ven, mrzelo ho, že foťák nechal doma. Úžasná noční obloha – jasno, měsíc skoro v úplňku, na východě dáma Venuše v celé kráse a celá zimní obloha jak z atlasu hvězd. A když jsme to s Betkou viděly, tak jsme vzaly vodítko a šly do lesa… krása, bylo moc hezky a kupodivu v půl šesté nikdo v lese není (chuckle) Kosatice si to užila – jen doma mám zase všude krvavá razítka. Ve čtvrtek prošla někde venku střepem (ona to vůbec na sobě nedá znát – nějaké kulhání se nekoná), včera byla doma a solidně se to zatáhlo (malá ranka, čistě řízlá, ale dost hluboká), už ani nekrvácela… ale lítání hrubým starým sněhem to zase otevřelo.
To je článek jak na objednávku. Moje minolta z druhé ruky usoudila, že ostré fotky už dělat nebude. Mám si buď trhnout nohou nebo to vydávat za umění. Pro případné šťoury – ne, netřese se mi ruka, a ne, nemám upatlaný objektiv. Tak se pozvolna začínám rozhlížet po dalším kompaktu z druhé ruky a hýčkám prastaré mjúčko, které má sice velké zpoždění, ale umím to s ním 🙂
Článek jako stvořený pro karolínu…taky se jí odporoučel foťák….. 😉