ROZCESTNÍK: Klokánie, země jako žádná jiná

Jak jistě většina z vás ví, tak jsme tu, na východu klokaního kontinentu, měli generálku na potopu světa. To nejhorší je snad za námi, ale voda se valí dál vnitrozemskou krajinou do Jižní Austrálie.

Aby bylo jasno, když velká voda, tak velká voda, tady se fšecko dělá pořádně. Buď tady deset let ani nekápne, nebo za noc naprší přes 300 mm na území rozlohou větším než Česká republika.

Nyní vody opadávají a vynořují se ty hrůzy co způsobily. Stávající odhad škod je v řádu desítek miliard klokaních dolarů. Navíc, tato hrůza nastala ve zdejším létě. Na severu v Queenslandu, v subtropech, je patřičné teplo, něco jako sauna a jinde také zima zrovna není. Naplavený sajrajt silně zaváňá a zároveň je líhní milionů komárů. A ne ledajakých. Jsou potenciálně schopni přenášet velice nechutné infekce, malárii nevyjímaje.

Také hrozí vypuknutí různých infekčních chorob kvůli jak znečistěné záplavové vodě co sebou vzala zdechliny a mnohde i obsah čističek vod, tak i znečistěné vodě pitné, kterou je nyní před použitím moudré po pět minut povařit. Takže ty správné radosti v místech, kde voda opadla, právě začínají. Mnohde bez elektřiny a telefonu. Takže žádná klimatizace a podusit se ve vlastní šťávě.

Nutno dodat, že jak v době záplav, tak i nyní byla a je koordinace pomoci postiženým příkladná a hlavně rychlá. Informovanost obyvatelstva „in real time“, tedy za pochodu, různými médii. Jen v TV na některých stanicích vysílali „updates“ 24 hodin denně. Evakuace lidí i dobytka v místech, kde to bylo nutné, probíhaly spořádaně a místa byla jasně určena. Jaksi to tu vše klape. Sice jeden rok vyhoří prostory velikosti Čech, aby druhý rok byly pod vodou, ale zdejší záchranáři, hasiči, policie, vojáci a v neposlední řadě desítky tisíc dobrovolníků to mají fšecko v malíčku.

Ausies jsou prostě frajeři! Radost pohledět jak jim to odsejpá. Nebyla zanedbána ani psychologická pomoc postiženým, aby se z toho snad nezbláznili. Vidět z několika metrů jak vám prudká voda odplaví vaše staré rodiče za duhový most moc stabilitě psychiky nepřidá.

Takže nyní čeká v místech která navštívila voda spousta práce na každého kdo je ochoten se zapojit do úklidu a obnovy. Stávající stav je přirovnáván ke stavu poválečnému, kdy bylo vše zničeno. Finančně pomáhá celá Austrálie, jak už tu je dobrým zvykem. Od federální a státní vlády až po místní správu, různé firmy a korporace až po penzisty a školní děti. A hlavně rychle.

Když se však na toto vše podíváme s odstupem, tak jen zjišťujeme, že příroda si jen doplňuje zásobárny vody. Jak na povrchu tak i ty podzemní. Posledních 9 měsíců – oproti dobrému zvyku sucha a horka – v Klokánii vydatně pršelo. Vyschlá koryta řek a potoků se postupně zaplnila, tato ale nestačila a voda se rozlila do nedozírných planin.

Minimální spád terénu způsobil takové záplavy, že nyní je pod vodou území, na které by se vešla Česká republika patnáctkrát. Všechna tato voda nyní pozvolna odtéká směrem na jih, kam se velká část Austrálie velmi pozvolna svažuje. Záplavy takto pomalu pokračují, jsou monitorovány, a ti které to postihne, zavčas upozorněni co je čeká a co by měli udělat.

Ostatně podívejte se sem – http://west3000.rajce.idnes.cz/Povodne_v_Brisbane_2011/

***

Vodou, až tam za nějaký ten měsíc doteče, se také zaplní ohromná jezera v Jižní Austrálii, která jsou povětšinu času nedozírné, oslnivě bílé, solné pláně, tak vhodné k překonávání rychlostních rekordů automobilů a jiných samohybů. Tam nastane další zázrak. Voda, která postupovala jakýmsi kanálem či spíše jen neznatelnou prohlubní v rovině bez konce, jménem Warburton Groove, která končí právě v jezeře Eyre, toto jezero naplní.

Voda se nevalí ale postupuje jen velmi pozvolna, neboť spád se nekonečně blíží nule. Přesto je masa vody zbarvena tak, jako okolní půda. Prach co se za desetiletí v poušti nashromáždil je vodou unášen do jezera, zrovna tak jako všichni živí tvorové, ryby ze vzácných tůní nevyjímaje. A tady nám začíná zázrak přírody a její tajemství.

Za těch skoro 42 let, co mezi klokany žijeme, bylo jezero Eyre naplněno třikrát. Nyní to bude počtvrté. Pokaždé když se naplní vodou, a nejen toto jezero ale i kterékoliv jiné v poušti, je jezero zanedlouho přerybováno. Ryb jsou neskutečná množství, avšak komerčně naštěstí nevyužitelná, pro velkou vzdálenost a obtížný přístup.

Voda je na povrchu sladká, sůl se drží u dna protože je těžší než natečená voda a ryby mají v této vodě spoustu obživy spláchnuté z patnácti set kilometrů pouště, množí se rychleji než králíci. Jezero se přímo vaří rybami a o těchto rybách a jiných vodních obyvatelích se člověku doposud neznámým způsobem dozví vodní ptáci tisíce kilometrů vzdálení.

A tak statisíce racků, různých brodivců, říčních orlů a pelikánů se vydá k tomuto zdroji potravy. Ryb je v jezeře tolik, že třeba jen pelikáni nevyvedou mladé jedenkrát, ale i třikrát, dokud jezero opět nevyschne. Ten závěr je pro člověka smutný, když tisíce mladých pelikáňat hyne hlady a nedostatkem vody. Vodní ptáci a dravci časem odletí a jezero se opět na 10 – 15 let stává nedozírnou, oslnivě bílou solnou plání, tak vhodnou k překonávání rychlostních rekordů.

Tímto způsobem se také postupně doplňují i zásobárny podzemní vody, které jsou též jedním z australských zázraků. Pod velkou částí australské pevniny je jakési podzemní moře. Vrstva, kde se voda nachází, se jmenuje aquafier. Zde voda prosakuje horninami, rozpouští a louhuje minerály po několik tisíc let, aby pak, o pár tisíc kilometrů dál, vystoupila z hlubin blíže k povrchu, kde byla lidmi navrtána ve formě artézských studní, ze kterých pak prýští obvykle horká a minerály nabitá voda. Na praní a k pití nic moc, připomíná kdejakou minerálku s hořkoslanou pachutí, ale v poušti, kde jinak není vody ani kapka, je to elixír života.

Bílý muž, jak už je u něj zvykem, tento podzemní vodní zdroj patřičně zneužil, místy i k zavlažování, a tak se mu podařilo z úrodné půdy vytvořit solnou poušť, kde nic nechce růst a zásoby podzemní vody snížit natolik, že hodně artézských studní přestalo samovolně vytékat a vodu je nutno čerpat. Takže nynější záplavy jsou odpovědí přírody, která si vlastně doplňuje zásoby vody, pokud ovšem nebudeme brát vážně teorie meteorologů o La Nině, co to prý všechno zavinila.

Panující vlhko svědčí i buši a veškeré havěti co v něm žije. Flora a fauna se rozbujela měrou nebývalou. Hmyzu, pro průměrného Evropana ve své většině exotického a odpudivého, je neúrekom. Na každém metru čtverečním jsou nejméně 2 pavučiny, do kterých se jeden, pán či pes, obvykle zamotá. Pokud to jsou ta „konstrukční“, velice pevná vlákna co pavučinu drží v prostoru, tak to ještě jde. Ale když se jednomu na xicht přilepí ta lovná část vláken opatřených lepidlem, tak to potom je ta pravá lahůdka.

Mravenců, brouků, motýlů a můr jsou tu celé spousty. A protože je všude plno zeleného, tak i ve stádech klokanů je plno joeys, jak se tu říká klokáňatům. Ovšem všelijaká jedovatá žoužel nezůstává pozadu a tak je třeba při pohybu bušem zvýšit ostražitost. Hada či hadici je lépe nechat odplazit, jinou, obvykle též jedovatou žoužel také, a hmyz včetně much a komárů je nejlepší ignorovat, tak jako zdejší domorodci. Jinak by se z těch mračen dotěrných much jeden zbláznil. Mně opravdu v buši nic neschází. Spíš naopak. Když jsem příliš dlouho doma, tak mě to pudí ven.

***

Flora také nezahálí. Letošní jaro bylo hrou barev. Bujně kvetlo kde co, i kytky, které v době sucha nekvetou a šetří si vodu na přežití. Dokonce ani největší kvetoucí rostliny na světě, blahovičníky, tedy eukalypty, nezůstávají pozadu. V jejich korunách se ve větru komíhají husté letorosty, obalené čerstvými listy. Avšak listy kopinatými, na evropský vkus tuhými a štíhlými a stín téměř neposkytujícími.

Blahovičník tu je jakousi zásobárnou vody, kterou si v době vlhka nacucá do kmene, větví a kořenů a pak ji úsporně využívá, když neprší. Proto se také eukalypty vysazují tam, kde je třeba vysušit příliš mokrou půdu. Nasátá voda z půdy se ale někam musí uložit a tak milé gums, jak se zde lidově eukalyptům říká, nabývají na objemu. Docela neomaleně tloustnou. Na štíhlou linii nedbají.

A tak mnohé ze šesti stovek druhů co tu rostou, se začnou svlékat z kůry, která jim začala být těsná, jako hadi a hadice z kůže. Takže na větvích a kmenech visí cáry staré kůry a tyto září do krajiny novým kabátem. Pod stromem je hluboká podestýlka ze svlečené kůry, tak vhodným palivem v době sucha když zase přijdou požáry buše.

Ještě bych se rád zmínil o jednom stromu, či keři. Je to opět pro Evropana rostlina vzhledu podivného. Banksia. Vyskytuje se zde ve zhruba 170 druzích a patří do rodiny proteí, tedy Proteaceae. Roste jako strom, v případě Banksie Integrifolia a Banksie Seminuda je až 30 metrů vysoký, a nebo jako keř, někdy i velice malý, jako Banksia Gardneri. Tady kolem nás v horách roste převážně Banksia Serrata. Vzhledem to je sukovitý, samorost připomínající strom, někdy až 15 metrů vysoký. Jeho listy, leskle zelené, mají pilovité okraje, odtud její název Serrata, a na omak tuhé jako tvrdý pergamen.

Avšak právě nyní, když je dost vlhka, tak i tyto stromy nasadily letorosty a květy. Mladé listy jsou světle zelené, měkké, ohebné, jemnými chloupky opatřené a sametové na omak, aby když dospějí, zhrubly do téměř plechové tuhosti. A to takové, že je možno se o ně na nechráněné části těla i pěkně poškrábat. Květy jsou jako svícny, o průměru kolem 4 cm a až 25 cm vysoké, žlutozelené, aby později zhnědly a vytvořily nepříliš vzhledné chlupaté kužely, ve kterých jsou ve svých ohnivzdorných a tvrdých tobolkách semena.

Tyto tobolky se otevírají až projdou ohněm a kouřem, který podporuje klíčivost semen co pak vypadnou. Takže bez ohně a kouře by se ani nerozmnožily. Kužely s tobolkama se také zpracovávají v dřevěné umělecké předměty. Mají zajímavou texturu.

Dospělý strom má ohnivzdornou kůru až 6 cm tlustou a izolující jako korek. Na kořenech má tak zvané lignotubery, tedy jakési škrobové zbytnění, které vypadá jako otok kořenové koruny. Lignotuber umožňuje banksii která má ohněm zničený kmen opět vyrašit z pupenů které jsou na tomto lignotuberu. Takže Banksie i když zcela shoří, tak za pár týdnů vyraší ze země a roste dál. Banksie je prostě rostlina perfektně adaptovaná zdejšímu prostředí.

Další fotky najdete zde http://hillbilly.rajce.idnes.cz/Vlhky_rok_v_australskem_busi/

Aktualizováno: 17.1.2011 — 21:31

35 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Nazdar Georgi, …Dalsi vynikajici clanek o australske prirode! Odkud to vse cerpate, to nemuze byt vse z vlastni zkusenosti? Ja se take pred kazdou cestou informuji – zajima me dejepis, zemepis a zemedelstvi. Presto jeste spoustu nejasnosti musim vyhledavat na miste, v Australii ! Nejlepsi v tomto ohledu bylo stare vydani Atlasu Australie(1974) od Reader’s Digest. Vy ale musite mit jeste nejaky lepsi zdroj. Jedna nejasnosti : Roste tam miliardy blahovicniku, ale strasne pokrivenych, tak, ze se nedaji vyuzit. Presto tam nekdo dokazal vypestovat i prime a rovne a z tech se uz nechaji vyrobit i telegrafni sloupy. Jak to delaji? O outbacku jsem vedel, ze je tam dost artezske vody, ocekaval jsem take vedra pres den a pres noc teploty u nuly. Na zadnou zimu jsem tam ale nenarazil,ani pres noc. … Jinak tu vodu v SA upotrebi. Videl jsem Murray v Mildure u jezu a moc vody tam tedy neprotekalo a to navzdory destivemu jaru. .. Tech dotazu bych mel vice, zrovna si ale nemohu vzpomenout. Tak az nekdy jindy, zatim hodne zdravi do Noveho Roku ! Josef

  2. Milý Georgi, samozřejmě že sleduji zprávy,ale přesto jsem čekala Váš článek a Váš popis události. Vůbec jste mě nepřekvapil (shake) Váš popis a postřehy jsou úžasné jako vždy. Díky. (nod)

  3. Zase ty naprosto jiné dimenze – patnáctkrát než my větší pomalá voda, ze které se v solné poušti narodí ryby a ptáci. (h)
    My, co žijeme ve městech, se někdy zlobíme, že moc prší nebo svítí sluníčko. To jen člověk, který žil hodně venku, od začátku ví, že je to tak správně.
    A z polepšeného Habsburka mám ohromnou radost! (y) Mávám k protinožcům a zdravím a objímám milou Mílu. (h)

  4. Georgi, on je to asi takovej přírodní koloběh, že?
    Ovšem to lidský trápení… a ty škody…
    Čtení od tebe je vždycky chytrý a rozumný, psaný člověkem, co tu zemi má rád.

    1. Zano, s dovolením se zavěsím. Líp bych to určitě neřekla.
      Jo a fotky – ty jsou fascinující. Díky, George.

    2. Ano, také se pověsím semhle. Kdysi jsem četla detektivku o Napoleonu Bonaparte a ten případ se částečně řešil na dně vyschlého jezera Eyers. Nu a potom je popisováno, jak tam pomalu začala záplava. Vím, že už tehdy mě to celé fascinovalo.
      Příroda je prostě neopakovatelná a úchvatná.

  5. Georgi, jako obvykle nesmírně poutavé vyprávění. Myslím, že až při tomto článku mi došlo, jak to má příroda v Austrálii dokonale vymyšlené. Prostě i taková povodeň k ní patří. To si jen my lidi myslíme, že by to mělo být jinak. Austrálie tu velkou vodu holt potřebuje, aby naplnila jezero Eyre a asi i některá další, kde vzkypí nový ohromující život, aby doplnila zásoby spodní vody…. Ty rozměry jsou pro mě ale nepředstavitelné, u nás to bohužel vyvažuje hustota obyvatelstva.

    A k těm přehradám jak napadlo Finroda Felagunda ….. asi řeky v Austrálii jsou v hodně velké rovině a přehrady by se blbě stavěly (asi není mnoho vhodných míst), ale především hlavní úloha přehrady nespočívá v protipovodňové ochraně, ale jako zdroj vody nebo pro výrobu elektřiny (k čemuž by potřebovala asi větší spád než se dá najít v Austrálii). Často jsem si s tátou o přehradách povídala (pracoval v podbabském hydrologickém ústavu) – hlavně o vltavské kaskádě. Ty naše přehrady jsou navržené, aby bez problémů chytily tak 10letou povodeň, s každou jinou budou mít problémy. Nakonec mnohem více vody dokázala zachytit třeboňská rybniční soustava než celá slavná vltavská kaskáda. Ono totiž není jednoduché hýbat s hladinou vody – může to poškodit vlastní hráz i prostředí okolo a ke katastrofě pak nemusí být daleko. Jako malé mi táta vyprávěl, jak v případě velké povodně se pak přehrady upouštějí v režimu „bez ohledu na koryto“ – tenkrát mi to znělo jako pohádka, ale praktickou ukázku jsme viděli v roce 2002. Bez ohledu na koryto holt znamená bez ohledu na cokoli, co vodě stojí v cestě, protože hráz už to stejně neudrží. Také jsme si s tátou povídali, jaké by to bylo kdyby ruply třeba Slapy – voda by šla až na Václavák a to dost rychle. Tak je asi lepší o ty hráze dobře pečovat.

        1. Někteří lidé mají úžasnou paměť – Ygo (y) (y) (y) tleskám (clap) . Našla jsi to perfektně. Jak je vidět, vhodná místa na přehradu se najdou i v Austrálii a já bych si měla nasypat popel na hlavu. Nicméně počítám, že taková přehrada, aby chytila tu nynější australskou vodu asi neexistuje a možná i ta australská půda tak nějak historicky počítá s tím bahýnkem, které se vytvoří. Teď ovšem přemýšlím, kde má přehradu Brisbane .

        2. Jo tak jsem se na to drobet podívala. V zásadě platí, že žádná přehrada není tak velká, aby zabránila opravdu velké povodni. U Brisbane jsou přehrady celkem 3 a jejich celkový objem je 1.831.740 mil. ML (ML= milionů litrů?? nejsem si jistá – všechno mají v metrech, tak snad to nejsou nějaké galony). Z toho Wivenhoe Dam má 1.239.274 ML, Somerset Dam 379.776 ML, North Pine 214.307 ML. Tyto přehrady jsou momentálně úplně plné – Wiwenhoe ze 100%, Somerset z 99,8% a Horth Pine z 99,6%. Tudíž nedrží vůbec nic a voda teče jak chce. Nicméně Brisbane na povodně čas od času trpí – poslední větší povodeň tam byla v roce 1974, před tím ještě větší v roce 1893. Mezi tím bylo několik takových středních povodní. Kam se zařadí tato? Tipla bych někam k těm z 19. století. Tenkrát byly častější. Viz zde:
          http://www.bom.gov.au/hydro/flood/qld/brochures/brisbane_lower/brisbane_lower.shtml

          A proč se mě dnes drží 13?

    1. Alpi,
      já u jedné kaskádové přehrady bydlím, té nejstarší na Vltavě, ve |Vraném nad Vltavou. A když píšu bydlím, tak ji mám opravdu 30 metrů před domem. To znamená, že bydlím nahoře na „jezeře“ … voda teče dolů ku Praze. Je to spíše menší vodní dílo, ale i tak je to monumentální stavba. Má překrásnou historii a protože manželův rod jsou kluci všechno „vodníci“, tchán totiž od samého začátku jako inženýrskej pracoval na Slapech a oba jeho synové se potatili, mám přehrady troufám si říct zmáknutý. Že Slapy rupnou netřeba se bát, ne tedy nějak nenadále, v Hollywoodu by to asi zmákli natočit, ale jinak je dost složitý vyrobit takovou trhlinu, aby se voda „opřela“. Kdysi jsem četla knihu od Scortii a Robinsona, myslím, že se jmenovala Přehrada…možná Hráz a tenkrát jsem zapochybovala a pánové ze mě měli srandu. Při povodních v roce 2002 se hladina mezi vrchním jezerem a dolní řekou úplně vyrovnala – rozdíl je 9m – prostě tekla řeka rovně, jak kdyby tam to dílo nebylo. Tedy povodně se nás týkaly bezprostředně, ale neohrozily nás. Letos nás po 50ti letech čeká vypuštění jezera a jeho kompletní úklid. Přiznávám, že jsem zvědavá, co všechno řeka schovává. A ještě jeden zážitek. Rok už si nepamatuji, ale jako každý rok šly ze Sázavy kry, tentokrát, ale spojené s prudkým odtáváním a ještě dešti na horním toku. Sázava tekla jako pominutá, spolí ve Vraném byla otevřená, aby vše dobře probíhalo. V řece je velká spousta ryb, především těch kaprovitých, v tom hukotu a kalné vodě ztrácely orientaci a byly strhávány proudem na takzvané hrubé česle – to jsou zábrany proti velkým předmětům, před vtoky k turbínám, pak ještě následují jemné česle. Na hrubých česlích byly tuny udušených ryb. Tomu člověk nedokáže zabránit, tedy kromě toho, že tam neměl stavět přehradu. Tenkrát hrázní tahali ven tak velké kapry, že se celý jeden kapr nevešel na „tučko“ – koukal mu ocas i hlava. Přiznávám byl to hodně smutný pohled, ale zároveň i fascinující. Neměla jsem tušení jak velké ryby v řece žijí. No a řeka ? Nevzpomínám, že by rybáři naříkali, že ve vodě nic není, když se Sázava zase uklidnila. Tož tak. Tak neboj. Na diskuzi asi je jak hodně jsou vodní díla ekologická. Každý bude mít svou pravdu. Já jsem jejich stavbami fascinována i když chápu, že zásahy do krajiny při tak mohutných stavbách jsou problematická. Ale zároveň si myslím, že pokud nejsou nesmyslně megalomanská, krajině a člověku dobře poslouží.

  6. Mily Jiri, opet vynikajici. Myslim, ze nejlip to vystihla dole Sharka68 – s pokorou a pychou. Ja bych snad jeste jen dodala – a s moudrosti. (y)

    1. Máš pravdu Hanko – i mně se moc líbí, jak moc má George (inlove) Austrálii rád – moudře, s nadhledem, bez iluzí a přesto dokáže vidět to všechno pěkné, co tam je, aniž by ignoroval potíže, které tam samozřejmě také jsou. A není to slepá víra, George stále zkoumá, hledá, nachází a snaží se porozumět. A díky němu mnohé dokážeme pochopit a poznat i my. Díky moc, milý Georgi (h)

  7. Georgi, Bravo !!! Parádní článek. Vaše logické propojování mi tolik připomíná knihu od Jiřího Sádla Krajina a revoluce. Říkám si v ní často. Třeba ji také znáte. Vše souvisí se vším a rovnováha nemusí být okamžitá, alespoň ne z našeho pohledu. Nicméně je. Opravdu skvěle napsáno. Co dělají Habsburci, a jak se spí v garáži ?

    1. V garáži jsem s Habsburky spal týden. Teď jsou v pohodě. Maxovi jsme změnili večerní režim a zatím je ten nejhodnější a nejposlušnější pes pod sluncem. A nebo to tuší, že měl na mále.

  8. Georgi, moc děkuju za článek. Ani nevíš, jaká je úleva číst něco takového po těch zdejších zprávách od vás, co se točí hlavně kolem žraloka v Brisbane. Žraloka sice polituju (lidi samozřejmě taky), ale od Tebe se člověk něco OPRAVDU DOZVÍ (y)

  9. To je úžasný článek. A ukazuje, že příroda to má zmáknuté včetně katastrof. Je pravda, že jak povodeň, tak požár spousta zvěře nepřežije, ale nakonec je to jen koloběh života a bez povodně by vody a vlastně ani toho života nebylo.
    Je to děsivé, když to sledujete v televizi, ale asi to musí být. A člověk prostě jen stojí přírodě v cestě. Jen si říkám, jak často jim tam voda sebere dům? Kolikrát ho postaví znovu, než se rozhodnou odejít? Jenže Země je přelidněná a dost zdevastovaná a těch míst, kam by se dalo odejít je čím dál méně. A přesto je Austrálie krásná!

  10. Žádný neporučí větru – dešti. V tak těžkých časech vykrystalizuje každá lidská povaha. Moc na ty těžce zkoušené kraje myslím. Asi jsem od r. 2002 nezapomněla.

  11. Pěkný článek, Georgi! Říkal jsem si, jestli by nestálo za to udělat nějaké přehrady (teď je vody moc a pak jí zase bude málo), ale ta horka v Austrálii budou beztak taková, že by se ta voda mohla spíš odpařit, než by se dala využít, ne? Jinak ty ryby, to musí být něco – dá se tam chytat i něco pro lidi jedlého, byť nekomerčně, jen tak sportovně, s prutem?

    1. Ty ryby by se nemusely chytat prutem, ale prostě sklízet, tak jak to dělají pelikáni. Stačilo by podběrákem ve vodě jen máchnout a hned by bylo 10 kg ryb. Akorát je problém jak se tam dodstat a neutopit se v bahně. Snad to provádět z helikoptéry a nebo se tam zabydlet na rok na lodi……

  12. Jako vždycky, skvělé!!! A Ausies mají mé veškeré sympatie. Držím palce, ať se s tím brzo vypořádáte. A je mi moc a moc líto těch, kteří to odnesli nejhůř. (rose2)

  13. Povodně jsou děsivé jestli jsou v létě,na Moravě nebo třeba v Jižní Americe.Je mi zle když se dívám na ty snímky a bojím se pohledu na mrtvá zvířata co neměla šanci.Lidi přece jen někam vystoupají,třebas na střechy domů,ví se o nich,že tam a tam někdo žije,hledají se.Doufám.Ale psa,koně,kocoura,slepici nikdo v tu chvilku nehledá,snaží se zachránit svůj holý život. Snad ještě horší v zimě..

    1. No, na domácí mazlíčky se tady prosím myslí.. V jednom městečku, kde se všichni měli evakuovat helikoptérami, lidé odmítli nastoupit, když jim nechtěli dovolit, aby se s sebou vzali své domácí mazlíčky. Nakonec mohli nastoupit do helikoptér i oni… Tak to tady chodí. A byl tady krásný článek o koních jedné rodiny, jak své koníky zachraňovali. Mysleli víc na ně než sebe a svůj majetek…

  14. Zvláštní, že i ty povodně mají svůj smysl… v krajině, kde je mimimum zásahů člověka, asi ano.
    Na webu australských piškvorkových dam pořádají akci pro vytopené- pro ty, co jim voda všechno vzala, dělají balíčky, aby mohli začít se svou ruční prací. Jsou tam jehly, nůžky, vyšívací bavlnky, paklík látkových čtverců na patchwork a jehelníček. Celé zabaleno do pouzdra. Distribuují to přes místní spolky v postižených oblastech. Je hezké, že někdo myslí i na to, že si ty ženské chtějí i odpočinout, když celý den bojují s horory…

  15. Georgi, popisuješ to s takovou pokorou a pýchou….píšeš o zrození a smrti, o tom, co je mezi tím, ať je to jakékoliv, je to život a všechno má svůj smysl…děkuju. (h) (y) (rose1)

  16. parádní čtení – příroda má spoustu tajemství (nod) , a i povodně i požáry do ní patří (nod)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN