PSI: Denisův první rok

Náš Denis, český strakatý pes, mě tuhle šťouchnul čumákem do nohy. Že prý má stížnost. Prý pořád sedím u toho Zvířetníku a čtu si o cizích psech a snad dokonce i kočkách a různých nepodstatných záležitostech, a kolik článků bylo na Zvířetníku o něm? Jeden!! – Tak dobře, dva, ale v tom prvním se objevil až na konci. A vůbec, jeden nebo dva, a dál jako nic? O tak vynikajícím a zajímavém psu??? Dobrá, Denoušku, uznávám tvoji reklamaci a slibuji, že napíšu pár postřehů z tvého prvního roku.

Výstava

Strakáčů je stále ještě relativně málo, i když krize, která jim hrozila na začátku 90. let minulého století, kdy jen pár nadšenců bojovalo o zachování tohoto plemene, je, zdá se, již zažehnána. Snaha o rozšíření chovné základny a tím i snížení indexu příbuznosti v populaci je však stále na pořadu dne.

A tak by si každý majitel strakáče měl vyzkoušet pár výstav, aby zjistil, jak si jeho pejsek stojí mezi stejně starými kolegy a zda právě on by mohl být eventuelně použitelný v chovu. Anebo – pokud už nemá tyto ambice – by alespoň posílil řady vystavujících strakáčů, kterých nebývá mnoho.

S výstavami je nejlepší začít od štěněte, na něž nejsou kladeny vysoké nároky, a malý chlupatý exponát je sice zpočátku poněkud vykulený, ale současně si zvyká na nové prostředí, a podruhé či potřetí už ho výstavní zvyklosti nevyvedou z míry.

Tak pravila naše paní chovatelka. Načež vybrala výstavu termínově krátce poté, co Denis dovršil věku 4 měsíců, rozhodného pro účast. Dále nám poslala přihlášku a pár dobrých rad – jakési výstavní minimum pro začátečníky.

Co už jsme mohli dělat? – Tak jsme se přihlásili.

Na předvedení psa na výstavě není zdánlivě nic těžkého – páníček a pes spolu nejprve ladně klušou v kruhu bok po boku, pak se zastaví, aby si porotce mohl soutěžícího prohlédnout nejen v pohybu, ale i v klidu, a následně mu zkontroloval zuby a pejskům ještě jejich mužskou výbavu. Zkusili jsme trochu potrénovat – problém byl v tom, že jakmile jsem já přešla z chůze do klusu, Denis se zaradoval, že se poběží, a vyrazil jak střela.

Musela jsem tedy zpočátku kráčet rychlým tempem tak, aby jeho nožičky už musely přejít do klusu – a posléze si užila pár světlých chvilek, kdy jsme skutečně předpisově klusali spolu. Myslím ovšem, že nejvíc si náš trénink užívali přihlížející sousedi.

Výstavní postoj nám nešel a nešel vůbec – houkala jsem „Stůůůůůůůůůůj“ jak lokomotiva, aby mu to slovíčko uvízlo v makovici, a snažila se ho fixovat na ruku nebo na pamlsek. Ke kýženému výsledku nevedlo nic – Denis buď na pamlsek skákal anebo si prostě před problémem sedl. No nic, výstavu zkusíme a aspoň při té příležitosti zjistíme, jestli i ostatní strakáčí štěňata jsou takoví potrhlíci jako náš Denis.

Vyrazili jsme v hojném počtu, s Denisem nás bylo celkem sedm, hotoví Hujerovi. Přivítali jsme se s paní chovatelkou a seznámili se s jedním z Denisových brášků, který přijel také soutěžit. Naprosto unešená jsem byla z Denisova tatíka Edgara, krásného, klidného (!!) a příjemného psa, mnohonásobného vítěze, současného Grand šampiona. Když jsem si ho fotila, choval se jako dokonalý profík – klidně postál z ánfasu i z profilu a vsadila bych se, že i jazyk vyplázl proto, aby vypadal fotogeničtěji.

Denis byl ohromený z množství psů a choval se kupodivu klidně. Zkusili jsme si několikrát projít výstavní kruh – počmuchat, co je tam zajímavého, oběhnout si ho, projít se po zeleném koberci. A pak už nás volali – přilepila jsem si číslo na nohavici a klusali jsme, chvíli bok po boku, chvíli se Denis opožďoval nebo předcházel, ale bylo to jedno, musela jsem se trochu smát sama sobě, jak tam lítám se psem v kruhu a snažím se, abychom vypadali pohledně.

Potom pan rozhodčí obešel a prohlédl všechny pejsky, to ještě Denis stál a neskákal, až potom, když jsme stáli v řadě a čekali na výsledky, dorážel na souseda. Mezitím jsme ještě jednou kroužili, nejdřív všichni a pak každý pár zvlášť.

Vyhrál Denisův bráška, my jsme skončili čtvrtí – ze čtyř. A šli jsme na louku a nechali Denouška pořádně vylítat, aby si výstavu užil podle svého gusta.

Setkání Zvířetníků 

Vynechám líčení této skvělé akce, i když zážitků byla kupa – jak Denis nadšeně běžel coursing (a vyhrál baby kategorii), jak řádil s takystrakačkou Arinkou, jak páníčkovi neplánovaně prodloužil krátkou venčicí procházku, když na dobrou čtvrthodinu zcela ztratil sluch při lítání s huskynou Viki.

Zastavím se u toho, co nás zaskočilo. Když jsme se po náročném hlavním dni odebrali na pokoj v ubytovně, rozhodl se Denis, ačkoliv vypadal zralý tak akorát na pelech, že bude hlídat. Zalehl čumákem směrem ke dveřím, nastražil uši a na jakýkoliv zvuk odpovídal temným vrčením, které pro větší účinek prokládal vyštěknutím. Hotový Nick Carter – vždy ve střehu!

Nenechal se vyrušit laskavým zklidňujícím slovem, hračkou ani poukázáním na pelech. Museli jsme zapomenout na posezení u táboráku, nechat štěkajícího Denise samotného na pokoji nešlo. Tímto se dodatečně omlouvám za nezdárného psa, pokud snad někoho budil ze spánku. Vydrželo mu to docela dlouho, to už jsme oba s páníčkem zalehli – teprve pak se, už napůl spící, odploužil do pelíšku.

Ráno nám pak ještě předvedl etudu na téma „nebudu tu ani chvilku sám“. To když jsme odnášeli zavazadla do auta a já ho na okamžik zavřela v pokoji. Sotva docvakla klika, dal se do srdceryvného vytí a štěkání. Až jsem se na parkovišti podivila, jak pronikavě je to slyšet – no bodejť by nebylo, když Denis stál u otevřeného okna, opřený předními tlapkami o parapet, a ječel na celé Doksy.

Zahodila jsem tašky a vyběhla schody tak svižně, jako snad ještě nikdy – přestože páník za mnou volal, že snad ten pes není úplně blbej a neskočí! No ale jeden (totiž jedna) nikdy neví! Denis šílel radostí, že se zase vidíme, jakoby byl na samotce několik hodin, skákal mi na hlavu a čumákem se mi pokoušel vyšťouchnout oko.

Pravda je, že před Setkáním nikdy nenocoval mimo domov. Premiéru má tímto za sebou a budeme doufat, že příště už to bude jen lepší.

Cvičák

Na cvičák jsme se přihlásili proto, aby měl pejsánek sportovní a společenské vyžití. Jinak mně osobně v podstatě stačí, že se mě na procházkách drží, neutíká, resp. přiběhne na zavolání. Náš cvičák nesplnil tak docela moje očekávání, protože štěňat a dorostenců Denisova věku chodí málo, a tak se stává, že jen cvičíme a na společnou hru nedojde. Ale lidé jsou tam příjemní a výcvikář šikovný a psím žáčkům i jejich páníčkům se podle potřeby věnuje individuálně.

Mě odhadl hned po první hodině a mimo jiné mi důrazně kladl na srdce, abych zapomněla na to, že jsem hodná maminka, protože tady a teď jsem prostě psovod. Učíme se tedy oba – panička, vlastně pardon – psovod i pes a společně zažíváme chvilky perné i radostné. Upřímně řečeno, opravdu jsem nedoufala, že se mi ve víru povelů podaří splést si strany a na povel Vpravo v bok! se otočit doleva.

Denise pro změnu jedno dopoledne zcela vyvedlo z konceptu stádo krav pasoucí se na vedlejší louce a při chůzi u nohy se zásadně předcházel anebo zaostával jen proto, aby dobře viděl na ty zvláštní tvory. Nepomohlo napomenutí, odvedení pozornosti hračkou, ba ani pamlskem – až jsme nakonec byli z výcviku vyloučeni a dostali za úkol korzovat podél plotu, aby si Denis na přítomnost skotu zvykl.

Dlužno podotknout, že Denis byl hlavně zpočátku pokaždé značně rozjívený a nesoustředěný a daleko víc než cviky poslušnosti ho zajímali ostatní psi, jejich páníčci a pamlsky v jejich kapsách, stopy v trávě. I teď, když už se přece jen trochu otrkal, ho stále nejvíc baví akčnější disciplíny jako je kladina, áčko a přeskok překážky.

Do precizní poslušnosti německých ovčáků, boxerů a rotvajlerů, kteří visí očima na páníčkovi a pochodují s čenichem zalícovaným na milimetr přesně s pánovým kolenem, má pořád ještě daleko. Ale lepší se, a když vidím, jak slušné výkony podává doma na zahradě, věřím, že i na tom cvičáku to půjde. A na jaře nás čeká další psina, začneme cvičit stopy.

S Aničkou 

Když jsme si přivezli Denise, procházela právě vnučka Anička stádiem lezení. Při prvním setkání Denis zajásal – konečně někdo, kdo se pohybuje po čtyřech a velikostí se příliš neliší od štěněte středního plemene! Své nadšení dával najevo hlasitým štěkáním, dorážením a pošťuchováním – to lidské štěně lezlo na jeho vkus tak pomalu!

Vzápětí byla však jeho čirá radost zkalena zjištěním, že všichni dospěláci věnují Aničce (přehnanou) pozornost, zejména ji často berou do náručí, na něž si do té doby činil nárok on (i když, dlužno podotknout, nikoliv proto, aby se choval, ale proto, aby v náručí rejdil jak klubko hadů, okusoval ruce, tahal za rukávy a tak podobně). Kdo choval Aničku, toho současně drápalo štěně, zoufale se dožadující pozornosti.

Pravda, v některých situacích dokázali ti dva mrňousové skvěle spolupracovat, a kdo hádá, že to bylo u jídla, trefil se do černého. Jakmile dítě zasedlo do své židličky, přispěchal Denis a pečlivě likvidoval každý spadlý drobeček a Anička brzy shledala velmi zábavným dělit se s pejskem o svoje jídlo. Častokrát bylo dokonce zábavnější nakrmit spíš pejska než sebe a nepomohlo ani odvelení Denise mimo stravovací zónu, v tom případě totiž dítě spustilo ječák a dožadovalo se přítomnosti „hafhaf“.

Bylo to poněkud náročnější období, ale netrvalo dlouho – skončilo tím, že se Anička postavila na nohy a rozešla se. A tehdy Denis fascinovaně sledoval její neohrabané krůčky a ani jednou do ní nestrčil, ani jednou na ni nevyskočil, jakoby mu došlo, že tak nešikovný človíček si opravdu zaslouží zvláštní ohledy. Při jeho temperamentu bylo až překvapivé, jak ohleduplně a velkoryse se k Aničce choval – a chová se tak stále.

Přepustí jí jakoukoliv svoji hračku, bez přetahování, i když s kýmkoliv jiným se přetahuje vášnivě rád, vyklidí jí svůj pelech, když se Anička rozhodne, že právě tam bude shromažďovat svoje hračky, dobroty z jejích prstíků bere tak jemně jako komtesa cípek svého krajkového kapesníčku. Přes svoji živost, mírnou potrhlost a zálibu v lovení lidských končetin je to svým založením vlastně jemný pejsek.

V podstatě se teď karta obrátila a víc musíme hlídat Aničku, aby nezkoušela, co všechno pejsek vydrží a neublížila mu.

Denis oslavil svoje první narozeniny v červnu – to ještě netušil, že v září přijde do rodiny další holčička, Kristýnka, a on se bude učit, jak zacházet s úplně čerstvým miminkem.

Aktualizováno: 17.1.2011 — 22:03

138 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. ;;) R O Z V E R N Í Č E K . ;;)

    .(*) Jde Kohn do modlitebny a osloví Boha: „Žena mi utekla, děti mě okradli, barák mi vyhořel, jsem nemocnej a všichni mě opustili. Pane Bože, co proti mně máš?“ – Chvíli je ticho a pak se shora ozve: „Já ti ani nevím, ale nějak mě štveš!“ .(*)

    ~o) Vinšuju všem přítomným klidný večer, hezké sny
    a pěkně se vyspinkejte. ~o)

    1. JoVásku dík, tenhle je můj oblíbenej 🙂 .

      Ehm, a tak nějak mi připomněl:

      Když jednoho dne ucítíte velké prázdno – jezte, je to hlad.

  2. Děkujeme všem za vlídné komentáře.
    Ještě jsem zvědavá, kdy přijde puberta, to bude mazec. Anebo už byla a já si nevšimla? Nejspíš to ale bude tak, že puberta u strakáčů trvá FURT.

    1. Ale né – fakt se časem zklidní, ale přijde to nenápadně, že si toho ani nevšimnete! 😀

  3. OT – Eremi family vřele doporučuje návštěvu výstavy Play in v Mánesu (y)
    Pro děti (cca od 3 let i menší tam byly) i dospělé. Otevřeno úterý-neděle 10 – 19, do 31.1. Jděte ve všední den v pozdním odpoledni, to tam není moc lidí. Víkend je trochu sebevražda (návštěvnost víkend 2600/den, všední 600), ale možná kolem té páté už by to taky nebylo tak hrozné. Počítejte nejméně 1,5 hodiny, spíš víc. Na jedno předškolně doporučuji aspoň jednoho dospělého, školňata se mohou pohybovat samostatně.
    Rajče bude později večer.

    1. Renátko, dneska hlásili, že se prodlužuje do března, prý tak úspěšná výstava nebyla v Praze několik let. Jsem ráda, ještě jsme ji nezvládli. (blush)

      1. Už mají 60 000 návštěvu a prý dokonce budou ekonomicky na nule, což je u libovolné výstavy rovno zázraku.

  4. Hančo, to je moc dobře, že jsi to Denisovi konečně sepsala 😉 . Moc jsem si to užívala, on je takovej radostnej pejsek :* .

  5. Musím říci, že jsem si o Denískovi přečetla vyloženě s chutí. Je vidět, že strakáčové jsou pejsci plní života, a že se rozhodně nenudíte. To je prima. (y) A fotečky jsou úžasné, těším se na další povídání. Třeba právě o agility 😉

  6. Hanco, to je dobre, ze te Denysek konecne dostouchal cumackem k napsani. Je moc krasnej a kouka mu veselost z oci. Vubec ti strakati psi, co se objevuji zde na Zviretniku jsou prima. (h) Moc mne pobavilo, jak Denys koukal na zvirata, co jeste neznal – v tomto pripade kravy. Nas Jakey byl takhle napred vyjeveny z koz – ja teda taky, vzhledem k tomu, ze jsme je potkali na prochazce na plazi. (rofl)

  7. HANČE – od České Lípy? přímo z ní jste? 😀
    No tak to vůbec není problém, my jsme sice od Prahy, ale kolem České Lípy jezdíme skoro každý víkend, jen co se trochu oteplí! Jezdíme na Českou Kamenici a jezdíme přes Roudnici a Kravaře, ale neníproblém v Žandově anebo rovnou v těch Kravařích zahnout doprava a přistát v České Láípě. Já tam znám, pravda, akorát cestu do Bauhausu (nebo je to OBI?) Prostě hned na konci či na začátku města.
    Tak to se určitě domluvíme – páteční podvečer je ideální, ne?

    1. Jo – přímo z České Lípy. Jo – domluvíme se. Páteční podvečer – jo, jo, jo!! (clap)
      Až zahájíte jarní sezónu, dej hned vědět, domluvíme se – tady? nebo přes Hadopasy?, mám tam kontakt. Pošlu pak popis trasy. Těším se!!!!!

      1. Já se vyskytuji tady, na Hady se občas mrknu, ale nejsem aktivní a když se někdy přihlásím, pak to zas zapomenu a tak tohle fórum bude asi nejlepšé.
        Rozhodně se připomenu (handshake)

  8. S prominutím – OT pro Renátu.
    Abych předešla nedorozumění a event. inzultaci kvůlivá fotkám. Ehm, prosimpěkně, smazala jsem kalendářový soubor, takže teď už nevím, jaké fotky tam byly (pamatuju si cca čtyři). Ale! Tyto jsou pečlivě uloženy (ještě jednou díky, milá Dede (inlove) ) – jen jaksi v mnoha různých souborech.
    To víš, ze Zdeniných výhrůžek si dělám houbelec 😛 , ale v tvém případku už jsem se vážně lekla (rofl) .

    1. Hola, hola, tam Polabí. BÉÉÉ semtipřece nevyhrožovala 🙁 Jen tady uvažuju, jestli to vyfotím, aby sis připomněla, nebo, jestli ti provětrám rajčata. (blush) (dance)

        1. Nojo, já jsem tupik, došlo mi to až teď. Jsem si představovala, jak vnikáš Louk do špajzu a vyvětráváš jí rajský. (wasntme)

          1. CHECHECHE a já si zase říkala, že je to od Tebe docela dobrý vtip a představila jsem si to taky (rofl) (rofl) (rofl)

            1. no a já jsem si představila, jak se vloupává oknem do špajzky, otvírá rajčata v plechovce a fouká do nich 😀

    2. Jsem ráda, že jste se k tomu vrátili. Zrovna jsem chtěla napsat, že Louk pověsím za uši na višeň! (wait) (tmi) Ale ona by mi chyběla, tak jí to (naposled!) šlechetně odpustím. :* (chuckle)
      Co se týká Renátiny poznámky včera, že nevěděla, jak dát Zaniny fotky na aukční rajče, tak navrhuju pro ročník 2011 dát na aukční rajče jen titulní list (jako to bylo) a k němu odkaz na rajče autora/ky, kde budou náhledy celého alba.
      A o totéž bych prosila všechny autory kalendářů, i neuakčních – podělte se s námi, prosím. Udělejte na rajčeti ukázku fotek, které jste použili.
      Děkuju! (f)

          1. Si taky myslím. Sice je to takové zprofanované téma, ale na druho stranu je ten obrázek barevně i kompozičně dokonalý, kdežto ten netřesk je jen zvětšený a ten květ visí ve vzduchoprázdnu 8)
            Hele, mám 1+2, to mě jako skoro matematika uráží.

      1. Že sem tak smělá, proč zrovna višeň? Ale beru! Když už skonat, tak jedině na višni. Ofšem za uši neéé :O .

        To je situace. Šmankote. To vypadá jak oblíbená hrátka mezi chlapci a děvčaty – ale jó, ale né (wasntme) . Fotky jsou provařené a většina z vás je viděla. A chudák Zdena nakonec nelenila a přefotila celej kalendář, aby mi osvěžila paměť. Tož tady, no http://louk.rajce.idnes.cz/Kalendar/

        1. Proč na višni? No přece protože je hustá a jinak než za uši to nejde! Nechápu, že ti to musí vysvětlovat Pražák (rofl) (rofl) (rofl)
          Zdeno, my tě nemít (chuckle) (y)

          1. Vaaúúú, že já blb si vždycky naběhnu na vidle (y) (rofl)

            Děkuju všem za pochvalu a milé komenty! (blush) (inlove)

  9. Hančo, Hančo, moc pěkné vyprávění. Ale ty dodací lhůty… (chuckle) Denda si stěžoval oprávněně. Pchá, a pak panička (pardon psovod) spláchne minimálně čtyři články v jednom. To sou lidi!

    Podrbej Denouška (inlove) . Je to báječně milý a radostný stvoření. A páníky si uměl vybrat náramně! Fotky jsou moc fajn. A nejkrásnější s Aničkou (sun) .

    Díík! A vpravo v bok! (rofl)

  10. Denisek je krásný a akční pejsek. A s miminama je to asi všude stejné, Olda taky stráží a obezřetně obchází hemžící se Natálku. (happy) (inlove)

  11. P.S.:
    oprava chyb:
    …kam nemám, …
    …nemohl-li by si ho někdo vzít…

    Mezitím jsem zjistila, že tam tu karanténu mají 21 dní.

    1. Jen ještě malé upozornění – jen někteří z nás tu jsou na Facebooku, pokud nejsme registrovaní (jako např. já), tak se tam nedostaneme. Pejska je nutné dostat na nějaký spřátelený server, kde se o něm dozví více lidí. Existuje nějaký jiný odkaz , ke se na pejska podívá každý? Tady totiž většina zvířetníků už nějakého chlupatého kamaráda má a není tak jednoduché adoptovat dalšího. Ale zase hodně ze Zvířetníků účinně pomáhá Centrální distribuci… 🙂

        1. D9ky za upřesnění – evidentně nevím dobře, jak to přesně funguje. Ale ráda seípoučím.

    2. 1) kopíruji z FB: takze uz mame prenho domov ale hladame docasku cca 2tyzdne az mesiac kym sa dostane do noveho domova…… – takže utracení zjevně nehrozí a převážení do Česka, když už je pro psa nový majitel je taky nesmysl
      2) dost dobře nemůžeme zachránit všechny psy, ať už v útulcích nebo v karanténách. Pracovníci slovenských KS dělají často všechno možné aby psy utrácet nemuseli – dočasné umístění, kolečka po útulcích,… Kde bereš jistotu že u nás se neutrácí? Jen proto, že se o tom nikde nepíše? Stačí si vymyslet agresivitu… Žádný útulek není nafukovací a převážení psů z jedné republiky do druhé nemá smysl – samozřejmě, pokud pes někomu padne do oka a ví že to musí být zrovna on, ať pro něj jede třeba na konec světa, ale brát psy odjinud „aby je tam neutratili“ je blbost.

      A třináctka, no jasně…

  12. OT:Když už jsme u těch štěňátek, tak upířice se dneska byla vyběhat se sousedovic bíglem, vypadala že si ušoupe nožičky 😀 Včera měla poněkud náročnější den, dopoledne byla hlídána mým ex, odpo nastřídačku bratrem(11 let) a maminou, a když mi šli naproti o pul 12 k busu, tak mě nepoznala, až na po druhé a to potom bylo radosti že sem se jí vrátila 😀 Venku už se tváří méně vykuleně, včera se doma vyloženě počůravala jako správná protivka (ex je trochu hromburác, nejdřív se ho strašně lekla, pak byla prý uražená, a až po piškotku začala spolupracovat, a bratr prý po hlídání odpad už v 7 večer 😀 ), ale spíš si myslím že to neumějí odhadnout ještě 🙂 Taky vypadá že jí to jen prospělo, upířici prťavé. Jinak už nevím kdo se ptal na věk, tak je to 22, a plivnice jsem od dob táborů s divadlem, podle hesla že správný plivník neplive 😀 Tenkrát šlo o soutěž v plivání do dálky, a to jsem propadla hrdlem, zato umím hvízdat na prsty 🙂

    1. Je fajn, že ti s ní všichni pomáhají,ale „upířice“ by si měla zafixovat už teď , svoji jedinou paničku…takže to s tím kolektivem, který ji vychovává nepřeháněj…nebo v tom chudák pejsková bude mít bordel… 😉 prostě, ty jsi panička,oni jsou jen její posluhovači…. (sun)

      1. Sharko – až tak nesouhlasím. Pokud ji občas budou hlídat ostatní – tak ať si zvyká psice hned. Nevěřím povídačkám o tom, že pes má guláš v hlavě z více „páníků“. Nemá – není blbej. Upířice jasně pochopí, ke komu se jak chovat – a pokud nemá být vysloveně psem jednoho pána (speciální služebáci), tak je pro ni schopnost vypořádat se s hlídáním nutná.
        Ono i okolí se s ní musí naučit zacházet – a i to se nejlíp učí průběžně od malička.

        Ne všude jde pes vzít s sebou, někdy musí přežít bez páníka i pár dní a nocí – a je fajn, když to není stres pro všechny zúčasněné strany.

        1. Ono je problém v mojí práci, sem tam jsem pryč od rana od 3 do 12 v noci a někdy taky přes noc, no a tím je dané že si holt musí zvykat že ji má někdo na starost 😀 Ale včera bylo jasně poznat že už si to uvědomuje ke komu patří 😉

          1. To je to,co jsem tím myslela, aby věděla,kdo je panička..ti ostatní hlídající ..to je posluha a pečovatelé v době,kdy hlavní P je prostě v P (myslím v práci, ale i to druhé se hodí ) 😉

            1. ono asi taky dost záleží na rase pejska – u našich ovčáků ( to už je ale dááávno) byl táta šéf/největší Pes a mamka + my holky rodina, kterou je třeba chránit – takže když jsem s nimi sám, tak je poslouchám ( protože to páníček řekl). když jsem si jako dospělá pořídila ši-tzu, pejsánek si vybral za jedinou paničku mě, chodil za mnou všude jako stín a udělal, co mi viděl na očích – poslušnost stačilo ukázat párkrát. ovšem ostatní mu byli naprosto ukradení. nechal se pohladit, vyvenčit, nakrmit od zbytku rodiny a choval se vždycky s noblesou, ale to bylo všechno 🙂 zdravíme (bat) pejsku !!

              1. Pejska chrápe jako starý notorik, ale (bat) je to řádný, má tak 20 tlamiček plných tesáků 😀 A mám to potřetí za 10 dneska

                1. ano… jako bys mluvila o našem / nedávno za Duhu odešlém/ pejsánkovi 🙂 hedvábný něžný chlapínek… chrápal občas, ale to bylo jako když řeže dříví rezatou a hodně zubatou pilou 😀 a čeníšek měl malý a roztomilý, ale pod ním tlamu jako past na mývaly s poctivými tesáčky 🙂 kostru z kuřete, vydrabčenou z odpadkového koše rozlámal na omrvinky, nestačila jsem ani mrknout – pak mu ji z té jeho něžné tlamičky vytáhnout, to byl teda výkon, pral se jako lev! jo, v klamání tělem jsou ši-tzu nepřekonatelní 😀 btw. koukala jsem na fotečky chovatelské stanice AUO a jsem totálně unesená! posíláme podrbkání za ouškama paní (bat) 🙂 do Plivníkova zdraví Pětikočičín a v něm (cat) (bat) (cat) (f)

        2. ale jo, milá Xerxová, kolektiv ano,ale jeden vůdce, (a ne abyste si vzpomněli na jakési výkřiky!!!) 😉 , v tom musí mít pesová jasno…proto píšu jedna panička+posluhovači 😉

          1. naši psi nemají jednoho vůdce. Prostě pokud jdou se mnou, poslouchají mě. Pokud s páníkem, poslouchají jeho. A pokud hlídá mlaďaska, tak prostě musí šlapat mlaďasce. A hotovo. Rodinný pes je rodinný pes – a musí „nějak“ fungovat s každým.
            Xerdu mlaďaska hlídala sama (i přes noc) zhruba od 16 let . On měl podstatnou váhovou převahu, fyzicky by ho nemohla zvládnout. Vůbec jsem neměla obavy – a to mlaďaska s ním každý den nebydlela… Přesto spolu zvládali i normální venkovní procházky v přepsaném lesoparku.
            Tvrdím, že do normálně fungující smečky (rodiny) se každý normální pes zařadí. Jasně – stejné základní povely, stejné základní „principy“ chování … ale pes si to v hlavě umí srovnat.
            Odkládám Betu nerada, ale když je to potřeba, tak se nebojím to udělat.

            1. Důležité jsou právě ty stejné principy chování – a taky co si o tom myslí pes. Choďák nebo labradorka mi fungovali s kýmkoliv – sice různě, podle „obratnosti“ psovoda, ale fungovali, snažili se, i když člověk dělal chyby. Mamka viděla choďáka 3x do roka, přesto s ní ochotně spolupracoval.
              Barda je přesný opak – proč bych tě jako měl poslouchat? Jo, na vodítku ho můžu poslat třeba s cizím malým dítětem (teoreticky, za předpokladu že by jej nenapadl jiný pes atd.), ale bez vodítka ani omylem. Poslední rok a půl u našich bydlím, přesto (nebo proto?) jsem musela jejich venčení odbourat a radši si psa beru do práce, protože psejk na rodiče zvysoka kašle. A dlouhodobější venčení na vodítku znamená že pes odmítá s daným člověkem chodit – jak by si to vysvětlili když u toho nebudu radši ani netroufám odhadovat. Malej milej hodnej bíglík (angel) , akorát bestie používá mozek…

            2. ten rozdíl ve velikostech a váze, je značnej 😉 ….ale aby pes byl jak štafetovej kolík, taky není dobrý..prostě od všeho trochu a doma s páníkem nebo kdekoliv s páníkem , je nejlépe…. 😉

              1. Taky sem měla obavy jak to všichni zvládnou, a jak sem se na ni těšila domů 😀 A byla šikovná upířice jedna 🙂 Kromě práce kam nesmí(respektive nebylo by ji kam dát), chci aby se mnou mohla kamkoliv je to dovolené, tedy se musí naučit ovladatelnosti 🙂 Připadá mi že se výrazně zklidnila, venku šlape jako hodinky (v rámci možností takového prcka 🙂 )

  13. Ahoj všichni! A Denisi, veliká gratulace ke tvému ročnímu pobytu ve skvělé rodině. Buď dál veselý psík pro radost! Zkusit agi je skvělý nápad a nemyslela bych hned na závody, hlavní je se psem něco dělat, co potěší a zabaví psa i pána. Závody jsou o něčem trochu jiném.
    A kdo máte rádi našeho rezavého koňského dědka Punce, tak ten dnes slaví 27 let! Trochu ho zlobila noha, ale už to je zas dobré…

    1. Tak Puncíka pozdravuj, že přeju všechno nejlepší a snad se i nějaká ta mrkvička najde až se stavíme. A že ho na vycházce budu klidně zase podpírat. (rofl)

    2. Puncíkovi přeji všechno nejlepší, hodně mrkvičky a jablíček k jeho koňským narozkám. A tobě? Aby vám všem doma Punc dělala ještě dlouho jen a jen radost.Chybí mi tu mrkvičkový a jablíčkový smajlík – tak alespoň tohle (^) z mrkvičky a jablíček a všeho, co má Puncík rád. (h) (f)

    3. Puncíku, všechno nejlepší, užívej si v klidu a pohodě koňského důchodu a ať tě nožky nosí ještě hodně dlouho ! (h)

    4. (f) pro koňského dědulu. I když chápu, že mrkvičku by raději než nějaké kvetoucí lupení (happy)

    5. zdravíme Puncíka!!! celá rodina milujeme koníky a zvlášť huculáčky a podobné huňaté paličaté kopytníky! přejeme dalších spooustu let a jablíček, mrkve, procházek a pohody pod rezatou hřívou! (h) (rose1)

  14. Dobrý den, chtěla jsem se registrovat, ale již poněkolikáté to nějak selhalo, neboť ´mi nepřišel potvrzovací mail.
    Omlouvám se Hanče, že takto „lezu“, kam nemá, pozdrav i Denisovi, povídání je to vydařené.
    Já mám následující dotaz. Chtěla jsem se na Zvířetníku zeptat, neměl-li by někdo vzít si nebo aspoň se zeptat dál, jednoho jezevčíka jménem Žolík, co sedí na Slovensku v karanténě (což prý se zde rovná, nebude-li vbrzku někým adoptován, smrt). Já si ho vzít nemůžu, jsem co se zvířat týče obsazená, tak se pro něj alespoň ptám. Je to link
    http://www.facebook.com/home.php#!/pages/Karantenna-stanica-Topolcany/335576831589
    Děkuji.

    1. Mileno, a kam jsi sde chtěla registrovat? tady na Zvířetník? vůbec to není nutné, myslím že nejsme skoro nikdo (chuckle) , vesele piš i bez nějaké registrace (y)

      jo a vítej (handshake)

    2. Zde není registrace nutná. Stačí si vybrat jméno, pod kterým se tu objevíte. Přijďte častěji.
      S Žolíkem bohužel neporadím. Minulý týden jsem tu o tom viděla reportáž a nekteří lidé ze Slovenska programově adoptují ohrožené pejsky. Hodně mě překvapilo, že je taková praxe na Slovensku možná. Možná by to mohla Petra K., pokud se tu objeví, hodit na její psí servery. O Žolíkově situaci by vědělo více lidí. Dokážete někdo Petru K. upozornit, aby se sem podívala?

    3. Dívala jsem se na komentáře a psík má i nabídku dočasného depozita v Bratislavě, takže myslím že to s ním dopadne dobře 😉 . Doprava se určitě nějak pořeší – ta se vždycky sežene. Momentálně máme v depozitu u LenkyS. a v mém depozitu také psy z KS ze Slovenska – a dokázala se pořešit doprava Trebišov – Náchod 😉

    1. Myslim, ze si Idnes zvysuje ctenost dramatickymi titulky. Eroticke dusno bude, doufejme, zas koncem mesice, ale bitka nebyla ani nepamatuju. Bikirka se ji bud vyhne jecenim, nebo se strategicky premisti, nebo se mezi nafouknutou kotrmelinu a Biki posadi Mojka, coz kotrmelinu vyfoukne, anebo, jako dneska, kdyz Shinda posedmnacty prisla zblizka vyhruzne ksichtit na Bikirku, ji tato ubalila facana, jen to hvizdlo. Coz je taky dobra strategie, Shindule neverila vlastnim ocim. (clap)
      Pisu prvni komentar a MNE to pise, za odesilam komentare moc rychle, se ta krabice asi docista zblaznila.
      Tak kdyz mne to vratilo, este zamavam Deniskovi, to je ale peknej a veselej chlapecek. (wave)

  15. Ahoj strakatý Denýsku! To je dobře, že jsi knečně přiměl svoji chovatelku, aby o tobě napsala další zprávy. Na tvoje vystoupení s Arinkou na terase v Doksech se nedá zapomenout. (inlove) To byl takový fofr a protagonisté v jednotném dresu, že se těžko odlišovali 😀

  16. Milá Hančo (h) , píšeš sice s velkým zpožděním, zato krásně! (y) Denisek je kouzelný pejsek (dog) :* a rozhodčí museli být slepí, protože vám dvěma ti určitě v kruhu slušelo ze všech nejvíc. (nod)
    S těmi prcky to pejskové opravdu zvládají obdivuhodně, poznají dobře, že prcek je rozbitný. Samozřejmě je třeba dohled, jsou to jiné váhové kategorie a zvíře je prostě zvíře, ale dojemné je, jak se ti praštění halamové snaží. (nod) (h)
    Přeju všem krásný den! (h)

  17. Jé, jako bych viděla naše začátky… Vedle skutečných výstavních psů máme komplexy dodnes. Oni i když je páníčci pustí z vodítka volně, místo aby rejdili kolem tak zvednou hlavu a nasadí výstavní klus!!! Neuvěřitelné, ale viděla jsem to na vlastní oči. Moje holky obrátí oči v sloup a celým psem říkají „no když chceš, tak to pro tebe uděláme…“
    Proti výcviku NO nebo belgičáků jsou všechny poslušnosti poněkud ve psí… Ostatně soudím, že někdy jsou požadavky na poslušnost přehnané. Když výcvikář řekne, že pes má psovoda sledovat tak, že kdyby šli přes kanál, tak tam ten pes spadne… Moje holky by tam nespadly. Nejsou blbé a nemají 100% poslušnost 😉 .
    Hlavně že se všichni bavíte. Jakmile by mě to přestalo bavit, jdu od výcviku… Nemá cenu dělat něco „na krev“. Psa si přece nepořizujeme na ukojení ambicí, ale jako kamaráda. A fotky s malou jsou úžasné. Pokouší se Denis také pucovat miminko, nebo je to jen specialita fen?

    1. Denis nepucuje, ale miminko – to nové, teď 4měsíční – mu zřejmě úžasně voní, protože, pokud má příležitost, pořád by malou očmuchával. A to nejen v místech, kde by eventuelně mohl být poklad, ale prostě všude. Rád noří nos i do její deky, strká palici i do prázdného kočárku.
      Jenže teď mě napadá – on totiž v zásadě není olizovací. Mě olízne jen výjimečně a jen tak maloučko, jakoby si netroufal. 🙂
      A co je nového u chlupatých miminek?

  18. ]:) Strakatá slečna Bony, tedy její panička, ZDRAVÍ DENISE (party)
    Jak s chutí to čtu! (rofl) Tohle známe, známe moc dobře!! A nemyslete si, Hančo, že se to nějak zásadně zlepší, chichi!! Správný strakáč je potrhlo, lehce připitomělý a vždy veselý. Jó chovat se? Ani náhodou, ale okusovat a stavět se na hlavu? No to ANO.
    Na cvičák s naší strakatou českou slečnou Bony chodil páníček, i na výstavě jsme byli, leč naše čubizna musela na kastraci, tak už nechodíme. Nějaké ty povely umíme, ale služební plemeno to fakt není. Blbnout si, honit se a skákat, to ano. Jít u nohy, to je nuda, ale co by jedna strakatá čuba neudělala, když se páníčci naštvou… A naše vnučky a Bony? Ideální na dojídání snídaně, to ano.
    Je to prima plemeno, lze s ní jít kamkoliv, cestujeme i na hory, i na návštěvy, a na pobyt v cizím prostředí si zvykala od malinka, takže s tím zoufalým štěkotem – ťuk, ťuk, ťuk – není problém.
    Má Denis rád vodu? Naše Bony je vodomil, zalave si klidně i v lednu, i když věkem se zklidňuje, pořád je to náš drahý blázen.
    Pojďte se někdy sejít! (y)

    1. Jé, my bychom slečnu Bony poznali moooc rádi! Měli jsme políčeno na Mikulášské venčení, jenže pak zvítězily moje obavy z toho, že bude pršet, sněžit či padat trakaře, tak jsme to vzdali (a pak mě to mrzelo).
      Vy jste od Prahy nebo přímo z matičky? My jsme z České Lípy, ale výlet si uděláme rádi a návštěvu taky rádi přivítáme.
      Do vody jde Denis rád, chodíme k řece a v ní se s oblibou brouzdá namočený tak po břicho. Už ví, kde je z příkrého břehu vlez do vody a letí splašeně, až mám strach, aby to jednou nevzal šipkou přímo ze břehu a proud mi ho neodnesl 😉 . Ale plavat umí, to takhle jednou dík své zbrklosti spadl do jiné řeky a vyhrabal se sám, nešel ke dnu.

    2. Vidím, že strakáči jsou tak nějak dost stejní. Když čtu o Denisovi nebo o Bonny, jako bych četla o Arince. Stejné třeštidlo, skákadlo a stejně opatrná byla na malou Elišku, čím je Eliška starší a „stabilnější“ tím i Arinka si víc dovolí. A pamlsky si od ní bere velice opatrně. A vodu miluje, jak ji sahá po břicho, okamžitě začíná plavat, jen by se nemusela vrhat do rozbouřené Chrudimky, jako loni.
      Hančo, jsi lepší, já o napsání nějakého povídání o Arince zatím jen přemýšlím. Tedy teď mám i výmluvu, odešel mi doma počítač a už ho nechtějí vzkřísit, ach jo. A jinak zdravíme Denise, Arinka by si s ním zase ráda zařádila, ona asi nebude nikdy dospělá….

  19. Nechcete s Denisem zkusit agility? Jeho by to určitě bavilo. Nevím jak je vysoký, snad by se vešel do středních.

    1. Agility bychom zkusili rádi, taky si myslím, že by ho to bavilo. Máme tu dokonce 2 agility kluby, tak si můžeme vybrat. Rozdělení kategorií neznám, Denis má v kohoutku něco nad 45 cm. Jenom mám obavu, že rychlého Denise bude brzdit pomalá panička (sweat) .

      1. Taky to můžete běhat cvičně, nemusíte závodit… já když jsem Borůvku brzdila, tak se na vrcholu áčka zastavila a počkala, až ji víceméně doběhnu, takže na závodění špatný návyk… ale mám ji za to ráda (inlove)

      2. Tak nad 45 je to blbé, to už je Lko – proti borderkám, belgičákům,… nějaké šance samozřejmě jsou, ale kdyby se psejk smrsknul pod 45, bylo by to mnohem lepší (a skákal by nižší). Psejci co jsou takhle těsně nad hranicí jsou vždycky v nevýhodě.
        Pomalá panička naučí psejka vedení na dálku a taky trochu zamaká. Mrkni na video jak běží Alice Glöcknerová – http://www.youtube.com/watch?v=lv6pyJ-RwK8 – ona se zas tak moc nenaběhá. Ale tohle se musí dobře umět toho psa naučit a ona to umí. Neboj, nikdo se to nenaučil za týden.

        1. Tak jsem koukla do řádů a je to dokonce 43 cm 🙁
          Ale určitě agility zkus, a časem i nějaké závody – zkusíte jiné překážky, jinou atmosféru… jen počítej s tím, že na „bednu“ můžete dosáhnout spíš na menších závodech a jen když budete hodně dobří.

          1. Tak jsem Denise právě přeměřila a má dokonce 50 cm, to se nám pod 43 smrsknout nepovede 🙂 . Pravidelně jsem ho vážila a měřila do toho jednoho roku, tak asi ještě vyrostl.
            Videjko je prima, ono to vypadá jakože pes některé úseky běží podle své hlavy, ani paničku k tomu nepotřebuje 😀 . Je to bulík, viď? Šikula!
            Agility zkusíme, to my jsme zase pro každou bžundu, až úplně sleze sníh a bude trochu sucho.

              1. Tak zase se vám asi nestane, že nějakou překážku vynecháte – což se těm natěšeným super rychlíkům stává a ztrácejí vteřinky tím, že se musí vracet.
                Stejně je to krásný pohled na to, co všechno jsou pesani schopní se naučit. (y)

                1. To by ses divila co chyb se dá nasekat i takhle pomalu, občas i právě proto, že pomalu… je fakt že když se zrovna dařilo a psejk trošku pohnul zadkem, tak bedna byla skoro jistá… to video je z posledního roku závodění, po těžkém otřesu mozku, kdy se učil znovu chodit… přesto tehdy nakonec obhájil A3, ale v dalším roce se nám to už nepovedlo, právě kvůli rychlosti. Pak jsem skončila, víc nás oba baví dogtreky.
                  Ideál je rychlý přesný pes – na přesnosti se ale dá pracovat, na rychlosti moc ne, takže buď ráda že máš psa rychlého, rozhodně ho nijak nezpomaluj, jen ho nauč „dálkové ovládání“ – začátky budou divoké, ale potom ta krása když nadšený rychlý pes letí nad překážkama… (h)

  20. Denísek je prima pes 🙂 V Doksech byl velmi akční. A spolupráce s prťavkou Aničkou nemá chybu (chuckle)

  21. hezké úterý všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
    Denisi, jsi správný psí kluk a je fajn, že jsi donutil paničku o tobě zase něco napsat. Čte se to moc hezky – zase jeden šťastný pes, co si uměl vybrat parádní smečku pro psí život (nod)

Napsat komentář: Xerxová Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN