Tak já vám to teda prozradím. Ale nesmějte se mi, asi to bude spíš zajímavost pro ty, kteří se na balónky nechystají a proto si na netu postup gúglit nebudou.

Takže moje verze vypadá takhle:

Balónek je vlastně hrozně jednoduchý, ale rozhodně potřebujeme šablonu:

Nejlepší je rýsovací podložka. Ta se sebere ve školním sešitě školou povinného dítka. Sice bude postupně zničena, ale pochybuju, že si dítko všimne. Maminky premiantů a osoby, nemající děti ve vhodném věku podložku zakoupí v papírnictví. Dále ze školní brašny uzmeme nůžky, kružítko, trojúhelník s ryskou a tenký fix. Pokud nejsme významně nešikovní, tyto předměty v pořádku vrátíme, takže poznámek v žákajdě netřeba se obávat.

Na podložku, za pomoci trojúhelníku a kružítka narýsujeme dva čtverce o straně a.

Velikost strany čtverce a záleží na vás. Je lepší, když se na položku vejde a vzhledem k tomu, že balónek bude nakonec dvojnásobného průměru a jeho určení je pro malé děti, bude lepší, když nestvoříme medicinbal. Mezi 8 a 12 centimetry je tak akorát.

Když máme čtverce, znovu vezmeme kružítko, odměříme rozměr a a zapíchneme do jednoho z vrcholů.

Pěkně z rohu do rohu narýsujeme oblouček, vzniklá kruhová výseč – kulatý trojúhelník je jedna část šablony. Zopakujeme akci i v druhém čtverci, ale kreslíme oblouky ze dvou protilehlých rohů. Tím dostaneme tvar čočky, nebo buřtíku, nebo rozplácnutého kolečka. Kulatý trojúhelník a čočku vystřihneme a zbylé nástroje vrátíme do školních brašen. Tím jsme získali šablonky pro opakované použití, jednalo se tedy o investici.

OBR.1: Šablonky

Teď si můžeme zajistit materiál. Alespoň dvě barvy látky, raději bavlněné, ne moc třepivé, nit, špendlíky, jehlu, větší jehlu a vycpávku, třeba stříhaný molitan (ale jsou i jiné materiály, a všechny určitě lepší).

Na rubovou stranu látky obkreslíme šablonky. Na jednu čočku připadnou dva trojúhelníky, takže čoček je dvanáct, trojúhelníků dvacet čtyři. Tvar vyznačíme na všechny kousky, nejlíp tenkým fixem, který se nepropije na druhou stranu, ale ani při častém namáhání nezmizí.

Čočky jsou z jedné barvy, trojúhelníky z druhé, ale myslím, že to není žádné dogma.

Fifáckým se mi jeví ušetřit si práci a nakreslit tři trojúhelníky vedle sebe, takže vznikne třičtvrtěkruhová výseč. I v tomhle případě je potřeba nakreslit každý dílek, i když stříhat se budou všechny dohromady. Výsledkem pak je osm třičtvrtěkruhů a dvanáct čoček. Látku podle nákresů vystříháme, a přidáváme na švy, podle třepivosti látky a předpokládaného konečného namáhání… no asi centimetr. Tahle akce trvá asi jeden film na Nově, počítáno včetně reklam.

OBR.2: Vystřižené čočky a kruhy

A můžeme šít. Teda pokud ještě není příliš pozdě. Lícem na líc položíme čočku na první segment třičtvrtěkruhu a pomocí tří špendlíků nastavíme rožek na rožek a oblouk na oblouk. Zafixujeme a oblouk prošijeme, zase pouze po vyznačené linii, od rožku k rožku. Vzhledem ke konstrukci šablony jsou oba oblouky stejné, leží na sobě a při šití nekladou odpor. Takto přišijeme na kruhový díl tři čočky. Práci obrátíme a přeložíme první trojúhelníkový díl v polovině čočky tak, že celý nesešitý oblouk od kraje ke kraji je volně přístupný. Přiložíme druhý třičtvrtěkruh a zase pomocí špendlíků nastavíme rožky do rožků, oblouky na sebe a podle nákresu prošijeme. Každý z oblouků se ohnout dá, všechny dohromady ne, takže musíme postupovat po jednom. Když jsou přišité všechny tři čočky z obou stran, sešijeme na jedné straně třičtvrtěkruh až ke středu, na druhé jen kousek. To co zbude nesešité, poslouží k plnění balónku molitanem, nenechte proto otvor příliš malý. Po převrácení naruby, lícem ven, vznikla jakási podivná ponožka, tu uschováme a celou akci opakujeme ještě třikrát. Celkový čas je taky asi na jeden film včetně reklam, ale možná na programu, kde je reklam trochu víc.

OBR.3: Sešívání 1

OBR.4: Sešívání 2

Teď nastává dlouhá pauza, během které se postupně ujistíte, že nikdo z rodiny ani okolí netouží po souboji s molitanovou drtí. Že se rozhodně nehodlá účastnit plnění žádných nesmyslů a už vůbec ne vašeho privátního šití, a to ani v případě, že si neochotný pomocník balónek sám objednal. Když se ujistíte, že pokračovat budete sami a jen sami, můžete přistoupit k plnění.

Jak dostanete molitan dovnitř, nechám na vás. Jak dostanete jemné drobečky a úlomky ze svých šatů, stolu, židle, psů, koček a lustru, taky. Jen při nadívání nezapomeňte, že vždycky po nacpání jednoho segmentu je potřeba dílek od čočky ke středu třičtvrtěkruhu prošít, a to nejlépe podle čar, které jsou v této chvíli uvnitř „ponožky“, takže běžnému zraku nedostupné.

Vyžaduje to špendlík, fantazii a správně nacpaný segmentík, aby balónek nebyl „hubený“ a aby se naopak dal ještě dobře sešít. Příliš tvrdě nacpaný balónek navíc láká dospělé k vylomeninám. My jsme například při simulaci kancelářské odbíjené, (za síť dobře posloužily zavěšené zářivky), málem rozbily obrázek a květináč, to vše během asi dvaceti vteřin. Pak jsme nebezpečný předmět odložily.

Zpět od volejbalu. Postupně naplňte a zapošijte všechny tři díly na každé ponožce, uzavřete otvor a vzniklý trojbuřtík ručně, větší jehlou sešijte do trojhranného kornoutku.

OBR.5: Prázdná ponožka

OBR.6: Naplněné a sešité segmenty

Závěrečné sešití asi není třeba popisovat. Na dotaz svých kolegyněk jak se to vlastně sešívá, odpovídám jedním slovem: blbě. Ale není to tak dramatické. Samozřejmou výhodou jsou větší ruce a delší prsty. Pánovi však šití nejspíš nepředáte, takže nezbývá, než vždy dva kornoutky položit švem nebo prošitím na šev a prošít. Fakt, že od určitého okamžiku se nedostanete do vnitřní části balónku a nemůžete to dobře sešít, bych pominula. On se tam nedostane ani případný kritik, takže to nezjistí. Tahle část už netrvá dlouho, asi tak půl filmu. Mě tedy rozhodně pohání vědomí, že už ve vzduchu cítím konec.

A balónek je hotov.

OBR.7: Hotový balónek

Tak hodně štěstí při šití 🙂