„Crrr, crrr, crrr“ – ozýval se zvuk mobilního telefonu. Je sobota ráno, běžím z prvního patra dolů, beru mobil a… Marika: „Kristý, prosím tě, jsem venku na sídlišti v Kladně. No a tady leží nějaké hodně poraněné kotě, ale vypadá opravdu bídně. Leží tady pod stromem. Jenže, Luboš není doma, a tak nevím, jak ho chytím. Mám strach, že se odplazí pod auto a už ho neuvidím.“

Já: „Mariko, vydrž!“ … Zase já: „Michalééé, prosím tě, vezmi si podběrák a jeď na Kladno, ulici a vše mám. Je to na sídláku, jeď přesně tam, kde jsme tenkrát vraceli tu přepravku, víš kde?“ Naštěstí byl víkend. Narychlo Michalovi líčím historku a pro jistotu píši na papír ulici, kde se Marika zdržuje. Nějaká paní ze sídliště v Kladně nezapomněla Marice sdělit, že tam kocourek leží už asi třetí den. No hrůza, pomysleli jsme si, to nemohla paní zavolat nějakou pomoc? To se nemohla o malého postarat?

Z Kladna volal Michal a sděloval mi, že se mu podařilo odchytit ukrutně zdevastovaného tvorečka, údajně ve velmi, ale velmi zuboženém stavu. Průběžně jsem mluvila s Marikou, průběžně s Michalem. Michal byl právě na cestě na veterinu do Slaného.

Mezitím, co Michal čekal na RTG snímky a výsledky vyšetření, jsme si opět volali. Michal mi líčil stav maličkého zuboženého koťátka, proto se nabízela také jedna z variant možností, že necháme ubožáčka uspat, jak se mimo jiné zmínil sám pan veterinář. Michal však také dodal, že čistý pohled koťátka jakoby říkal, že chce maličký žít. Opravdu jsem se poté doma přesvědčila, že má koťátko naprosto jasný a čistý pohled, ale také velmi vyděšený. Byl to krásně a výrazně vybarvený zrzavý kočičí klouček, ale především tuze statečný. Kocourka jsme pojmenovali Lvíček. Od prvního okamžiku bylo totiž zřejmé, že jde o velkého bojovníka.

Lvíček měl obrovský zánět v podbřišku. V okolí zlomeniny pánve měl navíc také hnisavá a zánětlivá ložiska. Při prvním ošetření z kocourka vyteklo hnisu o velikosti pěsti ženské ruky. Kocourek měl tříštivou zlomeninu pánve, uhnilý konec ocásku a uhnilý kus ouška. Jedna zadní tlapka nereagovala na dotyk vůbec, druhá velmi špatně. V prvních dnech jsme se domnívali, že jedna tlapička zřejmě zůstane nadobro chromá. Kloubek na více postižené tlapičce byl totiž i s kusem pánve velmi nešikovně zkřížený a zaražený dovnitř tělíčka. Po RTG vyšetření bylo zjištěno, že byl Lvíček s největší pravděpodobností pořádně nakopnut, možná poraněn psem. Mnohočetná zranění totiž vůbec neodpovídala úrazu, který by způsobil náraz automobilu.

Začalo martyrium. Nejdřív se musel Lvíček poprat se zánětem. Museli jsme kocourka zbavit hnisavých ložisek, až následně mohla být provedena komplikovaná operace, odstranění uhnilého ocásku a ošetření ouška.

Delší dobu za sebou Lvíček tahal zadní tlapičky. První dny vylučoval kocourek pod sebe, neboť se nedoplazil ani k záchodku. Další dny už záchodek navštívil, ale problém nastal s obyčejným stelivem, které jsme používali. Obyčejné stelivo se kocourkovi lepilo na rány a způsobovalo mu značné potíže. Bylo nutné začít používat stelivo silikonové, které je však velmi drahé. Ihned po zveřejnění zprávy o tom, že Lvíček musí používat jedině silikon, nám byla zaslána celá krabice speciálního steliva od paní Bartošové, která si nakonec Lvíčka také virtuálně adoptovala. Dalších několik pytlů silikonu Lvíčkovi přinesli lidé, kteří nás jezdili navštěvovat za účelem prohlídky našeho útulku.

Lvíčkovi bylo nutné před operací několikrát denně čistit rány. Tohoto specifického a nepříjemného úkolu se ujal Michal. Kdybychom rány nečistili pravidelně doma, museli bychom dojíždět denně na veterinární kliniku. Pro nás však bylo přijatelnější variantou využít domácího prostředí bez toho, abychom bychom museli Lvíčka denně stresovat návštěvami na klinice. Hnisající rány bylo nutné čistit a nářezem v kůži popouštět hnis i s krví z pod kůže ven. Poté bylo nutné ránu desinfikovat. Tato nepříjemná záležitost trvala několik dlouhých týdnů. Další hnisavé ložisko bylo nalezeno na ocásku. Celá situace by se dala zhodnotit jako velmi žalostná. Po celou dobu byl Lvíček ubytován v karanténní kleci.

Přišel den D a Lvíček prodělal očekávanou operaci. Po operaci se Lvíčkovi krásně hojily rány a postupem času se kocourek dával dohromady. Nutno zmínit, že už po probuzení z narkózy začal Lvíček chodit. Bohužel, následující den Lvíček za sebou tahal zadní tlapičku, říkali jsme si, že tlapička zůstane zřejmě postižená. Následovaly opět kontroly u pana veterináře, ale nakonec se vše v dobré obrátilo. Lvíček opravdu začal běhat po všech čtyřech.

Lvíčka jsme po všech prodělaných patáliích zařadili do skupiny kočiček k postižené Agátce, zasloužilé mamince Lentilce a mnoha koťátkům. Handicapovaný Lvíček se upnul k adoptivní kočičí mámě Lentilce. Kam šla Lentilka, tam šel také Lvíček. Nutno dodat, že Lentilka moc chodící nebyla, spíše se jednalo o kočičku věčně odpočívající, a proto Lvíček odpočíval spolu s Lentilkou a nanejvýš se kočičky přesunuly o pár metrů dál. Vrcholem aktivity kočičky Lentilky totiž bylo, když vyskočila na stolek, seděla vedle televize a koukala.

Čas plynul a Lvíček se stále zdržoval v blízkosti tříbarevné zasloužilé kočičí maminky Lentilky. Aktivita kočičky Lentilky se postupem času stupňovala a mohli jsme tak vidět Lentilku a Lvíčka, jak se mezi sebou z legrace perou a zápasí, jak si hrají, spolu papají i dovádí.

Je moc krásné cítit a na vlastní oči vidět, jak se ze schoulené hromádky neštěstí stává pomalu a jistě krásný velký a zdravý kocourek. Lvíček vyroste opravdu ve velkého krasavce, o tom není žádných pochyb. Co na tom, že kocourkovi chybí kus ocásku a má jen část jednoho ouška? Vždyť kočička Sachmet, kterou jsme nedávno umístili, ta neměla jedno ouško vůbec a k tomu špatně viděla. Přesto všechno si ji odvezla úžasná panička, která ji má velmi ráda a s láskou o ni pečuje.

Jaký je vlastně kocourek Lvíček? Jak žije, jak se má a jak je na tom právě teď?

Kocourek Lvíček bydlí u nás v ložnici, spinká v posteli a hraje si s koťátky a někdy také s dorůstající postiženou kočičkou Agátkou. Nejraději má Lvíček mrňavého mourovaného kocourka Hráška s bílými ponožkami. S Hráškem nejvíce dovádí a řádí. Kocourek Hrášek je oproti Lvíčkovi opravdu mrňavé miminko, a tak ho Lvíček velmi šetří, dokonce občas nechá Hráška v souboji vyhrát, poté v objetí usínají.

Na dotyk je Lvíček ještě malinko zdrženlivější a občas ucukne, ale není se co divit, po všech prodělaných patáliích. Brzy z kocourka bude prvotřídní mazlíček. Lvíček je vděčný za každé pohlazení a plnou mističku granulek. Má také své způsoby. Velmi legračně působí jeho hra a zároveň součást Lvíčka samotného tzv. „pacičkovaná“. Všechno si testuje pacičkou, nejdřív vše poklepat a prověřit několika plácanečky, pak teprve důvěřovat.

Zde naleznete fotogalerii kocourka Lvíčka:

http://srdcemprokocky.rajce.idnes.cz/Lvicek/

Chtěli bychom tímto poděkovat všem dárcům, kteří se finančně podíleli na operaci kocourka Lvíčka, penízky zbyly také na pooperační péči a Lvíčkovo očkování.

Lvíčkovi hledáme nový a trvalý domov. Domov u páníčků, kterým nebude vadit, že je Lvíček handicapovaný. Handicapovaný jen proto, že nemá kousek ouška a kousek ocásku. Na druhou stranu, tak nádherného zrzečka, aby jeden pohledal. Lvíček je opravdu nádherně vybarvený, velmi výrazně zrzavý a vypadá jako skutečný „Lvíček“, jak už se nejeden návštěvník našeho útulku o Lvíčkovi zmínil.

Co myslíte, usměje se také na Lvíčka štěstí v podobě nového domova? My bychom si to moc a moc přáli.

Za srdíčkové kočičky,

Kristýna Kacálková

www.kocky-utulek.cz

www.srdcemprokocky.cz