ROZHLEDNÍK: Jak fotit doma – např. Vánoce a Nový rok

Vánoční a následující novoroční svátky jsou zde. Nastává období rodinných a přátelských setkání. Při té příležitosti je nezbytností se vzájemně fotografovat a výsledek své práce pak samozřejmě presentovat buď tištěný, nebo na monitoru počítače, televizi či webu. Mé dnešní zamyšlení je inspirováno snahou podělit se o zkušenosti s pořízením a úpravou fotografií v tomto specifickém prostředí.

Začneme vlastním pořízením snímku. Ve většině případů jsou vánoční fotografie pořizovány v místnostech a povětšinou také za tmy, takže přirozeného osvětlení máme opravdu pomálu. Musíme si tedy pomoci umělým osvětlením. V podstatě máme dvě možnosti: nasvícení scény reflektory nebo bleskem.

V některých případech také můžeme použít prodloužení času expozice, například u focení vánočního stromku bez lidí či zvířat. Případně kombinací více zmíněných metod. Málokdy máme možnost předem si scénu připravit a vhodně nasvítit a pak teprve fotografovat. Proto se dnes tímto tématem nebudu zabývat a pokročím k nejběžnějšímu způsobu a to je použití blesku.

Obr. 1

 

Focení s bleskem

Výhodou je, pokud máte k fotoaparátu systémový blesk. To je takový ten velký, co se zasouvá do kolejniček aparátu. U pokročilejších modelů může být i dálkově ovládaný a můžete jej držet v ruce mimo fotoaparát nebo může stát na samostatném stativu. Takový systémový blesk si dobře rozumí se svým foťákem a dokáže řídit intenzitu záblesku podle měření expozimetru fotoaparátu.

Také při nastavení automatického nebo poloautomatického režimu umí řídit vyvážení bílé, to je nastavit fotoaparátu v podstatě barvu světla, kterým bude scéna osvětlena. Tím získáme na výsledné fotografii obraz skoro takový, jaký jsme viděli ve skutečnosti. V místnostech také můžeme s úspěchem využít otočné hlavy blesku a namířit jej nikoliv na fotografovaný objekt, ale někam do stropu nebo do zdi tak, aby náš model byl osvícen odraženým světlem, které je mnohem měkčí a přirozeněji vykresluje tvary bez zbytečně hlubokých stínů.

U vestavěných blesků toto nelze. Jsou na pevném místě aparátu namířené stejným směrem jako objektiv a tudíž všechny fotografie budou trochu připomínat vyslýchaného nešťastníka s lampou přímo do obličeje. Abychom tomu trochu zabránili, musíme získat v místnosti co nejvíce světla mimo blesk. Rozsviťte všechny světelné zdroje, které jsou k dispozici.

Uvědomte si, že normálně osvícená místnost, kde se pohybujeme, čteme a vůbec žijeme má osvit na cca 1/10 úrovně osvitu venku za pošmourného dne! To je velmi málo. Proto také, pokud musíme, například v práci, trávit čas v místnostech bez oken, jen za umělého osvětlení, býváme z toho dost vyčerpaní.

Klidně, pokud na to máte čas, přineste do místnosti ještě další zdroje světla, přenosné lampičky, cokoliv a všechno rozsviťte. Blesk pak již jen dosvítí scénu a i pozadí nebo vzdálenější objekty budou viditelné, nebo aspoň ne úplně černé. Aby výsledek byl spíše jako na obrázku 1 a než jako na obrázku 2 🙂

Obr. 2

 

Focení na blízko

Při fotografování v místnosti jsou všechny osoby a předměty velmi blízko, a pokud chceme fotografovat skupinu nebo nějakou větší věc (jako stromeček na obrázku), nemůžeme si dostatečně odstoupit, takže musíme použít kratší ohnisko objektivu. Dnes již každý kompakt nabízí zoom objektivy s více či méně proměnnou ohniskovou vzdáleností.

Čím kratší je ohnisko objektivu, tím z většího úhlu dopadá světlo na políčko čipu. Říkáme, že objektiv je širokoúhlý. Fotografované předměty se jeví menší a vzdálenější než ve skutečnosti jsou. Opakem pak je prodlužování ohniskové vzdálenosti, kde se objekty jeví bližší než ve skutečnosti.

Každý fotoaparát má takzvanou základní ohniskovou vzdálenost objektivu. To je taková ohnisková vzdálenost, při které se na políčko čipu zobrazují předměty přibližně z pozorovacího úhlu 45°. Při fotografování základní ohniskovou vzdáleností se jeví perspektiva fotografované scény přirozená.

Při fotografování kratší či delší ohniskovou vzdáleností je perspektiva zkreslená. Jak jistě tušíte, je zkreslená tím více, čím více se liší podíl použité ohniskové vzdálenosti k základní od jedničky.

Základní ohnisková vzdálenost závisí na rozměrech čipu aparátu. Pro rozměr kinofilmového pole to je 50 mm, pro kompakty, nebo zrcadlovky se zmenšeným čipem je to v rozmezí 25-30 mm. Náš obrázek 1 jsem fotil aparátem Canon 40D s čipem ASP-C (zmenšeným), kde základní ohnisková vzdálenost je cca 32 mm.

Použité ohnisko bylo ale 13 mm (zjistí se z informací,tzv. EXIF z pořízeného snímku pravým tlačítkem myši a vlastnosti). Obrázek má viditelně zkreslenou perspektivu. Svislé linie se směrem ke stropu rozbíhají. Toto můžeme částečně napravit ve fotoeditoru, Skoro každý má nástroj na korekci perspektivy. Editor nám zobrazí pomocné linie, které nastavíme šikmo ve směru, jenž má být cílově svislý.

Na obrázku 3 jsem vybral linie ve směrech přibližně svislé příčky regálu a svislého okenního rámu. Nikdy nesmíte slepě kopírovat pevné linie na obrázku, důležité je si změnu perspektivy zkusit a podle výsledku se případně vrátit, poupravit a zkusit znovu. Po aplikaci již vypadá perspektiva lépe, ale fotka jako celek je deformovaná a musíme ji upravit ořezem.

Obr. 3

 

Ořez snímku

Pro ořez si nejprve zvolíme velikost. Předpokládejme, že chceme fotografii vytisknout na pohlednici o rozměrech 10×15 cm. Nastavíme si tedy v nástroji ořez pevný poměr (nikoli rozměr) 2:3 a provedeme výběr. Pro provedení výřezu můžeme s úspěchem u většiny scén použít pravidlo zlatého řezu.

Již od starověku si matematici, architekti a malíři kladli otázku, jak co nejlépe vyvažovat proporce staveb či maleb. Souvisí to s vnímáním lidského oka. Zlatý řez je takové dělení úsečky, kdy poměr delší a kratší části je stejný, jako poměr celé úsečky a její delší části. Přibližně je to 1,62. číslo si pamatovat nemusíte, fotoeditory vám nabídnou pomocné linie se zobrazením zlatého řezu.

Prakticky ve fotografii můžete mít jeden objekt, který celý vyplňuje snímek, nebo objektů více. Případně i jeden, který je nějak vnitřně členěn (okna na domě a podobně). V případě takovéhoto složitějšího snímku vypadá lépe, když hlavní objekt není ve středu snímku, ale ve zlatém řezu snímku a to buď horizontálně, nebo vertikálně. U našeho obrázku se pokusíme do zlatého řezu umístit osu vánočního stromku jak je vidět na obrázku 4. Výsledný obrázek získá na plastičnosti. Tím bychom měli vyřešený výběr tématu a zbývá ještě trochu poupravit tónování.

Obr. 4

 

Tónování

Pro úpravu barev, tónů, kontrastu či jasu existuje ve fotoeditorech mnoho nástrojů. Dnes se podíváme na jeden ze základních nástrojů a to úpravy úrovní pomocí histogramu. Tyto úpravy nabízí také většina i „lite“ verzí fotoeditorů. Zobrazený histogram je vlastně grafem, kde na X-ose jsou vyneseny jednotlivé sytosti barev a na Y-ose jejich četnost výskytu ve snímku.

Na našem obrázku vidíte, že chybí pravá část grafu, tedy sytější barvy a obrázek je „zašedlý“. Nastavení ořezu histogramu docílíme roztažení grafu pomocí změny sytosti jednotlivých bodů snímku a tedy projasnění snímku bez zásadní změny tónových přechodů barev ve fotografii. Změny totiž probíhají kontinuálně skrz celou šíři sytostí.

Změny můžeme docílit manuálně pomocí posuvníků na histogramu (posuneme levý a pravý k okrajům grafu a prostředním doladíme jas a kontrast snímku), nebo určení bílého, černého nebo šedého bodu pomocí kapátka. Pokud na snímku je oblast, o které bezpečně víme, že je čistě bílá, černá, nebo šedá, můžeme ji označit a fotoeditor dle tohoto výběru přizpůsobí změnu histogramu.

Obr. 5

 

Tím máme fotku téměř připravenu k presentaci, zbývá jen doladit cílové rozměry a kvalitu komprese JPG podle zamýšleného použití. Pro tisk použijeme vždy co nevyšší rozlišení, pro presentaci na web nebo posílání mailem jistě nechceme mít několika MB fotografii, která svými rozměry daleko přesahuje monitor. O tom ale snad někdy jindy.

Obr. 6

 

 (http://zviretnik.jakkel.cz)

Aktualizováno: 28.12.2010 — 22:24

90 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Bezva clanek a uzitecny. Chet fotival moc pekne na dobrem klasickem fotaku a s ruznyma objektivama. A pak prisel digital… pro mne idealni, ale Chet se oddal pohodlnosti. Na jare jsem ho po dlouhe dobe presvedcila, at vezme na vylet stary fotak a rozdil byl neuveritelny. Tak ted koukame po digitalni zrcadlovce.

    1. jojo,
      kdo dřív fotil zrdcadlovkou, s kompaktem se nespokojí. Dřív nebo později k zrdcadlovce znovu přijde. Jděte do toho! A v USA (alespoň podle e-shopů) jsou ceny zlomkem toho co u nás 😉

  2. Jé, fotografování! Děkuji za super článek.
    Fotím už řadu let a stále těžký amatér 🙂 . Kdysi mi jako děcku donesl taťka fotoaparátek, byl ruský, těžký a fotilo se s ním moc dobře. Holt Rusové měli dobrou mechaniku, ale dost těžkou. Taťka byl myslivec a nemohl si vynachválit jejich dalekohledy, ale po hodině v lese s dalekohledem jsem měla vzadu na krku červenou rýhu…
    Pak jsem po revoluci podlehla kompaktu firmy Canon (a přežil hodně, i ožužlání hříbětem a několik pádu na zem) a ten jsem pak nahradila zrcadlovkou Canon EOS 3000 (analog). Ten mám dosud a posledních asi 6 let používám ještě takový ten vylepšený kompakt Konica Minolta Z 20.
    Dlouho jsem digitálu odolávala, teď fotím na oba způsoby, ale musím říct, že u digitálu jsem někdy jak utržená ze řetězu, fotek lze udělat nekonečně mnoho (mám pro jistotu několik karet 🙂 ). Pamatuju, jak jsem jela poprvé k moři do Chorvatska v roce 2001 a celou dobu jsem se mučila tím, jestli mi těch 8 filmů po 36 snímcích bude stačit. Stačilo, ale bylo to o fous…
    S manželem jezdíme na motorce a vycvičila jsem se při focení za jízdy k dokonalosti – jak s Kanónem tak s Konikou. Teď už jezdím hlavně s digitálem. Kdybych ho rozbila, mrzelo by mě to, ale ne tolik, jako kdybych přišla o zrcadlovku. To je můj vysněný foťák. Teď ještě přermýšlím o malém a rychlém foťáčku, co na motorce lehce strčím do kapsy.
    Jéžiš, to jsem se zase rozepsala, už raději končím

    1. Teda! Focení za jízdy na motorce, to je síla, to bych si netroufl (taky mám motorku). 😡 (whew) (tmi)
      Jinak tu 3000 EOS analog jsem měl taky (ještě ji mám schovanou 😀 ).
      Začínal jsem na flexaretáxh a zrdcadlovkách EXA a EXAKTA od Zeisse z Jeny, pak chvíli nic, po 89 kompakt na kinofilm – věčný problém. Po cca 6 letech při jiné opravě opravili ostření a bylo to lepší. Pak cca v půlce 90 let návrat k zrdcadlovce. Dlouho jsem vybíral a nakonec vyhrál Canon. V tom 95 roce nebyl u nás až takový výběr. Koupil jsem postupně i další vybavení, objektivy atd. Dlouho jsem váhal na přechod k digi, zpočátku jen kompakt, pak i náhrada zrdcadlovka, opět Canon – aby pasovaly objektivy. No a tak dál 😀 😀 😀

      1. Neboj, my máme Kawu 1500 Vulcana, takže čopra, žádnou bzikbzik. Je to jako na koni, musíš se držet nohama a jedním okem pořád vnímat jízdu. No dobře, je to trochu náročnější, ale co by fotograf neudělal pro dobrý záběr, že… Ale mám pud sebezáchovy.

        1. 8)
          Já mám pocit, že potřebuju něco trochu pohodlnějšího než čopra 😉 a rychlejšího, a obratnějšího abych mohl v Praze kličkovat mezi autama, a taky abych doma mohl i po polňačkách –
          – takže menší cestovní enduro 8)

  3. Jakkeli, to je bezva článek. Focení mě odjakživa bavilo, tak jsem si jako mladá holka pořídila Prakticu. Fotila skvěle, sama jsem si i fotky dělala a to byly jedny z nejkrásněji prožitých večerů, ty u zvětšováku. Pak mi tu Prakticu ukradli zku…ní poutníci na tzv. svatém Hostýně a bylo po focení. Ke 40. narozkám jsem dostala automat zoom a s tím jsem taky vydržela dlouho. Digitály mi celkem dlouho nic neříkaly, ale když jsem se radila na internetu, jaký bych si eventuálně měla pořídit, jednoznačně mi poradili zrcadlovku s tím, že kompakt se mi bude zdát pomalý. Nelituju, byť ten foťák toho umí mnohem víc než já. A tak jsme s MLP absolvovali kurz, jak ovládat zrcadlovku Nikon. Bylo to naprosto skvělé, strašně moc jsme se dozvěděli, vyzkoušeli, mimochodem pořádala to firma Megapixel, mohli jsme se zeptat na jakoukoliv „pitomost“, na všechno nám lektor odpověděl, poradil, ukázal. Já jsem ale lempl co s týká řazení, úpravy a archivace. Neupravuju, jen vyřazuju, zatím.Furt si říkám, že odteď už … Musím se polepšit. (wave)

    1. jojo, několik hodin v temné komoře se zvětšovákem a výsledkem je pár snímků 😀 to moc dobře znám. Ale s tím počítačem je to úplně stejné. 😀 😀 😀

  4. Jakkeli, díky za článek, ráda jsem si to přečetla (už kvůli správné terminologii) i když nevím, jak dalece se „polepším“ ve svých zvycích. Než jsem fotila digitálem, tak jsem měla obyčejný Kodak a fotila jen nárazově, hlavně na dovolených.(za svobodna jsem foťák nevlastnila). S digitálem jsem se přidala k milionům dalších, kteří teď fotí na co se kouknou. Je to moc prima zábava, ale co do technických parametrů jsem antitalent. Všechny moje digitály (mám tři) používám jen a pouze na „auto“. Dříve jsem se pokoušela podle rad sem tam něco nastavit, ale výsledky nebyly valné, přišlo mi to moc pracné a vykašlala jsem se na to Než jsem kotouček přetočila a v „menu“ vyhledala, co potřebuji pro optimální focení – cíl mého focení většinou zmizel. Takže jsem zůstala u toho „auto“ a ostatní pomocná nastavení by tam ani nemusela být. U obou prvních digitálu (Olympus a Canon) jsem si mohla nastavit „dioptrie“, což je skvělá výhoda, protože jsem se skrze hledáček dívala jakobych měla na nose brýle. . Dříve jsem také žádný fotoshop nepoužívala, prostě ty tmavé a rozmazané fotky jsem vyhazovala. Pak jsme zjistila, že i ty tmavé se dají zesvětlit a trochu vylepšit a když si myslím, že je třeba, dělám to stále. Jeden čas jsem si myslela, že snad už nedovedu udělat jednu kloudnou fotku, protože všechny po stažení byly tmavé a musela jsem je jednu po druhé „vylepšovat“. Skoro mě to odradilo od focení. Naštěstí se ukázalo, že to bylo starým monitorem, po koupi nového, problém okamžitě zmizel, jenže já pak měla spoustu přeexponovaných fotek a byla jsem líná je zase všechny „vylepšovat“do původního stavu. Můj poslední digitál je Canon Power Shot SD780 IS, takový malý „do kapsy“ který jsem chtěla. Stále si zvykám, z těch tři má nejmenší zoom a nedá se nastavit dioptri. Hledáček je opravdu ťitěrný a tak na LCD někdy mžourám a fotky nebývají valné. Ale na obsluhu je ideální, prostě „point and shoot“. Jen mi trochu vadí, že má automatický blesk. U předešlých dvou jsem ho musela zvednout, tady je zabudovaný do „obalu“. A tak i když fotím uvnitř místnosti, blesk mi blejskne aniž bych já třeba chtěla a pak jsou snímky příliš osvětlené a někdy to ani nejde opravit programem. Možná někde v menu bych si na ten který snímek mohla blesk vypnout, ale na to jsem líná. A protože se za jednotlivé fotky neplatí, tak fotím a fotím a vždycky se alespoň na některé dá koukat. A jako ostatní, stejně si fotím pro radost a pro zachování momentek a to je mi přednější, než ta profesionální kvalita (tedy ne, že bych jí umět nechtlěa).

    1. Tak už jsem docestoval a můžu zase k počítači 🙂
      Maričko, u Canonů bývá na vypnutí blesku zvlášť tlačítko, možná titěrné a někde bokem, ale zvlášť a nemusí se to hledat v menu

      1. Jé díky Jakkeli (clap) Šla jsem se hnedlinky podívat a máš úplnou pravdu. Ano, je tam malé tlačítko z „cikcak“ obrázkem „blesku“ a to když zmačknu, naskočí mi ten obrázek přeškrtnutý a blesk nefunguje. Hned bylo vyzkoušeno na tmavém míste – a funguje to. Takže mockrát děkuji. Kdybych bývala detailně četla manuál, nebo se pořádně podívala na ty mačkátka na foťáku, zjisitla bych to dávno taký. Ale no jó, já byla líná atd…..no jsem ráda, že jsem ten lament napsala a teď už vím jak na to. 🙂

  5. Nezbývá mi, než se přidat k některým předřečnicím. Pořádná znalost ovládání foto editoru už vyžaduje spoustu času, práce a úsilí. Navíc mám dojem, že jedinec pak snadno podlehne váchni a chce víc a víc. Lepší foťák a objektivy a filtry a kroužky… a možná se potom radost z lovu i trochu vytrácí. Vždycky se najde nějaký prevít profík, který kýžené nafotí o moc líp 🙂 . O nepraktičnosti zrcadlovek, zvlášť pro pejskaře, už byla řeč. Byť se jejich kvalita s kompakty vážně nedá srovnávat.
    Nene, nemám píli ani ambice a u vánoční momentky mi k radosti stačí, že zachycené osobě nečouhá ozdobená větev z hlavy (chuckle) .
    Ale obdivuji každého, kdo je mistrem svého oboru. A informací není nikdy dost. Dík, Jakkeli (y) 🙂 .

  6. DÍKY Jakkeli, v listopadu jsem si pořídila první digitál, tak jsem se dosti poučila. Rámcově jsou zkušenosti z celoživotní leicy a filmové osmičky a pozdějšího kinofilmového kompaktu využitelné, ale ty elektronické fígle – no kde by k tomu jedna důchodkyně přišla, žejo!

    1. Dlouho dlouho jsem váhal s přechodem k digi, ale jsem technicky založený člověk, tak jsem přešel k digi zrdcadlovce (u kompaktu dřív) v okamžiku, kdy bylo možno z toho obrázku udělat zvětšeninu A3 (když se snímek povedl) a A4 i z výřezu. Analog jsem zachoval, přeci se nepřipravím o ty dobré fotky z filmu, že – ale již je 10 let ve skříni a nikdo na něj dalkší fotku neudělal …..

      1. Víš co by mě zajímalo? Který fotky ti připadají hezčí, analogový, nebo digitální?
        Já tomu prd rozumím, já fotím lidi bez hlav, kostely bez věží, zadní části psů a velký mozolnatý palce. Ale ptám se proto, že jsem tak trochu rozervaná mezi jiskřením očičkama nad kde jakou vymožeností počítače – a hlubokou láskou k „obyčejným“ mechanickým strojům, u kterých ještě dokážu krok po kroku pochopit, jak fungujou.

        1. V podstatě jsem to napsal výše v odpovědi Janě Peškové.
          Jde o to, co od těch fotek chceš. Já sám jsem se dlouho odhodlával k digi, ale dnes je to již tak, že výhody analogového zpracování se projeví jen v opravdu speciálních případech. A pokud si necháváš fotky dělat a neděláš si je sama, tak stejně ten film nascanujou a tisknou digi.
          Takže asi takto:
          pro foto do cca A3 pro běžný život (i profi foto) dnes již jednoznačně digitál. Pro větší potom lepší digitál. 😀 😀

          1. Tak jo, díkec. 😀
            To s tím skenováním jsem netušila…
            Spíš jsem si říkala, když analogový, tak si člověk víc rozmyslí sekat každou ptákovinu a bude se víc koukat… ale to je asi v hlavě, a ne ve foťáku. 😉
            Takže já si nechám svou lásku k mechanickým zařízením a až budu něco pořizovat, bude to digitál… Když teda není poznat rozdíl… aspoň pro normální potřeby…
            A kdyby mi to bylo líto, tak vytáhnu ten starej mátin foťák. 🙂

            1. Mě ty večery pod lampou (rozměj zvětšovákem) plně nahrazují večery u počítače 😀 8) 😀

  7. Kdysi jsem fotila fotoaparátem značky Smena a k tomu jsem musela používat expozimetr, aby z toho vyšlo aspoň něco. Proto si pochvaluji dnešní kompakty, kde cvaknu a je to většinou dobře. Zato můj nejdražší už s tím umí cosi jiného a když o tom s bratříkem mluví, tak jako by mluvili španělsky- něco potlačit, něco přitáhnout a furt je tam nějaké tajemné evo… 🙂 Zajímavé je, že já jakožto ignorant mám fotky často stejně dobré 😀 no a ty ostatní bez dlouhého uvažování smažu…

    1. Smenu mám ještě plně funkční doma, opatruju ji,protože se s ní velice skvěle fotilo a fotí. JInak z pohodlnosti používám Finepix 😉 a taky, že fotky jsou hnerd v počítači a nečekám, co bude na filmu (chuckle)

  8. Dekuji Rput a Veram za odkazy.Budu studovat.Co se tyka foceni,tak ja fotim vsechno.Pred tim nez jsme si poridili pet kocek,tak jsme hodne cestovali.Nedovedete si predstavit kolik casu to foceni zabere.Udelate snimek neceho,popojdete par metru a z toho bodu se to jevi jinak,mozna ze je to hezci a uz zase cvakate.Nejvice jsem se nastvala pred asi 4 lety.To jsme byli v Yosemite a lezli jsme na Half dome.Celkem narocna tura,tak jsem vyhlasila,ze pokud budem jenom fotit tak nikde nedojdem.Strcila jsem fotak do ruksaku a vykrocili jsme.Asi po 100 zatacka.Ja sla na horu a medved sel dolu.V zatacce jsme se potkali.Po prekonani prvniho soku jsem si uvedomila kde mam fotak,medved pozoval,ale nez jsem vytahla fotat tak zasel do lesa.Tak mam asi jen 3 fotky a to ma hlavu za stromem.To povazuji za svuj nejvetsi debakl.To mohli byt nadherne fotky.

    1. To s tím dabklem znám. Točil jsem v Bratislavě letecký den. Skupina rusů na Sůčkách – obrovské proudové mašiny, dotočil jsem sestavu, vypl kameru – už budou sedat, už nic nebude. A v tom momentě se jednomu při přistání zavřel podvozek a on dosedl na břicho. Holt to nejlepší jeden obvykle propase…
      Jo a dotyčnému pilotovi se nestalo vůbec nic, jen než přijeli hasiči a technika a chtěli letadlo zvednout… tak museli pro jiného pilota, protože ten, co se mu to stalo, se šel ožrat (sovjetskij čelověk).

    2. Mi povídej o debaklu – vylezu v lese na cestičku, foťák v kapse a Toyu na volno (jak běžná situace). A přede mnou srnec pózuje jak manekýn – á zleva á zprava á zepředu á zezadu – nestihla jsem žádnou pózu. Nejprve odlovit Toyu (a próóč paničko, dyť nikam nejdu), vyrvat foťák z kapsy, zapnout, uklidnit roztřesené ruce … a mohla jsem si vyfotit fotogenickou lesní cestu absolutně zvěřeprostou.

  9. Hmmm, nakouknu a co vidím? To mi nedá…
    Jednak se mi okamžitě vybavily dětský zážitky. Fotíme se o Vánocích. Tatínek kolem stromku rozestavuje obrovský podstavce s reflektory, jsou větší než já. Šíleně hřejou…
    První foťák jsem dostala dost brzo, ale vlastně jsem nefotila, dokud nebyl digitál. Prostě ten technickej přístup k focení nezvládám – resp. všechno jde, když člověk musí, ale proč bych měla MUSET, že… nebaví mě to. Takže bohužel fotky mám takový, jaký mám – ty úplně špatný vyhodím, u těch míň špatnejch doufám, že to není vidět. Ostatně fotím jen pro radost, peníze za to nechci (promiň, Marsko (h) ).
    Zrcadlovku rozhodně nedoporučuju nikomu, kdo na to nemá (řádnou!) fyzičku. Synek si ji koupil – fotí úžasně. Ale je to jak kovadlina – jednak by mi zničila záda, druhak po nějakým časem ji neudržím (klepe se mi ruka). Ono to asi má nějakou stabilizaci, ale zase – má to člověk zapotřebí?
    Ještě poznámka k úpravám. Synka na rozdíl ode mne ta technika baví. Ale taky při tý příležitosti vidím, že ty úpravy vůbec nejsou jen tak, strašně snadno vznikne něco umělýho, „umělohmotnýho“. Ostatně kolik už jsem viděla na trhu kalendářů, kde ty vylepšení úplně řvaly.
    Už tu dlouho rozhledník nebyl(y)

    1. Zano, to už nebylo Tvoje, to jsi dala do placu na dobrou věc 😡 ale je to velice hezké. heč. (h)

      a mám jedenáct , tak to je pravda

  10. Tenhle článeček se sice jmenuje „Jak fotit …“ ale schválně jsem se vyhýbal vlastnímu pořízení snímku abych nezabředl do tématu kompozice a podobně. Chtěl jsem jen ukázat dva nástroje (srovnání perspektivy a korekce jasů), kterými můžeme poupravit fotky.
    Jinak jak píše dole Xerxová, samozřejmě nejlepší je mít pěknou fotku už ve foťáku, ale ne vždy se to povede 😀

    Jinak dnes jsem na Ostravsku a budu cestovat domů, tak budu odepisovat až večer, jako obvykle. Teď píšu, protože mám dovolenou 😉 v práci taky obvykle nemám čas odepisovat 🙂

    PS: 7+9
    Zkusil jsem 15 a nic
    pak 14 a zase nic
    tak teď to snad půjde

    1. Klidně zabředni. Já jsem pověstný tím, že moje fotky stojí za… bez ohledu na kompozici, zlaté, stříbrné či bronzové řezy atd. Prostě jsem technokrat a na fotkách je to poznat. (chuckle)
      Fotím samozřejmě na kompakt, ale mizerný. Tvrdím, že když chci udělat momentku, musím zmáčknout 3 – 5 s před momentem, který chci vyfotit. :@
      Až budu hledat příští foťák, bude muset umět fotit hlavně rychle, pak ve špatném světle a ostatní je mi fuk.
      P.S. Foťák leží v zásuvce, jedny baterky má prázdné, druhé ztracené a já fotím na mobil.

  11. Jakkeli – tak toto tu fakt chybělo. Moc se mi tvůj článek líbí (a budu si ho muset přečíst víckrát). Přiznávám, že s fotoshopem se nějak nekamarádím (jak říká Alex, nutně potřebuju nějaký kurs, ale v Břeclavi … ?!), a velice mě to štve – taky bych chtěla umět dělat rovné zdi a bíle stěny a výřezy … že bych si to dala jako předsevzetí do nového roku?!

    Jo – a selekce, to je taky téma. Já jsem hrozný škrťa, mě je líto každého obrázku – i když už poctivě vyřazuju a vyřazuju, musím se do toho přímo nutit (chuckle) !

    Doufám, že o focení bude seriálek. Děkuju předem i zadem.

    1. Ygo, myslíš, že zrovna Ty potřebuješ nějaký takový kurs? Ty máš fotky tak pěkné i bez toho. Ty to máš v oku a v hlavě (h)

      1. Přesně tak. Je to o oku a něčem uvnitř. Kdysi dávno jsem se znala s jedním malířem. Nějak na tyhle věci přišla řeč a on prohlásil, že když na to přijde, může pracovat i levou rukou, protože to, jak maluje, není v ruce, ale někde schovaný v něm (samo že to z bezpečnostních důvodů občas trénoval, halt ho ty ruce živily).
        Takže YGO, když půjdeš na kurz, tak budeš umět zachránit fotky, který jsou tmavý, šišatý atd. a je to škoda. Ale hezky fotíš už teď 🙂

        1. Jé děkuju – vy jste na mne tak hodný. Holky, něco vám řeknu – já mám v hlavě takový krásný fotky, ale abych je dostala do foťáku, to mi schází pár maličkostí (chuckle) – a to hlavně trpělivost (některé fotky jde jenom vysedět) a taky trošku té píle (někdy jsem líná ten foťák otevřít) a hlavně štěstí – třebas vyfotit jelena pasoucího se vedle projíždějící parní lokomotivy (whew) … tak na to jsem ještě štěstí neměla (rofl) (rofl)

        2. Zano a Louk, Vy taky patřte k těm co nepotřebují žádné kurzy, vy zkrátka máte nadáí / tak kde je ten závistivý smajík?/

  12. Jojo, dá se udělat slušná fotka i compactem, ale dá to práci. Junior mě citýruje a prudí a vytýká mi kdeco. Hlavně dobrá fotka chce čas a soustředění. A taky být ve správný okamžik na správném místě.
    A pak se dá ledacos vyretušovat. Ale dá to práci.

      1. Došlo, děkuji převelice, jsem hlava vysypaná (headbang) a nestíhám ani napsat, že došlo. Stydím se. A děkuju, děkuju, děkuju.

        Tatánek byl potěšen a pro příští sezonu by měl další zakázku. To víš, podej čertu prst, utrhne ti ruku u samého ramene. (wave) Tentokrát „sekundární letky“ – obě, zase jsou třeba párová peříčka (to stejné pírko z obou křídel) a pár ocasních brků (4-5 ks).

  13. Až budu velká, možná budu mít i foťák. 🙂
    Zatím fotím do šedý hmoty, na disk nazvaný Za Jistých Okolností Jsi Přece Schopná Si Vybavit Všechno, Ne?
    Akorát se ty fotky jaksi upravujou samy a nedají se ukazovat. 😀
    Ale až budu velká…!

      1. (sun) Jo kdybych uměla balonkování to by si náš Luxíček pohrál. To by ani nemusely být tak hezké, hlavně aby byly barevné. Máš šikovné ruce, Ri /není tu závistivý smajla?/

    1. Přiznávám se, nakoukla jsem, tedy ďoučata, vy jste tak šikovná, moc hezké věcičky. Balonky jsou krásné, ubrusy, deky, chňapky, méďové, na jaký kus hadérku šáhnete, ten hnedle rozkvete (f) .

    2. Oboje je to nádherný, ty olivy na ubruse jsou v mých zamilovaných barvách (a proto doma takovou zelenou nemám, žejo 8-| ), ale co je absolutně super, to jsou balonky. Dají se dělat i různě veliký, aby se na nich třeba i sedělo, nebo jsou jenom na hraní?
      (Tady tyhlety vaše výtvory ve mně vzbuzujou touhu si pořídit stroj… a přemejšlím, jestli opravdu potřebuju ten čtenářskej koutek, nebo jestli by se tam náááhodou nedal ten stroj nějak… tohleto… Já chci, aby měl týden víc dní, sakra!)

      1. Pokud je mi známo, je to model ve velikosti středního míče- větší než tenisák a menší než kopačák- v Termitu byl taky nadělen nějakému dítku. Sednout se na něj samozřejmě dá, ale mě by jich pod zadelí zmizelo několik.

    3. No, to se teda sešli dva, jakkel a ri!!!! Vy jste tak neskutečně šikovní na kdeco a k tomu hodní, to snad by se mělo zakázat! 😀

  14. Zdravim,tak Vave presne vyjadrila to co bych chtela napsat ja.Fotim rada,vlastne moc rada,ale nasledne upravy fotek- to vazne nehrozi.Je mi to lito,ze nekdo je tak nadany na pocitac a umi s nim vsechno a ja jsem rada,ze ovladam internet a placeni uctu.Ale jak se dostanu domu ,tak si urcite koupim nejakou knizku,kde to bude pro blbce a snad uz konecne zacnu.Zatim jsem rada,ze vim jak stahnout fotky do pocitace a dat je facebook.Jeste,ze je mam digital.Pro me to znamena vyfotit vsechno nekolikrat aby to byla tutovka.
    Kdyz uz jsme u toho foceni;jaky by jste si koupili fotak?Nemyslim profesionalni,ale takovy poloprofesionalni.Mam Lumix,ale uz dokonava a premyslim o novem.Na trhu je toho spousta,ale nevim pro co se rozhodnout.Nejaka rada?Jakkeli dekuji za inspiraci.Urcite budu zkouset,ale vysledky asi nebudou jako u tebe

    1. Jani já fotím od začátku digi fotografie, snažím se upravovat, ale na jakkela nemám. Chystám se navštívit nějaký kurz, knížek mám hromadu, ale jsem typ, který potřebuje ukázat a vysvětlit, protože se ptám, kladu dotazy 😀 .

    2. Pro vážné uvažování o novém foťáku je moc dobré se podívat sem:
      http://www.digimanie.cz/info.jsp?name=oceneni
      Recenze pana Šurkaly jsou snad nejlepší, se kterými jsem se na síti potkala. Není nutno se dívat jen na ty „Trefy“, i v těch dalších recenzích (vlevo nahoře na šedé liště) je množství informací.

      1. Veram, jsem členkou IDIFu, ale ráda kouknu i sem. Koketuji se zrcadlovkou, to už by byl můj poslední foťák, ale tam mne odrazuje její váha. Já když jdu ven (a to chodím každý den), tak tahám foťák stále na krku a nevím, jak by to zvládala krční páteř se zrcadlovkou.

        1. To je přesně ono, kvalita fotek ze zrcadlovek je neoddiskutovatelná, hodně moc dělají velké čipy, jimiž jsou osazeny, ale když je váha těla foťáku od půl kila výš (a dost výš) a k tomu aspoň dva objektivy, samozžejmě slušný stativ, snad i další pro externí blesk(y), tak to díky, ne. Škoda, je mi to líto, ale o zrcadlovce nemohu ani uvažovat. Hledám ten nejlepší kapesní digitálek 🙂 😀 🙂 a to je zatraceně těžký výběr. 😀 I když něco se mi líbí dost.
          Ale pro toho, kdo chce koupit foťák, je třeba, aby si především uvědomil, co chce fotit. Co podle jeho představ bude využívat. A kolik si představuje, že může do toho dát peněz. A to už jsou údaje, od nichž se výběr může „odpíchnout“. Pro příklad: ten, kdo nekamarádí s počítačovými úpravami obrazu naprosto nepotřebuje (a nevyužije to) mít ve foťáku možnost fotit do formátu RAW. Ten prostě bez počitače není vůbec vidět. Na druhou stranu, z fotek do RAWu se dá (v počitači ) vytáhnout dost neuvěřitelné zlepšení fotografie, ale musí se ti sakra umět. Nebo ten, kdo by rád fotil třeba ptactvo v přírodě potřebuje mít dobrý zoom, aby si fotografované objekty mohl dobře přiblížit. Kdo chce fotit krajinu, využije širokoúhlý objektiv. A.t.d., a.t.d.
          Současné foťáky fotí dobře. A to i relativně levné. Záleží, co chcete fotit.

          1. Jo a „nejoblíbenější“ marketingový údaj – počet megapixelů – rozhodně skoro nic neříká o kvalitě fotoaparátu, jen o tom, jak velkou „plachtu“ fotku se dá ze snímku natisknout. A kolik z nás tiskne fotky na velikost metr krát dva či podobně? Realistický a rozumný počet pixelů je tak kolem deseti. Když se zvětší počet pixelů a nezvětší se plocha toho čipu, který zachytává světlo, vede tu jen ke zvýšení nepříjemného šumu v ubrazu. Uf, to jsem se rozohnila … 😀

          2. Veram má naprostou pravdu. Přemýšlel jsem, že na toto téma (vybíráme foťák) bych taky mohl napsat nějakou úvahu. Megapixely rozhodně nejsou vše. V dnešní době má dostatečné rozlišení praktický každý foťák a i mnohý mobil, přesto, jak jistě z praxe víte, není jedno, čím fotíte. Spousta fotek, které presentuji i na svých stránkách, jsou foceny 5Mpx kompaktem 😛 . Takže spíše se kouknout na optiku atd. ale pro každý účel je vhodnější něco jiného a člověk vždy musí udělat kompromis 🙂

        2. Já jsem přesně z tohoto důvodu – zrcadlovka je moc těžká – sáhla po Canon G11 – dá se říct, že jsem čekala, až bude zase mít výklopný display (jako moje stará A95) – mohu fotit těsně u země kytičky a nemusím u toho ležet v blátě na břiše. Mám ho už skoro rok a myslím, že během toho příštího pochopím zbylé možnosti v nastavování kdečeho (whew) , přesto jsem velmi spokojená.

            1. Málem bych přehlídla. Nojo. Jenže když se shejbnu, tak mě tak bolí hřbet, že je pro mě pohodlnější se vyválet. Ehm. Výklopný displej používám jen na věci nahoře, na který nestačí baletění na špičkách. Jenže tomu asi zrovna vy dvě s Jajkou nebudete až tak dobře rozumět. Malý pívo, no 😛 .

              1. Náhodou ti úplně rozumím, jednak jsem byla v rodině nepřehlídnutelně nejmenší (halt napoprvý to moc nevyšlo 😀 ) a druhak synek je málem o čtvrt metru větší než já, takže občas něco hledám, nevidím, nenacházím … a on si to uložil do výšky očí (chuckle) .
                Nevypadám na to, ale jsem vlastně prcek (rofl) .

                1. Je mi to jasný – u vás jedině se štaflema (rofl) .

                  Vida, ale fakt by mě nenapadlo, že seš vlastně prcek. To je ten úhel pohledu (chuckle) .

    1. Nojo, ale s čím? Já tam nevidím nic… leda že by si tam i tu hračku představovala?
      (To ne že nesouhlasím, hraje si, ale nemůžu přijít na to… viz nahoře 🙂 )

      1. No právě – ona si to představuje. Kdyby nacvičovala, tak nebude předvádět, jak to „jako jí“. A v jednom okamžiku do té hry zapojí i stín od těch dvířek.
        Ona sova není žádnej vůl! 🙂

        1. No – ale já jsem slyšela informaci, že sova je – narozdíl od všeobecného povědomí – děsně blbý pták (wait) . Toš včil nevim (wasntme) !

            1. Náš první pes si kouzelně hrával s ozvěnou. Chvilku trvalo, než jsme přišli na to, co dělá. Vyběhla na konec chodníčku, namířila čumák a pravila: Baf, baf, baf! A čekala. Původně jsme si mysleli, že se jenom snaží rozštěkat ostatní psy, ale ona toho naopak *nechávala*, když jí do toho řvali. Pak jsme si mysleli, že si myslí, že v údolí bydlí divnej pes (ozvěna), kterýho chce zahnat. Omyl. Ona totiž počkala, až ta ozvěna dozní, a pak zase pravila: Baf, baf, baf! A čekala. Vydrželo jí to vždycky tak čtvrt hodinky, někdy i víc. 🙂 A štěkala takovým zvláštním, zpěvavým způsobem, naprosto odlišným od všech ostatních svých tónů.

  15. Jůů, jakkeli, to je príma, žes napsal tenhle článek! Díky a těším se na pokračování 🙂

  16. To bych chtěla umět! Ale neumím a nikdy umět nebudu. protože nejsem dost soustředěná a trpělivá. Držím se rady TJF (inlove) : nastav automat a foť. (nod)
    Vlastně ani toho nejsem schopná – když přednosta přepne foťák na video, tak místo focení natáčím. A včera jsem fotila látky a na display jsem měla mimo znaku škrtnutého blesku nějaké srdíčko. S tím bleskem to umím, je tam na to takový čudlík, ale srdíčka ne a ne se zbavit. Nakonec jsem přišla na to, že mám pootočené kolečko z AUTO na srdíčko, což je prý SNADNÉ. A od té doby to ve mně hlodá. Znamená snad to snadné, že je to snadnější než auto? Nebo ne? A když je to snadné a ke všemu srdíčko, neměla bych to umět? 8-| To je dilema! (wasntme)
    Do jakkelových výšin si ani netroufnu zvednout zrak. Prostě umí a proto má tak krásné obrázky. Já fotím většinou za chůze od boku a fotky mám … no, přesně v poměru 50:1. (chuckle)
    Jakkeli (inlove) , dík za bezvadný článek. Jsou to skvělé rady, jenže se mnou je fakt těžká práce. (blush)
    Přeju všem krásný den! (h) (naposled letos z práce)

    1. Vave, je to přesně tak. Režim srdíčko (snadný) je ještě automatičtější než auto. V režimu Auto aparát nastaví clonu, čas a citlivost a vyvážení bílé tak, aby osvětlení scény bylo optimální (dle něj). V režimu srdíčko se pokusí i detekovat pohyb a přizpůsobit čas nejen osvitovým podmínkám, ale i dění před objektivem. Mimoto alespoň u CANONů tvrdí, že v tomto režimu detekují tváře, úsměvy a mrknutí a foťák neudělá snímek tehdy, když zmáčkneš spoušť, ale až detekuje úsměv nebo po mrknutí apod. Zkoušeli jsme to doma a moc se mi to nezdá, vyfotilo mě to i šklebícího se :@ 😀 Ale musí se to brát samozřejmě s rezervou.

      1. Nojo, Jakkeli, ale je docela možné, že tvůj škleb je stejně krásný, jako u jiného srdečný úsměv – takže chyba není ve foťáku, ale v ostatních lidech … (chuckle)

  17. Jj – fotky bez následné úpravy – toť ideál! 🙂

    A v neposlední řadě – SELEKCE! Velice důležitý moment, který ne každý ovládá. Nevím jak kdo, já dospěla k poměru zhruba 1:50. 😉

    1. Neznám divočejšího „selektora“, než je Louk. Ta nafotí poklady, udělá HMM HMM a vymaže to. Pak mi na moji prosbu, aby mi tohle a tamto poslala, prozradí, že už to nemá. Několikrát ušla uškrcení jen o vlásek. (think) (punch)

        1. To nezamluvíš, dobře si pamatuju, jak ses přiznala a pak musela přítomné křísit (rofl) (rofl) (rofl)

  18. hezký den všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)

    Dóóóst dobrý (nod) Chicht – u nás je právě v módě focení sněhu při zachování „správné“ bílé (chuckle) Není to žádná sranda – páník se dost vzteká 😉 Ale je fakt, že se snažíme o fotky bez jakékoli následné úpravy…
    Jéžíšek donesl knížku z IDIFu, tak se zase ledacos zkouší.

    Mínus deset, spousta sněhu. Viléma trošku trápí zuby (leze už šestý :O ) , a k tomu davy lidí u nás, přesuny, zmatky… ale docela to vše snáší s obdivuhodnou pohodou

    1. Jakkeli, o systémovém blesku uvažuji hodně dlouho, ale jaksi na něj pozapomínám. Škoda, že článek nevyšel dříve, mohla jsem napsat Ježíškovi. Máš, pravdu v tuto dobu se hodně fotí doma, nebo prostě v místnostech a to potom v duchu nadávám, že „přídavný“ blesk OPĚT není po ruce.
      Xerxová, o přirozenou bílou se snažím také :S , ale nakonec to jistí milášek Photoshop :* .

    2. Xerxová, dnes žádné hlášení o … kolik na teploměru? Dává si už radši bacha, žejo 🙁

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN