PSI: Max začal zlobit – poradíte?

Max začal zlobit – a pořádně. Poslední dva týdny, když on něco nechce, tak ohrnuje pysky, cení zubiska, vrčí a dokonce nás pokousal. Jestli to je tím, že v listopadu oslavil své třetí narozky a nebo tím, že jsme v této době vynechali ranní procházky bušem, to nevím. Jinak je čokl zdravý, nic ho nebolí a nic mu neschází a ani se nic jinak nezměnilo.

Mě prokousl obě ruce, pravou v zápěstí dopoledne a levou podobně odpoledne 21. prosince a Mílu kousl do předloktí na pravé ruce když ho chtěla dát do garáže, kde normálně spává, po návratu z půlnoční, 25. prosince brzo ráno. Mně to udělal pokaždé, když jsem se ho snažil dostat od sousedova plotu, kde vlastně vyrostl a kde teď bydlí sice stejní lidi ale taky malý uštěkaný pes, který oba naše Habsburky náležitě čílí. No a jak byl Max tak načílen, tak mě rafnul. Navíc, budeme tu mít v lednu na 14 dnů vnoučata a tak jak Max teď je se k dětem moc nehodí, když jeden neví jestli některé nesežere.

Možná, že čokl „dospěl“ a chce být „top dog“, i když v chování k Ferdovi, který ten „top dog“ je, se nic nezměnilo a navíc jsou oba vykastrovaní. Je jasné, že si po každém prohřešku uvědomil, že udělal něco špatného a pak byl moc hodný a dělal se neviditelným. Do auta a z auta leze bez problému a v buši je taky v pohodě. Sice někdy se mu z buše do auta nechce, ale to i mě. Tak u otevřených dveří čeká a po pobídce skočí dovnitř. Někdy ho však musím manuálně naložit, ale při tom zuby necení a nevrčí i když se mu to evidentně nelíbí. Přes den doma taktéž v pohodě. Sice oba jsou dost štěkaví, když se něco v okolí hne a nebo když začne ňafkat ten sousedův pes. Má takový dobrý jméno – Oskar. 

Max vyrostl u sousedů, kteří se o něj příliš nestarali a ani ho moc neživili, přišel k nám náležitě vyhublý. Navíc, soused, který si rád nahne, ho prý, když byl v náladě, řezal, jak nám říkala sousedka přes plot odnaproti. Asi trpěl mlčky, nějaký psí nářek jsme neslyšeli.

Hlavní problém s Maxem je ale večer, a to už od samého začátku, co k nám přišel. Po psí večeři se z Dr Jekylla stane Mr Hyde. Dříve to bylo jenom mírné cenění zubů a Míla, která mu tu večeři dává, si našla systém (piškotek) jak jej dostat do garáže, kde spí. V domě zůstat nemůže, nezvykl si, že „to“ se dělá zásadně venku. Přes den to není problém, ven chodí pravidelně. Ale ne vždy vydrží v noci. Nutno dodat, že Ferda je v garáži také a v pohodě. Tak  Max nemůže mít pocit, že ho diskriminujeme. Takže určitá agrese tady byla, přičítali jsme to tomu, co nám řekla sousedka odnaproti, že soused se k němu nechoval hezky – když trochu popil.

Až v posledních dnech si Max dovolil vystartovat a zakousnout se. Nejdřív na  mě a pak i na Mílu. Pokaždé to bylo bleskové a nestačili jsme ani jeden uhnout. Nyní je problém v tom, že jeho chování je nevypočitatelné. Navíc, vnoučata jsou zvyklá žít se psem a Maxe milují. Máme obavy aby nevyjel  také na ně. Přes den je Max i teď celkem pohodový, po kousnutí k nám nešel a bylo vidět, že si je vědom, co způsobil. Ale večer se situace opakuje, vrčí, ale zatím ještě znovu nevyjel a nekousl. Včera večer vrčel obzvlášť zle a šel proti Míle, vůbec nereagoval na žádné pokyny. Ani na piškotek. Nakonec spal v prádelně, kam byl zavřen.

Dnes jsem o tomto problému mluvil s naší veterinářkou Erikou, ale ta mě příliš neporadila, jen odkázala na firmy, co se zaobírají cvičením problémových psů. Naznačila, že se může stát, že po takové změně chování je někdy nezbytné psa uspat. To bych ale bral až jako poslední možnost. Nejdříve bych se snažil Maxe převychovat, ale nevím moc dobře jak na to. Třeba někdo mezi Zvířetníky ví. Když by to nešlo, tak bych se ho snažit umístit na nějakou farmu ke kamarádům a nebo i cizím lidem.

Aktualizováno: 29.12.2010 — 11:04

153 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Vážená paní, zkuste se podívat na program NGC, kde běží pořad s panem Milanem . Je to ten nejlepší znalec psí duše ,a nejde o piovaze psa ale o člověka jak se k němu chová.

  2. Petro, prosím tě proč všude vypisuješ, jak je tvůj bígl zvládnutý a jak poslouchá na slovo a podobný řeči? Prostě jako kdekoliv jinde… všechno znáš a všechno víš nejlíp ze všech 🙁 Já mám taky zvládnuté psy, ale nebudu to přece omílat v tam, kde je to naprostý OT 🙁
    Vždyť tady se řeší něco úplně jiného než přivolání tvého bígla!

    George: dejte vědět, jak se Vám daří dál. Budu držet palce 🙂

  3. Jirko, mezi nami…Max je jeste mlady, ja bych ho snedl drive nez on sni vas i s vnoucaty…..Moje vlastni zkusenost, jak si jedenkrat troufne kousnout, bude kousat porad……

  4. Dobrý den a krásný Nový rok přeji všem. K dotazu co s kousavým psékem bych doporučila se poptat u Iva Eichlera. Mám s ním sama dobré zkušenosti. Odkaz na jeho stránky: http://www.psi-tabot.info

  5. Dám to jako nový, nevím jak vám, ale mě se ty mnohonásobné reakce v úzkých sloupcích blbě čtou…
    Znám chovatele asiatů, jehož psi jsou pro mě co se výchovy těchto plemen týká velký vzor. Když přijdeš dveřmi na pozvání pána, máš k dispozici chundelaté miláčky co ochotně nastavují bříška k podrbání a myslím že by zvládli lecjakou dětskou hru. Když přijdeš jinak než přátelsky, jsou to prostě asiati a chovají se podle toho… Majitel s nimi jezdí na výstavy, chodí na procházky, psi mu perfektně fungují a nikoho nežerou. JDE TO.

      1. O .T. ioannino, Ty máš přehled, pro mně je takovou magickou hudbou O slunovratu od o.Pavlici, nevíš odkud by se to dalo stahnout? Nemohu to sehnat ani jako CD ani jako DVD /to ani nemusím/ mám raději muziku jako takovou a představu si udělám svoji. Ty latinské koledy mám už v oblíbených. (sun)

  6. Jen malou poznámku k Petře: pokud jde u Maxe o strach, proč byl zpočátku menší a proč se to s větší jistotou zázemí zhoršuje? A proč soudíš, že se pes nesanží nikomu šéfovat? Snaha o vzestup v hierarchii je pro psa přirozená (etologové a současně kynologové Lorenz a Veselovský o tom psávali velmi poučně, nebo již citovaný Mikulica) a je-li pán laskavý a nedůsledný (příliš demokracie škodí, psí smečka není demokratická), pes to zkusí se posunout výše.
    K tomu, že nás obviňuješ ze snahy trestat (formulace, že si můžeme mlátit vlastní dítě mě téměř urazila): Viděla jsi někdy, jak udržuje vůdčí pes klid ve smečce? To není domlouvání a dělání tytyty. To je razantní zákrok. Ale je až za hrubé porušení kázně – třeba vyjetí po vůdci. Proto jsme také navrhovaly nejprve cvičení poslušnosti, trest (převalení) jen při projevu agrese nebo nějakém zásadním konfliktu.
    A k přivolání: Již přes 20 let nemusím téměř používat vodítko (občas jsem ho i zapomněla doma). Ale přesto jsou situace (chůze po frekventované silnici, míjení psa, který na nás řve výhrůžky, občas i průchod bažantnicí – i když tam je to spíš kvůli majiteli bažantnice, holky zvládnu povelem i když kolem nás proběhne srnčí nebo vyletí bažant), kdy vodítko používám. Abych neriskovala ani těch 0,1%. V tom souhlasím s Honzou.
    Přece jen se jinak vychovává pes od štěněte a jinak pes, kterého dostali jako dospělce. A mmch, jestli má někdo zkušenosti, jak zvládnout kavkazáky, tak po Li, je to Jarka F. Lidi od kavkazáků nemůžeš obviňovat z toho, že nedají svým psům dost svobody, což je obvyklý argument na běžný výcvik. Kavkazák není klasické plemeno na služební výcvik, je to svobodný pán hor a člověk mu musí opravdu rozumět, jinak má smůlu. A Jarka jim opravdu rozumí.

        1. Mně se nejvíc líbí hra na snídaného atd. 😀 Já rád, když se někdo vyřádí s češtinečkem. (y)
          (Pokud jde o Petru, vždycky když píše, mám takovej nepříjemnej dojem, že je to trol. Obdivuji vaši trpělivost, že to stále krmíte, a zejména jídlem, které tomu nemůže chutnat – slušností.)
          (Jestli se mýlím – a to není nemožné – omluvte mě, prosím.)

          1. Eh, můj kavkazan je taky slušně vychován 🙂 Pravda, všechno má své vocaď pocaď 🙂
            Každý byl někdy mlád a pln ideálů a všechnu moudrost světa …
            Hezké povánocích vinšuju!

            1. Děkuji pěkně a nápodobně a taky tak! 🙂 (h)
              Odcházím do bitvy s koncem vánočky. (coffee)

                  1. Je před obědem, neprovokuj. Dnes jsem v práci od 6,45 (to jsem přišla pozdě, dělám od 6,30, ale máme „volnější režim“, šéf má dovču. Tak už řvu hlady 😉 😀

        2. Snídaný (nebo včeřený?) bladhaund (fuj, takhle napsané to vypadá ošklivě) je a) sladký B)úžasný c) roztomilý d) jak se ti to povedlo takhle krásně nafotit.
          Ano, všechny odpovědi jsou správně (h) 😀

          1. Nafotit? Střelba od pasu, milá Lízo. Páč s brejlema nevidím na hledáček, a bez brejlí nevidím na svět 🙂

            1. Střelba od pasu? Tak to bych s tebou na souboj raději nešel. (rofl) Fotky máš sqělé! (y)

                1. Jsi děsná… Tohle by ani Jakkel nedal. (chuckle) A pak má člověk nabrat odvahu na focení. (rofl)

                    1. Ten bloodhoud naskakující na kavkazana je naprosto boží!!!!! (rofl) (rofl) (rofl)

                    2. Tak foto č.10 kdy to rezevohnědý skáče přes to chlupatovelký je prostě BOŽÍ … to by zasloužilo komentář. Ten výraz…něco jako … ooou 😀 fantazie !!! . Jsi skvělá ! Fotografka !

                    3. Souhlas, nová psolympijská disciplína, šplh přes PK, si získala i moje (h)

                    4. Zklidněte hormóny, pls! S digitálem přece nejde udělat záměrně momentku. To jde jen nepřekážet, včas uhnout, cvakat – a pak fest selektovat 🙂

                    5. Omyl, drahá JarkoF (chuckle)
                      s tikitálem se musí předvídat budoucí vývoj a stisknout přesně tak, aby chip zaznamenal BUDOUCÍ A PŘEDEM ODHADNUTÝ děj. Z toho pro mne plyne poučení – jsi čarodějka a já jen technik – nikdy nebudu schopen fotit momentky tikitálem. (rofl) (rofl) (rofl)

    1. Viděla jsi někdy aby vůdčí pes podřízeného škrtil? Aby mu dával elektriku? Zákroky vůdčího psa jsou rychlé a důrazné, ale nikdy nejsou důraznější než je třeba a nikdy psa neohrožují. Navíc si všimni – stačí jedno Ferdovo štěknutí a Max dělá co má – proč totéž nestačí Geogovi? V té snaze o vzestup jste jaksi zapomněly na Ferdu… Pokud George vládne Ferdovi a Ferda Maxovi, projevil by se boj o pozice nejprve mezi psy – po žebříku se prostě nedá lézt jinak než příčku po příčce. Dost mě zajímá co bude v noci v garáži…
      Neřešený strach se stupňuje. Když psa necháš jednou zalézt pod stůl, zaleze tam pak pokaždé když se jen trochu lekne – a postupně se začne svých strašidel bát, časem až tak že je schopný v obraně před nimi i kousat.
      Znám člověka co si vzal zkaženého kousajícího psa, vzal za to stejně jako vy – na toho se musí tvrdě, vysvětlit mu kdo je tady pán… Pes se ve skutečnosti bál jakéhokoliv kontaktu, když jsem si ho na chvíli vzala já, lehce jsem mu vysvětlila co má dělat a pes mi fungoval bez jediného zavrčení… pán si bohužel moje rady nevzal k srdci a jel do něj stále tvrději (to přece musí, přece po něm nesmí vyjíždět!)… po čase jsem se dozvěděla že pes byl pro nezvladatelnou agresi utracen… a stačilo strašně málo – vykašlat se na tvrdost, vykašlat se na dominanci a začít se ke psu chovat normálně. Vyjetí po vůdci velmi často neznamená hrubé porušení kázně, ale to že už pes fakt neví jak dál.
      Kavkazák je jiný, ano, svobodný pán hor… krásný silný a sebevědomý pes. Tím spíš jej nemůžeš podřizovat silou – když nastolíš právo silnějšího, kavkaz to jednou vyhraje. Ale ona je ta síla kontraproduktivní u každého psa. Nebavíme se o tom nechat psa dělat co chce a rozmazlovat ho – jasné pravidla a poslušnost jsou naprostým základem, ale když pes neposlechne sedni, je mnohem lepší mu přitlačit zadek k zemi (pokud to dělá rozjívený puberťák, tak klidně důrazně) než jej škrtit. A vždycky rozlišovat jestli mi pes říká „trhni si nohou mě se nechce“ nebo „mě dnes není dobře, nemohli bysme toho nechat?“ apod.
      Na silnici a při míjení psů dám svého psa k noze, jde to i se dvěma psy, bez vodítek a bez problémů. Jaký si to uděláš… Choďák ve čtyřech letech neuměl ani to sedni – do půl roka chodil bez vodítka a znal a uměl všechno co jsem chtěla. Bylo to mnohem, mnohem snazší než výchova bígla od štěněte.

      1. „když nastolíš právo silnějšího, kavkaz to jednou vyhraje“
        Tak jo. Drazí přátelé, až tu nebudu, zamáčkněte slzu v oku a vzpomeňte na tento citát!!!

        1. ty se se svým psem fakt pereš?
          a k tomu testu… bígl při spatření zajíce a) zdrhne b) nezdrhne když je na vodítku c) zdrhne i s vodítkem… http://barry.unas.cz/foto-web/zajic.jpg – slovo „zajic“ si v odkazu můžeš vyměnit za „srny“ nebo „danci“. Případně „veverka“. Na celé stránky prosím nekoukat, jsou dva roky neaktualizované a hluboce se za ně stydím (pracuje se na tom).

          1. Jestli na té fotce máš bígla pod povelem a doopravdického, tak poklona!
            Se svými psy se neperu, proti mně nikdy nevyjeli.
            Ale jsou situace, kdy se kavkaz rozhodne zakročit proti cizímu „nepříteli“ (je to v genech, tohle ani náhodou nechci zlomit, jen s tím musím vždy počítat). Dám posazení – neposlechne – vyvěsím. Páč nechci být v televizním zpravodajství, ani přejetá tramvají. Naklepnout zadek – v takové situaci mi k tomu chybí pátá končetina.
            Když o zlomek vteřiny zaspím, tak pak visím na stromě, na kandelábru, vyjíždím z podchodu po prdeli po schodech vzhůru, atp. A psíček se ke mně soucitně vrátí a diví se proč šéfka smečky v tak nedůstojné poloze 🙂

            1. na té konkrétní se zajícem jsem psa povelem poslala co nejblíž k zajíci – jdi vpřed, stůj, foto, jdi ještě vpřed, stůj, foto.. až dokud neutekl (zajíc, pes zůstal). Víš jak dlouho jsem chtěla vyfotit volného psa se srnkama? Buď bylo blbé světlo, nebo srnky zdrhly, nebo jsem neměla foťák… http://barry.unas.cz/foto-web/srny1.jpg
              Škrcení – není jednodušší psa v takovém případě šikovně chytnout za slabinu než se s ním přetahovat a škrtit? Vždyť co mu tím škrcením říkáš? Jak se má tedy správně chovat v situaci kdy se mu nějaký člověk nelíbí? (nejde o to jestli to víš ty, jde o to jestli to ví ten pes). Chytnu za slabinu, pes zjistí že vyrazit dopředu není nejlepší nápad. Pravděpodobně se otočí po mně, v tom okamžiku uvolním (ale jsem připravená) a dám sedni, můžu pomoct cuknutím vodítkem vzad, přitlačením na zadek. Jasně psu říkám že vyrazit je blbý nápad, sednout si je dobrý nápad. Co budeš dělat v situaci kdy na to fyzicky nebudeš stačit? nemoc, zlomená ruka, cokoliv.

              1. „co mu tím škrcením říkáš? Jak se má tedy správně chovat v situaci kdy se mu nějaký člověk nelíbí?“ Ne. Že právě neposlechl šéfa, nic víc.
                Takovémuto psovi nevysvětlíš, že nesmí útočit na opilce apod., není jazyka, kterým byste se na tomto domluvili. Pes mnohdy vycítí co pán chce nebo nechce, a rád se přizpůsobí – to jistě víš. Jenže když se rozhodne např. opilec – jdu po něm, může ho zastavit jen povel (je-li opilec ještě daleko), nebo síla, nic jiného. A tím, že ho silou donutím splnit povel, je trošek školen i pro příště – uvědomuje si, že příště by mohlo být lepší poslechnout a být pochválen.
                Kurnik, podívej se fakt někdy na nějakou smečku, jak v ní služebně starší jednají – a jak rychle to pak mlaďoši pochopí. Psi z toho nedělají vědu a nehrají si na citlivky jako my lidi, o to víc jsou jejich přirozené způsoby účinnější 🙂
                Ad V situaci… Taky už bylo, vykloubené rameno skrz pozdě spatřeného zajíce 🙂 Pak vhodná volba doby a tras vycházek a zvýšená ostražitost.

                1. Dívala jsem se… a škrcení jsem fakt nikdy neviděla. Ono tomu nadřízenému psovi často stačí pohled, postoj a podřízený s výrazem „pardon šéfe“ dál neřeší. Jak často jsi ve smečce viděla něco důraznějšího než zavrčení nebo štěknutí „vypadni!“? Při jakých příležitostech? A bavíme se o skutečné smečce, s dobrým vůdcem, ne o pár psech co jsou spolu na cvičáku nebo o psovi co si léčí mindráky buzerováním ostatních.

                  1. Zakousnutí pod krk a odhození dva metry daleko bych nezvládla.
                    Já už to vzdávám – Tvůj pohled mi k tomu stačí – pardón, šéfe 🙂

                  2. MMch, znám několik smeček (čítajících více než 5 jedinců). Různá plemena (haskouni, retrívři…). Pokud stačí pohled, vůdce to neřeší. Pokud nestačí, vůdce vezme podřízeného pod krkem a zchmoustá ho pod sebe, dokud nezačen „provinilec“ prosit o milost. Pak ho velkoryse nechá a podřízený se odplíží se staženým ocasem. Pak už je hodný. Ostatně vůdce smečky – pes nepoužívá nejen vyškubání, elektriku apod, ale ani slovní povely. Ještě jsem neslyšela, že by si psi mezi sebou říkali třeba „k noze“.
                    Jenže Petry problém je, že ona v podstatě používá tresty (škubnutí vodítkem apod.) ale nenazývá to tak. Proto máme ty mezidruhové problémy v komunikaci 😉
                    Ale už fakt končím, i když mám součet, na který stačím

                    1. Já teda škubnutí vodítkem nepoužívám – vůbec netuším kde vodítko mám 😀
                      Uff, tohle je zase na praktickou ukázku, ale předpokládám že si dovedeš představit rozdíl mezi vyvěšením psa a upoutáním pozornosti na sebe a následně krátkým cuknutím vodítkem dozadu spolu s přitlačením na zadek a povelem sedni. Ale i tohle je řešení pro konkrétní průšvihovou situaci, ne standartní postup. Pokud svému psu nevěřím že nikoho nesežere, budu ho mít v náhubku, na krátkém, důsledě prověšeném vodítku a budem obcházet hospody a jarmarky tak dlouho dokud pes nepochopí že mimo určený areál nemá řešit a že se s ním nehodlám přetahovat, ale má prostě dělat co říkám. Nebude to fungovat pokud mě pes neposlechne ani doma na zahradě, nebude to fungovat pokud mě pes věčně na vodítku táhne.
                      Na začátku si určím jak chci aby se pes choval a pak dělám všechno proto aby to tak bylo. Chci se snad se psem přetahovat o každého opilce? Hlídat si každé máchnutí rukou? Bát se kdy vedle mne někdo zakopne a pes to vezme jako útok?

                2. Ještě dodatek – chytit za slabinu: Přindi si to někdy k nám zkusit 🙂 K dispozici celkem 110 kg psiny ostré pastevecké a 40 kg velmi mrštné bladhaundí.
                  Jsou opravdu situace, kdy nelze riskovat, že něco z ruky vyklouzne a průser pak bude převeliký, sanitek houkání a po soudech a po veterinách běhání.

                  1. Přindi si to zkusit mě vždycky pobaví – já jsem pro tvého psa cizinec – když ne nepřítel, tak tedy návštěva. Ty jsi pro svého psa pán, alfa, vůdce, všechno. V tom je základní rozdíl. To je to samé jako kdybych ti dala volného Bardu a poslala tě s ním do lesa – spolu byste se nejspíš nevrátili, teda pokud bys ho celou dobu nedržela za kožich. Některým psům spolupráce s cizím člověkem nevadí, zejména pokud je srozumitelná, ale není tam ten vztah pán-pes, je to v rovině „když ti to udělá radost“ nebo „když za to bude mňamka“, případně „aha, tak takhle je to“, ale ne „protože jsi můj pán“. Tak jako já mám „neuteču za zajícem, protože TY si to nepřeješ“, ty bys měla mít „nesežeru toho člověka, protože TY si to nepřeješ“.

                    1. Tož – ještě tedy na sám závěr:
                      Když k nám přijdeš, zazvoníš a uvítám Tě, tak dostaneš i kavkazí pac, a klidně si pak můžeš šáhnout i na slabinu.
                      Jestli půjdeš přes plot, nebo na ulici na mě zaútočíš, tak to pak už nerozchodíš, i kdybych se posrala.
                      A vo tym to je, kvůli tomu já kavkazan mám také kavkazana.

  7. Lidičkové zlatí děkujeme za vaše rady! Co děláme. Max bude mít obojek s permanentním vodítkem. Dnes. Košík už má objednaný, neměli jeho velikost. Měli jen ty největší co se hodí na dogy a nebo rotvíky. Měl by být zítra. A dnes večer si stelu v garáři, kde budem všichni 4. 2 Habsburci, kočičák Packa a já. Tuším, že Packa skončí u mě na a možná i ve spacáku. V garáži je mrazák, co periodicky vrní a nabíječka co vrní furt. Ferdovi ani Packovi to evidentně neva. Taky přitvrdíme aby lépe pochopil zdejší hierarchii. Packa má Maxův respekt a taky Ferda, který je alfa dog. Občas se Habsburci kočkují ale to je spíš hra, když se nudí. Když se Ferdovi něco nelíbí co Max dělá, tak na něj štěkne a Max přestane. Uvidíme jak to půjde dál a ještě jednou všem díky za rady.

    1. Dobré! Ještě bych doporučila pročíst něco o smečkovém chování. Snažit se pochopit logiku psího uvažování, a nebát se někdy přemýšlet jako pes 🙂 Docela zajímavá kniha je Mikulica Vladimír Poznej svého psa -základy etologie a psychologie.

    2. Georgi, ještě k těm pomůckám – košík, vodítko: Pozor na opačný efekt. Pes mnohdy vyjede v situaci, kdy nemá „únikovou vzdálenost“ a kdy ví, že jeho možnost eventuelní obrany je nějak omezena. Je třeba pozorně sledovat, jestli toto nevyvolá problém.
      Doporučila bych, aby po nasazení košíku vždy následovalo něco příjemného – prostrčit mu do huby nějakou mňamku, provozovat s ním vzápětí nějakou jeho oblíbenou zábavu.

  8. pro Petru s Barrym, Db a Anonymní:
    Prosím, neberte moje slova jako námitku či polemiku s vašimi názory.
    Jestli dobře chápu, odmítáte použití elektrických impulsů (brrrr) či povalení psa apod. Jaké metody byste naopak doporučily, aby pes pochopil, že šéfovat nemůže a nebude, že šéfem je člověk?

    1. Proč si pořád myslíte že pes chce někomu šéfovat? Pokud šéfuje, bývá to jen proto, že je k tomu majitelem donucen – pán nevelí a někdo tady velet musí… Stačí to co pomáhá skoro ve všem a psala jsem to i tady – začít psa ovládat. Tak jak jsem to popsala o dvě vlákna níž (19:21). Pokud to pes bude myslet opravdu vážně, zavedu diktát, kdy se bez povelu ani nevys***. Ale proč se budu se psem prát, proč jej škrtit a kdovíjak trestat? NEJDŘÍV mu musím ukázat jak se chovat MÁ. Tak aby to pochopil. JÁ musím být srozumitelná a důsledná. Teprve PAK (zejména v pubertě) můžu psovi občas připomenout že je lepší mě nenaštvat, ale to pořád jde v klidu, použít raději mozek než svaly. Hrubou sílu používám v okamžiku kdy chce mého psa napadnout jiný – pak ovšem kašlu na to co to udělá s druhým psem, důležité je ochránit toho hodného prakticky za každou cenu.
      Šéf není ten nejsilnější, ale ten nejchytřejší, stačí se podle toho chovat…

    2. A mě by k tomu ještě (bez ironie) zajímalo, jakými metodami psa vychovat do těch čtrnácti dnů – tří neděl, než přijedou Jiřího vnoučata – je prostě nemyslitelné, aby je pes kousl! A pokousaný děda s babičkou taky nebudou moc efektivní.

      1. Permanentní vodítko a náhubek. Jestli jsem to dobře pochopila, jeho vrčení se neřešilo delší dobu a stupňovalo se to. Nemůžete teď chtít mávnout kouzelným proutkem a vyřešit stejný problém za týden. Teoreticky, možná, snad, pokud by se přišlo na příčinu vrčení a ta by se odstranila. Ale prakticky prostě náhubek – raději kožený, kovovým pes ublíží i když nechce. Taky pokud se tak pes chová pouze ve zcela konkrétní situaci, dá se této situaci v přítomnosti dětí vyhnout, ale na to bych taky radši nespoléhala. Co se týká vztahů pes – děti, je vždycky lepší problémům předcházet, než pak řešit pokousané dítě.

        1. Takže už vlastně pro akutní situaci zbývají jen dva problémy – jestli se v Austrálii sežene kožený náhubek (jak víme, v Norsku třeba ne) a jestli člověk s titanovými kyčlemi je v bezpečí s velkým, silným, momentálně dosti značně problémovým psem na permanentním vodítku.

          1. Ještě bych se zeptala:
            Bylo by vhodné, aby měl Max permanentní náhubek a vodítko i tam, kde se (pokud dobře čtu) chová bez problémů, například na procházkách v buši?

            1. Nemůžeš takhle z popisu přes oceán ušít nic lepšího než obecný a co nejbezpečnější návod. Základem by mělo být zdraví a bezpečí všech zúčastněných – raději jistit víc a zbytečně, než pak litovat. Rozhodně nedoporučuji metody síly i z toho důvodu, že právě to by se mohlo otočit proti dětem. Je snadné problém odsunout do pozadí, ale o to horší to bude až se znovu prodere na povrch. Ten pes něco říká, něco není v pořádku – buď v té garáži, nebo něco nechápe, nerozumí svým lidem. Oni zjevně nerozumí jemu a nechápou co jim sděluje. To není prostředí vhodné pro setkávání psů a dětí… Opravdu nejlepší by bylo zjistit CO Maxovi tak vadí, určitě bych doporučila strávit noc v garáži s ním, popřemýšlet co se změnilo, ale zároveň prostě převzít veškeré velení a ukázat psům že to mám pevně (ne tvrdě!) v rukách a není třeba dělat žádné kraviny.
              MaRi – jde o to aby pak nezačal špatně reagovat při opětném nasazování, takže raději ano. Vodítko není potřeba držet, hlavně pokud pes neloví, je to prostředek jak jej donutit třeba k tomu odchodu do garáže bez zbytečného přímého kontaktu. Může být psem volně taženo, jen je potřeba mít o psovi přehled aby se někde nezamotal.
              Odkdy 2+6 není 8???

          2. Baty, Max zas tak velký není, Georgeho fyzicky zvládne bez problémů. Prolém je psychika – u obou.

  9. Souhlasím s Petrou od Barryho, ale i s EvouŽ, Štětinkou, Xerxovou a nerada bych někoho vynechala. Určitě tady nejde o pubertu (to by byl hodně opožděný), ale spíš o klasický postup v hierarchii. Už se u Vás zabydlel, tak se zkouší dostat výš a dost možná mu v garáži něco vadí. Určitě je třeba zjistit, kde je problém a pak začít „pořadová“.
    I když mě se to mluví, nikdy jsem problémového psa neměla, ale všechny jsem cvičila alespoň základní poslušnost a „pořadová“ jsme cvičili pořád.
    Držím palce, ať přijdete na problém a Max si uvědomí své místo v rodině. Mám je oba moc ráda, Habsburky jedny ušatý.

  10. Vykašli se na veterinářku – ta léčí psům tělo, ne duši. Vykašli se na výcvikovou firmu, se psem žiješ ty, ne výcvikář. A vykašli se prosím na uspání.
    Pro začátek – hladké vodítko dlouhé 2,5 délky psa trvale připnuté k hladkému obojku. Trvale pohodlný náhubek, přes který se pes i nažere a napije. Ze všeho nejdřív si se ženou sedněte a ujasněte si jak chcete aby se pes choval, jaké povely co konkrétně znamenají, co přesně má pes po povelu dělat. Ne co dělat nemá! Až si tohle ujasníte, ujasněte totéž i psovi. Ne násilím, ale jasně a srozumitelně. Pomůže vám v tom právě to vodítko, stejně jako pochvala, pomazlení nebo pamlsek když pes udělá co má. Povely se plní vždycky, hned a napoprvé. Povel pes buď splní nebo je splněn, neexistuje povel opakovat, neexistuje povel nesplnit. Vlídně, ale jasně. Sedni, posadím, pochválím. Mezi povelem a provedením je pauza o délce reflexního oblouku – u většiny psů zhruba vteřina. Nejdůležitější povel je přivolání – když máš tohle, máš všechno, když jej nemáš, nemáš nic. Přivolání není že pes přijde za určitých podmínek (když mám piškot, když nevidí psa, když není večer, když… ), přivolání je že kdykoliv vydám povel, pes přijde. Další důležitá věc je nenapínání vodítka – neexistuje se se psem přetahovat. S tímhle základem můžeš psa naprosto spolehlivě ovládat kdykoliv a kdekoliv.
    Nespěchej s odepnutím vodítka a sundáním náhubku – začala bych náhubkem, ale až v době kdy budeš zase psovi věřit. Pokud psu nevěříš a bojíš se jej, sám jej podrážíš. Na druhou stranu nezapomínej že i pes má své potřeby – zejména potřebu pohybu a kontaktu se svou smečkou – hodně s ním cvič – pozitivně, srozumitelně. Klidně ptákoviny jako je válení sudů, důležité je že se ty i pes budete zase učit spolupracovat a důvěřovat si. Chovejte se ke psům všichni stejně – není dobré když jeden určí pravidla a druhý psy navádí k jejich překračování. Jo a zamysli se nad tím, jestli je mu v garáži pohodlně – jestli mu není zima, netrápí jej nějaký nový hluk,… je docela pravděpodobné že se prostě bojí. Vůbec by nebylo od věci si jednou v té garáži ustlat taky – třeba zjistíš že sousedův kluk pouští hudbu tak, že to třepe celou garáží…

    1. Pokud by šlo o strach, určitě by tvé rady měly zafungovat. A možná to strach opravdu je. Ale co pokud jde o nějaké pokusy o převzetí vedení ve smečce? Není pak načase ho okamžitě a nekompromisně vrátit do reality stejně jako by to udělal vůdce psí nebo vlčí smečky? S tímhle u svých ušatých blbounků fakt zkušenost nemám, ale podobnou věc jsem zažila u několika hřebců. Tam to pak bylo jen o síle osobnosti a o tom neustoupit první…

      1. Jednak si to nemyslím a hlavně, tohle zabere v podstatě na cokoliv. Ty mu neustoupíš, ty jasně a v klidu prosadíš svou vůli, akorát to uděláš po dobrém, nebo teda ne po zlém. Dáš najevou svou psychickou převahu, o tu jde ve psích vztazích především, může šéfovat pětikilový prcek padesátikilovému. A (nejen) pes bude milovat spravedlivého (ale důsledného) skutečného vůdce mnohem snáze a raději než někoho kdo sice neví co a proč dělá, ale je silnější… Ne ustupování psovi, ne rozmazlování. Ale taky ne tresty. Prostě já chci abys šel do garáže, tak do garáže jdeš. Tečka. Nezmlátím tě, ani tě nebudu přemlouvat, prostě buď půjdeš, nebo stejně půjdeš. Stejně se řeší strach z eskalátorů, z petard,… Nechceš se koupat ve vaně? No tak se budeš koupat třikrát denně, až tě to protestování přejde. Nemáš rád kočky? Tak si jednu pořídíme domů a postarám se o to abys jí nezkřivil ani chlup. JDE TO.

      2. S Petrou obvykle nesouhlasím, ale tady nad tím dumám od rána. Proč se Max nechá naložit do auta bez vrčení/agrese i když nechce (neposlechne povel), ale večer nechce do garáže? A proč garáž, resp. odvelení do ní nevadí Ferdovi? Tohle fakt na přebírání moci nevypadá, byť věk na to má optimální.
        Jsem určitě proti elektrice ale v případě agrese je třeba fyzický zákrok – ten musí přijít od pána. Ale důvod agrese?
        Georgi, zkus líp popsat od kdy nechce, kdy se to začalo stupňovat atd.

        1. Jeden tip: Psi jsou velmi citliví na určité frekvence, některé je vyloženě bolí. Není v garáži nějaký zdroj tichého, ale pro Maxe nepříjemného až bolestivého zvuku? Nevrčí tam třeba nabíječka? Zářivka? Nějaký nepříjemný zvuk zvenčí?
          To že Ferdovi to nevadí nemá vliv, Ferda může mít tu citlivost jinak.

            1. Ten „bolavý“ zvuk může vydávat cokoliv, i nějaké relé od vrat či od kotle. Jsem si jednou dala na chalupě plašič na myši – myši neutekly, já jó 🙂

  11. Milí Švehlovi, to je mi ale opravdu moc líto, že Max kouše. Pes nedokáže vysvětlit proč a jeho zachránci, kteří mu otevřeli srdce a domov aby teď uvažovali o tom mu ten domov před nosem zase zavřít. Moc smuntá situace, věřím, že zápasite s emocemi, byla bych na tom stejně. Když jsem začínala číst, napadlo mě, zda náhodou Maxe něco na zahradě nebo v buši nekouslo – máte tam všelijakých jedovatých potvor na to dost. Kousnutí sice ne smrtelné či jinak viditelné (otok), ale způsobil změnu jeho chování. Jenže pak Jirko dále píšeš, že Max už vrčíval vlastně od začátku, když nechtěl ven. Takže moje odhady jsou stejné, jako odstatních v diskuzi.

    Pes sice žije ze dne na den, ale paměť má sakra dobrou, hlavně šlo-li v jeho dřívějším životě o bolest, nepohodlí. A tak má Max opravdu hluboko zakočeněný pocit alkohol=bolest, strach. Jestli jste ho hned od začátku vodili do garáže třeba po večeři, kdy jste k jídlu něco popili – Maxovi se vybavil obraz bývalého „navoněného“ pána a nějaký ten kopanec či rána. A s tím možná i spojený strach z noční tmy (třeba i noční bouřky, blesků). Spí s Ferdou ve stejné garáži? Jste si jistí, že se tam spolu snáší – tedy slyšeli byste, kdyby na sebe vrčeli a tak? Já se rozumět psům teprve učím a tak se spíše dohaduji, než „rozdávám rozumy“. Ale osobně si myslím, že pokud se Max s Fedrou snáší opravdu bez problémů jak přes den, tak i v noci, nemyslím, že jde o dominanci a získání vrchní pozice. Ale opravdu o nějakou silnou averzi se strachem. A to tak silnou, že je ochoten kousat. A protože i přes velký strach je stále posílán tam, kde to nenávidí se jeho agrese postupně zvyšuje. Možná jste si jeho strachu zpočátku nevšimli, nedošlo vám, že jeho neoochota jít ven je spojená se strachem, ale třeba jste si to vykládali jako že je mu dobře v teple domu a prostě se mu nechce ven. A on se toho „nočního ven“ tak strašně bojí, že dělá co může, aby nešel. Kousnul vás už někdy i během dne? Myslím, že v takovém případě bude „přeučení rázným přístupem“ dost těžké a nevím, jestli úspěšné.

    Což zkusit toto. Jednak, nešlo by nějak omezit to, aby Max „viděl“ do své staré zahrady? Třeba prolést drátěným plotem nějaké laťky (tedy se myslím prodávají takové plastické „laťky“ právě za tímto účelem), když už ne postavit dřevěnou ohradu. Pak také v domě dávat Maxovi ne celý náhubek, ale takovou tu stahovací smyčku na čumák (tady „gentle leader“). Skrze ní může pes pít, ale nedokáže otevřít hubu tak, aby mohl kousnout, není to takové závaží na nose, když má zavřenou papulu, ani o té smyčce neví. Já bych asi zkusila i to, že bych se psy strávila nejméně jednu noc v té garáži na nějaké matraci nebo lehátku. Je u vás teplo a tys Jirko odutžilec a zálesák. Zjistil bys, jak to s nimi v noci skutečně je, zda se Max třeba třese strachem, kňučí či tak. Pokud spí venku každý pes odděleně a opravdu se snášejí, nechala bych je spát společně. Nebo bych hledala jinou možnost psího noclehu – to by nešlo? Třeba na vaší terase (verandě), nevím jak to tam máte zařízené. Ale nedala by se na terasu postavit psí bouda, aby pes i v noci viděl skrze sklo dovnitř a to ho uklidnilo? Nebo někde v chodbě velká klec, v níž by pes spal přes noc a nemohl dělat v domě loužičky. Drátěnou ohrádku by asi snadno přeskočil. S vnoučaty bych byla opatrná, rafnutí malé ručky může mít větší následky, než chlapská paže. Ale jestli Max vrčí a kouše pouze večer – tak možná by ta stahovací smyčka stačila – v tomhle neporadím. Ale teď mě ještě napadlo. Myslím, že existuje takový „elektronický učitel“, tady se tím psi učí některým povelům. Já to prvně viděla v parku na krásném výmarském ohaři. Panička ho tím učila, aby neskákal. Byl to velice milý a přítulný pes, tak jsem se ptala, jak to funguje. Byla to krabička upevněná na obojku, dálkově ovládaná paničkou. Když pes vyskočil, panička v ruce stiskla ovládač a krabička na krku psa „zabzučela a dostal malou ránu“. Zodpovědný páníček by jistě začal s minimem a pes vlastně ani nevěděl, že ten povel dala ona, takže si to „ublížení“ nespojoval s ní. Ale stejně myslím, že nejdůležitější je zjistit proč Max vrčí a kouše a teprve pak hledat nápravu. A když bych došla k závěru, že to není snaha o dominanci, ale prostě šílený strach, který přešel ve zlo, místo rázného přístupu bych zkusila změnu zaběhnutého režimu. Moc držím palce, aby se povdelo Maxovo kousání odstranit.

    1. Maričko neblázni, trestat psa elektrikou (i jakkoliv jinak, ale tohle je nejrychlejší cesta do pekel) když vůbec netušíš proč se tak chová a na co vlastně reaguje by vedlo opravdu až k tomu uspání! Souhlasím s tím, že je to pravděpodobně strach a už od začátku, ale strach se fakt neřeší tresty! Psu je potřeba jasně ukázat správné chování a případně jej ujistit že se nic neděje. Ostatně o tom, že psi nejsou úplně v pořádku svědčí i nedávný popis toho jak se při bouřce schovávají pod stůl – proč by se měl pes bát bouřky? Proč jej nechávat klepat se pod stolem a ujišťovat jej tak že má důvod se bát? Naschvál bych šla na procházku! (teda v těch kroupách ne)

      1. No já bych to tak úplně v jejich případě nezatracovala. Jasně, že nejsem pro žádné „mučení elektrickým proudem“, to si snad nemyslíš, že bych dopustila. Ale sáhla sis někdy sama na tuhle krabičku, nebo o „elektřině“ píšeš jen teoreticky? Já si tehdy sáhla, paní odepla psu ten obojek a dala mi to do ruky. I pro mne to bylo jen takové menší ťípnutí, škublo mi to v dlani, ale rozhodně jsem ten obojek nepustila. A může to být taková ta reakce „dítě sáhne na horký kamna“. Výhoda je v tom, že si tenhle típanec pes nespojí s paničkou, ale rychle si uvědomí, že když vyskočí, něco ho „štípne“. Ten výmarák byl k zulíbání, takže rozhodně touhle „elektrikou“ netrpěl. Tak by si Max mohl uvědomit, že když zavrčí, nebo bude chtít kousnout, také dostane ťípanec a nebude to od pánečkům, na které by se za to mohl zlobit. Uvedla jsem to jen jako poslední možnost.

        1. Setkala jsem se se psy na které byla elektřina použita… ani u jednoho to nedopadlo dobře… stačí? Nehledě k tomu že zrovna v tomhle případě její použití dopadnout dobře ani nemůže – Max si spojí vrčení se štípnutím – no budiž (spíš bych si tipla na naprosto opačnou reakci – začne kousat mnohem víc nebo bude v panice zdrhat,… ale budiž). ALE CO JINÉHO TEDY MÁ DĚLAT? Většina z vás tady radí nějaké tresty – vyvěšení, povalení, elektriku… když se dítě bude bát tmy, tak ho za to taky zmlátíš? Pak se bát nebude? Já nevím proč to Max dělá, ale ten strach je tam hodně pravděpodobný. Bez ohledu na příčinu je potřeba mu ukázat správné chování a nedovolit mu dělat nic jiného, ne jej trestat, prostě to nedovolit. V klidu, bez strachu, bez řvaní. Ukážu ti jak je to správně a pak tě za to pochválím. Až ti to ukážu podesáté, pochopíš a pojedenácté to uděláš sám, s radostí a s pochopením.

          1. Ohledně trestů: mám kamarádku, která si vzala psa – nesocializovaného, po každém psu už preventivně vrčel. Začala ho tedy za každé zavrčení trestat. Výsledek: Ano, podařilo se, přestal vrčet. Místo toho začal bez varování natvrdo útočit…
            Něco jiného samozřejmě je, pokud jste si zcela jistí, že pes přesně ví, co má v tu chvíli dělat, jen se prostě rozhodne, že se mu to zrovna nehodí. Tam je korekce na místě. Ale nejsem si jistá, že je to zrovna případ Georgeova psa…

            1. Tohle je děsně těžké, ten trest měl přijít až za agresi, vrčení je varování – je třeba psovi ukázat, že není důvod varovat. Tohle se báječně radí na dálku, v reálu s konkrétním zvířetem, navíc vlastním, je to horší.
              Mám psici, která „preventivně“ zhrčí každého psa (ne každou fenu), který si k ní přičuchne, ale po nějaké době si s dotyčným klidně hraje. Nikdy by mě nenapadlo ji za to trestat – vím, jak to vzniklo, takže varuji okolí, fenu napomínám (netrestám) a chválím, když se chová slušně.

        2. Naprosto odporné a nedůstojné metody! Pouštět elektriku do živého tvora, škrtit ho, tlumit léky… Doufám, že si George z vyslovených rad vybere Anonymní a Petru s Barrym. Moc to Maxovi přeji

          1. Nic proti elektrice, v ruce zkušeného výcvikáře opravdu nejde o týrání, ale o velice účinný výcvikový prostředek. Mimochodem pokud je nastavená správně, tak běžné škubnutí vodítkem za normální chůze je pro psa nepříjemnější. Ale určitě ji nelze doporučit jen tak přes internet člověku, který nemá prakticky žádné zkušenosti s výcvikem, to by v daném případě nejspíš skončilo naprostým psychickým zhroucením psa.

  12. súhlasím s radami a ešte malá poznámka. Zmena denného rituálu mohla tiež prispieť k zvýšenej agresivite. Hoci my ľudia radi vybočíme z denného stereotypu, pre psa je naopak zárukou istoty, že všetko je na svojom mieste a dodáva mu pocit bezpečia (platí to napr. aj pre malé dieťa prinesené z detského domova).

  13. Lidi, já jen zírám! (y) Než jsem si uvědomil, kolikrát jsem čelil u psa podobným snahám (neznám psa, který by to byť jedinkrát nezkusil), tady je rad, logických, vysvětlených, ověřených! Zkušené výcvikářky se prostě poznají.
    Takže Jirko, z toho, co tady EvaŽ, Štětinka, Dede, Jarka F., Miki napsaly, jsem něco sem tam musel použít a funguje to. Jediný, na koho to nezabralo, byl náš jork Dasty – ten by se dřív udusil než by přestal vrčet a chňapat. Na něj paltilo jediné – chytit ho za chomáč chlupů na tváři a zakroutit – rázem byl jako mílius. Držím palce ať to zvládnete, Maxe by byla škoda. (y)

  14. já teda nevím, ale pokud to dělá jen večer, asi se něco změnilo v tom večerním rituálu a nebo se mu na něm něco nelíbí.Taky se sousedovic Oskarem by to chtělo nějak navázat kontakt aby si to kluci nějak vysvětlili. Asi má Max pocit, že za tím plotem je to pořád jeho a ten pes tam nemá co dělat A také vidí co vy nevidíte a slyšíší co neslyšíte. Ale v žádném případě bych děti a Maxe zatím spolu nenechala.

  15. Hlavně pro začátek doporučuju ten koš. Kovový, pohodlný, prostorný, ve kterém se napije a případně i nají (granulí), takže nebude nutné ho často sundávat. Jinak k němu budete pořád přistupovat z pozice nejistoty a strachu, on to vycítí a na autoritě vám to rozhodně nepřidá. K tomu ještě couračku – permanentně nasazené vodítko o kus delší než pes, bez smyčky na konci, aby se nemohlo nikde zachytit – pes ho stále tahá za sebou.
    Lákání na piškotek – to je z pohledu psa podlézání, takto se vůdce smečky nechová. Doporučuju: vydat povel (jednou, bez opakování), vteřinu počkat a pokud ho pes nesplní, ke splnění ho donutit (např. „sedni“ – pes si nesedne – přitlačením na zadek „je sednut“… anebo „pojď do garáže“ – pes nejde – dovedu ho tam za couračku). Vše v klidu, bez komentářů, ale rázně a bez váhání. Povel vydejte jen tehdy, pokud buď stoprocentně víte, že pes poslechne, anebo máte možnost si jeho splnění vynutit – prostě mu nedejte možnost neposlechnout. Po splnění povelu NĚKDY následuje odměna – piškot, pochvala, pohlazení… záleží na rozhodnutí vůdce. V této fázi doporučuju i misku se žrádlem nedávat „zadarmo“, ale vždy po splnění nějakého povelu.
    Ta večerní agrese může určitě souviset i se strachem – psa ale i v této situaci často uklidní, pokud je mu povelem jasně určeno, co má dělat, a netápe tak v nejistotě.

      1. Jojo, děti se taky nemají škrtit – ale někdy pořádná facka ušetří mnoha problémů v budoucnu…

        1. Klidně si svoje děti přiškrťte, zfackujte, zelektrizujte a následně třeba nějakým dryákem utlumte.

          1. trocha pokory nezaškodí.
            Není dobře dělat ze sebe neomylné hvězdy… A ne vždy je jen jeden názor správný a co funguje dvacetkrát a zdá se býtí zcela dokonalé… může po jednadvacáté selhat.
            A opakuji – kontrolujte svůj projev – některé zdejší dámy toho opravdu umí se psy (a koneckonců i s dětmi) hodně (rofl)

    1. Koš by se hodil, ale otázkou je, jestli ho George v Austrálii sežene – anapř. ni v Norsku ani v Anglii se košíky nepoužívají, tak se tu ani nekoupí. Viděla jsem jen jednou jeden plastový u veterináře a jednou jeden (stejný) na psu – jak pravil páneček, fenka venku sežrala každou hnusotu co viděla, tak proto.

  16. Milý Georgi,milá Mílo..
    max je chudák ktrerého opilec týral, to znamená, že ho týral asi večer, protože ve dne by se nalitej nikde moc neobjevoval a předpokládám, že ve dne třeba i pracuje…mohlo dojít k nějakému kontaktu, třeba ho soused něklde potkal a zase mu ublížil, stačilo by, ž epo něm něco hodil nebo ho nakopl…něco se změnit muselo…pokud ne u Vás…hele, já vímm,že se zeptám blbě, ale nedáváte si o vánocích, třeba víc alkoholu (proboha nedělám z Vás alkoholiky – ale Max na to může být citlivý)…protože alkoholové výpary cítiti – podle Maxe nic dobrého nevěstí….druhá možnost je, že díky Vaší toleranci chce Max v plné dospělosti převzít místo vůdce smečky\ a to se u psů jinak,než zubama neřeší…takže mu musíte dát důrazně znát, že páni jste prostě Vy…já kdysi chudáka Šarika musela zvednout za kůži na hřbetě a odhodit ho o skoro 2 metry dál na měkký plot, aby pochopil, že velet teda budu jenom já..trucoval 3 dny, pak přišel a uznal mne za vůdce a tak to bylo až do jeho odchodu za Duhu. Asi bych popsala tyto problémy panu desenskému, což je v ČR uznávaný psí psycholog…zkuste to. Kontakt je tady.
    http://www.psycholog-psu.com/
    On sice Ruda mnohým přijde jako magopr, ale psům rozumí jako nikdo a je to veskrze psí člověk, takže psovi pomůže a upřesní Vám, co máte dělat…
    Moc na Vás na všechny myslím..
    Šárka

    1. S výcvikem neporadím, od toho tu jsou zkušenější, ale ten případný alkohol, s tím určitou zkušenost mám. Kdysi dávno jsme mívali fenečku z útulku, přišla k nám jako asi 4měsíční štěně. Kdo ji měl předtím, nevíme, jen že to byl surový opilec. Fenečka totiž při spatření opilce na ulici panikařila tak, že se tátovi dokázala vytrhnout z vodítka a utéci domů, respektive po schodech našeho činžáku až pod půdu, kde ji našli třesoucí se strachy. Milovala mou mámu, ale i po letech stačila jedna jediná sklenička vína a fenečka se ní – milovanou paničkou a vůdkyní – přestala bavit dokud to z ní důkladně nevyvanulo a při snaze o kontakt dokázala chňapnout – opilci opravdu nejsme. Sice před ní vyloženě neutíkala, ale důsledně se uklidila z cesty. Věřím, že u některého psa i velmi malé množství alkoholu může naopak vzbudit agresivní reakci. I když podle povídání nemám dojem, že by zrovna tohle byl hlavní Maxův problém, spíše to vidím jako snahu o dominanci. Ale s tím tu mnohem odborněji poradí jiní.

      1. Tohle znám od známých ale ne u psa, nýbrž u osla. Pán byl známý divadelní ochotník , koňák a vůbec zvířecí člověk, osla bral sebou i do hospody. Chlapi se jednou domluvili a osla mu opili. Ten osel nemohl od té doby alkohol ani cítit. Po čase vzal osla sebou znovu ale uvázal ho před hospodou, z hospody se vyvalil nějaký chlap, osel ucítil alkohol, utrhl se a milého chlápka pronásledoval až do lánu kukuřice tam se mu podařilo před oslem ukrýt. Osel ale špatně skončil, ne že by se upil ale musel být utracen. Paní Johanová šla jednou navečer krmit, a asi si dala po večeři trošku piva, osel na to reagoval tak, že ji chňapl po ruce a ruku ji skoro stáhl z kůže a nedal se uklidnit a musel být utracen. To jsou konce alkoholismu.

    2. Desenský psům rozumí. Ale dneska už se obklopil svými obdivovateli, kteří nemají jeho schopnosti a jen papouškují a papouškují. Bohužel často nesmysly. Koneckonců rakovinu psů tam léčí tachyony… a pokud pes umře, tak jen proto, že se sám rozhodl odejít. Jinak by ho pochopitelně vyléčili… Už je to jen komerce… psi se vytratili.
      Koneckonců Georgův pes je vykastrován – to znamená, že se s ním nedá pracovat… neboť to již není pes (častá rada v poradně)
      Jeho knížky mají slušný základ… spousta lidí jím odchovaných má slušný základ… ale jinak značka RD už značně vyšuměla…

        1. George do Čech psa nepoveze a poradnu už sám nejvyšší většinou neřeší… A do kasičky mu stejně z tohoto případu nic nekápne… Austrálie je z ruky. Iluze už jsem o řadě poraden a těch nejnej výcvikářů ztratila. Většina „šéfů“ má dobrý základ, ale chovají se už příliš drze… Peníze je zkazily. Koneckonců i školu Falko (doporučovaná dole) mám za barákem a psa bych tam nedala, i kdybych těch pár tisíc za radu v peněžence navíc měla (rofl)

          1. Xerxová, není to až tak, brácha se s ním radil a naprosto bezplatně. Rady dostal opravdu dobré, jen je jaksi nedokázal uvést ve skutek, ale to už není věc pana Desenského.

          2. Vidíš Xerxová,já mu včera napsala (Desenskýmu) a ozval se během odpoledne, kontakt na sebe poslal a i na skajp dorazí, sice jen psanej,protože zvukovej mu nejede, ale chce Maxovi i Švehlovejm pomoci….a článek si taky o Maxovi přečetl…takže jsem to přeposlala Georgovi ….

  17. S problémovými psy nemám moc zkušeností, ale pokud se takto projevuje hlavně po setmění, nemůže jít o strach a z toho vyplývající agresivitu?
    Každopádně i v tom případě je nutno určit psovi „mantinely“ chování, aby měl jistotu. Takové to „když budfu dodržovat ty a ty pravidla budu v bezpečí a nemusím brát obranu do vlastních zubů“.
    To kousnutí při štěkání na sousedovic psa bych odhadla na přenesenou agresivitu (o které tady kdysi psala p. Sehnerová). V tom případě nesnažit se ho chytat za obojek, ale přivolat k sobě. (A pak odměnit splněný cvik a odvést od plotu.) Pokud negunguje přivolání nechat ho běhat po zahradě s tenkým vodítkem, které je možné přišlápnout a pak psa odvést bez přímého kontaktu.
    Ale jsou to jen dohady, mám jen zkušenost s jezevčíkem, který kousal ze strachu. Opravdu problémového psa jsem vlastně nikdy neměla.
    Přeji hodně štěstí při návratu do normálu.

    1. Max ale není opravdový problémový pes! Jen dostal příležitost (díky benevolenci George a Míly)probojovat se na vrchol hierarchie, pokud se mu to zatrhne, tak z něj zase bude pohodový Max.
      George bohužel neměl tu zkušenost, nebo cit, aby poznal počáteční stádia, která se ještě potlačují velmi snadno.
      Náš choďák, jehož výchovu jsem vědomě nechala na malém páníčkovi, měl také teď takové počáteční fáze, ale díky mým radám a zásahům už je zase tam, kde měl být. Ale on má i trochu problémy s psí etiketou, narodil se jako jedináček, tak mu musíme ukazovat cestu, i když je mu teprve 3/4 roku

  18. Takového psa vychovat lze, ale není to práce na týden. Podle vyprávění to nevzniklo naráz, ale v mírné formě to bylo od začátku. Teď zřejmě nabral sebejistotu (ve třech letech a u kastrovaného psa nejde o pubertu) a zkouší, zda by nešlo smečku šéfovat. Jak se chová k Ferdinandovi? Také ho tyranizuje, nebo mu ustupuje? Protoře to je poměrně důležité. Pokud zkouší vládnout i Ferdovi, bude to těžší.
    Jinak jediné řešení je – podřídit ho. Při každé sebemenší neposlušnosti udělat základní „pořadová“ poslušnost (sedni, lehni). I při neochotě. Hlavně cvik lehni docela pomáhá, protože je podřizovací. Pokud ukáže zuby, je nutné ho nekompromisně popadnout a fyzicky si ho podřídit. V podstatě bafnout za kůži, položit na zem a přidržet, dokud nepřestane zápazit a „nevzdá“ se. Bývá to boj a chce to kus odhodlání i fyzické síly (i když zvládnu to i já, a nemám velkou sílu, ale ten vztek mi pomůže).
    Podle mě je to reakce na opakovaný nespravedlivý výprask od původního majitele. Dokud se bál a byl „vděčný“, tak přijímal i nepříjemné věci. Teď usoudil, že má „své jisté“ a že by si mohl polepšit. To není klasický nevděk, psi takhle neuvažují. Prostě se mu daří dobře, tak zkouší, jestli by nešlo ještě lépe. Že by jako šéfoval. Pokud si ho oba nepodřídíte (nejdřív stačí jeden z vás) a nezačnete „vojenský“ režim (já nemám dril taky ráda, ale v tomhle případě nevidím jinou možnost), bude hůř. Prostě musí mít pocit, že mu nebudete tolerovat žádné hlouposti (piškot za to, že někam nechtěl byla trochu chyba). A že když se bude chovat slušně, tak to půjde. Pokud ne – bude vyhozen od příjemných věcí. Prostě musí pochopit, že příjemné bude jen tehdy, pokud bude dodržovat pravidla. Jinak budete „zlí“. A musíte, jinak to skončí špatně.
    Děti může a nemusí kousnout. To nedokážu na dálku odhadnout. Může k nim být tolerantní, protože „neohrožují“ jeho postavení. Ale může je chtít po svém vychovávat (což je bolestivé), je nepravděpodobné, že by je zranil vážně, ale kousnutí vyloučit nemohu. Tady jde asi opravdu o boj „kdo z koho“, kdo bude šéfovat smečku. Pro začátek by se dalo ještě pomoci nějakým lékem na uklidnění (pro psa). Ale pokud to neušéfujete, nevydržíte s ním. On je přesně ve věku, kdy nejde o puberťácké vylomeniny, ani o nevrlost starého psa, ale vážně míněný pokus převzít vládu nad smečkou. Držím palce vám oběma a nakonec i pitomci Maxovi. On neví, že si tím ublíží.

    1. souhlasím, jen bych Evu doplnila, že by pro vás bylo snažší, kdyby se Max naučil mít po celý den náhubek. Nebudete se ho tolik bát (i když se to před ním můžete snažit skrýt, on to pozná) a tím lépe hned v začátcích projevu jeho nevole zasáhnout. Je zásadní důslednost a nekompromisnost. Vy musíte být Alfa, takže na procházkách určujte směr pochodu, schválně obracejte, pokud chce jít jinam, vy mu vydávejte jídlo, až když bude sekat dobrotu, vy s ním manipulujte, otáčejte na záda, česejte, tak jak chcete vy. Piškotky pouze za dobře vykonaný cvik, ne jako lákadlo do garáže. To vezmete raději vodítko a odvedte ho tam. Náhubek sundat jen na jídlo, aby věděl, že je ve vaší moci…
      Velmi důležité je, za každé zuby nebo výpad musí následovat okamžitý a důrazný (naštvaný) váš nesouhlas!!!
      Držím palce (y)

    2. Já bych ještě doplnila důrazné dodržování těch nenápadnějších metod utvrzení autority, které lze u dobře socializovaných a bezproblémových psů opomíjet. Tedy chodit první do dveří, psa nepřekračovat, leží-li člověku v cestě, ale přikázat mu, aby uhnul, nepouštět ho na gauč, jíst dřív než on – i kdyby to měla být nějaká drobnost a „piškotkovat“, tedy sedět pospolu a rozdělovat mlsky podle hodnostního pořadí ve smečce – a Max dostane až poslední. To pomůže posílit i Ferdovu autoritu, což nebude na škodu taky. I misku s jídlem by měl Max dostávat až poté, co ji dostane Ferda…
      Možná i na vycházkách v buši, kde je v pohodě, byste mohli víc cvičit. Přivolat, posadit, položit, hodně pochválit a zase vypustit k volnému běhání. I důrazně převychovávaný pes potřebuje pochvaly, takže je dobré nacházet příležitosti, kdy si je doopravdy zaslouží. A jestli se venku chová dobře, tak líp najdeš důvody pro pochvalu a pohlazení.
      Držím palce, Max je trouba a neví, co riskuje…

    3. Obávám se, že při „lehni“ by se projevila Georgova nezkušenost (přece jenom jeho strach že zuby cvaknou), tak doporučuju důsledné „sedni“, a se škrticí smyčkou, při neuposlechnutí vyškrtit (vývěs – smyčka co nejvíc k bradě, přední nohy ve vzduchu, až projeví tendenci dosednout, tak povolit a pochválit).
      Pochválit samozřejmě po splnění čehokoliv – je důležité!
      Při vzdoru „zvířit prach“ – nadzvednout psíka za obojek a za slabinu, otočit zády dolů a bum o zem, zopakovat posazovací posunek, jak sedne tak pochválit.
      Jsou to normální postupy, ve smečce podobně tvrdě starší psi umravňujou mlaďochy.
      Dát k někomu na výcvik bych nedoporučila, zacvičit si pod dohledem zkušeného cvičitele ano.

      1. Jo asi máš pravdu s tím sednutím na smyčkovém obojku (ono to zní hrozně ale je to jen varianta stahovacího obojku). Neuvědomila jsem si, že co je pro zkušenější běžné, (hodit psa na zem), může být pro nekušené problém. Ale jakmile se pes párkrát octne nečekaně na zemi a jeho člověk, kterému by rád šéfoval na něm mírně leží a drží ho pod krkem (hlavně aby nemohl pes kousnout, ale i jako výchovný prostředek) a nadává mu (násilí nemusí být velké, hlavní je moment překvapení a nekompromisnost zákroku), tak jen málokterý pes se nepodřídí. Oni si psi mezi sebou vyřizují hodnostní věci daleko tvrdším způsobem, než to uděláme my. A přitom často ani netče krev, slabší rychle uzná svou pozici a podřízeného silnější dál netepe. A odměnu fakt až za dobře vykonaný cvik – ne jako lákadlo, ale jako opravdovou odměnu.
        Jinak díky za doplnění všem, Jarce, Štětince i Dede, mají naprostou pravdu. Člověk si v rychlosti na vše nevzpomene a hlavně, každý máme zkušenost s jiným plemenem a víc hlav dá daleko víc dohromady..

        1. Ještě je jedno kouzelné slůvko (drrrnčí v něm r, ale nevím, jak se to řekne austrálsky 🙂 . Pes zkrátka musí poznat z hlasu, že pán to myslí vážně. Ale ne řvát, povely se dávají tichým hlasem.

      2. Zvednout za obojek a za slabinu… v našich letech teda už moc na stěhování nábytku nejsme, i když Jirka je proti mně těžké borec, ale stejně.

        1. Na tohle není potřeba velká síla, v podstatě toho psa je potřeba jen trocha nadzvednout a strhnout na zem, moment překvapení taky vykoná své…

          1. Ještě doplním: Nejedná se o trest, jedná se o vynucení splnění povelu, neboli o nápravu nežádoucího chování. Jak píše Matylda – je-li zvolen způsob, který pes zrovna nečeká, je to mnohem účinnější.
            A v žádném případě se nesmí tyto postupy používat ve chvílích, kdy pán sám má záchvat vzteku že pes neposlechl, alébrž vždy v klidu!

            1. Teda dámy, zajímalo by mně jestli byste radily stejně i kdyby měl George padesátikilového kavkazáka… a přitom ten pes v základech přemýšlí úplně stejně…
              Radíte velmi tvrdě trestat psa za to, že se pravděpodobně bojí a že už neví kudy z té slepé uličky ven… fakt jsem doufala že tu psům rozumíte trochu líp 🙁

              1. Petro, o chlívek výš píšu, že o trestání není řeč. Řeč je o tom, že se pes zařazuje na vrchol hierarchického žebříčku, a toto je třeba napravit. BTW: kavkazáka mám 60kg, a bez těchto problémů. Ale viděla jsem několik bulů, kteří cvakli zubama své pány, a jen výcvik pomohl, že se zase zařadili (a nebyli utraceni).

              2. Jarka F. určitě, neb ona kavkazáky má – a dle její fenky, která nás poctila návštěvou ve vinárně, dokáže si s nima dost dobře poradit

                1. To co popisujete hrubé trestání JE. Navíc nic neřeší – dobrá, hrubou silou psu ukážu že není dobrý nápad se po mně ohnat, ale ten pes má evidentně nějaký problém a stále nebude vědět co s ním… Mnohem lepší a efektivnější je ukázat psovi jak se chovat MÁ.
                  Výcvik, důslednost, to je něco jiného. Ale čeho chcete dosáhnout vyvěšováním, povalováním na záda? Jarko, chceš mi snad říct, že svého kavzakáka vyvěšuješ nebo se s ním pereš?

                  1. Petro, jinak bych už dávno byla přejetá třeba autobusem, kvůli „nepříteli“ na druhé straně silnice. Nebo v kriminálu kvůli zakousnutým opilcům. KO když se rozhodne zakročit – je to profík, tudíž nenechá si do toho kecat. A to ho mám poměrně slušně vychovaného, což může potvrdit i YGA a další. A říkávám „já su taky pes“, psi jsou u mě řádnými členy rodiny.
                    Znala jsem několik KO, kteří cvičeni nebyli, rozhodli se tedy vzít vedení smečky do svých zubů – a byli utraceni, nebo skončili v kotci krmeni lopatou. Což se stává i u jiných plemen, a začíná to okamžikem, kdy si pes usmyslí, že by mohl v žebříčku vejš.

                    1. mmt, já se nebavím o výcviku! To je základ člověko-psího vztahu, bavím se o hrubých fyzických trestech. Pokud je používáš a stále jsi vcelku, musí tě mít tvůj kavzakák velmi, velmi rád.

                    2. Má. Nerada spamuju, ale když nevěříš, jukni: http://ajrin.unas.cz/
                      A já su asi nějak mimo mísu, páč se o trestech nebavím. Pouze o nápravě, vynucení, apod. Stejném, jako když starý pes bafne drzého mlaďocha pod krkem a kousek odhodí.

  19. Ve třech letech už v pubertě není. Doufám, že pan Krakonoš nemyslí nějaké mlácení apod. Dominanci je potřeba Maxovi ukázat psím způsobem. Doporučuji pročíst poradnu na následujících stránkách nebo tam požádat o radu.
    http://www.psiskolafalco.cz/

    1. Mlácení je na nic. Pes si to vysvětlí jako agresi a odpovídá stejně – pokud ho člověk nezlomí. A o to Georgeovi samozřejmě nelze. Ale určitá tvrdost a hlavně důslednost být musí. Pochvala a odměny se musí velmi opatrně dávkovat – musí si je opravdu zasloužit (Max, samozřejmě)

      1. Přístup k nápravě Maxe máme stejný, ale zkušenosti s psími psychology máme naprosto opačné. S Dostálem mám zkušenost osobní a dobrou, Desenského osobně neznám, ale v poslední době jsem o něm slyšela samé hrůzy.

        1. 1) Dostál je naprostý odpůrce kastrací – to já jsem sice taky, ale on to bere tak, že je-li pes vykastrovaný, už je prostě ztracený a za všechno může kastrace a nic se s tím nedá dělat. Což je blbost.
          2) Dostál skoro vše „řeší“ tak, že nechá svého psa (lajku) druhého psa „srovnat“ (čti napadnout). Už tohle samo o sobě je pitomost – chci-li být svému psu šéf, nesmím dopustit aby jej kdokoliv napadnul. A i když Šedymu přičteme skvělé vlastnosti a budeme si myslet že zakročí vždy jen správně (což ani omylem), tak stále řešíme základní problém – potřebuju aby pes fungoval mně, ne aby fungoval Dostálovu psu…
          3) Dostála osobně neznám, Desenského ano. Je cvok – ale to jsme svým způsobem vichni. Co si myslím o jeho vztahu k lidem sem psát nebudu, ale psům rozumí. O Dostálovi si to nemyslím. Zeptej se Desenského co máš dělat s utíkajícím bíglem a on ti řekne ať ho naučíš přivolání a ať to uděláš pořádně. A má pravdu. Dostál ti na stejný dotaz odpoví že když chceš aby pes neutíkal za zvěří, nemáš si pořizovat bígla a že nemůžeš jít proti jeho přirozenosti. Nekecám, tohle má ve své poradně. Co si o takovéhle „radě“ myslet?

          1. Pravda je někde mezi. (rofl) Nebo spíš ji mají oba: Kdo si pořídí beagla, nemá se divit, že mu lítá za zvěří a když pes neposlechne na přivolání, je třeba ho to naučit. Osobně přiznávám tak 90% poslušnost. (sweat)

            1. Kdo si pořídí bígla, musí se holt trochu víc snažit, zdrhat nesmí žádný pes. Mám-li 90% přivolání, mám prd, protože těch 10% jsou právě situace kdy o něco jde. Chodím s bíglem bez vodítka kdykoliv a kdekoliv, tak který z těch dvou pánů má pravdu? (I když stopovačku, kterou doporučuje RD jsem nepoužila a v některých věcech s ním nesouhlasím, ale to už jsou detaily, jde o celkový přístup ke psu)

              1. Nemám prd – pouštím psa jen tam, kde můžu. Jinak je pes na oplocené zahradě, kde si hraje, hlídá, blbnem dle potřeby. Nepotřebuju víc – nemám kde to využít. V tom je rozdíl mezi námi. Jinak na 100% přivolání nevěřím – psovi do hlavy nevlezeš a všechny situace ukočírovat nelze – nedokážeš ukočírovat sebe!

                1. Nikdy nevíš kdy ti pes zakopne o zajíce (nám pobíhají před panelákem), nikdy nevíš kdy mu někdo hodí petardu pod nohy, cokoliv. A vždycky si radši budu jistá že i v těchto případech psa ovládnu než jej mít buď věčně na vodítku nebo pak jednou přejetého. Rozdíl mezi námi bude hlavně v tom, že já nemám ráda vodítko – ono má dva konce… tak prostě dělám všechno proto, abych žádné vodítko nepotřebovala. A JDE TO.
                  Barda nefunguje s nikým jiným – to je problém, který nevyřeším, tohle není chyba psa. Taky hůř poslouchá když s námi jde někdo jiný – to mi vadí, ale moc nevím co s tím. Když jdem sami, může o zajíce zakopnout a nevyběhne. Když jej na něj pošlu, buď sám za chvíli zvolní a dál v klidu čenichá, nebo se nechá spokojeně odvolat. Prostě ví a neřeší. Ale stalo se mi že s námi šel i někdo jiný a pes nejen že vylítnul, ale nenechal se odvolat! Ano, pak se během minuty vrátil, ale i ta minuta mi vadí – jenže co s tím? Nejsem si vědomá změny v sobě, ale zas nevěřím tomu že se jen předvádí, bude to kombinace obojího. Tak s tím prostě musím počítat a víc psa hlídat když nejdu sama.

                  1. Jo, přesně tady se neshodnem. Pro mě není problém zajíc, auto, jiný pes – to dáváme. Problém je pro mne něco, co pes (a třeba ani já) ještě nepotkal. Nevěřím ve 100% ovladatelnost. A vím, že předvídat vše včetně vlastní reakce nelze. Je to na důvěře mezi psem a pánem. V tom jsem celkem v klidu.

                    1. No ale právě ta důvěra je v tom, že si věříme že zvládnem cokoliv. Že když narazíme na něco nového, vyřešíme to spolu. Když hodili Bardovi petardu pod nohy, jen se ohlédl na mně co má jako dělat – já jsem sice nadskočila, ale na psejka jsem se usmála, v klidu (předstíraném) prohlásila něco o debilech a šli jsme dál. Když už je fakt zle, máme povel „k noze“. Prostě určím psovi kde má být a co tam má dělat a zbytek ať nechá na mně. Funguje to. Je to taky o tom psa číst – většina nových věcí nepadá z nebe – dítě na odrážedle, člověk na bruslích – když vidíš že je pes nejistý, podpoř ho, seznam ho s tím neznámým, ukaž mu že je to ok. Ale to je prostě o tom, že žijeme spolu a to doslova, čteme jeden druhého, já většinou vím co mi říká, on zná moje gesta, intonaci,… Není zlomený, neposlouchá ze strachu, poslouchá protože chce. A o to mi jde.

                    2. Vlastně se shodujem – pes je navázaný na pána, věří mu, pán se snaží psa vmanévrovat do určité polohy – jasně, bez debat, bez sporů. Čtu psa, zase jasné, zase shoda. Neznámá situace – vážu psa na sebe, na to, co znám – souhlas. Jen jsem technokrat – nelze předpovědět všechno, takže nelze zaručit 100% ovladatelnost. OK?

                    3. ok… jen my dva prostě milujem svobodu… tak nám těch našich 99,9% stačí a doufáme že zvládnem i to zbývající… pes na vodítku je sice 100% (nebudem řešit praskou karabinu apod.), ale volnost je volnost…

          2. Když Dostála neznáš, to co popisuješ musíš mít pouze z doslechu. 1) Kastrovaného psa nepovažuje za ztraceného, odpovídá na dotazy, bere ho na výcvikový tábor, pomůže s ním osobně. 2) Bohužel musím souhlasit. 3) Hodně zjednodušeno. Dostál taky poradí naučit přivolání, ale tvrdí, že u žádného myslícího drilem nezlomeného psa nemůže být přivolání stoprocentní.

            1. 3) jsem prakticky opsala „radu“ z jeho poradny. Nic jiného dotyčné neporadil, nenapsal že má přijet, neřekl jak se psem pracovat. Napsal že si neměla pořizovat bígla. Tečka. Ano, tohle ti řekne 99 lidí ze sta – co se divíš, je to bígl, ti přece zdrhají. No aby nezdrhali, když ti místo rady každý řekne tohle. A navíc ti to řeknou i ti, co ani moc netuší jak vlastně bígl vypadá a o psech vědí jen to že štěkají. Ale bíglové přece utíkají, to ví každý. A přitom to jde, stačí být tvrdohlavější než ten pes 😉
              Problém je v tom, že tohle jsem vytáhla jen jeden případ, věc, která se mě osobně týká… holt jsem kdysi zadala do vyhledávače na jeho stránkách „bígl“… a pak rychle zavřela. Kdybych měla chuť se v tom plácat, našla bych určitě hromadu dalších nesmyslů. Takže rady od něj po netu raději nee – netvrdím že jsou špatné všechny, ale… Na Šedyho máš podobný názor jako já, takže rady naživo taky nee. Tak v čem je dobrý?

              1. V názorech na hierarchii, na potřebu psa žít s člověkem a ne v kotci, na psa v posteli, na kastraci, na výchovu, na osvětu, na celkový přístup ke psu. Na výchovu lidí, právě těch, kteří budou doporučovat elektrické obojky a další nesmyslné a kruté tresty a psy ničit.

  20. Typický projev puberty a snaha stát se alfa samcem. Bohužel je nutno nasadit tvrdou strunu a psisku rázně a nekompromisně ukázat, kdo je vůdcem smečky.

    1. typický projev strachu, s pozicemi to nemá společného absolutně nic a tvrdost psa pošle do háje.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN