České úsloví „jsou na sebe jako pes a kočka“ nám říká, že se dotyční nemají rádi, nevraží na sebe a hulákají. U nás by to byla „psová a kočková“, jenže původní význam úsloví nám jaksi zmizel.

Borůvka byla sice sesazena z pozice jedináčka, ale nenesla to až tak zle. Další zvíře do rodiny během pár dnů uvítala a začala zkoumat aspekty kočičího chování. Jediné, co jí unikalo, bylo kočičí předení, a tak na kočku vrčela, byť u toho mávala ocasem. Polárka neřešila nic, byla z domu zvyklá na labrušku Báru.

Vztah se postupně vyvíjel. Od počátečního okukování přešly obě dámy k příměří a taky my jsme pochopili několik věcí. Například že kupovat plyšmyši je úplně zbytečné- Polárka je párkrát pošoupne po zemi a následně je Borůvka rozcupuje na kusy. Papírová kulička baví kočku víc – na podlaze chřestí – a roztrhaný papír jde zmačkat zpátky :))

Borůvka Polárku jaksi adoptovala. Pokud kočka vyrazí ven za svými záležitostmi a pes se vrátí ze zahrady dřív, tak za hodinku za dvě psinda znervózní a začne kočku shánět. Zhruba co dvě minuty mlátí packou do dveří, aby byla vypuštěna na zahradu, venku kočku hledá a zoufale kvílí u plotů, že se Polárka nevrací domů. Když se kočka konečně dostaví, je důkladně očuchána, jestli je to opravdu ona, a obě vletí dovnitř jako blesk.

Ráno sice bývá kočce zavrčením řečeno, že tady na tomhle místě somruje misku se žrádlem psová a kočka se má posunout o kousek dál, jenže po zavrčení za kočičím zadkem se Polárka ožene packou, podívá se na psici a rozvalí se na zem, kde na Borůvku vystrčí pupík. Ta na kočku vlídně koukne a olízne jí celou hlavu. Polárka si sedne a okamžitě se umyje, protože kdo by chtěl mít oslintanou hlavu, že jo…

Jedna z mála věcí, které psová nese špatně, je mléčný krok. Borůvka nám totiž spává v nohách postele a někdy pod peřinou. Takže když ráno začne hrát radiobudík a ve dveřích začne něco-někdo vrkat (ano, Polárka vrká pořád), náleduje skok daleký do postele. Ovšem pokud kočka šlape místo po mně po psovi, začne peřina vrčet a hudrat. Na zpacifikování obvykle stačí „Borůvko, sklapni,“ a „Poly, posuň se.“

Onehdy jsme byli s oběma dámami na veterině. Polárka ležela v transportce, kterou Borůvka neustále očuchávala. Vzbudila tak v čekárně dojem, že tam jsou její štěňata. Odpověď: „Ne, tam je její kočka,“ poněkud přítomné překvapila, a musela jsem tedy vysvětlit, že psice si kočku hlídá a dohlíží na její příchody domů.

Pokud jde o misku se žrádlem, dostávají obě zároveň a osoba, která jim nandávala porce do misky, na ně ještě dohlédne. Borůvka totiž přestala dělat ksichty nad granulemi a radši sežere všechno rychle. Pak vyrazí zkoumat kočičí misku. Polárka dostává půl kapsičky, trochu zakysanky nebo masa. Když se loudá, je nutno psové zavelet, aby si sedla a počkala, až kočka misku opustí.

Je pravda, že pokud dostanou obě vařené kuřecí maso, má bleskově sežráno i Polárka. Následuje vzájemná kontrola misek a dámy odcházejí do obýváku, kde si začnou hrát. Polárka se obvykle snaží tlapkou ulovit mrskající se psí ocas, když Borůvka sedí před někým s tenisákem v zubech, a je následně opět olíznuta. Chudák kočka, ta se meje a meje…

Takže pes a kočka spolu mohou přes vžité pověry žít docela v pohodě :))