Ano, na Skřivany jsme se konečně po dlouhé době vydali předposlední listopadovou sobotu s věcmi ze Zvířetnického srazu. Dříve to bohužel nevyšlo. Protože jednak se dříve nepodařilo dostat sebrané věci – a že jich tedy bylo – od Boxíkové k nám do Prahy a pak – letošní stavební úpravy na chalupě se zcela vymkly kontrole a skončily téměř s uzavřením sezóny a tím pádem nebyl ani jeden volný víkend.
Ale nejdřív jsem stejně musela vykoumat, jak tu obrovskou hromadu věcí od vás všech dostat od Boxíkové k nám. Můj původní záměr na jedno vyjetí sjet k Boxíkové a od ní potom rovnou směr Skřivany, se tak nějak vzhledem k časovým možnostem ukázal jako – zcela naivní. Ale naštěstí psí svět je obří a tak jsem mohla oslovit jednu dobrou (a naprosto střelenou 🙂 ) duši s nickem Kachna, kterážto bydlí tak trochu poblíž Boxíkové, jestli bych jí nemohla poprosit o výpomoc s logistickým oříškem. 
Dobrá střelená duše má po boku stejně dobrého muže, který cestou z práce přibrzdil u Boxíkové a nechal si nacpat auto až po střechu dekami, léky, konzervami, hračkami, plyšáky a dalšími potřebnými věcmi. Druhý den jsem se díky této akci měla možnost s dobrou střelenou duší poznat i osobně, neb do té doby jsme se znaly pouze z internetu. Odpoledne po práci proběhla předávka a mně už zbývalo jen čekat, až na zimu zavřeme chalupu a budeme moci vyrazit konečně do Skřivan.
To ráno jsme upěchovali postupně asi tak tři vagóny věcí do kufru a na sedačky. Byla to trošku fuška, protože jsem taky nasyslila nějaké deky, ručníky, hračky, šampony. Říkala jsem si, že kdyby nás zastavila policie, asi se bude trošku divit. Myslím, že otevřít jakékoliv dveře bylo víc než nebezpečné, neb hrozilo zavalení dotyčného odvážlivce 🙂 Nazpátek už by to nikdo nikdy nenapchal.
Navíc jsme převáželi dvoumetrový stromek avokáda, které už u nás nemělo dostatek prostoru a stěhovalo se (pravda, trošku rizikově, v tom nacpaném autě) tudíž do nového. Jak jsme se tam vešli my dva a péf to nějak nechápu. Ale tak…. zázraky se asi fakt dějí. Cestou jsme si kapek zajeli, díky použití nového pražského okruhu a na konci trošánek zakufrovali, díky mé špatné navigaci, ale jen s menším zpožděním jsem zvonila na vrátka útulného domku, který tedy ani trochu na první pohled nedává tušit, že to není jen domek lidský, ale hlavně psí. 
Když jsem zazvonila, rozezněl se udatný štěkot celé smečky. To je moment, kdy se zpravidla musím hodně přemáhat, abych nebyla za plačku. Ten první moment, kdy psi v útulcích vědí, že NĚKDO přišel. Někdo, někdo, kdo by mohl být potenciální nový páníček pro kteréhokoliv z nich. Jenže… tady – stejně jako v Dášence… si po chvíli uvědomíte, že ta smečka štěká tak nějak jinak…
To není takové to „Tady! Tady jsem!! Na mě se podívej!!“, kdepak. Tady je to jinak, tady se hlídá! Tady se nevolá o pozornost, tady se doopravdicky hlídá, protože proč? Z jednoduchého důvodu – ti psi jsou tam prostě DOMA! Jsem ta plačka, takže tady mě zase dojal tenhle moment a zas jsem se musela přemáhat, že jako ty oči zůstanou suché.
Přišla paní Schilteová, přivítali jsme se a začali vynášet věci z auta. Jsem trouba hloupá, takže mě v mém rozpoložení nenapadlo všechny ty věci vyfotit pohromadě, ale ono by to asi vzhledem k mokrému počasí moc nešlo. Myslím, že ale stejně všichni na srazu viděli, co všechno se dalo dohromady a že fotky hafanů, pro které jsou věci určeny, je budou zajímat víc. Já jsem s sebou sice foťák měla, ale… měla jsem plné ruce piškotů a hafanů, musela jsem drbat, rozdávat piškůtky a seznamovat se.
Což někdy vzhledem k předchozím zkušenostem, které pesani s lidmi měli, trošku i trvalo. O to víc jsem byla pyšná, když si pak taková pejsková pro piškot přišla. Sice s rozpaky, ale přišla. Přesto, že po příchodu do Skřivan měla z lidí paniku. Byla jsem pyšná ne na sebe, ale na tu práci, kterou paní Schilteová v případě takových vyjukánků dokázala udělat. 
Pořád se kolem mě hemžilo klubko pesanů, kterému vévodil šéf celého ansámblu – Paša. Takže ruce k focení prostě volné nebyly a post vrchní fotografky padl na Matheu, která i s Fifijovou, za námi dorazily o chvíli později. Díky těmhle dvěma ženským jsem se při snaze o umístění fenky po zemřelé majitelce vlastně s existencí Skřivan seznámila. Holky s útulkem už nějakou dobu spolupracuj (fotí pesany a vedou web útulku) a když jsem tehdy vyhodila svou prosbu o pomoc při hledání nového domova pro Ťapinku, zeptaly se paní Schilteové, která bez přemítání souhlasila.
A já tak díky tomu mohla poznat další z útulků, které vlastně útulkem ani nejsou. A nejsou ani tím azylem. Protože jsou něčím mnohem víc. Jsou psím domovem. A jsou tím domovem kolikrát tak dobrým, že někteří z pesanů prostě ani jeho zázemí opustit nechtějí. Je to pro ně, po všech těch zážitcích psychicky neúnosné jít někam jinam, protože tady, tady prostě už doma jsou. A veškeré pokusy o přechod do nových domovů prostě selhávají.
Jsem hrozně moc ráda, že jsem jednak útulek Skřivany a paní Schilteovou poznala osobně a pak jsem hrozně moc pyšná, že Zvířetníci dali dohromady tolik věcí a tolik peněz. Protože vybrané peníze – 4 500,- Kč – vydatně pomohly překlenout říjen, což byl na náklady hodně náročný měsíc. Naskenované kopie účtů, posílám Zaně, která je vystaví na Hadopasech, aby bylo možno nahlédnout, co se za ně pořídilo. 
Ráda bych vám představila pesany víc osobně, ale……. bylo toho tolik!! Hodně mi v hlavě utkvěl Daneček – kterého moc na fotkách neuvidíte (ale více se o něm můžete dozvědět tady: http://www.utulek-skrivany.estranky.cz/stranka/virtualni_adopce ) – je jen v pozadí, má velký handicap a je jen dobře, že je právě tady, kde je jeho domov a v klidu tady může zůstat.
Nebo pozitivně naladěná aktivistka Sunny, či mazlivá Sindy, hodně kontaktní stvoření (to že má na mléčné liště nádor, který je třeba odstranit, není problém, který by jí bránil v tom, aby spolu s celou smečkou poskakovala kolem vás). Jak jsem psala, byla jsem pyšná, když se mi ke konci návštěvy podařilo, že si bíglice Bobinka, dodala odvahy a vzala si ode mne několikrát piškot.
Což jí poté rozradostnilo natolik, že se pustila ze samé hrdosti nad překonanou bázní do hry s fenkou pinče a lítaly šťastně a spokojeně kolem nás (což můžete vlastně vidět i na pár fotkách – viz odkaz dole). Rázem zapomenete, že jste vlastně v útulku. Ale jak říkám, Skřivánci pro mě útulkem nejsou. Jsou pro mě psím domovem a místem, kde peníze a věci které jste vybrali, splní přesně ten účel, pro který jste to dělali.
Bylo těžké vybrat, které fotky k článku přiřadit a tak se na zbytek podívejte tu – kde je všech 97 obrázků na devíti stránkách:
http://mathea.eland.cz/thumbnails.php?album=64&page=1
(kde díky šikovné fotografce můžete nakonec vidět i část všech věcí)
a taky můžete nahlédnout do útulku Skřivany na stránky, kde se o pár hafanech dozvíte víc:
http://www.utulek-skrivany.estranky.cz/stranka/pejsci_k_adopci
http://www.utulek-skrivany.estranky.cz/stranka/virtualni_adopce
dik
Venku je hnusně, tak si kočka zalezla pod kamna, viz
http://jakkel.rajce.idnes.cz/Kocky_na_vysku/
😀
Krásný černobílý snímeček. A ty kamna jsou taky krásný, je to Jotul?
nojo, je
PetroK, je to super, že psiska dostaly všechny ty věci a že se o ně staráš 🙂
Skvělý. Moc (h) . Taky poprosím Zanu, jestli by moji trošku nepřemiklíkovala na operaci holkám. (sun)
Petro,dík (h) (h) (h) (inlove) (sun)
Petro, už to tu krásně řeklo tolik lidí, tak jen – díky (h)
Ad operace Orinky a Sindy – hlásím prosím, že s největší pravděpodobností se podařilo sesbírat už na obě operace. Děkuju moc každému, kdo přispěl. Dva moc fajn akití lidijové se ujali patronování celé operace pro Sindy a kousek pro Orinku a další a další přispěli na ten zbytek. Takže příští týden se začíná. První půjde na řadu pravděpodobně Orinka, protože jednak má kratší nožičky sníh nádoru nedělá vůbec dobře, nádor jí také tím pádem víc komplikuje pohyb, než Sindy, která má nožky trošku vyšší. Mathea bude mít ve škole volněji, takže říkala, že bude moci přiložit ruku k dílu při péči o pacientky. Tak teď jen aby to obě holky zvládly. JEŠTĚ JEDNOU DÍKY MOC KAŽDÉMU KDO SE K NÁM PŘIPOJIL.
ZANO PROSÍM, MÁM ŠANCI TĚ NĚJAK PO EMAILU SEHNAT?
jsem tu 🙂
Ahoj ahoj Zani, prosím Tě dva dotazy:
došel emil s vyúčtováním z veterriny ze Skřivan?? A vyznáš se v tom?? Pokud to dorazilo, mohla bych poprosit o to vrazit to někde na Hadopase, aby se mohli Zvířetníci podívat nač a jak se naložilo s vysbíranými penízky??
a ten druhý se týká dneška: mohla bych poprosit zda by se vybraná částka – netuším kolik, mohla poslat na Skřivany s variabilním symbolem, s kterým jsme to posílali z Nezvířetníku? tedy VS 1711- zpráva pro příjemce Operace Orinka a Sindy? Aby na konci měsíce bylo možno jasně identifikovat?
Děkuju děkuju moc a běžím zpátky k pečení 🙂 a zdravíme Františka
OT – obrázky první várky dárků posílaných přes Karolínku do Hejnic najdete tady:
http://vave-ri1.rajce.idnes.cz/Hejnice/ Tleskám všem, kdo přispěli nebio ještě přispějí. (h)
Díky, že jsi mi s tím pomohla, tohle já fakt neumím. (rose1) Melíšek pilně asistoval! Ale že mu to na tom papíře vánočním sluší, co? (cat) Mermomocí se chtěl nechat přibalit! Ale Meldu NEDÁM! Ani Zrzínka, tomu to ovšem bylo šumák, že se něco balí. Hlavně, že byla plná mistička. Sám se zúčastňoval jen tak okrajem, nakoukl a zmizel. (wave)
Melda pak hlídal plnou tašku, aby nám ji šotek neukradl. Moc mu to tam sluší, drobínkovi mému zlatému milovanému. (h)
Heboučké pomocné tlapky, dokonce čtyři. a ostříží svítící oči – to se pak balí… K r a s a v e c je to!
Nádhera. Tu poslední fotku s tím nápisem pak pošlem do Hejnic na ouřad, jo??? (h) (h) (h) a k tomu jednoho Meldu.
OT : Gorila report.
Za necelé dva dny, co je Bikira spojená s pražskou rodinou, si získala srdce všech fanklubáků i odborníků. Je ještě úžasnější, než úžasná, a ještě báječnější, než báječná.
Proběhly dvě bitky, ne tak strašné jako ta včerejší, Richard střežil a chránil, a i když Biki přišla z ložnice po jedné té bitce trochu pomuchlaná, hned se nevtíravě přiblížila rodině: „Já se fakt chci spřátelit a jsem hodná holčička.“ Na odpolední spánek si dokonce ustala na dřevitce u skel, za nimiž se na ni přihlouple usmívali návštěvníci; ty totiž předtím pozdravila ve stoje a zřetelně s lidmi komunikovala. Mimochodem, po vzoru Biki už většina našich zkusila aspoň kousek po zadních – když může bejt ta Irka tak vysoká, tak my taky.
Mrňousci slezli ze zad, Kibury z mámy Kičinky, Tatu z babičky Kamby, a hráli si samostatně. Na dnešní noc se stále ještě rozestlalo odděleně, ale blýská se, blýská. Na lepší časy myslím…
Zatímco pro Bikiru má každý jen ta nejsladší oslovení, naše pražské neřízené komety si vysloužily mnoho jmen a výhrůžek, že k Mojčiným nedělním narozkám bude uhlí a brambory. Shindě, naší One Wopice Woman, se říká vzducholoď nebo Marfuša, za její věčné nafukování. Začínáme tipovat, kdo se první spřátelí, a tipujeme Tatunka, který by se zjevně už s novou tetou rád pomuchlal – kdyby za ním furt nebufala Marfuša, ať maže ke svým.
Dobrou noc, Panenko, děláš to všechno mć šikovně. (h)
Kiburi s měkkým, chopitelně. (fubar)
Díky nastokrát!!! (f) Úžasné hlášení o statečné gorilce!!! (y) Vždyť kolik musí projevit odvahy proti takové přesile! Nadále ji držím palce!
Lásková drahá (inlove) , to je tak báječný report – děkuju moc! (y) (f) Držím palce, aby se všechny gorilky brzo vyrovnaly s novou situací. (y)
Díky za report, nestíhám a jsem fakt ráda, že mám možnost být v obraze.
Nějak mi dneska celý den chybí informace, jak je kočičím mimískům – Pitrýsku, Lenny, volám!!!!!!
Moc mě to mrzí, ale musím hlásit opravdu problém. Průjem jsme zvládli zatím spíše zpoloviny než zcela. Protože jsem včera navzdory všemu přijela domů hodně pozdě, nestihla jsem se Samíkem dojít na veterinu – no veterina, ona je to jen paní veterinářka u nás na vsi. Sam díky průjmu hodně pohubl a to u něj jako miminka je samozřejmě velmi nebezpečné, pro mě je nejdůležitější, že pije. Dietní jídlo jen hodně málo, prostě mu to vůbec nechutná. Zkoušela jsem i trochu přisladit…no nic. Zítra ráno proto nejdeme k vesnické paní veterinářce, ale jedeme na kliniku na Zbraslav, už to nesnese žádný odklad. Mluvila jsem s Jiřinkou a ta říkala, že bráškové jsou v úplném pořádku. Opravdu nevím co se mohlo stát. Jídlo měl koťátkovské od 0 do 4 měsíců . Teď večer je situace taková, že je tichoučký, nehraje si a dnes ani nevrněl, když jsem se vrátila domů, ale napil se speciálního mlíčka pro miminka a snědl kousínek kuřete. Určitě dám všem vědět jak jsme pochodili. Už jsem mu před chvilkou říkala, že dostane do kožíšku pígo a bude zase dobře. Pro mě je tohle naprosto nezvyklá situace, naše kočky jsou velmi zdravé. Tedy kromě Mošinky, ale ta má od miminka choulostivé bříško, takže je na speciální (a drahé) stravě, a celkem pravidelně jednou za rok dostane vždycky infuzi, kombinace gastro léku a vitamínů, jinak na lécích závislá není. Přesto všechno věřím, že se Samík vylíže jako správný kocour a tohle je jen malá epizoda… kéž by to tak bylo.
Chuděrka broučínek. Budem držet všecky drápky!
O.T. Dnes přišla zpráva z HEJNIC, že první dva balíky dorazily minulý týden a dneska. Další vypravila Karolina dneska z Prahy a bude se pokračovat. Děkuji všem! (h)
Mimo téma a ne tak úplně mimo téma – před chviličkou jsem reagovala na příspěvek k článku z letošního léta „Sirotci“. Tenkrát jsem popisovala záchrannou akci, kdy po smrti majitele zůstali v naprosto zdevastovaném domě psi, které se docela složitou cestou podařilo umístit v útulku ve Znojmě-Příměticích. Autor dnešního příspěvku hodnotí výsledek této akce jako v podstatě neúspěšný. Já si to nemyslím, ale ráda bych znala názor většího počtui lidí. Ve své odpovědi jsem psala, že jsem v kontaktu s útulkem, pejsky jsem opakovaně navštívila. Čtyři fenky jsou už vykastrované, při pobytu kotci, kdy jsem s nimi měla možnost pobýt zcela sama, působili všichni dojmem zvídavých stvoření, při pobytu mimo kotec, ve výběhu, dokonce i spokojeně a vesele. Štěňátko prošlo neúspěšnou adopcí, ale jeden nevydařený pokus není dle mého názoru důvodem hodnotit celou akci jako špatnou. Útulek v nabídce uvádí, jak složitá byla cesta těchto zvířat a nic nezatajuje. Po převozu v létě psi onemocněli, fena po porodu byla dlouho na kapačkách, myslím, že personál udělal tolik, že mnozí „milující“ majitelé si to nedovedou ani představit. Bylo snadné tenkrát v létě nechat psy postřílet, zvolila jsem jinou cestu a přidali se mnozí ke mně, že bychom opravdu všichni neviděli věci správně? Je to jistě věcí názoru, ale za sebe bych ráda řekla, že pokud bych v blízké budoucnosti měla podmínky pro jakoukoliv adopci zvířete z útulku, domov bych nabídla právě dvěma zvířatům z této smečky.
Zalezi na tom co kdo bere jako uspech. Pokud bylo cilem te akce zachranit ty psy, pak byla uspesna skoro stoprocentne.
Pokud bylo cilem okamzite a strelhbite je rozdat, pak se jedna o absolutni neuspech. Prozatim.
Skoro bych se odvazil tvrdit, ze ten prvni cil je dulezitejsi 😉
(y)
Zito ne, nemyslím, že to byl neúspěch. Ti psi jsou naživu, mají svou novou šanci, nestrádají někde v hrůze a ani nejsou po smrti. Rejpal se vždycky najde, na ty kašli, ano? (h)
Jeďte se milá PEtroK podívat do znojemského útulku a uvidíte, v jaké hrůze tam ti psi žijí….
Vidíte Zito, ani si nejste úplně jistá, jestli to byl vhodný přesun do uv. útulku….
Určitě se tam psům snaží věnovat, ale za jakých podmínek?
Petro, díky za všechno , co děláš pro zvířátka. Jsi ten pravý borec na konec.
My už bohužel máme plný bydlík. Nejraději bych ta opuštěná stvoření vzala k sobě všechny. (h) (handshake) (h) (*) (*) (inlove) (hug)
Pokud jde o penízky mám u Zany malý trvalý zato měsíční, takže jestli to takhle fungá nechť se zapojí i ty moje příspěvky nebo jejich část, to nechám na Zaně. (cash)
Já jen prolítám, mám toho teď po staříčkovo, jsem uštvaná jako jelenice.
(wave)
jenny – jenny – díky moc (h)
Petro (a spol.) jste uzasni. A ten utulek vypada moc dobre – taky treba proto, ze chapou, ze nekteri psi by se uz nemeli premistovat, ze svuj domov uz nasli. (h)
je tam fenka takový „strašidýýlko“ střapatý, hrozně roztomilý, když je ve smečce a na svém a v přítomnosti paní Schilteové, tak to jde, to se i odváží pro piškotek přijít, sice to v té panice vezme i s půlkou ruky 😀 😀 , ale jo, jde to. Pokud prý má jít do nového, přestává dýchat a počůrává se. Proto je ve Skřivanech už prostě doma. A je tam takových víc, kteří už tam prostě zůstanou (Daneček, stará slepá pudlička, plus hafani ještě v domě, kteří už jsou na tom hodně špatně)
O.T.
Karolino, mail s kontakty už před chvílí šel.
Dík a promiň, jsem trochu chaot, ale teď v tom běhu to není divu. Už je vše zařízeno, poslala jsem Ti hlásání! (wave)
Díky, Petro, krásný článek o skvělých lidech od skvělé holky (h)
Petro, všichni přede mnou už to napsali i za mě . Tak snad jen, že my si v pondělí třináctého pojedeme pro náhradu za naši Boninku do jednoho „našeho“ psího útulku v Srbcích, který podobným způsobem jako ve Skřivanech má na svých bedrech už moc a moc let paní Lišková. A jenom díky takovýmto lidem mám o něco menší depku ze situace, kterou jste tady v min. dnech na Zvířetníku všichni probírali…. (h) (h) (h)
Laďko – díky za útulkáčka, který najde nový domov a že u paní Liškové je počet, kde je z čeho vybírat. Držím palce.
Ladko, tak hodne stesti pri vyberu. (h) Boninku ti to nenahradi, ale bude jina stastna psi duse. Ja jsem taky na ty utulkare. 🙂
Já vím, Hani, já jen potřebovala chvilku, než přešla ta největší bolest. Ale teď už je „nejvyšší čas“, protože hlavně náš Bojárek pořád chodí a hledá – a dokonce i v noci se dožaduje vypuštění ven a tam pak stojí na zápraží a dlouho kouká směrem k silnici….. Jinak, jsem si zpětně v komentářích načetla, že máš 16. 12. tu operaci, takže na Tebe budu moc a moc myslet, aby to pak bylo už jen a jen lepší!!!! (h)
Tak tohle je úžasné… došla mi slova (h)
Dobré ráno milí lidijové,
úplně nejdřív ze všeho bych chtěla moc poděkovat všem, kteří ať už materiálně, finančně, či organizačně k pomoci Skřivánkům přispěli – čímž zároveň tlumočím i poděkování paní Schilteové, která měla velkou radost. Já nemám zásluhy žádné, jen jsem vás o Skřivanech zpravila a věci tam dovezla. A vlastně chci poděkovat nejen za tu pomoc jako takovou, ale i za to, že díky té pomoci jsem se do Skřivan jela podívat osobně a jsem moc ráda, že jsem tam byla. Protože je to místo hrozně vlídné, je to balzám na psí pochroumanou duši a já mám taková místa hrozně ráda.
Když jsem psala článek a posílala jsem ho Dede, netušila jsem, že ledva článek vyjde, přijdu (a teď jsem z toho celá nervózní, když to píšu) hned zároveň i s prosíkem. Vím, teď nedávno se do Skřivan posílala finanční injekce, ale přišel mi smutný emial od Fifijové, která, jak jsem v článku zmínila, s útulkem spolupracuje. Nepsala bych, kdyby šlo o banalitu, ale jak píšu v článku fenka Sindy má nádor, stejně jako ještě fenka Orinka. U obou bohužel nyní došlo k tomu, že bez operace v co nejkratším termínu (spojené s kastrací, aby hormonální výkyvy nádorům nenahrávaly) to nepůjde . Už když jsem byla ve Skřivanech, postřehla jsem, při piškotování, že to holky s paní Schilteovou situaci obou feneček probíraly. Moc se omlouvám, vím, že každý má v dnešní době svého dost, ale prostě mi to nedá, nedá. Líná huba, holé neštěstí, říká se. Byla bych na sebe naštvaná, kdybych to nenapsala. Myslíte si, Zvířetníci, že by se pár peněz ještě nedalo dát dohromady?Pokud byste naznali, že ano, myslíte, že by se daly peníze – pokud by pochoopitelně Zana a ostatní souhlasili – nastřádat to v Hadopasech a pak to poslat najednou? jednak by- pokud by k tomu došlo – bylo lepší, kdyby nějaká ta suma došla v hromadě a pak, by se i snáze dalo zpětně z vyúčtování sestavit, jak byly peníze využity.
Tak no, podařilo se mi to napsat, ač se mi to nepsalo snadno, protože nevím, jestli to nevyzní blbě.
Milá Petro, nemám ráda nádory. Posílám Zaně příspěvek na obě holky – do zprávy příkazu napíšu Skřivany 🙂 A děkuju tobě i ostatním, kdo nejsou lhostejní (inlove)
Jsem idiot, v příkazu jsem samozřejmě nechala jen obvyklé „pro potřebné“ (blush) Takže, milá Zano, je to na holky, jo? 😛
Dede – děkuju děkuju moc. Nepsalo se mi to snadno. ale vím,že ta částka není nejmenší, paní Schilteová to povětšinou táhne ze svého a přijdou-li dvě takové velké věci najednou, je to průser.A vybrat, kterou ano a kterou ne….. kdo by to dokázal??? Sbírám na víc frontách. Operaci bude provádět paní veterinářka v Chlumci nad Cidlinou, která operovala Fifijové desetiletou fenku RTW se stejným zdravotním problémem a vše proběhlo perfektně. částka za jednu operaci by měla být 4.500,- Kč včetně následných ATB, takže celkem tedy 9000,- Kč. Dvě dobré duše se rozhodly přispět velkou, velkou částkou, já jsem posílala v pondělí litr přímo do Skřivan, s tím, že to je na jednu z operací, takže se to určitě nějak poskládá.
Díkuju.
Jen Zana se mi stále neozvala, jestli jí došel email s účty. Nevíte někdo je v pořádku?
posílám tisícovku…
Petro – taky děkuju moc.
Petro a prosím Tě, posílala jsi to na Hady, nebo rovnou na útulek? Ono je to o tom, ž epaní Schilteová nemá pochopitelně internet. bankovnictví a tak, takže výpis přijde jednou za měsíc. My jsme to s Nezvířetníky udělali tak, že posílají peníze s variabilním symbolem 1711 a dovětkem Operace, nebo Orinka, nebo Sindy. Aby se dalo rozpoznat a posléze sečíst.
na hady, s poznámkou „skrivany“
Petro – dík za info. Musím nějka dohnat Zanu.
Takže Jenny, Dede a Petra a Barry … Petro, nemohla bys mi napsat název účtu, z kterýho to posíláš? U většiny lidí už to mám spárovaný – abych tě dokázala identifikovat. Z-nova na volným, kupodivu mi to docela funguje – já ho mám teda přesměrovanej na gmail, možná je to tím. Jo a tu adresu na gmailu si nepamatuju, proto furt nabízím tu starou 😛
Až ti přijde tisícovka z m-bank s poznámkou skrivany, tak to budu já 😉
Pokud chceš přesné číslo, pošlu ti ho SZ na hadech… ale ono přece není důležité kdo peníze poslal, hlavně že feňulky dostanou šanci!
Týýý vole, 1+5=7… a to mám prosím matematickou třídu!
PetroK!!
mail s vyúčtováním jsem nedostala a potřebuju číslo účtu na Skřivany – (nemám čas ho hledat – prosím pošli mi ho).
Od Petry s Barym už došlo a od Dede taky (bylo tam napsáno výkupné za aukci (chuckle) )
Každý, kdo se takhle stará o zvířátka, má můj nehynoucí obdiv a úctu. Já jsem konečně dovalila své přebytky k paní Kladivové do Modřan, kde je smečka psíků spíše pozdního věku. Podcenila jsem to – přijela jsem tam v normálním oblečení a než jsem rozdala mlsíky, byla jsem jak koule bahna, chichi…
Až pomine sníh. zase se tam zastavím a dovezu nějaké peníze a léčivo. Krmivo vozit nebudu, psíci jsou kulaťoučcí, spíše bych si měla udělat čas a jít se s nimi projít, to by byla taky pomoc…
Nedá mi nepridať sa k Vave. Petra aj ostatní – veľké ĎAKUJEM! 🙂
Dík Petře a obrovské díky Skřivánkům.
(rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1)
(y) (h) Děkuju Ti a všem, za ty (dog) . Jsem plačka, po přečtení tu sedím,bulím a bulím…rovnováhu světa jsem si představovala jinak. Rozhodně ne tak, že jsou lidi co mají tu duši černou a zlou a Ti,co ji mají čistě bílou a páchají dobré skutky. jenže na druhou stranu,kdyby byli jen ti bílí,byl by na světě vlastně Ráj a nikdo neví,jestli bychom si toho dokázali vážit. Ale to vyrovnávání se mi teda nelíbí,zvlášť ne v případech,kdy si lidi vylejvaj svoje zlo na zviřátkách a všech těch slabších,co se nemohou nebo nemají jak bránit. A pak přijde pohlazení v podobě někoho jako jsou Zvířetníci…a stejně jak žasnu nad krutostí,tak žasnu mnohem víc nad tím,jak dokáží být lidi hodní a obětaví…já neumím dávat lidem najevo svoje pocity, ale zvířatům je projevuju v plné síle emocí,které mnou cloumají…a před lidmi,jako jsou Zvířetníci,před těmi se s úctou skláním, protož ekdybych jim chtěla něco říct, pres slzy a sevřený krk,by mi nerozuměli. (rose1) (h)
(rose1) Sem se lípnu, líp bych to nevyjádřila. (h)
Petro, díky, jsem člověk kočičí, ale ono je jedno, jestli útulkem pobíhají mňoukající heboučce předoucí tvorečkové nebo štěkající hlídači. Všichni potřebují lásku a pomoc od těch, kteří patří ke druhu, který jim ublížil. Díky za to, co děláš. (f)
Karolíno- jak píšeš – je přeci jedno, kde člověk pomáhá :-), důležitý je, že pomáhá a nestará se jen sám o sebe 🙂
Mám dotaz k Hejnicím, chtěla jsem poslat dárek poštou, ale mohla bych ho předat přes Zdenu od Bonči, která jde na Mikulášskou? Poprosila jsem, jí, jestli by mohla vzít balíček s sebou, souhlasila, že ano, tak můžu využít tuhle cestu?
Sharko- jako profi plačka můžu s klidem říci, že tady vážně za plačku netřeba být, páč v momentě, když už jsou tam, tak těm pesanům je dobře. Jsem ráda, že jsou místa jako Dášenka a Skřivany.
Petro já jsem taky plačka, jako Šárka, taky mi tekly slzy, když jsem to četla, ale ne smutkem, spíš radostí nad tím, že existují taková místa a takoví lidé. (h)
Dárek klidně dej komukoliv, kdo jde na venčení, já tam taky jdu. Ráda ho přibalím do společné krabice.
Jedna pojede v pátek.
Další 16.12., řekla jsem, že počkám do 15.12., jestli ještě někdo něco donese ke mně, kdo nebude na venčení.
Aby toho neměli 16.12. obrovský nápor, tak jsem to rozdělila.
Fotečky pořídím průběžně.
Jo tzn. že Tě na venčení neuvidím???? To mne ale moooooc mrzí, Petro. ;(
Karolíno – no jo, když já jsem fakt furt v luftě – přes celý rok. No a pak doháním a doháním, letos jsem se o týden ještě posunula právě zájezdem na Skřivánky, takže prostě rodinu objíždíme takhle v zimě 🙂
hele ale ono stejně s tím mým potrhlem pak stejně nestíhám s nikým mluvit 😀
Plakala jsem úplně ze stejného důvodu jako Karolína…. (h)
Ano, ano, taky se přilípnu, už jsem rozehnala ty slzy a zase vidím. Díky.
hezkou středu všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
Dobrá práce – řekla bych (nod) Ešusce se zase něco podařilo dotáhnout do prímového konce (wave) . Vždycky, když vidím to útulkové hemžení opuštěných psisek, tak si říkám, jak se ti naši rozcapenci mají (ať už Kosatka Beta, zrzavec Ešus, mrňavá Borůvka, smečka čipsin… a mohla bych pokračovat… ) . Od miminka vymazlený štěník a pak život ve srandě s plnou penzí (spíš takové All inclusive 😉 ) Svět se kolem nich netočí, ale do toho světa plnoprávně patří (ehm… plánuji dovolenou a opět nejvíc řeším dogu s sebou (rofl) )
Tak ať i spousta Skřivánků najde své správné doma (inlove) (dog) (inlove)
Xerxová – jo spratečci, ti vůbec netuší o čem psí život může být.
Já když jsme tam byli, lobovala za Bobinku- bíglici, je to hrozně milý stvoření a fakt si prošlo svým. No jo, jenže… ať děláme co děláme, druhou půlku nepředěláme 🙁
Já hlavně doufám že Bobinka půjde do správných rukou, ne k těm co chtějí bígla kvůli pěknému vzhledu, ale netuší co znamená slůvko „honič“…
Petro – já myslím, že paní Schilteová bude dobře vybírat. Fakt mě mrzí, že druhý pes u nás neprojde, protože si myslím, že ač jsem říkala bígla nikdy 😀 😀 , tak bychom to zvládli, ona i tím ustrašenectvím v sobě má určitou závislost, takže by to nemusela být úplně bíglí klasika. I když co člověk ví. Ale je to prostě fenka,kteraá mě oslovila svým výrazem.
Moje dlouholetá zkušenost s nalezenečky a útulkáčky je, že během velmi krátké doby v těch rozmazlujících podmínkách dokáží na své předchozí utrpení téměř zapomenout a ten nový nadstandard začnou vnímat jako normál. Jen vyjímečně při některých situacích se v jejich reakcích objeví náznak dávno zapomenutých strachů. Např. náš Bojárek si nás teď ve svých šestnácti začíná při vycházkách hlídat jak ostříž, takže nás jen obíhá v soustředných kruzích, jakoby trpěl obavou, že ho někde „zapomeneme“ a on bude zase opuštěný – a to je u nás skoro třináct let!!!
Laďko to určitě ano,a je to dobře, že se otrkají, ale myslím, že pokud si opravdu prošli peklem, tak ty šrámy na duši zůstavají napořád. nemám ráda šrámy na duši nemám, nikdo by je neměl mít. 🙂
Díky moc, milá Petro. (inlove) Za odvoz i za zprávu, a vůbec za všechno, co pro opuštěné a ztracené pesany děláš. (bow) (f) (h)
K Vave se přidám (h) (sun) (bow)
Přidávám se s poděkováním, pejsci jsou moc krásní… (h)
I já děkuju (h)
Vave – já ne, nedělám, to dělají lidé jako paní Schilteová, nebo třeba známá, která si k sobě bere už několikátého týraného pesana. Já jen tak připomáhám.
Hele, osobo, nepřeháněj to s tou skromností! (h) Stejnak víme svý 🙂 . Kdyby každý jen tak připomáhal… Petro, velikej dík! A nejen za Skřivany.
Louk – když – pro mě opravdová pomoc vypadá jinak, než to co občas provedu já. dělají ji lidi jako paní Schilteová ve Skřivanech, paní Kubištová v Dášence, kteří do toho dávají max + ještě jednou max a až za hranice svých možností. a lidi jako třeba osoba s hromadou a hromadou dětí, která si domů bere jednoho týranýho psa za druhým, zrovinka te’d rozšiřuje svou smečku o fest týraného koliáka. Tak to je podle mě pomoc, to co produkuju já je fakt připomáhání.