Po naší bohatýrské zimní zápočtovce v prosinci a lednu, 1959 – 60, kdy jsme se toulali po Slovenských horách, a po pololetním pobytu u chaty Šohajka v Javorníkách o pololetkách v roku 1960, jsme si na další pololetky, v roku 1961, začínali plánovat další ptákovinu. Zimní zápočtovou cestu druhého stupně obtížnosti. Tentokrát v oblasti Krkonoš a vedoucím byl, pokud mně moje mdlá paměť neklame zcela demokraticky odsouhlasen jeden z nás, Mirek Procházka a jeho zástupcem Jarek Ventruba.

Zima roku 1961 byla zima, jak se patří, a tak už koncem prosince byla Brněnská přehrada zamrzlá a k radosti Brňanů, tvořila jedno velké kluziště. V rámci příprav na zmíněnou zápočtovku jsme se dohodli, že by nebylo na škodu si na jeden den o víkendu vyjet šalinó do Bystrca a zajít si na Prygl, jak se v Brně přehradě všeobecně říká, si vyzkoušet naše bruslařské umění. Byla to taková odpočinková akce, spíše atrakce, protože ne všichni jsme byli mistři v bruslení a tak se na tento den vydala s námi i děvčata, co byla v oddílu.

Počasí nebylo nic moc, zataženo, mlhavo a mrazivo. Mrazivo dosti, až dech na šálách tvořil jinovatku, či námrazu. Jenže nás tehdy hřál oheň mládí a navíc, ve velké většině, přítomnost spanilých panen, a tak jsme k zamrzlému jezeru od konečné šaliny došli co by dup. A to tehdy byla konečná ještě za řekou Svratkou, panstvo, takže na místo kde jsme chtěli bruslit, to byla pěkná procházka kolem řeky a pak výstup po schodech na přehradní hráz a pak dále ke schůdkům co vedly ke stanici dopravních lodí na Sokoláku, tedy Sokolským koupalištěm.

Zde jsme se přezuli a začali s atrakcí dne, bruslením. Tedy pokud se naše pokusy o udržení se ve svislé poloze daly tak nazvat. Led byl přímo ukázkový, jako zrcadlo, žádné nerovnosti, nebo dokonce sníh. Prostě balada! A tak jsme se pár hodin na ledu „vyblbli“, až nás začaly bolet z tohoto nezvyklého pohybu nohy a mnohé i jiné části těla, které zcela neplánovaně přišly do náhlého styku s ledovým povrchem.

Za pozdního mrazivého a pošmourného odpoledne jsme toho měli všichni tak akorát dost a tak jsme si sbalili fidlátka a vydali se zpět ke konečné šaliny v Bystrci. Této akce se zúčastnili: Mirek Procházka, Josef Pepíček Láznička, Aleš Bednařík, Miloslav Milan Štulpa, Jiří Yetti Švehla, Hanka Kuglová, sestry Jarka a Mirka Jílkovy, Dáša Štulpová, sestra Milana a další tři děvy, na jejichž jména si po těch pár letech nemohu vzpomenout i kdyby bednu piv někdo nabízel.

Celá posádka této akce byla spokojená a ta část, co se chystala do Krkonoš, omílala dychtivě a do nekonečna svoje plány na nastávající dobrodružství. Ti co do Krkonoš nejeli, si o nás mysleli své. Ano, naše skupina horských vlků byla tehdy „ozdobou“ turistického oddílu Spoj Brno. Asi něco jako bílá velryba v oceánu nebo živý mamut prohánějící se po okolí Brna. Málem nás ukazovali veřejnosti a lidi se na nás chodili dívat. Prostě skupina neškodných šílenců.

 Další fotky najdete zde