Vavísku, tvá „stopětková bramboračka“ mne inspirovala k několika receptíkům na bramboračku, dělám všechny a jsou opravdu dobré. Hlavně jsou dobré v zimě – chutnají a krásně zahřejí, jsou syté, zdravé…
Bramboračka klasická s kapustou
Připravíme si cibuli, česnek, mrkev, petržel, celer, naťový celer (řapíkatý), kapustu, brambory, houby, mouku na jíšku, sůl, majoránku, kousíček sádla, pepř,
Na sádle zpěníme mouku na hladkou jíšku a tu naředíme vlažnou vodou.
Do vzniklé tekutiny vhodíme na kostičky nakrájenou kořenovou zeleninu a brambory a přidáme buď čerstvé houby, nebo sáhneme do zásob mrazáku, případně to pojmeme v sušených. Nenamáčím je, budou se vařit, tak proč se ještě patlat s namáčením dopředu.
Vše vaříme do mírného změknutí zeleniny, hub i brambor, když ještě je zelenina „na skus“, přihodíme na proužky krájenou kapustu a dovaříme vše doměkka.
Zkontrolujeme hustotu bramboračky, je-li málo hustá, přidáme trochu hotové tmavé jíšky, je-li dost hustá, dochucujeme: solí, může být i vegetou, pepřem, majoránkou a na závěr česnekem dle chuti. Na závěr, když je polévka ještě horká, ale už se nevaří, přidávám na velmi velmi jemňoučko krájený řapíkatý celer. Úžasně ji provoní.
Bramboračka hodně tmavá
Opět použiji sejné suroviny, kromě kapusty a řapíkatého celeru. Místo něj dávám libeček, mívám zamražený nebo sušený, zamražený je lepší.
Nepřipravuji jíšku předem, ale dám jen vařit brambory, zeleninu a houby. Když je vše měkké, upražím si na pánvičce dětskou krupičku do tmava. Ještě horkou ji VELMI OPATRNĚ po lžičkách zavářím do bramboračky. POZOR: polévka pění, šumí, prská, ale dá se to uhlídat. Nechám povařit a dochucuji: viz výše. Na závěr vsypu libeček, sekaný na jemno, už nevařím, libečkem rozhodně nešetřím. Lžíce škvarkového sádla nakonec určitě chybu neudělá!
Bramboračka bílá
Tuhle bramborovou polévku dělám málo, ale občas ano, je úplně jiná, tak trochu jako kulajda. Brambory na mini kostičky s najemno krájenou cibulkou lehce oprásknu na sádlíčku. Kostičky opeču a zaliji v hrnci zeleninovým vývarem – stačí z kostky, přidám najemno krájené houby syrové, mražené nebo najemno nalámu sušené. Nechám vařit. Když vše změkne, přidám zakysanou smetanu s rozšlehanými vejci – počet podle toho, kolik je strávníků a polévky. Vejce polévku zahustí. Musí se ale ušlehat skoro do pěny, pak není jediný kousek vajíčka znát a polévka je krásně hustá i bez jíšky nebo mouky. Dochucuji: solí, pepřem (bílým), vynechávám majoránku, ale dávám česnek a nějakou zelenou nať, co mám právě po ruce. Taky lze ještě lehce dokápnout bílým krémovým balsamikovým octem, polévka je lehce nakyslá.
Bramboračka mixovaná
Tu míval rád tatínek, mně ale moc nechutnala, ale pak jsem si jí oblíbila taky, to až když jsem začala vařit sama. A je pravda, že už jsem jí hooooodně dlouho nedělala.
Dám si do vývaru ze zeleniny vařit brambory, cibuli a velmi malé množství kořenové zeleniny, musí být cca 2x tolik brambor, nežli zeleniny, doměkka. Pak vše rozmixuji. Vedle v rendlíku se vaří houby, buď sušené nebo mražené nebo syrové. Po změknutí houby vložím do rozmixované zeleninovo-bramborové kaše a naředím vodou z vařených hub a případně dalším vývarem tak, aby v polévce nestála lžíce. Dochutím: solí, pepřem (opět bílým), vegetou, majoránkou, česnek přidávám opět až úplně nakonec.
A nakonec „bramboračka chudých“
Jo jo, tu jsme jednu dobu dělali sakra často!
Uvaříme na kostičky krájené brambory s jemně sekanou cibulkou, houbami, kmínem a špetkou soli.
Osmažíme na sádle kostičky staršího chleba dokřupava.
Na talíř si připravíme rozklepnuté vejce, prolisovaný stroužek česneku a lžičku majoránky. Vroucím vývarem zalijeme vejce a prošleháváme, aby ztuhlo a promíchalo se s česnekem. Pak naběračkou nabereme brambory s houbami a cibulkou, vložíme do talíře a posypeme hustě kostičkami opečeného chleba.
Je to levné, dobré, ale už bych ty časy zažít nechtěla!
Dobrou chuť a milá Vave – díky za inspiraci!
;;) R O Z V E R N Í Č E K . ;;)
.(*) Přijde pán do restaurace, po chvilce se přišourá číšník a prá se: „Co si dáte?“ „Připálené tousty, na to zkažené vajíčko a pod něj prošlý salám!“ Číšník udiveně odpoví: „Promiňte, ale to naši kuchaři nevaří.“ Pán na to: „To je divné, včera se jim to povedlo!“ .(*)
~o) Vinšuju všem přítomným hezký večer a přemýšlějte co si dáte. ~o)
(headbang) Asi bych měl více přemýšlet a né přemýšlějet. (headbang)
A ještě mám O.T. jídelní dotaz. My budeme mít dneska k večeři květák se strouhanou houskou, politý máslem. Když je sezóna květáků, jíme ho hodně často, protože mají v obchodech krásné kusy, radost pohledět (a já tak mohu ulomit nějakou část na chroupání za syrova a ještě zbyde pro dva. A protože můžeme i v domě všude větrat – ta vůně brzy dům opustí. Někdy ho dělám v troubě zalitý sýrem, někdy mozeček, ale nejvíce na dva způsoby – obalovaný a se strouhanou houskou. A můj dotaz – mícháte tu osmahnutou strouhanku s cukrem, nebo se solí. Já totiž zasadně s cukrem. Ale když sem ještě létala maminka a já květák takhle při ní poprvé udělala s tím cukrem, tak se strááášně divila – že prý to musí být se solí a že to tak ona dělala vždycky. Schválně jsem hned druhý den volala bratrovi s dotazem a on také tvrdil, že jsme to VŽDYCKY jedli s cukrem. Maminka si tu tenkrát oddělila svoji porci strouhanky a smíchala se solí. Pak zkusila i s tím cukrem a musela uznat, že jí to chutná lépe (ona je vůbec na sladké). Ale nechtěla přiznat, že já to nasladko umím od ní. Jak to jíte vy? Velice by mě to zajímalo. 😛
Zapejkám ho, dělám placičky, chroustáme ho vařenej,jen politej máslem a osolenej, syrovej jen tak, mozeček květákovej sypu šnytlíkem a trošku solím, v trojobalu – solím, jen tak v opečené strouhance…trošíčku soli a cukr…taky to mám od mamky, ale preferuju ten vařenej s máslem a troškou soli.. (sun)
a není špatnej nakládanej jako okurky….jen se nesmí rozvařit. 😉
To ano, je výborný, jen se nesmí použít kvasný ocet, pokud ti vadí, že je do lila a ne bílý. By jsme si ředili kyselinu octovou a pak zůstal bílý. Nikdy jsem ho nedávala do Deka. Já vlastně zavrhla deko na cokoliv a dělala jsem si dávkované koření a všechno jsem zavařovala pod víčka. Květák, jednoleté cibulky, patizony (malinké, zvané obrďolky) okurčičky, malinké kukuřičky, plněné rajčinové papriky zelím a .. Jé toho bylo. Ale to už je dávno.
já ho nakládanej jen konzumovala, nedělala…ale receptík by se hodil….. 😉
Hmm (safra, já se dnes budu plést do mlsotníku? ) Tak my uvaříme květák v osolené vodě (ten druhý schroupeme nevařený, protože je lepšínež kedluben) a pak posypeme osmaženou strouhankou, která není už ani solená. A ani slazená. U nás se moc nesolí, tak máme představu, že už je to na slaný způsob, když se voda osolila 🙂 Tu sladkou variantu jsem ještě nikdy nepotkala. A slyšela jsem od babičky, že když se vaří kveták, nebo kapusta, tak se má voda osolit a dát tam 2 kostky cukru. Prý potom není tak cítit. Ale já na to vždycky zapomenu a pak vyvětrám šokem 😀
nebo troška octa….
No já samozřejmě tu vodu před vařením také osolím. Ale zatímco se květák vaří (máme radší trochu křupavější), tak si osmahnu strouhanku a rozpustím máslo. Pak do té vystydlé strouhanky zamíchám asi 2-3 lžíce pískového cukru, na talíř rozdělím odkapaný květák, posypu tou oslazenou strouhankou a poliji horkým máslem.
Když ho obaluji, tak v mouko-mléko-vaječném (plus špetka prdopeče) těstíčku. A schválně ho udělám víc, zbytek přeliji přes cedník, aby nebyly kousky květáku, dám do lednice a druhý den (ale možné i ten samy) dělám „smažená střeva“. Na pávničku naliji větší vrstvu oleje a do horkého liji čůrkem cikcak „střeva“. Rychle vyběhnou, lopatičkou tu „střevní placku“ otočím, vyndám a vařičí posypu skořicovým cukrem. Tady se tomu správně říká „Fried dough“ (smažené těsto), ale já jsem si to pojmenovala na „střeva“ – ono to tak po nalití vypadá.
Jinak díky za odpovědi. Je nádherně modrá obloha, asi + 20 a tak jedeme do parku s Trixie.
Já z květáku ráda polívku a mozeček. V nejhorším sním smaženej, ale nevyhledávám ho. A vařenej sypanej strouhankou NEEEE.
Stejně je nejlepší syrovej 😀
MARYČKO, ODPOVÍDÁM AŽ POZDĚ VEČER, ALE SNAD SE SEM JEŠTĚ MRKNEŠ. U NÁS SE OSMAŽENÁ HOUSKA NA KVĚTÁK VŽDY SOLILA. NYNÍ KVŮLI SVÉ CUKROVCE UŽ OSMAŽENOU HOUSKU NEDÁVÁM, ALE SYPU KVĚTÁK, KTERÝ UVAŘÍM VE VODĚ S NĚKOLIKA KAPKAMI CITRÓNU ( ZŮSTANE HEZKY BÍLÝ A TOLIK NEPÁCHNE)POUZE STROUHANÝM EIDAMEM. TOHLE JÍDLO UŽ PAK ANI NESOLÍM A NEMASTÍM. JIŘÍ TAKTO UPRAVENÝ KVĚTÁM NEMUSÍ, ALE MILUJE O TO VÍC MOZEČEK ,KTERÝ ZAS JÁ NERADA.
Lenko (a ostatní) děkuji za odpovědi. Květák jsme měli zase s cukrem a pochutnali jsme si. Jednou jsem tam ten cukr zapomněla dát a hned se nám to „nezdálo“. Holt jde o zvyk. Já mám někde kuchařku (vlastně ohromný tenký sešit) s názvem „Což takhle dát si květák“. Vlastně jsem jí nikdy pořádně nečetla, tak jí budu muset vyhrabat a pročíst, když je teď sezóna květáku. Třeba tam objevím nějaký vynikající recept
Babička vždycky dělala květák uvařený v mírně osolené vodě a opečenou strouhanku s máslem na posypání ani nesolila ani nesladila. Opečená a oslazená strouhanka se u nás používala třeba na šulánky a jiná sladká jídla, na zeleninu ne.
To jsme dělaly kdysi doma, květák s opečenou strouhankou. Žádný cukr, žádnou sůl. Vašek o takovou úpravu nestojí, ale já to mám moc ráda.
Maričko já až dneska, včera už jsem se k počítadlu nedostala.
Květák syrový mi nechutná. Sypaný strouhankou – tady musím souhlasit se Zanou, to NEEEE. A už vůbec ne s cukrem. Květák jako mozeček, květák obalovaný smažený s tatarkou a novým brambůrkem, ale miluju květák vařený doměkka ve slané vodě, pak položenou celou tu palici na zapékací misku zaliju máslem se šlehačkou a hustě, ale opravdu hustě zasypu sýrem. Celé to vložím do grilu a nechám sýr rozpéct až na hnědou kůrčičku. Jejda, to já rád. Ale přednost květák nejí, tak pro sebe si to moc často nevařím.
Karolinko, to máš pravdu. to je mňamka jako všechny recepty od Tebe. Já když vařím květák, brokolici nebo kapustu tak do vody strouhnu muškátový oříšek, ono to pak nenadýmá.
Koupy mohu akorát tak nahřáté a do punčochy na bolavé břicho. Maminka nám v dětství dělávala jáhlový nákyp (se sušenýma švestkama), to bylo dobré a sladké, ale jinak jsem ani jáhle nejdla. Když udělala kroupy, tak jsem je jedla jen symbolicky, aby se maminka moc nezlobila.
Zato kmín mám moc ráda, je to i tady moje nejvíce používané koření. On je i léčivý – (stejně jako anýz) pomáhá od nadýmání, uklidňuje, uvolňuje křeče, podporuje chuť k jídlu, atd. Já ho sypu do vody k bramborům (vařeným bez slupky) a pak si schutí vypiju tu slitou studenou vodu. Kmínový čaj jsem si jednou udělala, ale to je i na mně moc silná chuť a tak když potřebuji uklidnit žaludek, rozkoušu pár semínek. Manželova sestřenice miluje můj žitný (kmínový) chleba, ale protože její manžel nesmí žádná semínka, tak pro ně den před pečením povařím asi dvě lížce kmínu a druhý den použiji do těsta jen tu slitou vodu. No prostě v mé kuchyni používám kmín “na lžíce” a ne špteky.
Maminka kdysi udělala vnoučatům dušené zelí (i já do něj dávám spousty kmínu). Moje neteř na to na talíři koukala a vůbec se neměla k jídlu. Nakonec z ní vylezlo: “když já to babi nechci se těma červíkama”. A syn mojí sestřenice jako malý zase nesnášel rozinky (také to pro něj byly nějací brouci a nedal se přemluvit, aby je zkusil).
Majoránku jako koření používám vlastně jen do dvou jídel – bramboráku a bramboračky. Do té polévky jí promnu v dlaních na povrch už hotové a odstavené polévky a zamíchám. Ale hlavní koření je v bramboračce pro mě libeček. Bohužel ten se mi tu vypěstovat nedaří, zkoušela jsem to ze semen (i z domova z chaty přivezených), poštou dodaných malých kořenů (na severu USA roste) – vždycky vyrostou jen takové tenoučké “travičky” a během léta zajdou a kořínek se rozpadne. Prostě tady na to není půda a podnebí. Tak někdy kupuji jako náhražku řapíkový celer (jíný tu není), který má ještě dost listů, protože ty jsou libečkové chuti nejbližší. Jinak si ho vozím sušený z domoviny (od příbuzenstva, kteří nasušili), a dávám ho výhradně do bramboračky.
Maričko, jáhlový nákyp (u nás teda jahelník 🙂 ) mám od dětství moc ráda. Pak jsem někde objevila jáhlový škubánky, což je více méně to, co zapékáš na jahelník. Dá se dělat sladká varianta (pro mne jen s máslem) nebo slaná (třeba s osmaženou cibulkou). Víc toho s jáhlama neumím.
Ano Zano, u nás to vlastně také byl jahelník. Ale jako škubánky – to je zajímavé. Tady pokud vím jáhle nejsou (možná ano, ale já se po nich vlastně nikdy nepídila), ale oblíbený je rýžový nákyp (maminka také někdy dělala), někdy dávno jsem ho dělala pro chotě, ten ho má rád, ale už jsou to léta. Možná ho někdy zkusím znovu.
Rýžový nákyp dělám dodnes dost často, všichni ho máme rádi a navíc – považuju ho za fajn věc, která sice není rychlá, ale velice málo pracná (rýži si uvařím ve vodě a přidávám sušený mlíko).
jáhlová kaše, přidávám je i do bublaniny, když potřebuju nastavit nebo zasytit víc strávníků…smažený jáhlový placičky – slané, sladké….jéje Zano, asi napíšu Mlsotník 😉
Napiš (clap)
Maričko,
jahelník s třešněma nebo višněma, to je naprostá delikatesa…..když dělám třešňovec (jahelník s třešněma), tak jsou u nás zástupy mlsounů a v práci se u toho ženský mlátěj přes ruce, aby si náhodou některá nevzala víc…..
Tak teď nějak dostávám na ty nákypy chuť, jen jak o tom čtu (a sama si píšu) 🙂 😛
a co Kmínka – kmínová kořalka? 😉
bramboračky jsou výborné, už proto, že já jsem vůbec poblífková (inlove) … možná něco z toho vyzkouším, třeba tu bílou, protože kulajda je taky vysoce velmi moc jedlá – a už mi tečou sliny 😛
no ale co to tu dole čtu? že kroupy??? pomoooooooc, kroupy NE NE!!!!!!!!! nechci nikoho otrávit, a tak si odpustím zvracejícího smajlíka, ale mně a mým chuťovým pohárkům by tam pasoval
kroupy a ještě kmín – ten vyndávám i z chleba 🙁
nejsi příbuzná s mým chlapem? Ale na něj jsem vyzrála, kmín dávám pudrovej-jemně mletej….kroupy bych do něj nedostalaani za prase. 🙁
Sharko, jedině přes prase 😀 , do mě taky.
Když pomyslím, že lámanka je vlastně jen trochu podrcená kroupa 🙂 A já ten pytlík od Tebe mám jako poklad schovanou na vánočního kubu (sun) Jak já se na něj těším.
Lámanka jsou malé kroupy to ještě jde ale ty normální mi nejdou do krku. V práci kdysi nám vařili takovou polívku bez chuti a zápachu a tím to asi je. A v létě se taky krup bojím. Lámankou nešetři ani houbami mám ještě zásobu. 😛
No vidíš to, já bych bez kmínu nemohla vařit :* , tu chuť prostě potřebuju. Ale mletej (ne drcenej) by ti neměl překážet, ne?
mletej asi tak nějak snesu, to je pravda – ale jak jsou tam ty blééé kousky a hrozí, že bych do „toho“ mohla nedej bože dokonce třeba i kousnout, tak se mi útroby obracejí a osypávám se, brrrrrrrrr
Chachá, zase jedna. Měla jsem spolupracovnici, která poctivě vařila, jak zněly recepty, ale sama si pitvala každé jídlo, do kterého dala kmín. Bylo to pracnější, než lovit kostičky z ryby 🙂 Pak ji chytil slepák. A hádejte, co prý v tom zaníceném červíku našli? Jitka tvrdila, že je to jako se šípkovou Růžou. Prostě jediný kmínek v životě a hle (inlove) No, moc jsem jí to nevěřila. Já, která chroustám kmínové dalamánky a jablka i s ohryzky…. 😛
No jo, já semínka všech druhů ráda – dýně, slunečnice, len … tak proč ne kmín 😀
No Bedo!!! Já myslala, že ty a já jsme jedné krve a ty nejíš kroupy a kmín (think) – dyť krúpová polívka je ze všeckých polívek tá nejdobřejší! To se do hrnca vrhne kusisko domácího uzenýho (nejlepší jsou žebra), přidají se obrané krúpy, jsou-li osmičky – když jsou ty malinké, tak jenom proprané na sítku, cibulu, mrkvu a petrželí (ty já krájím na jemno), nakonec nakrájané erteple. Když jsou krupky měkké, vytahne se maso (a pojí se buď s křenovkou nebo jinak zpracuje a zbaští) a pak se debužíruje. Já ji zbožňuju.
Taky se přidám…to je superpolívka, dává sílu…. 😉
Tak teď jsi mě YGO vrátila do dětství. (happy) Mamina jí dělala zrovna tak – jen ty krupky vařila zvlášť, dávali jsme si je do talíře podle chuti. Bezva polívka. (y)
Pekne rozpravanie.Bramboračka U nas :zemiakova polievka/alebo narečím krumpľova/ V našej rodine sa orbi dvojakým sposobom: na kyslo,alebo na sladko.Ta nakyslo je :uvarene zemiaky vo vode s celým pepřem a dvoma- troma bobkovými listami,cesnakom sa zaleju smotanou/niekedy dohustia jíškou/ a na tanieri si každy podla chuti može pridat trošku octu./moj zlepšovak je:ak sa mi podari velmi husta,urobim fašírku,alebo volske oko a je to zemiakový prívarok s masom.Viac milujeme na sladko:Na oleji spenime cibulku,cesnak a cervenu sladku mletu papriku,pridame uhľadne/!/nakrajane zemiaky,len trosku koreninovej zeleniny/na dolniakoch hriby su vzacnost-takže nebývajú/majoránku,biele korenie,soľ,vegetu a dusíme a dusíme a podlievame vodou po troške,až sú zemiaky makke.Až potom dolejeme vodou,necháme prejsť varom,my doma nezahusťujeme ničím,ale každý na tanieri si da za lyžicu smotany/do stredu taniera/.Mňam.Rodina na Morave ju volá červena polievka a synovci ju milujú,i ked ako slovenská babička ju už nikdy neuvaríme.
Ha! Konečně! (y) Konečně je na světě slovo, které nám můžou bratři a sestry ze Slovenska závidět. Porovnej bramboračku (nebo i bramborajdu) se zemiakovou polievkou – to je přece citelný rozdíl. (wasntme) (chuckle)
Verenko (inlove) , mávám na Slovensko a přeju Ti pěkný víkend.
Najzávidím slovo:nicméně.To je krása,dá sa použiť vždy napr.chcela som to a to..nicmene,nešlo to…Po slovensky z toho vyjdeš furt ako leniva / a doplnte si co/
No, když si ujasníme, že „nicméně“ je konina, tak se dost bavííííím (rofl)
Karolínko, díky – v sobotu bude u nás ta bílá, protože tu jsme doma nedělávali. Ale ty ostatní všechny – jsem přece z Vysočiny a tam především houbová bramboračka byla za mých mladých let v každé rodině „normal bača“ – hlavně, aby se zkonzumovaly všechny houbičky nasbírané od jara do podzimu!!!! No a kroupovka byla zase specialitkou mé maminky a dodnes zbytek mé rodiny tvrdí, že ji tak jako babička neumím a já se nepřu, protože je to jasnačka (h)
Jo a vesnice, odkud pocházím, je pověstná tím, že v ní jeden čas žilo kolem sta rodin jménem Báča (dnes už je to max. padesát) a každá ta rodina má další přidané příjmení (u přeslicové babičky byli Báčovi – Johaninovi, sousedi Báčovi – Školánkovi, další Báčovi – Škárkovi atd.) – jinak se prostě v mé rodné vísce na své Báčovy nedoptáte!!
Mili Zviretnici, kteri budete mit i letos pred Vanoci zajem o zamestnanecky prodej za prima ceny cokoladovych namek od me firmy, prosim piste jako vzdy na boxikova tecka i ackovsacku na seznamu, zaslu obratem cenik.
Docela to specha, jsem teprv od vcera v praci po zanetu dutin (punkce jsou fuj (doh) brrrr… ) a uzaverka objednavek je v pondeli, takze prosim pres vikend vyplnit a poslat (nod).
ahoj Ivčo,
kooukám, že jsem se mailíkem trefila, nějak nechápu, jak to mohli sníst. 10 kilo Nutely a chtěj další…mě stačí lžička na měsíc. Já spíš maso…než sladký (blush)
Jseš můj člověk, ale to Ty víš! (inlove)
Děkuju Karolíno, bramboračku snad má každý rád. Jednou jsem se ptala mamky, proč dlouho nedělala bramboračku a ona mi řekla, když to je taková obyčejná polívka a přitom dá dost práce. Tak jsem nad tím chvíli koumala a jo, dá dost práce, než se očistí a nakrájí všechna ta zelenina, co do ní patří, ale obyčejná ta polívka není. To teda rozhodně ne. Už proto, že je taková babičkovská (Vave, zase jsi uhodila hřebíček na hlavičku (h) ).
A babička mečová dělávala tu klasickou brambůrku se sádlovou jíškou a babička přeslicová dělávala bramboračku bez jíšky – zeleninu, houby a brambory uvařit vařečkou trošku pomačkat (dědeček nerad brambory), nakonec česnek, zelené bylinky, marjánka (nikdo u nás neříká majoránka) a vajíčko rozklechtat a nechat „vokulit“.
No to je nápad! (y)
U nás se vaří klasika, po změknutí zekleniny a brambor část rozmixuji a vrátím tam odebranou uvařenou zeleninu s bramborami a houbami, trochu zahustím záklechtkou… Jojo.
OT – Karlolínko, dovolíš? 🙂
Letošní Mikulášská procházka se bude konat na stejném místě jako vždy. Cestou vzpomeneme na Li a Jirku zapálením svíček u rybníka. Akci jako vždy organizuje Bláža a Boxíková a její součástí bude vyhlášení výsledků letošní aukce. Všechny potřebné informace o procházce naleznete na Nastěnce vpravo.
Bramborčku dělávám, z brambor, kořenovky, hub a jíšky na cibulce. Nakonec dávám trochu čenseku a majoránku. Taky už dlouho nebyla, budu muset zase uvařit. V lednici mám zbytek zelňačky. Tu neumím uvařit v menším množství. 🙂
Hele, mé bramboračky! (wasntme) Já už na to úplně zapomněla, že jsem ty recepty Dede posílala. Do diskuse se zapojím až odpoledne, teď prchám na jednání kamsi za Slaný. Tak abych tu něco nenechala, co pak budu potřebovat a pápá (wave) buďte tu do odpoledne hodní a hezky přispívejte. Těším se na další „bramboračkové nápady“, 😛 protože každý má nějakou tu svoji specialitu. (h)
Tenhle recept znáš? Začne se vařit cokoliv… a končí to „za stálého míchání vyléváme do záchodu“. Anžto kuchařka místo u plotny opustila a na malilinkou chvilku k PC zasedla.
Jarko znám! Občas jsem se na chalupě při vaření zakecala se sousedkou a bylo to! Nebo: vaříš, máš rozpálené kachláky, v nich maso, na nich polévku. Zjistíš, že Ti něco došlo (i když v mé domácnosti to bývá dost nepravděpodobné!), vydáš se k sousedce, že si to půjčíš a tam dostaneš příkaz „Sedni“, sedneš, dáš panáčka nebo decku a najednou zábava plyne a plyne a plyne….. Po příchodu domů vybaluješ rezervní hrnec a vyhazuješ ten připálený, větráš a nadáváš si do všech možných divných věcí či živočichů! Jo, to taky dost dobře znám.
Jarko, tys mě včera viděla? 😛
Hmmm, nejenom včera 🙂
Pořádně hustá bramboračka, co v ní lžíce stojí… s houbama a sposutou zeleniny… 😛
Jako malá jsem byla nežravec (kde ty časy jsou), a vyrostla jsem na bramboračce. Večeřela jsem ji skoro denně…
Nooo, Xerxová, tak moc jsi zase nevyrostla….. (chuckle) (blush)
Ale rozumím ti, bramboračka byla taky moje oblíbená. Babička mi ji taky vařila (taky jsem byla nežraný zmlsanec) a musela být hustá, samá sušená houba, se vší zeleninou, co se doma objevila. Někdy byla s kapustou, někdy s kadeřávkem, někdy s mladýma vyloupanýma fazolema, někdy s hráškem,…. A hlavně – Karolína to dobře píše – bramboračka se dělá na sádle! Tmavší sádlová jíška má úplně jinou chuť než máslová.
Jo a občas do polívky babička mrskla kůži od špeku. A občas na talíř lžíci rozškvařeného špeku. Jo, my byli dycinky rozmlsaná famílije. 😛
co kůži od špeku… já do ní občas dám kousky anglické slaninky nebo zbytek uzeného na kostičky. Ňam ňam ňam
Slanina a uzené neškodí v ničem…. snad jen v té zmíněné jahodové pěně (chuckle)
Dobrý den všem!
Milá Karolíno,tvoje bramboračky jsou chutné už jen po přečtení (y) ,mám v mrazáku houby i zeleninu,tak už vím,co bude k obědu 🙂 .Díky (nod)
Teda Karolíno, díky Tvému mlsotníku tu ted polykám, I.P.Pavlov by měl ze mne radost a myslím, že hned zítra bramboračku vyrobím, v množstvím mnohem větším než malém. Díky za ispiraci.
U nás se též „skleněné“ polévce říká oukrop .
A do bramboračky kromě spousty zeleniny, spousty hub a spousty česneku a majoránky dávám kromě brambor také kroupy. Tak ji vařila moje babička a kdykoliv teď bramborku vařím, neubráním se vzpomínkám a občas bývá bramboračka přisolená slzami, protože ač tu babi není už skoro 15 let, pořád mi moc chybí….Stejně tak přisoluji borůvkový koláč nebo svíčkovou, babiččiny kuchařské majstrštyky.
Kroupy můžu úplně do všeho! To určitě také zkusím.
Karolíno..neříkej,že do všeho (rofl) 😉
(chuckle) No, jsou vyjímky, třeba jahodová pěna apod. Tam tam fakt ne! 🙁
Míněno v legraci, že do všeho, ale kroupy, krupky…….. to miluju. Ve spojení s česnekem, houbami apod. Jenže jen já! Přednosta tohle neee, takže občas jsem si uvařila kroupy či krupky s houbami jen pro sebe. Teď mám spřízněnou duši – moje paní prodavačka je stejně založená jako já, takže občas přinese pekáček oblíbených zapečených krup a já na oplátku uvařím prdelačku. Její MLP je můj technik a vždycky na nás velmi podezřívavě hledí, neb to taky nežere. Ti chlapi jsou stejně někdy (?) divní.
Kroupy mám taky ráda, jenže mi je doma nikdo nežere…. Hele, nejsou voni všichni stejní?! 😉 Ale asi je stejně udělám. Ve středu jsem nacpala mužskýmu pod frňák kuskus a oblizoval se. Tak to zkusím s kroupama. 😉
Asi nejsou.Můj tchán cpe kroupy do každé polívky.
Vyjímka potvrzující pravidlo….. 😉
Tak můj třicetiletý syneček je další výjimkou, protože ze všech polívek nejvíc miluje právě kroupovo-česnekovou bramboračku – pokud možno s čerstvě rozetřenými dalšími stroužky česneku do talíře před nalitím bramboračky (chuckle)
Chápu, tohle taky můžu. A pak můžu tzv. „hrstkovou polévku“. Když převažují kroupy, jsem v 7 nebi. Teď mi docvaklo, že mám ještě pytlík uvařených zamražených, budu muset něco o víkendu vymyslet. Cestou zpátky z Kerkonoš autíčko pojede rychleji neb řidička bude ve stavu beztíže.
Espumisan si vem na cestu do Práglu!!!! (rofl) A co (cat) Jarouš? (angel)
Jééé, Karolíno, hrstkovou polívku miluju. A dělám jí tím pracným způsobem: hrách v extra hrnku, kroupy v extra hrnku, čočka……atd. atd., sleju to až uvařený. Vždycky si říkám, jestli to sakra je vůbec nutný.
Espumisan přítel člověka (chuckle) .
Tak hrstkové polévky ani hrstku!!! Vždyť je to taková slátanina jak od (cat) a (dog) – nenene (shake) .
Hrstková je taky dobrá, Yga ví prd, když se probraly v kerkonošský chudý chalupě pytlíky s potravinama a od všeho byla jen hérstička, co měla panímáma v chalupěš dělat? Hérstkovou polivku..většinou tak pro 8 a víc lidí…
Však taky tuhle hrstka, támhle hrstka – a osmilitrák je plnej (chuckle)
kroupy taky miluju a jáhly…i pohanku…. (clap)
Zítra se s Jarouškem uvidíme. Je po kastraci a prý je to pořád stejné zlatíčko! (cat)
Ano Renato, myslím, že správné jméno je oukrop, my jsme tomu říkali skleněný polévka, protože bez těch brambor opravdu byla „průhledná“. Ale dobrá a hlavně v zimě zahřeje.
Karolíno, bramboračky miluji a asi je vyzkouším všechny (navíc mám do nich tvoje voňavé houbičky). U nás jako „bramboračka chudých“ byla tzv. „skleněná polévka“. To se jen uvařily brambory s kmínem, na talíř se dala utřený česnek a ty brambory se jím zalily . Někdy, když ty brambory měly být použity jako hlavní jídlo, česnek se zalil jen vodou z nich a pak to byla opravdu „skleněná polévka“. A když zbyl chleba, osmažily se kostičky. Já tuhle skleněnou polévku někdy dělám jen tak „vzpomínkově“ a chutná nám oběma.
Skleněná polévka – ten název jsem nikdy neslyšela ani nečetla, ale to, co popisuješ, znám pod jménem oukrop. Regionální nebo rodinné názvy jídel jsou moc zajímavá disciplína 🙂
Oukrop nojo, znám oba názvy, ale ještě jsem přihazovali vopich, nasekanej na jemno (blush) ..moc dobrej , v týhle plejskanici….
Mám dotaz – co je to vopich?
Ano, CO to je ????
Libeček alias maggovka, lat. Levisticum officinale, angl. lovage.
http://www.google.cz/images?hl=cs&q=libe%C4%8Dek&um=1&ie=UTF-8&source=og&sa=N&tab=wi&biw=1131&bih=659
libeček po krkonošsku 🙂
Ano, to jest od nás! Mám ho na zahradě obrovský keř. Mrazím ho nebo suším. Lístečky klasicky, pak se rozlámou do polévky či omáček. Ale suším i lodyhy. Ty pak semelu na jemňoučký prášek. Polévku skvěle zahustí a ještě provoní. Já už musím běžéééééét!
čaj z vopichu smerdí jak čertisko, ale „čistí krev“ , asi nějak antioxidantuje či co, tatík ve své éře domácí bylinková lékárna nás do něj nutil, ten čaj byl nejhnusnější co jsem zatím kdy pila ale zvykla jsem si a jednu dobu byl vítaným rituálem
stačí posypat vopichem chleba s máslem , lodyho dávám vařit k bramborám, namrazím si válečky…ale čaj, to musí bejt fakt zážitek..ten si odpustím… 😉
stačí posypat vopichem chleba s máslem , lodyhy dávám vařit k bramborám, namrazím si válečky…ale čaj, to musí bejt fakt zážitek..ten si odpustím… 😉
(shake) (shake) (shake) (wait) To néni bramboračka ani skleněná polívka, anóbrž ČESNEKAČKA , kterou si dnes hned udělám, protože je protichřipková a tak vůbec. (nod) (y) Nenažraní si do ní dají kousek nastrouhaného sýra. (nod) 🙂
Karolínko (inlove) , já znám jen jednu bramboračku, tu klasickou, babiččinu – tu má snad každý spojenou s babičkou. (h) Voní majoránkou a č. (teda č. voní jen někomu (chuckle) ) a láskou a dětstvím. (h) Děkuju Ti za další recepty. 🙂
Přeju všem krásný den. (h)
Je to oukrop (clap)