Jaro už v Klokánii pokročilo a většina, jak doma pěstovaných, tak i divoce v buši rostoucích orchidejí odkvetla. Přesto jsme se z místních, regionálních novin, kterým důvěrně říkáme „kravské rozhledy“, ale jinak známé pod jménem „The Mountain Gazette“ dověděli, že místní, povětšině amatérští pěstitelé, podniknou v sobotu výstavu toho, co se jim podařilo vypěstovat.
K tomuto účelu si půjčili halu skautů, tady u nás pod kopcem v Emu Plains, což je název městské čtvrti. Protože moje žena Míla také orchideje pěstuje a dokonce na ně má menší hangár tvořený slunce stínící síťovinou. Tam má ubytováno kolem 40 květňáků s různými orchidejemi.
A tak jsme se v sobotu ráno, kolem deváté hodiny, sebrali a sjeli s kopce ke skautské hale podívat se na tu nádheru. Hned u vchodu jsme potkali známé lidičky a tak se rozvinula sousedská rozprava. V prostoru haly byly k sobě sraženy stoly do čtyř podélných řad, pokryty černou plastovou folií a na nich vévodily květňáky s orchidejemi všech možných druhů, barev a vůní. Nádhery bylo, až oči přecházely. Rozhodl jsem se tuto chloubu místních pěstitelů zvěčnit v podobě digitálních fotek, které vám nyní nabízím v albu na Rajčeti.
prostě nádhera. (f) (f) (f) (f)
Teda to jsou tak krásné obrázky. Moc děkuju, že jste se o ně podělili – a přiznávám, že odkaz na obrázky jsem hned nacpala kamarádce do emailu (ona jinak s netem moc nekamarádí), ta se bude kochat 🙂 Díky
Zcela OT: nechci kazit krásnou zábavu vedle, tak s tím putuji až sem: umřel mi dnes odpoledne kocourek, marodil pár dnů, bylo mu asi 5 let. Odešel tichounce, jako když sfoukneš svíčku, jen chvíli před tím se pátravě díval na své kámoše, zvláštní pohled to byl, jsem z toho špatná a bulím jako protržená.
Ptala jsem se Vave, čím to, že teď odchází za duhový most tolik dobrých bytostí.
Je tam lépe? Sešli se tam s těmi, kdo tam už jsou? Pak by nebylo čeho se bát
Ta tíha na srdci i v hlavě, co s tím.
Milá Hexe (h) , ještě jednou Tě (hug) . Tento rok a zvláště tento čas je moc smutný. ;(
Povolební koalice mají zřejmě neblahý vliv i na zvířátka, bohužel. My to pocítíme až příští rok. A kocourka je mi líto; kdyby bůh existoval, vzal by si asi všechny naše politiky, je otázka, co by mu z ráje svými čachry udělali.
Hexe – to je mi líto. Doufám, že odešel bez bolesti – a za Duhovým mostem JE krásně – sami to jednou poznáme. Až ten most překročíme, budou tam na nás čekat – šťastní a zdraví
Objímám tě.
Děkuji, musela jsem se s tím někomu svěřit, kdo jiný je schopen pochopit to velké trápení, než Zvířetníci. Tak zv. „normální“ by si poklepali na čelo- bláznivá ženská, koček je přece moře-, ale my tady víme, že to jinak. Alespoň doufám. Nu, bolí to, bolí ,milá YGO, věřím ti na slovo.
Hexe, já věřím, že až přijde čas jít za Duhu,že pro mne Šarik přijde, abych se toho odchodu nebála. A teď , když ti to píšu, přišla (cat) Pitina a šlape mi po notebooku,abych věděla, že ten čas ještě není a abych tu u té černé placaté věci neplakala….
Kravské rozhledy se říkalo Zemědělským novinám. 🙂 Moje máti pracovala v Zemědělských stavbách a povinně je dostávala na stůl.
Teda ty jsou nádherný, sice taky nějaké mám, kvetou, ale takhle obalené stvoly nemám, mě spíš kvetou dlouho, postupně dorůstají další květy. Přeju a závidím současně. Díky za zprostředkování.
Orchideje jsou právem nazývány královnami květin, jednu naši malou českou, ale nádhernou s hnědě skvrnitými listy mám na chatě (dnes je to mohutný trs o třiceti exemplářích, nechávám je kvést vždy jen jednou za tři roky, takže se mi pěkně vegetativně množí), doma mám jiného exota a sice masožravku, důvěrně zvanou Adélku (nepenthes alata). Každý rok na jaře udělá konvičky, na podzim, když se začne topit, je shodí, ale jinak prosperuje, což je v panelákovém bytě s ústředním topením malý zázrak. A hlavně: V létě chytá mouchy a komáry!
Ty jsou krááásný! (f) Já vlastním jen jednu, zděděnou po rodičích. Na jaře ji vypakuju ven, na podzim si vzpomenu, že nekde venku mám nějakou orchidej a vezmu ji zpátky domů. Nejpozději měsíc po té krásně vykvete! (h)
A na zdejší zkušené pěstitele mám dotaz – jsou orchideje jedovaté nebo ne? Trochu se toho bojím, protože Dráček zkouší ochutnat cokoli zeleného, trouba.
No, nevím, ale nechat zvířátka ochutnávat orchideje… A jedno sladké tajemství: V ČR roste volně v přírodě několik desítek druhů orchidejí, (kvetou postupně od začátku dubna do poloviny července) a některé z nich lze pěstovat i na zahrádkách, je jen potřeba nekypřit okolí a ,,hnojit“ pouze krystalovým cukrem.
Tak o tom cukru jsem ještě nikdy neslyšela, ale o orchidejkách v okolí vím.
Orchideje během vývoje víceméně ztratily schopnost syntetizovat některé látky, které potřebují k životu. Vyřešily to tzv. mykotrofií, což je to, že v jejich kořenech žije podhoubí mikroskopických hub a orchidej toto podhoubí svými kořeny ,,požírá“. Problém je v tom, že pokud houba zahyne, nebo ,,zdivočí“, zahyne i orchidej, s výjimkou několika málo druhů, (střevičník pantoflíček, prstnatec májový), kdy dospělá rostlina už podhoubí téměř nepotřebuje, u několika málo dalších lze absenci podhoubí (k níž většinou dojde krátký čas po přesazení do zahrady), nahradit právě cukrem. Tropické orchideje jsou tak trochu o něčem jiném; ty naše rostou v zemi, tropické jsou většinou epifyty, rostoucí na stromech a ke spokojenému životu jim stačí trocha organického spadu, ve kterém zakoření a déšť.
Já bych ho nenechávala, jenže tvor, který volně létá po bytě, je v tomto ohledu víceméně neuhlídatelný, aby si aspoň neuždíbl. Kvůli němu mám doma jen ibyšky, skoro dvoumetrový grepovník a právě tuhle jednu orchidej.
Lucko, když se moje dcera vdala. dostala ibicha – keř jako hrom. Mám je ráda, ale nekupuju je. Zásadně je piplám z trýbků. Narodil se Jiřík a ještě mu nebylo 10 měsíců, ale všude se dostal metodou pližmo plažmo. A najednou to dítě mělo úplně úplně zelené bobky správné konzistence a bez zjevných obtíží. Uběhl den a noc napěchované obavami o princovo zdraví. Ale ten jenom kvetl a byl v dobrém rozmaru. Pak to na sebe bonznul. Dosvištěl k ibichovi, zvednul se u zdi a začal se sklizní. Když se kytka odtáhla od zdi, místo listů byly jenom řapíky 😀
Možná, že něco najdeš tady:
http://www.ansci.cornell.edu/plants/index.html
Nebo tady!
Jedovatost rostlin podle druhu zvířete:
http://www.vet.purdue.edu/depts/addl/toxic/byanim.htm
A pak ještě tady:
Stupen jedovatosti:
http://www.vet.purdue.edu/depts/addl/toxic/bytox1.htm
Promiň koukám, že jsem našla p . r . d.
LuckoV., vstavačovité obecně jedovaté NEJSOU – používaly se sice nějakou dobu v léčitelství, ale prokazatelně nefungují. Z některých hlíz se vyrábí nápoj zvaný salep, přičítají se mu povzbuzující účinky, ale spíš to jen přispívá k ničení divoce rostoucích populací orchidejí, zvl. v Asii. Taky na tom asi mnoho nebude…
Díky za všechny informace, jsem ráda že můj strach byl zbytečný. O tom, že ibišek je jedlý, vím, agamkám taky moc chutná 😀
Tak jsem si sem odskočila z vedlejšího salónku, kde se ta banda rozverná Zvířetnická řehotá nad svými chudáky spoluobčany, co je rodiče, či život potrestal jmény (však jsem si taky přisadila 8-D ). A tady je tak krásně, tichoučko. Orchidejky si tajuplně mlčí, voní a lidi kolem nich chodí a říkají si: „Jé, to je ale krása!“ A já taky: „Tedy, Jiří, to je ale nádhera!“
Jo a ještě jsem zapomenula. Břeclavskému místnímu plátku ofic. zv. Nový život se už dobře šedesát let říká „Kravské vzdechy“.
Holt děti Moravy se nezapřou, ať žijí tam, či onde.
Uááááá (y) 😀
No, našemu maloměstskému plátku říkáme bobkové listy.
Kroměřížské Jiskře jsme svého času říkali Kozí rozhledy…
(rose2)
(sun) nádhera, zvláštní barvy i květy, díky Jiří za podívanou. Taky se doma rozmazlujeme s orchidejkama, mám jich dvanáct, a kvetou střídavě, barvy fádní, ale potěší (h)
Ejško, Ty jsi tady? To jsem ráda. Proč se neozveš? Já myslela, že už nás nemáš ráda. (wave)
A jeden malý kvíz na doplnění: jeden druh orchideje určitě všichni znáte (alespoň plody) a docela běžně ho míváte doma. Který? Je to snadné…
vííím a nepovííím 😡
Vanilku?
Vždyť, jsem říkala, že je to snadné (clap)
To byla zaprášená vzpomínka na Jeníka Satrapu a mnohokrát tu zmiňované Lovce orchidejí 🙂 .
Georgi, díky! V reálu mám raději naše skromnější kvítka, ale nelze upřít, že svět orchidejí je fascinující.
A obdiv úspěšným pěstitelům, jizerským obzvláště (sun) .
Pane Jiří, ty jsou! Je skvělé, že jste nám takhle zprostředkovaně nabídl tuhle nádheru, díky! S patrnou dávkou zlomyslnosti jsem odkaz na článek poslala jistému svému kolegovi, který je momentálně kurátorem orchidejové sbírky jedné známé české botanické zahrady. Ať se taky kochá… copak musím sprostě závidět jen já?
To je veliká krása. Díky Jiří. Některé druhy vidím prvně. Já se na tyto kytičky neodvažovala ani pomyslit. Stále jsem si říkala, že na ně nemám podmínky. Až jsem přišla k jedné lékařce, která jich má na okně nad radiátorem asi 10. Jednu krásnější jak druhou. Asi ji mají milé orchidejky rády. V IKEA jsem objevila vedle pokladen okasní zboží. A tam byly odkvetlé, jen s jedním, dvěma kvítky na ukázku. Stály dvacku a já tu odvahu k pokusu dostala. No, nekupte to 😀
Jůůů, to je krása!
čéče Jiří – to je divných tvarů a různých barev! Moc se mi líbí takové ty růžovohnědé a pak ty bílé „obyčejné“, co vypadají jako rozkvetlá třešňová větvička (nod) – vlastně se mi líbí všecky, akorát ty fialové moc nemusím (teda tu barvu).
Máte tam u vás šikovné zahradníky-orchideáře. A Míle držím palce, ať ji její orchidee dělají pořád velkou radost.
Slintla jsem si , slintla. Závidím, až zelenám, ale zároveň přeju, ať ty krásný kytky dělají majitelům radost. A vůbec se nedivím, že se chtěli pochlubit. (Ta bílá ježatá nádhera s červenou pentlí – aaaaach)
V kuchyni na okně jich taky pár mám, ale jenom ty snadné. Kvetou, zrovna teď si tam některé vystrkují nové stopky s poupaty. Hýčkám si je.
Jsou krásný, ale mají pyl. Což je pro mne takový tichý vrah mých průdušek…ale na obrázcích se na ně moc ráda dívám. (angel) Takže obrázky pro mne ano, živé květiny – pokud mají v sobě pylové tyčinky, neeeeee.
Doma mám jen takové ty zelené rostliny, co nekvetou…miluju netřesky a snesu lichořeřišnice…. 😉
Jasně že orchideje mají pyl, sharko – ale takový zváštní. Jednotlivá zrnka jsou slepená do chomáčků, kterým se tuším říká brylky, jsou dost těžké a nepoletují vzduchem (orchideje opyluje hmyz). Ale možná by vadilo i to, nevím, mám s pylovými alergiemi zkušenost velmi malou až žádnou…
stačí být tak na metr od nich a máš vidět jak začnu frkat,slzet a kašlat….
Vzduchem poletují jen semena. Ale množit orchideje semenem je běh na speciální techniku a dlouhou trať, mnohem jednodušší je, alespoň u našich druhů, odstřihnout květy ještě před rozvitím. Druhý rok pak zjistíte, že místo jedné neduživé rostlinky máte dvě mnohem statnější. (Na chatě mi každý rok kvete mohutný trs prstnatců májových; před desti lety to byla jediná chcíplotinka).
No to je krása (nod) Je jasné, že se orchidejkám bude víc líbit u Vás, naž u nás v Liberci 😉
🙁 Tohle mi nedělejte úo ránu! Taková nádhera, já asi puknu přávistí. Mlsotníkse mnou nic nedělá ale orchideje jo. Já jsem se zhlédla na fotkách Xerxových a propadla jsem jim mám jich ale zatím jen sedm. 🙁
A viděla jsi poklady Zuzky? (sun)
Musím se přiznat, že neviděla. A přešila bych to bez tetky Závisti?
Samozřejmě jsem to nechtěla přešívat ale přežít ]:) Měl by tu být smajla co si ťuká na hlavu protože já jsem zbrklá a nečtu po sobě
Ťukáč tu je (nod) – taky ho velice často používám, hovoře o sobě (fubar) . A přešité orchideje by se mi líbili – a což teprve Vave, ta by přešívala až by brečela (chuckle)
Zuzka se určitě nebude zlobit, když jí budu loupat perníček. Hele:
http://sestrazuzka.rajce.idnes.cz/Orchideje_cervenec_2009/
A hned vedle je ještě jeden soubor – zimní. A Zuzka bydlí uprostřed Jizerek. Žádné vlídné počasíčko. (sun)
Krása… moc krásný perníček z Jizerských hor (y)
Jen abyste z orchideje nepřešívaly na perníček – kdo ví co má ta exotika za vlastnosti.
Já už ho vidím (fubar)
Teda to je nádhera (f) !!! Mílo máš můj obdiv. Vezla jsi na výstavu také některé svoje? Jestli ano, které to jsou na fotkách? Však i tady orchideje pěstuje spousta lidí. A je dost běžné vidět ve filmu kontrast krutého mafiána, jak něžně opečovává svoje orchideje (nebo krmí vzácné rybičky), zatímco dává příkazy k „likvidaci konkurence“. Já sama orchideje obdivuji pouze v obchodech. Zde v domě máme jen uzoučké parapety, jinde uvnitř domu na ně místo (a světlo) není a jak mám pokojové květiny ráda (a dříve jich i hodně měla), na orchideje bych si stejně netroufla.
Loni v Praze mi moje dlouholetá kamarádka při návštěvě dala nádhernou orchidej na dlouhém stonku. Dostala jsem jí asi v polovině svého pobytu, vydržela celý další týden a jak mi pak maminka říkala, dělala jí na stole krásu ještě několik dalších dnů. Za tu sumu peněz, co asi kamarádka za kytuku dala, jsem byla ráda, že jsme se z ní mohly obě tak dlouho radovat. Já mám řezané kytky ráda, ale vždycky mě velice mrzí je vyhodit – urdžuji je jak dlouho to jen jde, vyhazuji je z pugétu postupně a pak mám třeba už jen jednu „nastavenou“ do pugétu snítkou rozmarýnu či zelenou větvičkou cedru.
Jéé Maričko, orchideje teď hodně „frčí“. Už asi 3-4 roky se hojně prodávají v květnících a mají je všude. Jezdím z naší malé vsi u Prahy na návštěvy domů na Moravu a tam je mají za okny úplně všichni. Jeden takový exemplář stojí kolem 300 až 400 korun a myslím, že třeba lidé v panelácích mají úplně ideální poodmínky pro jejich pěstování. I já jsem podlehla modě a před třemi lety si jednu velkokvětou orchidej ( v době koupě měla 8 květů) pořídila do kanceláře. Ehm..domů ne, kočky by se postaraly o její rychlou smrt… A přestože jsem pěstitel na baterky ( a většinou bez nich) podařilo se mi do letoška mít už 4 „vrh“. Květů má stále víc, ale jejich barva se mění… je taková čím dál tím víc fádnější. Nicméně máme už spolu hezký vztah. Víc jich pořizovat nebudu, už tak mám stůl poddimenzovaný vzhledem k lejstrům, které se množí přes noc a nikdo to neumí zastavit… No až budeš někdy zase v domovině a půjdeš se pokochat pohledem na Týn nebo mistra Husa dej vědět…ukážu Ti orchidej a také pohled na náměstí z okna. Oboje je fakt krásné… (wave)
Maričko, nevystavuji. Já pěstuji hlavně cymbidiums, ty mi rostou venku – pod sítí. Když kvetou, tak stříhám stvoly do váz a umísťuji je po domě. Tento týden upadl poslední kvítek z posledního stvolu. Ty co se „přímo ve velkém“ pěstují v Česku za okny jsou většinou phalenopsis, tady jsou dost háklivé – v zimě se domy moc nevytápí a venku nevydrží. Chce to skleník, v zimě přitápět. Měla jsem jeden přes 20 let (v domě), docela rostl, ale kvetl jenom jednou za několik let.
Ty hnědé i zelené mám také, zelené jsou choulostivější. Nejraději mám žluté, ty moje rostou velice robustně a mají krásné žluto-vínové květy.