ČLOVĚČINY: O jménech (nejen psích)

Naše lidsko-psí smečka čítá asi osm stálých členů, kteří už se dobře znají a proberou všechno možné. Pochopitelně hlavně své chlupaté miláčky. Nedávno přibyl nový člen a vyvolal bouřlivou diskuzi. Má totiž brazilskou filu, která moc nemusí ani psy, ani lidi. Honosí se jménem Jarmilka.

Po poznámce, celkem nevinné, že Xantipa by byla snad vhodnější, vypukla diskuze. Zapojili se i mlčenlivější členové a návštěvníci parku zřejmě čekali, kdy proti sobě poštveme psy a všichni se vzájemně sežereme. Majitelé psů s typickými psími jmény (Brit, Aida, Lesan) byli nařčeni z nedostatku fantazie, majitel jezevčíka Nera (na jezevčíka neuvěřitelného kliďase) všem dlouze vysvětloval, proč je pejsek právě Nero a všechna jména pejsů naší smečky byla prodiskutována a zkritizována. Bez kritiky vyvázl pouze páníček Žlababy, pejskaři překřtěné na Žábu. Nikdo zřejmě nevěděl až tak přesně, kdo nebo co Žlababa vlastně je.

Připomnělo mi to událost, která se stala asi před rokem, někdy v červnu a psí jméno tam bylo skutečně důležité. Byl červen 2009, tedy doba, kdy se člověk těší na dovolenou a já se navíc radovala, protože tlumočení ne mne padlo až na odpoledne. Naplánovala jsem si, co všechno udělám a jak jinak, zazvonil mobil. Ozval se poněkud hysterický hlas mé kamarádky.

Kde jsi? Doma? Tak to jej fajn, musíš něco udělat, víš, on chtěl nastoupit do tramvaje, ale řidič ho vyhodil a pak přeběhl na druhou stranu, ale málem ho přejelo auto a teď tam pobíhá mezi tramvajemi, já už jedu, musím do práce, šéf by mne zabil, tak se postarej, jo?

S kamarádkou obvykle zachraňujeme kočky, bylo mi ale jasné, že tentokrát to kočka nebude. Vyběhla jsem před dům (na hlavní ulici) a ocenila výstižnost českého jazyka. Skutečně můžete mít srdce až v krku. Já ho tam skutečně měla, když jsem viděla velkého černého psa, zoufale pobíhajícího mezi auty a tramvajemi.

Řidiči se snažili brzdit, tramvaje zastavovaly a pes se nakonec prokličkoval na chodník u našeho domu a vběhl za roh do příčné ulice.

Všechno lepší než hlavní, zaradovala jsem se a rozběhla se za ním. Běhám celkem slušně, ale když jsem dorazila na konec ulice, bylo mi jasné, že tady šanci nemám. Pes se rychle vzdaloval a honit ho nemělo smysl. V zoufalství jsem se zastavila a zaječela na celou ulici: PEEÉÉS! Ke mně!!! Nevěřila jsem vlastním očím. To zvíře se otočilo a vracelo se!!! Přišlo ke mně, sice se trochu zarazilo, ale pak předpisově předsedlo.

Hladila jsem černou hlavu křížence nejspíš berňáka a novofoundľanďáka a bylo mi jasné, že obojek a vodítko naší jezevčice je na nic. Zřejmě však tenhle den byl z těch, kdy má člověk (i pes) štěstí. Kosmickou rychlostí se blížila známá (pochopitelně také pejskařka) hlasitě nadávající, že tento měsíc už po čtvrté zaspala.

Nicméně se zastavila, bez dlouhých výkladů situaci pochopila a na místě stvořila ze šátku slušivý obojek. Pomohla ho nasadit a podržela psa, zatímco jsem policii udávala nález a naši polohu. Pak mne optimisticky ujistila, že ten šátek fakt moc nevydrží a odsvištěla do práce.

Pes se choval klidně, ale bylo mi jasné, že pokud bude chtít odejít, nemám šanci. V kapse jsem nahmatala klíčky od auta a v duchu se zaradovala ze své nepořádnosti. Měly viset doma na háčku. Pes už jednou poslechl, co kdyby… A tak jsem ho pomalu vedla k autu, otevřela dveře a zavelela: „PES, HOOP!!!

Pes poslušně do auta skočil a spokojeně se usadil na zadním sedadle.

Ocenila jsem i naši policii. Za dvacet minut byla na místě. Psovi se sice přestupovat nechtělo, byl však podplacen a dal si říci a já se vrátila domů vyrobit narychlo pár letáčku s oznámením nálezu a rozvěsit je. Se známou jsme se potkaly až po prázdninách. Rychle jsme probraly události léta, když mne napadlo se zeptat na psa.

Známá mávla rukou. To bylo v pohodě. Víš, oni ho hlídali nějací lidé asi dva bloky od našeho domu, jeho panička na pár dní musela odjet a jejich děti šly ráno do školy a nedovřely dveře. No a pes pochopitelně vyběhl až na ulici. Oni se toho všimli skoro hned a běželi ho hledat, jenže si mysleli, že poběží na druhou stranu, do parku, hlavní je vůbec nenapadla. Pak ale někoho potkali, kdo ho viděl a našli ten tvůj leták. Hned pro něj jeli – dali jim ho na policii, nestačili ho ani odvézt do útulku.

 A známá se najednou rozesmála. „Napadlo tě, proč tě ten pes poslouchal?“ „No napadlo, ale pak jsem si řekla, že na tu dálku jsem mu třeba někoho připomněla nebo že je to ten pes, co si ho lidé dají vycvičit, protože na něj nemají čas a on pak poslouchá každého.“ „Ani náhodou. Víš, ten pes, to byla fenka…“ „Všimla jsem si. A co?“ „Vlastně nic. Jen…jmenovala se JESS. Chápeš?“

No jasně. PES – JESS. A pak že jména nejsou důležitá!

Aktualizováno: 15.11.2010 — 14:48

199 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Když jsme se dneska vracely z ranní procházky, vyběhl za Majdou krysařík a panička na něj volala Faraone.

  2. Jména jsou fakt psinózní – já jsem vždycky chtěla mít psa jménem Sherry nebo Cherry nebo Amigo. Pak jsem zatoužila po Růženě a naše česká strakatá slečna Bony se celým jménem jmenuje Bona Rosa Velký Dar, tak jsme se dohodly s paní chovatelkou. Také tomu štěňátku říkali doma pracovně Růženko. No jo, ale když štěně přijelo k nám domů, páníček – jemuž bylo zvíře darováno k narozeninám – se zachmuřil a osopil se na nás, že to není žádná Růža. ale BONY!! A bylo. 😀
    Jedni naši známí mívali zvířátka krásných jmen: kocoura Badyána, Žofína, kočku Meruzalku, pak jsem znala jednu černou kočičku Hašlerku…

  3. No to jsou věci 😀 Jeden můj známý, co bydlí na vesnici, měl takový krásně ztřeštěný nápad dávat zvířatům jména podle toho o jaké zvíře se jedná. Takže králík se jmenoval Králík, kočka byl Kočka, pes se jmenoval Pes. Pak se mu narodila první dcera. Pozval nás na oslavu a já, starý dobrák, mu to dal sežrat i s chlupama. „A jak se bude jmenovat? … no asi Dcera, vid?“

    1. Už je sice téma u konce, ale nedá mi to: soused Ivánek z chalupy pojmenovával v dobách hlubokého míru králíky různými jmény typu: Milouš, Vasil apod. a prý se mu pak snázeji zabíjeli! Starší generace určitě pochopí, mladší se doptá.

  4. A ještě jedna, fakt už poslední. Když jsem se nastěhovala pod ten Ještěd, bydlela jsem na sídlišti. Bydlela jsem tam tak týden, průběžně jsem bloudila mezi panelákama-podle toho, na jaké zastávce se mi podařilo vystoupit. Takže: konec října, podvečer, skoro tma, mlžno, hnusno, mrholivo (rain) , já zas hledám ten „můj“ panelák, naproti mně velkej (fakt velkej (flex) ) chlap, kouká mým směrem, mocným hlasem zařve do prostoru NEROOO BRUUTEE!!, v očekávání dvou ženoucích se (dog) mastodontů se nenápadně sunu do křa (nenechám se ušlapat, ne?), prosviští kolem dva čivaváci v kapuckách, chlap je jemňoučce zvedne, dá jim pusu a říká: tak kde se flákáte bejci? No, přiznávám, do toho křa jsem se zhroutila a vysílena smíchem jsem se dost dlouho nemohla vyhrabat. Vypadala jsem, jako kdyby mě fakt převálcoval mastodont.

  5. Ufff, tak tohle téma jsem dnes potřebovala. Ono i s obyčejným jménem se toho dá zažít. Kdykoli jsem představovala jezevčíka Dennyho, mnoho lidí místo D slyšelo B a volali na něj Beníku. Tak jsem ho začala představovat Denis aby se to nepletlo. A jednou jedna dáma místo D slyšela P…. 😀

  6. Život někdy připraví neuvěřitelné náhody a o tenhle příběh bych nerada přišla 🙂 Díky za podělení se o něj. Hihi, náš pes by možná na to zavolání Péés taky přišel, protože mu tak občas říkáme. Ale daleko pravděpodobněji by ho, než by k tomu vůbec mohlo dojít, nějaké auto srazilo. I když si o kavalírech myslíme, že jsou to inteligentní psíci, na chování vůči autům se to bohužel nevztahuje, radostně se pod ně vrhají při každé příležitosti. Aspon ti naši, tedy.
    Tak a teď si jdu počíst nepochybně spoustu veselých příspěvků pode mnou, protože téma Jména je vděčné.

  7. A pozooor, zcela čerstvý zážitek-před chvílí mi volal bratránek, celý rozechvělý, že teda se jim narodilo to mimino a že si vzal inspiraci z našich holek, jak mají dvě jména každá a že teda taky dali dvě jména protože se nemohli rozhodnout, který je hezčí. A furt z něj nechtělo vypdnout, co vlastně mají a jak se jmenuje. Po odeznění akutního rozechvění z něj vypadlo-KEVIN KENNY (Horáček). No je totok normální? (rofl) A tak máme Kevina, třeba se mu nebudou na písku smát 😀

    1. Týno! (inlove) :O To je pravda, nebo byl už bratránek piclej a popletl to naštěstí? (wasntme) (chuckle) (rofl) (rofl) (rofl)

      (jo, a napřesrok si můžeš dát pauzu, když ses tak hezky omluvila (chuckle) )

      1. Picnout se teprv šel, volal mi ještě před odjezdem na bujaré oslavy. On je jinak vcelku normální, kde na to jméno přišli, to netuším. Asi se mu chtěli pomstít, chtěli totiž holku, dva velký kluky mají. Budu se muset zeptat, jaký jméno měli pro holku. Ale co, je to zdravý mimčo a když bude chtít, může se přejmenovat 😀
        Děkuji za schválení přestávky, i když-co já vím, co bude příští rok (wasntme) ?

        1. pro holčičku? že by Barbie nebo možná Cinderella? to by šlo 😀 ale co, jsou i horší jména a hlavní je, že že mimčo zdravé… jméno se dá vyměnit. jsem si při té příležitosti vzpoměla na jednoho Kevina – synek našeho nájemníka… maminka dítka se jmenuje Madonna 😀 tatínek je trošku hlučnější, takže celá firma vždycky věděla, že přišel a má chlapce s sebou… a co teprve spolužák kamarádky Kizbert Spilka, oslovován všemi blízkými Kicek! ten nebyl za svoje jméno ale vůbec rodičům vděčný 😉

    2. Téda – – no to je parádní jméno! Pořád lepší než Nšoči Omastková, chichi…
      A budou na něj volat DABLKEJ! ]:)

  8. Lidi, já slzím, slzím, se picnu, to je dnes téma a tak nezbývá než poděkovat pisatelce a všem kdo přispěli a to velmi. (handshake) (h) (rofl)
    Přidám jednu k dobru . Moje dobrá známá, kterou sice někdy nepoznávám, chicht se jmenuje Světlíková. Její bratr jezdil na našich zámořských lodích a tak někdy nebyl i rok doma. Po přejmenování na shora uvedené ,po její svatbě ji chtěl napsat blahopřání ale nemohl si vzpomenout na nové jméno. Pohled sice přišel , adresa zněla
    Jana Vikýřová , tam a tam, že prý jasně věděl, že je to nějaká díra v baráku . (rofl) (rofl) (rofl)

  9. TAK JÁ SE TAKY DNESKA PŘIDÁM, I KDYŽ UŽ POZDĚ. TOHLE TÉMA JE VÁŽNĚ NOSNÉ. SE MNOU DO ROČNÍKU NA VŠ CHODILI TITO SPOLUSTUDENTI: ZELENKA, ČERVENKA, CIHELEKA, ČERNÝ,ZAJÍČEK, SÝKOROVÁ, BRABCOVÁ, DROZDOVÁ A STIERLOVÁ( STIERL= NĚMECKY BÝČEK, TAKŽE JSME SI TAKY KAŽDÉHO ÚPROTIVNÉHO PŘEDNÁŠEJÍCÍHO VYCHUTNALI. KROM TOHO NAŠI SKUPINU VEDL KANTOR JMÉNEM MÁTL.
    JEŠTĚ LEPŠÍ ZÁŽITEK MÁM Z MOSTECKÉHO GYMPLU, KDE UČIL KANTOR A ZÁROVĚŇ VELIKÝ KUŘÁK DÝMKY. JE AŽ S PODIVEM, ŽE I ZA HLUBOKÉHO KOMUNISMU(MARURITA V ROCE 1973) JEN JEMU MU ŠKOLA JAKO JEDINÉMU TOLEROVALA KOUŘENÍ DÝMKY VE VŠECH PROSTORÁCH. ŘÍKALO SE TOMU KANTORU BAFČA, JELIKOŽ KOUŘIL STÁLE A TA DÝMKA MU Z ÚST ČOUHALA STÁLE. JEN V HODINÁCH JI VYNDAVAL. BYLO NAŠÍM VELICE OBLÍBENÝM ŽERTÍČKEM POSÍLAT PRVÁCKÁ UUCHA DO SBOROVNY, ABY NĚCO VYŘÍDILI PROFESORU BAFČOVI NEBO NAŠLI BAFČU. MY SE VŽDY NÁRAMNĚ TĚŠILI NA TU BAFČOVU REAKCI. ON UMĚL KRÁSNĚ A NESKUTEČNĚ JADRNĚ ŘVÁT NADÁVKY, KTERÝMI NEVINNOU OBĚŤ ČASTOVAL. ON SE TOTIŽ SKUTEČNĚ JMENOVAL MARKYTÁN, NIKOLI BAFČA. ALE PSINY JSME SI UŽÍVALI PO CELÉ DALŠÍ TŘI ROKY STUDIA. VŠAK VĚTŠINA Z NÁS SE V PRVÁKU TÉŽ STALA OBĚTÍ A ADRESÁTEM BAFČOVA ŘEVU. MĚLA JSEM VÝHODU, ŽE VE VYŠŠÍM ROČNÍKU UŽ STUDOVALA MÁ SESTRA, KTERÁ MI TY FTÍPKY LÍČILA. NA MNE TEDY VTIP NIKDO NEZKUSIL, JELIKOŽ JÁ PRAVÉ BAFČOVO JMÉNO ZNALA.

  10. Ale ted vazne, po te srande se jmenama, jdeme drzet Renate palce. (y) (y) (y) (y) (y) (h) A mam to za 11, to je me stastne cislo. (sun)

  11. V mé bývalé práci jsem dostala do rukou smlouvu, kde žadatel byl pan Kocourek a koordinátorem byla paní Mourková. Ale nejlepší byl jeden dopis, který i díky své adrese došel. Nejdřív na vysvětlenou, ve spřátelené organizaci pracoval pan Rozhon – což už samo o sobě je dost zvláštní jméno a naše organizace seděla v ulici Na Kazance. Dopis měl tuhle adresu: k rukám pana Roznoha, ulice Na Kozance…
    Jedině správně byla Praha 😀 Obálka dopisu putovala na čestnou nástěnku…

    Jinak všem moc děkuju za ohlasy na minikaštánka (h)

    1. Hihi, k těm jménům – u nás v místním restaurantu mají jednu „pípu překvapení“ – vždycky pár dní tam čepují jedno pivo z nějakého malého pivovaru. Minulý týden to byl Kaštan…

      1. Já jsem dnes na zítřejší velkou rodinnou sešlost kupovala Bernarda. Nejenom, že mají super nealko pivo, ale velmi mě baví přístup majitele k životu. A ještě k tomu vydávají krásně vypravený časopis.

  12. Miluju vybírání psích (i kočičích) jmen! A jsem vděčná chovatelům, kteří mi dovolí zasahovat do jejich jmenného seznamu. Takhle jsme přišli ke skotským teriérům, které jsme mohlli pojmenovat Kerry a Paddy. Při pořizování první goldenky naštěstí tehdy desetiletá dcera (budoucí majitelka) přistoupila na jméno Bibby, jinak jsme si snad štěňátko, které jsme chtěli oslovovat Dusty, domů neodvezli. Svou vybranou zlaťandu jsem pojmenovala Eriane (mám ráda RRRR ve jméně), ale chovatelka těsně před odběrem zvýšila kupní cenu , na což jsem odmítla přistoupit, takže mi nabídla „levnější“ štěně, které se už jmenovalo Elies. (V jejích 8,5 letech je to moje nejsladší, nejhodnější a nejvlídnější retrívří čubinka…..) Synův drsný trpasličí jezevec se měl jmenovat buď Zrníčko nebo Zoubek (ch.s. Valentinka – stojí za to podívat se na jména předchozích vrhů 😀 ), ale nakonec jsme usmlouvali Zlatofouska, aby se hodil do naší zlaté smečky. No a nová akvizice se jmenuje Buffy , taky zlaťanda, a je to fakt přemožitelka upírů 😀 😀 😀 kromě toho, že je to děsná kobylózní praštěná čubina, která k nám dorazila ve věku 1,5 roku, slunce naše. Nomen omen.

  13. Super příhoda.
    Absolutně bombový jména v komentářích!
    Nic tak extra nemám, akorát drobnou a ve srovnání s perlama níže celkem nudnou maličkost, totiž že mi nikdo nevěří, že jsem jméno svojí psice nevybírala já. Jmenuje se Penelopa. Říká se jí Penny, potvoro penušatá (protože má srandovní uši) no a taky Pes, pocem, takže… No a proč mi to nikdo nevěří? Inu protože klasickej filolog… Ale vona je fakt pojmenovaná těma nevinnejma dětma, co ji našly, a jméno má podle nějakýho večerníčku nebo co. Můžu já snad za to, že i večerníčky se inspirujou Homérem?
    Fajn, takže když jsem vybírala jméno pro mátinu psici, tak jsem se zařekla, že když bude černá, bude Melaina (to je řecky „černá“) a když bílá, tak Nésaiá, což je bohyně mořské pěny. Je bílá a řve se po ní Nessy. Jo a má čumák jako delfín. Dojem kazí akorát ooobrovský vztyčený ušiska.
    Ale jak říkám, proti předřečníkům je to slabej čaj. 🙂

    1. Io, tak vidíš – tři roky se sešly se třema (nebo dvěma?), a Melaina je skutečně na světě !!! (y) (inlove)

      ale že se bavím tady u té diskuse (rofl) (rofl) (rofl)

  14. A teď jsem si vzpoměla – kdysi jsme měli souseda, který mfěl celkem normální jméno i příjmení, ale to spojení se mi zdálo vždycky velice legrační – Tomáš Možný.

    Jo – a na jisté školení odjíždělo trio pracovníků: Kobylka, Koníček, Hřebačka – prakticky celá stáj (ač o koně se tenkrát nejednalo (chuckle) ).

  15. Jééé, a teď mi vytanula příhoda …. možná je to jen báje, která se mi před lety donesla z města na kříži.
    Do céčka nebo béčka, ještě na základce, chodil nebožák, který se jmenoval Jan Zadek. Když vyrostl, stal se z něj příslušník SNB a byl na něj vyvinut jemný nátlak, aby se nechal přejmenovat, neb jeho rodné příjmení hanobí bezpečnostní sbor nejen na úrovni města, ale možná i celostátně. I stal se ze Zadka Zedek.
    Jednou jistý mladý muž požil množství alkoholu větší než malé a dělal na náměstí odpovídající rozruch. Kde se vzal, tu se vzal, objevil se před ním příslušník Zedek a vyzval veselého mládence, aby se legitimoval. Ten zaostřil a s obtížemi položil otázku: „A kkkkdo si ty? Se mi pro-pro-prokaž!“ Zmatený mladý příslušník (on byl Jan vždycky plachý a Bojsa) pravil: „Jan Zedek, služební číslo XY“.
    Nato rozjařený mladík zahulákal na celé náměstí: „Si ze mě děláš prdééééél, co? Já tě znám, ty si Zadek, seděli sme vedle sebe a vobá sme uměli hovno kulový!“
    Pověst praví, že plachý příslušník Zedek tehdy nesplnil svou služební povinnost a prchl z místa činu nejbližší postranní uličkou. Nikdy jsem nepochopila proč, mohl se přece účinně bránit, vždyť legitimovaný spolužák se jmenoval Petr Řitovec.
    Ale možná to celé bylo o tom, že Řiťovec byl a zůstal jen průšvihář a opilec, kdežto ze Zadka se stal Zedek, veřejný to orgán. (wasntme)

    1. Jo a potom mu říkli Zedek, co byl dřív Zadek. Tak to většinou chodí. (rofl) (chuckle) (wave)

  16. Drahá Beo (inlove) a drazí Zvířetníci (h) , domů jsem se takňák doplazila, baterky vybitý, ale teď se tu blaženě culím a někdy i nahlas řehtám. (rofl) Děkuju moc! Načasování tohoto článku Ti vyšlo výborně, milá Dede. (inlove)
    Já mám občas trochu zmatek ve jménech svých doktorek. Kožní se jmenuje Brabcová a na recepci je sestřička Pěnkavová, pídr obvodní je Sýkorová a sestřička u ní Sejkorová. (chuckle)
    Andulka je vlastně Andy, ne jako FF, nýbrž jako hory Andy – protože když jsem si ji vezla z útulku a vlastně poprvé se mi postavila na klíně, zjistila jsem, jak má dlouhé nohy a jak je vysoká – no jako Andy.
    A Píďa byla Píďa, protože vypadala jako plyšová hračka a domů byla dovezena v kabelce. 🙂

  17. Jo lidičky, není nad zdravý tělocvik. Teď jsem se teda fakt proběhla. Šla jsem domů dát košiškům večeři, než se vrátím zase do kanceláře. Oba se nabaštili, pomazlíkovali jsme se, Zrzínek zalezl do bydlíku a Melda se jen tak ofrňoval kolem. Vzala jsem si boty, bundu a šla ke dveřím, Melíšek spokojeně hajal na skřínce. Otevřela jsem dveře a v tom černý kulový blesk a byl ze dveří venku! Tak šílenou rychlost vyvinul, to bych fakt nečekala. Kdo to u mne zná, ví, že následuje dlooooouhá chodba k recepci a pak schody k venkovním dveřím. Na chodbě jsou sedačky pro ty, co tam jdou něco vyřídit do správcovské firmy, která tam má kanceláře. Řvala jsem na něj jak na fotbale, metelil dál, ani se neohlédl. U recepce stálo asi 5 udivených člověků a zírali na to divadlo. Naštěstí ho zlákaly ty židle, tak se tam pod ně napasoval a já ho vytáhla ven. Dostal vyhubováno, byl odnesen zpátky a uložen do pelíšku. Ještě teď sotva píšu, jak se mi třesou ruce. Nestihla jsem totiž zavřít dveře, jak jsem vylítla, takže zůstaly pootevřené a toho mohl klíďo využít i Zrzínek a vydat se taky na výlet. Sice je to tlusťoch líná, ale když ho vidím, jak se žene za hozeným míčkem, rychlost vyvine taky docela slušnou. Představa, že honím dvacátéhopátého kocoura, neboť mi na střídačku oba pořád někam zdrhají, protože mezi tím lovem nestíhám zavírat dveře, mne opravdu nepotěšila. Fuj to je zas zážitek.

    1. Se ti starají o zdravý pohyb (inlove) Myslím si, že by daleko neutekli. Máš inteligentní kocoury. Vrátili by se. 🙂

      1. Zdeni, kdyby byly otevřené dveře ven z domu na ulici a Melda tam vysvištěl, v té tmě ho nemám šanci pod auty najít a je vymalováno. Jak není zvyklý na volnost, první auto by ho vyděsilo a vzal by někam dráhu…….. Do rána bych lítala po Vysočanech a volala a brečela……… já si to prostě nechci ani představit, akorát nevím, jak mu v tom příště zabráním, musím něco vymyslet, nějakou bariéru tam postavit, ale v tom pidiprostoru? Chjo, ten mi dal!

        1. No a nemáš dveře mezi pokojem a předsíní? To by to vyřešilo v pohodě. My takhle máme předsíň coby přepouštěcí komoru 🙂 jo a Béďa se má dobře, spí s námi v posteli, jen ještě doznívají hormony po kastraci, chodí a mňaučí (inlove)

          1. Jani to je skvělá zpráva. On se mnou taky spinka v posteli, přitulený, něžný kocourek, jsem šťastná, že má domov. Díky moc! (h) (h) (h)

    2. Mě takhle včera zdrhla Kačenka, nabraladráhu směrem hore..bydlím v 11 patráku – v přízemí, dohnala jsem ji v 6tým, seděla přede dveřma, jako našima – jnže v tom jiným patře, škrabala pacičkou na ty dveře a plakala,že jí nechtěj otevřít. Když jsem za ní promluvila, radostně se mi vrhla k nohám, objala mě packama a předla jak o život. Ani vynadáno nedostala. No,byla jsem ráda, že jsem chytla dech…. 😉

  18. Na mém bývalém pracovišti byl mechanik jménem Pavel Svačina. Většinou , když zvedl telefon a řekl: „ Svačina,“ tak se na druhé straně ozvalo: „Promiňte já zavolám později.“

  19. Já mám taky ještě jednu a jdu za košiškama: SEŠ Praha 10, rok tak 1971-2, hodina psaní strojem. Učili jsme se psát na takové speciální materiály, typu ormig (fialový, příšerně to špinilo) nebo průpisnou fólii, která se pak v tom proražení plnila černou barvou na válci a vznikal z toho tisk, opravovalo se to takovou oranžovou vodičkou. Otevřely se dveře po lehkém zaklepání a dovnitř vešla poněkud rozpačitá dívenka z „B“, my byly „D“ (40 ženskejch, chudáci profesoři) se slovy: „Promiňte pane profesore, já jsem si někde v zadní lavici zapomněla blánu. Zbytek hodiny odpadl včetně profesora.

    1. Kdoví, kde ta studentka tu blánu nechala (rofl) (rofl)
      O těhle materiálech ale vykládej mladé generaci. (rofl) (rofl) (rofl) Zrovna včera jsem jedné studentce vykládala, že existoval programovací jazyk Fortran IV – na něm nám ukazovali, jak se vlastně programuje počítač – samozřejmě bez počítače, v tužce! A ještě jsem jí říkala, že počítače nebyly běžně dostupné a že vůbec neexistovala Wokna. 😀 Znělo to jako pohádky a nevím, zda si nemyslela něco o prastaré vykopávce.

      1. Fortran vůbec není tak primitivní jazyk, používá se dost pro výpočty v chemii, fyzice, meteorologii. Aktuální verze je tuším 2008.

        1. No jo, jenomže to chce s ním programovat pěkně na papíře a používat tužku. (sweat) To nevím, kolik chemických nebo fyzikálních problémů ba se vyřešilo. Nicméně jsem ráda, že je ještě pořád užitečný. Díky za informaci.

          1. Taky jsem programovala na škole ve Fortránu. A taky většinou jen na papír, děrovat štítky pro sálový počítač se šlo až s jednou semestrálkou a pak s diplomkou… Dávno tomu již – už bych asi nic nenaprogramovala… ale tenkrát mě to moc bavilo

            1. Zajímavé bylo, jak se mi tenkrát najednou rozsvítilo a pochopila jsem princip a pak jsem na tom papíru byla schopna ledasčehos, na rozdíl od některých spolustudentek. Tedy ne že by mi to dnes pomohlo, jsem pouhý uživatel snad na přiměřené úrovni, ale ten základní princip tam musí být někde za těma dnešníma barvičkama a blikátkama a hejblátkama jako na tom papíru. jen to bde všechno mnohem a mnohem komplikovanější.

  20. Se jmény to je někdy těžké, Na ČKD kdysi pracoval ve výpočetním centru Ing. Daněk , ty telefony pak byly docela pěkné .
    „Českomoravská Kolben Daněk u telefonu Daněk“
    „Dobrý den pane továrníku….“ .
    Jedna kolegyně z kruhu se vdala a dlouho nám nechtěla říct, jak se jmenuje. Až byla kruhová akce a přišel tam pan čerstvý novomanžel a s napřaženou pravicí se hnal k prvnímu, koho uviděl. Kolegyně zrudla. On se nahlas představil:
    „Já jsem manžel tady Věrky , já jsem Sralla“.
    „Snad srall, ne?“
    „To taky ale jinak jménem Sralla“ . On měl italské předky a byl to strašně dlouhý rod dokumetovaný až někam do raného středověku.
    Ale jinak se dokáže jméno potkat s povoláním ve Znojmě byl 60 tých letech okresní veterinář MvDr. Žabikuch. No řekněte mohl ten chlap s tímhle jménem dělat něco jiného?

    1. (rofl) 😀 (rofl)
      Já si snad vezmu počítač na večer domů, tohle se vyvíjí fakt hodně slibně!

  21. Přihazuji k dobru jednu malou historečku z mých pracovních začátků…. holčina těsně po škole, sedí předkanceláři ředitele elektrozávodů, zazvoní telefon a proběhne následující konverzace
    Dobrý den,
    Dobrý den, tady Šoustal u Lesíčka 15, mám poruchu vedení.
    Ale neříkejte….. (myslela jsem si, že si kolegové z vedlejší kanceláře dělají šprýmy
    Ale tady je opravdu Šoustal u Lesíčka 15 a a mám poruchu vedení, slečno já nežertuji….
    Hovořili jsme několik minut, pan Šoustal mě přesvědčoval, že se opravdu tak jmenuje, bydlí u Lesíčka 15 a nefunguje mu elektřina…. 😀 😀 ….

  22. Na mé rodné dědince se jedna rodina ještě před druhou světovou jmenovala Heiselovi. No a jak myslíte, že je přejmenovali po válce, když prý nebylo moc vhodné mít německé příjmení?? :O To hezké české jim to vydrželo prý jen do padesátého roku a pak si změnili příjmení a stali se rodinou Hlubockých…. měli totiž samé kluky a která holka by se chtěla jmenovat tak šťavnatě??

  23. Beo, moc hezký článek a náramně nosné téma. Jedna neuvěřitelná perla za druhou (y) (rofl) (rofl) .

    Buldočík si o jméno řekl ještě před svým příchodem, ale přízvisek má mnoho. Od netopýra a zajíčka, přes Hurvínka k Sorbonovi. A někdy neslyší na žádné (wasntme) .

    Jj, jména už se tu párkrát přetřásala. Posledně hodila děsný šrapnel Dalmi s příjmením paní shánějící pomůcky proti inkontinenci (chuckle) . A dneska? Ještě, že nemusím předstírat pracovní činnost. To se fakt nedá (rofl) .

  24. Beo, krásný článek, moc se ti povedl. (h) A podívej, jak jsi rozjela diskusi! (y)
    Naši měli stafordku jménem Běta, ale jednou šel kolem nějaký mladík a prohlásil: Ty nejsi pitbul, ale bambul. Tak od té doby byla Bambula a její následovnice (ridž) taky.
    Příšera (znáte všichni, břicho už je skoro úplně OK, podle blbin, které dělá, snad ani nemocná nebyla) je ve skutečnosti Sherry (ale MLP jí říká Šela – změkčila to potom, co zjistila , že sousedi mají Whisky a jejích častí návštěvníci Brandy), ale slyší hlavně na Potvoru zatracenou a krávu… (chuckle)

  25. Kdysi jsem slyšela o irském vlkodavovi jménem Julinka. Tak jsem chtěla bernardýna, který by byl taky pojmenován Julinka. Ale ani takhle | | malinkýno bernardýnka mi doma neschválili :- ((((

    1. Na Letné je vlkodav jménem Tadeášek. Jeho pán říká, že vlkodavové byli první psi, kteří vynalezli rekvalifikaci, protože když vyhubili vlky, tak se rekvalifikovali na gaučáky.

  26. Jak to tady tak čtu, tož tá kmotra Grejgrová měly pravdu. Když jsem na jejich dotaz „Jak se vlastně Yvetko teď budeš menovat?“ odvětila „Grbavčicová“, postály všecky tetičky v tichém úžasu (zrovna jsme piplaly svatební koláčky a tu vteřinu naprosté nehybnosti vidím dodnes), a kmotra ponurým hlasem mne utěšila „Nááááá, šak sú aj horší ména!“ Myslím, že to u mne musela být taky láska jak trám, když jsem krásné staročeské jméno Michna vyměnila za méně lahodné starochorvatské Grbavčic (nod)

    1. (chuckle) mohlo být i hůř. 😀 A že se tak ptám, u vás smí nevěsta piplat svoje svatební koláče??? Tak to u nás smí přijít, až když je bude rozdělovat do posílek. Ale upéct nesmí sama ani jeden. (sun)

      1. Ale to víš, že to nemá dělat – ale co naděláš, když bylo málo ruk (chuckle) – a já se tam stejnak jenom ochomejtala (asi jsem zrovna neměla co dělat (whew) ).

        Když jsme vdávali moji první neteř, tak její sestra s koláči pomáhala a hudrala – Až já se budu vdávat, tak budu mít dvakrát tolik hostů – ať si Martina mákne (chuckle)

  27. No a tvařte se vážně u náhrobku s nápisem : Zde odpočívá hajný Potůček a jeho choť Tekla.

  28. Tak tohle téma a následné příspěvky opravdu nemá chybu. Jak má člověk předstírat vážnou práci? (rofl) Ale připomnělo nedávné dva po sobě jdoucí telefonáty: Napřed volal pan Bubák a pár minut po něm pan Hejkal. Kolegové v práci nechápali, proč jsem se do telefonu představila jako Bílá paní… 😛 (bat)

    1. (rofl) (rofl) já už sem si zakázala sem tetkon načihovat! A měla sem se poslechnout, měla. (rofl) (rofl)

  29. Jen probíhám- Borůvka dostala tohle jméno proto, že se jmenovala Borrasca Malcriado de la Casa. Mno, cizích jazyků si užiju v práci, takže aspoň pes se bude jmenovat česky. Navíc měla takovou skvrnu na bílém čenichu jako od borůvek. Polárka zapadla dobře, tam si Bubu se jménem vyhrála. Jinak jména lidí- moje děti mají velmi klasická česká jména, protože se svým jménem Leona jsem si užila a užívám dodnes. Málokdo si ho pamatuje a ve škole mi způsobilo hnusnou přezdívku.
    Můj muž si vždycky vzpomene, jak s ní do tanečních chodil Pedro Kozlík a Izabela Kozlíková. To je taky na zabití. 😀

  30. No, já vlastně nemusím chodit až tak daleko, stačí vlastní rodina. Jsem za svobodna Holubová. Tatínek jednou pozval na chalupu 2 své studenty, kteří trávili dovolenou někde poblíž. Přijeli, vešli brankou, maminka cosi kutila v zahrádce a otec seděl na střeše na žebříku a opravoval komín. Slušně pozdravili, zeptali se, zda jsou dobře u Holubů a kde je pan profesor Holub. Maminka lakonicky odvětila, že na střeše. Oba se po sobě podívali, pak na ní a pak velmi pomalu dotaz zopakovali s důrazem na slovo PROFESOR. Maminka se na ně podívala a odvětila znovu, že Holub je na střeše a to už se ze střechy nesl řehot, jak otec scénku dole pozoroval. Mládenci zvedli hlavy a nezbylo jim nic jiného, nežli se řehtat taky.

  31. V účtarně OSP svého času seděl pan Počta. I zazvonil telefon, on zvedl sluchátko a ohlasíl se „Tady Počta.“ A z druhé strany se ozvalo blekotavé „Promiňte prosím, se to nějak zasukovalo, já volám do účtárny.“ To se dělo furt und furt a ke konci své účetní kariéry v onom podniku onen pán hřímal do telefonu „Tady Počta, ale taky OSP, účtárna – a pr-del si dělejte z někoho jiného!“ Tož tak – a takové obyčejné jméno měl (nod)

    1. U nás v práci se traduje historka, jak jednou sám pan ředitel (už nežije) zvedl telefon a na druhé straně se ozvalo: „Tady Moskva, mám důležitý vzkaz…“ Pan ředitel do toho skočil: „Jasně, tady Londýn,“ a praštil s telefonem. Telefon takto zvedl ještě jednou a byl navýsost naštvaný, že si z něj někdo dělá šoufky. Asi za půl hodiny přišla začínající kolegyně s tím, že jí má volat snoubenec a že jestli už prý nevolal. Jmenoval se Moskva…

  32. Promiň Beo, (bow)
    já bych jen potřebovala říci, že YGA a Selidka mají ve včerejší hospůdce odpověď. Už mizím.

  33. Přezdívky někdy opravdu vedou – rodiče našich skautíků často volali Bimbovi do práce a chtěli pana Bimba, protože si na civilní jméno nevzpoměli. A obráceně máme morčecího tatínka – od Morčete – žíží maminku – od Žížy a podobně

    1. Tak to u nás má Krtek za rodiče pana Krtka a paní Krtkovou. Kupodivu si nestěžují… ne že bychom je tak přímo oslovovali 🙂

  34. Kozel není nijak špatné jméno, ale v mém rodném městečku pan inženýr Kozel pracoval jako vedoucí zahradnictví. Jinak sbírka parádních jmen je Zaorálkův překlad Zvonokos.

  35. A ještě jeden vcelku čerstvý telefonní zážitek-mám kamaráda, příjmením je Churavý. Minulý týden jsem mu volala do práce a měla jsem seriózní dotaz ohledně jednoho zimního výletu. A v telefonu se ozvalo-Kulhavý, prosím. Tak jsem na něj vyhrkla-si nedělej pr… prču, a ono se ozvalo, tady Kulhavý, pr… si nedělám, co potřebujete? A já s ním řeším zimní výlet a když se konečně pán dostane ke slovu, tak řekne-jo, děvenko, to jezký co mi tu vykládáte, ale já vážně nejsem Churavý, já jsem jen Kulhavý. Churavý zrovna močí (whew)
    Tak jsou spolu v kanclu Churavý a Kulhavý, oba mají stejné křestní jméno a velice podobný hlas v telefonu. Ve čtvrtek s nima jdu na pivo a zvědavost mnou cloumá už teď

    1. (rofl) (rofl) (rofl) (rofl) tak mnou to cloumá taky, ale zvědavost to neni, pláču tady, pláču (rofl) (rofl)

      pomoct, poho-ho-hopomoct!! takový nevinný téma a takovej nářez (rofl) (rofl)

    2. Za mého dětství jsme bydleli v ptačí ulici. V jednom domě bydlel pan Vrána, Kavka a Červenka, o dům dál pan Poštolka, Pěnkava a Slavíček a ještě kousek dál pan Orel a Vrabec.

      Na gymplu jsem měla spolužáky Trnku a Švestku. Hodina botaniky a profesor hřímá – Nepleťte si trnku se švestkou ! Naprosto mu nedošlo, proč jsme zařvali a spadli pod lavice. (wave)

      1. V jedné práci jsem měla šéfa Straku, jeho maminku Strakovou, jeho sestru vdanou Drozdovou, na dílně Čáp a Sluka, se mnou v kanclu Pelikán a vedle účetní Ptáčková. Neustále se mi snažili domluvit, abych si našla taky nějakýho ptáka, že moje příjmení nezapadá do firemní kultury.
        A když jsem jednou byla v celé firmě sama, protože ostatní byli na veletrhu nebo nemocní, volal zákazník-pan Pípal-a na jeho postupné dotazování jsem odpovídala-je na veletrhu, má chřipku-tak pan Pípal prohlásil: To je děs, půlka ptáků v tahu, druhá půlka ptačí chřipka, a jak že se to jmenujete vy?

        1. AAAA (rofl) vcy tady dnes pedlíte UF. Já dvakrát dost bodovala. Láskovi jsem šla pomoct s diplomkou (pozemák) a v průchodu na Kadláku se rozhlížím, kde je vchod. Vlídný pán se ptá, co hledám. Katedru prof. Ferdy – pípnu. (jiné jméno kluci neříkali) Aáááá, myslím, že mi tak studenti říkají. Klimeš, teší mě. 🙂 A já htěla dost rychle startovat pryč, aby měl ten můj aspoň malou šanci dostudovat. No, pivo s prof. Ferdou to učesalo.
          Příjdu do nového zaměstnání a posílají mě za Ferdou, abych tam vyřídila zápočťák. Důrazně jsem trvala na sdělení pravého jména toho pána. Přece nebudu hloupá, když už jsem z vesnice, ne? (rofl) A on to byl Ferda.

    3. Němec, dobrý den. Potřeboval bych mluvit s finančním ředitelem.

      Vítámvás, dobrý den.
      Němec dobrý den.
      Tak co pro vás…
      Promiňte, asi jsem přeslech jméno…
      Vítámvás, vemte místo.
      Děkuju děkuju, ale to jméno jako bych…
      Vítámvás, nedáte si kafe?
      Rád, děkuju, ale víte…

      Já se jmenuju VÍTÁMVÁS… Milorad Vítámvás (rofl) (rofl) (rofl)

      publikováno se svolením dotyčného Němce

      1. Ano, na jednom vzdělávacím kursu byl s námi Josef Vítámvás. Seděl v první lavici vpravo. Tak jsme si, s jeho pomocí, vychutnali každého lektora.
        Spolužák se jmenoval Petr Vyskočil. Pan profesor byl už starší pán a když jsme se mu představovali, Petr, jako vždy, své jméno trochu zašumlil: „Petr Vyskočil“
        Pan profesor: „Kdo metr vyskočil?“

  36. Jména, přezdívky, odvozeninky 😀 Beo, to je nádherné téma. Jak patrno i z diskuse, která se taky pěkně rozjela, ačkoliv není ještě poledne… Většinou mám taky dojem, že si živočenich o jméno tak nějak řekne sám. Někdy. Jako černý Peru, ze kterého je Ebony… ne, ujišťuji vás, že žádný krémový peršan jménem Ivory není v současné době v dohledu 😀 Ostatní chlupáči – Dalí, Cedrik a Célina – původní jména nezměnili, ale nejspíš proto, že se k nim opravdu hodí. Třeba takový Dalí… Docela si ho umím představit na obraze vedle lodi s plachtami z motýlích křídel nebo z mečíků…

    1. A myslím, že když už jsme u těch „dobře padnoucích“ jmen, neměla by tu chybět zmínka o našem „rodinném“ psím favoritovi, kterým je černý francouzský buldoček jménem Hervé. Chodívá s ním elegantní vysoká dáma, vždycky příhodně oblečená i v dešti do terénu (říkám příhodně, ale na ní i ta nepromokavá větrovka vypadá tak nějak… francouzsky 😀 ). Frbulík snadno zmizí v podrostu, načež dáma se ještě kapánek protáhne do výšky, rozhlédne se a kultivovaně zavolá „Errrvééé! Errrvééé, ke mně!“ Kopřivy zašustí a Hervé přistane paničce u nohy. Zajímalo by mě, jestli to psisko má vůbec nějakou přezdívku, nějakou tu domácí důvěrnou nadávčičku…ale možná, že ne. Tak jako je paní každým coulem dáma, je frbul Hervé celým psem…

        1. Pitrýsku, je to tak – bude to nejspíš nějaký její klon… a ty nebývají tak časté, aby je člověk přehlédl – natož s frbulem jménem Hervé…

  37. Taky přezdívky, dané dotyčnému kvůli čemukoliv jsou mnohdy výživné. Když jsem nastoupila do jednoho PZO, měli jsme v odd. mezinárodních vztahů ing. XY, říkalo se mu „Kostelník“. Neměl to moc rád! Jednou jsem cosi potřebovala a kolega jen tak hýknul mým směrem: „To bude spolehlivě vědět Kostelník z OMV.“ Já nic zlého netuše jsem poděkovala, vytočila číslo, na druhé straně to zvedl dotyčný, nepředstavil se jménem, ale na můj dotaz, zda mohu mluvit s ing. Kostelníkem řval tak strašně, že mi málem praskl bubínek. A jak jsem si obohatila slovník! Všichni kolegové jako jeden muž opustili kancelář, aby ten, pro změnu jejich, řev smíchu nebyl tak slyšet. Ještě štěstí, že Kostelník přeslechl mé jméno, odpoledne byla porada, na které jsme se konečně osobně poznali, nicméně – nepřiznala jsem se.

  38. naše kočinka se jmenuje Hepinka, protože měla přinést štěstí mému nemocnému synovi. A to také splnila.
    Kocourek z útulku se jmenoval Honzík. Tak je to Honásek, Lemur podle ocasu navlas stejnému jako mají Lemuři. Nenažránek.
    Slyší na všechno.
    A nejvíce když otevřete dveře špajzky, kde má své papáníčko.
    To slyší, i kdyby byl za dvouma rohama.

    1. U nás to platí o ledničce. Jdu si pro něco, otevřu ledničku a už ji nezavřu, aniž bych přitom nedolovala jednoho kocoura zevnitř (Melíšek) a druhého odstrkuji od otevřených dvířek (Zrzínek). A to se tváří, že v bytě nejsou – Zrzín je zalezlý v bydlíku a evidentně tvrdě spí. Melíšek je v polici a spí také spánkem spravedlivých kocourů. Ale stačí těmi dvířky vrznout a jsou oba jak blesk. Škoda, že nikdy nestíhám vidět tu rychlost a současně otvírat dvířka ledničky, ale jednou by to chtělo natočit.

  39. Zapoměla jsem v tom psím výčtu i na naše kočičky. Když jsme dětem konečně mohli pořídit kočičku – protože Mimi byl náš první pes který kočky netrhal – vzali si sourozence, černou kočičku s motýlkem a pruhovaného kocourka. Kočička byla tak noblesní, že ji pojmenovali Princezna a kocourkovi nějak nemohli přijít na jméno a tak zůstal Bráška, Brašulka, Brašulje. Valinka není od Valérie, jak jí říkám já, ale od váleček – začala k nám chodit do kuchyně krást jídlo a měla pod visícíma chlupama kraťounké nožičky, vypadala opravdu jako válec. Piškot je pro bílého kocoura se zrzavými znaky zcela pochopitelné jméno a Shame si přinesla jméno z domova a opravdu je Shame. Kupodivu všechny na jméno nejen slyší, ale i reagují a přijdou, neb po zavolání většinou následuje futruňg
    13!!!!!!

  40. Barry = Barbar, Barbucha, Barunka (neříkej mu tak, to je pes!), Barnabáš… a Pan Pes. Když na ulici prohlásím „Pane Pes, pojďte“ jsou pohledy kolemjdoucích velmi výmluvné 8-|

    1. ještě jsem si vzpomněla – když mi vet psal potvrzení o DKK, psal samozřejmě celé jméno Barry z Kunčiček – co z toho udělaly automatické opravy ve wordu si asi domyslíte…

    2. Takhle říkáme našemu Donovi, protože je to opravdu PAN PES. Jednou jsem chtěla na ulici aby nastoupil do auta a říkám : tak pojďte si nastoupit pane pse! Otočí se jeden pán a říká “ vy jste mi něco chtěla? Musela jsem to zamluvit, že se přeslechl ale stejně na mě koukal, že jsem asi nějaká divná, že vykám psovi.

  41. Teď jsem dotelefonovala s bývalou kolegyní a vzpomněla si na nádhernou větu,kterou znám z telefonu. Paní jsem nikdy neviděla, ale zachovat dekorum, když se Vám na Vaše představení do sluchátka ozve: Tady Tlustá Lednice….to skoro nikdy nešlo. (rofl)

    1. A co když se ozve „Šoustal transformátory“? 😉
      Ten pán opravdu existuje, je to bývalý kolega od MLP a opravdu měl v té firmě na starosti transformátory.
      Pěkné bylo, když tam jednou měli jednoho obchodního partnera, u toho představování bych chtěla být: „Šoustal“ – „Jebáček“ – „Teplý“ (to byl a je majitel té firmy). Všichni zachovali dekórum.

      1. Na parkuru jsme se svíjeli smíchy u vyvolávání jezdce do kolbiště: jezdec Šoupal na koni……. (angel)

        1. Krátce po studiích jsem pracovala chvíli na Ministerstvu obchodu. Na patře měli společnou kancelář ing. Požár a ing. Vajgl. To byl rachot, když jednou sháněli Požára a někdo řval na celou chodbu: „Požáááááár, Požáááááár“. My měli zrovna poradu u náměstka a cizí, co nebyli z chodby, se začali jeden přes druhého zachraňovat.

          1. Jo, někdy se dva sejdou. U nás takhle Čížek a Ptašek a mají spolu firmu. Webovky jsou „dvaptaci.cz“ Klidně zkuste. (chuckle)

            1. Si musím přisadit, prostě fakt musím (dance)
              kdysi v kanclu – ing.Ptáček, Sýkora a Špačková – faktžejo.
              Na kanclu visela cedule voliéra.
              Kdysi ve škole – spolužačka Hubená – už tehdy měla přes metrák.
              Hroozně se proto toužila vdát.
              NAšel se – princ Slabý …. (flex) (

            1. no on je ten náš parkurově-koňský rybníček takový menčejší, takže o sebe tak nějak všichni zakopáváme tu na závodech, tu na soustředění, tu jeden o druhém povídá…

          1. a když ti zavolá další, co se jmenuje Anděl a trefí se potom, co zavolá Smrt…tak je to taky rachot…

        1. Jé to známe toho samého, jeho paní je taky architektka – Smrtová a u nás přes tři domy mají příbuzné Smrtovi… no jo no… (rofl)

      2. Jó, Šoustal. Jeden chodil do vedlejší třídy na gymplu a měl spolužáka Šukala. Seděli spolu a navzájem si byli za svědky na svatbách. A loni na srazu jsem zjistila, že Šoustal si vzal Píchalovou (to si holka moc nepolepšila 😀 ) ze zdravky a Šukal si vzal jméno po manželce-jmenuje se Veverka.
        A taky znám jednu Jitřenku, za svobodna Raníčkovou. A krásně sladěná jména mají dvojčata od známých-Albína a Běla Černá.

        1. Paní Veverkové se vůbec nedivím a jestli chtěli mít za každou cenu společné příjmení, tak co Šukalovi zbývalo? 😀 Ale Šoustal s Píchalovou – ti si měli nechat každý své příjmení – to je přece česky krásné (chuckle) (chuckle)

          1. Spolužák ze základky se jmenoval Antonín Strach. Ani jsme to jako děti nekvalifikovali, jako směšné. Když se ženil, jeho nastávající prohlásila, že nebude chodit se strachem do postele a oba přijali jméno Strachovský. No, nevím.

          2. No oni si moc nepomohli. Hlavne u tech co vi jak se pan manzel jmenoval za svobodna. Prece se rika šukají jak veverky.
            A mimochodem existuje jisté cvičení, taneční, na standard, kterému se přezdívá šukající veverky. I když tam je účelem tak nevypadat. A není to triviální.

    2. Nooo, pan kastelán ze zámku Kozel se jmenuje Bobek… když se dopravnímu strážníkovi představil „Já jsem Bobek z Kozla“, vytřeštil prý orgán oči a prohlásil „Jeďte, prosím vás…“ Neprozrazuju tu žádné intimnosti, myslím – sám nám to kdysi vyprávěl.

    3. Moje sestra pracuje ve firmě, co se jmenuje Společnost Gelmed……, účetní jim dělala paní Nová. Takové ohlášení v telefonu „zde Nová Společnost Gelmed….“ Teď mají novou účetní. Jmenuje se Holá.

      1. Hmmm, jeden známý měl zakázáno představovat se zkratkou firmy – v telefonu se totiž zásadně hlásil jako „SS Grünfeld, co potřebujete nahlásit?“

  42. Když jsme u těch jmen – šéf jedné naší dodavatelské firmy se jmenuje Božetěch Zbožínek a je to moc príma pán.
    A já osobně znám také jednoho Narcise, ten je na tom ale ještě hůř, nežli Stehno neb se jmenuje Narcis Samec.
    A do školy se mnou chodila Jasněnka Kravajsová. Taky to neměla lehký.

    1. Tak Narcisové Samci byli v telef. seznamu 2. Otec a Syn. My je objevili v 80. letech (chuckle)

      1. Můj švára se jmenoval MUF – ano jako ta postavička, která byla v době svatby mé sestry velice populární. A protože se tak ségra jmenovat nechtěla a v rodině byly samé holky, nechali si novomanželé jméno po nevěstě, která si tím pádem myslela, že kde je mufovi konec. Takže jsme jí ještě hodně dlouho říkali Zelenej Muf ( za svobodna jsme byly Zelené )

        1. A rozhovor mezi dvěma: „hele, jde sem zelený Muf!“ A druhá by vypískla „Jů!“ No – a byla by tam celá trojka (chuckle)

  43. Hezké téma na dnešní pošmourný den.
    Já ani nevím, jak jsem přišla na „Melíška“, vlastně je to zdrobnělina jména Melichar, ale takhle mu říkám jen když zlobí, takže skoro nikdy! Jinak je to Melda, Meluzínek, Meloušek, Melínek, Mazlínek…… (cat) Celou tu dobu, co jsem toužila po kocourkovi, jsem věděla, že až jednou……. bude to Melíšek.
    Také miluju zrzavé kočky. Proto mám Zrzínka. Mnozí si určitě pamatují, jak jsem tu vyhlašovala anketu na nejlepší jméno pro něj, když jsem ho hodlala z útulku adoptovat. Garfielda má každý (ale jemu by to jméno sedlo, strašně se zakulatil, Beda tvrdí, že mám doma zrzavé medvídě), takže to jsem vynechala, Zikmundi tu už také nějací jsou, napadl mne Zrzínek a už mu to zůstalo. Je to prostě Zrzín, Zrzeček, Zrzounek, Zrzínek pupíček…….. (cat)
    Doma už se tak aklimatizoval, že např. včera ležel na svém křesílku, rozvalený jak žaba, na zádíčkách, ručičky nahoře, nechal si drbat pupík a vrněl. Ta blaženost z něj jen kapala. Zato Melda z toho byl tak rozčilený, že se mnou asi hodinu nemluvil. Ale pak se přišel přitulit do postele a strávili jsme spolu noc plnou vášní. Spinkal jak andílek, na rozdíl ode mne, ustlal si totiž tak, že jsem se celou noc nemohla pohnout a teď tu chodím jak skládací metr. To mám za to, že se tak tulím k Zrzínkovi.

  44. článeček super a komentáře tentokrát opět výživné 🙂 nebyla jsem dost obezřetná a u Narcise a td. málem polita klávesnice jest 😀 s kamarádkou Irenkou 6(cat) ´= Šestikočkou každé jméno upravíme, ale ona je větší tvůrce – z kočiček jménem :Tara, Charlie, Pusinka, Puntička, Čičík a Mikeš se staly „Ruru, Pupu, Pusi,Čuču, Čiči… jen Mikeš statečně odolal 😉 kam se hrabu já, když Luisa je Lojzka, Králíček, Luciáška a Uriáš? a činčiláček Leo je Snížek, Sněhůrek, snížekbílý, snížekšedýměstský, lemursněhur a lemuříček? nomen omen.. náš pejsánek se jmenuje Akim a celý život se chová jako Jeho Výsost africký princ 😀 a slečna Martina je věrna bojovému základu svého krásného jména, kdo se nechá ošálit půvabným tečkovaným kožíškem, pozná, zač je v Perníčkově dráp 😉 hlavně jsem přišla na to, že zvířátka si o jméno řeknou… napadne jméno a je to ono!

  45. Mně bylo okamžitě jasný, že přišel Otík – z Vesničky střediskový…
    Jelikož by se byl mladý pán ale zle rozkatil (každej přece ví, že jeho pes bude kříženec Einsteina s Bradem Pittem!), lstivě jsem navrhla Othella, kterýžto byl uznán jako dostatečně vznešený, světový a vůbec.
    Tak to vidíš, Otíku… 😀

  46. Chodíme se vzdělávat se pesem na cvičák. Při odložení to jedné pesině fakt nešlo.Při odložení kdy pes leží a mi ho v kruzích obcházíme,pesina misto ležení provozovala s paničkou“ Chodí pešek okolo“ Když to jindy milujicí a trpělivá panička zaregistrovala, tak naprosto zoufalým hlasem zařvala „Tak lež, ty krávo“ (chuckle) Pesinka vlastním jménem Deny okamžitě zalehla a my všichni smíchy taky. Schválně jaké jméno nás napadne když si nemůžeme vzpomenout na jmenuje panička či pesinka? (wave)

  47. No prosím a náš milovanej kocour se jmenuje Jidáš. Mohla bych lacině tvrdit, že jako hebrejština…a přenesené významy… Jenže… oni mu nebyly ani tři týdny, když se s námi sestěhoval a hned od počátku dával jasně najevo, že žrádlo… rozuměj ta mana nebeská, bude na prvním místě. Děti mu daly jméno Lister, ale nikdo jsme se do toho nemohl dostat. A tak když vyměnil poprvé drbání na bříšku za další plnou misku, řekla jsem, že je jak Jidáš. Vyměnil by nás za kapsičku s tuňákem z fleku. No a ono se to hned ujalo. Jíďa je se svým jménem nedmíru spokojen. Stejně tomu 9ti kilovýmu macíkovi neříkáme jinak než Jidášku, Jidulko, Jíďo ( někdy ehm Nežertobudetišpatně). U něj je známé NOMEN OMEN na místě. 🙂

  48. Pitina, Pitinka mazlivě Tutule,Tulísek..vlastním jsménem Pitipačka (podle pohádkové bojové kočky). Mě mazlí,tatiho pere…Norinka – si donesla svoje jméno z Kočičí naděje, takže Norísek, NoríNorí,Norče-morče, když je roztomilá a nebo Norina, když zlobí.Kačenka vulgo Kačice-vačice,Kačenice.-tlačenice (je jí všude plno), Káčule,Kačíkačí..a Bonsajka, které se říká když je za dámu slečno Knoflíčková, když si hraje,tak Bonsalino (podle Borsalina a spol.) a nejčastěji je to Pidikočka, kterou jsme si zkrátili na Pída.
    A pak v tom nemají mít ty nádherný mouratý zviřátka bordel (blush)

  49. Jména jsou důležitá i proto, že nevědomky na nás působí – skoro žádné jméno není bez nějaké asociace. Myslím, že i to je důvod, proč se velcí a hroziví psi milých majitelů, kteří mají rádi takového psa, ale nechtějí primárně zastrašovat okolí, jmenují Bohoušek nebo Růženka 🙂 Dost lidí dává jména naopak paradoxní – my jsme měli kdysi v Praze v sousedství toy pudlíka, který se jmenoval Tarzan. Byl to takový chudáček ustrašený, že ho jednou – ani nevím jak se to mohlo stát – Max počůral… Ale to byla krajní výjimka, mnoho malých psů si svá bohatýrská jména zaslouží 🙂 Přiznám se, že jsem i z našeho Maxe měla ze začátku legraci, byl to chudinka šestinedělní, do dlaně se vešel… ale později svému jménu zdatně dorostl 😀

    1. U nás mají v paneláku v 7.patře rotvíka – jmenuje se Verdi (a neskládá, on ty árie rovnou zpívá… (doh) )

      1. Máme v sousedství taky Verdiho – je to šeltík velmi světlé barvy a v papírech má White Wawe… Naštěstí nezpívá, jen ho musím pohladit mezi ušima vždycky, když jdu kolem – domácí péče má dost, ale je prostě hladicí pes, asi jako je Dalí hladicí kocour…

    2. hm, dorostl…., dorostl……no hošíček vlastně svému jménu Ešus taky dorostl …. furt aby byl plnej 😀 😀

      1. A ještě jeden psí.
        Známý má minipsa, mezichleba, krysaříka.
        Jménem Amor,.
        V létě páníček poskakoval v neposekané trávě a ječel :
        Amoré !!! Amoréééé!!! Amorééééééééééééééééé !!!
        Nemělo to chybu.

        1. No když onehdá slečna ve Stromovce řvala Rambo ke mě, čekala jsem leccos, ale ta srnčí krysa, která se vynořila z podrostu mě dostala (chuckle)

  50. No a jinak vlastně k tématu jména – heh na to u nás můžeme psát dizertačky :D. Řečeno s mobilním operátorem…. „Ať děláme, co děláme…… šécky jména předěláme!“ U nás prostě nezůstane v oboru jména kámen na kamení (rofl) . V podstatě nikomu v rodině neříkáme tak, jak se jmenuje, jedno zdaliž jde o člověka, psa, či pernatce. Povětšinou každý vlastní několik mnoho titulů.

    1. Tak u nás doma je to úplně stejné a kupodivu na to jak dvounožci, tak i čtvernožci skvěle slyší

  51. Beo, Beo – víš to?? Tenhle článek je na PULICEROFKU (y) (bow) Moc krásně napsaný, moc hásky se to čte a ešče ke všemu to má dobrej konec a… ftipnej konec. Díky za háský ráno.

    No a kdyby ses chtěla dovzdělat v obobu ŽLabab, tak prosím můžeš tady…. stačí jen zavolat do sluchátka….. 😀
    http://www.youtube.com/watch?v=Ly0fgy0QwXw&feature=player_embedded#!

    stačí pouze sjet na čas 3:32 a…. ŽLABABA JE TU! 😀

    1. Petroooo, bylas rychlejší… Už to mám v ctrl+c, ale do ctrl+v to teda už nedám 😀 😀 😀
      Moc prima článek. Jo, jména. Dcera Mira je Mira a když jsem si to vymyslela, musel Milan na Ústav pro jazyk český, aby nám to povolili. Tak tvrdil podle mých výmyslů Mi lan + Vě ra … tohle neprošlo. Zkrácený tvar od Miroslava … neprošlo taky. Vzpomněl si, že jsem cosi povídala o hvězdě – a jó, to prošlo, paní si vzpomněla, prý podle té hvězdy, že to je taky jméno v latině. Mira = podivuhodná. No Mira to jméno docela ustála, smířila se s ním a jenom si vykňučela slavení svátku na Miroslavu. Ale dát klukovi Vělan jsem už radši nezkoušela 😀
      No a dlouho už jsem sem nedala žádnou astrofotku. A tuhletu musím.
      http://www.astro.cz/apod/ap101115.html
      A přeju všem všecko pěkné a fůru zdraví.

      1. Mira – to je krásný jméno (y) (clap) , hošíčkovská varianta teda vychází mnohem hůř, pravda, ale dcéra na tom vydělala. Prima nápad

  52. Jó jména – to je taky téma na celý den. Ta Toyenka je jasná – s tím jménem k nám přišla. I když se říká, že psovi se klidně může jméno změnit, že se s tím vyrovná, tak já si myslím, že odchod z rodného pelíšku je pro takové štěnísko už tak obrovská změna, že jméno by se mu už měnit nemělo (shake) (i když jsem původno koketovala s Kájou – Caya-Toya Pitrýsek – ale bylo mi zatrženo, že Terka znala jednu Káju a tá byla totálně blbá (chuckle) ).

    U kocoura to bylo už těžší – když to vypadalo, že u nás zůstane natrvalo, tak jsem vymýšlela jméno, které by o něm něco vypovídalo. Nejprve mne napadl Réza Páhlaví (ale nejsem takový saďour, abych to kočičákovi udělala (chuckle) ), Terka chtěla Garfielda (ale toho má téměř každý majitel rezatce a navíc, Ziki vůbec jako Garf nevypadá – je štíhlý a má aristokratickou grácii), takže nakonec to vyhrál Zikmund, ta šelma ryšavá (rofl) .

    Nejhorší to bylo u dcery – i když jsem byla přesvědčená, že budu mít děvče (proč bych zrovná já měla mít kluka, když sestry mají holky), vybírala jsem jméno i pro kluka – pro jistotu. Jenže stále jsem nevěděla – nakonec to padlo na Adama – první hoch v rodině po padesáti rokách. U holky jsem si byla jistá – bude to Marie (chuckle) . A nakonec to dopadlo tak, že jsem do porodnice dorazila s nevyplněným papírem o jménech a když se mimi narodilo a sestra se zeptala, jak se bude jmenovat, řekla jsem že Terezka – a bylo zalíčené (chuckle)

  53. Jen mávám z upršené Prahy a přeju všem krásný den. (h) Na povídání o jménech se bohužel dostanu až odpoledne.

  54. Naši velššpřingři se jmenovali Gaston, je to podle pejska z filmu s Annie Girardot. Prvního fudláka jsme brali z útulku, byl tam 3 měsíce v léčení a pojmenovali ho Bohouš, tak jsme mu to nechali. Starý pán naproti se též jmenoval Bohouš a občas i zareagoval, když jsem volala na psa. Když bohoušek umřel, vzali jsme si štěndo a pojmenovali ho Bob. Bimbo kázal rodině, že v žádném případě to není Bohouš aby se pak za pár minut rozčiloval, kdo že uklidí to ho… po Bohoušovi. Ale byl to Bobánek a hlavně pro mne Mimi. Majda si se svým jménem taky přišla, tak je to Majda.
    když jsem čekala první dítě, byla jsem přesvědčená, že to bude syn a chtěla jsem Matěje nebo Jakuba. Bimbo chtěl evangelistu, což jsem si nějak nemohla vybrat. Nakonec jsem musela na rizikové do nemocnice a v návalu strachu mi byl ten Jakub dovolen

    1. To je tak…. Měli jsem bezpapírovou labrušku Báru (pojmenovali jsme si ji sami). A přišli jsme o ni. Štěňátko papírové černé labrušky se jmenovalo Claire Daysi Art. Než to vykoktám, zapomenu, co jsem chtěla. Tak jsme jí chtěli říkat Kláro. A snažili jsme se. Jenže to vždycky dopadlo „Kláro! pocem! pocem, ty si taková moje baruška, viď?“ Prostě je to Bára. Asi bychom si museli pořídit úplně jiné plemeno, abychom té čubě mohli říkat jinak.

      A kočky? Ať se kočky či kocouři jmenovali či jmenují jakkoli, mazlivě se jim u nás říká Micino.

      Jo a sousedi mají kocourky Zizu a Čingi. Slyší na to.

      1. A zapomněla jsem pochválit článek. Krásně se četlo a vtipná pointa. (clap) (chuckle)
        Ovšem naše čuba slyší na „Pes! pocem!“ a jmenuje se Bára. 😉

        1. Jméno Bára je mezi venčícími páníčky zjevně velmi populární…A proto desetkrát denně vybíhám na balkon (envy)

          1. Nic si z toho nedělej, u nás ve vsi mají Šarika a volají na něho Šári. Taky vždycky čumím jak jelito, kdo co chce.
            Psí jmeno muselo být od B. Tak bylo hned zpočátku rozhodnuto a nic lepšího, co by nám sedlo do pusy, jsme nenašli. Já vím, že Bára je časté jméno.
            Už se mi stalo, na vodě, kdesi v kempu, jsem zařvala Baruno, pocem! Přiběhla čuba a od sousedního stanu taky rozesmátá ženská, předpisově předsedla a dávala mi pac. Tak jsme šly spolu i s čubou na frťana.

    2. Když tady píšete, kterak vaši potomkové ke jménu přišli, přičiním poznámku.
      Byla jsem už v osmém měsíci gravidity a tak, v neděli po obědě, říkám příbuzenstvu, že bychom, jako měli rozhodnout, jak se dítko bude jmenovat. Tenkrát ještě nebyly u nás ultrazvuky a tak jsme nevěděli, co se vylíhne. Mistříčkova matka kategoricky prohlásila, že když to bude kluk, bude to Domin (Dominik) (no to víš, tůdle nudle, znala jsem Dominikovi příjmením, fajn, ale jako křestní se mi to nelíbilo vůbec nic) a holku si mohu pojmenovat sama. No, probírali jsme to zprava zleva, až mistříček prohlásil objevnou věc. Jméno bude podle kalendáře a hotovo. Fajn, termín porodu byl stanoven na 2. listopadu.

        1. Neee, ale dobře to dopadlo. Kluk na svět spěchal, jako správní bohatýři a je říjnový. Než se rodina stačila vzpamatovat, pojmenovala jsem ho Lukáš.

  55. Dobrý den všem 🙂 !
    Teď ráno jsme s Ferdou potkali mopse Tondu i pittbulku Terezku (nod) .Ať si každý pojmenuje žvíže jak chce,hlavně když ho bude mít rád (happy) .Oni se jim ostatní pejsci smát nebudou,těm je to jedno – horší je pojmenovat dítě divným,nezvyklým jménem např.Narcis Stehno – ten si chudák ve škole užil 🙁

    1. Fallowo, asi se projedeš do Přelouče a vyčistíš mi notebook. Obrazovku jsem utřela, ale zpod klapek klávesnice tahám drobky..ještě,že ta sušenka už byla mokrá a nezapadala hluboko…. (happy)
      Narcis Stehno… (rofl) (y)

    2. Máma dodnes vzpomíná ja jistého Heryberta Vocáska, kterého v počátcích své kariéry učila (rofl) To se jeho rodiče opravdu vyřádili (fubar)

    3. No a já mám doma ještě schovaný papír – pěkně žlutý, kde pan Střezimír Semínko, žádá závodní výbor Vodních elektráren, aby mohl používat osobní vůz ke služebním účelům… psal se rok 1967.

      1. POMOCT!! PÓÓMOOOOOOOOOOOOOCT!! okamžitě přestaňte 😀 😀

        P.S. Pamatuju si na nebohou paní Včelu Mužovou uveřejněnou v telef. seznamu. Proč rodiče tejrají takhle svoje děti? Jestli je nemají rádi a mstěj se, neměli si je pořitovat.

      2. Ha, mám to ! Bankéř – mgr. Květoslav Rozkvétal.
        Rodiče to fakt vychytali !

      1. Pak tu ještě byla dvojčata – Angelika a Jofré Puczok. Ona to měla dobré, byla tu šance, že se vdá, a on – moc dlouho si to jméno neponosil, v mládí se zabil při havárii na motorce…

      2. Týno, ten Zoroslav mi připomněl, že u nás (tedy, na druhém konci obce) bydlela rodina s celkem krátkým a nenápadným přijmením, a ta měla čtyři syny. Jmenovali se Rostislav, Břetislav, Mečislav a Soběslav a byli známi pod zkratkami Rostín, Břetín, Mečín a Sobín… Myslím, že to nesli dost hrdě, bylo to rodové prokletí. A jestli mě paměť neklame, tak jeden z nich má syna Rosťu 😀

    4. Jednu chvíli mě na střední učil Arnold Kořalník a Agáta Kňourková. Zejména u toho pána jsem si chvíli myslela, že je to přezdívka vymyšlená mými zlomyslnými spolužáky… 🙂

      1. Tatánek příjmením Kozel, znal jednoho Kozla, co mu to jméno tak lezlo na nervy, že si vzal manželčino a byl Jasanský. V hospodě ho vítali zásadně „ááááá, já sánský kozel přišel….“

        Říká se, že v nějaké vedlejší vsi žije Sandokan Vomáčka. A Rút Kocourková. O rodině Píčových ani nemluvím (ty znám).

        A co bych chodila daleko, v indexu mám podepsaného jednoho Záviše.

        1. a což třeba Benedikt Česnek? Alladin Bendik, Antigona Kulhavá. Josef Senylník ještě zní důstojně 🙂 a třešnička na dortíku byla Jitřenka Tejnilová-Šolleová. její sestra se jmenovala Sněhurka. proč si ale slečna Skálová po sňatku vzala jméno manžela a stala se paní Hatlapatkovou, jsem nějak nepobrala. to musela být láska jako trám jedině. (h) v rodišti mojí maminky bylo x rodin Kozových, nikdo se nad tím nepozastavoval.. holt chudý rukavičkářský kraj ( kolem Dobříše), nakonec koza je vážené zvíře, jinak by nebylo rukavic :-D. jediná rodina nesla příjmení Kráva. když se synek pořád nemohl oženit, dostavil se na úřad a změnil si příjmení na Košumberský. na to se spokojeně oženil, leč mladá paní netušila, že bude zvána…. domyslete si. tak se raději odstěhovali do Jižních Čech a tam je nikdo než jako Košumberské neznal.

          1. Poštorenský pan Kozel už měl dost posměšků kvůli jménu a tak se nechal přejmenovat. Vybral si příjmení Horský. Při vstupu do hospody se potom ozývalo sborové: „Horský Kozel přišel!“

            No, abych nebyla za škodolibku i když, já mohu, já si se svým příjmením také užila. Napřed mi všichni třískali telefony, ať si z nich nedělám legraci. To jméno zase není tak rozšířené a než synovec odešel do Pardubic, bylo vyloženě jihomoravské (aspoň, když jsem někam přijela, jsem neúspěšně pátrala v telefonních seznamech). No a až si zvykli, jmenovkyně udělala průšvih, který se soudně řešil ( prodej ojetých policejních aut) a už jsem byla v maléru. Dokonce jsem napsala do klubového zpravodaje oznámení, protože se známí ode mně odvraceli.

    5. (rofl) (rofl)
      proč jsou lidé tak mstiví?
      Narcis … Střezimír… Zoroslav…. Herybert – ta jména sama o sobě mají grády … a když se přidají k uvedeným příjmením (whew)
      Naše holky psí — souhrnně označované jako Čumpelíny — těžce nesou zvuky linoucí se od pc. Radši odešly do chodby

        1. Tetičky od jedné mé spolužačky z gymplu se jmenovaly Felicitas Mrkývková a Leokádie Červená, ale už jsem to sem myslím někdy dřív psala.

          1. Lidé jsou opravdu vynalézaví. Tak věším na konec: Jenifer Slepičková, Nicolas-Armando Holub (fakt, i s tou pomlčkou), Sněženka Šourková a Jitřenka Rosenzweigová. Kdysi byl v ostravském tel. seznamu jistý pan Bomba, ten si od nás, puberťáků, užil svoje.

  56. Volejte na psa B´Nailing! Tak mu říkáme Lux podle jeho žravosti a to už teď neplatí už není všežravec už je mlsný a mohl by se klidně jmenovat koza.

  57. Hezké úterý všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)

    Jméno je důležité, ale důležitější je to, jak ho říkáme. Moje mamina vždycky říkala „každé jméno je hezké, když se hezky říká“ (inlove)
    U psů držíme ta rodokmenová, Arona byla Ara i Arajzna, Xerxes Xerín i Xerda a Beta je v poslední době nejčastěji Betuše,Bětka i Alžbětka a jasně vede oslovení Koza (rofl)
    Betu jsme si pojmenovali sami (chovatel nám dal jen „B“ ), Xerda i Ara byli pojmenováni chovatelem

  58. Já se na podobnost jmen tedy opravdu vymlouvat nemůžu.
    Ale fakt je, že zavolám třeba „Sáro“ a přijde i Evelín, Žofík a Blesan.
    Jistota je jistota. Co kdybych dala Sárince ňamku a oni o tom nevěděli, že? 😀

      1. Tak to se ještě nestalo. Např. Blesan perfektně slyší na čičí 😀

        Sárinka se naštěstí ozve vždycky a dokonce i přiběhne – což je klika, protože neustále zdrhá. A dokonce velmi přesně, během 24 hodin, pochopila, že kocour je Ámos a když jsem ho zavolala, okamžitě se po něm začala ohlížet. Potvora je chytrá jak opice, ale potvora …. (angel)

        1. Jojo, u nás na čičí slyší všechny chlupaté potvory, i ty (cat) i (dog) . Ale stejně je miluji… (h)
          Moje první psová měla být pes, Pirát… vyklubala se z ní Pirátka 😀 A nejnovější přírůstek je jako jediný papírový, od chovatelů dostal jméno Allan, ale první majitelka si ho pojmenovala Apollón, a to mu už zůstalo 8) Ale jeho historka je vůbec na dlouhé povídání 😉

        2. Rputi, u nás spolehlivě všechny domácí kočeny slyší na „Kócy, pasta se podává!“. Během okamžiku stojí přede mnou na lince čtyři žádostivá individua a sápou se všechna naráz po ústí tuby s pochutinou, kteréžto ústí je jen jedno… 😀

  59. Jé, to je hezká příhoda. A hlavně s dobrým koncem. (h)

    Dva zloději se za tmy vkradou rozbitým oknem do domu. Jen tam vlezou, slyší hlas „Ježíš se na vás dívá“. Nejprve se zaleknou, zvažují úprk, ale když je dál ticho, našmátrají vypínač a rozsvítí. Na stole tam stojí klec a v ní papoušek, který opakuje: „Ježíš se na vás dívá“. Tak se ten jeden rozchechtá: „Tedy kterej blbec naučil papouška mluvit takový nesmysly“. A papoušek odpoví „Stejnej blbec, kterej pojmenoval svého rotvajlera Ježíš“. 🙂

  60. Tak toto je také velice zajímavé téma. Už sám úvodní článek je velice působivý.
    Což o to, když má jeden bezpapíráčka, je to pohoda. Horší, že si jeden přivede domů nového pejska a má problém vůbec jeho jméno přečist. Fantazie chovatelů je bezbřehá. Nic proti tomu. Někdy je ve jménu fórek, jindy je jméno šíleně dlouhé. To potom majitel nadává, když má vyplňovat celkem malou kolonklu jména na přihlášce na výstavu. Neberme chovatelům, jejich právo na pojmenování psíka. Často jsou jména výsledkem dlouhých, probděných nocí, kdy se nastávající chovatel převrací na loži a počítá dny a potom hodiny ( viz já), kdyz už…. Bojí se, jak to dopadne, protože každá fenka rodí jinak, každý porod je jiný.
    Jenom se přimlouvám za to, aby pejskové nenosili jména žijících lidí. Byla to mezi knírači v uplynulých letech móda, že v kruhu pobíhali idoly z amerických, francouzskýcj a j. filmů.
    A zrovna tak neupírám právo majitelům říkat svým pejskům pro ně nejkrásnějším jménem, které vůbec nemusí znít jako jméno v PP.

    1. Jejda, Pitrysku, u nas odpoledne v praci mi pocitac sproste sezral moji popisku dobrodruzstvi starat se o Jakeyho hezky vzhled a zapoleni o cisteni tlapek, ktery jsem prilepila pod tvuj clanek. A hlavne si nerad nechava osetrit federpus, ktery je uctyhodny. Tak zas nekdy jindy. Moc zajimavy clanek. Mas krasne naradicko a jeste hezci vysledky. (h)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN