Po naší bohatýrské zimní zápočtovce v prosinci a lednu, kdy jsme se toulali po Slovenských horách, se část našeho turistického oddílu přidala k pololetnímu pobytu Spojařů na chatě Šohajka v Javorníkách. Až k chatě nás dovezl autobus, avšak naše skupina měla na chatě pouze stravu, ohřátí a sušení, jinak ubytování jsme si začali hned stavět nedaleko na louce.
Všelijaké výtvory ve sněhu, od iglú přes polo-iglú po stany s dvojitou stříškou k lepší tepelné izolaci. Dělali jsme tak trochu vlastní výzkum, který příbytek bude nejpohodlnější a nejteplejší. Tento týden mrzlo až praštělo, a v našich příbytcích jsme moc tepla neužili. Nejlépe na tom byli ti, co spali v iglú, kde měli jak více místa, tak největší teplo.
Pak bylo na řadě polo-iglú, tedy základy a zídka ze sněhových kvádrů a střecha stanové dílce, aby na tom byli nejhůř ti, co spali ve stanech. To jsme ještě neměli horolezecké stany, ale obyčejná áčka a nad ně jsme napjali ještě jednu stříšku jako „tropiko“, Moc dobře to nefungovalo a ve stanech byla furt jinovatka ze sraženého a zmrzlého dechu a noční teploty kolem -18 stupňů Celsia.
Ještě že jsme měli dobré spacáky a vzduchové matračky podložené strožokem z chaty. Přesto spacáky začaly druhým dnem navlhat, když vlhký teplý vzduch někde uvnitř kondenzoval a pak blízko povrchu spacáku mrznul. Ale byla to celkem pohoda, protože jsme ve stanech pouze spali a jinak se buď pohybovali krajinou, nebo využívali pohostinnosti prostor v chatě, kde jsme si mohli i spacáky přes den usušit.
Normálně jsme používali i chatová sociální zařízení, ale když někoho uprostřed noci vzbudilo volání divočiny, tak se z teplého spacáku příliš nechtělo. A tak se stalo, že Grizzly, co spal ve vedlejším stanu, se tak jen ve spacáku odvalil ke vchodu a vykonal bez vylézání potřebné, Pak zase usnul spánkem spravedlivých, aby do rána na všecko zapomněl. A to se mu nevyplatilo. Na v noci vytvořené kluzačce sebou švihnul při prvním vykročení ze stanu. Také zkušenost, že ano.
Sněhové podmínky a počasí jsme měli ideální a tak jsme se každý den potulovali někde po okolí. Udělali jsme si výlet na Portáš, a když jsme zůstávali u chaty, tak jsme na sluníčku před chatou brnkali na kytary a zpívali. Prostě pohoda a idyla, žádné husarské kousky s naládovanými ruksaky. Odpočinková akce.
Z turistického oddílu tam byli: Vedoucí Zdeněk a Estela Kašparovi. Estela v chatě s několika děvčaty a pár hochy co vyměkli. Naše skupina horských vlků v čele se Zdeňkem jsme spali venku v táboře. Jmenovitě: Josef Pepíček Láznička, Petr Pitrys Kahle, Gusta Leiter, Jaroslav Grizzly Gzela, Jarda Snopek, Aleš Bednařík, Mirek Procházka, Jiří Yetti Švehla, Josef Pepek Dostál a Jan Jenis Kryštof.
Další fotky najdete zde
Jirko díky. Cítím (a myslím, že nejsem sám), že se mi vrací již téměř zapomenutá léta. Díky za vyvolání krásných vzpomínek. Pitrýs
Georgi, máš parádní vzpomínky (y)
Jiří, byli jste zdatní mladí lidé, ten duch zdatnosti ve Vás zůstal a to je dobře. Moc hezké vzpomínání. (handshake)
Probůh, v čem jsme to tenkrát chodili navlečeni, že jsme ty zimy přežili. Brrrr, pamatuji, že mi byla mockrát na horách takovááá zima v těch hadýrkách co jsme měli na sobě. 🙂 (wave)
Jirko, to jste se měli, já tenkrát trávila pololetky na Portáši a protože byly (kdo si to ještě pamatuje) uhelné prázdniny, tak celé dva týdny. Jo to bejvávalo blaze nosánkem po hlavě do závějí….
Jé Bezinko, a možná, že jste se tam s Jiřím potkali – však říkal, že si na Portáš výlet udělali. (nod)
Jenže ty uhelné prázdniny byly v ’78. 😉
Tahle cesta byla proti zimní zápočtové hotová brnkačka….. i když spaní ve stanu na sněhu nezávidím.
Inu, Inuité dobře věděli, co činí 🙂 . Škoda, že pod horami málokdy napadne dost sněhu (nebo fofrem roztaje). S iglú se dalo báječně vyblbnout. Ale spát jsem v něm tedy nezkoušela.
Georgi, veliké díky, jsou to skvělé vzpomínkové návraty (clap) . A že jste nebyli žádná mejdla, to musí být každému po zimní zápočtovce naprosto jasné.
Díky Jirkovy se nám všem, co jsme se účastnili musi zvlhnout oči. Děkuji za krásné vzpomínky, Mirek Brno
Znovu jsem si prohlédla fotky – vy jste ten, co leze z iglů? Hmmm – švarný junák (nod) !
Pane Jiří, díky za další připomenutí dobrodružných výprav. Spaní v iglú mám vyzkoušené a je to opravdu pohodlíčko (měli jsme v jedné tuhé a na sníh bohaté zimě velké, i s ohništěm), jenže se člověk zahřeje dvakrát – třikrát, postavit pořádné iglú je docela dřina. A chce to čas. To „naše“ stálo celou zimu a užilo si ho docela dost lidí, roztálo až koncem března… Představa, že v těch mrazech spím ve stanu, způsobuje, že se na mně začíná srážet jinovatka, a to sedím u PC!
Teda, opravdu jste byli yettiové! A tobě to zůstalo (aspoň ve jménu)
🙂 (y) (hug) (f)
Jo a jedno O.T. Víte, že velmi nemám ráda hoaxy (prosby o nějakou fiktivní pomoc po internetu, většinou rozesílání další pošty). Domnívám se ale, že tohle hoax není a že je to dobrý nápad.
http://www.stream.cz/video/529833-rozdame-milion
Ověřila jsem si na internetu, že herec Albert Čuba existuje, tak snad to podvod není.
Ovšem obávám se, že nejrychleji dosáhne milionu shlédnutí nějaké hambaté videíčko… 🙁
Milý Jiří – již se nedivím tvé přezdívce Yetti (chuckle) ! Prý mínus osmnáct a POHODA! I když – z tvých fotek pohoda opravdu čiší. Byli jste tak krásní … (clap)
Když bylo jinochům 20 let, tak tak krásní byli… Ale měla bys je vidět dnes, když jim je o 50 víc, to by ses lekla!!
No, mám pocit, že mě by představa spaní ve sněhu nenaplnila ani tak dobrodružným duchem, jako rýmou nebo něčím horším. Jsem holt měkota 🙂
Jiro,, tvoje povídání si budu muset přečíst později, teď už jsem na to moc unavená a patřičně bych si nevychutnala o čem píšeš. Ale prohlédla jsem si v rychlosti alespoň album – a jako vždy, krutě závidím tu spoustu krásných fotek „na mládí a léta dávno minulá“. Moje fotky z těhle doby by nenaplnily ani jedno slabé album. A jistě jsou za ně dodatečně vděční i všichni tvoji kamarádi.
No vidíš, jak jsem unavená, dokonce i jméno ti zpackám – takže Jirko a ne Jiro.