Loni zemřel muž, s kterým jsme spolu trávili uplynulých deset let našeho života, ale letos poprvé jsem mu v rámci dušičkového tour de hrob byla rozsvítit svíčku.
On byl velmi kočičí člověk, nejenom že tak vypadal, jako černý kocour se světlýma očima a lehkým krokem, ale zřejmě měl pro kočky obecně jakési mocné kouzlo. Cizí kočky ho oddaně a okamžitě následovaly, kočky našich známých se mu vrhaly radostně do náručí, omotávaly kolem krku a objímaly nohy, a naše ho nekriticky zbožňovaly. Zkrátka měl rád kočky a kočky měly rády jeho.
A tak jsem zapálila tu svíčku, postála, povzpomínala, byl takový krásný podzimní den, klid a mír, vše spočívalo v pokoji za dohledu dopoledního nízkého sluníčka, a když jsem odcházela, po pár krocích jsem se bůhví proč ještě ohlédla.
Na hrobu vedle svíčky seděl obrovskej černej kocour a svítil na mě zelenejma očima. S takovým tím výrazem – „no, pro jistotu jsem si to přišel zkontrolovat“. Chvíli jsem rozvažovala, že se vrátím a pohladím ho. Ale pak jsem si to rozmyslela, nebyla jsem si jista, že se mi nerozplyne pod rukama. Seděl tam ještě, když jsem vycházela ze vrat.
Pro Pů.
Já si fakt nemyslím, že by se převtělil do kocoura. I když si byli tak podobní. 😀 A souhlasím, že prolínání světů může být děsivé, souhlasím i s tím, že člověk někdy vidí, co vidět chce, jenže ten kocour tam prostě seděl a souvislosti byly tentokrát velmi nasnadě. A jsem ráda, že jsem se s vámi mohla o tuto, třeba náhodu, podělit a že ne všichni mě považujete za úplnýho mimoně. (h)
Jůů Abyt – proč mimoň?! To byl přece moc hezký příběh – notabene kocour ke kocouřímu člověku tak nějak patří … a ty jsi mohla být šťastná, že tam tvůj muž nezůstal sám. Doufám, že ho kocour navštěvuje i nadále.
No a já si třebas nemyslím, že prolínání různých světů musí být NUTNĚ špatné a děsivé – zvláštní, to určitě!
Jsme lidé různí, Ygo, a skeptiků je většina.
Ale ani nevíš, jak jsem ráda, že tam ten kocour chodí. I když ty to asi víš. 😉
mila abyt, cely den jsem na tvuj clanek myslela. Sama nekdy jsem uz nekolikrat jakesi prostoupeni svetu zazila a svym zpusobem mne to vetsinou uklidnuje. Co mne neuklidnuje je, ze nekdy vidim budoucnost – treba jenom prkotiny, ale vim naprosto presne, ze se neco stane….
Milá HanoW, ať to bylo co to bylo, mě to taky uklidnilo (A jak se mi to rýmuje.) A ohledně průhledů do budoucnosti, to mi postihuje taky a nesmírně mi to komplikuje život, až jsem si říkala, že to budu muset někde odborně zkonzultovat neb si někdy připadám jak blázen.
Prvy raz som citala tento prispevok hned po polnoci a zalomcoval mnou.Dnes cely den sa k nemu vraciam a premyslam.Je nieco medzi nebom a zemou,co sa raz dozvieme-asi tam na vecnosti.Viete v profesii som opakovane resuscitovala,raz uspesne raz neuspesne…tak ako siel zivot.Len raz som sa stretla s pacientom,ktory po uspesnej resuscitacii nemal priznaky edemu mozgu,prebral sa promptne k plnemu vedomiu,plakal a stale opakoval:kde som to bol,kde…Nikdy nam nepovedal co prezil,co videl.Citila som nejaku bazen/az strach/z toho,ze som zasiahla do ustaleneho řádu,do osudu.Neviem to vysvetlit lepsie,ale roky som ho potom stretavala a nenasla som odvahu si s nim o tomto zazitku pohovorit.
Milá Verenko (inlove) , možná jsi zasáhla, ale já jsem přesvědčená, že pokud se ti to povedlo, tak se to stát mělo (h)
Ahoj Abyt, vzpomněla jsem si na Tebe (h) , dík za hezký dušičkový čtení
Díky za dušičkový zastavení. Včetně vzpomínky na všecky, co už tu nejsou (u)
Milá abyt, i mě by se takové setkání líbilo (inlove) , ale nějak se mi tyto jevy vyhýbají. Znám jen zvířata hledící na neviditelné či odmítající překročit neviditelnou hranici (někde v poli, např.) Jinak je to právě tři roky, co umřela mamina a mě zbyly jen vzpomínky a sny… (h)
Dede (h) (hug)
Ach Dede, to už je 3 roky? (rose2) (hug)
Dede! (hug) (h) (hug) …. nedávno jsem prohlížela nějaké staré diskuse a narazila jsem na Evam (rose2) … internet je zvláštní fenomén, její stopa tu zůstává a Evam k nám stále mluví, stále stejně mile a moudře. (h)
Dede (h) (h) (h)
Abyt, ať už je to jak chce, černý kocour v zapadajícím slunci , na hřbitově,je pozoruhodný prožitek. Kdybych chtěla na tomto místě odpočinku rozjímat, není vhodnější chvíle. (h) (cat) (wave)
Děkuji všem za palcodržnu, výsledek se dozvím za týden.
Takze v palcodrzeni pokracuju. (y)
Taky taky taky! 🙂 (y) (h)
Taky ! (rose1) (y)
(y) (y)
Já držela pěsti tak, že jsem ani nebyla schopná pracovat. 😉 Ba ne, samozřejmě, že kecám, ale myslela jsem na Tebe fest. No a teď nezbývá než držet pěsti do příštího týdne, určitě to vyjde, neboj, zasloužíš si to.
Moji milí, opravdu vám všem moc děkuju! A abyste věděli, k čemu všemu jsou naše zvířetnické aktivity dobré – v pohovoru jsem snad zabodovala tím, že jsem vymyslela a realizovala systém zvířetnické aukce 🙂
Myslela jsem na Tebe usilovně, tak snad to k něčemu bylo, jako ty naše Zvířetnické akce, které tak skvěle připravuješ! I nadále (y) (h)
Zas 11, dneska u každého mého příspěvku 11! Mám si něco přát?
Dnes je to tu celé zatrolené, roztruchlené, romantické, tížící, odlehčující, zatěžující, nepoznatelné, naznačené, vábivé.
Od rána jsem utrápeně sledovala zdejší smutné zprávy a co chvíli hledala, jak je pražskému gorilímu tátovi Richardovi, který oslavy narozenin problinkává, až…
… až jsem skončila na „rodném“ hřbitově, kde jsem porovnala nánosy dušičkových vzpomínek všech příbuzných, co se zastavili, blikla svíčkami, u ségry prodrbala všetečného hemživého psíka mopsíka od stočené vrtulky k uším a od utlemeného chechtáčku přes celý pupík, a když jsem před chvílí dorazila domů, ještě v botách a plášti jsem rozrazila dveře do pokoje, za nimiž čekal můj regiment, a v duchu si tak ňák říkala: „Jste tu všecky, holky moje? Zdravý, celý, případně jen zdravě naštvaný, kde je páánička a kde masóó? Uff! JO. Všechno v pohodě – tak se jen svlíknu a hned nanadáme do misek, ju? To máme dneska úterní štěstí, že jsme všechny přijatelné zdravé a spolu…“
(h)
P.S.: OT
Richard měl dnes devatenáct. Na gorilu je v nejkrásnějším mladě mužném věku. 😉
http://dana999.rajce.idnes.cz/Video_-_aranzovani_dobrot/#VideoJoiner101109155421.jpg
(h) (h) (h) (h)
Tak ráda Tě tu vidím. (f)
Mamka Pusa si s dcerkou dnes (po důkladném napucání pupíků kuřetem) ustlaly na šupletníku hned vedle mne: na hranolu tak báj vočko padesát na padesát – klasický šupletník Universal, typ mladá manželství, typ r. 1975-1985 – chachá!!
– Ehm. Znova. Pusinka s Babetkou si nastlaly na skříňce a na dece, kde na ně svítí lampička. Malé solárko. Jsou stočené jak dvě hlemýždice, obě po stejném směru, oběma z toho točení stejně vyčnívá hlavička. (Před hodinou ještě byly točené v protisměru, zvláštní.)
Bětulka spí v mý posteli. Je uražená. Jela jsem na rodný hrob a co? A nepřivezla jsem tyčinku. Bětulka již čtvrtý den neměla tyčinku a tak je svět plný křivd. (rofl)
Lásková! (h) (y) 🙂
A Tebe taky miluju, Vavíku, a zbytek vyprávění Ti dopoví Rozárka.
Jak my k Vy, tak Vy k my.
Ten samej bordel a nezdoby a ty samé konce světů, co Tobě provádí Rozárka korzárka, mně provádí Babetka zlobetka – neboj, nejsi v tom sama.
To a samý rozsypaný, rozedraný, rozebraný, roztahaný, roztrhaný, roztahaný, rozepnutý, rozedmutý, rozbádaný, rozvoraný, rozdrásaný, rozžvejkaný, rozervaný – roz… roz… roz…
ROZROZÁRKOVANÝ (f)
Lásková – s tím roz … roz … rozdrbaným – v poslední době spíme na cárech prostěradel – Zikmund se rozhodl, že prostěradla nejsou již IN a je nutno je zničit. Bohužel, tuto myšlenku s ním doma nikdo nesdílí – především Jenda je dost rozezlen (envy) , když každý večer registruje novou díru (think) .
YGO, já se Ti upřímně přiznám, že když koťata začala lítat, tak jsem propadala depkám obden. Do té doby jsem měla jen překlidnou Bětulku a později tak nemocnou Pusu, že ta nedělala nic.
První koťaty potrhané záclony, zničené květiny a rozbité drahé květináče jsem oplakala. Čék na to rok šetří a mrcha mihne levou zadní a je to v kybli.
Rok (nejmíň) potřebuje asi člověk, aby si ujasnil, co je hlavní: krásný květináč v koutě, kde jej nikdo než já neocení – nebo šťastná, byť přemrštěně zlobivá kočka?
I na tuto otázku mi odpověděl dnešek, volání po Bubu, vzpomínky od abyt. Dnes, a měsíce zpět, bych už nad drahým rozbitým květináčem neplakala. Prostě bych si ho nekoupila. Je mi srdečně jedno, nakolik mám dokonalý byt, když vím, že až půjdu spát, Bětuška bude už stát na polštáři a bude se mnou celou noc; k páté ranní ji vystřídá Pusa, to už mi Babeta bude okusovat palce a to už vstáváme…
Takhle hezkej květináč mi nikdo nevyrobí.
Lásková, tebe by si ty tvoje kočky měly pozlatit (inlove) A tvoje „roz“ tiráda nemá chybu (rofl)
Vždyť Vuvuzelku Ty miluješ taky tak.
Obě jsme skončily v područí. Chňa, chňo, no není úniku… MAJ´ NÁS! Máme, co chceme. 🙂
Hihi, Lásková (h) , to je naprosto přesné a geniální. Ano, je to u nás všechno ROZROZÁRKOVANÝ! (nod) (cat)
Co se týče portrétu slečny Rozálie, tak už mám nadpis … a asi čtyři celé věty …. nebo taknějak, a taky hodně fotek, co jsou dílem v pécé, dílem ve foťáku, a až bude chvilka, tak je hodím na rajský, jojo. (nod)
Na Rozárku děsně těším, a ať mi všichni kosourci odpustějí – tajně ji totiž miluju. (makeup)
No já nevím, milá Abyt, ale myslím si, že to byl sám- osobně- Váš přítel. Možná chtěl, abyste se zdržela déle, proto ten pohled.
Jsem přesvědčená, že kočky mají jakýsi další smysl, vnímají to, o čem my nenáme ani tušení.
Sama jsem zažila podobné chvíle, kdy se kočka chovala, jako by byl přítomen někdo další, ale nikde nic pro mne viditelného nebylo. A přiznávám, že mi někdy bylo docela úzko.
To umějí i mnohá jiná zvířata (psi docela výrazně) a je to leckdy strašidelný pohled. Nicméně s tím převtělením do zvířete…no, to asi fakt ne. A k článku….člověk má silné tendence si v určitém psychickém rozpoložení některé věci/jevy vykládat tak aby to vyhovovalo právě tomu jeho rozpoložení, jenže úplně špatně. S čímž ovšem v dané chvíli není schopen bojovat, ba si to někdy i jen uvědomit a vzniká začarovaný kruh ve kterém je uvězněná snící mysl.
Když Daník a Mia s Čitou upřeně hledí do tmy na pokojové schodiště do jednoho místa a ostražitě poslouchají tmu, taky nevím co si mám o tom myslet. Jedno zvíře, no dobře ale tři ? Asi je v tom dalším rozměru ještě něco. Přeji všem bytostem ať jsou šťastné. 🙂 (wave)
Upřená pozornost do prázdné místnosti, prázdného kouta, ke dveřím za nimiž nikdo a nic není, sledování neviditelného pohybujícího se objektu, atd atd. Znám, sbíral jsem příhodičky tohoto typu.
Dneska v noci se mi zdálo o dvou psech, a oba byli moje psice. Doteď tomu snu nerozumím, jenom z něj mám takovej duchařskej pocit. Jestli mi trochu rozumíte. Blbě se to vykládá, vyslovený to vypadá tak nějak placatě.
Po probuzení, v tý divný nejistý chvilce, kdy člověk je a není vzhůru, mě napadlo, že s tím má něco společnýho moje bývalá psice. Že se nějak vrátila.
Ve chvíli mezi spánkem a bděním (bývá kratičká) je mysl nejzranitelnější a nejpřístupnější těmto vlivům. Mimochodem…nevím si rady s tím oč jste mně žádala. Zbouralo to i známého architekta. ;(
To nevadí. Nechám si o tom zdát a budu to zkoušet dokola a dokola, až to jednou uvidím a bude to úplně správně. 🙂
Prosím pěkně, radši mi nevykat… já být nějak zvyklá na ty, tady na (bug) (nenašla pavučinu, dala pavouka)
ioannino, vím přesně, co máš na mysli…častý výskyt v naší kočičí domácnosti / ony to kočičky nechávají přes sebe hezky procházet a my , lidská část smečky to pak jen vnímáme – a někdy rozumíme a někdy ne…občas se hledá celý den výkladový slovník “ co se mi to zdálo? proč?“ a kočka chodí okolo a moudře se dívá. btw: pěkňoučký nick… usuzuji správně , že se pro něj sáhlo do daleké Transylvanie?
Ne, prosím. Do latiny. (blush) Dekompozicí jednoho slova původem z hebrejštiny a přejímaného a měněného ve východní tradici přes řečtinu až k ruštině, a napodobením tohoto vývoje v západní tradici (hebrejština – řečtina – latina). Takže je to vlastně takovej hodně složitej kalk.
(É-é-é… honem mě někdo zaražte, než začnu žvanit ještě nesrozumitelněji. 😀 )
Transylvánie tě napadla jak?
Vím o městě tohoto jména v Řecku, ale i to jsem zjistila zpětně…
vůůůbec tě nebudu zarážet, jen to dopověz :-)chceme to vědět celé 🙂 jak Transylvania? to proto, že mi připadalo blízké jménům, která znovu ožívají v knížkách naší vzácné přítelkyně Jenny Nowak ( resp. v její sérii o J.M. Vladu Draculovi) 😉
Aha. 🙂 Ne, upírská inspirace to fakt nebyla, ti mi nejsou tak blízcí, aby mě to napadlo. 🙂
Podobnost je možná snad kvůli vlivu Byzance, napadá mě. 🙂
Původní zdroj bylo slovo Jochánán. Kdybych výsledek polatinštěla včetně významu, bylo by to misericordiana, ale to by zas mělo trochu divný konotace (a taky je to moc dlouhý a má to jinej zvuk, než by se mi líbilo a tak) . Mohla bych ho i pořečtit, ale to bych se zase vzdala toho přesunu na západ…
Tady je totiž někdo cvok do etymologií, mimo jiný. 😛 (blush)
Milá Baty, díky za krásný dušičkový článek! Taky mám jednu skorodušičkovou historku, i když ne kočičí: Když před dvěma roky umřela moje máma, byla jsem u Pohřební služby vyřizovat všechny ty smutné věci okolo. Naštěstí tam byla velmi příjemná paní, takže jsem to celkem zvládala. Seděla jsem u okna a najednou jsem si všimla pěnkavy, která ťukala na sklo a snažila se vniknout dovnitř. Dovolila jsem se, jestli můžu otevřít a čekaly jsme, co bude. Pěnkaváček popošel kousek dovnitř, usadil se tak metr ode mě a ze zájmem pozoroval. Když bylo vše potřebné vyřízeno, cosi nám řekl a odletěl ven…. Asi taky kontrola odkudsi z daleka (h)
„Ale to néso já, to beli dědóšek…“ slovy skokana v posledním jednání Lišky Bystroušky se musím bohužel přiznat, že za ten krásný článek nemůžu já, ale moje drahá přesmyčka abyt, byť by se mi moooc líbilo, umět něco tak krásně napsat. Jo, a v Krpoli správcují na hřbitově kočky už po léta a léta, jsou chování vznešeného a s návštěvníky jednají přísně, najmě, když si dovolí přijít bez vstupného (mlsného).
Se mi nějak popletly písmenka, no… (chuckle) A to je teprve úterý! (bat)
Kocouři se jen tak neztrácejí….. Zvlášť takoví…. (h)
Abyt, jsou věci mezi nebem a zemí a mezi lidmi a zvířaty a mezi tímto i nám zatím ještě neznámým světem. Jsou věci, na které běžné komunikační schopnosti prostě a jednoduše nestačí. Ten kocour nepřišel hrob tvého drahého zkontrolovat jen tak náhodně. To je jednou jisté. On na tebe přišel dohlédnout a kdoví, co si tam oni dva spolu vykládají, když u toho nejsi. (h) Stejně tak jako Bóža od Leny – aewyn určitě nechodila náhodně na dědův hrob. A asi i naše Micinka, která odešla za tátou jen deset dní poté, co jsme se s ním s veškerou úctou rozloučili. Doufám, že mu tam někde leží na klíně a nechá se od něho hlasit, jak to s oblibou dělávala.
Zvířata toho o těch jiných světech vědí nepochybně víc než my. A co si tam vykládají, když tam nejsem? Hm, Apino, ten kocour vypadal děsně přísně 🙂 , ani to nechci vědět… 😀
Abyt (h)
Jj, někdy vůně, jindy letmý obraz nebo živý sen nad ránem… Světy se prolínají, nejen o Dušičkách.
Xerxová má pravdu, milá Abyt. Mohla bys psát častěji. Taky tě čtu moc ráda. A tour de hrob? Musí zvednout koutky, i kdyby člověk nechtěl. Dík (inlove) .
Mám ty hroby dost různě fšude. A tak když chci „dát řeč“, fakt se dost nalítám. 😀
P.S. Příště vyrobím už něco veselejšího. 😉
Abyt, hladím Tě po ruce za ten článek. Já se taky dost nalítám, já musím obsloužit tři hřbitovy. A máte holky pravdu, že s někým živým se potkáš za celý rok jen na hřbitově.
Ano, Louk – světy se prolínají, mám podobnou zkušenost, podobný pocit. Věřím, že mezi nebem a zemí je něco víc než jen lustr 🙂 , přestože by mě asi mnozí označili za neznaboha. Když nad tím tak přemýšlím, budu asi pohan. Straší ve mně Kelt. Proč ne?
Takže díky, Abyt (h) za to blízké setkání kocouřího druhu.
(wave) Ono by se ve zdejších vodách asi našlo víc zakuklených pohanů. A při tvém povolání s blizoučkým kontaktem a láskou ke krajině a všem živlům, kdo by se ti divil? (inlove)
Mně přijdou řečtí, germánští, keltští, slovanští atd. bohové stejní jako kristovství, buddhovství, tao nebo úcta k Manitouovi. Myslím, že se lidé všech dob snažili popsat tu samou sílu, jež nás přesahuje. (Pravověrní všech vyznání by mě za tento přístup ztloukli rukou společnou a nerozdílnou (wasntme) ).
Ale Louk, určitě néé! Ti opravdu pravověrní bývají tolerantní.
Máš samozřejmě pravdu 😉 . Hned když jsem odklikla mi došla špatná formulace. Správně mělo být fanatici.
Tě mlátit nebudu, Louková (wave) . A k tomu si to budu myslet po svým – že Boží láska k člověku se projevuje i těmito drobnými, veskrze reálnými, naprosto hmotnými gesty v přirozeném řádu věcí a přírody, která dovedou přinést radost, zamyšlení, povznesení, útěchu… A vnitřnímu propojení s těmi, kdo nás předešli, se v alexandrijsko-nicejském krédu říká „svatých obcování“, v moderní české verzi „společenství svatých“. Malovaných svatozáří netřeba.
Radost, zamyšlení, povznesení, útěchu …, ano baty (h) .
Prosím, sem bych se ráda přidružila, tady jsou milí lidé stejné konfese. (nod) (h) (nod)
toto ráda podepíšu! (h)
No právě, Louk – ona to není náhoda, že je mezi přírodovědci docela dost lidí upřímně věřících (přednášela jsem před časem i dvěma dominikánům 🙂 ) a taky dost těch „přírodních pohanů“. Když tak člověk prchá před bouřkou z hřebene Javorníků, drápe se z bažiny nebo brodí v řece, nějak se mu ty živly samy dostanou pod kůži…
terra-san, díky ! Keltové s půlkou kočičí krve… do této rodiny se s radostí hlásím (cat) (h) (f)
A naše smečka tě s radostí vítá 🙂 Ale to už stejně víš… víte… vědí… (h)
děkujeme 🙂 (f) (music)
milá Abyt, to je velmi tajemné (h) (h) (h) (h) (h) (h)
tu myšlenki, že světy se prolnou, jsem ještě neslyšela – budu o ní muset přemýšlet
samozřejmě myšlenku (blush)
Raději ať se neprolínají. Ono to někdy může být…nu…nepříjemné.
No to jo. Bydleli jsme v domě postaveným nad zatopenou nacistickou podzemní továrnou. Nikomu tam nebylo dobře, ten dům z lidí jako by vytahoval na povrch to nejhorší, lidi tam byli i hodně nemocní a dost umírali.
Ale pak jsme si ho jednou usmířili. Zatopily se mu sklepy (3 patra sklepů! a pod nima teprve ta továrna!) a celej dům se jako jeden muž nastěhoval do sklepů a jal se vyklízet metr bahna. Ten dům z toho měl fyzickou radost. A od té doby byl přátelštější.
Jo, podle pozemkových knih neexistuje. Prostě není zapsanej. Nikde. Prostě je tam oficiálně louka. Uprostřed bloku ve městě.
Ale většinou se s mrtvejma dá domluvit. Dají se nějak usmířit. (Někdy i když živí zrovna nevědí, že dělají právě to, jako s tím domem.) Pak mají klid obě strany.
To je ještě ta lepší varianta. Byl jsem u pár příhod při nichž tuhla krev v žilách i otrlým skeptikům.
Abyt, vypadá to, že máš jistotu, že něco … co dokud dýcháme a přemýšlíme, nejsme schopní pojmenovat, ale co TAM prostě JE. Kocour sedí na tom jediným kousku země, který pro Tebe má soukromý až intimní význam a dívá se Ti na záda jak odcházíš a sluníčko mu palí do kožíšku. Bóža byla kočka – mourovatá, která žila na statku mé babičky …a žila tam celých 17 let. Vyvedla fůry koťat (tenkrát se na vsi fakt nehledělo na nějaké kastrace) a vždycky byla koťata rychle rozebrána. Jak dokázala mezi tolika jedy na krysy – na statku spíše na potkany – vydržet tak dlouho dnes nechápu. Nejspíš měla dost normálního jídla a tak ty běhací zviřátka jen zakousla, pohrála a nejspíš nosila na nějaký „hřbitov“. Když děda se kterým ráda sedávala pod hruškou , zavřel oči navždycky chodila na jeho hrob. Byl to „děsný „pohled. Žulová- tmavá, vyleštěná deska na krásným teplým místě s dědovou fotkou a na ní natáhlá Bóža. Chodila tam dlouho, dokonce tak dlouho, že jí tam babička preventivně, když s dědou šla „dát řeč“ nosila malý pytlíkový mlíko a misku. Nejsi v tom Abyt sama… (wave)
Leny, úplně to vidím, tu „pohodu“ na žulové desce a s mlíčkem v mističce. 🙂
Jen tak trochu OT: Pořád ještě o tom nemohu s nikým mluvit, ale pod tímhle dojemným vyprávěním se mohu se Zvířetníky podělit o čerstvou velkou bolest naší smečky…. právě na Dušičky nám odešla za Duhový most naše Boninka, která vám tu nedávno o sobě povídala. Šlo o totální selhání ledvin, zřejmě jako důsledek několikaleté medikace (brala prášky na srdíčko, játra, tlak….), ale až do posledních dnů (stav se začal horšit na náš státní svátek 28. října) nám stále „šéfovala“ a jsem moc ráda, že jsem s ní ty poslední dny a chvíle mohla být, i když to moc bolí a bolet bude….
hladím po tlapce 🙁 🙁 🙁 🙁 (h) (h) (h) (h) (h)
;( (dog) (rose2) a tebe (hug)
Laďko, to je mi moc líto. Foukám na bolavou duši (u) . Boninko, pozdravuj za Duhou a hezky to tam zatím ošéfuj…
(h) (hug)
Laděnko milá, to abys zase začla jezdit trolejbusem, abyste se holky neminuly… Zase bude dobře. (h)
Rozumím… (h) (hug) (h)
Laďko – odešla šéfovat za Duhu. Posílám pohlazení zbytku smečky (h) (h)
Laďko to je smutná zpráva. Prožila s Vámi ale spoustu krásných let a dělala Vám radost, zůstane v srdíčku uložená navždy. (h) ;(
Laďko (h) (h) (h) BOninka měla s vámi krásný život a jistě vám byla celou dobu vděčná, že jste se jí ujali a postarali se o ni, když jí bylo tenkrát na počátku vaší společné cesty ouvej. Tohle je těžké, když s námi naše zvířátka nemohou být tak dlouho, jak bychom si přáli.
(h)
Tolik smutných odchodů najednou! Milá Laďko, hladím tlapku. Bonince už je dobře a ty se už rozhlížej, koho ti na její místo přidělí CD – nemá ráda nevytíženost. (h)
Ladko, pod povídáním Stále čekáme… jsem se zmínila našem kocourovi, kterého jsme včera poslali za Duhový most. Také akutní selhání ledvin. A takové, že večer slečna vet volala jestli bysme nemohli přijet hned, že ho nechce nechat čekat na dnešek. Tak jsme zapřáhli auto, dojeli, pohladili, pobrečeli a byl konec jednoho nalezeného zrzounka.
Takže hladím tlapku za Boninku.
Milá Laďko (inlove) , to je dnes další smutná zpráva! ;( Objímám Tě – a myslím na Bonynku, kterou za Duhovým mostem nic nebolí a která tam tlapkou spravedlivou šéfuje možná i mou Píďulku. (h)
Milá Laďko, moc na tebe myslím – tohle hned tak nepřebolí 🙁 Ale časem bude to vzpomínání mnohem hezčí (h)
krásně napsáno… prý na Dušičky pozor dejte, do mechu v lese si nelehejte… světy se prolnou na Dušičky – má pravdu Dan Landa.. a pro ty, kteří jsou svázáni srdcem i duší, se prolínají zlehka stále, nejen jednu noc v osamělém říjnu…díky, Abyt (h) (f)
Taky si myslím, ale možná že zrovna Dušičky, Velký pátek a sv. Jan Křtitel, jsou ty brány průchozejší nebo jak bych to řekla.
tak jest…v ty dny se dveře otevírají na víc než jen letmou škvírku a lze hladce procházet sem a tam…po zbytek roku zůstává tušení stínu. dechu na skle, jemného mihnutí ve stmívání… anebo přijde kočka. nikdo neví, odkud se vzala a proč ví, kam má jít, ale ví o tobě víc, než ty sama.
(h) (rose1) (h)
Ako to všetko je, sa nedozvieme, alebo že by raz áno?
Ináč všetkých zdravím po ráne. Slniečko vyliezlo a tak sa na susednom pozemku ozýva čulý stavebný ruch. (*)
Děkuju za krásné a smutně laděné zamyšlení (rose1)
Dovolte, prosím, abych se připojil. (rose1)
Abyt – to je úžasná příhoda. Někdy člověk zažije věci … doba Dušiček je natolik tajemná, že si o něco takového říká.
Mám ráda hřbitovy – tedy ne že bych byla tak morbidní, ale já tam nevidím ty mrtvé, ale spíš ty živé, kteří na své blízké vzpomínají (nebo nevzpomínají – i takové jsem viděla … a byl to velice smutný pohled). A letošní Dušičky byly překrásné – na vrbeckém kerchově bylo letos přeplněno – lidé se potkávali, zdravili a objímali – vždyť kolikrát se neviděli celý rok. Jo – mám to ráda.
Ehmm – tour de hrob je úžasný termit (nod)
Taky mám ráda hřbitovy a taky nejsem morbidní 🙂 ,už jen číst si nápisy je někdy úplná detektivka. A třeba pražské Olšany, bydlím hned vedle, jsou jedinou oásou klidu a zeleně široko daleko. A taky je to příhodná zkratka z Vinohrad na Žižkov, plná neuvěřitelně oprsklých černých veverek. 😀
Bohužel téměř jen černých, tam, kde jsem chodívala s kočárkem a hopsaly rezavé s nádhernými ocásky
Taky mám ráda hřbitovy a taky nejsem morbidní.
Čtu nápisy a za každým je příběh člověka, někdy krátký a jindy zas požehnaně dlouhý. Na naší vycházkové trase je hřbitůvek a tam sem našla u zdi hrobeček Jarmilky. Narodila se v roce 1935 a zemřela v roce 1945. Skoro celý svůj krátký život prožila ve válce. Vždy když jdeme kolem tak jí pozdravím. (rose1)
No je pravda, ze Parukarka moc oazou klidu neni 🙂
Ja si vetsinou jenom vylezu na Vitkov … je to sice spis korzo nez oaza, ale mam to bliz.
Louk, Ty jsi opravdu moje blízká duše. Já na hřbitov chodím v kteroukoliv dobu denní i večerní, u nás se hřbitov zamykat nemusí, prostě kdy mi to vyjde a je tam tak velebné ticho a klid – říkám si, že mrtví ti mi neublíží, to spíš živí. Letos se mi stalo, že jsem tam zapomněla při úklidu nové rukavice a měla jsem je tam složené vedle hrobu, nikdo je nevzal. A o Dušičkách tam je plno květin a světýlek, že to zdáli vypadá jako obydlené městečko. Promiňte mi, jestli vám to přijde ujeté, nechodím tam z plezíru ale třeba v létě skoro za tmy zalívat a pod.
Chodím na ně ráda, člověk se tam dozví z náhrobků víc, než procházkou po městě nebo vesnici…je tam „klid“…nikdo nikam nespěchá…pro mne je tam tak zvláštně krásně…možní je to divné,ale já tam načerpám mnoho energie…
Milá Marsko, asi jsi spíš myslela na Abyt a Ygu, ale mám to taky tak (h) . Tichá, pokojná místa vybízející k zklidnění a zamyšlení. Kamkoli přijedu, vždy ráda prohlédnu místní hřbitůvek. A varský hřbitov, kde vedle sebe leží Češi, Němci, Italové, Rusové, Američané atd.atd. má velmi silnou atmosféru.
Ano, máš opět pravdu, spletla jsem se a bylo to na Ygu. Mám blbej prohlížeč a ujede mi vždycky kraj, teprve když jsem to odeslala, tak jsem to zjistila a nedalo se to opravit.
Blízké setkání kocouřího druhu… moc zajímavé… (h) To jsou ty chvíle, kdy si říkám, že je něco mezi nebem a zemí… (*)
Milá Abyt (inlove) , říká se, že o Dušičkách se mohou prolnout světy. Někdo má z toho strach, ale asi není čeho se bát, když jsou lidé dobří. A Ty zažila jsi úžasné setkání setkání. (h)
Přeju všem krásný den. (h)
Myslím Vave, že ty světy se prolínají mnohem častěji. Jen si toho mockrát nevšimneme.
Určitě se prolínají častěji, milá Abyt (inlove) , ale jak už tady bylo napsáno v komentářích, jsou dny, kdy je to mnohem snadnější, brány se otevírají.
Myslela jsem na Tvůj příběh přes den. Ten černý kocour, to byl zcela nepochybně vyslanec a předával Ti vzkaz. (h)
Hezký den všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
(u) Kontrola musí být… 😉 (u)
měla bys začít zase častěji psát. Článečky „made in Abyt“ čtu moc ráda (wave)
Jojo, důvěřuj ale prověřuj! 🙂
A děkuju.
Milá Abyt, to je krásné povídání s mystickým nádechem. Okamžitě mi to připomnělo krásný starší film „ To Dance With The White Dog”, kde hlavní role hrají Jessica Tandy (nejznámější z filmu Driving Miss Daisy) a Hume Cronyn (také v životě byli manželský pár a tohle byl jejich poslední společný film). A jak napovídá název filmu – hraje tam „bílý pes“ – stejně tajemně, jako tenhle černý kocour. Kdo nezná, doporučuji.
A nevěděla jsem, že jsi takhle nedávno ovdověla, to je mi moc líto (u) .
My jsme na cestě domů, zase přespáváme v Louisianě, tentokrát v městečku Lake Charles. Zítra už ale budeme hajat v naší posteli, obložení Dixie a Smoky. Těším se na ně.
Díky za tip, Maričko, určitě si to někde najdu. A představ si, že já jsem vdova už podruhý.