Jednoho předletního večera jsme s kolegyní Luckou sbalily kočkoodchytové propriety a vydaly se řešit kotěcí kalamitu, která se pomalu ale jistě vzmáhala na maličké zahrádce u stejně maličkého domku v Hostivaři. Majitelka požádala o pomoc, protože se jí na zahradě před pár lety začaly množit kočky a tohoto jara přibylo k 5 dospělým kočkám dalších 11 koťat.
Několik malých a šíleně vychrtlých koťátek jsme si všimly hned po příchodu – tetelila se na nízké stříšce sklepa, kam jsem pro ně nakonec i přes své rozměry a obavy, zda stříška vydrží 🙂 , vylezla. Čtyři odchycená koťátka byla v žalostném stavu – hubená, plná klíšťat a se zalepenýma očima. Okamžitě jsme je i přes pokročilou denní hodinu vzaly k ochotnému veterináři, který naordinoval léčbu. Bohužel všechna tato koťátka do několika dnů zemřela – pitva a testy ukázaly vážné nemoci, s nimiž nebylo slabým kotěcím tělíčkům možno bojovat 🙁
V tuto chvíli jsme už i díky rozhovoru s majitelkou pozemku věděly, že tamní koťata mají velmi vysokou úmrtnost – kočičí nemoci si každoročně vybíraly vysokou daň. Bylo nutno urychleně odchytit zbytek koťat, což se s pomocí majitelů zahrady nakonec podařilo, stejně jako kastrace několika dospělých koček a kocoura.
Nakonec bylo do depozit rozmístěno 7 koťat, která se naštěstí ukázala silnější než první čtveřice a díky okamžité léčbě a péči přežila.
Tři sourozence – Ashitaku, Aiko a Amaterasu se podařilo umístit ještě v létě, jejich 4 bratranci a sestřenice však zatím to štěstí neměli a stále čekají na nový domov.
I přes to, že koťátka byla první týdny a měsíce života vychovávána zcela plachými matkami, se v depozitech aklimatizovala a ráda si přivykla na lidskou péči. Občas jsou lekavá a někdy se jejich krásné velké žluté oči – klenot všech koček z Hostivaře – dívají nejistě, ale když si zvyknou na svého člověka a začnou mu důvěřovat, odmění ho spokojeným předením při hlazení a mazlení.
Pětiměsíční bratříčci Fabián a Florián vás očekávají v kladenském depozitu, stejně staré kočičky Judynku a Kvíčenku můžete navštívit v Praze. Koťátka, která si přes velkou nepřízeň osudu vybojovala svůj život, pořád čekají na nový, stálý domov s milujícími páníčky. Mohli byste jim ho poskytnout třeba vy?
Darja Č.
tel: 737 752 969, 604 444 241
e-mail: darja.cablova@post.cz
zaslala LucYnka
bohužel nijak nemůžu pomoci ;( , ale Fabiánek je úúúúúúúžasnej (h) (h) (h) (h) (h)
Obávám se, že každý kdo je na Zvířetníku má už dávno STOPstav (někteří i NADstav)…
U mě vede Judy, jsem na tyhle rošťácké ksichtíky a obrovské uši (h)
Ale krásní jsou všichni, mladí taky, tak snad nebudou čekat dlouho… (y)
Krásná kůťata (h) , ale já fakt nemůžu. (shake) Kdybych domů přinesla další pometlo, to by si snad i ten flegmouš Mikeš sbalil uzlík, nazul botičky a tradá do světa. (wasntme)
A jsou kouzelná všechna … i když u mě vede Fabiánek, je je úžasný. (h) Držím palce a děkuju za záchranu. (h) (y) (h)
Mne teda uchvátil Floriánek! Ten je jak egyptská kočičí socha. A ty uši! (wave)
Sežralo mi to příspěvek… Takže znovu- další kočku ne, protože Mušketýr nechtěl žádnou, spíš by mi prošla další kavalírková slečna. A momentálně na silnicích potkávám moc sražených koček. Mušketýr ježky, já kočky. 🙁
Kdyby to bylo možné, pojal bych podezření, že se s matinkou Kvíčenky spustil náš kocour Sigi, takto hlava venkovní smečky (poté, co si Kulich II. Zenový poranil levou přední packu a to prohánění „cizinců“ v teritoriu už mu tak nejde). Jako by mu z oka vypadla, i s tou černou skvrnkou u tlamky. Florián by se svým ohnivým mourováním klidně mohl dělat toho patrona hasičů 🙂 Zkusím se ptát, jako vždycky, protože u nás i kolem nás je beznadějně překočkováno (částečně v tom máme prsty i MLP a já). Ale co kdyby motyka spustila, ne? Každopádně dík za zachráněné chlupáče, a držím (y) , aby se co nejlíp „ubytovali“.
Taky nemůžu žádného dalšího živého plyšáka. Ti dva moji delikventi mi stačí. Byla jsem šťastná, když si mne v těch dnech volna adoptovalo v Maršově na parkovišti před bytem odrostlé kotě – kocourek, že se ho JanaBu ujala. Kocourek je úžasný, má překrásný čumáček, ale byl strašně vychrtlý. Evidentně tedy zvyklý na záchůdek a v bytě a strašně, ale strašně moc se mazlil. Nemohla jsem ho na tom mrazu nechat. Protože jsem neměla nic kočičího poruce, sjela jsem mu do hospody pro vařená kuřecí prsíčka (kamarádka-hospodská kroutí hlavou ještě asi teď, protože takovou péči o kocoura-nalezence by nikdo ze vsi neposkytl – kocoura by odehnali a spokojeně šli do tepla do hajan). Nabaštil se a další den už jsem mu sehnala v místním konzumu kapsičky. Pak přežil cestu do Prahy k Janě, která objevila svrabík v ouškách a prý má trochu průjem, ale snad je jinak zdravý. Začlenil se do její smečky, to je důležité. Tak mám zase jednu čárku nahoře k dobru!
Jasně ,že nemůžeš, protože budeš mít ještě Jarouše (cat) (clap)
Šárko, ty zvíííííííířéééééé!!!!! (rofl)
Jaroušek jde zítra na kastraci, držte mu palečky, mrňouskovi jednomu mouratému. Hned ho i odčerví a naočkují. (h)
Jaroušeeeeeeeeeeee (rofl) (rofl) (rofl) (rofl) (rofl)
palečky na zítra držím (y) (h) (y)
Karolino, slovo opatrnosti. Mas konecne dva kosourky coby bezva smecku a jsi spokojena. Mas male bydleni pro ne a uz ted se obavas transportace do Marsova. Jarousek je krasny a mily, ale ty jsi jen jedna Karolina. Jestli ti smecka zacne blbnout, sama z toho nebudes mit takovou radost a budes ustarana. Premejslej o tom – i pro dobro Meliska a Zrzinka. Protoze, vis, za mesic ci dva bude zas jine kote v nouzi a proste to nemuzes zachranit. Spis bych mu intenzivne hledala domov, ale jinde, nez u tebe. A krom toho, Jarousek je zvykly venku a mohl by byt nestastny z bytecku…… fakt to myslim uprimne (a nejmenuju se Grossova… (chuckle)
No, mě se líbí Kvíčenka a Florián, ale u nás je zatím stav kočičí nouze. Senioři jsou sice dva doma, ale zžívání s Majdou je problematické. Princezna sedí na kraji schodiště. Majda si čuchne, začne mávat ocasem, Prtincezna vyrazí, Majda stěhuje nábytek. Leží obě na mě, Majda Princeznu očuchá, umyje a nic . Princezna se zvedne, skočí na stolek a Majda mi produpne hrudník a stěhuje nábytek. Valinka se zatím zdržuje jen na dvorku a spí u souseda v kůlně. Shame si našla jinou KLIDNOU rodinu…….
U nás je taky STOPSTAV, fakt už ne…Pitina se chodí mazlit jako o život, Norísek na Vizigotky v noci syčí,aby nelezly do postele a když se tam dneska nad ránem Kačenka probojovala, tak byla nejšťastnější kočka na světě…mazlila se a předla-přímo drnčela..Bonsajce to bylo líto,tak plakala u postele, tak jsem ji uchmatla a mazlila taky..a to malý kůtě zapředlo a pak drželo a nechalo by si do kožichu udělat díru….jenže já musela do práce…
Snad se nějaké dobré duše najdou,co jim kočičí kamarádi chybí….moc to nalezenečkům přeju.. (h)
Ach jo, kdyby bylo místo… jenže sem se už nevejde ani chlup.
Judy například okouzlí na první pohled. Snad i někoho jiného. 🙂
V této souvislosti musím ráda poznamenat, že ke kamarádce, které opatruji kočendy, když je na dovolené, začala chodit před měsícem holka kočičí. Taková srandovní, asi roční želvičko-mourečka s nosíkem jak po třech kolech boxu. (Jestli von praděd nebyl peršan…)
Mají dvě kočičky bytové a postelové, které chodívají na zahradu a pole kolem domu, novou návštěvnici zejména jedna z domácích těžce nese, ale: vymysleli důkladné a zateplené bydlení v garáži a kočička se během jednoho dne naučila prolízku a HLAVNĚ, včera ji nechali kastrovat. Plavající očka už jsou vyléčena a ať už ztracenka patřila komu patřila, teď má své jisté. Jsem si říkala, že každá dobrá zpráva dobrá… chtěla jsem, aby jí říkali Rozárka, protože je trochu maškara jako Vaví Rozárka (i když ovšem není tak krásná), ale prej to je Micinka a basta.
Tak držím palce, koťátka! (f)