23. 3. 2007 Jsem objevnej kocour!! Učinil jsem objev. Tsunamissy v minulém životě bylo Kolumbem. Kryštofem. Holka říká, že za pár týdnů tady Tsunamissy objevilo věci, o kterých prý já za rok ani netuším, že je tady máme. No. Smůla, že Tsunamissy objeví vždy něco jiného, než objevit chce.

Jako Kryštof. Kolumbus. Amerika nebyla Indie. Řízky na lince nebyly večeře pro Tsunamissy. Komoda s vzorně vyskládanými ručníky nebyla pelech. Holčin hedvábný šátek nebyla kořist, vhodná k rozdrásání. Lejstra na stole holky nebyly určeny k rozcupování na prvočástice. Holka není ze železa. Indiáni taky nevydrželi všechno.

2. 4. 2007 15.20
Jogurt. Borůvkovej. Jasně jsem řekl, že ten nerad. Rád malinovej. Jahodovej. Třešňovej taky můžu. Holka schválně nosí z lovu borůvkovej. Prý jinej nebyl. Nevěřim. Dělá mi to schválně. Nechce se dělit. Nesnáším schválnosti! Jdu se nějak odreagovat.

15.30
Nevim, proč se holka ptá, kolikrát mi řekla, že do truhlíku s gazániemi se nečůrá? Řekla to mockrát. Nepočítal jsem to. Určitě tolikrát, kolikrát já jí řekl, že borůvkový jogurt nejim.

15. 5. 2007
Prostřední holka se mnou laškuje. Teda laškovala. Teď syčí. Asi ji pálí ta hnědá voda, kterou se snaží zvýraznit můj drápodpis na předloktí a dlani. Prý až uklidí Jodisol, tak uvidim. Pche. To těžko. Právě jsem zahájil hru Hádej, kam se na 4 hodiny schoval mourovatý kocour.

19. 5. 2007
Jsem pracovitej kocour. Začal jsem pracovat na brilantním spisu. Nazvu ho Oko za oko, zub za zub. Oko vydrápnu tomu ohavnému doktorovi příště. Dnes jsem pouze za díru, kterou on mi pod průhlednou záminkou očkování udělal do kožichu, vyrobil čtyři díry. Zuby. Taky do kožichu. Jeho. Měl strašně chlupatý ruce.

23. 5. 2007
Tsunamissy má zase letecký den. Hjústne, tady nikdo není. Provedl jsem autoevakuaci. Nerad bych ukončil slibně rozvinutou dráhu badatele. Stačí šlupka do hlavy a úhyn mozkových buněk bude nevratný. Kromě Tsunamissy vzduchem poletují předměty. Ty, které buď Tsunamissy zkříží letovou dráhu, nebo ty, od kterých se odráží zadními pancéřovými pěstmi. Právě jedna zvláště objemná a těžká encyklopedie málem zplacatila hrocha. Myslím, že bychom byli jediná domácnost, která vlastní hroší předložku.

20. 6. 2007
Konečně. Dozrály třešně! Vlítnul jsem na terasu. Nasadil jsem osvědčený postup. Stoupnu si pod větev s třešněmi. Teskně kvílím tak dlouho, až to holce docvakne. Utrhne třešeň. Hodí třešeň. Ulovím třešeň. Pustím třešeň. Kutálím, honím, přihrávám a proháním třešeň. Když už je prokousaná a nekutálí se, stoupnu pod větev. Kvílím. Cvak… a už je tu další třešeň. Ulovím třešeň. Dá se to hrát dlouho. Letos to holku přestalo bavit brzy. Nahnala mne do obýváku. I s třešní. Rozehrál jsem zdařilý herní moment. Přihrávka. Ulovení. Výkop. Běh za míčem… A sakra. Pozdě. Míč se dokutálel přímo před hroší tlamu. Hroch otevřel, chňapl, polkl. I s peckou. Ani nekousal.

21. 6. 2007
Jsem rozladěnej. A znepokojenej. Nemám rád konkurenci. Doteď jsem byl jediným badatelem v rodině já. Holka se opičí. Už třetí den se věnuje výzkumné činnosti. Bádá nad našimi kadibudkami. Zkoumá, jestli už z hrocha vyšla pecka. Zatím nevyšla.

22. 6. 2007
Pořád nevyšla.

23. 6. 2007
Vyšla. To by kocour neřekl, jak málo stačí k lidské radosti.

29. 6. 2007
Konečně! Dočkal jsem se. Holka vyndala tašky. Prý budeme balit. Na chalupu. Jde to rychle. To hlavní má sbaleno. V tašce jsem já a myš Evelína. Ostatních pár nepodstatných krámů sbalí snadno. Netřeba to protahovat. Čím dřív odjedeme, tím lépe. Letos to bude zvláště zajímavé. Tsunamissy ještě nikdy nebylo na chalupě. Tsunamissy ještě nikdy nebylo venku. Něco mi říká, že to bude dílo. Zkázy.

Mňautobiografie pana Profesora (18) – Automatizace

29. 6. 2007

Provedl jsem kontrolu. Střecha, bříza, řeka. Vše na svém místě. Jediné, co není na svém místě, jsou baterky. Vypadly Tsunamissy, když ho holka poprvé postavila do trávy. Holka pořád ještě vysvětluje Tsunamissy, že tohle je tráva, tohle stromy a tohle naše chalupa. Jak u blbejch na dvorku. Holka řekla, že se tady Tsunamissy bude líbit. Že jí všechno ukážu. No to určitě. Už letim. Za Jiřinou. Tam vyčkám, až holku ty nápady, že mám dělat Tsunamissy ukazatele, přejdou.

3. 7. 2007

Nejsem lakomej. Když je masa dost, proč bych se nerozdělil. Celkem jsme si s Tsunamissy a Bubu pochutnali. Marcela není špatná kuchařka. Trochu by kořením mohla šetřit, ale jíst se to nakonec dalo. Otřeli jsme to z nejhoršího o trávu. Ještě něco zbylo na později. Ted mám pěkně plné bříško. Můžu zalehnout na lavici. Trávení si zpestřím sledováním toho, jak všichni z osady něco hledají. Hledají hodně intenzivně. Nejvíc hledá Marcela. Tvrdí, že přece není pitomá. Přece ví, že než si odběhla pro něco do kuchyně, tak ty stejky, připravené na grilování, na venkovním stole byly.

6. 7. 2007

S Tsunamissy je na chalupě větší legrace, než s hrochem. Hroch vyvíjí pohyb jen při zašustění pytle s granulemi nebo klapnutí víka konzervy. Tsunamissy se pohybuje pořád. Dnes jsme dali dost dobrou honičku kolem chalupy. Při třetím okruhu jsme zasprintovali do chodby. Narazili jsme na nepřírodní překážku. Holka zrovna nesla k venkovnímu sezení tác s kafem. Její chyba. Nemá se pohybovat v běžecké dráze.

16.20

Mizím do rybízů. Holka pořád ještě vede řeči kvůli rozbitým hrnkům a rozlitému kafi.

10. 7. 2007

Vyšel jsem před chalupu. Pod nejvyšší vrbou stály všechny holky. Všechny vzhlížely někam hodně vzhůru. Zmátlo mne to. Ke komu vzhlíží, když já jsem tady dole?? Vedly divné řeči. Prý kolik stojí výjezd hasičů? Co budou dělat, když spadne? Jak dlouho vydrží kočka na stromě bez jídla? Kouknul jsem hodně vzhůru. Nahoře na tenkých větvích balancovalo Tsunamissy. Něco kvílelo. Vypadalo, že nějak neví, jak dolu. Jsem útlocitný kocour. Pohled na rozpláclé Tsunamissy bych neunesl. Radši půjdu do kuchyně zkontrolovat, jestli se nekazí ta šunka, kterou holka měla na chlebu, než se Tsunamissy dalo na výškové aktivity.

17.10   Nemám rád, když holka mluví nesrozumitelně. Kdo je kopyto, pro které musela vlézt na strom, to bych ještě tušil. Ale koho myslí tím nenažrancem, který jí zhltal svačinu, to fakt nevim.

12. 7. 2007

Zašel jsem na návštěvu k Jiřině. Byl jsem náležitě přivítán. Se všemi poctami. Občerstvení ucházející. Jen jsem jí řekl, že příště má koupit místo šunkového salámu šunku. Snad to pochopila. Že mne svačinka zmohla, pochopila hned. Nabídla mi k odpočinku svou postel. Abych neurazil, lehnul jsem si. Hodil jsem prima chrupku. Zdály se mi pěkné sny. Zdálo se mi, že mne holka volá. Zdálo se mi, že mne volá hodně holek. Převalil jsem se na druhý bok. Házel jsem chrupku dlouho.

Vzbudilo mně až klapnutí dveří a zařvání holky Tady je!! My ho všude hledáme už 3 hodiny a on si tady chrápe. Tss. Tss. Nevim, co to mele! Vůbec jsem nechrápal!!

13. 7. 2007

Tsunamissy se cpe na moje místo na skříni. Navíc zjistilo, že na skříni má holka svíčky bouřkovky. Tsunamissy aportuje svíčky ze skříně. Vezme svíčku do zubů a šup s ní dolu. Holka vezme svíčku do ruky a šup s ní nahoru. Tsunamissy do zubů, šup dolů, holka do ruky, šup nahoru. Mají výdrž. Klidně se vsadím, že vím, která to vzdá první.

Prostřední holka vešla do kuchyně. Jela až k almaře. Holt stoupla na svíčku. Svíčka je na prvočástice. Holka je na infarkt. Tsunamissy je na sříni. Jsem v klidu. Jestli bude bouřka a vypadne elektrika, posvítím si očima. Velká holka říká, že si bude svítit svatozáří, která se jí dělá kolem hlavy soužitím s námi. Pche!! Co by za to jiní dali!!

Piškot Pišutka v. t.