ČLOVĚČINY: Něco jako zpověď

Tvrdí se, že nikdo není dokonalý a je to určitě pravda. Ne, nechci tím narážet na jeden krásný výrok ze závěru staršího známého amerického filmu, známého u nás pod názvem „Někdo to rád horké“, ani na jisté pořady v české televizi, využívající k pobavení diváků ukázky lidské nevědomosti.

Pravidlo, že nikdo není dokonalý, nejspíše nepřipouští žádné výjimky: je několik mimořádných osobností, u nás i ve světě, které jsou všeobecně považovány za dokonalé, my ale víme, že jejich dokonalost je pouhou, účelově vytvořenou legendou. Dokonalými nebyli učenci, vládcové ani světci. Dokonalým kupodivu nejsem ani já sám. Během let jsem získal určité návyky, které mne příliš nešlechtí, vím o nich, přiznávám se k nim, ale i když se kdysi říkávalo, že sebepoznání je první cesta k polepšení, u mne to nějak nefunguje.

Býval jsem, zvláště v době tzv. normalizace, dost často sám, a možná právě tou vynucenou samotou se u mne vyvinula nectnost samomluvy. Myšlenky zabloudí do minulosti nebo do úplně jiných časových a prostorových podmínek než jsou ty, v kterých je mi dáno žít, a já, jako bych se pokoušel do vlastních myšlenek a představ vniknout, reaguji na tyto neskutečné situace nejen v myšlenkách, ale občas i několika slovy. Pokud jsem sám, celkem to nevadí, stává se mi to ale nejednou i když sám nejsem. Ten, kdo je v té chvíli blízko mne, ať už je to MLP nebo někdo jiný, má někdy dojem, že se ho má bezděčná slova nějak týkají, a já se pak musím omlouvat, případně vysvětlovat, že tomu tak není.

Nemusel bych toto všechno na sebe prozrazovat, kdyby nebylo jedné okolnosti: doba zhrubla a lidé s ní, a ani mně se to zhrubnutí nevyhnulo. Při každém sebemenším nezdaru kleji, někdy potichu, někdy polohlasně, většinou ale docela zřetelně a nahlas. Ne, milí věřící křesťané, neberu jméno boží nadarmo, zato bezmyšlenkovitě a s naprostou samozřejmostí opakuji lidový název části těla, v které je zakončení traktu zažívacího a na níž všichni sedáváme.

Gramaticky vzato mohla by se ta má kletba skládat z předložky a neslušného podstatného jména, jenže mně se ta dvě slova spojila v jedno, a je to pro mne už zcela určitě citoslovce. No ano, hádáte správně, je to to rozšířené do pr…. – no však víte; jedna inteligentní autorka na Zvířetníku opsala tento výraz lidského znechucení, zklamání a zlosti slovy do … pryč. Tím citoslovcem, které tak často a většinou už zcela bezděčně užívám, začínám být sám sobě protivný.

Upadnou mi klíče na zem, zakleji do … pryč, spěchám na autobus a nemohu se dostat do bot, a zase do … pryč, ráno musím vstát z postele, mile vyhřáté vlastním tělem, někdy se mi nechce, a tak den začínám slovy do … pryč, nemohu najít peněženku a zase přijde na řadu do … pryč. Měl bych se to odnaučit, ale nějak mi to nejde, spíše mám ten dojem, že lidé v mém okolí trpí podobnou nectností jako já sám, a mně nezbývá než doufat, že tu krasomluvu nepřejali ode mne.

Prý to mé klení je nedostatek sebeovládání. Možné to je, ale připadá mi to trochu divné, měl jsem o svých schopnostech, do … pryč, lepší mínění. Setkal jsem se například v životě s několika lidmi, velice inteligentními, milými i nenápadnými, kteří propadli alkoholu a buď velice dlouho, pracně a těžko se té závislosti zbavovali, nebo se jim to vůbec nepovedlo. Já sám jsem kdysi dávno, jedno prázdninové léto, pil jak duha, úplně nezřízeně, ale návyk se u mne nevyvinul. Prý je tu u některých lidí jakási vrozená dispozice; může tomu tak být. Já tu dispozici naštěstí nemám. Nejsem zapřisáhlým abstinentem, rád s přáteli vypiji dvě deci červeného vína, ale ani při posezení s milými lidmi to pro mě není podmínkou.

Před léty jsem znal zdravotní sestru, která mně několikrát obstarala psychoton. Pokud vím, je to v podstatě stimulační droga na bázi amfetaminu. Jednou, při zvláště velké únavě jsem zažil halucinační představy, několikrát se mi povedlo vyhnout se spánku, a čas, odebraný spaní, jsem využil k různým duševním činnostem. Že mé počínání, (do … pryč) není rozumné, jsem věděl, navíc jsem získal neblahou zkušenost, že spánek, který se mi povede zaplašit jednu noc, si tělo nekompromisně vybere některý další den. Když ale dodavatelka zmizela z mého dosahu, takže pramen psychotonu vyschl, po dodavatelce se mi sice stýskalo, ale po droze jsem netruchlil. Opět se návyk se u mne nevyvinul…

Snad nejdéle ze všech nežádoucích závislostí mne v minulosti provázel nikotin. Kouřit jsem začal v raném mládí, a mám dodnes dojem, že mně to významně pomáhalo. Několikrát jsem se dostal do svízelné situace, do těžko zvládaných depresí, kouřil jsem v takových případech strašně, zapaloval jsem cigaretu od nedopalku předchozí, právě dokuřované cigarety, možná to bylo trochu divadelní, ale mne to uklidňovalo.

Ještě více mi ale kouření pomáhalo v zaměstnání, v době, kdy jsem patřil v podniku k správnímu, nebo – chcete-li, k hospodářskému aparátu. Musel jsem se zúčastňovat různých porad a schůzí, a nebylo to pro mne vždy bez problémů. Setkával jsem se s úkoly, které jsem považoval za nesmyslné, musel jsem vyslechnout spoustu lží, díval jsem se na své besedující kolegy a bylo mi nejednou jasné, že velmi dobře vědí o tom, že to, co poslouchají, jsou lži, a my všichni se jen snažíme předstírat souhlas. Mnohokrát se mi chtělo vystoupit, říct otevřeně, co si myslím, vstát a zakřičet do … pryč, co to tu probíráme za zvrácenosti?

Namísto toho jsem si zapálil cigaretu, trochu jsem se uklidnil, a existence na nějakou dobu zůstala zachována. Pak přišla doba, kdy jsem byl trestán za nesouhlas se sovětskou okupací, pořád jsem ještě spotřebovával poměrně dost cigaret, až přišel jeden den, kdy jsem poznal paní, na které mi záleželo, paní byla nekuřačka a já jsem si dovedl představit, jak by ji můj kuřácký dech mohl být nepříjemný. A tak jsem kouřit přestal, prakticky ze dne na den. Nebylo to tak docela bez následků: kouř ze spalovaného tabáku je mi protivný a vnímám jej jako nepříjemný zápach, jemuž se snažím vyhnout, a paní, kvůli které jsem přestal kouřit, si mne vzala… Zřejmě jsem na tom s tím sebeovládáním nebyl zase tak špatně až na…,

Ano, až na jednu výjimku: bylo to někdy v době mého dospívání, kdy jednou večer zašla do mého mládeneckého bytu manželka bližního mého, a obětavě se mi věnovala dlouho do noci. A tady najednou vznikl návyk jak hrom, a návyk nezmizel, ale nadále trvá, přešla léta, a já bych možná měl už mít rozum, jenomže nemám a kdo ví, zda jej vůbec kdy dostanu…

Tak takhle to je se mnou. Do … pryč!

Aktualizováno: 26.10.2010 — 15:48

83 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Milý Milane, děkujeme za tu tvoji zpověď. Moje zpověď by se od té tvé moc nelišila.
    V poslední době jsem byla situacemi nucena používat tak zvaných silných slov. Ale když mi před časem na procházce zmizel Garyk, to moje potěšení – poděšení tak tam už se mi nedostávalo jakýchkoliv slov. Velice poděšená jsem byla i já. :O No jaký pes – takový pán. (rofl) (rofl) (rofl) Dnes ráno to byla jiná. Ale Garýček nic, ne ne ten byl z obliga.
    Šla jsem pověsit závěs, který kočenky už po několikáté strhly i s tyčí. Na jejich omluvu musím dodat že tyč je taková ta co se napresuje mezi stěny. No a váha naší sourozenecké dvojky je jaksi větší než byla před rokem. Zvláště Tindra zmohutněla a tím víc vedle ní vypadá Daisy jako drobeček. Drobeček momentálně silně řvoucí, už po třetí během dvou měsíců. Asi jí to už zůstane dokud panička něco nepodnikne. Tedy dokud pan veterinář kterého panička objedná něco nepodnikne. Pohled na schody mě ujistil že to nebyl jen závěs. Celé schodiště nahoru (12 schodů) bylo a ještě stále je pod silnou vrstvou hlíny. Na plošině odpočívadla leží můj velikánský krásně zdobený květináč roztřískaný na kousky. I po celém odpočívadle leží vrstva hlíny. Silná slova se střídala se slabšími a ujišťuji vás že jich bylo hodně. A což teprve když jsem zjistila že překlopily moje šitíčko, bedýnku z umělé hmoty s devíti malými zásuvkami. Pochopitelně že zásuvičky i jejich obsah ležely rozprostřené v té hlíně, krásně zasazené k rozkvětu a rozmnožení. S velikým přemáháním jsem se skláněla a vybírala z hlíny jehly, špendlíky, křídy, nožíky na párání, cívky nití, knoflíky i stužky, šňůrky a háčky na háčkování a jiné důležitosti potřebné k šití a spravování. Proč s velikým přemáháním? Protože mě už sedmý týden bolí nepředstavitelně záda odkud bolest střílí do boku a do celé pravé nohy. Asi nerv ischiasu. Mám bolesti zad celý život ale tohle je něco naprosto neuvěřitelného. A to už téměř tři týdny beru Arthrotec proti zánětům a bolesti. A je to jen horší a horší.
    Když jsem byla se sbíráním drobností hotova, šla jsem do ložničky nalézt vhodnější místo pro mé šitíčko. Zavřela jsem dveře, nechtěla jsem aby mi tam kočenky v jejich stavu lezly. Okamžitě se ozvala rána a já se nemohla dostat ven, dveře byly zablokovány. Čím? No mojí bedničkou se šitíčkem. Podařilo se mi ji odstrčit a začala jsem na novo. Když je někdo pitomec tak je pitomec. Měla jsem bedýnku hned brát sebou do ložnice, však by se místo na ni našlo později. A všechno se znovu opakovalo, jenom záda při shýbání bolela ještě víc. No a proto leží hlína na odpočívadle a na schodech dál. Strašlivá bolest mi zabránila uklízet dál. Však ono to do zítřka nezmizí, žádný strach. Třeba to zítra zvládnu. A v pátek ráno jdu k lékaři a i když mě povolává kvůli vysokému krevnímu tlaku a zvýšení cukru v krvi tak mu vnutím moje třeskutě bolavá záda. Tady totiž lékař může vyslechnout pacienta jen o jednom z jeho trápení. Na víc není čas. Držte mi prosím palce ať dá přednost mým zádům.
    Jo a chtěla jsem vám doporučit jednu švédskou nadávku, která obsahuje „rrrrrr“. Kromě těch českých ji hodně používám. Je to slovo „javlar“ s přehlasovaným „a“, vyslovujte JÉÉÉVLARRR, pěkně s tím otevřeným „e“. Ten zvuk rozcapeného „e“ vlastně nenávidím. ale v nadávce je to OK. Javlar jsou čerti či ďáblové a je to ta nejhroznější nadávka v této zemi. Přijde mi to směšné, asi jako říkat „k čertu!“. Ale protestanti asi nesmějí brát jméno ďábla nadarmo stejně jako nesmějí brát jméno Boží nadarmo.
    Ta lehká děva v Čechách je tu taky pouze „zatáčka“. S radostí používám a pak se chechtám nechápavým zrakům Švédů.
    Už jsem se párkrát musela zastydět, když jsem klela a nadávala a někdo mě začal uklidňovat česky. Češi jsou zřejmě roztroušeni po celém světě. (wasntme) 🙂 😀 😀

    1. Ještě jedna zajímavá věc. Když člověk žije v cizině ztratí trochu proporce řeči, ztratí cit pro sílu slov. Můj manžel v Čechách nepoužíval nadávky, já zas takový svatoušek nebyla. A tady jsme nadávali všichni svorně ovšem kromě tchyně. Ta si cit pro proporce slova zachovala, možná taky proto že na severu Čech nebyly české školy a ona chodila do německých. Ona už si setkání dvou jazyků stačila zpracovat. Tady byly české nadávky vlastně nevinná slůvka. Sílu slova zjišťujeme odezvou, reakcí druhých. Tady nebyl nikdo kdo by reagoval a korigoval nás, byli tu jen rodinní příslušníci. Nadávky ztratily váhu ale ne schopnost nás nechat odreagovat.

      Jak se slovo může stát nevinným praví historka z naší rodiny.
      V Praze jsme žili dohromady s tchyní a její sestrou. Vařila jsem cosi a potřebovala kmín a nemohla jej nalézt. Tříletý synek stál vedle mne a pomáhal. „Babí, kde je kmín?“ ptám se. „No přece tam na poličce“, odpovídá mi tchyně. Hledám přehrabuji a nic nenacházím. „Hovno je tady a ne kmín“, brumlám si pro sebe. Ale malé uši slyší. „Maminko, ty nemáš kmín? Dej tam hovno!“ radí mi smrtelně vážně ten náš cvoček. Slovo dostalo nové proporce, úplně jinou váhu. Vy taky nemáte kmín? (wasntme) 😀
      Dobrou noc !!! (inlove) (wave)

      1. (rofl) (rofl)
        Milá Velká kočko (inlove) , přeju ti, abys už měla smůlu vybranou! (y)
        Nanuť doktorovi záda, ty vypadaj nejakutněj. A máš pravdu, hlína neuteče…

      2. Jo, já jsem taky pro záda, do těch se nedá nahlídnout a tak se musí jasně vyšetřit lékařsky oupně všechno.
        Milá Velká kočko,opatruj se, myslíme na Tebe, si tak daleko ale zase blízko když si můžeme povídat. Přeji Ti ještě hodně a hodně hezkých chvilek s tím Tvým psím potěšením. Miluj svoje zvížátka a oni Ti dají vše co mohou. Výsadou vyšího věku je rozhodně možnost říkat všechno co si myslíš na plný pecky, nemusíš brát až tak moc ohled na důsledky, jen se nesmí ubližovat ale to ty víš. Tak podle mne. klidně klej, jestli to pomáhá. Pac a pusu celé Tvoji smečce. (wave)

      3. Určité nedorozumění můžete zažít i s dospělým člověkem. V jednom mém zaměstnání má spolupracovnice, rozčilená nějakým nezdarem, pronesla ono slavné české dopr… ! Nevím, co mne to napadlo, snad jsem chtěl trochu odlehčit její rozčilení, takže jsem řekl: „Kam, prosím?“ Podívala se na mne zkoumavě, pak se v obličeji objevil výraz přemýšlivého soustředění, a potom ta děva prohlásila s přesvědčivou jistotou: „No přece do prdele!“
        Ale to jen tak okrajově. Samozřejmě Vám přeji, aby bolest zad, kterou asi všichni známe, ustoupila a to co nejdříve. Přeji Vám zdraví, které je spoluautorem dobré nálady.
        Ještě malé ujištění: kmín doma máme …

    2. Velká kočko, takové situace znám- to se nazývá zákon padajícího kakání- to přejde. Hlavně aby ta záda nebolela. (sun)

  2. ;;) R O Z V E R N Í Č E K . ;;)

    .(*) Přijde osmdesátiletý dědeček do pojišťovny a pracovnici za přepážkou povídá: „Dobrý den slečno, rád bych se u Vás nechal pojistit!!!!“
    Ta na něj kouká a povídá: „Mno, víte pane, u lidí Vašeho věku je to docela problematické, víte co? Přijďte v pondělí, to tady bude pan vedoucí, proberete to s ním“.
    Dědeček na to: „V pondělí nemůžu, jdu s tatínkem na kytičky“.
    Slečna odpoví: „To je mi líto, kdo Vám umřel?“
    Dědeček se usměje a odpoví: „Ale nikdo mi neumřel, babička se vdává!!“
    Slečna vykulí oči a zeptá se: „No ještě řekněte, že se vdávat musí?!“
    „To ne, ale maminka ji nutí!!!!!“ .(*)

    ~o) Vinšuju všem přítomným hezký večer a zítra si užívejte sváteční den.
    Hezky se vyspinkejte. ~o)

    1. Moc pěkné ploutvičky 🙂 A ještě Jendo ke včerejšímu videu. Musel ses nejprve na těch kramflecích učit chodit (tancovat)? Vždyť ty se na nich pohybuješ tak „ladně a suveréně“ , že by ti mohla kdekterá ženská závidět. Ani jednou ses nepodvrknul 😀

      1. Ani ne. Nemyslim, ze by se nejak projevovalo, ze jsem kdysi jako maly obcas pouzival k ceste do sklepa maminy lodicky na podpatku (stare, neustale pred dvermi, naskakovaci a narozdil od tatovych starych bot jsem z nich nevypadaval), spis jak uz par let tancuju tak mam naposilovane kotniky a bez problemu to odťapu na špičkách. A i na tech spickach mam slusny balanc.
        V te scene jsme toho moc neodtancovali, ale loni v zime jsme po podobnem diiivadle zkouseli tancovat s Anickou (ma obvykla a primerene velka tangova partnerka) a rikala, ze kdyz mam ty boty na podpatku tak jsem o neco vyssi, ale jinak nepozoruje rozdil.
        Ja teda jo, nemam pocit, ze mam rezervu a kdyby byla partnerka labilnejsi tak ji asi neudrzim, ale jinak to celkem zvladam.
        Ja myslim, ze ona by vetsina tanecniku a i spousta jinych sportujicich muzu zjistila, ze to vlastne neni tak tezke. Chvili.

  3. Připomnělo mi to dva ftípečky.

    Stará paní jde pod lešením a slyší, jak jeden dělník strašně kleje. Je tímto chováním na veřejnosti natolik pohoršena, že to dožene až k soudu. Předvolaný dělník se hají tím,, že stará paní musela špatně slyšet. A že prý poví, jak to bylo. „No, my vopravujem střechu. Parťák rozžhavuje nýty, hází mi je, já je chytám do kyblíku, tahám kleštěmi a ještě horké zatloukám. Jenže právě v ten nešťastný den, parťák špatně hodil a nýt mi spad za krk. A právě tady musela stará paní přeslechnout, protože co já jsem řekl bylo – Prosím tě Pepíku, nemohl bys být příště trochu opatrnější“.

    A k té „zpovědi“ v podledním ostavci (možná znáte): Starý pán se znovu ožení s ženou o mnoho let mladší, než on. Jeho syn se mu to snaží vymluvit. „Koukej táto, je mezi vámi velký rozdíl a zdraví už není jako dřív. Pomyslel jsi na to, co by se mohlo stát třeba během vašeho sexu“. Starý pán se zamyslel a povídá. „No já vím, je to riziko, ale když umře, tak umře“.

    1. K tomu druhému vtípečku bych chtěl jen dodat, že v jedné knize (nebudu uvádět její název ani autora) jsem se dočetl, že ani kardiakovi žádné závažné nebezpečí při sexu nehrozí, pokud jej provozuje se svou manželkou, protože to prý není žádné vzrušení. Tím ale nechci popřít, že se mi vtípek líbí… (h)

  4. Jak já to chápu! Ale moje sestra to nechápe! Vždycky mi říká: „Jani, neříkej d…l, řekni že je hloupej.“ A já vždycky ječím, že není hloupej, že je d…l, protože kdyby byl hloupej, tak by to bylo ještě dobrý. Zkrátka některý věci, lidi, atd. se musí nazývat pravými jmény.

  5. Jak mi děti dospěly do puberty, přistihnu se nejen tu a tam, že to do p… ze mě vyletí, ani nevím jak. Možná k tomu přispělo i zvířectvo v naší domácnosti. Jako před chvílí, když jsem skládala prádlo ze sušáku a přistihla Polárku, jak se z druhé strany hromady snaží popotahovat drápem za tričko, které ale rozhodně není navrchu, takže se to celé začíná nezadržitelně řítit na zem…. |-(

  6. Jsou určité chvíle v životě člověka, kdy se MUSÍ vyjádřit více než jadrně a to hlavně v zájmu vlastního zdraví. Teď ani tak nemluvím o chvilkách vrcholného rozčílení jako spíš o chvilkách nečekané bolesti. Např. – když si skopnu palec od nohy ve chvíli, kdy letím zachraňovat oběd od uhoření (a to mně se stává hóóódně často), není většího ulevení od bolesti, než v rychlém sledu ze sebe vychrlit zatáčkazatáčkazatáčkazatáčka (ovšem ITALSKY)!

    Pak jsou ještě podmíněné reflexy – např. jakmile Jenda usedne do auta (a to nemusí ani za volant), okamžitě nachází ve slovníku taková slova, nad kterými se červená i výfuk – a to je jinak celkem inteligentní člověk. Zajímavé, že toto je asi dědičné – od té doby, co má Terka řidičák, se projevuje stejně. Pro mne to má zjevnou výhodu – když řídím, nemusím se rozčilovat nad chováním ostatních účastníků provozu, to za mne zvládnou spolucestující (chuckle) (chuckle) !

    1. To mi připomíná našeho starého dobrého Jerome Klapku Jeromeho, který píše o tom, kterak i nejjemnější děvy zhrubly coby cestovatelky na lodi po řece. (wave)

      1. A což teprve při výcviku psů?! Když ta psí potvota dělá, co se jí zachce a ne to, co ji člověk pracně učil, tak si připadám jak na E55 samá kur… Ehm lehká děva.
        A víte co je zajímavé. Jedna známá cvičila s kamarádkou Holanďankou. Pes měl povely v „rodném“ jazyce. Ale když bylo zle, na kur… reagoval zdaleka nejlépe 😉
        Nechápu, jak mohou Angláni nadávat slovy, která to úlevné rrrr nemají 😛 Dyk si člověk pořádně neuleví.
        Jako mladá jsem byla velmi slušná (dokonce mi kdysi jako dítku strýc nabízel nějakou kačku, když řeknu sprosté slovo a já ani při vidině výdělku neřekla a neřekla (angel) .
        No a v pracovním procesu, řízení auta a výcviku psa říkám a říkám a říkám (devil)

        1. No ano, ulevna slova anglictine jednomu zas tak neulevi. Takze stare dobre do p;rrrrrr je v yuzivane – a jeste lidi presne nerozumi. Akorat jednou, pred lety, kdyz jsem jezdila delat nejaky vyzkum do Kongresove knihovny ve washingtonu, tak jsem si u kopirovani nad spadlyma papirama krasne ulevila ihned se ozvalo z protejsi kancelare: „Ale milostiva, copak se vam prihodilo?“ (chuckle) Ano, Slovan vsude bratra ma.

          1. 😀 HanoW., to chce nějaký ještě exotičtější jazyk. Měla jsem kdysi známou Arménku (jmenovala se Arminée), dělala umělecké vazby a restauraci starých tisků. Tedy dáma noblesní. Ta si zásadně ulevovala v rodném jazyce, a pokud při tom zrovna neječela, ani nikdo nemusel poznat, co je mu sdělováno. Po čase jsem se tomu naučila rozumět (pro zvídavé – ne, arménsky nadávat neumím) a musím říci, že by se červenal panský kočí i s valachy…

          2. Tak ono takove spravne vyplivnute f u c k ulevi taky. Hlavne kdyz nasleduje po spravne protazenem ooooooouuu.
            No a kdyz uz chcete nejake to ryčné errr tak on takovy matkomilovník je je celkem zvukomalebný. Nebo neco ze Southparku … treba takovy exkrementotvářný kohoutopán …

            1. Promiňte, ale myslím si, že české dopr je přece jen zvučnější, protože české r je slabikotvorné.
              A k jednomu Vašemu videu: ano, ta žabička je opravdu kouzelná!

              1. Ta zabicka je skoro dokonala. Skoro. Ma jen jednu jedinou spatnou vlastnost … ktera ze vsech ostatnich vlastnosti a prednosti dela zapory. 🙁

        2. Ano, měníme se, a je to i vlivem prostředí. Kdysi jsem četl, že vliv prostředí se projevuje například v tom, jak se dítě podobá sousedovi… Jenže prostředí, v němž je nám dáno žít, „obohatí“ také náš slovník. (f) 🙂 Myslím, že se nemusíme divit ani stydět. Vývoj prostě nás tvaruje sprostě… (devil) … (h)

      2. Nám se skvěle dařilo hrubnout při turnusových praktikách, např. z organické chemie (no, vlastně z jakékoliv chemie, protože se bodovaly výsledky našeho experimentování. Kdo zapáli laborku, byl vyloučen 😀 ) Představte si, že jste přibližně 8 – 9 hodin denně po dobu tří týdnů zavření v laborce se stejnou partou lidiček a pod stálým, i když poměrně snesitelným tlakem: zkazím, nezkazím, vyjde, nevyjde… Průběh byl vždy podobný:
        1. týden: promiň, prosím tě, nemohl bys dát tu lahev kousek stranou?
        2. týden: Krucinál, nemůžeš zaclánět někde jinde? Ne, nemám tvůj návod, já návody nežeru!
        3. týden (a tady se omlouvám): Do pr… kur..fix, kterej kretén mi vylil tu zasr… preparaci do kanálu?
        A takhle jsme si tam žili, a nezabránilo nám to stát se vesměs seriózními badateli…

        1. Vaše vyprávění vypadá zdánlivě jako vtip. Vtipné je, ale vtipem není. Já to chápu jako ilustraci co se s lidmi děje, když jsou ve stresujících podmínkách. A co když někdy musíme žít v permanentním stresu? – Ale to bych zkazil dobrou náladu, což – samozřejmě – nechci…(sun) 🙂

  7. Jé, to je zase krásný článek! Takový pojistný ventil je opravdu občas potřeba 😛 A pokud se projeví tím, že člověk vypustí z úst cosi poněkud nekonvenčního, je to podle mě ta nejlepší forma. Člověku se uleví a pokud to někoho pohorší, ať se zamyslí, jestli jemu se něco takového nikdy nestalo 😀
    Můj poslední projev tohoto typu je k radosti celé rodiny i zdokumentován. Hrála jsem si na trenéra a snažila jsem se na jízdárně cosi učit koníky i jezdkyně. Opodál stál MLP s kamerou a točil. Ve chvíli, kdy jeden z koní už po několikáté předvedl svůj temperament způsobem, za který by se nemusel stydět ani mustang, to vypadalo, že Péťa sedlo nedobrovolně opustí. Fakt jsem se lekla a ve snaze poradit a zároveň si ulevit ze mě vypadla hláška ,,zasedni ho!…dopr…šmejdečernej!“ V tu chvíli to nikdo neřešil, ovšem při přehrání záznamu opravdu nebylo jasné, že to hezké oslovení patřilo koni a ne jezdci 😀

    1. U koní je hnedle příležitost si ulevit. Když se mi Zorča proběhla po noze, letěla taková k…lehká děva, že moje maminka chudinka jen valila oč :O . Ale pomohlo mi to překonat prvotní šok :S . Posílám polaskání dlouhonohým krasavcům a zítra tady asi bude můj koňský jezevčík 😡 .

      1. Petro, že bys spáchala to, o čem jsme před asi tak … skoro rokem… (chuckle) mluvili?

    2. Nápodobně u krav. Když mě kráva nakopla, tak abych ji nemusela nakopnout taky, zařvala jsem ono ulevující dopr…. Případně a s dobrým pocitem, že nikoho neurážím ze mě vylítlo..ty krááávo….

      Jinak moc pěkný článeček (h)

      1. Teda nadat krávě do krav… to chce odvahu! (rofl) (rofl) (rofl)
        Připomíná mi to jednoho dávného známého – u nich bylo v podniku povoleno říkat „blbý jako rus“. On se totiž tak jmenoval Russ. (rofl)

      2. Úžasný (rofl) Přiznávám, že u velkých zvířat spíš řeším akci reakcí – úmyslný útok okamžitě vlastními silami vracím, komentář je jako bonus 😀 Už jsem si jednou takhle vysloužila nelibost poněkud útlocitnějších rodičů, co u nás koukali s dětmi na koníky. Já zrovna čistila Ráchel a ona zrovna nutně potřebovala dělat blbosti. Nakonec po mě hrábla zadní nohou, spíš jen tak z legrace. Bohužel se dost citelně strefila a odplata z mé strany přišla okamžitě. Okamžitě jsem to schytala, že jsem na chudáka koníčka hrubá a co že si z toho citlivé dětské dušičky odnesou. Zkusila jsem vysvětlit, že chudák koníček má čtyři metráky a tohle si prostě nesmí dovolit, jakýkoli výše postavený člen stáda by ho zbušil taky. No, nepochopili… 😛

      3. Děkuji. A zdá se, že máme podobnou skladbu podvědomí a tutéž krevní skupinu. (handshake) (h)

    3. Jůůů video!!! (rofl) To je vždycky zrada! Na výcvikáči se taky točilo video. To bylo výrazů s hvězdičkou! I když šlo o psy, nebyla nouze o krávy, lehké děvy případně ty do.. pryč. Nejen od drsných mužů, ale i jemných dívek a zralých dam (rofl) .

    4. Jsem dost obtížný pacient. Uhýbám, kňourám a vůbec ztěžuji zdravotníkům práci. Ale vím to o sobě a nemám se za to ráda. A tak mám od svého ortopéda a chiropraktika v jedné osobě dovoleno mu nahlas a sprostě nadávat, jen když budu držet. A že od něj to zhusta bolí jako čert. Co ten chudák už ode mne dostal jmen. Situace veskrze zábavná, takový menší šlachovitý chlapík mi rovná záda až se z něj pot řine a já cedím mezi zuby „ty hajzle mrňavej, černej, ty dobytku tyranská, odpornej skřete, zmetku zatracená, kur…. to to bolí…. jau, ty vole!… to ses asi posr…..“ Jakmile skončí, velmi zdvořile poděkuji a domluvím si další seanci.

      1. Inu, já (a nejen já) jsem z terapeutických důvodů takhle znectila porodníka… a to byl kamarád! A zůstal kamarád 🙂

    1. Podle popisu chování bengálek bych řekla, že domů si dvě pořídí jen lidé se sebevražednými sklony…. 😉 (rofl)

    2. Tak to je bezva, Doni! A dvě bengálky si nemusí řídít jen člověk se sebevražednými sklony – jakmile má jednu, klidně může mít i tři, ono už je to za jedny peníze. Prostě bengál. To chce náturu a podobnou krevní skupinu, stejně jako třeba pro basenji… Rozhodně se s nimi jeden nenudí.

  8. Velmi pěkné počtení a mít tady svou starší (v současnosti těžce nemocnou) kolegyni, už bych to slyšela: vidíte Alčo? Já to říkám pořád! Každý má na světě tu svoji drogu a je jen otázka náhody, jestli se s ní někdy potká, nebo ne…

  9. Inu, on člověk je něco jako papiňák a jak všeobecně známo, má tento přístroj pojistný ventil. A když dojde k přehřátí, ventilek se otevře, pšoukne a zasmrdí …. a je hned líp.
    Voni takový zaražený pšouky, to je horší než záděra – není-liž pravda (sun)

    1. Když ono to dopr…. dopryč člověku tak pomůže. (wasntme) Jak já vás chápu. Též mám na některá slovíčka dost návyk. Naštěstí to není zdraví nebezpečné. 😉

      1. Děkuji. Ano, to dopr opravdu někdy člověku pomůže, já mám jen dojem, že si pomáhám příliš často. Ozvala se mi ale internetová přítelkyně ze Slovenska a svěřila se mi, že tuto odmítavou frázi sama užívá nejčastěji hlavně ve velko-prodejnách. Když se jí totiž některé zboží zdá přehnaně drahé, označuje dost přesně místo, kam by si je prodejna měla dát…

  10. OT ke včerejšku: po dvě odpoledne mě děti téměř nevybíravými slovy vyháněly z kuchyně. Požadované předměty (Jar, drátěnka a pytel s tříděným odpadem) mi byly vydány škvírou mezi dveřmi. Posléze jsem byla požádána o balicí papír, mašli a mašlovačku. První dvě položky mi nečinily problém, ale proč mašlovačku, když je v kuchyni? „No přece takovou tu potvoru, jak z mašle udělá proužky!“ Už jsem byla doma a příslušný verk dodala. A jaké překvapení mě čekalo? Podívejte se http://renatae.rajce.idnes.cz/Bonboniera/
    P.S. Nezanedbatelný podíl má teta Ferrero, protože si prázdné bonboniéry schováváme. „A neříkejte jí teta Ferrero, nemá to ráda!“ „No jo, ale vždyť jsme doma a neslyší to… Tak jo, Boxíková!“

    1. To je krása….. Máš prima dětičky.
      A „mašlovačka“ je boží termit. I když naprosto logický.

    2. Milá Renato, inu jak se do lesa volá… Aneb jsi fajn ženská, takže máš fajn děti. Užívej si, máš co! (h)

    3. Máš šikovné děti. A mašlovačku jsem teda neznala, i když u nás ji v kuchyni nikdo nehledá, protože tady v našich krajích je to „perótka“. A já barbar stejně používám štětec. 🙂

      1. Jojo – mašlovačka taky pro mne bylo dost neznáme slovo – u nás dycinky pirko (perútka byla a je křídlo z mrtvé kačeny či husy – tou se moc dobře vymetají pavučiny v žebrových radiátorech).

  11. Milý pane Pavle, význam předposledního odstavce je ilustrací výrazu „kouzlo nechtěného“ 🙂 Jistě, dělám si z vás legraci, ale onehdy jsem četla zadání státních maturit (rofl)

    A za trest – že si z Vás dělám šoufky – mám 19 😀

    1. Možná Vás trochu zklamu: protože se dost dobře znám, neberu se příliš vážně. Děláte-li si ze mne šoufky, je to docela milé, horší by bylo kdybyste mne poctila mravoučným kázáním. Mějte se moc hezky.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN