VZPOMÍNKY STARÉHO ZBROJNOŠE: ZZC 3, Zima 1959 – 60 (3)

Pátý den, 30. prosince, se budíme na podlaze jídelny na chatě pod Borišovom o 5:30 ráno, ještě za tmy. Venku je klid, mrazivo a jasno. Hvězdičky zdobí oblohu jako rozhozené diamanty a my snídáme, balíme se a za rozbřesku vyjíždíme na lyžích po větrem upěchovaném a namrzlém sněhu směrem na horu Ploskou.

Je to strmý výstup po zledovatělém sněhu do 1 500 metrů, abychom pak hned začali sjíždět na druhé straně hory dolů, přes Červený kameň, který je už jen 935 metrů vysoko, do doliny do Vyšnej Revúci. Poslední úsek sjezdu je značně strmý a mezi stromy. Adrenalinový sport, když vás tlačí do zad 25kg ruksak a na cestě je placama led. Přesto sjedeme do osady všichni v pohodě.

Tam nás již očekává trojka, co se vydala na Močidla a po krátkém odpočinku a sdělení vzájemných zážitků se vydáváme na další cestu. Musíme nahnat to, co jsme kvůli špatnému počasí zameškali a tak nastává trhák, nejprve po zledovatělé silnici do Nižnej Revúci a pak lesní cestou nahoru, přes sedlo Šturec, 800 metrů vysoko a Motyčky, opět dolů, do Donoval, kam docházíme utahaní jako koťata, tentokrát pro změnu za hustého sněžení.

Nocleh jsme si našli v soukromí v jedné parádní jizbě místního sedláka. Spali jsme však na našich nafukovacích matracích na zemi, abychom jim tam snad něco nezničili. Za stovku jsme se tak všichni v pohodlí, suchu a teple vyspali. Jen záchod byl zamrzlý, tradiční kadibudka asi 20 metrů od domku u hnojiště. Dnes jsme ušli a ujeli 30 km a zdolali 1 600 metrů převýšení.

Šestý den, 31. prosince, tedy na Silvestra, nás vítá zatažená obloha, avšak nesněží. Přesto za včerejšek a noc stačilo napadnout skoro půl metru čerstvého sněhu. Vstáváme v 6 hodin, snídáme z našich zásob a za necelou hodinu za rozbřesku jsme na cestě čerstvým a hlubokým sněhem směrem Korytnica, kde jsou termální prameny, kúpele a z kohoutku ve zdi teče teplá nevábně chutnající kyselka.

Z lázeňské Korytnice se opět plazíme do kopce hlubokým sněhem, lesem kde je přes cestu ke zpestření popadáno hodně stromů. Tedy panstvo, s 25kg cloumadlem na zádech na lyžích po kolena ve sněhu to je bonbónek. Po pár hodinách těchto radovánek dolézáme do Hiadělského sedla, 1 100 metrů vysoko, aby záhy nastal dosti „krvavý“ příkrý sjezd do osady Hiaděl.

Zde už opět tradičně prší a je bláto. Za nevalné nálady pokračujeme po blátivé silnici k železniční zastávce Ľubietová, kde nasedáme na místní courák a přesunujeme se do Podbrezové. Jsme tu už za tmy, je 18 hodin, ale už neprší a my se vydáváme po silnici do Bystré. Zde, za tmy v 19:30, si zajišťujeme nocleh v učebně místní školy, kde trávíme našeho Silvestra. Moc jsme ale neslavili, protože jsme dnes ušli a ulezli 34 km a zdolali 800 metrů převýšení. A tak ve 23 hodin jdeme značně zmožení na kutě.

Sedmý den je neděle, ale 1. ledna přestupného roku 1960 byl pátek. Budíme se ve vymrzlé učebně školy v Bystré ještě za tmy v 6 hodin. Než se nasnídáme a vše sbalíme tak se rozednilo a v 7 hodin vyrážíme po silnici Bystrou dolinou k chatám Serdiečko a Trangoška, co jsou pod Chopkom. Odtud zahajujeme prudký výstup na chatu M. R. Štefánika pod Ďumbierom, co se tehdy nazývala „Chata hrdinů národního povstání“.

Cestou o přestávkách pojídáme zbytky zásob jídla, jsou svátky, obchody zavřené a my jsme si nemohli dokoupit další. A tak z hrstí vyzobáváme rozdrcené „murované pečivo“ ochucené pro změnu petrolejem. Na třech kilometrech vylézáme o 600 metrů výše a v 15 hodin se rádi uchylujeme do tepla této pěkné chaty. Občerstvujeme se horkým čajem a chlebem, abychom se záhy vydali do Svatojánské doliny.

S hřebene do doliny to je strmý svah, zhruba 45°, navíc kvůli čerstvému sněhu byl i lavinézní. A tak jsme se rozhodli, z bezpečnostních důvodů, abychom „neukrojili“ lavinu, že pojedeme svahem kolmo dolů. Zase další nezapomenutelný zážitek. S ruksakem 25kg do půl lýtek zaboření ve sněhu jsme se vydali s kopce dolů. Za pár vteřin jsme dosáhli první kosmickou rychlost a pak už jsme se probírali dole v dolině zasypaní v závějích.

Jeli jsme už za šera a tak veškeré „terénní vlny“ splývaly s terénem a věděli jsme že jedeme přes bouli a nebo jámu až jsme byli v ní. Právě jsem se sbíral po „tygrovi“, když kolem mě prohučel Kaspr, v tom švunku přeletěl asi třímetrovou muldu a zapasoval se do protější závěje, že zůstaly vidět jen patky jeho lyží. Těžký ruksak ho spolehlivě zatlačil do kyprého sněhu. Když se z toho vybabral, tak měl sníh všude. V uších, za brýlemi a v puse. Moc do zpěvu mu nebylo. A právě za tohoto sjezdu jsme měli první a poslední úraz.

Zdeněk Caletka si při pádu natrhl vazivo v koleni. Tak jsme dojeli jen k hornímu okraji lesa a tam jsme si už za tmy při svitu baterek začali stavět tábor ve sněhu. Vařit mimo čaje s petrolejem nebylo co, poslední slušné zásoby jídla jsme dojedli minulý den, a tak na devět hladových krků byly dvoje sardinky a půl kila strouhánky. Z tohoto se udělala jakási hustá kaše a každý dostával po po řadě plnou lžičku do papule, až nebylo nic. Nastala nepříjemná, hladová, chladná a vlhká noc, večerka byla ve 22:30. Zdolali jsme dnes 29 km a 1 100 metrů převýšení.

Fotky stále najdete zde

Aktualizováno: 11.10.2010 — 17:08

101 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Ještě jednou všem všem děkuju za přání k narozeninám (i těm telefonickým a emilkovým). Neumíte si ani představit, jakou mám radost! Vy všichni jste nejlepšejší kamarádi, jaké si člověk může představit. Děkuju!

    P.s.: tak jsem s tou probodlou nohou byla na chirdě – pan doktor Kašpar měl opět povyražení „Doufám, že ten pes není žádná špindíra a že se neválí v chcíplých rybách jak ten náš!“ či „Ženská, ve tři ráno češete psa?! Jste normální?“ anebo „To bylo na Valtické řevu, když jste si ten hřebínek páčila z nohy!“ Chichi – a sestřička nevěřila svým uším, pořád trvala na tom, že jsem si do nohy bodla hřebík. Tak má dojem, že u mne co úraz, to kuriozita (rofl)

    1. Milá YGO, protože se k PC dostávám až nyní, dovol mi, abych ti též popřála všeho nejlepšího k narozeninám! (rose1) (h) (party) (sun) Zdraví a pohodu a vůbec vše dobré! (^) (d) (dance) (*) Mě to dnes dopoledne oznámil můj mobil, že máš narozky, jenže otevřít si v práci v openspace Náš Zvířetník moc nejde, no (rofl)

  2. Ještě jednou všem všem děkuju za přání k narozeninám (i těm telefonickým a emilkovým). Neumíte si ani představit, jakou mám radost! Vy všichni jste nejlepšejší kamarádi, jaké si člověk může představit. Děkuju

  3. Ygo, aspoň dodatečně všechno nejnejnej, co se do tebe vejde 🙂
    A všem potřebným držím průběžně palečky a přeji sílu a štěstí!

  4. Georgi, to je opravdu síla. To byla výprava pro otrlé. BRRR
    Když si vzpomenu na moji návštěvu Donoval, to byla přímo masňácká pohádka ve vysokých závějích. Vyjeli jsme tam abysme se koukli na psí spřežení, která si projížděla trasu budoucího závodu. Nádhera. A já neměla foťák. Byla to slůžo cesta a tohle byl jen malinký bonbonek.

  5. YGO: opožděně přeju vše nej nej nej k narozeninám a protože jsem stará skleróza, tak radši preventivně přeju dopředu i Renči (a ostatním Renátkám zde) vše nejlepší k svátku.
    Georgi: je mi zima a všechno mě bolí jen jak to čtu, ale moc Vás obdivuju.

    1. Smím se připojit?
      všechno nejlepší pro YGU (f) , Luzy (f) , a dodatečně i pro Věrky (i Verenky) (f) , Andreje (f) a všechny, kdo něco slavili v posledních dnech.

  6. Trochu OT: ke včerejšímu kotěti na mé rohožce. Pokoušeli jsme se ho později odpoledne a večer odlovit a něco s ním podniknout, aby si neublížilo a aby mohlo být někde umístěno, marně. Dala jsem mu večer zbylou baštu po Melíškovi i Zrzínkovi a k tomu štědře nasypala granulí. Porce jak pro dospělou kočku, ráno bylo vše vymydlené, mistička prázdná a po kotěti ani památky. Tak se celé dopoledne všichni snažili ho alespoň zahlédnout, nepovedlo se. Jestli bylo zalezlé v té díře nebo kde a spalo, to už nikdo nevysleduje, fakt je, že když jsem teď šla nahoru zkontrolovat kluky, tak kotě přede mnou vzalo roha takovým fofrem, že jsem se nestíhala divit. Dveře na dvůr zůstaly schválně otevřené, chlupatý čtyřnožec se jen mihnul a použil jich. Už je zase někde mezi svými kočkami-kámoškami, kterých je plný dvůr. Některé jsou polodivoké, některé někomu patří a pravidelně se oknem v přízemí vracejí domů, je jich tam spousta. Melda se Zrzím to monitorují z parapetu okna, myslím, že mají dokonalý přehled o migraci kočičí populace po dvoře. Kočiček ze dvora je mi líto, ale dělat se s tím asi nic nedá. Ve vnitrobloku je masna, vývařovna ze samoobslužné jídelny a ryby-drůbež-zvěřina, dostávají zbytky, hladové nejsou, jen si musí najít někde nějaký přístřešek, což někde pod autem sice v zimě není asi to ideální, zase tam ale je skrýší dost a nefouká tam tolik, jako na ulici nebo někde v parku.

    1. Když tak nad tím uvažuji, ty kočky by mohly dopadnout hůře, než bydlet na tom dvoře. Mít ve vnitrobloku masnu a vývařovnu, to není špatné. Pokud tam jsou rozumní lidé, mohly by se jim tam dát na zimu boudičky. Tuším, že existuje něco z polystyrénu, ale to by profesionální kočkařky věděly lépe než já. Tak by tam měly i přístřešky. Vím, že někdo se tu i zmňoval, že něco takového dával zdivočelým kočkám, ale nějak zrovna nevím kdo. A to kotě je asi dokonale divoké, jestli ho mamka kočka naučila, že lidi jsou zlí, tak bude těžké ho lapit.

      1. Myslím, že to byla Heduš. Hmm – taky by se nám aspoň jedna šikla, nevíte, kde se dají sehnat?

        1. Milá YGO, prolítávám, a tak 1) velkou gratulaci posílám a 2) ty boudičky rozesílá PSOZ, pokud by to tam neměli (bylo to minulý či předminulý rok), tak mi dej vědět a pozeptám se dál !

        2. No, netuším, kde se dají sehnat orig. boudičky, ale já jednou na zimu budovala něco izolovaného do naší průlezné kůlny. Penny vydalo 2 velikosti krabic a mezi jejich stěny jsem naskládala polystyr. desky. Průlez jsem nedělala velký kvůli větru a ještě ho dala cca 25 cm od zdi. Na úpravu mi stačily nůžky, nůž a kusy koberce, který nenatáhl vlhko. Jen jsem obyvatele naučila na určitou hodinu, aby se napil a najedl a nezamrzlo mu to.

    1. Milá Ygo, taky se připojuji ke gratulaci. Všechno nejlepší (rose1) , a taky kousek (^) a samozřejmě nesmí chybět i (d) . Užij si to.

    2. JoVásci – děkuji za překrásnou kytku. Mučenka mi vždycky připadá jako kytí z jiných světů.

    3. Milá YGO, přidávám se s přáním všeho nejlepšího k tvým narozeninám. (rose1) (h) (rose1) (h) (rose1) Až se vrátím z vodní gymnastiky pošlu ti virtuelní kytici. (rose1) (rose1) (rose1)

    4. Milá Ygo, všechno nejlepší! (rose1) Užij si dnešní narozeninový den až do konce a ať tě čeká hodně, hodně, hodně moc krásných dnů zase až do příštích narozenin! 🙂

    5. Jojo, pozdě, ale upřímně: Ygo – všechno nejlepší, hodně lásky , zdraví, splněná přání. (h) (d) (sun) (rose1) (^) (dance) (inlove)

    6. Ještě jsem to stihla dneska. Ygo, všechno nejlepší k narozeninám. Ať tě už nepronásledují horory, ale jenom samé radosti (f) (^) (f) (d) (f) (dance) (f) (h) (f) (sun) (f)
      Veliká gratulace dcerce (clap)

  7. Georgi, hltavě čtu o všech vašich zápočtovkách, ale tahle zimní, ta je opravdu obdivuhodná a fascinující. Vybaví se mi dávná vzpomínka, jak jsem jako malá sedávala v pohodlném ušáku s Londonem na klíně a snila. Tahle výprava je právě zhmotněním takového snu. I když je mi jasný, že romanticky se musela jevit až z odstupu. Extrémní zátěž zřejmě důkladně prověřila povahové rysy všech členů skupiny, ne? Díky, moc se těším na pokračování! 🙂

  8. Milé slavící ( a případně nějací skrytí milí slavící 🙂 ) , přeju všem všecko nejkrásnější, zdraví, zdraví, zdraví, pohodu, hodně radosti. Ygo, blahopřeju k dcerce, mládež máš skvělou!
    posílám moooře hvězdiček, vlastně celou galaxii, asi podobnou na tu naši:
    http://www.astro.cz/apod/ap101011.html
    A Georgi, obdivuju, obdivuju, obdivuju. Ten terén kolem Križné mám prochozený jiným způsobem, měřili jsme tam podrobnou gravitační mapu pro potvrzení či vyvrácení jakýchsi teorií a měřili jsme na koncentrických kružnicích se středem na Križné a to jsme se leckdy dostali na dost nepřístupná místa. (Samozřejmě, bylo to v létě). Bydleli jsme na chatě Pod Boríšovem. Měli jsme i gazik na dopravu nás i přístrojů, povolení jezdit v rezervaci a bylo neuvěřitelné, kam nás náš řidič – dej mu pánbů věčnou slávu, bylo to před pětatřiceti lety – dokázal dopravit. Ovšem na pěší pochod zůstalo taky dost.
    Páni, teď jsem se koukla na současné fotky Križné – tehdá tam nebylo nic! Jen šutry a nádherný výhled! 🙂

  9. Georgi, tak jsem se zasnila. Tuhle romantiku už si nezopakujeme. Nejen proto, že už jaksi…ať už pohodlíčko, nebo nějaký ten drobný handicap …ale ono už to snad ani nejde. Zadumaně jsem koukala na ty kandaháry (copak takovejhle vejlet by se dneska dal udělat? Vždyť by člověk musel mít dvoje lyže!), na ty boty, na to oblečení, na ty stany!!
    Ano, je to pokrok. Ale je to taky trochu škoda…
    Mimochodem byli jste moc šikovný – to jediný zranění vypovídá o dobrý organizaci a kondici.
    Mimochodem máš reakce od spoluputujících?

    1. Zano, někde jsem viděla, že ještě dnes existuje nějaké vázání se zvedací patou. Na elegantní sjíždění horských svahů nebo na běžecké rekordy to není 😀 😀 . Ale určitě se to hodí právě na takové přechody. Oni i polárníci v Arktidě mají něco podobného.
      Já bych ale ten horský přechod v této podobě asi nevydržela ani před 20 lety…
      George a jeho kamarádi jsou prostě borci (y)

      1. Apino, máš pravdu, něco takovýho fakt existuje, ale už jen pro tyhle extrémní záležitosti.
        Jinak – abych nemachrovala – já bych to taky nezvládla, na lyžích jsem nebyla žádnej velkej mistr světa – a navíc v době kandahárů jsem byla ještě na takovýhle akce dost podměrečná. Jezdila jsem na nich sice ještě na výcvikáči v prváku na gymplu, ale myslím, že jako poslední ze třídy. I když salto přes větev na cestě jsem v nich udělala bez následků (rofl) (rofl) .

  10. Člověk se vážně diví, že jste to všechno přežili. Je mi zima, jen to čtu. A 25kg bágl by mne spolehlivě přikoval k zemi. Kdysi jsem se sbalila na 3 týdny do Bulharska – batoh měl 18 kg a já si ho sama nezvládala naložit na záda. Jediný způsob – usadit bágl na lavičku, sednout si k němu, vsoukat se do popruhů, a pak mi někdo musel pomoct vstát. Prostě chcípáček.

      1. Tehdy jsem myslela, že pod tím báglem padnu, ale nepadla jsem a jak jsem z něho užírala a užírala, byl lehčí a lehčí až jsem ho dokonce i sama zvedla do sítě ve vlaku

        1. Muhehe! Bubu (inlove) , teď jsi mě dostala! (y) Mám moc bujnou fantazii, tak jsem viděla, jak cestou užíráš svršky i spodky, až Tvůj baťoh je lehčí a lehčí, až jel nejlehčí na světě. (chuckle)

            1. Plavky byly to jediné, co mi zůstalo 😉 (chuckle)

              Ale vzhledem k tomu, že to bylo ještě za tuhé totality a já tehdy měla 50kg i se železnou postelí, nejméně 2/3 celkové hmotnosti mým zavazedel kamkoli a kdykoli, tvořilo jídlo. V té době mě bylo lepší šatit než živit, na šaty jsem spotřebovala to, co tatánkovi tak tak vyšlo na trenýrky (a dnes mám spotřebu jak cirkusový stan), zato porce jídla tak za dva horníky. Joj, to byly časy!

  11. Ygo, s radostí se přidávám ke gratulantům, všechno už řekli za mně, takže já už jenom další (rose1) (rose1) (rose1) a užij si to (^) (dance) (d)
    I Terku jsem zpětně dohledala, tak taky opožděná gratulace!

  12. YGO, připojuju se do fronty gratulantů – všechno nejlepšejší k narozeninám. Krásně si je užij (f)

    1. (rose1) Sem se lípnu se svým přáním všeho nejlepšího k narozeninám (rose1) (h) (rose1)

  13. Krásne dobré ráno všetkým ! Na Borišov mám tiež nezabudnuteľné spomienky. Raz sme sa vybrali z Ľubochne s štvorročným synkom len na malú vychádzku s kamarátmi – jedna zúčastnená v poltopánkach na opätku (!). A ako sme tak šli, vysoko nad nami zasnežené hory. Neviem aký čert nás ťahal hore, ale vytiahol nás až do toho snehu – že sme nespustili lavínu v svahu na spadnutie, za to môže anjel strážny, ktorý tam bol spolu s tým čertom. No a na chate sme si dali čaj a schovávali sme si nohy pod stôl, čo sme sa hanbili za naše „športové“ obutie. Hlavne keď tam prišli normálne zimne odetí turisti. Keď sme sa vracali, muž zobral malého na plecia – a ten sa len čudoval – že kde sú tie schody, po ktorých sa ide dolu.
    Takže pred Vami všetkými hlbokosklon. Nuž, ja viem – mladosť si trúfa.

  14. Milý Jiří – tvoje povídání o přelomu roků 59/60 začíná velice silně připomínat týrání zvířat (chuckle) ! Jsem velice ráda, že jste tohle putování přežili (ač je to s podivem).

    Moji milí – moc děkuju za přání k narozeninám. Po dnešní mírně hororové noci jsem na nějaký svátek ani nevzdechla, takže jsem byla o to více překvapená (nod) – nenápadně tady cébím do kapesníčku a tvářím se, že mne přepadl prudký atak senné rýmy. Mám vás moc ráda.

    1. Tak ještě já YGO – (rose1) (d) (f) (hug) (h) . A opožděná gratulace „koňské psycholožce Terce. (f)

    2. Všechno nejlepší, Ygo! (h) (rose1) (d) (^) (sun)
      A pozdravuj krasavici inteligentní a šikovnou Terku, co má být po kom 😉

    3. YGO, i od nás letí přání všeho nejlepšího – hezky oslav v tomto slučném dni (h) (rose1) (d) (h) (cat) (cat) (hug)

    4. Yvetko (inlove) , ta noc musela být dokonce silně hororová – nemáš svátek (nejsi Marcel), máš dneska narozeniny! (^) (chuckle) (h) (h) (h)

      1. No – jenom nastíním. Večer jsem se nemohla dostat domů z venčení, v půl třetí ráno jsem si probodla nohu psím hřebínkem (tím hustým kovovým) – krve jak z vola a v šest ráno jsem stoupla do Zikmundova blinkání a jela a jela a jela … Kdo by v tyto chvíle přemýšlel, jestli je Marcel či o rok starší (rofl)

        1. Ygo, stejně Ti přeji moc a moc radosti a zdravíčka a všechno nej.. ať se daří ve všem celé rodince (h) (f) (h) (f) (sun) a stále hezké obrázky z JJM pro nás (~) /i když je dneska opravdu den blbec už jsem chtěla poprosit o palečky, ale pak jsem si řekla proč plýtvat, může být i hůř / Hezky si to oslav.

              1. Holky, moc děkuji, Dneska na nás sezval soused komisi kvůli našemu jezu a asi povodni v severních Čechách na sv. Václava. Zatopilo se asi 50 m cesty mezi lukami a říčkou, nebyl přímý přístup ke 2 rekreačním chalupám, přejel to jen tereňák a traktor a trvalo to 1 den. Ten b.l.b vymyl mozek jedné bohaté čechoitalce, která má tam chalupu a jezdí tam asi 2x do roka na 14 dní a letos tady zrovna je a nechává si chalupu rekonstruovat. Pozvala si na nás i svého právníka a hodinu tady štěkala. Doufám, že na povodí i na životním prostředí budou soudní a nějak to sprovodí legálně ze světa. Teď budu mít velký strach i o psy, protože nám veřejně i před komisí vyhrožoval, že vezme traktor a jez nám vytrhá. Na procházku se Jana bojí chodit sama se psy, musím chodit s ní. Takže prožívám dost složité období a po tom co se stalo Ivce bez zjevné příčiny… Omlouvám se za svoje výlevy, snad zase bude líp. Jsem z toho na nervy. On s tím sousedem nikdo ve vsi nemluví.
                On má tři děti, které nikoho nepozdraví, třináctiletou dceru posílá špehovat lidi co dělají a fotografuje a žaluje, co z nich vyroste? Jiný Honzo, myslíš, že Boží mlýny opravdu melou a nezastavily se náhodou? U nás ta šikana trvá už asi osm let.

                1. Marsko! (h) To je ale síla. Nemluvení zřejmě nepomáhá, soused by potřeboval po hubě. (punch) Nebo to nemluvení opravdu dotáhnout a naprosto ho ignorovat a izolovat. Držím Ti palce – určitě to dopadne dobře! (y) (h) (y)

                  1. Děvčata, ještě jednou moc děkuji, s vámi je moc dobře i když se známe jen virtuálně (h)

                2. Milá Marsko – držím palce, ať jezu vydrží a ať souseda už konečně někdo spacifikuje – zasloužil by pořádně po hubě (punch) , aby se mu rozsvítilo. A dávejte na sebe pozor (h)

        2. Milý Marceli z JJM (inlove) , toť vskutku horor! :O Ani nevím, na co je lepší šlápnout (chuckle) – promiň! (h) Foukám na bebí a přeju Ti dnešní den pohádkový (radši si dej zákaz vycházení z pelíšku. (nod) )

        3. Tedy, Ygo, co ty všechno v noci nestihneš! (chuckle) A my jsme ji jenom nudně prospali…K narozkám vše nej nej nej, hodně zdraví, štěstí, prostě ať se Ti daří (f) (f) (f) A Terce šikulce pozdrav a blahopřání

    5. Dostávám se sem teď dost málo, proto opožděně, ale od srdce, všecko nej, nej, nej……… (rose1) (h) (f)

  15. Hezké úterý všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)

    K té mladé generaci – v neděli jsme byli v Jizerkách. Sice jsme tam ráno byli úplně sami (ale to byla součást našeho plánu), ale před polednem byly hory plné lidí. Pravda – hodně bylo věku pokročilého (dokonce osamocenou paní o dvou berlích, vybavenou pohorami, ruksakem a velkým foťákem jsme potkali), ale byly tam i skupinky mládežníků (on i hon na kešky vrací mladé do přírody (nod) ) a spousta rodin s dětmi. Malých horálků jsme potkali hodně – někteří si do kroku zpívali, někteří se honili s rodiči, někteří se nesli „na koni“ nebo vezli v teréních kočárkách… Bylo to fajn pozorovat ten mumraj, i když pro Kosatku to znamenalo jít poslední půlhoďku na vodítku.
    Joo a za skvělé turistické horské psy musím prohlásit smečku čtyř krásných načesaných papilonů – moc jim to v horách slušelo. Určitě víc, než v nějaké kabelce nebo na polštářku

    1. My jsme byli s psíma klukama v něděli u Kopiců a na Valdštejně, bylo tam taky dost lidí, dětí pejsků i čtyřkolky jsme tam potkali a auta i když tam nesmí. Původně jsme chtěli jet na Ještěd ale to byl čirý nesmysl, tam se snad lidi nemohli ani vejít.

  16. Milý Georgi (inlove) , Tvé vzpomínání je čím dál drsnější, snad proto, že tady začíná přituhovat – včera ráno jsem poprvé škrábala skla na autě. 🙁 Věřím, že takové zážitky se vám všem nesmazatelně vryly pod kůži, ale já se vždycky děsím, zda dojdete všichni a zda moc nenastydnete. 🙂 Huhu, kdepak, to není nic pro mě! (shake) Tolik sněhu a zimy, brrrrr! (blush) 🙂
    14
    (ale nojo, já vím, součet se píše jinam, no! ještě spím – a budu asi tak do devíti, mezitím se nějak přepravím do práce, čert ví, jak to ráno vlastně všechno probíhá. (chuckle) )

  17. Georgi,ja som dieta roviny,hory poznam len zo skolskych vyletov a viac sa dozvedam z Tvojich spomienok.A co takto o rok o dva pri navsteve rodnej krajiny si to zopakovat?Pridali by sme sa viaceri – trochu dychavicni,trochu pajdavi,ale sli by sme.

    1. Milá Verenka,

      to by mě museli ti pajdavi a dýchaviční tlačit na vozejčku…. když jdu pár hodin, tak se duhej den nemůžu pohnout… Jeden je holt v předsmrtným věku.

  18. YGO-vsetko,vsetko najlepsie,uzi si dnesny den-nech vsetci doma okolo Teba skacu a plnia Ti vsetko,co Ti na ociach uvidia./dala by som sem teraz vsetky kyticky-ale neviem to/

  19. (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1)

    ……….(d) YGO (^) všechno nejlepší k narozeninám (d) …………..

    (sun) Ať máš hezký den a celý rok se můžeš usmívat (sun)

    1. YGO: tak at se dobre dari – hlavne tobe – je to tvuj den, ale i manzelovi, Terce a Toyence – protoze spokojena smecka je stastna smecka. (h)

    2. Milá Ygo (h) , k Tým narozeninám Ti přeju hodně slunečných (sun) dnů na toulání přírodou a dělání těch překrásných a nezaměnitelných obrázků, jaké umíš jen Ty. Také hodně pohodových domácích dnů ve Tvé smíšené smečce, kde (cat) nosí aporty a (dog) si olizují tlapky na gauči (chuckle) . A taky hodně elánu a skvělých nápadů na další aktivity moravské sekce Zvířetnictva, jejímž jsi velmi oučinným oudem. 🙂 (y) (clap) (bow)

    3. Milá YGO klokani ti mávají od protinožců a k tvým narozkám ti přejí kídek, dobré moravské vínko (kapalné sľnečné lúče) a hodný lidi kolem. Užij si to jak nejlíp umíš!!! Živijóó, živijóó, živijóó!!!!

    4. Milá Ygo, krásné a slunečné narozeniny přeji, hodně zdraví, štěstí a spokojenosti! (rose1)
      A dovoluji si popřát totéž dalšímu dnešnímu oslavenci – narozeniny slaví i LUZY – takže všechno nejlepší! (h)

      1. (rose1) (rose1) srdečně zdravím milou Luzy a přeji všechno mejlepší (rose1) (rose1)
        (d) (^) (d) (dance) (d) (^) (d)

      2. Milá spoluzrozenkyně Luzy – hóóódně zdraví, štěstí, spokojenosti a splň si jedno tajné přáníčko. Pusu ti posílám po Emičce, tak si ji vyber :* – a ještě kytíííí (f) (f) (f)

      3. Milá Luzy prostřední (skoro ….myslím v rodinný posloupnosti 😉 ) krásně si to užij a ať se ti jen a jen daří (f) (^) (d) (sun)

    5. Oslavenkyně milá, všechno nejlepší! Pevné zdraví, pohodu ve smečce, plno radosti, dobré světlo, hodné lidi kolkolem… Krásně si dnešek oslav (h)

    6. Yga má narozeniny – my máme přání jediný: štěstí, zdraví, štěstí, zdraví, hlavně to zdraví!!!! Ale navrch k tomu stále spokojenou celou Ygovic smečku!!!!

  20. Milý Jiří, ráda jsem si přečetla, že v den mých dvanáctých narozenin jste na tůru měli krásné slunečné počasí.
    Kraj Nízkých Tater a Malé Fatry jsem procházela asi o dvacet let později. Ovšem to bylo v létě ( a měli jsme kliku na počasí) a jako správní masňáci jsme se převáželi na výchozí punkty autem. Při pohledu na stařičké stany ve sněhu smekám klobouk ( abych si mohla na hlavu narazit pořádného kulicha, protože už jen ze čtení je mi zima).
    Přemýšlím, zda generace našich dětí bude mít také tak silné zážitky, že si je bude pamatovat na celý život.

    1. Myslím, že se s malou rezervou mohu považovat za generaci dětí, milá paní z Čipsína 🙂 Taky mám silné zážitky na celý život – některé mi v útlém věku připravili rodiče (dodnes vidím před svým vnitřním zrakem zmiji se slaninkou, opečenou na klacku nad ohněm – odehrálo se L.P. 1968 nebo 1969 v Tatrách). Pubertálních a postpubertálních zážitků – již ve své režii – mám taky spoustu. Většina z těch nesmazatelných je zimních, asi proto, že jsem letní teplomilka (rofl) A vypadá to, že i další generace bude mít na co vzpomínat, jen ty kulisy se občas mění 🙂

      1. Tos napsala moc hezku „jen ty kulisy se mění“!
        Ano i dnešní děti mají své zážitky a není to jen u počítačových her.

        1. Asi jo 🙂 . Synek se třeba takhle seznámil se starou pravdou, že reliéf mořského dna se mění – asi v tomhle věku jezdil jako táborovej vedoucí s takovou partou v létě k moři, v zimě lyžovat. Jednou dojeli do Chorvatska do kempu, kde byli už loni, vyskládali se z autobusu a chlapec si radostně běžel skočit jen tak přes vlny u břehu. Byl z toho lehkej otřes mozku a notně odřený čílko 😛

          1. A to měl synek ještě štěstí! Doufám, že si příště ty skoky odpustil.

            I když – přes vlny v Chorvatsku 8-| ? Tam jsem v životě vlny neviděla (shake) (rofl) ! Po všech těch letech u moře jsem přesvědčená, že mořský příboj je jenom fantazie a to, co vítám v TV je bohapustý trik (chuckle) (já vím, já vím, to dělají ty ostrovy kolem dokola).

            Jo a s tím mořským dnem – někdy se mění, někdy ne. Ta zabetonová kolečka, která jsou nedaleko „našeho“ mola se už patnáct roků nepohnula 😀 !

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN