Tak tu sedím s oteklým nosem (Víťa na mě naprskal svojí rýmu a já vypadám, jak kdybych pohřbila blízkého příbuzného nebo si hojně přihýbala z lahve rumu) a přemýšlím, jak začít povídání o Myšátkách, aby to nebylo stejné jako vloni, předloni a předpředloni a… Zvláštní psí škola funguje už docela dlouho a jsem moc ráda, že máme takové príma kamarády.

Jako obvykle prázdniny utekly jako voda, a 1.září jsme se sešli v plném počtu 6+1: tedy šest Myšátek a jedna Myš. Ubyl nám Tomášek do jiné třídy a přibyl Mike ze základky. Když to rozdělím podle ročníků, mám jednoho prvňáčka – Víťu, tři druháčky – Tomík, Zuzka a Mike, jednoho druháka s individuálním vzdělávacím plánem – Matěje a jednoho třeťáka Kubu. Teď se nám rýsuje, že by mohla naše řady posílit ještě jedna holčička přestěhovaná z Humpolce.

První školní den

Pracovat jsme začali hned naplno, kupodivu se za prázdniny z hlaviček všechno nevykouřilo, takže je kde navázat. Samozřejmě to tu zpočátku vypadalo jako u netopejrů, každý po ránu zíval, že by si roztrhl papulku, a povaloval se po lavici, ale písničky a něco málo pohybu zabraly a už jsme si zvykli a práce nám jde od ruky.

A protože jsem přesvědčená, že nejvíc užitečných věcí se Myšátka naučí při praktických činnostech, začali jsme tím nejdůležitějším a to je dopravní výchova. Některé děti ze třídy chodí domů ze školy nebo na autobus už samy, a tak je hodně důležité, aby se pohybovaly ve městě bezpečně. Zopákli jsme si ve třídě značky podle obrázků, na dopravním koberci jsme si zahráli na autíčka a chodce a pak jsme se vypravili do terénu.

U každé dopravní značky jsme zastavili a řekli si, co znamená, jestli je to zákazová, výstražná nebo informační značka a podle čeho se to pozná. Bylo to docela príma, Myšátka se předháněla, kdo pozná značku dřív. Kousek od naší školy se k nám připojil nějaký neznámý pán a šel s námi až do města. Sledoval nás, vrtěl hlavou, ale usmíval se, tak snad si nemyslel nic zlého.

V pátek se konala jako každý rok akce „Město bez aut“, na které jsou pro děti připravené soutěže, ale také ukázka vyprošťování a zachraňování zraněných z nabouraného auta. Ještě před samotným zásahem si záchranáři připravili a namaskovali figuranty a to tak důkladně, že jedna holčička omdlela a přetrhla pásku, takže záchranáři měli hned co dělat.

Záchrana raněných

Přijeli hasiči s houkačkou, připravili hydraulické nůžky a otevřeli vrak jak konzervu, potom už nastoupili záchranáři, vytáhli zraněné a ošetřili. Bylo to akční a hodně poučné. Jen jsem měla málem rozdrcenou ruku, protože Víťa se strašně bál a mačkal mě a mačkal.

Protože se na ten den sešly dvě zajímavé akce naráz, přešli jsme na náměstí, kde se připravoval rekord (Pejřimov je holt Město rekordů!) „Stop chudobě“. Na pódiu už byla připravená kapela MARIMBA se spoustou zajímavých nástrojů, Leila Abbasová a pan Rafaj, kteří rozdali všelijaká „rámusítka“, všichni vyladili hlasy, Leila si zařvala do měřidla a dozvěděli jsme se, že ze sebe vydala 109 dB.

Potom už kapela začala hrát Lady karneval a všichni na náměstí rámusili do rytmu a na závěr písničky ze sebe vydali maximum rámusu a řevu a hle- rekord byl na světě. Snad jsme aspoň nepatrně něčemu pomohli.

V pondělí k nám do třídy pro změnu přišla paní policistka (mimochodem úžasně šikovná, se skvělým vztahem k dětem), přinesla Ajaxovy zápisníky, policejní čepice a barety, plácačku (já vím, správně je to stavěcí terčík), směrovku, z Myšátek udělala policisty a povídali si a byla to bezva hodina.

Jednotka policistů

No, a protože nedávno hlásily Rosničky krásné počasí, vypravili jsme se na cvičení v přírodě, samozřejmě s opékáním buřtíků, sbíráním a poznáváním přírodnin. Větší děti dělaly otisky kůry různých stromů, menší sbíraly barevné listy a učily se poznávat, ze kterých stromů jsou. Přinesli jsme do školy na výstavku žaludy, mechy, kůry, houby. Prostě jsme si ten den úžasně užili.

Jako třídní projekt jsme si vybrali Den zvířat a Den dětí. Obé je nám nejbližší. Abychom ten projekt plnili na 100 %, chceme se zase vydat do pražské ZOO (Brňáci, nezlobte se na nás, snad se mi to k vám taky podaří vykoumat). Zatím to vidím na čtvrtek 14.října. Co vy na to?

Snad nám počasí bude přát. Budeme strašně rádi, když se zase budeme moct setkat se zvířetnickými tetami a strejdy. Myšátka se už kolik dní ptají, jestli s námi zase budou Murpfy a Body. Co myslíš, Lucko, šlo by to? Všichni se už moc těšíme.

Včera jsme byli nakoupit spoustu materiálu na pracovní vyučování a už se těšíme, až zase vytvoříme něco pěkného. Jo a každé ráno si děti připomínají vitamínové soudečky Juwíky, které jsme dostali na zvířetnickém srazu. Moc vám všem děkujeme a jsme rádi, že k vám patříme.

Tak, to je takové malé Myší hlásání o stavu Myšátek v Pejřimově.

Zase buřtíky