Taky chodíte k volbám? Pečlivě studujete hlasovací lístky, vybíráte tu správnou stranu, přidělujete přednostní hlasy? Pak nastrojeni odcházíte do hlasovací místnosti, a po kontrole dokladů vhazujete obálku do urny. A pak to napětí u televize! Budou to modří, zelení, rudí, černí nebo oranžoví?

Tak přesně o tomhle tohle povídání není. Teď se podíváme na volby z jiné strany. Ze strany aktivního účastníka. Nemyslím politika, ten má ve volební dny pohov – agitovat nesmí, tak se jen nervózně culí do objektivů. Myslím ty, kdo celý systém zajišťují.

Vše začíná u presidenta. Ten volby vyhlašuje, tedy vyhlašuje jejich přesný termín, přičemž má vždy k dispozici určitý interval tak, aby neukrátil ty, kdož končí, ale také aby nebyli na svých postech déle.

***

A pak to začne. Taktovku přebírá Ministersvo vnitra (MV) a Český statistický úřad (ČSÚ). První termín je termín registrace kandidátů. Politické strany předají své kandidátky. Někdy je přebírají kraje, někdy obce – podle typu voleb. Tyto kandidátky (název strany, jména kandidátů, jejich povolání, věk a čestná prohlášení) se pak použijí pro vytvoření číselníků, které dělá ČSÚ.

Předchází mu ještě losování pořadí stran – pořadí, ve kterém budou hlasovací lístky. Už v tuto chvíli bývá někdy dost horko, strany mění a odvolávají kandidáty, je-li termín v pátek, pokoušejí se předat kandidátky večer, v sobotu, v pondělí, najedou mají porouchané auto, nejede jim spoj…

***

Takže vše je předáno a odteď už to jde jen po linii státní správy a samosprávy. Tisknou se volební zákony a hlavně Pokyny pro činnost okrskových volebních komisí. V České republice je přes 14 tisíc volebních okrsků a v každém je volební komise o nejméně 5 členech. Členové okrskových volebních komisí jsou navrhováni stranami, často jsou to však studenti nebo důchodci. Každá OVK musí mít k dispozici všechny náležitosti.

Každého napadne urna, ale k tomu ještě přenosná urna (víte, že můžete na obci požádat a příslušná komise přijde k vám domů a můžete volit doma, tedy pokud máte důvod), zástěny, státní znak, vlajka na budově, ve které je volební místnost, hlasovací lístky, obálky s razítkem, tužky, seznamy odvolaných kandidátů… To všechno musí obstarat pro všechny okrsky jejich pověřené úřady.

***

Mezitím probíhá školení členů OVK, které dělají společně pověřené obce a ČSÚ. Základem školení je instruktážní videopořad. Ten vlastně v praxi ukazuje, co je psáno v zákoně o příslušných volbách případně v zákonech o volbách obecně. Tedy, že místnost musí být vybavena, jaké jsou přesné časy voleb (až na výjimky je to pátek od 14 do 22 hodin a sobota od 8 do 14 hodin), co přesně smějí a nesmějí členové OVK dělat, jaké jsou povinnost jejího předsedy a zapisovatelky. Ta není členkou OVK s právem hlasovacím, ale s hlasem poradním (obvykle to bývá zaměstnankyně obce a na rozdíl od ostatních členů ovládá spíše „úřední rutinu“).

***

A pak už to jede – víte, kterým dokladem musíte u voleb prokázat svou totožnost? Platí pouze občanka nebo pas. Jenže víte, kolik existuje platných typů OP a pasu? Třeba občanky jsou jen jediného typu, jenže osoby narozené před 1. 1. 1936 mají výjimku – pokud mají v OP platí bez omezení, mohou mít klidně OP vydané ještě ČSSR. Jen v něm musí být ověřené občanství.

Pasů je momentálně 6 typů (tedy cestovních, pak jsou ještě služební). K tomu u některých voleb přibývají voličské průkazy – pokud víte, že ve dnech voleb nebudete doma, můžete si jej nechat vystavit na obci. Ale pozor, platí to u každých voleb jinak (někde není vůbec – třeba obecní volby, jinde platí jen pro kraj – krajské, parlamentní volby nebo třeba pro volební obvod – u senátu).

Pak se probírá, co smí a nesmí dělat volič a člen komise – volič musí za plentu, jinak nevolí, nesmí tam s ním nikdo – ani dítě, hlavně ne člen komise. Pokud má volič problém, může mu pomoci jiný volič, zase nikdy člen komise. Od kdy můžete volit? No přece od 18 let, ale musíte mít 18 nejpozději druhý den voleb. A kdy můžete jít nejpozději volit? Podle zákona a pokynů pro OVK vám musí být umožněno volit, budete-li ve volební místnosti či bezprostředně před ní ve 22:00:00 v pátek resp. ve 14:00:00 v sobotu. Počítá se ale čas na hodinkách předsedy komise.

***

Jestlipak víte, co se děje ve volební místnosti v noci z pátku na sobotu? Nic, urny jsou zapečetěny, místnost také a komise spokojeně spí. Tedy měla by spát, protože to nejhorší má ještě před sebou. Systému zajištění je věnováno dobrých 10 minut instruktážního filmu. No, my to přeskočíme a berem, že už je sobota 14 hodin.

Volební místnost se uzavře a začne počítání. Vlastně nezačne. Napřed je třeba spousta jiných úkonů. Například zapečetění zbylých hlasovacích lístků, úředních obálek s razítkem… Dobrá, takže konečně se odpečetí urny a jejich obsah se smísí (aby se nevědělo, které obálky jsou od těch, kdo hlasovali v místnosti a kdo doma).

Následně se vytřídí nepatřičné předměty. O těch by se daly vykládat story… Jedna z klasik je papír od tvarůžků. Musel ho tam prý dát někdo už v pátek, protože v sobotu ráno celá volební místnost smrděla jako by se tam někdo pos… Kdo nezažil, neuvěří. Chudáci členové komise. A nejenom oni, všechny předměty vhozené do uren se archivují… Klasikou pak jsou fotky politiků, různých hvězd, vím i o případu, kdy bylo v urně několik pornofotek z časopisu – prý aby si komise ukrátila dlouhou chvíli.

***

A teď k počítání: počítají se voliči zapsaní v seznamu voličů, vydané obálky (před otevřením uren), odevzdané obálky, platné hlasy. Takže napřed obálky, pak se teprve otvírají a zkoumá se obsah.

A tady jsou další „háčky“. Pamatuji si, že u nás v hospodě kdosi „v dobré víře“ radil, aby do obálky vložili více lístků s kandidátkou oblíbené strany. Takový hlas je samozřejmě neplatný.

Proti své vůli zase volil kdosi, kdo vhodil do urny obálku s lístkem strany přeškrtnutým a textem: „Tyhle ku… nevolím!“ Takový hlas je ale platný, pokud je lístek úplný a lze z něj přečíst podstatné údaje. Jiní hlasovali pro „koalici“ vytvořenou kombinací dvou a více lístků. Taky smůla…

Jediné volby, kde je jediný volební lístek, jsou volby obecní. Vlastně ani to není všude pravda. Některá velká města mají lístky dva. Jeden za celé město, druhý za městskou část. Ten za celé město také bývá „výživný“. Jeho formát býval v Praze A0, v Brně a Ostravě A1. A ten je třeba rozbalit a zkontrolovat, že nikdo nezaškrtl více než jednu stranu nebo více hlasů pro kandidáty než je počet mandátů.

***

A znovu se počítá. Platné hlasy celkem. A v zápětí opět. Platné hlasy pro strany. Do třetice se počítají preferenční hlasy (to se netýká senátních a komunálních voleb). Vše se zapisuje předepsaným způsobem. Dnes už je to brnkačka – většina komisí má k dispozici počítač, takže různé kontrolní součty a násobky jim počítá on.

Když je spočítáno, tiskne se zápis (a podepisuje každý list). Vše je dvojmo, jedou pro komisi a podruhé pro přebírací místo. To bývá většinou na obecním úřadě tzv. pověřené obce (prostě tam, kam si jezdíte pro nové doklady atd.). Kdysi to bylo striktně okresní město, takže někdy byly dojezdové vzdálenosti značné – to bývaly zážitky. Ono i dnes nasedne do auta předseda komise se zapisovatelkou a hurá předávat. A zbytek komise čeká. Kdyby totiž měli v zápisu vážnou chybu, bylo by třeba ji opravit ve volební místnosti. Tedy včetně možnosti nového přepočítávání.

***

A tady se občas dějí věci. Třeba jednou se čekající členové příliš veselili a někdo na ně zavolal policii. Jenže zatknout je, to by byl závažný zásah do voleb… No, nakonec se členové uklidnili. Jinde si zase jeden z členů vytřel pr.el hlasovacím lístkem nenáviděné strany. Problém byl, že doslova a navíc lístkem, který již měl být zapečetěn, protože na něm byly pomocné součty za danou stranu. Navíc byla v zápise chyba (bylo to ještě v dobách předpočítačových) a když přijel předseda komise se zápisem k opravě, lístek nebyl k nalezení. Tak museli počítat znovu od začátku.

Jindy bylo čekání členům dlouhé, zavřeli tedy budovu a šli do místní občerstvovny. Když přijel předseda s opravami, nemohl se do budovy dostat dveřmi, tak to zkusil oknem. Opět bdělí občané a policie byla na místě cobydup. A chudák předseda musel vysvětlovat. Naštěstí ho znali, tak mu ještě dovezli kumpány z hospody.

Jindy se zase ztratil předseda i se zapisovatelkou – z okresu odjeli, ale na okrsek se nevrátili. I bylo vyhlášeno pátrání, policisté projížděli celou trasu zda se nestali obětí nehody… Nestali, byli nalezeni na polní cestě jak se oddávají rozkoším značně vzdáleným volebnímu boji. Problém byl jen v tom, že je hledalo půl okresu a oba byli jaksi ve stavu manželském. Nikoli však spolu.

Ony se dějí věci někdy už při počítání hlasů. A daleko divočejší než ve známém filmu Ene bene. To si třeba tak jednou málem dali dva členové přes ústa a odmítali spolupracovat. S kýmkoli. Počítání by ještě šlo, ale co s podpisy? I zavolal předseda na okres, protože on je to trošku problém – do volební místnosti nemůže při zpracovávání výsledků kdokoli, a na místo vyrazila pracovnice ČSÚ. Dáma statná a rázná. Dál existují dvě verze. Podle jedné vešla, inzultovalA oba nespolupracující a bylo. Podle druhé seřvala celou komisi na hromadu a za jejího dozoru bylo spočítáno, zaznamenáno a podepsáno během rekordně krátké doby.

***

Po každých volbách (někdy i před nimi) se vyrojí spousta „jasných“ důkazů, že celé volby byly zfalšované, že úředníci „křížkovali“ ty správné lístky už x týdnů předem, že… Obvykle stačí namítnout, že OVK je neschopná podvodu už z toho důvodu, že je složená ze zástupců různých stran, kteří se tím pádem vzájemně hlídají. Takže nějaké podstrkování jiných lístků nehrozí.

Přidávání taky ne – počet vydaných obálek je jasný. Totéž platí při počítání hlasů – taky jich nemůže být víc, než kolik bylo platných hlasů. Takže zbývá ČSÚ, které data sbírá a posílá do centra. Při vstupu se nic zfixlovat nedá – komise dostane opis výsledků, který byl odeslán a může si ho tak zkontrolovat na svůj zápis. Výsledky za každý okrsek jsou navíc dohledatelné na internetu, takže takhle by to taky nešlo.

Poslední možností pak je sčítání výsledků za okrsky. Ale i tady se sčítají napřed do obcí, často ale spíš do jejich částí (a pak se úspěšný kandidát chlubí nebo naopak neúspěšný ví, kde ho nemají rádi). Podobné je to i s okresy a kraji. Navíc existuje i spousta šťourů, kteří si propočítávají ty nejneuvěřitelnější celky (např. území Sudet, Velkomoravské říše… ), fantazii se meze nekladou.

DRUHY VOLEB

Největším celkem, do nějž se volí, je Evropský parlament. Volí se co pět let, hlasovacích lístků je tolik, kolik je přihlášených politických stran, do obálky dáváme jediný lístek příslušné strany, na němž zaškrtáváme maximálně 2 preferenční hlasy. Volit lze v té zemi EU, kde právě pobýváme (bez ohledu na státní příslušnost), ale je třeba splnit jisté náležitosti – např. u nás cizinci musí informovat úřad, ve které zemi byli dosud vedeni pro tento typ voleb, a úřad pak dané místo informuje o tom, že volič hlasuje zde. Voličský průkaz je možný pouze v rámci dané země. Počty mandátů pro strany se počítají d’Hondtovou (čti dontovou) metodou.

***

Nejpopulárnější jsou pak volby do PSP (Poslanecké sněmovny parlamentu) ČR. Volí se každé 4 roky (pokud není sněmovna rozpuštěna dříve) a území republiky je pro tyto účely rozděleno do krajů, každý kraj má své hlasovací lístky pro své strany (mohou se kraj od kraje lišit) a na nich své kandidáty.

Do obálky dáváme jeden lístek dané strany a můžeme na něm dát 4 preferenční hlasy. Hlasovat mohou pouze občané ČR. Pokud se nezdržují na území ČR, mohou hlasovat na zastupitelském úřadu, všechny takto získané hlasy se pak započítají do jednoho z krajů.

Pokud budou hlasovat mimo své bydliště, mohou si nechat vystavit voličský průkaz a hlasovat kdekoli na území ČR – hlasují však pro kandidátku kraje, na jehož území volí. Počty mandátů pro strany se počítají d’Hondtovou (čti dontovou) metodou.

***

Nejméně často chodíme volit do senátu – mandát je šestiletý. Nevolí se celý senát najednou, obměňuje se vždy třetina senátorů. Volí se dvoukolově, pokud v prvním kole získá některý z kandidátů více než 50 % platných hlasů, druhé kolo odpadá.

Na volby dostanete tolik volebních lístků, kolik je kandidátů, do obálky dáváte jediný lístek. Do druhého kola postupují dva kandidáti s největším počtem hlasů, systém je stejný. Volit mohou pouze občané ČR a voličský průkaz je možný pouze pro území daného senátního obvodu. Tyto obvody jsou různě velké a nerespektují žádné z územních hranic až do úrovně obcí. Třeba Brno, Plzeň nebo Ostrava jsou územími více senátních obvodů.

***

Největší z lokálních voleb jsou volby do krajských zastupitelstev. Volby jsou každé čtyři roky. Lístků dostaneme tolik, kolik stran kandiduje. Do obálky dáváme jeden lístek a na něm maximálně 4 preferenční hlasy. Voličské průkazy se nevydávají. Počty mandátů pro strany se počítají d’Hondtovou (čti dontovou) metodou.

***

Nejmenšími volbami jsou pak volby obecní (komunální). Volby jsou jednou za čtyři roky (pokud se zastupitelstvo obce nepohádá nebo pokud se obec nerozdělí či nespojí s jinou). Zvláštností je, že dostaneme jeden volební lístek, na kterém jsou všechny strany a všichni kandidáti.

Další zvláštností je, že v některých městech jsou to vlastně volby dvojí. Jednak do magistrátu a druhak do zastupitelstva městské části, obvodu, názvy se liší, ale jde o Prahu, Brno, Ostravu, Plzeň, Ústí nad Labem, Liberec, Pardubice a Opavu. Tam dostanou voliči dva lístky.

Pikantní je hlasovací lístek magistrátní o rozměrech někdy značných (jak již bylo psáno). V těchto volbách neexistují preferenční hlasy. Volí se buď strana (křížek u jejího jména) nebo jednotliví kandidáti (křížky u jmen). Kandidátů křížkujeme tolik, kolik je členů zastupitelstva.

V Praze tedy můžete učinit až 70 křížků u 23 stran a celkem 1 075 kandidátů. Můžete si to zpestřit a zakřížkovat stranu a pak 0 – 70 kandidátů jiných stran (!). Pro označenou stranu se bude počítat tolik hlasů, kolik jich zbude do 70 a budou se počítat v pořadí kandidátů. V takových případech předem lituji příslušnou OVK. Pokud zakřížkujete 71 kandidáta, jedná se o neplatný hlas! To platí obecně.

Můžete zakřížkovat až tolik kandidátů, kolikačlenné zastupitelstvo volíte. Můžete zakřížkovat jednu z politických stran. Dvě strany nebo více kandidátů = neplatný hlas. Pokud křížkujete stranu, dostanou hlas ti kandidáti, kteří mají pořadové číslo do počtu zastupitelů (7-členné zastupitelstvo = 7 hlasů pro prvních sedm kandidátů). Pokud je mezi nimi někdo odvolaný (odstoupivší), přeskakuje se. Ale jen při konečném počítání. Pokud dáte hlas odvolanému, bude se vám počítat do celkového počtu!

Další kouzlo komunálek: na HL (hlasovacím lístku) může mít strana až o 30 % kandidátů navíc. Zase pro příklad: zastupitelstvo má 7 členů, strana tedy může dát na kandidátku 9 kandidátů. Když zakřížkujete danou stranu, dostanou hlas kandidáti na pozicích 1 až 7 (pokud není nikdo odvolán) a strana dostane celkem 7 hlasů.

Pokud jich ale strana nominovala (například) 5, dostanou hlas všichni, ale straně se započte pouze 5 hlasů! To je dost podstatné, protože do zastupitelstva se může dostat jen ten, kdo překročil 5% hranici a navíc získal mandát, což se počítá opět d’Hondtovou metodou. Voličské průkazy se opět nevydávají.

***

D’HONDTOVA METODA

Tak tady už se neobejdeme bez čísel. Pokusím se sice všechno maximálně zjednodušit, ale pár tabulek tady bude muset být. Průměrný volič si tohle asi počítat nebude (ani komise, od čeho by byly počítače), ale výpočet musí být jasný a transparentní. Tak hurá do práce!

Obr1: Hlasovací lístek nevyplněný

Máme před sebou volby komunální, takže si přiblížíme výpočet pro fiktivní obec, která bude mít 7 zastupitelů. Představme si (pro jednoduchost), že máme 3 politické strany a sdružení a jediného samostatného kandidáta. Volební lístek by pak vypadal asi takto:

Komise hlasy spočítá a výstup jejího snažení by vypadal asi takto:

Obr.2: Hlasovací lístek vyplněný

Celkem tedy bylo uděleno 283 hlasů. Takže se napřed začne počítat kvórum pro svtup do skrutinia. To je určeno 5% hranicí, která je ale pro komunální volby upravena přepočteným základem. Proč? No přece když zakřížkujete stranu A nebo B, dáte jí 7 hlasů, straně C 5 hlasů a straně D hlas jediný.

Přepočtený základ tedy vypadá takto:

Obr3: Kvórum

Do skrutinia se tedy dostaly všechny strany, takže jedeme dál. A tady se dostáváme k panu d?Hondtovi. Stránky ČSÚ o této metodě píší toto: Tato přepočítávací metoda je v současnosti v praxi nejpoužívanější a má řadu modifikací. V ČR se používá od roku 1990 k výpočtu rozdělení mandátů v obecních zastupitelstvech, od roku 2000 ve volbách do zastupitelstev krajů, od roku 2002 ve volbách do Poslanecké sněmovny a od roku 2004 ve volbách do Evropského parlamentu. d?Hondtova metoda rozděluje všechny disponibilní mandáty v jednom skrutiniu.

(http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/metody_pro_prepocet_hlasu_na_mandaty)

V podstatě se jen počet hlasů pro danou stranu dělí celými čísly. Počítá se takto:

Obr4: Podíly

Po vypočtení se seřadí strany podle jednotlivých podílů sestupně:

Obr5: Přidělení mandátů stranám

Jak vidíte, v obci zvítězila strana B, na samostatného kandidáta mandát nezbyl. Teď je ještě potřeba zjistit, kteří kandidáti tyto mandáty získají. Napřed se musí seřadit. Rozhoduje počet hlasů a pořadí na kandidátní listině (KL). Kdo získal o víc než 10 % nad průměrný počet hlasů pro kandidáta vyjádřený celým číslem bez zaokrouhlení, postupuje v KL na 1. místo. Je-li takových kandidátů více, určí se jejich pořadí podle počtu získaných hlasů. V případě rovnosti hlasů rozhoduje jejich umístění na KL. Pro strany A až C to dopadlo takto:

Obr6: Přidělení mandátů kandidátům

Tak a teď už je to všechno, tady máme nové zastupitelstvo:

Obr7: Zastupitelstvo

A to je vše, přátelé. OVK zapečetily všechny dokumenty, obce je uschovaly pro případné přepočítání (pokud by byl podán protest) a všichni si mohou oddechnot a jít domů. Zvolení zapíjejí úspěch, nezvolení žal. A život jde dál, k dalším volbám.