Že zde u protinožců občas zafouká z vnitrozemí a pak se odehrává prašná nebo písečná bouře to jsem už jednou popsal, když v Sydney kvůli tomu zavřeli letiště a na město yspaly tisíce tun červeného písku. Co se ale stane, když se taková písečná bouře srazí s tou „obyčejnou“, to jsem vám ještě neřekl.
Stalo se tak jednou v létě v Alice Springs, v rudém srdci klokaního kontinentu. Město se utápělo pod žárem poledního sluníčka, teplota v chládku ve stínu byla pouhých 45°C a kdo mohl, tak se naložil do vody nějakého bazénu. V těchto zeměpisných šířkách není v Klokánii nouze o rudý prach či jemný písek z pouště. Nejednou večer při návratu do příbytku jeden našel centimetrovou vrstvu toho samého pokrývající v domečku naprosto vše. Krajina to je zde suchá, okolí má charakter pouště, takže prachu v pohybu nic nebrání, stačí jen trochu zafoukat. 
Tentokrát to však bylo trochu jiné. Na východ od města čněl snad až do stratosféry ohromný a skoro černý bouřkový mrak, aby západní obloha byla zastřena rudou záclonou přibližující se prachové bouře. Příroda nám nachystala vzácnou podívanou, když se tyto dvě bouře nad městem setkaly. Tento střet Titánů se odehrával za patřičného doprovodu blesků a hromu, vlastního slova jeden neslyšel. Vichr ženoucí hustý rudý prach od západu se smísil s přívaly deště a na město a okolní krajinu padaly záplavy rudého bláta.
Rudá záplava se valila v kaskádách do jinak suchého koryta Todd River. Vše dostalo rudý nádech, a kdo mohl tak se před touto spouští ukryl. Dokonce i místní divoké kačeny zpanikařily a schovaly se pod auta. Ve zdejší suché krajině to byl první déšť v jejich životě a tak nevěděly co si o tom myslet. Navíc takový červený fujtajxl, jeden aby se pak šel stejně vykoupat, že ano. Do půl hodiny bylo po představení, vyhouplo se sluníčko, které řídké rudé bahýnko, které vše obalovalo, okamžitě vysoušelo v rudou krustu. Město se pak ještě několik týdnů této nadílky zbavovalo.
***
Ale z jiného hrnečku. Letos jak někteří víte, spadlo v Queenslandu značné množství srážkové vody. A nejen v Queenslandu, ale i na četné pouště v Klokánii. Toto množství vody bylo signálem pouštním ekosystémům. Tyto znají jen dva extrémy. Buď deset let ani nekápne nebo přijdou zátopy. Léta hubená a bohatá. Období rozkvětu a zániku. Věčný koloběh této krajiny. Takže zdejší příroda na nebývalé vlhko zareagovala, jak je jejím zvykem.
Miliony semen, co spala po dobu sucha v písku, vzklíčilo a na poušti se zavlnila vysoká tráva. Ve vlhké zemi dospěla sarančata a jejich počty dosáhly biblických rozměrů. Však strategický plán na jejich hubení je pečlivě vypracován a všem zainteresovaným oznámen. Na zdejším venkově, tedy na outbacku, už vypukl urputný boj s miliardami těchto vše zelené žeroucích kobylek, než jim narostou křídla. Máme zde nehorší pohromu kobylek za 70 let.
Jakmile se vznesou, zastíní oblohu, přelétnou třeba i 500 km a vše co se dá žrát sežerou. Takže letošní dobrá sezóna, nejlepší úroda za posledních 10 let, neznamená pro farmáře ještě bohatou sklizeň. Boj s kobylkami nás bude stát pár desítek milionů dolarů. Letící mračno kobylek také představuje velké nebezpečí pro dopravu. Jak na silnicích, tak i ve vzduchu. Rozpláclé kobylky na předním skle automobilu vytvoří neprůhlednou vrstvu několik cm tlustou a kobylky na silnici způsobí hravě smyk vozidla. O jejich účinku na letící letadlo snad není třeba se šířit. Létají až kilometr vysoko a malé letadlo, které do takového mraku vletí, nedoletí.
Žáby, co po tuto dobu spaly spánkem spravedlivých v norách až 1,5 metru pod povrchem se objevily v kalužích a tůních, aby se začaly množit. Pulci se to zde zanedlouho jen hemžilo. V normálně suchých korytech potoků a řek proudila kalná voda. Ve vodě je přerybováno, ryby se tlačí jedna na druhou. Tisíce a tisíce ryb.
O tomto zázraku přírody se dozví vodní ptáci několik tisíc kilometrů daleko a doletí si na hostinu. Kdo jim to ale řekne, kdy a kam letět to nikdo neví, jen oni sami. Tito vodní ptáci začnou okamžitě hnízdit a vyvedou nejméně dvě dávky písklat, než zase zvítězí sucho a písek, kdy tito ptáci i s mladými odletí tam, odkud se na tuto žranici dostavili. A tak podobně dopadají i ptáci co žijí v poušti na stálo. Třeba Andulky, kterým se zde říká BUDGERIGARS, jinak latinsky Melopsittacus undulatus.
Tito fógli, převážně po světě co by ftáci klecoví, jsou ve zdejších pouštích doma. Jejich přirozená barva je žlutá a zelená. Převážně se pohybují v malých hejnech po třech až deseti. Létají pouští od vody k vodě, bez které nevydrží. Podobně jako jakýsi druh pěnkavy, Zebra Finch, Taeniopygia guttata, nebo pouštní holub, jinak Common Bronzewing, Phaps chalcoptera a řada dalších.
Když propukne období hojnosti, tak se tito ptáčci začnou nepříčetně množit a zanedlouho nelétají Andulky v hejnech po třech až deseti, ale v hejnech po desetitisících. Je prostě přeandulkováno. A ta mela, kterou způsobují se musí slyšet aby se uvěřila. Ovšem doba hojnosti za čas skončí a tak i desetitisíce andulek, jak nastane doba sucha, která v této krajině převládá.
Další fotky najdete zde
Jo, a my máme papoušího fantomase. Už několik týdnů slyším v zahradách nějakého papouška. Hlavu si můžu vykroutit, ale ještě jsem ho nezahlédla. Soused ano. Prý na jabloni. Jenomže on to svoje zpívání naučil i jednoho domorodce (špačka asi ne, ti už jsou snad fuč). Tak se exot ozývá ze dvou stran. Už aby popadalo listí a papouch se ukázal. Doufám, že až mu bude zima, tak se snadněji uloví.
Georgi, fantastický čtení. Léta hubená a léta tučná – musí to být úžasný – asi bych to raději sledovala na dálku než za plotem, ale hlavně mi to evokuje něco o neuvěřitelný síle přírody (Přírody).
Díky.
Achjo, plně si uvědomuji, jak jsem rozcapená tím, že žiju na „Placatce“ (tak říká Zlatému pruhu země České Louk (chuckle) Úplně mi stačilo noční představení Mouryna. Je to asi 2 měsíce, když uprostřed noci hodlal Mouryn vyházet ze stojanu desítky CD v krabičkách. Když už nemělo co padat, tak se hrnul do mého báglu a tam dělal vizitu jak protidrogová policie. To už jsem byla skoro vzhůru. Když jsem rozsvítila, tak jsem se potkala s velekoněm. určitě přes 10 cm. Jenom mi při tom leknutí uniklo, jestli měl dlouhá tykadla. Ale asi jo. O jeho masožravosti jsem se radši nepřesvědčovala. Ale po odchytu a vypakování z pokoje stačil ještě prolustrovat 1. patro u bratra, který lovil taky. Nebo bylo těch velekoňů víc.
Jiří, jako obvykle krásné a zajímavé povídání. Já osobně si nedovedu představit léto u nás doma na chalupě bez vrzání kobylek (vždycky jsem myslela, že vržou i sarančata, ale dnes jsem se poučila z komentářů). A koncem léta nám vrzají i na zahradě a to se to pak relaxuje navečer v houpačce. Kaloně u nás nemáme, ale netopýrů habakuk – jen si obvykle myslím, že to letí nějaký opožděný ptáček, než si uvědomím, kdo to kolem mě neslyšně ve tmě přešustil. Dokonce nám v dobách mého mládí hnízdili netopýři na dřevěné verandě, ale nikdy ve mě nevyvolávali žádný pocit odporu ani bázně. Jenže Klokánie je Klokánie a holt tam všechno víc vyroste a namnoží se než u nás v srdci Evropy! Mimochodem – nedávno jsem se dočetla, že geografický střed Evropy je kousek od Vilniusu, takže už i ten střed nám upírají ]:)
Díky za zajímavý (jako ostatně vždy) článek. Prostě Austrálie je pro nás exotická nejen zvířaty, hmyzem, rostlinkami, ale i podnebím. Fakt je, že některé věci bych nemusela, ale stejně je mi líto, že ji (Austrálii) nikdy neuvidím na vlastní oči…. ;( , ale alespoň si ji takhle zprostředkovaně představuji 🙂 .
Hejno andulek si tam klidně máte? A mně nechcou povolit ani jednu 🙁 . Že prej ptáky domů ani náhodou, e jeden bílej běs (cat) bohatě stačí. No tak co už.
Ale jestli chcete, tak koukněte na Andulku a Sváťu, jak vypadaly v září http://faustyna.rajce.idnes.cz/zari2010/
To jsou tak kouzelný holky ! Malá bude asi pěkný číslo, vypadá, že všechno odkouká od Andulky. (*) (hug) (h)
Týno!! Ta děvčata jsou tak moooc krásnááá!! Ten váš táta na Vás tři musí být ale pěkně pyšný. Vždyť má na co. Klepy klep, neuročku, jak říkávaly staré báby.
Hejno princezen si u Týny klidně mají (inlove) a u nás? 4 kluky :@ . Krásný princezny. (h) (h) Si musím poznamenat, wž ti naši kluci budou hledat, tak kam mají jít (sun)
Tyno, to jsou krasny okaty holky. A nevypadaji barbinove. (h)
Milý Jiří, máš to zase hezké, i když trochu mrazící, téma. A že prý „rány Egyptské“ a ony jsou i v Klokánii.
Ti kaloni by se vlastně měli jmenovat kakaloni (chuckle) (chuckle) .
Nevím, co je na tom pravdy, možná…. –kdo ví, odpoví.
Někde jsem četla, že v Austrálii byly na vymření anduličky, tedy papoušci vnkovatí v té původní zelené a žluté barvě. A tak je sháněli po celém světě. A našli je až u jedné chovatelky, tenkrát ještě v ČSR. A ty její anduličky zachránily andulky v Klokánii. Ať je to pravda nebo ne, četlo se to pěkně.
To byl jinej papouch, ale četl jsem to taky.
Ano?!? To nevadí, že jiný.., ale je to primovní, nee?
Jo Pitrýsku, kakaloně jsem ocenila velice velmi (rofl) – miluju tyhle slovní hříčky. jen jsem nějak neměla kdy ti to připsat… (inlove) Jo a četl jsme někdo Národ od Terryho Pretchetta? Tam se vyskytují ptáci pantalóni s podivuhodně podobnými zvyky 🙂
Tedy, Jiří, ta všehochuť je spíš na téma „sedm ran australských“, když tak vidím ta sarančata, kaloně a spol. Docela si dovedu představit, co a proč provádí tyhle značně pro nás exotické a extrémům oddané ekosystémy tam u vás, u protinožců. Wallaceova linie je prostě prevít. A ekosystém, který pro svůj zdárný rozvoj nezbytně potřebuje vyschnout, vyplavat a pokud možno ještě i vyhořet, to je prostě ukázka toho, kam to příroda za těch pár miliard let evoluce dokázala dotáhnout. A my, lidé pošetilí, se teprve nějakých sto let pokoušíme přijít na to, jak se jí to povedlo… Jo – a ten holub se česky jmenuje holub bronzovokřídlý (pěkné hejnko mají např. v ZOO Jihlava)… Zdravím do Klokánie, a díky za další „drby“ klokánské (wave)
Tady už opravdu chybí snad jen ta smrt prvorozenců…
Jo, jo – zato mám ale dojem, že těch druho- a dalších rozenců nedožije dospělosti poměrně dost, tyhle životem kypící ekosystémy bývají i mimořádně kruté – lidskými měřítky vzato… Což je samozřejmě biologický smrtelný hřích, brát na ekosystém člověčí metr 😉 ale snad mi to otcové zakladatelé věd ekologických prominou. Projednou, když je to ta Austrálie.
Skvěle shrnuto, milý terro (inlove) A mohla bych poprosit (než bych to googlila) – co je to ta Wallaceova linie? Já jen tak nenápadně, víš… třeba rozhledníček… ekosystémy… a tak 🙂 Teď někdy byl na Psu zajímavý článek o orangutanech žijících na plantážích – dokázali se přizpůsobit. To vše jsou věci, které mě nesmírně zajímají – a určitě nejsem sama 🙂
🙂 Wallaceova linie je pojem ze zoogeografie – je to v podstatě hranice, která odděluje na západě smíšené území mezi orientální a australskou oblastí. Vede zhruba mezi ostrovy Bali a Lombok, Borneo a Sulawesi. Více méně kopíruje okraj sundského (tedy asijského) kontinentálního šelfu, což je místo, kde zřejmě končila asijská pevnina v dobách největšího zalednění. Důležité je, že ostrovy ležící východně od Wallaceovy linie neměly spojení s Asií, Novou Guineou ani s Austrálií nejméně od třetihor. Je to hranice velmi ostrá, většina druhů ji nepřekračuje (jedním z mála jsou třeba nártouni), takže na západ od ní se nevyskytují australské prvky (např. vačnatci) a i celkový charakter ekosytémů je výrazně jiný. Týká se to samozřejmě i botanických druhů… Pojmenovaná je po Alfrédu Russelu Wallaceovi, což byl britský biolog a geograf z přelomu 19. a 20. století – nezávisle na Darwinovi vypracoval vlastní evoluční teorii, a i když se s Darwinem v mnohém neshodl (a občas si oba vědátoři vjeli do vousů), dlouhá léta spolupracovali… Tolik dějiny přírodních věd v kostce… 🙂
Díky Georgovi i Terrovi za zajímavé povídání 🙂
Díky (y)
Děkuju moc za český termín holuba bronzokřídlého. Kdysi jsem byl na těchto stránkách osvětlen ohledně českých termínů na siltstone a mudstone. Jaksi mě to mozek neudržel. Bylo by, prosím, možné repete?
Tedy, nevím, jestli přímo osvětlím, ale:
siltstone je česky prachovec = hornina tvořená zrnky prachu menšími než u pískovce, ale většími než u mudstone = jílovec nebo lupek, což je zhruba řečeno velkým tlakem zpevněné vyschlé jemné bahýnko (jíly). Nejvíc hrubozrnou usazeninou z téhle kategorie je pískovec (sandstone), a možná se dá ještě odlišit velmi hrubozrný, zpevněný pískovec, gritstone. Moc zdravím do Klokánie, pane Jiří (wave) , snad to takhle stačí…
Sice jsem ,,z lesa“ ale článek ani fotky nemohu najednou, mě stačilo když se k nám chtěli nastěhovat do skuliny v omítce netopýři…. Honem jsme omítku opravili – bylo to vedle okna do kuchyně. Já jsem asi hrozná, ale já nevlezu v lese ani do žádného roští.
Člověk je nad australským koloběhem života bez dechu. Vlastně ani nevím, co je pro mě děsivější představa, zda hubená nebo bohatá, zda je pro mě horší vize krajiny bez vody, nebylo krajiny, kde je všeho tisíckrát víc, než je zdrávo.
Zvláštní země, mnohem zvláštnější, než jsem původně myslela. Díky, milý Georgi, a prosím, pozdravuj milou Mílu. (h)
Zebřičky miluju, kdysi jsem jich měla na terase plnou voliéru. Začali jsme s Romeem a Julií a Petříčkem a Lucinkou. Ty dva páry vyprodukovali tolik mláďat, že jsme brzy měli klece malé, tak tatínek na terase zrobil krásnou voliéru a tam si vegetili od jara přes léto a na zimu se voliéra se souhlasem OPBH a sousedů stělovala na dolní podestu mezi 5. a 6. patrem v domě, kde jsme bydleli. Čeleď astrildovitých, měla jsem pak ještě chůvičky, Amandy Gouldovy a spoustu dalších ptáčků. Pak jsem šla z domu a postupně se jich maminka začala zbavovat, už na to neměla sílu. Ale bylo to s těmi drobky uřvanými krásných pár let.
pardon – 2 páry vyprodukovaly!!! Jsem nějak mentálně utlumená.
No já taky hejna létavců nemusím, ovšem těch kobylek se fakt ekluju. Jedna na louce se mi líbí a nadšeně nad ní kvokám, tisíce vrzajících a šustících mi nahánějí husí kůži
Pozor! To, co dělá pohromy nejsou kobylky, ale saranče (sarančata) Sarančata jsou býložravá a mají krátká tykadla. Kobylky (to jsou ty až 8 cm dlouhé zelené potvory, co začnou večer cvrkat a vydrží řvát někdy i do tří ráno), mají tykadla dlouhá a jsou to masožravci.
😀 Máte za jedna – tedy, pokud se neurazíte… 😀
Austrálie je fantastická. Vyprávění i fotky také. Ty kobylky musí být hrůza. Hejno kaloňů si neumím ani představit. Úžasné.
MMCH Zebra finch se u nás prodává také jako okrasný klecový pták pod názvem Zebřička. V druhu holuba se nechytám.
Mily Jiri – tohle mne krapet dostalo do kolen. K hadum a pavoukum pristupuju obezretne, ale v podstate mi nevadi a nepropadam pri pohledu na ne hysterii. Ovsem mnozstvi letaveho potvorstva – to je neco jineho. Kdyby kolem mne letaly miliony kobylek, tak bych snad musela na psychinu nebo prinejmensim se zpila do nemoty. Podobne andulky v mnozstvi tak velkem – bohuzel jsem videla ten Hitchcockuv film v prilis mladem veku a asi na mne zanechal psycholgickou stopu.
Milá Hano, Alfreda za tu psychologickou stopu zažaluj, tedy ty co mají z jeho filmů prebendu, ty už si budeš vědět radu jak a co. A kobylky i s andulkama v množství biblických rozměrů ještě nic není oproti megahejnům fruit bats, tedy kalnoňů. Ti jsou uřvaní a skutečně smrdí až to hezké není. Když jich vzlétne milion, tak zastíní slunce a ze slunečného dne se stane příšeří… jedna taková mrcha má kolem metru rozpětí a jeden si připadá že se octl ve třetihorách a kolem lítají pterodaktylové…. Tito ovšem nezapomínají v letu kálet a tak je krajina a co se v ní nachází, celá pokálená.
A safra…. Tak to bych spis brala ty andulky. 🙂
Jůů, a já už teď vím, proč se jmenují kaloni!!!! Protože všude kálonějí 😀 😀 To mají dost kliku, taky se mohli jmenovat úplně jinak, třeba od S.
(rofl) Oni Ti káloni jsou přísnými fruktariány. To pak jednoho projme, že káloní, kudy létá. ..
Tuhle se MLP dojmul nad sarančetem, které zůstalo uvězněné u nás v garáži. Dokonce si přines igelitku, saranče polapil a pak vytřepal venku. Mě obcházela hrůza, co by se stalo, kdyby nám z té igelitky uteklo v autě… Dala jsem jasně na srozuměnou, že si pak jede sám, protože s volně loženým sarančetem koexistovat na malém uzavřeném prostoru naprosto odmítám. A to byl jeden exemplář. Při představě, že jich je miliarda, se mi zatmívá před očimi…
Jo saranče…. jen jedno a chvilku….. čeho je moc, toho je příliš…. celá kráva do polívky je taky moc.
Babička říkala „je to taky boží tvor, ale svinskej!“
Myslela to sice na mouchy a komáry, ale na sarančata to sedí taky.
Jé, celá kráva do polívky je taky moc – to se u nás doma říká už od mé babičky, nejmíň sto let, a moc dlouho jsem to neslyšela odjinud!
Jiří, vy dva Brňáci, co vydejcháte i tyhle aspekty Klokánie, jste teda geroji!
Baty, to je tatánkova průpovídka. A taky jsem ji ještě od nikoho neslyšela. Ani nevím, kde k ní přišel. A taky používá „vezmu to od Sumerů“, myšleno „ze široka“. Často když jsem mlžila a nechtěla přiznat to, či ono, dozvěděla jsem se „nemusíš to brát od Sumerů, řekni to rovnou“. A já mlžila a brala to od Sumerů a kolem dokola, jen aby už se mu zmrzelo to poslouchat a mávnul rukou.
🙂 (h)
Můj dědeček zase říkával: Co je moc,to je moc, celá koza v polívce, to je prostě o nemoc! Ale vůbec netuším, odkud tu průpovídku měl – používal ji, když bylo doma navařeno něčeho dobrého více než hodně.
Hanko, hlásím se za další postiženou tí, filmem 😛 . Ani nevím, jestli se mi děsnější zdaj kobylky, kakaloni, nebo sarančata – myslím, že by mi hráblo dřív, než bych stihla ocenit vybraný aspekty jednotlivejch druhů (chuckle) .