Minulý týden jsem cestou do práce potkala zavřený náklaďáček, který měl na skříni napsáno MYSTAV. Zaujalo mě to; jednak byl nápis záměrně vyveden ručně, jako když se píše křídou po zdi, a potom, jak je to vlastně myšleno?
Po česku, tedy zkratka názvu firmy My stav/íme, nebo snad po anglicku? My stav, tedy má stav/ební firma? Ale ať už to bylo myšleno jakkoli, líbí se mi to, je to hravé, je v tom vtip. Ono nejspíš není vůbec jednoduché správně pojmenovat nějakou instituci, sdružení nebo firmu… zato nálepky, ty se získávají velice snadno.
Už doma v rodině se mezi sourozenci objevuje bordelář, fňukálek, kaskadér, šmajchlířka nebo lempl. Ve škole pak dostaneme nálepky další, skoro úředně potvrzené – jejich věrným odrazem jsou zápisy v žákovských knížkách, které si musíme nechat stvrdit rodičovskými podpisy. Člověk se tak pomalu stává obecně známou firmou, ač si žádný vývěsní štít sám nenamaloval, a kdyby si ho byl namaloval, byl by to štít dočista jiný.
S nějakou přidělenou nálepkou se pohybujeme stále. Co s jednou nálepkou! Kdyby nálepky na nás byly vidět, vypadali bychom jako zavazadlo světoběžníkovo, a nálepky by stejně barvitě pestré. Protože hrozně moc záleží na tom, za jakých okolností, kdy a od koho jsme je dostali. Vždyť za jednu a tu samou událost nám dva různí lidé mohou dát nálepku naprosto odlišnou. A i když jsou některé nálepky už stařičké a omšelé, drží na nás stále stejně pevně.
Naše nálepky nám někdy křivdí a jindy lichotí, občas nás zavazují a často tíží. A to ať už jsou vůči nám laskavé nebo naopak nespravedlivé. Někdy je velmi těžké se jim vymknout, nenechat se jimi svázat a brát je s nadhledem a humorem.
Asi se člověk musí občas zhluboka nadechnout, zasmát se a říct: Ano, ano, ta známá firma, to jsem já. Ale, lidi zlatí, jsem stále stejný, jako je vaše nálepka na mně?
… Vavílka URČITĚ promine, mohla bych, prosím, také vidět vakoveverku? Co mám pro to udělat?
Možná právě všemocná Vílka Vavílka mi ji přepošle, prosím?
Roky vídám transporty nadepsané Puma a Ryba a usmívám se, jak je to patřičné, abych tuhle zjistila, že Puma je Pumr. Chicht. No voči, no…
Před léty drahnými jsem v Olomouci bloumala kolem centra a našla advokátní kancelář Igor Zmydlený. Nevim jak vy, já bych se tam obrátila IHNED.
Když mi nebylo ještě ani 16, nějaká sousedka hodila mámě do schránky vzkaz, že tancuju nahá na stole před starýma chlapama. V zimě letní pohlednice – musela si dát na třetí noční budíka a plížit se, hmm.
Netancovala jsem nikde nahá, byla jsem v té době naprosto vzorná dcera, nepila jsem, nekouřila, nelíčila jsem se; na stole jsem stála jen jednou při věnečku a kolem toho stolu seděli všichni sourozenci a jejich partneři a čtvery bratranci nebo sestřenky také s partnery a zcela nevinně, v sukni do kolen, jsem tedy chvíli poskotačila… ale mámu ta pohlednice tak vyděsila, že mi na dlouhou dobu zakázala úplně všechno. Já asi vím, kdo to psal, je to už jedno, aktéři nežijí, spíš mne děsí důvod: důvodem nebyl poklídek u nás, ale že jsem měla pěkný nohy a že jsem se usmívala, když jsem šla ulicí.
Snaha zničit TO, ať je TO cokoli, uspěla rychle a snadno.
Máma letní pohlednici v zimě věřila víc než mně, táta se mnou přestal mluvit, hlavní bylo, co řeknou lidi. Já se bránit neuměla a tak jsem už nikdy s rodiči nemluvila z očí do očí a upřímně.
(Ten někdo vyhrál. Hloupá anonymní pohlednice možná byla poslední kapkou v trpělivosti rodičů se mnou jako týnejdžrem a zrovna o tu kapku jsem prohrála… Jenže to vím až nyní a to je opravdu hrozně pozdě.)
Výsledkem jsem dostala nálepku lehké slečny navždy před celým městem a povedlo se. Nálepka platí dodnes a bude platit, i když budu používat hůlku, umělý chrup a čočky, takové mé rodné městečko bohužel je.
3 a 9 je 12, co dodat.
Lásková (h) , posílám malou vakoveveřičku a objímám Tě – pro mě žádnou takovou nálepku nemáš. (shake)
Jéžíš, jsem si prohlídla vakoveverátko, to je bobeček ďobeček. Věřila bys, že má takovéhle prtě životnost až snad 10 či 15 let?
Dopis dorazil a odpověděla jsem. Jdi už spát a na chvíli vypni, milá Vaví.
Zakazujeme Ti FURT SE O NÁS VŠECHNY V JEDNOM TAHU STARAT. VYPNI!!
Spinkej, prosím, spinkej a představuj si, jak Tě všichni velebíme, to Tě uspí zaručeně.
MAZEJ do postele!! (h)
Milá Lásková – je mi líto, že rodiče věřili víc letní fotce v zimě než tobě – i takové věci se bohužel stávají.
A z té nálepky si teď už nic nedělej – koneckonců, která z tvých spolužaček se může chlubit tím, že je poběhlice (to je moc krásné slovo náhodou) s krásnýma nohama!
A vůbec – nálepka Lásková není zas tak špatná, není-liž pravda (nod)
Ygo – vlastně máš recht, Lásková poběhlice – to vůbec nezní špatně. 🙂
Špatný vtip je jen v tom, že zrovna v posledním týdnu řeším zhroucený hrob s těmi mně nevěřícími rodiči v tom rodném městečku, ach uch och – no ale už je oprava zařízena. A víc už nenapravím.
Vavílka posílá Va(ko)veverku? Honem dupám do mejla! Děkujíkujéme, Babetka mi zrovna zatíná drápky do stehna, asi chce pochroumat, podrbat a udusit…
Jedna a pět je vosum!
Třeba je sousedce pod kotlíkem pilně přikládáno… Kéž by! Tyhle starostlivý přející duše mají na svědomí strašně zbytečnýho trápení.
Héle, ale určo sisivšimla, že tuná seš onálepkovaná setsakra jinak (inlove) .
No prave! (h)
Loučku. … jo, jasně, to je v poho, už je to dávno. Jen vždycky tiše a zuřivě závidím matkám, které se s dcerami smějí nebo, nedejpámbu, si s nimi rozumějí…
Ale mí rodiče byli už opravdu v letech (tehdy měřeno) a pamatovali válku a pohlíželi na svět jinak: hlavně nevybočit, nebo bude problém. Vycvičil je nám svět již neznámý… šatenky a pomeranče jednou za dva roky, společné záchody na dvorku, povinné brigády, zmatení a nevysvětlení; aby se postarali ze dvou dělnických platů o čtyři děti, to se pořádně namakali. Když končila válka, oni byli týnejdžři, když mi bylo patnáct, prvně jsme se koupali všichni v normální koupelně. Běžnej Silvestr 70. let – když už se zmohli na televizi, byl pro ně, bohužel, svátek největší.
Vlastně je chápu. Že startovali na první našlápnutí… Podezíravost už měli v krvi, jinak by nepřežili.
Akorát jsme si o tom nikdy nepovídali, o tom to je. Mám jen fotky, na kterých nevím, kdo je. Staré průkazy a stará vysvědčení. A domněnky.
7 a 8 je padesát
;;) R O Z V E R N Í Č E K na téma vývěsní štíty. ;;)
.(*) V Krakowě byly v jedné uličce přímo vedle sebe tři židovské obchody s obuví. Pochopitelně, že moc nevynášely. Majitelé si lámali hlavy, jak z toho ven. Jednoho dne vyšel nad prvním obchodem nápis „PRODEJ NEJMODERNĚJŠÍ OBUVI“. Majitel druhého obchodu však nelenil a vyvěsil „NEJLEVNĚJŠÍ BOTY Z DOVOZU“. Zanedlouho se nad třetím obchodem objevil vývěsní štít „HLAVNÍ VCHOD“. .(*)
~o) Vinšuju všem přítomným hezký, ničím nerušený večer. ~o)
Drahý Rozverníčku (inlove) , lepší korunu dnešní diskuse nemohla mít. (y) (rofl) (rofl) (rofl) Mávám do Plzně a zdravím Janičku. (h)
Dobrýýýý (flex)
Špica!!!!
nemám ráda houby, nemám ráda houby… (rofl)
Páník nečekaně dorazil domů za světla (nod) a tak jsme popadli Betku a foťák a hurá do lesa. A ty mrchy houby rostou a rostou. Na mražáku jich mám dost, nasušeno na zimu taky je, babičce jsem odnesla plnou misku… Jsou mladé, krásné, zdravé – ale mokré – tudíž se musí zpracovat hned. A tak štrůdl musel počkat a čistila jsem a krájela jsem… a teď tedy i štrůdlovala.
Psice je vylítaná, páník se snažil vyfotit zapadající slůňo, které barvilo les do neuvěřitelných barev a všichni jsme si užívali skvělé počasí po pěti propršených dnech.
Nech toho 😉 (rofl)
no – dokonce i v lese padlo, jestli bych ti něco z hub neměla dovézt 😉 Ale opravdu jsou hodně nacucané a bála bych se, že chytnou plíseň. Takže máš smůlu – nic nebude… Naštěstí topíme a na radiátorech to schne dobře
Však si slunný den zasloužíte 🙂 . Tak rostou, jo? Tak ještě vyřešit kam s nima a bude to dokonalý (chuckle) .
Se nemůžu dočkat zítřejší předváděčky. Jestli bude ve Ferdinandě stejně nepříjemná osoba na obsluhu jako minule, tak jí klepne (rofl) .
Třeba se osoba bude bát být nepříjemná, když uvidí Xerxovou v akci. (chuckle)
(chuckle) Pozor na otravu houbami. (chuckle)
„Poslechni Karle, na co umřela Steinova třetí žena?“ „Otrava houbami.“ „A druhá?““Taky otrava houbami“ „A první taky otrava houbami?“ „Ne, proražená lebka.“ „To je divné.“ „Ani ne, nechtěla jíst houby.“ (wave)
Mila Vave: zas mam o cem premyslet. Nalepka a prezdivka – nekdy sranda, jindy mene. Nekdy pravdive, jindy karikatura nebo stereotyp, obcas zalozene na predsudcich. Coz mne privadi od nalepky dane jednotlivci k nalepkam skupinovym. Jako napr. ze cernosi jsou lini, zlovolni a geneticky zlocinni. Coz je nazor, ktery nejcasteji slysim z CR, a v USA pak zejmena od nekterych starsich emigrantu ze stredni a vychodni Evropy, vcetne jednoho nejmenovaneho stareho akademika. A pak od nekterych nestastniku, kteri se sami nachazeji nekde na spodnich spruslich spolecenkeho zebricku a tak je cizi nestesti potesi. Cimz vubec nepopiram, ze v cerne spolecnosti existuji znacne problemy, ale nejsem schopna to pausalne vztahovat na kazdeho, protoze je to nespravedlive ale hlavne se vubec nezaklada na pravde. No tak by se dalo pokracovat – Mexicani, cizinci vseobecne, gayove, …. – na kazdeho by se dostalo. Toz tak.
Ano, Hani (inlove) , nálepky mají i různé menšiny, národy, státy. Jak už bylo níže v diskusi řečeno, nálepky mnohdy usnadňují život, těm okolo. Ale nálepkování a paušalizace také velmi zplošťují svět – hlavně těm, kdo nálepkují a paušalizují.
Máš pravdu, Hani (inlove) , nálepky mají i různé menšiny, národy, státy. Jak už bylo níže v diskusi řečeno, nálepky mnohdy usnadňují život, těm okolo. Ale nálepkování a paušalizace také velmi zplošťují svět – hlavně těm, kdo nálepkují a paušalizují.
Tak na černochy já nedám dopustit – tedy na ty ,,naše“ co jsou u nás ve firemním baráku v nájmu. Je to parta, co si založila stavební firmu, jsou úžasně šikovní a fakt se jim daří. Rekonstruovali nám firemní budovu a nejen, že jim to šlo od ruky, ještě si s nimi člověk bezvadně a zajímavě popovídá, protože to nejsou žádní pitomečci.
Nálepky jsou další krásné a košaté téma.
S některejma nálepkama se fakt nedá dělat nic, můžete vysvětlovat a vysvětlovat a stejně se nelichotící nálepky nezbavíte. Když jsme u té košatosti a všeho souvisejícího se vším – jedna takováhle nálepka je rakovina – jsou jiné nenádorové choroby, které zabíjejí stejně rychle a spolehlivě jako ty nejhorší formy nádorových onemocnění, ale prostě to není rakovina, tak se toho lidi daleko míň bojí. A naopak na hodně nádorových onemocnění (zejména v jejich časných stádiích) už je v současnosti dobrá terapie.
Vave díky za krásné povídání (sun)
Děkuju, milá HCHO (inlove) , za pochvalu i za Tvůj seriál. Je potřeba naučit se nebát o rakovině (i dalších chorobách) mluvit, vědět o nich a něco proti nim hned v počátcích dělat.
Děkuju vám za reakce. 🙂 Omlouvám se, ale neměla jsem čas jednotlivě reagovat. (blush)
OT: hlásím, že na zítřek mám zařízeno a donesu!!! Vše ostatní platí jak již bylo řečeno! Těším se na všechny a ruce na bradavky, prchám skouknout kocourečky, koupila jsem jim zase spoustu mlsání, tak něco určitě rádi zbaští a pak zařizovat ještě nějaké věci pro zítřejší předávání akce v Litomyšli.
Nálepka na člověku je jako nálepka na kufru. Zjednodušuje jedním slovem. Neříká nic o kráse ani hrůzách místa nebo člověka. Jen cosi ukazuje navenek. Přitom může klamat na kufru i na člověku. Cožpak kufr a nálepkou New York nebo Honolulu tam musel být. A neplatí totéž o nálepkách na lidech?
Nálepky jsou zvláštní věc. Většinou nejdou dát pryč. A v jiným prostředí člověk nafasuje úplně jinou sadu…
Ještě že na sebe moc nevidíme 😛
Nálepky jsou většinou generalizující, tedy hloupé. A málokdy jsou milé a lichotivé, všimli jste si? Když náhodou komentují některé dobré vlastnosti, tak to stejně vyzní potměšile. Když o někom řeknou, že je dobrák, tak to neznamená, že je to laskavý a dobro konající muž, ale tvůrce nálepky si myslí, že dotyčný je tak trochu ňouma a možná i hlupák. Kdepak, nálepky nejsou nic pěkného – však jen ty Vaviny příklady mluví samy za sebe.
A ty rádoby vtipné- třeba blondýna :^) Pod svou nabarvenou kšticí jsem blondýna, a tak mě kdysi štvalo, když mi lidi vykládali vtipy o blondýnách a čekali, jestli to pochopím… (think)
Já bych se těch nálepek, s dovolením, trochu zastal. Svět kolem nás je složitý a nejsme ho schopni chápat v celé jeho složitosti. A tady mohou nálepky pomoci. Já sám se přiznám, že s člověkem s nálepkou „jehovista“ budu jednat jinak než s člověkem s nálepkou „nudista“ a asi mi to v začátcích ušetří pár nepříjemností. Neštěstím nálepek je, že se s nimi dál nepracuje, nedoplňují se, neaktualizují, případně v nutnosti nestrhnou (a nenahradí nálepkou novou 😉 )
Jo, to je fakt.
MYSTAV mi připomíná pražský obchodní dům MY. Že nevíte, co to je? No přece obchodní dům MÁJ, ale psáno poanglicku, počesku už to bylo nemoderní (rofl) .
Halo, halo, hečte, máme návštěvu- Je tu Lucka a Body a máme bezva hodinu. To jen abyste mohli závidět, jak se máme báječně. (h)
Tak si to s myšátkama užijte. 🙂
Jéééé, vy se máte, jen si užívejte!!
Užijte si (h) – mávám všem z dnes výjimečně neupršených Ostrovů (inlove)
Užijte si to, hezké vyučko s pejskem (h)
😀 týno, to znám také. Jak najdu doma nebo na zahradě blívajzíky, hned začnu rozvrtávat a zkoumat jakého jsou původu a od koho tak asi mohou být, abych předešla nějakým nepřijemným zdravotním komplikacím. Zatím buď bezoáry, nebo zbytky nějakých hlodavců (Darek), nebo šťávy s trávou (Klérka). Někdy si říkám, že jsem prostě nechutná, ale už jsem si zvykla.
no jo, ale pro mě to byl trochu šok, že zrovna blonďák něco lovil (a ulovil), že před tím nezdrhnul nebo nepadnul a tak
Jé, nálepky. Zrovna včera večer jsme s Ferdou měli podobné téma. A dnes jsem musela změnit nálepku na blonďákovi Jájovi Pupovi-do dnešního rána to byl (mírně řečeno) poseroutka-co se jiné zvěře týče. Bojí se hystericky ptáků, (bat) , (heidy) , lidí. Kdysi jsem tu popisovala, jak měl hrůzu z malýho myšáčka a vleže placatě plakal v koupelně.
Tak pozor, z blonďáka se stal dnes Lovec hrdina, hnusný požírač a vyvrhel – v noci dupal, syčel, vrčel, lítal jak šuspajtl (až jsem ho chtěla vydědit), ráno mezi dveřma blitek divného tvaru a barvy (krvavé), nad tím kocour dávící se a očima koulící, chudák malej, já vyděšená, co se mu stalo, že nemůže dýchat, popadnu chudáčka (cat) , koukám do tlamičky, něco tam má šprajcnutýho, tak tam lovím, drží to, nechce to ven, tak se s tím docela morduju, ubožátko bílý drží a kulí oči a chroptí, šprajc povoluje, oči se vrátily do původního umístění, kocour přestal chroptět, prsknul něco jako-no to je dost, teda dík, já padám, je to hnus- a já držím v ruce myší pařátek s drápkama. Ne, e bych měla něco proti myším, ale v tomto stavu je fakt nemusím. Navíc v blitce byl zbytek myšky, hezky na kousky, proto se mi to nezdálo tvarem ani barvou. Fuj, u jsem si několikrát drhla ruce, ale furt tam cítím ty myší drápky. A hrdina kocour? Ten na mě kouká s mírným zhnusením, protože koho by napadlo, aby se hrabal v myších kouskách a ještě na to sahal a schovával si to do pytlíku? No fuj, čunče já (chuckle)
No vidíš, to s projevily ty geny bílého tygra 😀 Prej blonďák! Drsnej hrdina z něj nakonec bude – teda pokud ho něco nevyděsí, třeba velká moucha 😀
LuckoV., díky za kouzelného vačnatce. Jejda, ten je tak rozkošný!!! Znám je pouze z TV jak „poletují“ ze stromů, ale v té škeblí schránce mu tom moc sluší. Takový prcíček, vždyť ten piškot je skoro tak velký jako jeho hlavička.
Ano, je kouzelný a úplně maličký! (taky jsem si ho představovala velikosti veverky 😀 ) A Lucka umí o zvířatech úžasně vyprávě 🙂
On je ještě mládě, maximálně půlroční, takže budeme muset časem sehnat větší škebli 🙂 Ale je to kouzelný zvířátko (h) Je úžasný, jak rychle si zvykl na lidskou ruku a člověka vůbec. A jeho zvukový projev taky nemá chybu, pokud někdo z vás má doma takový ten chechtací pytlík, tak je to přesně ono, jenže on tím vyhrožuje (rofl) Když při tom ještě roztáhne tlapky a ukazuje, jak je velikej, vypadá jak vystřiženej z komixu (h)
(y) (y) (f) (y) (y)
Jezis, ten je krasnej sladkej. (sun) A prednosta pravil, ze tyhle veverky zijou v bazinatych lesich v Jizni Karoline pobliz Atlantiku. Ale protoze jsou ty baziny tezko pruchodne, tak jsou videt malokdy.
Tenhle doveda k nám přicestoval až z hloubi pralesů Indonésie, takže u vás to budou nějací blízcí příbuzní (h) Jo a dítko mi právě oznámilo, že do té Indonésie jede příští rok s nějakou expedicí, takže asi začneme řešit očkování. Rozmlouvat jí to nebudu, sice mě to trochu děsí, ale na jejím místě bych jela taky (wave)
Pááni! A už ví do jaké oblasti? Chi, chtělo by to se vloudit do expedice (inlove)
Ježkovovoko, Lucko, ten je nádhernej! Už se těším na další povídání a fotky (heidy)
Jo, vážení a milí. Omlouvám se, ale strčím to ještě sem. Někde mezi vámi lítá má pracovní mailová adresa. Vačnatec a některé jiné story jsou sice milé, ale opravdu tyto maily nemohu dostávat na mou pracovní adresu. Asi jsem kdysi někomu z této adresy nedopatřením něco poslala a tak se dostala do oběhu a někdo ji zařadil do hromadné pošty. Při vší úctě k vám si ale nemohu dovolit dostávat tolik nevyžádané pošty na pracovní adresu – třeba vaše odpovědi a komentáře na příslušný mail a podobně. Odpovíte a chodí to v kopii všem, tedy i mě. Prosím, kdo má ten hromadný adresář, odsuňte mou pracovní adresu stranou (pokusila jsem se dnes odepsat tuto prosbu jako odpověď právě na roztomilého vačnatce, ale nevím, kam to došlo) a použijte ji ovšem kdykoli, pokud budete chtít jakkoli kontaktovat přímo mě.
Na dotaz tím hromadným mailem, která že vlastně jsem – odpovím, pokud to ještě po mé dnešní odpovědi na mail Lucky V. není zřejmé. Mám také svou soukromou adresu a je možné mě kontaktovat třeba přes hady, soukromou adresu má také Vave, Dede a asi ještě někdo. Tak moc a moc prosím, takto je to pro opravdu komplikace.
Apino, zasloužíš si omluvu a nejsi sama. Pracovních adres bylo v adresáři víc. A ani zahlcení soukromého mailu každý nevítá. Hromadné odpovědi se poslední dobou hodně rozmohly a za sebe – považuju je za velký nešvar. Když se během chvíle vyloupne šedesát mailů, snadno se přehlídne něco důležitýho. Něco jiného je, pokud je výjimečně potřeba probrat něco zásadního v užším kruhu – ano, někdy to bývá nejefektivnější způsob. Ale moc se přimlouvám, aby se hromadné odpovědi odklikávaly s velikým rozmyslem a ohleduplností.
Taky se omlouvám, nejen Apince (inlove) . Ono v gmail někdy není vidět celý aresář, g mail spoustu věcí umně ukrývá. A když pak z roztržitosti (fubar) kliknu na „odpovědět všem“, tak je neštěstí hotovo. 🙁
Já viděla minulou neděli na D11 autíčko-dodávku s nápisem: vaše starost – naše radost. když jsem kvůlivá tomu nápisu zastavil au benzinky, abych zjistila, co to jako má být, zjistila jsem, že je to firma na úklid domácnosti 😉
akorát do povodňových oblastí,bych s tímto nápisem nejezdila .
U firem jsem si rázem vzpomněla na sobotu v Mikulově. Když jsme se scházeli na parkovišti, projížděl kolem poměrně honosný autobus cestovní agentury Schwindel (é, možná název trochu vořu, ale byl v tomhle duchu). To se jeden hned s důvěrou obrátí… (rofl)
Vaví, díky za další príma zamyšlení (inlove) . Nojo, nálepky. Asi je fakt lepší nevědět. A jak píše Rpuť, ony spíš dost vypovídají o nálepci.
Hi, hi, Louk, hned po ránu! A takový název má opravdu zvláštní kouzlo zvláště u cestovky 😀 .
Podobné pocity ve mně budila cestovní kancelář Zabloudil 😀
a někde u Litoměřic je bilboard s nápisem : stavební společnost Zbořil… (chuckle)
A potraviny (nebo velkoobchod s nimi) Nejedlý a brusič nožů pan Tupý (mimochodem velice šikovný)…
Některá jména člověku trošku předurčují…. Např. Junior, příjmením Bubeníček, jako dítko byl u zápisu v hudebce. „A na co bys chtěl hrát, hošíčku? Na bubny?“ Junior si jen odfrknul, tenhle přihlouplý fórek už slyšel mockrát – Na klavír! a pohled jasně vyjadřoval, co si o té můře myslí.
No jo, pamatuju, někdo si ho i fotil, nebyla jsi to náhodou Ty? :*
Karolíno, dokumentoval tuším páník od Yummi – třeba dá k dobru.
Jinak Nejedlý, Tupý, Zabloudil, Zbořil… to jsou radůstky všedního dne (y) (rofl)
Ještě jsem si vzpomněla na rozvoz potravin Nevyjel.
V Brně je renomovaná cestovka Zabloudil. A my jsme měli v družstvu řidiče jménem Nevyjel. (sun)
A já ve škole spolužáka jménem Nevečeřel. Samozřejmě s nadváhou.
Mimochodem kdyz jsme tak u tech jmen … necetli jste „Komisař Bambus a fantóm banky“? Tam jsou krasna jmena! Třeba pekárna pánů Roglinse a Howsky, japonský systém přísavných bot Yakomuchi a podobně 🙂
hezký den všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
Někdy nálepky odpovídají, jindy lžou. O firmách i o lidech… Moc hezké zamyšlení (nod)
Hmmm, chtěla bych si přečíst své nálepky. Nebo radši ne? Možná ty hanlivé mám na zádech, abych na ně hned neviděla. A ty povzbuzující mám kde?
Líbí Vave (y)
Přesně, milá Dalmatin (y)
Radši ne, co kdybych se něco dozvěděla…. 🙂 Třeba bych zpychla 😉
Vavís, díky, zase jedna 105 k zamyšlení. Vlastně jsem se jedné ne moc podložené nálepky dopustila nedávno – viz naše diskuse o quiltech Pýcha, Odvaha, Víra,….. Trochu se za to stydím, ale nemůžu si pomoct.
Inu, ulehčuje to lidem život.. Každý je zařazený v nějakém šuplíčku, vše je přehledné a jednodušší. Když si někdo běhá mimo šuplíček, je to zneklidňující a podezřelé. A tak se často dopouštíme generalizace. T.j. nálepka často více vypovídá o tom, kdo ji nalepil, než o jejím nositeli.
(sun)
Rputi, pěkně jsi nálepky v pár větách shrnula (y) .
OT: podívejte se, co jsme tvořili za setrvalého lijáku nad Dalmatinovem http://renatae.rajce.idnes.cz/vence_2010/
Můžete hádat, na co z toho chci mít copyright. Pokud by někdo disponoval patřičnými surovinami, beru!
A už jdu číst!
Krásně jste si vyhráli (clap)
Nejsem anonym, jsem puntíkatá
Tedy Renato! Fakt jste dobří! (y)
Prý tu kdysi byla sháňka po polštářcích. Už je jich dostatek?
Renato, umíš se vyblbnout (clap) .
Vy si tedy umíte vyhrát, když je hnusné počasí (y) . Ty oranžové malvičky z hrozně pichlavého kěře vypadají na to, že patří dřišťálu. Ten fakt děsně píchá aúúúú!
Není to Hlohovec (Hlohyně) – Pyracantha?