Víte vlastně proč? Proč potřebujete mít vedle sebe zvířátko? Já vím, že pro Zvířetníky je taková otázka zcela nesmyslná, ale přiměla mne k tomu včera Majda, jak se tak roztahovala na gauči, protože „ její“ křeslo je malé a pes se do něj vejde jen složený. Jak pravil Kuba, je tady někde místo, které není Majdy? Když jsme mu řekli, že jí zasedl gauč. A vzpomněla jsem si na jednu kolegyni, která se vyděsila při odpovědi na otázku „a to ji máte doma?“

Vy všichni víte, že jsem mohla odpovědět jen ano, i když má možnost být pochopitelně venku. Za těch 18 let spolužití s tímto božským plemenem jsme také díky akumulačním kamnům najeli na zimní teplotu 20°C, což již vyhovuje nám a ještě psovi. Nakonec se může jít chladit do chodby, dílny, chodbičky – ale tam není bezprostředně v centru dění.

Mimochodem ta kolegyně má dva bulmastify, holčička je asi tak stará jako Majda a tak jsem se tuhle zeptala, jak dlouhé procházky dělají. Prý se dost vyběhá na zahradě. To jiný kolega je kynolog, léta cvičí psy a vždycky je to boxer. Teď má poprvé holku, která asi nenašla cestičku do jeho srdéčka. To že jeho psi jsou samozřejmě jen venku, maximálně na verandě – ale tahle teda ne, protože je to prasátko a bobkuje tam – to mne až tak nepřekvapilo.

Ovšem dodala mi jeho odpověď na moji otázku, jak dlouho chodí ráno – myšleno na procházku. Odpověď já ji vidím až odpoledne když přijdu z práce, mne doslova uzemnila. Proč si pořizuje psa, když s ním tráví maximálně hodinu denně? Proč nutí svého psa žít na dvorečku, který je tak utopený, že spíše připomíná šachtu?

Já nevím, proč jsem spokojená, jen když mne obklopují slintající tlamy a píchací nožičky, byť jsou noci – jako ta dnešní – kdy bych tu ušlapanou Princeznu vyhodila tím oknem, co jím přišla a padla do mé postele. A že malá tříkilová kočička pádem na močový měchýř uprostřed noci je miláčkem nejmilovanějším, to jistě všichni pochopí. Je tohle důvod, proč ji musím mít kolem sebe?

Ale abych příliš neodbíhala od hlásání, to je předmětem tohodle písání. Takže hlásáme, že jsme přibraly 4kg za ten měsíc – tedy Majda, já jsem díky obnoveným dlouhým procházkám asi 4g zhubla. Že poznala spoustu věcí, které neznala a něco se i naučila. Že to, co leze po cestičce je šnek a není nutno se ho bát a štěkat na něj, ovšem ze šoku ze šneka se probírala dlouho. Když už jsem ji přesvědčila, že to je malý neškodný šnek a ona si k němu chtěla čuchnout a ne mu blafat do boudičky, tak milý šnek vysunul oči a podíval se na ni.

Škoda že člověk nemá v očích foťák, protože to byl tedy výraz – naprosto nevěděla, co si o tom má myslet, takže se radši zase bála. Ona to vůbec umí nádherně, teda bát se, podezřívám ji z toho, že to vše jen hraje, abychom kolem ní ještě více s Kačkou kvokaly. Ze začátku se bála větší kompelace lidí, zejména když měli v rukou nářadí. Teď se na ranní procházce bojí stínů, ono je opravdu v šest houby vidět.

Miluje jídlo – tedy vše ostatní jen ne granule. Miluje tříděný odpad, který skladuji v kuchyni v pěti oddělených nádobách a v noci z něj dělá na koberci v obýváku odpad komunální ovšem většinou upravený. Miluje procházky a vrací se z nich jako nevábně vonící bezdomovec.

Taky se na procházce dá potkat nějaký ten kumpán, se kterým lze si trochu zadovádět, že jo. Miluje vítání – stačí se na pár minut zavřít na záchodě a vítá mne, jako bych byla 8 hodin v práci. A to tak že skokem na hlavu a okousáním všech dostupných výčnělků včetně uší, nosu a zadku. Já vím, že by na nás pes neměl skákat, kynologové omdlívají, ale ona je tak šťastná…

Jediné co jí opravdu chybí, jsou křídla. Máme takový malý rituálek – před jedním statkem se denně popelí holubi a ona má dovoleno je rozehnat. Vždycky strašně smutně za nimi kouká do nebe a mám pocit, že by se nejraději rozletěla. Ptáci ji fascinují obecně, prostě jen se za nimi vznést.

Provozuje různé sporty, zejména gaučink a křeslink. Ale už přišla na chuť i přetahované a judu. Jediné co se jí zcela určitě u nás nelíbí, je to, že musí být 8 hodin doma sama. Teda doma – na dvorku s hromadou hraček a druhou hromadou krámů, které si ke hraní našla, čtyřma kočkama a hlavně vratama, ze kterých se dá viset a pozorovat cvrkot. Prý přes den tak dvakrát zapláče, ale když ji ráno nechávám samotnou, provází mne tak otřesný pohled, že bych nejraději zůstala doma.

Je prostě naprosto úúúúúúúúúžasná, jak jste asi všichni poznali. Pochopitelně má své chyby a není to mohutný pes ale stále drobná fenečka. Ale CD asi určitě věděla, že takhle to má být. Pokud byste se někdo chtěl podívat, tady jsou fotky za celý ten měsíc.