Nevím proč, ale čas od času si naši novináři či reportéři vezmou na paškál potraviny a to se potom člověk nestačí divit. Jako dnes jedno nejmenované rááádio se obulo hned od rána do ÉČEK. Není to poprvé ani naposledy a tak jsem se chtěla Zvířetníků pozeptat, jak se na to dívají oni. A pokusila jsem se trochu shrnout, co to vlastně ta éčka jsou. Tedy vlastně na co se používají, pokud by opravdu měl někdo zájem, pošlu seznam látek označených symbolem „E“.
Obecně se symbolem „E“ označují látky přídatné, které se do potravin přidávají za nějakým účelem. Zdaleka nejsou všechna zdraví škodlivá a karcerogenní, jak to vypadá. A hlavně je jejich přítomnost v potravinách limitována a bedlivě hlídána. Navíc podle mne, pokud by lidé nechtěli požívat tyto látky, nechtěli by mít potraviny pěkně barevné, neslepené, trvanlivé… Když dovolíte, pokusím se jednotlivé skupiny přídatných látek nastínit a ke každé skupině něco málo ze života.
1. Náhradní sladidla
Doufám, že komentáře netřeba – pokud se jedná o diabetiky, je to pro ně jedna z možností jak jíst sladké, pokud se jedná o pomoc při hubnutí, je to věc osobní volby každého z nás. Buď sladké a s éčkem, nebo bez éčka nesladké.
2. Barviva
Víte, že přirozená barva hořčice je šedozelená? Že každý výrobce se snažil dát na trh výrobek bez barviva a lidé to nekupovali? Domácí malinová šťáva není jasně karmínová, proč zákazníci toto očekávají od výrobků na trhu? Nebo kiwi… Prostě bez barviv to výrobci umí, je otázka, zda to zákazníci chtějí. Asi ne, protože barvení potravin má dlouhou historii. Nyní se začínají mnohem více využívat barviva přírodní, ale ty zase nejsou tak výrazná a trvanlivá, jak jsme byli zvyklí.
3. Konzervanty
Jo tak tady jsou látky, které nám pochopitelně ublížit mohou – vždyť mají zabít mikroflóru, abychom mohli mít potraviny prakticky nezkazitelné, tedy věčné. Mají také dlouhou historii a najdete je i v zaručeně neškodných DOMÁCÍCH marmeládách… Musíme si holt vybrat, zda mikroorganismy, které nám také mohou ublížit, nebo konzervanty.
4. Antioxidanty
Při oxidaci tuky žluknou a mají nepříjemnou chuť. Proč jim neprodloužit život něčím, co tomuto jevu zatne tipec. A ejhle, majonéza najednou vydrží rok i déle.
5. Nosiči
Nemusí nést pouze přídatnou látku ale i jiné, kterými chceme potravinu vylepšit ( enzymy, různé živiny v potravině neobsažené )
6. Kyseliny
A máme tu bydliště oné zatracované kyseliny citronové, kterou vrhnuvše do domácí šťávy či marmelády získáme tu pravou chuť. Taky příklad nepochopení, tentokrát překladu. Jednou dostala nálepku pozor jed a basta.
7. Regulátory kyselosti
To když je něco moc kyselé nebo je třeba kyselost měnit či řídit
8. Protispékavé látky
Všimli jste si, že už si nekupujeme slepence, například bonbonů? Tak tyhle látky umí zmenšit sklony jednotlivých částic potravin ulpívat na sobě. Mimo to je nezbytné u mletých sušených surovin – jinak je místo cibulového prášku cihla. No a co třeba cukr moučka??
9. Odpěňovači
Netřeba komentáře – jsou to látky, které zabraňují tvorbě pěny nebo snižují pěnění
10. Plnidla
Tak tady bych se držela terminu technicus: plnidly se rozumějí látky, které přispívají k objemu potraviny aniž významně zvyšují její využitelnou energetickou hodnotu. Lidově řečeno taková ta vata, aby to dobře vypadalo
11. Emulgátory
Třeba v majonéze je emulgátorem vaječný žloutek, bez jeho schopnosti držet to pohromadě by to nefungovalo. Taky by se nám nelíbilo, kdyby třeba kečup se rozdělil na vodu a pevné součásti. Mimochodem právě pomocí emulgace se dá naplnit ono „jak nejdráž prodat vodu“
12. Tavicí soli
Bez nich bychom tavený sýr tak pěkně neudělali. Otázkou zůstává, jestli musíme mít tavený sýr tak pěkně roztíratelný…
13. Zpevňující látky
Používají se u ovoce a zeleniny nebo u gelů
14. Látky zvýrazňující chuť a vůni
Tady v této skupině je zatracovaný glutaman, který dává typickou chuť čínské a japonské kuchyni, ale třeba rajčatům. Neexistuje seriózní či neseriózní studie o jeho škodlivosti – ale masáž zákazníků jde dál. Mimochodem nelze vyrobit zeleninovou polévku bez glutamátu, pokud to výrobce tvrdí, tak lže. Bez přidaného glutamátu je správně.
15. Pěnotvorné látky
Umožňují vytváření stejnorodé disperze plynné fáze v tekuté nebo pevné potravině
16. Želírující látky
Takové, které vytvářejí gel
17. Leštící látky
Vytvářejí na potravině lesklý vzhled nebo ochranný povlak – třeba na Fic Tac a jiných cukrovinkách
18. Zvlhčující látky
Chrání potravinu před vysycháním, podporují rozpouštění
19. Modifikované škroby
To jsou škroby chemicky, fyzikálně či enzymaticky upravené tak, aby například lépe zahušťovaly, eventuelně aby potravina nevypadala jako hlen
20. Balící plyny
Ochraňují – neboli konzervují – potravinu aby déle a radostněji vydržela
21. Propelenty
To jsou plyny jiné než vzduch, které vytlačují potravinu z obalu
22. Kypřící látky
Už naše praprababičky znaly prdopeč – tady je zrovna jedno éčko, které každá hospodyňka zaručeně vrhne do domácí buchty.
23. Sekvestranty
Vytvářejí chemické komplexy s ionty kovů
24. Stabilizátory
To jsou látky, které udržují fyzikálně chemické vlastnosti potraviny a to jakékoli, ať už se jedná o konzistenci, barvu apod.
25. Zahušťovadla
Aby potravina měla tu správnou viskozitu a dojem byl co nejlepší, používají se zahušťovadla
26. Látky zlepšující mouku
Zejména pro zlepšení pekařských vlastností mouky, což například letos bude stěžejní.
Je toho spousta, co se do potravin přidává z různých důvodů, avšak jedno je společné – potravina musí vypadat co nejlákavěji. Je na zákazníkovi, zda chce potravinu v přirozené – často neatraktivní – barvě či chuti. Je na zákazníkovi, zda chce potravinu čerstvou, tedy k bezprostřední konzumaci či ji potřebuje skladovat. Výrobci reagují na požadavky zákazníků, tedy nás všech a nelze chtít trvanlivou, krásně vypadající potravinu bez toho, aby výrobce její vlastnosti upravil tak, jak zákazník požaduje.
Používání přídatných látek je velmi přísně definováno a kontrolováno a každá z těchto látek se používá v nejnutnějším množství. Časem možná budou potraviny zase bez jakýchkoli přídavků, pokud se vrátíme do časů našich babiček a budeme denně nakupovat vše čerstvé a jen tolik, kolik sníme. Začátek je v BIO potravinách, ale všimli jste si, kolikrát se stahovala biopotravina z důvodu zaplísnění či přítomnosti hmyzu? To bylo také součástí doby našich babiček, prostě se plíseň vyhodila a nějaké toxiny nikdo neřešil. Pavučiny z mouky se přesály, určitě si mnozí vzpomenete. Bio jablka taky vždycky nejsou jedno jako druhé, sem tam nějaká ta tečka…
Každý by měl mít právo si zvolit, jaké potraviny chce konzumovat. Pokud se chcete pohybovat ve spektru „ zdravá potravina, tak zkuste bio, ale vyzkoušejte i halal a košer 🙂
Víte jakej je rozdíl mezi zemědělcem a biozemědělcem? :O Zemědělec hnojí ve dne, biozemědělec v noci. (rofl)
zcela off topic – pozvánka na víkend (sun)
zítra slavnostně otevírají v Zoologické zahradě Chleby (okres Nymburk) nový výběz pro gepardy a můžu vám prozradit – návštěva tam opravdu stojí za to (y) (h) (nod)
odkaz (snad projde) je zde: http://www.zoochleby.cz/home.htm
jo a nechte se překvapit článkem na zítra, psssssst 😛 (inlove)
pardon – ono zítra konkrétně znamená samozřejmě v sobotu 25. září, ale snad je to jasné
jo ale zajeďte si tam klidně i jindy (jen přijdete o toho pečeného pašíka) (rofl)
Že by, Bedulko? (inlove) Nic neříkám ani nenaznačuju nikomu! 🙂
Nechci rozebírat problém éček, jen poznámku k masu halal a košer. Je to maso ze zvířat podřezaných a vykrvených při plném vědomí, tedy neomráčených tak, jak nám to přikazuje zákon na ochranu zvířat proti týrání. Muslimáni a Židé si vynutili výjímku, že mohou zvířata porážet tímto obzláště krutým způsobem, i když i naše babičky a prababičky, případně i rodiče také podřezávali drůbež a i dodnes při domácích zabijačkách se prase jen „pichne“.
Pozor, maso je jen jedna potravina, která se v košer a halal kvalitě dělá. Uznávám, že porážka je mimo naše normy, ale co se týče těch éček, spousta přídatných látek se v košer a halal nesmí. Takže v této závislosti na dnešní téma to bylo. Rozebírat Halal a Košer by bylo na déle, stejně tak i Bio z pohledu přídatných látek.
Jasně, beru, proto jsem psala maso halal a košer, éčka opravdu nechci rozebírat. (wave)
Já vím, že to je debata na dlouho, ale tuhle praktiku si vynutilo podnebí na Blízkém východě – pokud se zvíře vykrví tímto způsobem, zůstává ve tkáních minimum krve a maso se tak rychle nekazí.
Troufám si tvrdit, že omráčení a bezprostřední vykrvení by splnilo svůj účel i na Blízkém východě, tady jde o náboženské praktiky spojené s řadou předsudků.
Jako zajímavost… Ve Wikipedii jsem našla tohle:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Šochet
K tématu též zde: http://kehilaprag.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=78&Itemid=101&lang=cs – a pak na stránkách jiných ŽO, hlavně Olomouc a Děčín mají spoustu informací.
Zrovna v Olomouci se věnují i éčkům: http://kehila-olomouc.cz/rs/wp-content/uploads/koser-seznam-zari-2009-2010.pdf
Tak nevim jak moc byla zabijacka u babicky (s mistnim reznikem) obvykla ale … jenom „pichne“? To by byla krev vsude siroko daleko. Prase se nejdriv omraci!
No – u nás už se zabíjelo „humánně“ – prase se střelilo střílkou do čelíčka, tím se omráčilo a až pak se vykrvilo do připravenýho hrnce. No a jednou se stalo, že natažená střílka nevydržela na místě, kde byla odložena (prasátko si hodilo po dvorku poslední taneček a drclo do štokrle, kde kýžený nástroj ležel), upadla na zem … a to byste měli vidět ten odzemek, co všecí okolstojící skákali, aby se dostali od ruční zbraně co nejdál (a přitom „dostřel“ je maximálně 20 cm (chuckle) ).
No, já mám porážecí pistolku i na králíky a drůbež.
Milá Inko (inlove) , tak jsem se nějak zapomněla v alergiích a ani jsem Ti nepoděkovala za bezvadný článek. (bow)
Neměla jsem ani ponětí o těch různých skupinách (leštící látky, odpěnovači, sekvestranty ( ? :O ? ) a podobně). Je to zajímavá oblast a asi jako u všeho platí, že i pro zdravého člověka všeho s mírou, natož pak pro nemocného či alergika. Mám pocit, že občas se do všeho cpe zbytečně kdovíjaká příchuť a barva – a přitom obyčejný chleba se sádlem a pažitkou je ohromná mňamka. (tuším, že i tam jsou éčka, ale jsou taková děsně voňavá a dobrá (chuckle) )
Nápisy na potravinách čtu. Vím, že při výrobě je nutné přidávat určité látky, doma se také přidávají ať už se jedná o sůl, cukr, ocet, citrón atd. Pokud ale je na výrobku místo želatina napsáno Exxx, místo karoten (další časté barvivo) jiné Exxx, tak nevím, co kupuju, tedy se to snažím pokud možno nekoupit. A je to.
A to, že si to můžu najít na internetu neobstojí, nejsem schopen se seznam všech E naučit zpaměti :S a v obchode počítač s rychlým internetem na každém regálu taky není (wave)
patřím k těm, kdo „éčka“ taky neřeší, přesně jak píše Inka, asi bychom se divili (jako zákazníci), jak by vypadaly (a jak dlouho) potravin;) 8) 😛 ]:) y bez nich – a tak jsem za tento článek celkem vděčná… vlastně já ani nemá nějaké argumenty, prostě mi nevaděj (a basta)
že se něco povídá o kyselině citronové jsem netušila, v čem je problém, když např. do zavařenin se přidávala co mi pamět sahá?
a ještě – víte že vitamin C je taky éčko (číslo nevím)? 😉 8) 😛 (nod) (y)
Bedo, už jsem to sem psala, ty řeči o kyselině citrónové nejspíš začaly špatným překladem z němčiny. Totiž, cyklus kyseliny citrónové se jiným jménem nazývá Krebsův cyklus. No a německy se rak nebo rakovina řeknou Krebs, tudíž něho kreativního napadlo, že kyselina citrónová je rakovinotvorná a neštěstí bylo hotové.
Krebsův cyklus je popsaný třeba zde: http://cs.wikipedia.org/wiki/Citr%C3%A1tov%C3%BD_cyklus
The relevant European food additive E numbers are
E300 ascorbic acid, (vitamín C)
E301 sodium ascorbate,
E302 calcium ascorbate,
E303 potassium ascorbate,
E304 fatty acid esters of ascorbic acid (i) ascorbyl palmitate (ii) ascorbyl stearate.
Tyhle věci nemá cenu řešit. Někteří výrobci se přizpůsobili tomu honu na „éčka“ a uvádějí místo toho chemický název. Nejviditelnější výsledek je, že složení je mnohem delší a tudíž psáno menšími písmeny, aby se vešlo.
Jinak vím i o dalším možném důvodu používání umělých sladidel: kafe si vždycky sladím sladidlem, protože po jakémkoli cukru (medu) mě strašlivě pálí žáha. (coffee) V jiné formě mě to nevadí, jen v tom kafi. (^)
A přiložím si i své polínko k potravinovým alergiím: kuřecí. Alergoložka to sice moc nechápe, ale je zvyklá, že u mě věci neprobíhají zcela běžně. Také jsou možné i alergie na kombinace určitých látek, které samostatně nevadí. U mě se to objevilo u Tofife – dlouze jsme zkoumaly složení, zkoušely jednotlivé složky, ale marně.
Legislativa nařizuje výrobcům uvádět veškeré složky na obale, tudíž i přídatné látky. Tyto se označují jménem skupiny , tedy např. barvivo: amoniak – sulfitový karamel nebo barvivo: E150d. Správné je tedy použití buď kódu, nebo názvu. Vždy musí být u přídatné látky nejprve jméno skupiny – tedy ten výčet, který jsem v článku nastínila. Pochopitelně častěji výrobce zvolí název, protože se tam neobjeví to „e“. Nedivte se výrobcům, při někdy nechutných tahanicích v tisku, kdy se reportér nijak nevzdělá a šmahem tvrdí: všechna éčka jsou špatná, po některých okamžitě umřete, je nikdo např ze SZPI nebrání. A potom si ten samý reportér dá domácí buchtičku s prdopečem a domácí zavařeninou s kyselinou citronovou, popřípadě s nějakou tou konzervací
Inko, trochu jo, osvětou, viz. např. zde: http://www.szpi.gov.cz/docDetail.aspx?docid=1005732&docType=ART&nid=11324 – otázka je, kolik lidí ten jejich web čte.
P.S. Zapomněla jsem poděkovat za pěkný článek.
Ještě SZPI: http://www.szpi.gov.cz/docDetail.aspx?docid=1000105&docType=ART&nid=11324
Díky, ale oni to dají na svůj web, kam lezeme hlavně my odborníci a když se realizují redaktoři, tak ticho po pěšině. Ale alespoň něco.
Myslím, že většina výrobců by byla schopna vyrábět s minimem přídatných látek, ale ty potraviny by byly “ přirozené “ a tudíž by pro spotřebitele byly často neakceptovatelné – to v případě konzervantů, barviv, antioxidantů…….
Já se nedivím, jen se mi nelíbí ten hon na čarodějnice (= éčka), který všem komplikuje život. 🙁
Nějak nám to sklouzlo spíše k těm potravinovým alergiím a s tím nemají opravdu ta zatracovaná éčka až tak tolik společného. Chcete taky seznam u nás deklarovaných alergenních složek? – je jich už 14, v Americe mají ještě další, ale ty už teda ne, mě stačí ty naše. Křížová kontaminace arašídy přes polibek s následnou smrtí nám snad nehrozí, ale v Americe je i to skutečnost.
nechcem prezentovať svoj názor, ale len skúsenosť. Po rokoch stravovania tým, čo bežne kupujeme som sa dopracovala k bezlepkovej, bezlaktózovej diete a ešte aj k alergii na väčšinu potravín.
Len malý príklad – ocot môžem len jablkový a vínny nekonzervovaný (vydrží rovnako dlho ako ten sírený), ovocie len dozreté na strome z našej záhrady, kečup výhradne heinz bio (trojnásobná cena ako obyčaný) a keď sa mi podarí skočiť do Rakúska tak aj bio banán, ten obyčajný nemôžem ani chytiť do ruky.
Bez ohľadu na neznášanlivosť laktózy môžem 100 percentnú-ovčiu bryndzu nepasterizovanú (podľa odborníkov plnú choroboplodných zárodkov)
Dnes kupujem výhradne základné potraviny a všetko „vyrábam“ doma a človek rýchlo zistí, že to nie je ani pracné a pri dobrej organizácii ani
nezaberá čas a navyše veľmi chutné
Milá Darino, potravinové alergie často nastupují ve vyšším středním věku. Jinak zkus i kozí mléčné výrobky, alergie bývá i jen na kravské mléko. Alergické reakce na mléko byly známé i v době, kdy se potraviny prakticky neupravovaly, porodní báby věděly co s dítětem, které nemůže kravské mléko.
Není pravda, že nejsou alergie na kozí mléko. Jediný důvod, proč jich je méně je, že se nesrovnatelně méně používá. Jinak složení není tak odlišné. A pozor, kozí mléko doporučuji tepelně upravit. Každý rok je několik klíšťových encefalitid a jiných nepříjemných chorob z kozího mléka.
Laktóza a mléčné bílkoviny jsou dva možné alergeny. Takže tak
Laktóza nemůže být alergen, na to má příliš malou molekulu. Pokud dělá zažívací problémy (a to mléko může) je to způsobeno tím, že dospělý má ve střevě „vypnutý“ enzym, který štěpí laktózu na jednoduchý cukr. Pak působí laktóza jako objemové projímadlo. Ale s alergií to nemá nic společného.
Mléčná bílkovina alergen samozřejmě může být. Ale alergie na mléko jsou poměrně složitá a obtížněji diagnostikovatelná problematika. Ne každá reakce na mléko je alergie.
Obecně malé molekuly alergie nezpůsobují (obvykle, jsou mechanizmy, kdy třeba kovy, typicky chrom nebo nikl, se navážou na bílkovinu, tu trochu změní a působí alergie – ale hlavní je ta pozměněná bílkovina). Proto většina éček alergeny nejsou (až na výjimky) MMch, jedn z nejsilnějších alergenů je soja včetně „zdravých výrobků ze soji“.
Sojové věci mi moc nechutnají. Zato ten mléčný enzym asi vypnutý nemám, piju denně zakysané mléko i obyčejné, a poslední dobou jsem zjistila, že ho piju čím dál víc, mám na něj vyloženě chuť. Je to normální, Evi? Nebo už se vracím do kojeneckého stádia? (chuckle)
Většina dospělých, kteří mléko pijí, ho vypnutý nemá. Problém byl, pokud se lidé třeba v Africe, nebo Eskymáci při podvýživě vyživovali mlékem na které nebyli zvyklí, tam se na to původně přišlo. Někomu se enzym vypne po pár měsících, někdo ho má aktivní déle. Většina z nás mléko aspoň někdy pije, tak ho má aktivní. Někdy se enzym vypne i když člověk mléko pije a pak z něj má s.. průjem.
Jinak chuť na mléko může být i snaha doplnit vápník v kostech – abys neměla osteoporózu… Ale to není prokázané, to si jen myslím… Já jsem na stará kolena na jogurty…
Tak to jse asi převápněný. (chuckle) Mlíko nemusím, jogurty nesnáším, tvarohu se vyhýbám. Vlastně jím jen sýry, to ostatní leda tak jako surovina pro vaření.
Musí mi děsně chybět váník- sýry jakékoli a v jakémkoli množství. Vida, aspoň to mám na co svést, až zase budu v sýrárně kupovat kousek od tohohle a kousek od támhletoho… 😀
Asi mi taky chybí vápník a ještě ke všemu jsem ho schopná doplňovat pouze z plnotučných sýrů (rofl) Z eidamu 20 do mě ne a ne nalézt (rofl)
V sýru 20 % není vůbec žádný sýr, tam jsou jen ta ble percenta. (wasntme)
Evi (inlove) , díky za odpověď. Jogurty jsem jedla dřív, teď mi tolik nechutnají, tavené sýry vůbec ne, tvrdé ano, ale ty dobré tučné, taky balkán a nivu, ale to je všechno děsně kalorické. 🙁
Ale piju každý den ráno krabici zakysaného mléka, začala jsem si dávat hodně mléka do kafe a pak jdu a naliju si hrnek mléka z lednice, nebo i dva. Tak posledního půl roku jsem taková hodně mléková, předtím jsem si stačila s tím zakysaným.
Prostě se dovápňuju, no. Mlékem s 3,5% tuku. (chuckle)
kozie mam rada, ale musi byt „lactosefree“ – u nas nie je. Syry ale su, tak si obcas pochutnam. Stacilo by, aby vyrobcovia syrov nechali syry prirodzene zriet a boli by vsetky bez laktozy, mozno sa k tomu dopracujeme, u nas velmi prudko stupa pocet „bezlakotozakov‘ a „bezlepkacov“.
Keby neboli vyslachtili psenicu, ktora ma 20-nasobny obsah lepku (oproti tej z prveh polovice minuleho storocia) – buchty su z nej lahucke a nadychane, bolo by nas menej, najma deti.
A vsimli ste si, ze lepok a laktozu uz pridavaju aj do niektoych psich krmiv ?
A laktozu najdete aj v masovych vyrobkoch – dodava jemnost, hladkost a kremovost. U nas na zahori je masiar, ktory je v sirokom okoli znamy tym, ze unho kupite zarucene bezlepkovu a bezlaktozovu sunku – dari sa chlapcovi 🙂
Chichicht, já jsem éčka nikdy moc neřešila, ale jednou jsem se dostala do společnosti neteřky sportovkyně (psychiatričky) a jejích přátel, a to bylo něco! Po chvili jsem měla pocit, že nejlepší bude si vyhrabávat kořínky na poušti a pít rosu z listů, jinak bídně pojdu do druhého dne po požití čehokoli koupeného, ba i doma dělaného. (chuckle) Chvíli jsem pak hystericky četla v krámě obaly, ale jednak na to prd vidím, druhak si nejsem schopná zapamatovat, které éčko je hodné a které ne, tak jsem toho zase hned nechala. 🙂
U nás je synáček postupně alergický na všechno možné ovoce :O 🙁 , Lucka a kluci jsou v pohodě, Martina je těžký alergik (ne ale na jídlo) a astmatik od dětství a Lenka je alergická na hořčici a na bílou šlehačku; ta šlehačka ale spíš bude alergie jiného druhu. (chuckle)
Potvůrka a její rodina jsou bezva, že se s tím tak vypořádali. Ono je pro nás nealergiky někdy těžko pochopitelné, že stačí stopa potraviny na prkénku či noži a je zoufale zle. Je dobré to opakovat … myslím teď na nedávný případ, kdy chlapec na oslavě v restauraci zemřel po požití zmrzliny a rodina žalovala restauraci, že upozorňovali na jeho alergie. Teda já bych viděla vinu spíš na straně rodiny, nikdy přece nelze v restauraci zajistit naprostou bezpečnost.
Éčka taky moc neřeším, ale ani je nevyhledávám. Takže prostě polívky z pytlíku a nebo „kudrnaté“ polívky jím jenom na dovolené. Marmelády si dělám doma s cukrem a kyselinou citronovou. Problém mám se sladidly. Po aspartamu mi opuchne pusa. A jednou jsem kdesi na benzince koupila nějakou limču (měla jsem hlad a žízeň – a to se mi zavírají oči – blbý, když člověk řídí) – prý bez cukru, slazeno stévií (snad té kytce nekomolím jméno). Brýle jsem si vydrápla z kabelky, aspartam nezmíněn, no dobrá ochutnám… No to byl fofr. Oči mi otekly, z nosu mi teklo a kašlala jsem, že jsem si málem omlátila čuňu o volant. Nakonec z toho byla hodinová zastávka na další benzince, než jsem se pomocí léků dala jakž takž do kupy.
Takže čtu maličká písmenka na obalu, ale hlavně kvůli tomu aspartamu.
Jinak je moje alergie vcelku přívětivá. Buráky mi nechybí, šumivé víno si odpustím, hlavně že tiché víno mi nevadí. Ségra to má horší – lískové oříšky, syrová jablka, mrkev, paprika a taky aspartam.
Chvíli jsem přemýšlela, co to jsou kudrnaté polívky. (chuckle) Tak ty nejím nikdy, pytlíkové výjimečně, sladké limonády nepiju, zjevně barevné potraviny (včetně dortů) nekupuju. Asi i tak pozřu nějaká ta éčka, ale nemyslím, že by toho bylo až tak moc. Alergická naštěstí na nic nejsem – ťuk ťuk ťuk!
Sladké limonády piju vyjímečně. Tehdy jsem chtěla být brzo doma a tak jsem chtěla jídlo i pití ve formě 2v1. A už mě to zase dlouho nenapadlo.
Segra to má výrazně horší – rozkašle ji i loupání brambor. A taková dobrota jako mrkvový salát. Syrové jablko smí jen některé odrůdy a rovnou ze stromu. Babička měla na zahradě jeden takový strom. Tak si seastra tehdy odvezla bedýnku a první týden v pořádku. Druhý týden se po nich už dusila, takže skončily ve štrůdlu.
Jo a to sice není alergie, ale nepříjemný to je. Nemůžu syrový česnek (přešlý varem může být a může ho být kýbl), je mi děsně šoufl. A stačí nůž, kterým loupu česnek. Prkénko. Nebo olíznutý prst. Nebo topinka ošmataná rukou od stroužku česneku.
Je to vážně zvláštní – synáček každý rok přidá nějaké další ovoce, které nemůže. A začalo to právě jablky. Pak má taky cca od 16 let alergie na některé pyly, ale to se naštěstí tak nějak drží stále ve stejné intenzitě.
Dost často bývá alergie na jablka kombinovaná s alergií na brzké jarní pyly (lísky, břízy) a taky s alergií na lískové oříšky. Segra je v tomhle učebnicový příklad.
Kombinace jednotlivých alergií je ouplná věda. Jsou zkřížené alergie – člověk se až diví, jak vzdálené věci to mohou být.
Evo, nechtělo by se Vám o tom něco napsat? Jako alergik a astmatik bych to velice ocenila.
P.S. Zrovna v půlce minulého týdne se zas něco, na co jsem alergická, objevilo (ambrózie, plísně?). Teče mi z očí i z nosu, naštěstí se moc nedusím.
Naprosto souhlasím, z alergie do astmatu…taky to už znám a mám….a že se něco minulej teplej tejden něco objevilo a vykvetlo,to je fakt, celej tejden cumlám Flonidan, jinak bych se ukašlala a usmrkala.
tak to já jsem to nepochopila ani po dlouhém hloubání 🙁 … prosím, co je to kudrnatá polífka??? :O |-( :S
To jsou (asi) ty vietnamské s kudrnatýma nudlema. Já je hrozně rád a náš Vítek taky.
Jsem pylový alergik, každé jaro tvrdě odskáču. Zajímavé, že v Praze toho tolik nekvete, ale já můžu umřít, jak kýchám, na chalupě mi kvete i komín a nic. Asi je to ještě v Praze tou kombinací s prachem horší. Ale jsem také asi 10 let potravinový alergik – nemůžu sníst jablko se slupkou, ani oloupané, papriky, švestky, třešně, višně, ořechy – jen loupané a pražené, vše, co má slupku mne dráždí, oteče mi krk a začnu se dusit. Ale grilované papriky, knedlíky se švestkami či třešněmi, bublanina, zkrátka tepelně upravené slupkoviny mi už nevadí. No, jablka stejně nejím, švestky jsou lepší v té tekuté podobě, třešně jakbysmet a papriky mám nejraději jako „čušky“, tzn. pečené s olivovým olejem a kořením. Ořechy sloupnu a opražím a vlastně můžu všechno! (clap)
Ty papriky jsem měl jako problém asi 10 let. Pak to zničeho nic přestalo.
Děsně mě štve, když se používá v souvislosti s potravinami slovo „chemie“. Všechny potraviny obsahují chemické látky. Vzpomeňte na sůl nad zlato – sůl je chlorid sodný (bezesporu jednoduchá chemická látka). Vitamin C je kyselina askorbová – s chemickým názvem to zní blbě co? A přitom se bez něj neobejdeme. V těch kvalitních olejích je palmitol… A tak bychom mohli probírat do nekonečna. Jakmile se o nějaké látce PROKÁŽE, že je škodlivá, musí ji výrobci stáhnout. U některých to tvrdí pouze aktivisté – víte jaký je to džob, být teď poradcem pro zdravou výživu?! Přitom ti lidé plácají často úplné nesmysly.
Mám úžasnou knížku o chemii v kuchyni (ten Alzheimer – nemohu si vzpomenout na název, myslím, že je to nějak „Proč se klepou řízky“?), psal to profesor biochemik. Spoustu věcí uvádí odborně a přitom čtivě.
A BIO? Nevím. Moc se mi líbil názor jednoho chlápka od fochu, který tvrdil, že bio ovoce je takové, které se stříká jen v noci…. Některé biopotraviny nejsou kvalitnější, a „díky“ přítomnosti třeba plísní, hmyzu apod. ani zdravější, než normální potraviny. Jen ta nálepka je lákavá… A alergie na Ečka je méně častá, než na původní složky potravin, Ečka jsou většinou chemicky jednodušší a alergii nezpůsobují (i když opět to neplatí plošně). To má Potvůrka smůlu a dotyčný alergolog byl blb.
Prostě má holčička smůlu… blbý bylo, že protože to není časté, tak to byla cesta pokusů a omylů, a protože se na to pan doktor koukal tak jak koukal, tak se tím museli prokousat vlastně sami. Ale už je to v pohodě, už nekašle (to byl děs – než se to vychytalo, tak dva roky vlastně nonstop šíleně kašlala, prošla všema možnýma vyšetřeníma, pobyla i na plicním… no nic moc)
Ale už i já vím, že se salám a sýr se „v její přítomnosti“ nekrájí jedním nožem, že do chleba musím dát droždí normální a ne sušené, že do tvarohu na koláč nesmí přijít vanilkový cukr (chuckle) to je panečku pěkně na hlavu… Ale i vanilkový cukr dělají z pravé vanilky, moučkový cukr (nehrudkuje) umelou na mlýnku na mák… chicht – a to normálně fakt nejsou nějací aktivisté bio potravin – a najednou jí „zdravě“ už několik let (rofl) Jsou horší průšvihy…
Chudák Potvůrka…No ale třeba má díky tomu nějaký zajímavý receptík, ne? Kdoví, třeba i Mlsotník by byl na tohle téma zajímavý…
A tu knížku jsem neznala, ale vypadá to zajímavě!
http://www.knihovnice.cz/recenze/mikes-v-proc-se-klepou-rizky.html
Jéje, to je tím, že po sobě nečtu – třikrát „zajímavý“, to je teda opravdu zajímavý jev!
😀 (blush) 😀
Víš, ono už to tady napsala Inka – BIO = větší pravděpodobnost plísní, škůdců. Nedávno jsem někde četl o nějakých výzkumnících jak sypali ptáčkům do krmítek vedle sebe bio, normální a geneticky modifikované. A oni ti ptáčci neomylně šli přesně podle tohohle pořadí. JENŽE OD KONCE. (rofl) (rofl) (rofl)
Já taky raději potraviny geneticky modifikované a u Éček jsem si vytiskl seznam a ty hodně jedovaté jsou zvlášť v kabelce MLP, aby se jim mohla vyhýbat.
kyselina askorbová – vida, konečně vím, co to znamená. (party) Holčičkám jsem změnila značku granulí (Acana už opravdu moc podražila) a zrovna včera jsem tohle (+ X dalších chemických názvů) viděla na studovaném složení.
U psů má C vitamin význam fakt jen jako antioxydant do krmiva. Aby granule nežlukly. Jinak pes, stejně jako většina zvířat si umí C vitamin syntetizovat sám. Tu schopnost nemá jen člověk a morče. Pro ostatní to není vitamin, ale jen běžná složka krmiva. Neškodná.
Náhradní sladidla mi zoufale nechutnají, ale já stejně nerada sladké. Mno, přiznávám, že ty éčka nijak zvlášť nehlídám. Jenom kupuju spíš obyčejné věci- třeba se cíleně vyhýbám výrobkům light, protože si myslím, že z těch éčka odkapávají, chuť je strašná a stejně nevěřím, že po nich zhubnu (obzvlášť nesnáším ty light sýry, co se lepí na zuby). Takže jsem docela ignorant. Teda zkusila jsem různou zdravou výživu typu zrní a sojové maso, ale jaksi se nic z toho neujalo, i když si myslím, že to nechutnalo špatně („dobrý, ale že bychom to museli mít dvakrát…“) 😉 No a pokud jde o bio, je to dobrý byznys, ale ve slušné kvalitě se to za rozumné peníze koupit nedá (zvadlá zelenina za čtyřnásobek běžné ceny atd.)
Milá Matyldo, jako člověk bojující marně celý život s nadváhou a potravinář zároveň mohu odpovědně říci, že to light, je většinou light jen z hlediska tuku. Takže mléčný tuk odebrán, případně nahrazen rostlinným a s tím mléčným odešla i ta chuť. Takže lépe 3% jogurt menší, než light. Protože totiž je třeba nějak tu hmotu tuku do těch 100% doplnit a tady nastává ten problém jak nejdráž prodat vodu. Něco ji musí držet
No a tím vznikají ty strašlivé věci, kde mi škrob nebo co drhne v krku. Nadváhu mám, ale zatím nejsem tak obézní, abych kvůli tomu byla ochotná konzumovat takový děsy. :S
Jsem obézní a raději méně chutného než více light
Z light jogurtů mne vyléčila čuba. Čuba, která je domácí popelnice, co spase všechno a miluje kysanou smetanu, tvaroh, jogurt,…. dostala na vlízání kelímek od light jogurtu (ledabyle vyškrabaný, moc mi nechutnal). Čuba čuchla, viditelně ohrnula pysk, dokonce do kelímku ťapinou drcla, takové to gesto „tfuj, takový drek, ble“ a loupla po mně okem jako „paničko, todlencto ty žereš? fuj! prase!“
Prostě light jogurty jsou takovej hnus, že to ani pes nežere.
Majda dostává každý den jogurt s vitamínama a minerálama. Dobrou mámu nebo tak něco zblajzne, minule jsme nějak nekoukaly a vzaly levné Tesco light, můžeme si je prej sežrat samy.
Kdyby jen pes, ale ani to prase je nechce. Maximum, co je ochotné sníst, je v kombinaci s tučnějšími mléčným výrobky a pečivem a ještě je třeba dát pozor na poměry. Vlastně teď už v minulém čase. Ovšem tuto formu nízkotučných jogurtů (= vepřové) byly ochotny jíst i holčičky a vůbec nikto neprotestova. 😉 (chuckle)
Hezký den všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístko na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
Tak o „éčkách“ toho víme bohužel hodně (tmi) . Potvůrka neteřka si v pubertě pořídila potravinovou nesnášenlivost (alergolog jí jasně vysvětlil, že je z jeho pohledu zdravá, neboť není na „NIC“ alergická – myšleno ze standardních testů… a že ho jeho potíže nezajímají (punch) ) Takže zaručeně nesmí nic s umělým kouřem (salámy, uzeniny, uzené sýry, paštiky…), nic s protihrudkujícími látkami (všechny sypké směsi – kupované knedlíky, pudink, kakao a žádný konečný výrobek, který to obsahuje) a nemůže prášek do pečiva (asi souvisí s tím předešlým…)
Takže jí doma udí klobásy (a slaninu a bůček a panenku z veprového), sýry může všechny „neochucené“, může ovoce, zeleninu, těstoviny, rýži, maso, …. Kakao může pouze 100% – to se kupuje ve speciálkách – jinak to normální je 99 % – a to jedno porocento EEE jí vadí. Už doma zvládnou „vyrobit“ úplně všechno – od smetanové i čokoládové zmrzliny po kečup. Zdravě jí všichni – jen občas se v ledničce najdou párky a kus salámu – ale jinak se peče se sodou a droždím, prostě snaží se, aby nemohlo dojít k nechtěnému omylu…
Jen se nenají v žádné hospodě, nemůže na gymplácké obědy, nemůže ve městě na koláč ani na zmrzinu. Nemůže si ani koupit všechno pečivo – do těch nejkřupavějších chlebů a baget a rohlíků se přidávají EEE…
Je to omezení pro život, ale jídelníček jí to neochudilo snad o nic. A Potvůrka se vycvičila ve skvělou kuchařku – uvaří a upeče úplně všechno (včetně třeba skvělého medovníku), protože musí být soběstačná (nod)
Mezi námi – doma uzené a koupené uzené jsou dvě naprosto odlišné věci. Už se nemůžu dočkat, až dodělám to, čím MLP podmiňuje stavbu uzáku. 😛 (To je oblizující se smajla)
Nedaleko od nás je chlápek, který na objednávku udí a dokonce dělá i domácí klobásky. Stačí přinést maso a za pár dní vyzvednout hotové. Ty uzené vepřové žebírka od něj jsou přímo delikatesa. Vím, že Pošumaví máš trochu z ruky, ale možná by se v okolí našel někdo podobný a nemuselo by se čekat. 😉 😛 (angel)
Já si rád počkám. 😛
Díky Inko, velmi vítané shrnutí a skvělé vysvětlení co je co. Přiznávám, že ten název „éčka“ je pro mne nový.
Ano, jíst zdravě, ale bez chemikálií, je velmi těžké a navíc podstatně dražší. Kromě zeleniny, ale sama doma nic nevyprodukuji a tak jsem si už zvykla na to, že s přidáním nějakého toho „éčka“ se klidně dá žít a pokud se to nepřehání, nemám příliš námitky (popravdě, už jen málokdy čtu, co že to vlastně v tom kterém výrobku je – stejně bych těm výrazům nerozumněla, tak proč se sama zbytečně strašit). Jsem ráda, že nemusím mouku přesýpat, protože nehrudkuje, stejně jako to nedělá moučkový cukr. V mém dětství se např. musela přebírat rýže, protože v ní byly různé nečistoty, dokonce malé kamínky a často byla slepená v hrudky. To už jsem nedělala ani nepamatuji, rýži sypu do vody rozvnou ze zásobníku. „Čerstvé“ plnotučné mléko mi v lednici klidně vydrží dva týdny a v kávě se nesrazí (ale pak, když chytně „zkysanou chuť“, je to okamžitě hnus). Dlouho vydrží třeba i okurky, protože, stejně jako jablka jsou máčeny do tenkého voskového povlaku. Jablka se proto nescvrkávají, dlouho zůstanou krásně lesklá a hladká a na chuti ten vosk nepoznám (tedy já ne). A protože děláme větší nákup tak jednou za dva týdny, nějaké to „éčko“ v potravinách mi opravdu nevadí. Nelíbí se mi, že masa se zde přibarvují červeně, hlavně u mletého masa po vyndání z vaničky zůstane na dně „krev“ – ale po dvou dnech i v lednice zešedlé mleté maso by se mi asi nezdálo, i když by mu vůbec nic nechybělo. Inka má pravdu, že jsme si zvykli jíst jídla v takových barvách, jaké mají v naší představě mít – jak by asi chutnala večeře, kde brkaše by byla třeba zelená místo žluťoučká, nebo míchaná vajíčka by byla hnědá. V Bostonu při březnové oslavě svátku sv.Patrika se ten večer v hospodách podává zelené pivo. Kdysi jsme ho tak jednou okusili – když člověk zavřel oči a napil se, bylo to prostě normální pivo, ale pohled na zelenou tekutinu se zelenou čepicí 2x nelákalo a pamatuji se, že jedno pivo nám tehdy stačilo.
Proti náhradním sladidlům v zásadě nic také nemám, ale hned je poznám – ať už v kávě, cole či jiné tekutině – nechutnají mi a raději se tu kávu vypiji hořkou.
Ne, že bych byla přímou zastánkyní těch „éček“, ale uznávám, že mě rozmazlily.
zelené pivo, to je jako když někomu vyprávíím, co je to Flip a jak moc mi to chhutná (nod)
Opravdu hezké téma (y) Trochu šťouchnu do prvních dvou položek.
Náhradní sladidla – z hlediska redukce váhy jsou velmi diskutabilní. Velmi zjednodušeně – představa, že se můžete nalévat libovolným množstvím light-coly je mylná. Tělo není hloupé a pokud příslušné receptory nenachytají opravdický cukr, nedají pokoj, dokud ho nedostanou. Kromě toho jsou náhradní sladidla opravdu primárně určená pro diabetiky a mnohá mají téměř stejnou kalorickou hodnotu jako cukr. Použití např. v sirupech není dáno péčí o naše tělesné schránky, ale tím, že náhradní sladidla jsou mnohem (řádově) levnější než řepný či třtinový cukr.
Co se týče barviv a hořčice – není zcela pravda, že hořčice bez barviva (typicky se přidává kurkumin) je šedozelená. Záleží na použitém druhu semen, existují bílá, hnědá a černá. Liší se ostrostí i barvou (bílá semena přidáváte třeba do okurek a víte tedy, že jsou ve skutečnosti nažloutlá). I s příkladem domácí malinovky bych si dovolila polemizovat – snad není karmínová, ale malinová červeň je to určitě 🙂
Některá sladidla nejsou levnější, než cukr. Snad jen klasický sacharin. Cyklamáty byly levnější, ale mám pocit, že jsou zakázané. Aspartam je dražší.
To jsem měla na mysli – „sirup“, který stojí 9 Kč, je slazen sacharinem a k tomu trocha aspartamu.
Já to teda beru šéfe – náhradní sladidla opravdu byla primárně určena pro diabetiky. Ovšem ať už vyrábíš hořčici z jakéhokoli semínka, když se to rozemele, je to zelenošedé – dijonská hořčice z černého semínka je taková ta opravdová barva, tam se většinou to barvivo nepřidává. Na mysli jsem měla hořčici plnotučnou, tedy naši nejoblíbenější, která se vyrábí ze semínka bílého a nebarvená je opravdu nepříliš vábná. Určitě má daleko do té jasně oranžové. Mimochodem – nebarvená se dá koupit, takže si barvu můžeš prohlédnout, já to jinak nepopíšu. Co je malinová červeň?? Když si objednáme barvičky od různých výrobců, škála je od světle růžové do temně rudé. Nakonec barva je v přírodě odvislá i od sorty a stupně zralosti. Můj tchán vyrábí domácí šťávy, takže mám porovnání s tím, co je jako malinová limonáda v prodeji. Pokud by tomu měla odpovídat ta domácí barva, tak jedině v neředěném stavu
I moje tchýně vyrábí domácí šťávy, tedy řekněme sirupy a stejně jako ty vaše jsou malinově červené 🙂 Limonáda – v naší domácnosti přezdívaná voda se šťávou – je samozřejmě růžová. Nad barvou průmyslových limonád jsem se nikdy nezamyslela, protože je nekupujeme, ale když si tak vybavím ten regál v sámošce, tak je hodně barevný (rofl) A teď jsem si vybavila nějakou reklamu na sirup, která hrdě hlásá, že „podíl ovocné složky je min. 10 %“ (rofl) (rofl) (rofl)
Což je velice slušné, protože když si vezmeš kolik cukru do toho sirupu jde a musí se v něčem rozpustit, tak 10% ovocné složky je dosti vysoké. Něco jiného jsou džusy, neboli ovocné šťávy. A co se týče té malinové barvy, pochopitelně to bylo myšleno na to, co člověk vidí na regále a dětičky kupují – neboli hlavně limonády. Sirupy i domácí mají barvu ovlivněnou množstvím cukru, ale stejně jako u domácích zavařenin lze špatně rozeznat podle barvy jahody, rybíz, maliny a jiné červené ovoce.
Taky jsou dobré domácí názvy marmelád. Babička nám dodává sklenice víceméně identické barvy, vtipně označené MOR, RAM a podobně. Vždycky musím přemýšlet, co jí to všechno na zahradě roste, abych to dokázala vyluštit 🙂
Maliny, angrešt, rybíz jsem vyluštila – co je O?? Oskeruše?
třeba MOR není směs. třeba jsou to moruše
Nebo jsou O ostružiny?
Ostružiny?
aida s Matyldou vítězí, O jsou ostružiny 🙂
Ale naši na zahradě zasadili i tu oskeruši a letos budou mít poprvé trochu rakytníku- plesají, jak je to zdravé. Akorátže já jsem jednou ochutnala úžasný přírodní sirup z rakytníku- je to tak kyselé, že se mi zkroutila huba až za roh a zpátky jsem ji rovnala půl hodiny. Nejsem si jistá, jestli musím být tolik zdravá??? 😀
🙂