Už když se na to slovo v psané podobě podíváte, je moc pěkné. Chňap! Citoslovce jako vyšité. A chňapky mají všichni. Majitelé plynových i elektrických sporáků, dokonce i indukční deskaři. Na sporáky na dřevo a uhlí jsem nezapomněla, ale přeci jen jich je méně.

Z jazykového hlediska je chňapka docela zajímavé slovo. Podstatné jméno, odvozené buď od slovesa chňapnout, nebo od citoslovce chňap. Bohužel nejsem dostatečně vzdělána v oboru etymologie, abych dokázala posoudit, která vývojová větev je správná – ale možná, že by se tu odborník našel (co si o tom myslíš, baty?) Tak už to vím, základ je v citoslovečném slovesu chňapnout (děkuji přednostovi od baty).

V oboru chňapek mám rozsáhlé praktické zkušenosti. Ideální kousek obsahuje integrovaný silný magnet – v těsném sousedství mého sporáku se nachází veliká lednička/mraznička (já vím, že to tak nemá být, ale nemám jinou možnost) – a tak chňapky pomocí magnetů sídlí na boku lednice. Většina kupovaných chňapek má i očko k zavěšení na háček. Ačkoliv jsem už měla nejrůznější kuchyně, v žádné jsem chňapku na háček nevěšela. Asi to jde, jak mi napsala baty a použila krásný termín, že je „věšivá“, ale hod chňapkou směrem k magnetickému povrchu mi připadá jednodušší.

Chňapky dělím na použitelné, nepoužitelné a krásné.

Použitelné jsou ty funkční. Snadno se do nich obléknu (stačí jeden pohyb) a ruku si nepopálím, jsou totiž dostatečně silné – ale zase ne moc, abych neztratila cit v prstech. Úplně nejpoužitelnější jsou tzv. V-chňapky, které mají palcovou část postavenou proti ostatním prstům. Chvíli jsem přemýšlela, zda je vlastně možné se do chňapky obléknout. Rozhodně se do ní nenazouvám ani nenavlékám. Ani si chňapku nenasazuji. A tak mi z toho vychází, že se do ní asi opravdu oblékám 8))) I když si nedovedu představit, že bych to opravdu řekla. V hovoru chňapku vezmu, popadnu či chytnu – ale ve skutečnosti ruku zasunu do útrob chňapky a tedy si ji asi opravdu obléknu.

Nepoužitelné chňapky jsou ty, které nutno navlékat oběma rukama. Příliš úzké a malé.

A ty krásné – to jsou většinou chňapky suvenýrové. Určitě to znáte – na dovolené uvažujete o koupi nějakého „užitečného“ suvenýru (tyhle suvenýry se kupují hlavně pro babičky). A hle – v obchůdku mají soupravu utěrky, ručníčku a chňapky. Vše vyvedeno v národních barvách navštíveného státu, někdy se na chňapce skví i mapa regionu. Všechno je to opravdu docela hezké, utěrka vypadá, že přežije aspoň dvoje praní, ručníček je přiměřeně měkký a chňapka? No, je to takový ten prošitý čtvereček s poutkem… ale třeba by si tam babička ten magnet nějak…

Mám kliku, v domácnostech našich babiček se vyskytuji zřídka. Občas tam spatřím darované utěrky, někdy i ručníčky. Ale kde žijí ty chňapky, to jsem neodhalila. Možná, že bydlí v přihrádce s názvem „Sváteční chňapky“ a svůj pelíšek opouštějí jen na Vánoce.

Vlastně je ještě jedna kategorie, a to jsou chňapky improvizované. V hrnci už se schyluje k požáru, řádná chňapkamimo dohled, a tak nastoupí utěrka (většinou trochu ohoří) nebo přetažený rukáv mikiny (pokud ohoří, tak i s rukou).

A nedávno jsem našla ještě další kategorii – silikonové chňapky. Docela by mě lákaly, protože se silikonem v kuchyni mám velmi dobré zkušenosti. Silikonky jsou velmi krásné. Vypadají jako žabky, psí tlamky nebo banánové slupky. Že si nedovedete představit chňapku ve tvaru banánové slupky? Je určená k navléknutí na rukojeť pánve či rendlíku, nikoliv na ruku. Jenže nemají ten magnet, jen očko. Asi zůstanu u těch svých.

Když jsem při organizaci loňské aukce viděla skvělé práce piškvorkového týmu, položila jsem záludný zištný dotaz „A nešla by takhle vytvořit i chňapka?“ Odpovědí mi byl zhrozený mail, kde se pravilo, že tak složitou věc, jako je chňapka, rozhodně nikdo piškvorkovat nebude. Nedala jsem se a zadání upřesnila na typ „prošitý čtvereček s integrovaným magnetem“. To prý by možná šlo… A než se aukce s aukcí sešla, mám zprávu, že chňapky budou! Ale jaké, to je zatím překvapení i pro mě.

A přidám jeden recept – je to vlastně inovovaná hrnková buchta, ze které se stala

Kokosová buchta

1 hrnek cukr moučka

2 vejce

1 hrnek mléko

2 hrnky polohrubka, část dáme celozrnnou

0,5 hrnku oleje

1 PdP

Umícháme těsto a na pekáči posypeme hrnkem strouhaného kokosu, který jsme promíchali s půlkou hrnku moučkového cukru. Upečeme dorůžova – a teď to přijde. Rukou v chňapce vytáhneme z trouby a ještě horkou buchtu zalijeme kelímkem studené šlehačky.