Většina z nás se ve svém okolí setkala s někým, kdo má nebo měl nádorové onemocnění. Asi nikomu z nás nebylo lehko. Protože se vždy lépe bojuje proti známému nepříteli, snad by pár údajů o nádorech mohlo přijít vhod. První kapitola bude o nádorové terminologii.
Asi než se pustím do samotného povídání, měla bych přiznat určitý stupeň nepřesností, který bude toto povídání provázet. Jednak je dán určitou snahou o zjednodušení, jež má za cíl lepší srozumitelnost, z části je však způsoben velkou šíří tématu, kdy zmiňovány budou věci týkající se několika samostatných oborů – obecné biologie, genetiky, morfologie (histopatologie), onkologie či farmakologie – a pochopitelně není v moci jednotlivce se ke všem těmto oborům vyjádřit s maximální přesností. Proto prosím čtenáře odborníky o trochu shovívavosti, popřípadě o upřesnění…
Nádor se někdy jiným slovem označuje jako novotvar, neoplazma nebo tumor. Jako nádor se označují stavy, kdy dochází k růstu tkáně, který je autonomní povahy (není regulovatelný přirozenými mechanismy organismu nesoucího nádor).
Nádory se dělí podle dvou různých přístupů. Prvním z nich je charakter tkáně, ze které nádory vycházejí, a druhým biologická povaha tumoru.
Co se týká charakteru tkáně: Během vývoje lidského organismu se diferencují určité základní druhy tkání, které se pak od sebe liší funkcí, a nádory z nich vznikající se proto také liší určitými stereotypy chování. Hlavní typy tkání, ze kterých vznikají nádory, jsou epiteliální tkáň (tj. tkáň vystýlající dutinovité prostory – výstelka zažívacího, respiračního, močového i pohlavního traktu); a dále mezenchymální tkáň (kosti, chrupavky, tuková tkáň, vazivo, svalovina), někdy se z této skupiny vydělují zvlášť tkáně krevní a lymfatické. Existují ještě tumory z dalších tkání – ze tkáně nervové, ze zárodečných tkání, pigmentové nádory (někdy označované jako neuroektodermální), smíšené nádory (např. z mezenchymální i epiteliální tkáně).
Z pohledu biologické povahy tumoru se nádory rozdělují na benigní a maligní.
Benigní (nezhoubné) nádory se vyznačují obvykle méně agresivním růstem – většinou odtlačují okolní tkáně a nerostou do nich infiltrativně, proto bývají poměrně dobře chirurgicky odstranitelné a chirurgické odstranění je většinou jediná nutná terapie pro takovýto nádor.
Tyto tumory jsou tvořeny obvykle buňkami poměrně podobnými původní tkáni, ze které nádor vychází, nádorové buňky se obvykle moc rychle nemnoží.
Maligní (zhoubné) nádory se vyznačují oproti benigním zejména schopností metastazovat, tedy vytvářet dceřinná ložiska mimo místo původního tumoru.
Známe několik typů metastazování, tumor se obvykle nejprve šíří lymfatickými cestami do spádových lymfatických uzlin (tj. uzlin, které jsou nejblíže tumoru – například u karcinomu prsu to jsou uzliny v podpaží), obvykle teprve později v průběhu onemocnění dochází k metastázám hematogenním (tj. metastazování cestou krevních cév) – tyto metastázy jsou potom v dalších orgánech (například u karcinomu tlustého střeva jsou nejčastější lokalitou hematogenních metastáz játra).
Podle velikosti tumoru, jeho prorůstání do okolních tkání a rozsahu metastatického postižení organismu se určuje stádium choroby (tzv. staging tumoru), u většiny nádorů se tak děje podle tzv. TNM klasifikace.
Bod T ukazuje na velikost tumoru, bod N (z anglického nodus – uzlina) na postižení uzlin. Bod M přítomnost vzdálených metastáz. Pro příklad: karcinom tlustého střeva T3N1M0 znamená karcinom prorůstající celou tloušťkou stěny tlustého střeva do okolní tukové tkáně (ale ne do okolních orgánových struktur ani na povrch střeva do dutiny břišní) s metastatickým postižením 1-3 lymfatických uzlin v okolí střeva, bez metastáz ve vzdálených orgánech.
Stupeň postižení metastázami se zjišťuje jednak zobrazovacími metodikami (např. CT, ultrazvuk břicha, scintigrafie kostí) a dále také pokud je tumor řešen chirurgicky, pak je dostupná část informací součástí popisu histopatologa (např. u udávaného příkladu karcinomu tlustého střeva jsou body T a N získány na podkladě vyšetření resekátu střeva).
Podle stupně atypií nádorových buněk se pak maligní tumory dělí na dobře, středně nebo málo diferencované (toto dělení se někdy označuje jako grading tumoru – dobře diferencované tumory mají grade 1, málo diferencované grade 3).
Tumory dobře diferencované jsou poměrně podobné původní tkáni, ze které vycházejí, a většinou se nechovají příliš agresivně. Tumory málo diferencované se naopak vyznačují velkými atypiemi nádorových buněk, jejich rychlým dělením a celkově agresivnějším chováním.
Stran prognózy nádorového onemocnění situace kolem stupně diferenciace tumoru není tak jednoduchá, jak by to na první pohled vypadalo. Obvykle mají (tak jak bychom to asi očekávali) dobře diferencované tumory lepší prognózu než tumory málo diferencované.
V některých případech jsou však velmi agresivně se chovající velmi málo diferencované tumory (v dřívějších dobách zcela nepochybně smrtelné) spojeny s velmi dobrou reakcí na terapii (většina chemoterapií působí zejména na dělící se buňky a tumory s rychle se množícími buňkami právě proto obvykle reagují velmi dobře). Tato výjimka se týká zejména některých lymfomů a některých dětských nádorů (například Ewingův sarkom nebo retinoblastom).
Případů, kdy benigní tumor přejde do maligního, naštěstí moc není. Je to také z toho důvodu, že pokud z histologické stavby nádoru (případně dle dalších použitých metodik) nelze spolehlivě odvodit jeho další chování, používá se označení tumor hraničně maligní. Patří sem například některé endokrinní tumory, některé mezenchymální tumory, některé tumory vaječníku (tzv. borderline tumory ovária).
Rozdělení na benigní a maligní tumory v některých lokalitách nemá takový význam, jak je popisováno výše. Například nádory mozku metastazují velmi zřídka, přesto však jejich lokalita (i pokud jde o tumor pomalu rostoucí) může být při blízkosti životně důležitých mozkových center pro pacienta smrtelná.
Název tumoru obvykle respektuje jak typ tkáně, ze které nádor vychází, tak i jeho biologické chování.
Mezi tumory z mezenchymální tkáně patří například nádory z tukové tkáně – lipom (koncovka -om je typická pro benigní nádor) a liposarkom (koncovka –sarkom je typická pro maligní tumory mezenchymální tkáně).
U nádorů epiteliálních tkání má benigní tumor také koncovku -om, například adenom (benigní tumor ze žlazového epitelu), maligní má koncovku karcinom, například adenokarcinom.
U krevních malignit se používá označení lymfom pro maligní onemocnění postihující pouze (nebo převážně) lymfatické uzliny a termín leukemie pro onemocnění ze zmnožení bílých krvinek vyznačující se jejich vysokou přítomností nejen v místě jejich tvorby (v kostní dřeni) ale také v krvi.
Takhle by vypadalo dělení tumorů poměrně jednoduše, nicméně není tomu tak. Kromě často se vyskytujících nádorů existuje také celá řada tumorů výskytem poměrně vzácných. Pro všechny tyto pacienty je třeba najít nějaký vhodný způsob terapie, proto jsou klasifikace tumorů poměrně obsáhlými publikacemi. Pro příklad: jednotlivé histologické subtypy nádorů prsu vydají v klasifikaci světové zdravotnické organizace (WHO) asi na více než sto stránek. Postavíme-li do řady všechny knížky série WHO klasifikací, získáme řadu o délce asi tři čtvrtě metru.
Přesný histologický typ tumoru, stádium onemocnění a stupeň diferenciace tumoru (stage a grade) jsou vedle celkového stavu pacienta (tj. přítomnosti dalších onemocnění s tumorem nesouvisejících) základními položkami, které ovlivňují prognózu onemocnění a podle kterých se pak volí nejlepší terapie.
U některých tumorů je možné ještě trochu bližší určení prognózy a zjištění určitých faktorů, které mají vztah k odpovědi na terapii, z dalších vyšetření nádorové tkáně. Například pokud mají buňky karcinomu prsu receptory na estrogen (ženský pohlavní hormon, který se podílí během vývoje na stimulaci růstu prsní žlázy a obdobný stimulační účinek na růst tumoru má v případě, že nádorové buňky mají abnormálně vysokou expresi jeho receptoru), pak ze zkušenosti víme, že tato skupina tumorů mívá celkově dobrou prognózu a vhodnou metodikou léčby je podávání blokátorů estrogenového receptoru.
Fotky najdete zde
Telo produkuje celou radu ruznych typu bunek. Normalni zdrave bunky rostou a deli se na nove podle potreb organismu, a tento proces udrzuje telo zdrave. Nekdy se vsak bunky zacinaji delit a vznikaji nove, i bez potreby organismu. Vznika tak masa nove tkane, kterou nazyvame nadorem. Nador muze byt benigni nebo maligni.
Nador est reputee pour etre un lieu ou la culture de cannabis est tres importante, d’ou la pochette du morceau ainsi que les references au “biff” dans le refrain.
Milí Zvířetníčci,
moc děkuju za milé přijetí tohohle asi ne úplně radostného a snadno čitelného psaní. Moc jsem nevěděla, za kterej konec to povídání vzít, byla bych ráda, kdyby to aspoň trochu k něčemu bylo, aby se lidi přestali bát neznámýho a věděli, na co se mají doktorů ptát.
Díky a dobrou noc (wave)
Milá naše HCHO, pro mě to není zrovna veselé čtení a asi pro nikoho tady, ale je velmi potřebné. Asi nikdo tu nebudeme studovat ty kilometry příšerných diagnóz, ale je dobré mít všeobecný přehled. Ona medicína dokáže postupovat opravdu mílovými kroky a leckdy dokáže jednomu život výrazně v dobré kvalitě prodloužit, když už to není na vyléčení. A dává to naději hlavně novým pacientům. Asi se ta hydra nedá nikdy úplně neporazit nebo nevím, co by se muselo stát, ale v mnoha případech dokáže dát člověku čas na to, aby něco prožil, aby se mohl ještě radovat. takže děkuji a budu se těšit na pokračování.
…. nedá porazit… samozřejmě, ach ty překlepy
Milá HCHO, tohle jsou informace k nezaplacení. Bohužel jsem letos na jaře sjížděla internet a hledala na českých i anglických stránkách informace, jak se dalo- ale snad nám to dopadá zatím dobře. Díky gymnaziální biologii a samostudiu jsem zvládla leccos, ale osvětlila jsi mi další detaily- díky za bezva článek.
HCHO díky, vytisknu si….
HCHO, díky.Takovýhle jasný, přehledný informace jsou neocenitelný. Je moc dobře, že jsi to sepsala.
V rodině rakovinu máme, vždycky ji mají ženské,takže když to postihlo všechyn mamčiny sestry i mamku (ona říká,že odchází z tohoto světa po kouskách-protože jí pořád něco odřezávají a berou) a v neděli jí bude 79 let. nemá „spodek“ nemá prsa,pryč má lymf.uzliny z podpaží a okolo…teď se jí tam něco zase udělalo,ae on auž ve svém věku tu operaci cca 15tou odmítla. Že je tu dlouho. jediný,co vím, že říká,že ji bolej jen ty jizvy,ne ty „boule“..A to jí pořád slibovali,že už je tam naposledy,že všechno vyndali…takže čekám, kdy si něco nahmátnu a snažím se být optimista a výjimka…protože sestřenky to schytaly taky. Namítněte,že to není dědičný, ale proč mám teda v kartě u doktora označenej roh červeně, jako riziková….proč to mají u našem rodě jen holky a kluci ne? Je dobrý znát svýho nepřítele,ale když je to takovej zákeřnej parchant, těžko se s ním bojuje…
Možná bys měla zajít na genetické testy, dnes už se ví o některých genech, které jsou za to zodpovědné. Ale nevím, jestli to vůbec chceš vědět. V zásadě není o co stát. A mamince držím palce.
Apino,
nechci testy a nechci to vědět…nebudu dělat pokusnýho králíka…co kdyby to byl ten spouštěcí moment, že se začnu až moc sledovat a najdu…a za maminku děkuju…
Š. (rose1)
jediné, co si můžu říct, že mnou to končí…po meči jsme již vymřeli – naše větev a po přeslici vymřeme v den, kdy si pro mne přijde po Duhovým mostě Šarik.
Už jsem se s tímto faktem vyrovnala,takže to dál neřeším. Stromů jsem zasadila několik, dům nepostavila-jen zvelebila a pak předělala byt,místo dětí mám chlupatý kamarády a doufám, že jejich přímluva mi pár hříšků odmaže … 😉
(rose1)
Jako bys mi někoho připomínalačéče.
Jsme na tom naprosto stejně! A také raději nechci vědět a nechci dělat pokusného králíka, ono už to nějak dopadne. Dědičným zatížením jsem bez dětí, ale dneska mám 2 chlupaté chlapečky, (před nimi jich bylo plyšových nepočítaně) a kvůli nim spěchám domů, nemám dovolenou a nevadí mi to, válím se po koberci, sháním lepší a lepší papání, vybírám hračky, obhlížím nové pelíšky a nová šplhadla………… návštěvám vysvětluju, že Zrzínek je bojásek, že nesmí mluvit nahlas, výsledek je ten, že všichni šeptáme, aby bojásek nezapadl pod pohovku a domácnost – má nová – se podřídila těm chlupatým zlatíčkům. No, co naděláme, jsme takoví, jací jsme, musíme se s tím srovnat. Někde je to napsáno!
Já s Váma oběma (sharko, karolíno) celkem souhlasim, nemá cenu si něčím takovým ničit nervy -viděla jsem pár lidí s kancerofobií (jedna pani si například nechala jen tak dělat kolonoskopii a pak nevěřila doktorovi, že to má v pořádku), tak by člověk určitě skončit neměl.
Nicméně – pokud byste znali rodinu, kde bylo víc ženskejch co umřely na karcinom prsu poměrně mladý (kolem 35, 40), tak ty k tomu doktorovi nažeňte. Je jedna genetická porucha (která se nechá snadno vyšetřit), kde pokud žena tuhle poruchu má, tak to stojí za to si po dětech nechat odstranit prsy a udělat plastiku (uměj to tak, že to fakt není poznat – resp. asi tak jako jiný plastiky prsu), protože jinak v podstatě ty děti ani nestihne vychovat – to je v typickým případě rychle probíhající, na terapii hodně špatně reagující nádor 🙁
Co přesně takový genetický testy obnášejí? Kde konkrétně budou do člověka rýpat a co z toho pak dokážou poznat? Jen tak pro zajímavost.
Sice nevím přesně, jak dělají tyto konkrétní testy (možná i odběr krve, aby byl víc materiálu?? ), ale na testy DNA běžně stačí zašťourat tyčinkou obalenou vatičkou v ústech pěkně po vnitřní sliznici, tak si naberou příslušné buňky a sestaví dokonalý profil DNA.
Takže žádný extra šťourání do boule, která by tím mohla zvlčit, jestli chápu.
No tak kdybych měla podezření, že můžu něco fujtajksl přenést na děcka, tak do tohohle testu bych asi šla. A kdyby se podezření potvrdilo, tak by rodina vymřela mnou. Koneckonců. svět je plnej chlupatců a když člověk extra stojí o špunty, tak si je může půjčit, nějakej ten rok je něco učit a pak je zas vrátit. Budou pak taky tak trochu jeho. 🙂
Díkec.
Bohužel na spoustu zjevně dědičnejch chorob ty testy pořád nemáme. Ale na některý jo, takže za pokus to stojí, zatěžující vyšetření to nijak zvášť nebude.
Ja bych si taky nenechala delat geneticky testy. Zivot je plnej prekvapeni – dobrejch i spatnejch. A tak kazdy rano si rikam, a hele, co zas bude? I kdyz pravda, v posledni dobe to neni to orechovy. 🙂
Karolínko, takhle přesně my se pohybujeme kolem našich psích zlatíček, aby se jim nestala nějaká újma. Také nemáme žádné další potomky, dcera je svobodná bedětná a člověk se s tím musí naučit žít. Jedno mohu říci, že se takové jednání se zvířátky vyplatí. Oni rozumějí lidskému projevu a naši pejsani poslouchají bez nějakého křiku i když si ostatní nezvířecí mohou myslet, že jsme nějak cáklí.
Moc diky za tento clanek. Ja si z doby meho zivota v Cechach pamatuju (70. leta) , ze slovo rakovina se skoro nevyslovilo. Kdyz tak zaseptalo. A ze se pacientum vetsinou ani nereklo, ze maji rakovinu, protoze by tim sdelenim trpeli. To mi tehdy dost vrtalo hlavou – poslou cloveka na ozarovani, ale “ nebojte pani, rakovina to neni… “ Tak hergot, proc mne ozarujou? Vzdyt z toho ti lidi museli mit vetsi galymatyas v hlave, nez kdyby vedeli o co jde. A ten eufemismus „tezka choroba“. Uz i tehdy jsem si rikala, ze by clovek mel vedet. I vedet, ze je to treba opravdu spatenka, protoze treba bych si jeste chtela neco zaridit, rict veci, na ktere nejak driv nevybyl cas…
Hanko, tohle je dvousečné. V zásadě je blbina dát pacientovi chemošku nebo ho ozařovat a zároveň mu říkat, že mu nic není. Tu informaci v rozumné formě potřebuje, aby vůbec mohl bojovat. Vím, že v Americe jsou v tomhle ohledu tvrdší. Jenže pacient také musí být připraven takovou informaci slyšet. A u stadií, kde už se nedá nic dělat bych už vůbec byla hodně opatrná a hlavně dala pacientovi alespoň nějakou naději. On pravdu totiž také každý neunese.
Znám příběh mého strýce, kterému ji našli ve střevech a u močového měchýře, kam také prorostla. Operovali ho, udělali mu vývod, více se dělat nedalo. Poslali ho domů tetě, že tak do tří měsíců….. Strejda se držel ve slušné pohodě dva roky a na jeho neustálé potíže máma vymýšlela stále nová vysvětlení… Krev v moči, to je ten zánět, víš… Já vím, že tě to tam tlačí, to jsou ty srůsty, kvůli kterým museli udělat ten vývod, to bude dobré….. Horečka…. víš přece, že jsi měl ten zánět….. Pak šel jednou do nemocnice, kde doktor bez porady s tetou a mámou mu řekl: „Pane Jiří, ten nádor holt už vás bude pořád tlačit a lepší to nebude.“ Strejda do deseti dnů umřel, protože se prostě a jednoduše složil. Přitom ten samý doktor tetě říkal, že vypadá docela dobře a že ho brzy pustí domů.
Ono to je otázka. A asi to vždycky musí bejt trochu podle situace. Když mám člověka přes osumdesát roků s kilometrovou stránkou diagnóz (srdíčko, cukrovka…) a najdu mu nádor, kterej (vzhledem k těm ostatním diagnózám a věku) stejně nemám jak léčit (nezvládnul by tu terapii) – mám důvod s tím toho člověka (kterej vzhledem ke svejm dalším diagnózám velmi pravděpodobně umře na něco s tím nádorem nesouvisejícího) nějak zatěžovat?
Přesně tohle řešila jedna známá(mimochodem zdravotní sestra)- tatínek přes osmdesát a nález. Nechtěli ho ničit chemoterapií, prostě ho nechali v klidu odejít. Když mi to říkala, rozuměla jsem jí.
Naštěstí ne s rakovinou, s něčím mnohem jednodušším, ale…
Vždycky jsem říkala, že mi mají říct všechno na rovinu, že se s tím porvu snáz, než kdyby mi cokoli tajili.
Vzali mě vážně a na moje otázky odpovídali otevřeně.
Takže jsem si tak rok pobrečela, že si už nezatancuju a nezaskáču – já, aktivní džudista. A nadávala jsem si, že jsem chtěla vědět všechno.
No a pak jsem se prostě kousla a našla kolem toho cestu, a teď mám vlastní klub a jsem ráda, že jsem chtěla vědět všechno, protože se podle toho umím zařídit.
A nakonec si zatancuju a zaskáču, protože operatér byl absolutně super! Fajn, trvalo to tři roky, ale stejně. V podstatě mi nic není. (Kdo mě bude litovat, schytá facku.)
A tak si říkám, kdyby to mělo být něco vážnějšího než šlachy a kosti, chtěla bych zase vědět celou pravdu, i s tou depkou, co pak přijde? Asi jo… 🙂
Díky za článek, takovejchhle věcí je potřeba. Člověk se nejvíc asi bojí neznámýho. Člověk já určitě.
HCHO, díky, o těchto věcech je třeba hovořit i když nejsou příjemné .
Milá HCHO, veliké díky! (inlove) Tohle téma se bohužel nevyhne žádnému z nás, takže je potřeba vědět. Klobouk dolů před přehledností a srozumitelností (bow) pro nás lajky (jak říká Marička 🙂 ).
Dede a HCHO (Há-Chá-Ó? (chuckle) ), díky za tenhle rozhledník. Moc mě zajímá pokračování – tenhle nepřítel mi vzal část rodiny a u MLP je to stejné.
Vždychky, když halasně v tv vytrubují, že vědci objevili nový lék, nový postup, říkám si – kolik procent nádorů to řeší a v jakém stadiu a kdy to bude k použití – to jsou ty nejpodstatnější údaje a ty u toho nikdy nejsou.
On to taky může být formaldehyd: http://cs.wikipedia.org/wiki/Formaldehyd
Ale konec vtipů, díky za článek!
já taky autorku jako formaldehyd vnímám (chuckle) Koneckonců to asi nebude náhoda… Už jsme to jednou probírali – že HÁCHO se oslovuje tak nějak hůř než formaldehyde (rofl)
Ať žije chemie (inlove)
Nám z Prahy se Hááácháááóóó zpívá docela dobře. (chuckle)
Jenže formaldehyd je jedovatý, na to naše milá zvířetnice nevypadá.
(chuckle) no jo (blush) Jedovatá doufám nejsem, ale racionální (jako tento typ vzorce) bych byla docela ráda. Tohle se mi líbilo – je to takovej můstek mezi mejma iniciálama a zaměstnáním, ale skloňovat se to fakt nedá. No jenže mě nenapadá nic lepšího (think)
Náhodou – já to čtu jako Hachao – a to je něco jako veselé kakao
Ještě k těm novejm lékům. Ono to je vždycky tak, že se najde něco, co vypadá hrozně nadějně, a pak z těch původních předpokladů zbyde jen taková „šlupička“, ale i tak to dost často stojí za to (třeba to je jen pro určitou skupinu pacientů, ale má to daleko menší nežádoucí účinky než běžná chemoterapie). Trochu něco o tomhle bude v tom úplně posledním rozhledníku. Tečou tím obrovský peníze – je hrozně nákladný, než se ty léky vyzkoušej tak, aby se mohly dát pacientům, a pak se to všechno promítne do ceny těch léků. Lidi se zloběj, že si maj platit aspirin, ale vůbec nemají představu, kolik peněz stojí takovýhle léčby…
Ahoj, milá HáCHáÓ 🙂 Já jsem ta „sralinka“, která si to přečetla až po několika dnech dodávání si kuráže. Díky za osvětu. Je potřeba vědět, s kým máme tu čest. A když to vezmu rozumně, tak infekční nemoci taky nejsou zrovna k popukání. Ale proč se pasuji pod tvoji poznámku o ceně léčby. Já to tuším, kolik to stojí. Od února jsem „divák“ v první řadě. A dětská onkologie v Motole je podle mého názoru a zkušeností, opravdu 1*
(h) (y)
Děkuju. (sun) (h)
Moc držím palce (h)
HCHO – moc dobře napsané – hlavně srozumitelně a čtivě. Jsem ráda, že to dnes vyšlo (a bude pokračování), protože tato nemoc se teď dotýká většiny z nás. A máš pravdu – sz poznaným nepřítelem se bojuje líp! Děkuju.
Uznávám, že se to nečte nejlépe, ale když jsem před časem HCHO o tento rozhlední poprosila, tak jsem měla na mysli jediné – známému nepříteli se čelí lépe. Největší děs je momentálně zakleté v tom slově rakovina – budí hrůzu a přináší představu smrti. Přitom dnes je velmi mnoho případů léčitelných, prošli tím i oba moji rodiče a tak tyhle pocity znám. Když člověk ví, lépe se to snáší. Tento rozhledník má pět dílů – až k terapeutickým metodám. Pokud by měl někdo zájem, autorka určitě nebude proti, když informace zašlu.
Milá Dede, ještě jednou děkuju za pomoc a pokud by to někomu pomohlo, tak určitě pošli.
Viete co?Je to krasne napisane a myslim,ze z toho nemrazi,naopak je to vlastne optimisticke-vsetci vidime,ze je to hnusne,ale riesitelne,nie beznadejne./ a ako hovorila Mary.segra od Betty MacDonaldovej-dnes to ma skoro kazdy/
(shake) No, není to hezké čtení. Sice opravdu krásně a srozumitelně napsané, ale trochu z něj mrazí. Člověk ale rád přivírá oči před tím, co si nechce připustit, že by ho mohlo také potkat. Vždy je lepší vědět předem. Opakuji již napsané, ale k tomu se nic jiného ani napsat nedá.
Dobře napsané! Strašidelné? Neméně strašidelná je cukrovka, která nebolí, zdánlivě nic nedělá, ale zničí cévy, takže pacient skončí s mozkovou mrtvicí, infarktem, problémy se zrakem, nedokrevností dolních končetin s těžkými problémy (vředy, amputace…). Není to o nic lepší. Nádory ale přpadají člověku zákeřnější – je fakt, že mohou být rychlé. Ale naštěstí už nejsou všechny beznadějné.
Je fakt, že medicína není nic hezkého….
Těším se na pokračování
EvoŽ, máš samozřejmě pravdu, že cukrovka je zákeřná nemoc právě proto, že nebolí. Nicméně mohu bohužel srovnávat. Táta měl dlouhá léta (cca 30 let) jak cukrovku, tak ho postihlo nádorové onemocnění. S cukrovkou dokázal žít dlouhá léta, pouze poslední dobou vyvolala výraznější problémy, které bohužel zakryly ten zásadní problém, nicméně choroba byla pod kontrolou. V jeho případě byla lékařka docela nešťastná, protože říkala, že jiným pacientům nařizuje, aby zhubli, kdežto on měl normální váhu a hubnout nebylo kam. Nádor objevili v momentě, kdy se nedalo nic dělat a léčba nebyla možná. Doktoři prostě řekli, že by ho zabila dříve než nádor. Ten ho ostatně dostal do 6 týdnů.
Prostě při srovnání je lepší mít tu cukrovku, což mě s rodinnou anamnézou stejně asi čeká.
A něco pro zasmání. Táta byl jednou na kontrole s cukrovkou a v čekárně vyslechl rozhovor dvou dam. Ta jedna povídá té druhé: „Paní! Já jak mám pod sedum, tak jdu do cukrárny na dva kousky!“
Tak také, kdo můžete jděte na dva kousky.
Já vím, tvůj táta vzal rychlý konec kvůli nádoru, bylo to hrozné. Moje máma umírala dlouho a těžce právě kvůli těm „dvěma kouskům“, byla neukázněná. Nebylo to o nic lehčí i když to možná přišlo v pozdějším věku. Není cukrovka jako cukrovka a není nádor jako nádor. Nevím, kdybych mohla volit mezi šokem z rychlého odchodu, nebo znovu prožívat ty 2,5 roku zoufalého umírání… Asi bych to podruhé nevydržela.
Já se jen snažila říci, že jsou choroby, které lidi podceňují a ony mohou mít stejně zhoubný průběh a důsledky…
Oba druhy odchodu jsou mimořádně pitomé pro dotyčného i pro jeho rodinu. Tady není volba, co je lepší. Obojí je čirá hrůza. Jak příliš dlouho, tak blbě krátce je špatně. Víš, já si říkala, že bych se asi dokázala smířit s nějakou pěknou mrtvičkou, kdyby ho to zasáhlo pěkně zčista jasna a definitivně. Bylo by to také strašné, byli bychom nešťastní a říkali bychom si, že mohl ještě pobýt a tak. Ale věděli bychom, že se netrápil. Ale těch 6 týdnů – to prostě nemáš jak uchopit. To je příliš krátká doba na to, aby se s tím jeden dokázal nějakým způsobem smířit, přijmout ten fakt. Navíc tím, jak jsme to prožili ani ne půl roku předtím s tetou, táta byl v naprosto v obraze (jediné, co nevěděl, byl ten strašně krátký čas, to pochopil až v posledních dnech, ale zato velmi jasně). Já si na netu přečetla možnosti a zjistila jsem, že v tátově případě je doba přežití mezi 4 – 12 týdny s průměrem 5-6 týdnů (tohle jsem mu přece nemohla říci! Milý tati, máš to za šest týdnů) a pak už jsem mohla jen sledovat, jak to vypadá doopravdy. A měla jsem akorát strašný vztek. Táta jako starý voják odešel přesně podle statistik, aby jim udělal radost nebo co. Já s tím smířená prostě nejsem, dodnes mám strašný vztek, že jsme neměli čas se s tím nějaký způsobem vyrovnat.
Ono trápení 2,5 roku – to je také hrůza, která člověka naprosto vyčerpá psychicky i fyzicky. Něco podobného jsme zažili s mou babičkou, i když asi trochu jinak, protože tam to byla stařecká demence po mrtvičkách (u paní, která plynně hovořila pěti jazyky). Bylo mi tenkrát mezi 17-20 lety a kromě mámy jsem byla jediná, kdo se o babičku staral. Dobře si pamatuji, jak jsem z toho byla zničená hlavně psychicky. Když jsem si v 17 letech musela zvyknout na to, jak babičku kompletně umývám třeba i ušpiněnou, převlékám, peru prostěradla… Přitom hlavní tlak byl na mámě. Chápu každého, kdo něco takového prodělal. Jenže tam jsme věděli, že ta smrt byla pro babičku nakonec milosrdná. Ty jsi asi ještě musela řešit mnohem více zdravotních problémů kvůli té cukrovce, my jsme se museli vyrovnat v babiččinou postupnou nesamostatností a neschopností jakékoli činnosti nebo naopak, když dělala něco, co jí bylo vyloženě nebezpečné.
My jsme to prožili se synkovou leukemií za tři týdny právě před 23 léty. Ty tři týdny byl děs a hrůza. Než na to přišli tak to byla přechozená chřipka a pod. Jen čtyři dny byl v nemocnici a my sním a dál nemůžu… ani po té době
Marsko ! (u) (h) (hug) (hug) (hug)
Marsko (h) (h) (h) (h) Co na to říci, objímám a hladím (h) (h) (h)
Marie (hug) (h) (hug)
No nazdar…
Milá Marie (h) Tohle je noční můra, hrůza, proti které není obrany. Jsi statečná, že jsi to dokázala aspoň přežít (hug) (h)
Muselo (a asi pořád musí) to být opravdu těžký. Nevím, jestli to je trochu útěcha – leukemie a lymfomy (zejména ty dětský) se teď daří léčit daleko líp než před těma dvaceti rokama… Netroufám si odhadovat čísla – dětský akutní lymfoblastický leukemie byly dřív skoro stoprocentně smrtelný a teď to naprostá většina dětí přežije.
Tehdy jsme ani nevěděli jaký druh leukemie to je, bylo to hrozné tomu klukovi říkat, že bude zase dobře když měl tak hrozné bolesti a podlitiny a mdloby, nikdo mu nedal ani žádné tišící léky . Mdloby začaly 1. září a 21. zemřel, prostě na to přišlo ve čtvrtek ráno 18. a v poledne ho dovezli do nemocnice v Liberci a v neděli přesně o půl deváté večer zemřel, co na tom bylo zvláštní, že se mu také zastavily hodinky, které jsme mu koupili v NDR u Baltu na dovolené. Na to jsem si vzpomněla, když Jindra psala postřehy z cest. Ty hodinky se už nedaly spravit. Promiňte, že jsem se rozepsala, ale ta záhada souvisí spíš s článkem pana Pú.
(h)
(h)
(u)
(h) (rose2)
(h)
(h) (u) (h)
(h)
(h)
Apino, vím přesně o čem mluvíš, můj otec zemřel v 55 letech a maminka , která ho dlouho přežila a jejíž jen jeden z jejich koníčků byla šachová hra a to závodně, ukončila bohužel svůj život jako zcela rozumově bezbranný člověk, který neuměl mluvit a zapomněl kdo je a co dělá. Život je krásný dar ale umí být i pěkně krutý, proto je dobře poznat úskalí nemocí a vědět do čeho můžeme jít. Většinou ale nikdo není připraven, ani to nejde. (h)
Apino, to, co píšeš, moc dobře znám. Můj táta zemřel před několikalety na rakovinu plic a taky to šlo dost rychle. A já si tenkrát dokonce přála, aby už umřel, protože jsem na 100 procent věděla, že se to nedá vyléčit, a těch konců jsem se strašně bála. On taky a nějaká vyšší moc mě vyslyšela, protože umřel dřív, než vypukly ty nejhorší potíže spojené právě s tímhle druhem rakoviny, na masivní krvácení z plicní tepny, kterou narušil nádor. Trvalo to jen pár vteřin. Ale chtěla jsem říct něco jiného. Táta měl něco víc než rok předtím jiný nádor, ten mu úspěšně operovali, dobře se zotavil a vypadalo to dobře. V lékařské zprávě měl přesný název toho prvotního nádoru a máma mě požádala, abych k tomu něco zjistila. Celkem bez problémů jsem našla hodně informací, a to bohužel těch nejhorších. Dozvěděla jsem se, že tenhle nádor téměř ve všech případech metastázuje do plic, jater, mozku, a že prognóza je ta nejhorší. Zkrátka že úmrtí na tento typ nádoru je téměř jisté. Ani tátovi, ani mámě jsem nikdy neřekla, co jsem se dočetla. Prostě jsem to nedokázala. A stalo se přesně to, co literatura popisovala, exemplární příklad. Tátu sice léčili, ale nebylo to vůbec k ničemu. Dodnes si pamatuji, jak jsem úplně ztuhla, když jsem si tenkrát ty informace přečetla, vůbec jsem v tu chvíli nevěděla, co si s tou informací počít. Dodnes to v sobě nosím a dodnes z toho mám hrozný pocit. Máma žije, ale nikdy jsem jí to neřekla a vím, že ani nikdy neřeknu. Tohle si vezmu s sebou do hrobu.
Zdravím (díky za vstřícné přijetí), jen prolétám než zapadnu do pracovního procesu.
Moc děkuju Dede za pročtení a zvýraznění v textu.
Asi tu přes den moc nebudu, ale určitě budu navečer a kdyby byly nějaký dotazy, tak na všechno se budu snažit odpovědět, jak budu umět.
(wave)
Pro mne poznání nepřítele velmi potenciálního, díky za srozumitelnost. K životu patří i věci nehezké, není to jen procházka loukou rozkvetlých fialek
Parádně srozumitelně napsaný Rozhledník (nod) Vzpomínám si, když nám v Praze Dede poprvé představila svoji vizi rozhledníků, že jsme si nebyly úplně jisté, zda dokážou Zvířetníci napsat zdánlivě „nezáživné“ články ze svých oborů. A že už těch povedených byla celá řada (clap)
I když je to téma, před kterým by raději spousta lidí zavírala oči (tmi) , tak já se už těším na další díl. Protože znát nepřítele se vždy vyplatí (wave)
Milá HCHO (inlove) , děkuju Ti za tento seriál. Pro většinu z nás je to těžké a trochu strašidelné téma, ale myslím si, že je vždycky dobré vědět, i to nepříjemné. Ať už sami pro sebe nebo kvůli svým nemocným blízkým a známým lidem.
Myslím na všechny nemocné a držím jim palce. (h) (y) (h)
A všem přeju krásný den. (f) (h) (f)
Milá HCHO, tak tenhle článek je lepší, než kdejaká lékařská kniha „pro lajky“. (clap) (clap) (clap) . Je to krásně a srozumitelně podané, právě to, po čem často slídím, když se chci dopátrat českého podání. Už má vytištěné a musím přiznat, že jsem si článek četla nahlas (za zavřenými dveřmi), abych se s některými výrazy více seznámila. Jako žena jsem se musela podrobit v odstupu několika let dvěma operacím nádorů (nahoře a dole), naštěstí v obou případech dobře diferencované (jak mě doktoři uklidňovali), ale o strach to tehdy bylo, protože žádny doktor neřekne, že je to OK na sto procent.
a OT pro Dede – Když už jsem se zmínila o tom vytisknutí – stále zapomínám pochválit, jak krásně se články tisknou. Na Zvířetníku v NP to bylo vždy takové mrňavoučké (tedy mě se to tak tisklo), zato tady je to krásně velké a na celou stránku. Takže dodatečně velký dík.
Dede, šel urgent mail.