ZÁHADY: Pohádky pro dospělé nebo skutečnost?

Jan Frostis překvapeně stanul proti šest stop vysokému, zrzavě chlupatému stvoření, nejasně připomínajícímu opici. Polekaný, nevěda, co si počít, hodil po něm lano, načež se ten tvor vymrštil přímo na Frostise. Ten se pokusil uskočit, ale měl na nohou lyže, neuhnul tedy včas a podivný tvor jej srazil do sněhu, zalehl a zakousl se mu do paže, kterou Frostis útočníkovi nastavil, chráně si krk.

Aage Thorberg, stojící opodál, okamžitě vyrazil zoufale zápasícímu příteli na pomoc, ale neměl lyže a těžko se brodil hlubokým sněhem. Strhl z ramene pušku a snažil se dostat se do vhodné střelecké pozice, což nebylo vůbec snadné. Podařilo se mu to a rozlehlými prostorami na úpatí Kančendžengy, Pěti pokladnic velkého sněhu, hromově práskl výstřel. Zvíře Frostise pustilo a uteklo. Tato nemilá příhoda se stala roku 1948 dvěma norským prospektorům, pátrajícím v horách po ložiscích uranu a je jednou z mála blízkých setkání s tajemným sněžným člověkem.

Záhadní, neznámí tvorové jsou snad vůbec nejmnohotvárnějším (a také jedním z nejstarších) fenoménem v oblasti záhad. Je to celkem pochopitelné, strach má velké oči a co jiného se, viděno takovýma očima, může skrývat v hlubokých lesích, obtížně přístupných horách (nebo naopak údolích) či hluboko pod vodou. Dosud neznámými, zatím neklasifikovanými a nepopsanými živočichy se zabývá kryptozoologie a nepředstavujme si, prosím, vědce tohoto oboru jako nějaké potrhlé záhadology.

Je to seriózní obor a svoje úspěchy má, byť jich ze vcelku logických důvodů nemá mnoho a nejsou na denním pořádku. Obvykle se ovšem kryptozoologům podaří objevit a vědecky popsat živočicha, o kterém nikdo ještě nikdy neslyšel, případně nový druh již existujících rodů, prostě tvorů pro většinu lidí nezajímavých. Ale co kryptozoologům stále uniká, jsou legendární nestvůry, jako je například Nessie ze skotského jezera Ness (i další tamní jezera mají své obludy), již zmíněný yetti z Himalájí a jeho varianty – bigfoot z kanadských lesů a almaz z mongolských hor.

Hledači záhadných tvorů jsou ovšem vytrvalí a například český pátrač inženýr Ivan Mackerle věnoval hledání nebezpečného ohromného červa olgoje-chorchoje, schopného zabíjet na dálku, v pouštích Mongolska již nemálo času a prostředků. Bez úspěchu. Červa nenašel, i když podivných příhod při hledání pár také zažil a myslím, že nikdy nezapomene na starého poustevníka v jurtě, osamělé v nehostinných oblastech Gobi.

Tento stařec varoval Mackerleho a jeho tým, aby nechali olgoje-chorchoje na pokoji, že se jedná o zlého démona pouště a když inženýr Mackerle požádal o bližší popis tvora, dostalo se mu takové odpovědi, že se Ivanu Mackerlemu se v té chvíli udělalo velmi špatně a pak už to šlo s výpravou od deseti k pěti a její konec byl poměrně dramatický. Nechci zde líčit, co vlastně poustevník řekl a jaký konkrétně závěr výpravy byl, nebylo by to fér vůči panu Mackerlemu a zájemce odkazuji na jeho knihy.

Dobrat se pravdy, jak to s yettim, olgojem-chorchojem, šar-chorchojem, vakovlkem, tatzelwurmem z Alp, trpasličími slony Loxodonta pumilio, atd atd. vlastně je, je v podstatě nemožné. Každý si holt musí vybrat, kterým argumentům dá přednost, a věřte, že spoustu jich mají jak odpůrce, tak příznivce existence tajemných oblud. Povšimněme si ovšem jedné věci. Ta zvířata spousta lidí viděla, ale věrohodných fotografií či filmů existuje kolik? Nula. Jedna velká, chechtající se nula. Pokud vůbec takové věci někdo pořídil, jsou to obrázky nejasné, neostré, roztřesené, z podivných úhlů, v podstatě nic nedokazující.

Chtěl bych také upozornit na jeden zajímavý psychologický fenomén, který s problematikou existence neznámých oblud souvisí jen částečně, ale mnohé by vysvětlovat mohl. Říká se mu montážní představy, což jsou v podstatě složité abstrakce, kdy mozek rozloží několik obrázků a poskládá je znovu dohromady jinak, tím pak vznikne třeba okřídlený slon, vlk s lidskou hlavou nebo například známý kentaur.

A protože tyto montážní představy existují nejen vědomé (používají je umělci nebo architekti) ale i mimovolní, jakožto podvědomá činnost, výsledek je pak zřejmý. A co může vidět člověk v deliriu nebo při intoxikaci nějakými halucinogeny, to je nepřeberné množství nejroztodivnějších výjevů a i některé z takových se pak mohly stát nejen heraldickými monstry, ale také archetypy, za kterými se nyní marně honí lovci záhad.

Na druhé straně ale přiznejme, že všechno je jednou poprvé a posádce francouzské návěstní korvety Alecton roku 1861 také nikdo nevěřil, že harpunovali obří krakatici. A dnes už nikdo nepochybuje o existenci architeuthis dux, tvorů, se kterými vorvani svádějí v hlubinách oceánů strašné souboje. Jistá hororová scéna z románu Victora Huga Dělníci moře byla také inspirována skutečným příběhem, jakkoliv se mu známý oceánograf Jacques-Yves Cousteau vysmíval. Nechme se překvapit, jak říkám, všechno je jednou poprvé.

Aktualizováno: 14.9.2010 — 20:57

59 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Hele, Rukopisy! Včera jsme o nich měli přednášku na představení České nebe v Divadle Járy Cimrmana! (rofl)

  2. ;;) R O Z V E R N Í Č E K . ;;)

    .(*) „My máme s manželem společnou vkladní knížku,“ říká jedna kamarádka druhé. „A to nedělá problémy?“ „Ani ne, my to máme rozdělené. On na ni ukládá a já z ní vybírám!“ .(*)

    ~o) Vinšuju všem hezký zbytek večera a pěkně se vyspinkejte. ~o)

    1. To je nejlepší vkladní knížka, jakou znám. Fakticky to tak funguje i u nás doma, manžel totiž zapomněl podpisový vzor k našemu účtu, takže všecky transakce jsou na mě.

        1. K tématu článku mě napadl jeden starý vtip: baví se dva yettiové, táta a syn: „Reinhold Messner, Reinhold Messner, hodně se o něm teď povídá. Už ho někdo viděl?“ „Já ne.“

  3. jiný Honzo , je to tak a zkoumat Zemi je možná paradoxně těžší než výzkum kosmu.
    baty , možná byl, ale Ivan Mackerle měl bohužel podstatně horší potíže než „nervovou devastaci“. Pocuchané nervy by asi nebylo nic co by nezvládl. Byl by nejspíš zemřel kdyby odtamtud nemazali jak namydlení blesci.
    Blážo a Asteris , děkuju. 🙂
    aido , zvažoval jsem to a dokonce to došlo do stadia úmyslu, ale asi se to nestane, tahle problematika totiž vůbec nespadá do tématu „záhad kolem nás a v nás“, které se tu snažím už nějakou dobu budovat. 🙂

    1. A nedalo by se to pojmout jako výjimka, která potvrzuje pravidlo? Rukopisy bych (taky) moc ráda!

      1. Jojo, Pů, Rukopisy by mne taky velice zajímaly – to nevadí, že nejsou záhadami kolem nás (a skutečně nejsou?), ale já si myslím, že zrovna o těchto lejstrech by každý Čech (i Moravan či Slezan) by měl mít povědomost. Nejenom to, že nějaký Hanka je padělal … a nějaký Masaryk byl proti uznání pravosti … prosím prosím.

        1. Hele, ještě ho díftky trochu ukecávejte a on se dá, určitě, trošinku ho znám, že jo, Pů?
          P.S. Pro Půa – pamatuješ si ještě na toho našeho malého zvídavého chlapečka? Už je z něj velký kluk, fakticky (19 let, 193 cm) i obrazně a v pondělí mi odjel do světa, teda do Práglu, študovat a veslovat. A ta ještě menší holčička už půjde do tanečních. To to utíká, co?

        2. Ony samotné záhada nejsou, záhadou jsou spíš jejich autoři, ale o nich se napsat nic nedá, to bych si musel všechno vymyslet.

            1. Není z čeho, milá Ygo. A spekulacím se snažím vyhýbat, doufám že to z mých článků bylo poznat.

        3. Viděli jste někdy Hankův portrét? Já jo – originál, a jestli někdo vypadal jako hochštapler (ale celkem milý hochštapler 🙂 ), který má z napálených kavek legraci, tak to byl on 😛 Jinak můj děda, velmi vzdělaný člověk a učitel, na rukopisy věřil a když jsme byli malí, tak nám o nich povídal. A já jsem pak nechtěla ve škole věřit vyučované látce, protože děda byl u mě autorita na kterou učitelka neměla 😀

          1. Dede: tak to jsme dve s tema Rukopisama. 🙂 Viz dole pod aidou, Renatou. Co ja jsem se o tom naposlouchala…

    2. Jestlipak jim ten dědek nenavařil nějakej čajíček! Rukopisy by byly strašně zajímavý!

  4. Milý Pů. Je neuvěřitelné, jakou šíři znalostí máš a z jakých různých oborů. Blahopřeju k novému, velmi vydařenému a velmi citlivě napsanému článku! Jako vždy – super! (wave)

      1. A co teprv až Vám Pů napíše něco o Rukopisech a jeho boji za jejich pravost, to teprv budete koukat. Upřímně řečeno, už se na ten článek a diskusi těším.

        1. A jejda – Rukopisy. Muj sverazny prastryc Jan Stafl, zakladajici clen roty Nazdar a jinak panslavista a roajalista (snil o obnove ceskeho kralovstvi pod zastitou ruskeho cara – jeste, ze se mu to nepovedlo) do konce zivota veril, ze Rukopisy byly prave a jen ten zaprodanec Masaryk to potlacil. Dlouhe diskuse jsem s nim na to i jina temata tema vedla – bydlel ve Valentinske ulici v Praze, jen par kroku od prav. Nepochybne zajimave.

            1. Ne, nee, Renato. Ze strednich Cech – specificky okoli Jaromere a pevnosti Josefov. Puvodne davno byli Staffel, ale pak to poslovanstili. Stafl se „s“ s hackem. A kratky „a“. Pamatuji si to jmeno, kdyz jsi psala o dedeckovi z Vysociny. Takze tam ta podobnost bude ciste nahodna. I kdyz vubec by mi nevadilo mit te za pribuznou. (sun)

              1. Stejně, až se dostanu k mámě, která má kopii Štáflovic rodokmenu, podívám se na ty větvičky 🙂

  5. Pů, to je strašně zajímavý článek. A ten poustevník – nebyl on to moooc dobrý psycholog, který drží tradici ochrany území před vetřelci a umí líčením lidi pěkně nervově zdevastova? Na mě by toho moc nepotřeboval, ale tihle tvrdí hoši mají kalibry, které by mohly zdolat i středoevropského ostříleného výzkumníka, si myslím.

  6. Louk , pojal. Vždycky to tak dělám a popravdě, je to to nejtěžší shrnovat téma na knihu do několika odstavců. 🙂 Kurupira je údajně stolová hora někde na hranicích Brazílie a Venezuely, která je v podezření“ že obsahuje unikátní izolovaný ekosystém. Není možno se tam dostat, hlídá ji armáda. A děkuju za uznání, to zahřeje. 🙂
    EvoŽ , ano je to tak, a tito badatelé šílí z toho že se topí v indiciích, ale důkaz nalézt nemohou.
    Apino , není divu, ony ty podmínky ve velkých hloubkách jsou složitostí (ve smyslu uchránit vnitřek) těm v kosmu dost blíží.
    YGO , nové druhy hmyzu se objevují velmi často, třeba právě profesor Mareš, kterého zmínila Louk popsal rod Manticora (draví brouci), a čtyři jeho druhy. Ad vakovlk, skutečně jsem to tak myslel, poslední exemplář uhynul ještě před válkou a sice se v poslední době množí zprávy že ho ten či onen viděl, ale je to jako obvykle – neurčité zmínky bez solidního důkazu.
    Vave a Zano , děkuju. 🙂
    Matyldo , kryptozoolog musí být v první řadě zoolog, to je nezbytný předstupeň. 🙂

    1. Pů, je to moc zajímavé, je fajn to číst takhle pěkně srovnané. Holt toho ještě o naší matičce Zemi hóóódně nevíme.

      1. Honzo, letí k vám superéro, půjdeš se podívat? Co jste to tam měli včera za neštěstí, to je blízko ty doly?

        1. Na letadla jdeme (doufám) v neděli, o neštěstí nic nevím (pravidelně nestíhám zprávy.

    2. Já vím, že nejdřív zoolog. Jenže tak jako jiní kluci chtějí být kosmonauti, závodníci a fotbalisti, tak Kuba chtěl být nejdřív paleontolog a pak kryptozoolog, ale váhal i nad hledačem pokladů typu Indiana Jones. 😀

  7. Tsss, net mi sežral příspěvek… Milý Pů, moc pěkné. Tohle mě vždycly zajímalo. Kuba chtěl být svého času kryptozoolog, ale zatím tu ideu opustil ve prospěch studia dějepisu a jazyků.
    Stejně si myslím, že v hlubinách žijí velci neznámí tvorové- přece jen voda občas něco vyplaví a námořníci vyloví….

  8. Milý Pů (inlove) , taky se hlásím do řad Tvých fanoušků. (nod)
    Různé záhady a tajemství lidi odjakživa přitahují a Ty nás vždycky necháváš nakouknout pod pokličku do hrnce s velmi zajímavou krmí. 🙂 Moc dobře se to čte a vždycky se dozvím něco nového. Díky! (clap) 🙂

  9. Olgoj-chorchoj je můj oblíbenec….myslím si,že částečně podle něj,psal Frank Herbert DUNU 😉

  10. Pů, moc ráda čtu tvoje články. Vždycky se tam najde něco, co neznám nebo neznám z toho úhlu pohledu, který použiješ. Díky.

    A poznámka – koukala jsem na účet, díky. Fallowu už máme pokrytou (inlove) .

    Jo, poslední šance přihlásit se na pražení, už budu hledat hospodu.

  11. Milý Pů – kryptozoologie je náhodou zajímavá a kde jinde o ní psát, než na Zvířetníku. Možná, že by si opravdu zasloužila šířeji rozebrat. Stejnak jako Xerxová jsem přesvědčena, že se ještě najdou místa, kde žijí nám neznámá zvířata – i když tady bych se přikláněla spíš k těm menším (hmyz a podobně) – no a na dně oceánů se toho určitě ještě najde!

    Ještě bych se vrátila k vakovlkovi – totiž, on je záhada? Já myslela, že je doložen a najdou se ještě i pamětníci, kteří ho v v Hobartské Zoo před II. světovou válkou viděli. Nebo máš na mysli to, že se údajně zase objevil? Tady je něco málo o něm (a taky o některých dalších (chuckle) ):

    http://fantastis.mujblog.centrum.cz/clanky/Tasmansky-vakovlk-Tasmansky-tygr-54783.aspx

  12. Hmm, moc se mi líbí ten starý fór, jak se mladý yetti ptá tatínka: A proč vlastně my yettiové se nikdy lidem neukážeme a přepadáme je vždycky jen zezadu? Táta na to: Víš, synku, voni líp chutnají neposraní…

  13. Milý Pů, těším se , až si v klidu doma přečtu tvůj článek, díky!
    O.T. Právě vyšel Dogsmagazín č. 3, http://www.dogsmagazin.cz/ ve kterém je několik stran článku, který jsem napsala na přání šéfredaktorky o cestování se psem – kam jinam než na Lago di Garda 🙂
    Napsat stručně článek na určený počet stran a nastrkat do něj co nejvíce informací pro mne byla výzva, ale snadné to nebylo. (sun)

    1. Blážo, tleskám (y) (y) (y) (y) Něco napsat a vejít se do počtu stran a znaků a napsat všechno, to je umění

  14. Samozřejmě je možné, ba jisté, že existují nepopsané druhy zvířat a rostlin. V oceánu naprosto jistě – hlubinná oceánografie je v podstatě věda v plenkách. Těch neidentifikovaných tvorů, hlavně těch velkých už asi tolik nebude. Řada z nich bude spadat do říše fantazie nebo snahy být zajímavý (všimli jste si, že se letos u nás v přírodě nikde neobjevila puma? Asi měli lidé jiné starosti). Některé budou fikce, pokus o vědecký žertík nebo snaha udělat se zajímavým (Nessie?). Ale je fakt, že v některých odlehlých končinách může být i velké neobjevené zvíře.
    Ostatně bájný jednorožec byla pravděpodobně antilopa adax – s dlouhými rovnoběžnými rohy, které na dálku vypadají jako jeden. V pustých oblastech blízkého východu se tato plachá antilopa dala vidět poměrně vzácně a na dálku. Nevím ze kdy jsou historicky první informace o jednorožci, ale už křižáci ho mohli vidět.
    Tohle je zajímavé téma. Jen najít věrohodné zprávy je těžké. Když už se někdo trmácí léta za svým vysněným zvířetem, těžko připustí, že nic takového není. A negativní důkaz vědecky podat nejde. Proto záhady vždy potáhnou – jsou zajímavější, než suchá fakta. Na druhé straně nadutá představa, že nic neznámého být nemůže je hloupá.

    1. Slyšela jsem, že kdysi prodávali kly z narvala jako rohy z jednorožce. Na některých holandských gobelínech jsou zobrazeny rohy jednorožce a jestli to opravdu něco připomíná, tak to jsou kly jednorožce. Možná křižáci z dálky viděli ty antilopy, pak se nějakými námožními cestami dostaly do Evropy ty kly a pěkně se to všechno pospojovalo.
      Je pravda, že velkých zvířat už k objevení moc nebude, ale takové ty oblasti Laosu, Vietnamu, Indonésie, Malajsie a podobně ještě ledaskteré tajemství skrývat mohou. Pře pár lety jsem četla, že zrovna snad ve vietnamském nebo laoském pralese objevili nepopsanou pralesní antilopu, a hned na to ještě něco. Bylo to překvapení, protože velká zvířata opravdu nikdo nečekal. Ještě se tam někde může něco neznámého skrývat.
      A s hlubinami oceánů souhlasím, tam je toho spousta, jenže ti živočichové jsou tak přizpůsobeni hlubinným tlakům, že je nejsme schopni vyexpedovat na povrch živé a hlubinných ponorek, kterými by se dali pozorovat je po čertech málo. Počítám, že stojí jen o desetníky méně než raketoplán.

    2. Pokud mě neklame paměť, o jednorožci se poprvé zmiňují antičtí autoři. Dílo by mělo pocházet z hellénismu, kdy se cestopisy a historické knihy braly spíš jako věci pro pobavení a kdy byla, z mnoha různých důvodů, snaha psát o „tom tajemném, kouzelném na východě“. Podle těchto zpráv měl být jednorožec černý a ošklivý.
      Pokud je mi známo, dochovala se pouze zmínka, ne samotné dílo. (Ono se toho z hellénistických děl ztratilo hrozně moc.)

      Moje oblíbený divný zvířata jsou mantichory. Asi proto, že to jméno má být z perštiny (neumím, bohužel) a má znamenat lidožrout. Dost by mě zajímalo, co tak ti kupci asi mohli vidět – potmě, sami, někde na skále nad cestou. 🙂
      A moje pblíbená představa je, že yetti je potomek neandrtálce. 🙂
      (Nejsem zoolog, jsem cynickej cvok s přílišnou fantazií.)

        1. Jo, ten je super. 🙂
          Ještě se mi strašně líbili jednorožci v Konec světa & Hard-boiled Wonderland od Haruki Murakamiho. Celý to jednorožcový město se mi líbilo. Nádhernej obraz. (Pak jsem od něj ještě četla cosi, ale to už na mě nepůsobio tak silně. Však si to druhý ani pořádně nepamatuju. 🙂 )

  15. Jéé, kryptozoologie. Milý Pů, nepojal jsi téma nějak stručně? (rofl) Promiň, to byl fórek. Je mi jasné, že by se dalo psát takřka do nekonečna, každá z „bájných“ bytostí by mohla mít svůj samostatný seriál. Díky za přehledný článek! Máš veliké znalosti a přitom si dokážeš udržet nestrannost a odstup, což je vzácný dar.

    Jj, Mackerleho příběh je nezapomenutelný… A patrně znáš od Jaroslava Mareše Kurupiru, viď?

  16. Dnes je na mě abych všem popřála hezké ráno a úspěšný den. Všem Jolanám a Jolankám kytičku (rose1) a přání všeho dobrého

      1. Jo tak to je frajer, ale to by opravdu jeden z nich musel být kastrovaný. Proč tam nebyl když jsem tak úpěnlivě hledala? Už jsme jednoho z útulku měli, klidně bych do toho bývala šla. A že je teda pěknej a při dobré péči bude pořádnej . Ach jo

        1. Máme psa a fenku, vykastrovaní jsou oba, s kastrací máme naštěstí jen dobrou zkušenost.

          1. Soňo, prosím, můžeš mi písnout na mail inusanka@seznam.cz, abychom tady nevedly další z debat kastrace či nikoli. Jakkoli jsem od fochu, mám z kastrace strach a tak sháním informace a spíše zkušenosti. Jedno je, že se může stát i nevyhnutelnou.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN