Ahoj úplně všechny moje tety a strejdové. Už jsem se přestala zlobit na maminku, že nás tu nechala v létě dva tejdny o samotě, jen se strejdou Zapadlem, co má kočičí obchůdek Ajro a chodil nás hýčkat, mazlit, krmit a povídat si s náma.

On nám sice vysvětloval, že maminka si potřebuje taky odpočinout, aby mohla vydělávat dál na kapsičky a jiné dobrůtky, ale řekněte, vždyť nás na tu dovolenou mohla vzít sebou, no ne? Když jela do Pitinina rodiště. A Pitina to poznala, podle vůně a vyvalovala se ve všem, co maminka po návratu vybalila. Já se bála, ten čmoud a kouř mi smrděl… byl takovej tajemnej a spíš zlej, ale Pitina byla nadšená. A pak tam vonělo ještě něco, Pitina říkala, že je to mech a jehličí a smůla. Smůla byla to, že smůlu měla maminka na sukni a pak Pitina v kožiše, takže jsem pochopila, že smůla je lepidlo nebo něco, co nechci…

Měly jsme se dobře, však jsem to mamince dala poznat. Pitina se lísala a podlejzala, já byla hrdá a uražená. Mě rozmazloval strejda, k němu zas byla nevšímavá Pitina, než začala vrkat. To pak dělala takový kotrmelce, že si to neumíte představit. Strejda nám předčítal reklamní letáky, takže jsem získala přehled o kočičích dobrotách a o ostatních věcičkách a zbytečnostech v těch všech super-hyper. Bylo to napínavé čtení, ale přece jen, když nám čte nebo vypravuje maminka, je to lepčejší..

Už se k ní teda zase lísám a jsem Norí, Norí Norísek a Norče –morče. A zpívá mi. Ale ještě nenašla ty vykousaný pletený ponožky, to pak budu Norina a káča pitomá. Dokud je nenašla, budu teda vesele bilancovat. Vesele proto, že Pořádníčkové mají taky po dovolené a vrátili mi hračky a maminka s tatim nám koupili ještě jednu zavěšovací postýlku. Jenže my chceme vždycky obě ležet v tý jedný. Achchch joo.

Pitina přibrala a stává se z ní kus kočky. Nějak ji to asi zaskočilo, protože se pořád lísá k mamince, objímá ji pacičkami a nechce mě k ní pustit. A to není jen vrkáním. A je hrozně těžká, když mě teď při kočkodu zalehne, tak mám co dělat, abych s ní pohnula. Jenže maminka se chce mazlit i se mnou, tak si mě vždycky někde uchmatne a pak se šmajchlujeme. Aby mi to nebylo líto.

Je to moc krásný, ale když já pořád nějak nevím, jestli to mám vydržet delší dobu. Ale už jsem se naučila spát mamince na bůčku. Pitině se to moc nelíbí, to je její místečko, ale když si zaleze mamince pod bradu a usne tam, přijde moje chvíle. Maminka se pak dlouho nehýbe, abych měla pohodlí, jenže je pak celá rozlámaná.

Navíc, někdy sebou melu a když začnu z bůčku padat, tak zaseknu drápky, no a někdy ne do deky, ale do maminky. Ta je pak tak rychle vzhůru, že si to neumíte ani představit. A jak krásně vyje. To její aúúúú, by jí i vlci záviděli. Tati taky umí. Když jsme se přes něj hnaly s Pitinou, protože jsme pronásledovaly můru, prošly jsme se mu po nějakých kuličkách. Tati naříkal a nadával a maminka odešla do kuchyně. Když jsme se šly za ní podívat, zjistili jsme, že ty divný zvuky, co vydává, jsou od toho, že se snaží sníst utěrku. ( smála jsem se do utěrky, aby mě nebylo slyšet)

Taky někam odjeli a vzali sebou košíky a přivezli houby a novej kmen na broušení drápků. Houby voněly a jak zvláštně vypadaly, jedna noha s kloboukem nebo čepičkou, a těch barev a tvarů… prej to je jedlý, Pitina si ukradla jednoho sametníka, zalezla s ním pod gauč a celýho ho snědla. Pak ho taky celýho vyblila, protože hltala. Já jsem je jen očuchla.

Nějak mi nepřišlo, že by to bylo k jídlu, ale mami a tati okolo nich pořád něco dělali a pak, když byly čisté a naporcované, tak je maminka dusila na smaženici a do omáček a tati ty větší kusy obaloval a říkal mi: Norísku, to bude dobrota, takovej houbovej řízek, to je lepčejší, jak maso. A bude k nim brkaše. A mrkal na mě.

Brrkaši já ráda. Pěkně teploučkou, máslíčkem pomaštěnou. Ale dostávám jen maličko, na 3 oblíznutí, aby mě nebolelo bříško. Polykala jsem sliny a těšila se. Dokonce jsem nepřekážela, aby to bylo rychlejc. A bylo. Vyloudila jsem i ten houbovej řízek a další jsem si ukradla. Je to zajímavý, ale po smažený houbě jsem nic předem nevrátila. A bylo to dóóóbrýýýý.

Když jsme později usínala v postýlce, tak mě vzbudily takový zajímací zvuky z ložnice. Šla jsem načíhnout, co se to děje a zjistila jsem, že nejsem sama. Pitina už tam byla. Seděla na koberci a koukala na postel. Tati s maminkou hráli kočkodo. Teda vypadalo to tak, já si to alespoň myslela, takže jsem jen strčila do Pitiny, jako že jdeme taky hrát a než mě stačila zastavit, skočila jsem ze země tatimu na záda. Tati jen heknul, maminka se začala smát a přestali si hrát. To mě naštvalo, tak jsem na ně zavrčela a šla si uraženě zase lehnout.

A včera mi maminka řekla, že jsem šlapka! Copak můžu za to, že když si na ní chci lehnout, že musím vyplašit všechny hady a ušlapat si místečko? A co je divnýho na tom, když to místo ušlapu, že si lehnu o kus dál? Já to prostě dělat musím, asi nějaký geny nebo co, ale Pitina je nemá, ta přijde, šťouchne do maminky pacičkou a uvelebí se…

Taky jsem to zkusila se tak rozplácnout a zhadrovatět, ale pak jsem usnula a sjela z maminky jako ze skluzavky a jak jsem se lekla, tak jsem hrábla pacičkami a ozvalo se aúúúúú a pak mě trefil polštář. Pitina se šla podívat, jestli se mi něco nestalo, aby mohla jít mamince říct, že malý ségry se netrefujou polštářem, ale když viděla, že po mě maminka hodila dadánka, kterej váží pár deka, tak na mě jen prskla, že nadělám a šla si k mamince lehnout a litovat ji. Vopice! (teda Pitina)

Taky jsem vylila z vázy vodu, byly v ní takový střapatý kytky, prej jiřiny, vypadaly jako oprašovátka, který s Pitinou rády přepadáme… kdo mohl tušit, že tohle oprašovátka nejsou? Chtěla jsem si jedno vzít, ale nešlo vyndat, tak jsem zabrala a převrátila tu vázu, ve který byly zastrkaný… že v tý váze je voda, to mi nikdo neřekl a už vůbec nikdo nenutil Pitinu, aby pod ní stála a čekala, jestli se mi to podaří.

Mějte se pěkně a já zas budu v říjnu bilancovat.

Norinka v.p.

Nějaký naše fotky jsou tady….

http://sharka-68.rajce.idnes.cz/koceny/

http://sharka-68.rajce.idnes.cz/kocky/

http://sharka-68.rajce.idnes.cz/kocky_srpen_2010/