Moji milí, přiznejte se – kdo z vás měl spásný nápad podstrčit mi na Mácháči cyklobrašnu s nářadím? Už několikrát jsem se chystala poděkovat a pak mi to vypadlo, ale dneska už fakt musím. Zmíněné nářadí mi dneska pomohlo uchovat (už tak bídné 😛 ) zbytky duševního zdraví. To mi takhle přivezli novou pračku, s ochrannou lištou, kterou bylo třeba před zapojením odšroubovat. Vyzkoušela jsem veškeré domácí nářadí. Jediný efekt byl výrazně dlaždičský, smečka se preventivně zdekovala a s prádlem to pro dnešek vypadalo beznadějně. Ale pozor, v náhlém osvícení (angel) došlo na imbus z cyklobrašny a peru! Takže dodatečně děkuju mnohokrát, byl to geniální dárkový tah (inlove) .

Jo blejle…. Blejle už pár let taky nosím, to je ta stařecká vetchozrakost. Takže naštěstí jen jednoduchá vada – nové brýle se obvykle vejdou do 2 tis. i s obroučkama – mám jedny silnější – na ruční šití a čtení. A jedny slabší na PC, či na krájení piškvorku. Občas to vypadá tak, že lítám po baráku a frflám a prskám, kterej že trphajzlík mi zase někam zasel ty brýle, a dozvím se „máš je na nose“, jenže to nejsou ty pravé. tyhle jsou na šití a na párání mám ty červené, kúúúúúrňa, kde mám ty červené brýle. A pak jsem zase za cvoka, co něco posešívá, aby to zase mohla rozřezat, a ještě má jedny brýle na šití a druhé na párání.

A Můj nejdražší je dlouholetý brejloun. Vždycky se mi líbili víc brejlouni.
A ten před pár lety v nových brýlích (konečně zjistili, že má uhnutou osu a potřebuje i „cylindry“) cestou po náměstí konstatoval: jé, to je kolem hezkejch ženskejch a ty reliéfy jsou na tom baráku dlouho? už asi 300 let, brouku… zněla odpověď.
Jo a jeho brýle jsou též v cenové relaci okolo 10 tis. (jednoohniskové)

No to je tedy téma. Já normálně nosím kontaktní čočky, ale v porodnici, tam při tom, jak jsem usínala každých 5 minut a za dalších 5 se vzbouzela abych buď kojila, nebo vyposlechla přednášku některé ze sester, nebo mě vzbudil řvoucí prťavec, jsem si čočky ani nenasazovala. Za to jsem ovšem usnula v brýlích, které po probuzení už nešly nasadit, protože jedna nožička mířila nahoru a druhá dolů. Nechápu, jak se mi to povedlo. No, každopádně moje první cesta s miminkem, kterému bylo asi 6 dní, byla do optiky. A brýle jsem si pořídila odolné s ocelovými obroučkami. A jelikož jsem parádnice, chtěla jsem skla tenčená. Při počtu mých dioptrií by mi jinak ze stran brýlí koukala dna od sodovek (chuckle) Cena nebyla nejnižší, ale víc stála skla. Na obroučky jsem dostala takovou slevu, kolik je mi let (happy)

Milá Dede (inlove) , kdybys jen věděla, jak s Tebou soucítím a jak Ti rozumím! (nod)
Svou brýlovou anabázi jsem zde popisovala před necelým rokem, také jsem si nechávala dělat nekřesťansky drahá víceohnisková skla, protože jsem na všechny vzdálenosti přestala vidět s brýlemi i bez brýlí, a podobné vyšetření mi také dělali v optice. Naštěstí, protože skla, jaká mi dokázala předepsat moje oční lékařka, by byla naprosto k ničemu – ze všech mnoha měřených hodnot nebyla jediná správně. Ona i má poslední jednoohnisková skla byla naprosto špatně, takže sice náhradní brýle jakoby mám, ale nevidím s nimi.
Ale nic není navěky a sem tam se přistihnu, jak na nějaké jemné koukání si zase začínám brýle sundavat, ach jo. A to mi tam slíbili, že v průměru ta drahá skla vystačí tak na tři roky, než je potřeba je změnit. 🙁
Hihi (chuckle) , ale abych se vrátila k Tvému půvabnému povídání, prachový babouk musel být pro Tebe vskutku zážitek! :O Vím, že broučky-baboučky moc neoblibuješ. (shake) Ale jsi statečná žena, že jsi to přežila! Vuvu na Tebe může být pyšná. 🙂 (h)
Přeju všem krásný den. (h)

Milá Dede, jak Ti rozumím! Mám také speciální skla, každé oko švidrá jinam a jinak. Nejenže to stojí dost peněz, ale čeká se na ně déle, nežli ty 2-3 týdny. Když jsem si minule nechávala dělat nové brýle, pořídila jsem rovnou dvoje a třetí mi dali „zadarmo“ – sluneční, tmavé. V posledním půlroce jsem ani za nic nebyla schopná najít ty jedny brýle. Ne ty tmavé, sluneční, ty na mne jukaly snad z každého rohu, jsou ovšem v tomto počasí poněkud nepoužitelné, ale ty rezervní na normální nošení. Jen jsem se modlila, aby se ty jedny, co mi zbyly, nějak nepoškodily, jsou takové dost jemné a já se k nim zrovna ohleduplně nechovám. Při sobotním úklidu letních věcí do krabic a přidávání zimních z krabic do šatny jsem lehce nadzvihla v polici vypraný přehoz na postel s tím, že ho zase začnu používat. A co z něj vypadlo? Rezervní brýle, nepoškozené, dokonce čisté! Nechápu to! Obrátila jsem za ten půlrok několikrát byteček vzhůru nohama, až z toho Melda se Zrzínkem měli pochybnosti, jestli jsem ještě normální, x-krát jsem měla tenhle kus hadru v ruce a nic! Tam snad straší! Dokonce jsem našla i svůj oblíbený parfém, zasunutý tamtéž. Teď mám troje překrásné obroučky, jen se dostat k tomu doktorovi! A hlavně doufám, že budou použitelné, kdysi mi odmítli dát skla do donesených obrouček a tvářili se, že jsem si koupila něco, do čeho to nejde, nicméně asi 15. optika to udělala bez protestů. Tak jsem zvědavá, kolik jich oběhnu s těmito novými.

Chůďátko Dede, to jsem netušila, že máš tak komplikovaná sklíčka! 8-|
Já vidím dobře na čtení, špatně do dálky a mám zásadu, že prevence je důležitá. Takže jednou za tři roky (to pojišťovna přispívá na obroučky i skla) zajdu k paní doktorce, ta mě řádně vyšetří a většinou konstatuje, že se nic nemění. Tudíž si nechám napsat poukaz na nové brýle, zajdu do obchůdku k moc milému a ochotnému panu optikovi, který se na mě zadívá a zcela neomylně začne vytahovat z těch stovek obrub právě ty, které se mi líbí (zde se držím zásady, že změna je život, ale všeho moc škodí, takže většinou jen mí nejbližší si všimnou, že mám nové brýle). Pak následují zvláštnosti a libůstky, což jsou u mě plastová skla zabarvená na 25% hnědou (dají se nosit celoročně a chrání před sluníčkem) a úvaha, jako že dneska máme středu, tak se v pátek stavte, bude to hotové (celý jeden den prý totiž trvá to barvení). Pak už následuje v pátek jen úprava obrub, pouzdro na brýle a čistící hadřík jako dárečky a zaplatím (letos kupodivu slušných 1800,- Kč). A ty staré brýle (které ještě nejsou kupodivu za ty tři roky každodenního nošení moc zruinované) mi zůstanou jako náhradní. Pokud se mi jednou za uherský rok stane, že mám změnu dioptrií, tak si pořídím nejlevnější obrubu a skla jako náhradní…

Moc hezké. Já mám brýle od patnácti, ale nenosím je. Tedy chvilku jsem nosila a styděla se a potom mi o praxi spadly do hnojného kanálku v prasečáku a nějak tak načáchly či co. A zjistila jsem, že bez nich můžu existovat i po pětatřiceti letech, ono se mi to tolik nezhoršuje a když je člověk zvyklý, může chodit i se třemi dioptriemi. sic mám okolo sebe rozmazáno a kamarády poznávám až když o ně zakopnu, ale za ta léta to všichni vědí. Bimbo má sice dioptrií méně zato nějakou oční vadu, takže bez brýlí nevidí téměř nic. Před lety jsme jeli Ohři na pramici, holky mu nějak blbě zabraly a on se z kormidla katapultoval zrovna v takovém blbém místě. Když se vynořil, bez brýlý byl naprosto mimo. Po dvanácti dnech zvykání si byl schopen dojet z Klášterce do Kolína, ovšem s sebou měl dva kluky kteří četli značky a sledovali provoz. Mobily tehdy ještě v plenkách, já celý den trnula, jestli se někde nevybourali.