105×148: Otevřete si sešity a…

„Otevřete si sešity a narýsujte si na každé straně okraj o šířce jednoho centimetru.“ Právě tato věta znamenala skutečný začátek školního roku; nikoli proslovy soudruha ministra a soudruha ředitele, chrastivě vysílané školním rozhlasem, ani slovo do duše, pronesené směrem k nám soudruhem třídním ze stupínku před tabulí.

Copak okraj, to bylo jednoduché, stačilo mít pořádně ořezanou tužku a přesně měřit. Ale jak začít? Budu psát čínskou propisovačkou nebo plnicím perem? A písmo! Bude letos ležaté nebo stojaté, psací nebo tiskací? Rozhodně ale musí být čitelné, ne jako loni ke konci roku, kdy jsem po sobě přečetla každé druhé slovo, které ovšem bylo jako na potvoru škrtnuté.

Co datum, napíšu ho slovy nebo číslicemi? A budu potrhávat velké nápisy dvojitě nebo vlnovkou, nebo snad barevně? Vůbec bych nápisy mohla psát barevně a všechny poznámky budu mít úpravné, přehledné, srozumitelné, a proto mi v tomto školním roce všechno dobře půjde.

Všechny tyto úvahy a zdržování vlastně ale jen měly zastřít to, že mám obavy a trému. Čistý a nepopsaný list je nejen pokušení a výzva, ale také odpovědnost; jak se začne, tak se pokračuje, a jak si tě učitelé zaškatulkují, tak se to s tebou povleče už napořád.

Dnes už vím, že mnohem důležitější je začít psát, a je úplně jedno, jestli má sešit okraje, jestli píšu tužkou nebo to mám samou kaňku a šmouhu, hlavně že píšu. Taky je úplně jedno, jestli je zrovna prvního září nebo prvního ledna.

Začínat něco se klidně může uprostřed týdne, v pátek třináctého nebo první jarní den. Ačkoli… magie prvního školního dne po prázdninách nikdy nevyprchá. Jako dítě mě udivovalo, proč se nový letopočet začíná psát v zimě, proč se nemění s nástupem do školy. Protože to je přece ten pravý začátek roku.

Možná si to můžeme vyzkoušet i dnes. Otevřete si sešity a…

Aktualizováno: 1.9.2010 — 17:42

148 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. ;;) R O Z V E R N Í Č E K . ;;)

    .(*) Přišel Ivan ze školy a zeptal se maminky: „Je dvojka dobrá známka, mami?“ „Celkem ano, Ivoušku.“ „Víš, mami, já ji dostanu z chování…“ .(*)

    ~o) Vinšuju všem hezký večer a pěkně se vyspinkejte. ~o)

  2. Mily FF-vsetko,vsetko stastie sveta Ti prajem.A len trosicku pripominam rubriku o zvedavom historicne-predchadzajuca bola velmi zaujimava a vydarena.

  3. Děkuji Vám všem, milí Zvířetníčci za přání! Jsem moc rád, že jste si vzpomněli 🙂

    1. Mily Finrode, z duvodu ciste pracovnich jsem se nedostala poprat ti drive. Preju ti co predgratulanti – zdravi, stesti uspech. A neco jeste navrch, treba taky nekdy kus poradne srandy, odlehceni… 🙂

  4. Tak vám musím říct, že se naše Berry zase vyznamenala 🙂 Šli jsme na odpolední procházku a vzali to jinudy než obvykle. Bylo dost teplo (tedy na psy), a tak si hledali, kde se po honičkách trochu svlažit. Kolem vody jsme skutečně šli, ale nebyl to náš obvyklý potok, ale jeden z „pojistných“ kanálů, které propojují rybníky s potokem a spolu navzájem. Teď v létě v nich voda spíš stojí, jsou zaříznuté v jílu, tedy plné hlubokého černého páchnoucího bahna skrytého pod zhruba 20 cm vody.
    Než jsem stačila říct „nelez tam“, tak tam vkročil Kazan, aby okamžitě s odporným bahnitým mlasknutím vylezl. Výsledkem bylo, že pro tuto chvíli Kazan ztratil své efektní pálení a nohy měl celočerné. Berry jsem ještě zadržela. Jenže o kousek dál vypadala voda čistě a dno pevně, takže než jsem stačila říct popokatepetl, skočila tam Berry. Šipku. Následoval šok – můj i její. To, co se z bahna vynořilo, nebyl pes. Bylo to něco jako pravěká příšera! (bat) Pod souvislou vrstvou bahna jí zmizely uši, nedokázala otevřít oči. Naštěstí se dokázala nadechnout, ovšem v tu chvíli do bahna spadla její zatím čistá zadní část. Neváhala jsem a rychle ji vytáhla na břeh. Potom jsem ji rychle pustila. Ona se oklepala. Několikrát. Začaly jsme se sobě podobat – obě jsme byly černé a strašně jsme páchly. Ona byla jenom mokřejší. Konečně otevřela oči a tlamu. Zkusila jsem ji vytřít z nejhoršího hrstmi trávy, což trošku pomohlo. Také jsme už nebyly jen černé, ale i zelené. Páchly jsme pořád. (tmi)
    V tomto děsivém stavu – štítil se nás i Kazan – jsme se odebraly ke skutečnému potoku, k naší plavací tůni. Tak jsem jim oběma vytrvale házela klacek tak dlouho, až se průběžně vyprali z nejhoršího. Já jsem se prala na opačném konci tůně. Potom jsem psinu ulovila a brutálně jí umyla hlavu. Ječela a rvala se jak o život. Takže jsme zase vypadaly podobně – oč méně špinavé, o to mokřejší – ona tedy v mokrosti stále vedla. Páchly jsme… možná méně bahnem, o to víc mokrým psem. Procházka se protáhla, protože takhle jsem neměla odvahu přijít domů ze strany, kde jsou opět svatebčané – představa vzájemného kontaktu byla až příliš surrealistická, aby se mi ji chtělo uvést do praxe. (sweat)
    Potloukali jsme se tedy po loukách až do částečného vyschnutí. Potěšilo mě, že černé šmouhy na modrých džínách přece jen trochu zešedly, takže jsem až tak nepřipomínala oblečeného divočáka po bahenní koupeli. A Berry? Ta byla s náladou v pohodě ve chvíli, kdy opět mohla koukat a dýchat, takže celou tu nekonečnou vycházku lítala jak pometlo a rozstřikovala kolem sebe bahno a špinavou vodu.
    A já vím, že to mám za to. Když Bubu rozeslala fotku kolegova extrémně zabahněného psa, tak jsem jí odepsala, že Daník uměl být také čuně, ale hlavu si NIKDY! takhle neušpinil. Byl to jen záchvěv zadostiučinění, že MOJI psi nejsou taková čuňata, jako onen Cipísek. A nyní skláním hlavu a pokorně uznávám – ano, moji psi jsou čuňata. A Berry je z nich to největší!
    (rofl)

    1. No je to čunče, jenže u psa se to dá omluvit, mě když takhle přišlo domů dítě, omdlévala jsem víc 😉

    2. A když máme ten článek o škole, narýsuj si okraje a pak opiš stokrát: Never say never. Never say never. Never say never. Never …. (chuckle)

      1. muhehe! (chuckle) Zano (inlove) , máš bodík!

        Dede (inlove) , beruško moje zlatá, buď ráda, že máš invenční pejsku. Vždyť nějaký plyšák-gaučák by Tě neba. (chuckle) Takhle si ani nemusíš kupovat medvídka mývala. (wasntme) (chuckle)

      2. Hm, myslíš, že to pomůže? (wasntme) Já mám tuhle zkušenost už pětadvacet let – co se narodil Andy a já si prvně pomyslela, co moje děti určitě dělat nebudou. Dělaly všechno! (whew) To jsem se už mohla poučit, ne? (chuckle)
        Jinak příšerka se chodí mazlit (už skoro nepáchne, však jsem ji vzala ještě doma ještě hadící 🙂 ), půlkou těla se nasune na gauč, kde sedím s notebookem, plácne mi aspoň jednu velepacku do klávesnice a pokusí se ulovit myš. Když zachráním počitadlo, tak mě začne radostně okusovat a musím uznat, že už to umí tak, aby to skoro nebolelo… 😉 Uši jí plandají, vypadá jak poslední vořech, ale strašně milej vořech (inlove) Jen ovšem do chvíle, než ji opět popadne ta její nešťastná invence! (Díky Vave za termín (rofl) )

        1. (chuckle) a už jsi to zkoušela?
          Pohlaď pěkně Berrynku, však jsi sama psala, žes nevypadala o nic líp (rofl) (rofl)

    3. Teeda Dede, Berynka je (bat) . Ovsem, vis, projit se zabahnenymi psy na voditku jako prava dama s klidem Anglicana kolem svatebcanu… No, bylo by to zajimave. (rofl)

    4. Šarik, vylezl z vody a ani se neklepal, prostě pomalu rozvláčně šel,aby co nejvíce vody donesl na moji osušku…na písáku nás pozoroval nějaký pán a ptal se mne, za kolik bych mu ten živý kropicí vůz,půjčila na zahradu… 😀 (y)
      ale co je to proti Berrynce, ta by tu zahradu mohla i hnojit 😉

  5. Děkuju vám všem za ohlasy a vzpomínky a hlavně za milé uvítání na začátku nového školního roku. (h)

    1. Však na pěkný článek jsou vždycky pěkné reakce. To mi připomnělo, že jsem Ti stopětku ještě nepochválila, moc pěkná, jako vždy.

    2. Taky jsem nepochvalila – jen jsem precetla, ale mela jsem nejake akce cely den. Pripomnelo mi to, ze skola se mi libila tak vzdycky ten prvni den a tesila jsem se na ten prvniden. Dlouho mi to ale nevydrzelo.

  6. Jú, začátek školního roku a stopětka je tu! (y) – Já patřím k ročníku, který v první třídě začínal psát obyčejným perem s dřevěnou násadkou, které se namáčelo do kalamáře. To byla věda, správně pero namočit, aby se při styku s papírem neobjevila kaňka anebo kontury písma nebyly nestvůrně tlusté. Ještě mám někde schovanou svoji písanku z 1. třídy a těch kaněk tam pár je! Pokaňhané bylo vlastně všechno – sešity, lavice, ruce. Až ve 2. třídě jsem dostala plnicí pero značky Žák, ale to, myslím, kaňkalo taky. A na dřevěné lavice se dobře psalo, takže bývaly buď výtvarně pojednané nebo opatřené zásadními sděleními a výkřiky. Já jsem na gymplu zasedla do lavice, na kterou nějaký můj hudebně založený předchůdce vepsal ELVIS. A tak každou další lavici jsem si adoptovala tím, že jsem si ji taky podepsala Elvisem. 🙂

    1. Zrovna dneska jsem dětem kupovala pera s násadkou. Nevím, kde soudruzi z Koh-i-noru udělali chybu, ale pera v násadce nedrží. Doma vypukla bitva o mou dřevěnou násadku po mámě – než jsem se dostavila a bitvu zatrhla s tím, že svoje pero nedám. Zítra jdu tu blbost reklamovat (rofl)

        1. Probůh, utíkej vařit! Dnes jsem třikrát volala, paní ředitelka to nebrala, tak jestli není mimo. Zítra to vyšpióním přes centrálu. Díky!

          1. Už je uvaříno a snědeno (riziko), dokonce jsem snad dvě hodiny dělala něco do práce.
            Neboj, to dobře dopadne. A když ne, dopadne dobře něco dalšího.

  7. OT: mám velkou radost, právě mi volala dcera od mé vlastnice (co je to? – pra,pra neteř? (wasntme) ), že úspěšně složila poslední státní zkoušku a stala se MVDr. (rofl) .
    Nějaký malý človíček v tyto dny začíná se vzděláním a někdo končí (clap) . Nyní jenom musí nějak sehnat místo. Alespoň trochu v oboru, aby neztratila kontakt a ta léta študia nepřišla nazmar. To už je velkký problém. V současné době 😐 .

    1. Milá Alex, mám radost s tebou z úspěšné studentky 🙂 , ale moc prosím – kdo je to vlastnice? 🙂 Sestřenice? Fakt nevím (shake)

      1. Když mají dvě sestřenice děti, ty děti jsou navzájem vlastníci. Zde na Moravě je to u širších rodin věc docela běžná. Jak se ale jmenuje další pokolení, to fakt netuším.

    2. Blahopřeju (rose1) a zároveň děkuju za vysvětlení tý majitelky (chuckle) . Já už to slovo někde viděla a totálně jsem nechápala, vo co de…

      1. V Čechách se prý vlastníkům pro změnu říká stříňata, aspoň mi to kdysi tvrdila máti; jestli je to pravda, netuším.

    1. Hrnčířské trhy si málokdy nechám ujít, kromě nich je taky 11. září ve Vinoři umísťovací výstava koček se zajímavými doprovodnými akcemi http://www.senzvirat.cz/ 🙂 (cat) . To jsem se dozvěděla náhodou, tak třeba kdyby to někoho zajímalo…

    2. Hm, příští víkend je jedinej v září, kdy jsme měli sedět doma. No…uvidíme 😉

  8. Pro Veram:
    Děkuju Ti za odkaz na stránky matky chlapů. Nemám knihu dočtenou až do konce, ale zatím jsem nenarazila na nic, co by bylo vůči ní nějak zaujaté.
    Matka mluví o svých dětech z jiného pohledu, že byly roztomilé a veselé, otec mluví o věcech, které si většina lidí nepřizná ani o půlnoci potmě. Nemyslím, že by jeho láska k dětem byla menší než láska její.
    Když to čteš, nutí Tě to přemýšlet nad spoustou věcí, nejen nad tím, jak maličko stačí, abychom byli odlišní.

    1. Gratuluji.

      Lehce neskromně se chci pochlubit, já dopadla taky tak. Ačkoli jako ročník poněkud staršího vydání jsem trošičku váhala nad dvouslovnými názvy. Přece jen už se pravidla několikrát měnila.

    2. Tak to ja mam za 5 (clap) . Dostala mne ta dvojslovna spojeni s pismenkama malyma a velkyma.

        1. Ten diktát mě teprve čeká, ale dnes se neodvažuju. Jsem „ňáká momentálně zavostalá“ 😛 Chjo

      1. To nic. Pravidla psani velkych pismen se meni co chvili. Taky jsem v jednom ulitl. A pak me dostala moje oblibena dvojita pismennnnka.

  9. Začátek školy, ten první školní den plný očekávání nového, máme za sebou. Teď se uvidí… 🙂 My to máme letos obzvláště zajímavé – Péťa nastupuje do 6. třídy v nové škole. Když to gymnázium o pár bodíků nevyšlo, zkusila jazykovku. Škola mi připadá velmi přátelská, dítko včera přišlo usměvavé a spokojené, že si jako druhý jazyk zvolilo němčinu, mají třídního pana učitele, čeká je spousta novinek… Snad jí to nadšení vydrží. Trochu mám strach, v ,,malé“ škole byli hodně chráněni před okolním světem, bylo jim dovoleno být opravdu dětmi. Včera, když jsem viděla Pétiny budoucí spolužačky, měla jsem dojem, že jsou tak o tři roky starší, prostě už velké slečny. Se svými zájmy a názory to tam asi nebude mít lehké.
    No a Lucka se opravdu rozhodla vyučit se svému vytouženému oboru, byť už má rok po maturitě, takže nastoupila na obor cukrářka 🙂 Prý byl první den docela vtipný – což o to, ve třídě mezi ty patnáctileté vzhledově v pohodě zapadla. No ale odpoledne se ještě jeli představit do hotelu, kde budou mít praxi a protože nestíhala, přijela tam na své (poměrně dost silné) motorce 😀 Jejich třídní z toho chudák byla trošku v šoku, než jí všechno došlo… (chuckle) No a Terka letos maturuje!

    1. LuckoV, vždycinky mně potěší, když si někdo jde za svým snem. Lucce přeji ať se ji daří ty nejlepší sladké mňamky. Babiččin bratr měl cukrárnu, tetička prodávala a strýček cukrářil. Měl nejvyhlášenější kremšnity v okolí. Zákazníci mívali bubliny za ušima, no a pak přišel únor 48 a bylo po srandě. (punch)
      (rofl) Jsem se načisto chechtala, jak přijela Lucka na motorce,pančelce se nedivím (rofl) (chuckle) . Péti taky přeji krásná školní léta. (handshake)

      1. Hmmm … to vykladala pred nedavnem jedna … znama … ze si taky jela neco vyridit do skoly. Pěkně šatičky, boticky na podpatecku, tatinkovo volvo, zastavila si pred skolou, otevrela dvere … a vystoupila do hluboke louze.
        A bylo po ántré 🙂

        1. 😀 😀 😀 Jenže tady to nebylo z frajeřiny, ale z nedostatku času a na motorku si vydělala na brigádách. No a já umírám hrůzou, kdykoli někam jede…

          1. To moje maminka taky, když jsem si v osmnácti zakoupila Javu 175. A vidíš, už žiju hezkejch pár let a Lucce to také vydrží, neboj.

      2. No ona už teď peče na objednávku dorty – taková malá umělecká díla 🙂 Maturovala na umělecké průmyslovce, obor propagační výtvarnictví, takže zvládá i po výtvarné stránce. Jsou to nejen klasické dorty, ale i postavičky z večerníčků, zvířata, kytky… Někdy zveřejním nějaké fotky. No a poté, co po maturitě půl roku marně hledala práci v oboru, co vystudovala, prohlásila, že VŠ titul je sice fajn, ale někdo taky musí pracovat rukama a přihlásila se sem.

        1. Lucko, to je obdivuhodné! „Malá“ Lucka je skvělá 🙂 A víš, že mě to nepřekvapuje? Vždyť je z vaší rodiny! (inlove)

      3. Lucko, moc jí to přeju. Když ve svým věku ví takhle přesně, co chce, tak je to skvělý!
        K tý motorce – když bylo tatínkovi 75, usoudil, že už je čas přestat jezdit, a dal (mýmu) synkovi svoji starou škodovku. Synek se tak na gymplu zařadil na slušnej stupeň žebříčku motoristů, protože to byla Š130 a tu tam měl jedinej, jinak to byla samý 105, maximálně 120 😀 . Před jejich školou to bejvalo jak na vrakovišti, kupodivu tam žádnej nejezdil ničím zbohatlickým.

  10. Achjo, jak já ten začátek školy nemusela. A neosladily to ani narozeniny (wasntme) Nemívala jsem ve škole problémy (až na to písmo a vlastní názor), ale to přistřižení křidýlek bylo strašně smutné. A ještě víc to prožívám u kluků – vnuků. Je mi jich líto, že je po svobodě. Nojo, no. Tak jde školní život.
    A okraje? Ty mi zachraňovaly dojem z psaného textu. Jako přeučená levačka jsem děsný „hrabal“. Ale když se dbá na okraje, tak z dálky to vypadá docela úpravně, ale číst to… (chuckle)

      1. Veram, neslavím, ale koukla jsem se. To je nádhera. Dala jsem ho na monitor místo skotského hradu 🙂

        1. Jaký neslavím! Koukej slavit (inlove) .
          (h) (rose1) (h) (rose1) !
          Přeju ti hodně zdraví, štěstí a spokojenosti – myslím, že si to víc než zasloužíš (y)

    1. NÉÉÉÉÉ já je mám až na konci léta 😛 . Hm, jenomže letos léto skončilo někdy 1. srpna,m že? Děkuju mockrát, ale ještě neeee. ještě 20 dnů jsem „mladší“ (rofl) To jen mi kdysi říkali, že se můžu místo smutnění, že končí prázdniny, těšit na narozky (wasntme)

    2. Narozeniny to zachranit nemuzou. A to jsem několik školních roků začínal přesně na narozeniny. Naposled v roce devadesat. Nic moc.

        1. Umiiii 🙂

          Oslava uz byla, ale narozky jsou az zitra. Pulkulate. Zahraji mi na milonze solo.

      1. Jendo, Ty jseš zítřejší panna? Já nějak lamoidně četla to vyluštění od Veram . (wasntme) Jdu vyhnít do houští. (hug)

      2. Jendo, to byl teda dost blbej dárek k narozeninám 😛 . Zítra asi nakouknu zase až večer, tak v předstihu – všecko nej (d)

  11. Áá , ta škola. Moc pěkné téma. Včera jsem byla na zahájení, měli jsme tam prvňáčky. Bylo to emotivní, děcka byla vystrojena,téměř k nepoznání. I slzičky ukáply. Vave , moc díky za připomínku, ty to vždycky vyhmátneš.
    Pero Pionýr, skvost techniky 50. let a výše, psala jsem fialově,modře i zeleně a přiměřeně s plněním nabíraly ostatní pomůcky patřičné barvy.Byla jsem taková prasožákyně, věčně od inkoustu a barviček. Lepší bylo čtení pod lavicí (rofl) , děvčátka stihnou obojí i s výkladem .Penál byl krásný světlý dřevěný s folklorním obrázkem na víku, nádhera. A ty chlupaté růžové pijáky. A ještě „lenoch“, no to byl výdobytek. Jen je to už hrozně dávno . (h)

      1. Je a teď už se dělají z plastu, takže se nestane, že musíš neustále posouvat ten otrhaný zbyteček 🙂

    1. Jo inkoust … vlastne tuž … ta mi takhle jednou vytekla do tašky … skoro plná lahvička … všechno mělo krásné asi tak dvoucentimetrové černé okraje. Sešity, učebnice, …

  12. Jsou věci i zážitky, po kterých se mi stýská, škola to ovšem není! Hlavně ne ta základní. Dítě, které vyrůstalo volné jako ptáček v přírodě v Krkonoších, lítalo v teplácích se záplatami, na kterých nezáleželo, když se ještě někde zase znovu roztrhly, po lesích, lukách, kopcích, hrálo si v lomech, v potoce, v rybníčcích, plných čolků, mloků, žab a drobných dalších živočichů, když byl hlad, dorazilo se domů, bafnul krajíc chleba se sádlem a hurá zase ven – tak tohle dítě spoutali školními předpisy, ruce za záda, hlásit se 2 prsty, poslouchat a držet krok s ostatními. A hlavně, protože přeci jen to byla holčička, obdržela lakové botičky, bílé vroubkované punčocháčky, sukýnku a blůzičku, do copánků mašle. Bože jak já byla nešťastná! Nenáviděla jsem to, nemohla jsem sebou v parku u školy plácnout do trávy, nemohla jsem běhat z kopce z naší ulice ke škole tryskem, nemohla jsem nic, jen poslouchat a přizpůsobit se. Nic pro mne! Paní učitelka Holnová byla asi hodná, ale ke mně si pak už vypěstovala takovou zášť, že hraničila až snad s nenávistí. Přidělávala jsem jí starosti, byla jsem potížistka, rodiče byli neustále voláni do školy, nechyběla jsem u žádné lotroviny, kterou kluci vymysleli a hravě jsem je všechny přeprala. Bylo to děsné a mé začlenění se do „normální“ skupiny žáčků-základňáčků trvalo nekonečně dlouho. Vlastně si myslím, že se nikdy ani moc nepovedlo, soudě podle množství ředitelských důtek a dvojek z chování. Nedávno jsem tím listovala a nekonečně se bavila! Naši měli svatou trpělivost.

    1. AHOJ, KAROLÍNKO, VYVOLALA JSI VE M,NĚ ZAS VZPOMÍNKY NA MILOVANOU PEKELSKOU JEDNOTŘIDKU S PANÍ ŘÍDÍCÍ ŠUPOVOU V ČELE, DE JSEM VYCHODILA POUZE TŘÍDU PRVNÍ. A PROTOŽE JSEM V PEKLE BYLA SE SVOU ZALTOU BÁBRLÍNKOU,NEMUSELA JSEM CHDIT NAPARÁDĚNÁ. TY BÍLÉ PUNČOCHÁČE, KTERÉ JSE DĚDILA PO O 2 A KOUSEK STARŠÍA O HODNĚ KORPULENTNĚJŠÍ SESTŘIČCE JSEM VYSLOVENĚ A DOSLOVA ŽIVOČIŠNĚ NENÁVIDĚLA. ROZKROK TĚCH PUNČOCHÁČŮ JSEM MĚLA NĚKDE U KOLEN, I KDYŽ GUMA BYLA TAK PEVNÁ, ŽE I MOJE TEHDY HUBEŇOUČKÁ A VyZÁBLÁ POSTAVIČKA SE SOTVA PROTÁLA. A TY HARMONIKY KLEM KOTNÍKŮ BYLY TÉŽ PARÁDNÍ. I MOJE MAMINKA NIKDY NEPOCHOPILA , ŽE TAKOVÉMU ČERTISKU, DRBANOVI A ŠPINDÍŘE NEMŮŽE DÁVAT BÍLÉ PUNČOCHÁČE A STROJIT MNE JAKO CUKRLE. TO JE PRO MNE DODNES NEPŘIROZENÉ. NIKDY JSEM SVÉ DCERKY NENUTILA, ABY SE PODOBNĚ OBLÉKALY A TÍM SE I TRÁPILO JEJICH EGO. VAVE, DODNES SI VZPOMÍNÁM, ŽE MY NIKDY VE ŠKOLE ŽÁDNÉ OKRAJE RÝSOVAT NEMUSELI. ANI NA 2. STUPNI. VÍM VŠAK, ŽE NĚKDE SE NA OKRAJÍCH VÁŽNĚ DOSLOVA BAZÍROVALO. JAKO KAROLÍNA JSEM BYLA SVÁZANÁ AŽ OD TÉ2. TŘÍDY, KDY SE S BABIČKOU UŽ ANI NA KOUSEK ŠKOLNÍHO ROKU DO PEKLA NEJEZDILO.ASI JSEM Z TÉ SVÉ NEZDRAVÉ VYCHRTLOSTI PATRNĚ VYROSTLA. VĚČNĚ SPRAVOVANÉ OBLEČEČNÍ NA LÍTÁNÍ ZNÁM TAKY DOBŘE. STÁLE MI V UŠÍCH DOZNÍVAJÍ NABÁDAVÁ SLOVA MÉ ZLATÉ BABIČKY, KTERÁ VŽDY JEN SEPJALA SVOJE ŠIKOVNÉ A UPRACOVANÉ , ALE NEKONEČNĚ HLADIVÉ RUCE, OBRÁTILA OČI K NEBESŮM A TIŠE PRONESLA: “ BOŽE, DÍTĚ, NA TOBĚ VŠECHNO JEN HOŘÍ. DÁVEJ NA SEBE TROCHU POZOR,AŤ ZAS NEJSI OD RODIČŮ BITY ZA TY DÍRY A BAHNO AŽ ZA UŠIMA.“ ZDRAVÍM VŠECHNY. OSTATNÍPŘÍSPĚVKY SI DOČTU AŽ VEČER. NYNÍ SE MUSÍM CHYSTAT, JELIKOŽ ZÍTRA UŽ JEDEM E PRYČ. PŘEDEM VŠEM PŘEJU KRÁSNÝ A HLAVNĚ NEPRŠÍCÍ A SLUNEČNÝ VÍKEND.

  13. OT Fallowa – mluvila jsem s nějakou paní (sestřičkou?) z domu s pečovatelskou službou, kde Fallowa bydlí. Tak prý je v pořádku (clap) (h) , ale telefon na ni prý nemá. Vzkaz od nás prý vyřídí. Asi bychom Fallowě měli poslat nějaký pozdrav nebo psaníčko v obálce, adresu mám. 🙂

      1. Mohli bychom jí poslat nějakou malou pozornost k narozeninám – co myslíte? Prosím, navrhněte, co by to mělo být.

      1. Jo, jsem pro, výborný nápad. Kytí messengerem, bude mít radost a v domě bude trochu vzrůšo. (rose1) (rose1) (rose1)

        1. Výborně! A na vloženou kartičku necháme napsat vzkaz. 🙂 Mám pocit, že květinová hlídka je RenataE a Zana, tak až se berušky objeví, dostanou domácí úkol – když už začala ta škola. 🙂 (inlove) 🙂

            1. Adresu pošlu, milá Renáto (inlove) , text taky (asi až večer), ale o ceně nemohu rozhodnout. Budeš to posílat přes obchod? Pak by se dala kytka vybrat na stránkách. Pokud to budeš řešit jinak, stejně bychom se asi měli na ceně domluvit přes Hady.

              1. Předpokládám, že je to v Praze – nechám uvázat v krámě a pošlu messengerem (pokud to není někde u nás za rohem).

  14. Ach, Vave, to je tak strašně dávno ;( , ale nazapomenutelné. Ještě nyní cítím vůni nových tužek a gumy v penálu. Přiznám se, že poslední týden prázdnin už jsem se do školy i těšila, právě na to NĚCO staronového 😉 .

  15. Jé, stopětky jsou zpátky (happy) . Nějak mě netrklo, že už je čas.

    Hmm. Nadšení první třídy do Vánoc opadlo a příští začátky školního roku pro mě znamenaly děsnou spoutanost, neochotné podrobení se nesmyslnému systému, kde se vždy spíš dbalo na formu než obsah. Nestýská se mi 😛 .

    Ale nový sešit dneska otevřít můžu… Díky, Vaví (inlove) .

    1. Přesně tak. Pravila dcéra prvňačka v šestasedmdesátém roce překvapeně na konci vánočních prázdnin: “ To tam musím zas??? Už jsem tam přece chodila a vůbec se mi tam nelíbí, to stačilo.“ 🙁

      1. Ano, přesně… Já jsem (na základce 😉 ) byla taková ta hodná a pilná žákyně s dobrejma výsledkama, ale prostě mě ta škola nebavila a nebavila :S

  16. U nas co mame a vzdycky jsme meli prasopis je to celkem jedno.
    A na okraje byl vzdycky zlepsovak. Odmerit ten centimetr na prvni strane nahore a dole a propichnout sesit kruzitkem. A pak uz clovek jen jede od dirky k dirce … stejne to byl opruz. Nesmyslny.

    1. Jendo, také jsem to řešila dírkami 😛 . A docela lituji děti, že už to mají všechno „předem nalinkované“.

      1. Natištěné okraje jsou ďábelský vynález – jsou prostě dané a nikdo je neřeší. My jsme si je museli linkovat sami (hlásím se k propichovačům, ovšem dírky jsem dělala ocelovým špendlíčkem s porcelánovou hlavičkou, byl tenčí a ostřejší než kružítko a tudíž propíchnul víc stránek, můj kopírajt 🙂 ), tedy my jsme si je museli linkovat sami, podle kantora v různé šířce, a tudíž při jejich linkování jsme o jsoucnosti, užitečnosti, efektivnosti a správní šíři okrajů mohli zhluboka přemýšlet. VĚDĚLI jsme o nich! Vsadím se, že dnešní děti je vlastně vůbec nevnímají.

        1. Nám vždycky bylo nadiktováno, kolik jaký okraj má mít a tak jsme si to tam mechanicky nalinkovali (vč. propichování). Já vždycky do těch krajů přečuhovala, na každé stránce min. 3x jsem psala až za linku. Jak jen to šlo, tak jsem si ty okraje přestala dělat. Jedinou výjimkou byl slovníček, tam jsem měla okraj jen vlevo a psala jsem si do něj rod. Pak už nám ani nepřikazovali, jaký máme mít sešit a já přešla u většiny předmětů na čtverečkované. Kreslení jsem moc nedala, až potom na střední sešit na účetnictví. Ale ne ty klasické obrázky, já vzala zvýrazňovač a vybarvovala čtverečky, na každé dvojstraně uspořádané do jiného vzoru. Mělo to výhodu, že se přes to dalo normálně psát.

          1. My jsme si taky na gymplu kupovali čtverečkované sešity, hlavně proto, abychom mohli v méně záživných hodinách hrát piškvorky 🙂

        2. Kdyz o tom tak mluvis tak mam taky pocit, ze kdyz jsem delal linky doma tak jsem pouzival spendlik … s kovovou hlavickou a naprstek.

  17. Hlásám, že dnes má narozeniny – pětadvacáté – Andy, neboli Finrod Felagund (inlove) Dnes má imatrikulaci na univerzitě v Maastrichtu, od pondělí se už učí 🙂 Takže všechno nejlepší, synku, ať se ti daří a štěstí a zdraví ti nikdy nechybí! (h) (sun) (party) (^) (f)

    1. Jééé, pětadvacet! 🙂 To je krásný věk pro mladého muže, nastupujícího na univerzitu. (nod)
      Milý Andy, jako vždy Ti přeju, abys i nadále hořel a zapaloval. (h) A byl zdráv a veselé mysli. 🙂 (f) (sun)

      1. Hm, radši poznamenám, že v tomto věku je to již druhá univerzita (chuckle) Za rok by měl stihnout další MA…

        1. Jůůů, chtěla jsem napsat, na „další univerzitu“, ale než jsem větu napsala, nějak mi to vypadlo. (whew)

        2. jak se to stíhá 😉 ?? Bakalář na Karlovce, magistr v Krakově – souběžně v Krakově bakalář v jiném oboru a teď to dvouleté studium mezinárodního práva nacpané do jediného roku?? Čtyři různá studia ve třech jazycích za šest let… A doktorát plánuje kde ?? A v jakém jazyce ??
          No, šikovný je Elfík Finrod

    2. Milý Finrode Felagunde, vše nejlepší k narozkám (d) (^) , zdraví, štěstí a hodně úspěchů ve studiu. (rose1) (rose1) (rose1)

    3. Andy, je moc fajn, že jsi se narodil, tak ti k tomu gratuluju. Tvým rodičům taky.

      Dneska hezky pozdrav pana rektora a od pondělka ti přeji at ten rok rychle uteče. O tom, že ho zvládneš levou zadní nemám nejmenší pochybnosti.

      Lykke til!!

    4. Páni, pětadvacet? Krásný to věk (kde jsou ty časy?)
      Milý FF Andy, přeji Ti z celého srdce všechno nejlepší, štěstí, lásku a hlavně dobré přátele! (y)

    5. Andy, i já se přidávám k řadě gratulantů. Všechno nejlepší a další řadu slunečných a úspěšných dnů a roků (sun) (rose1) (^) (*)

      1. Andy, oba blahopřejem z Brna ke krásným narozeninám a krásné slavnosti a přejeme úspěšné studium. Lykke til! (rose1)
        Dede, upřímná gratulace k maminkovskému úspěchu, to Tě tehdy před těmi lety nenapadlo, že pětadvacetiny bude slavit v Maastrichu, že?

    6. Taktéž se připojuji s přáním Andymu k narozeninám a Dede s Martinem k vydařenému synkovi… (h)

    7. Gratuluji FF k narozeninám a smekám před jeho aktivitami.
      A tobě – gartulace k šikovným synům. Inu, s takovou matkou to jde lépe, doufám, že to chlapci ocení (když ne teď tak za pár let určitě)

      1. Jojo, lehoučký, mám 0 chyb. Sice jsem školu ráda neměla, ale snad v té hlavně přeci jen něco uvízlo. (fubar)

  18. Trochu OT, ale jen trochu: Už je to hodně let, co jsem po nějakém mimořádném zážitku naposled měla tendenci každému na potkání říkat „To musíš vidět, to musíš slyšet“.
    V pondělí jsem si z knihovny půjčila knihu, která mě zasáhla až na dřeň. Prosím, jestli budete mít možnost, přečtěte si ji, tu musíte číst:
    http://www.postizenedeti.cz/content/kam-jedeme-tati-jean-louis-fournier

    Přeju všem krásný den. (h)

  19. Dobré pracovní ráno, s dovolením se vrátím ke včerejšímu tématu nepromokavých bund (včera jsem už nestihla reagovat). Nepřekonatelné jsou takzvané lovecké anglické bundy nebo kabáty. Jsou napuštěny olejem, dají se koupit v loveckých potřebách a když je štěstí tak v second handech – máme doma 3, stály nás 3-500,–. Já jsem malá (165 cm), tak mi byl jen 3/4 kabátek, je zelený, s kapucou, má horní a spodní kapsy, zip krytý légou s cvočkama, límec se dá zapnout těsně kolem krku, zip je dvojcestný, prostě dokonalé. Nové jsou dražší, kolem 3000, ale pokud je neztratíte nebo z nich nevyrostete, tak jsou napořád. Další varianta jsou jezdecké/westernové potřeby – kovbojský plášť, ale dá se tam koupit i bunda.

    1. Díííky, úplně jsem zapomněla, že ještě existuje „lesalof“, tam se krásně sportovně oblíkalo!

    2. Ty olejované kabáty jsem chtěla doporučit už včera, kolegyně z týmu, pejskařka, která se živí výcvikem pejsků a taky často chodí na hony, ho má a nemůže si ho vynachálit.

  20. rýsování okrajů-moje noční můra celé školní docházky…, je tu škola, je tu uplakanej podzim,blížejí se vánoce…a ráno,ráno je tma..ach jo! ;(

  21. Ahoj dobré ráno,
    nějak se nám to posunulo, ale ta předsevzetí opravdu mám tendenci začínat na Nový rok nebo po dovolené, tedy od 1. září. Tedy já mám úkolů plno…………
    Majdinka včera trošičku rozkousala dveře a malinko je poškrábala, dneska se jí tedy ven moc nechtělo, ale nespěchala jsem na ni a tak jsme to snad i dnes zvládly bez stresu

  22. Ano Vave-este dnes otvorim pocitac/!/ a zacnem.aspon pre seba.
    A ozaj: mame dnes slniecko a statny smutok.

    1. Milá verenko (inlove) , děkuju za krásný dopis – a to psaní, viď že nebude jen pro Tebe, že se s námi podělíš? 🙂

  23. hezký den všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)

    Píšu plničkou – stále (s kratičkou přestávkou, kdy jsme měli povolené z pera přejít na „čínu“) a moc ráda. Kaňky nedělám a inkoustem se píše lehce a rychle. A moc hezky se perem kreslí – zápisy ze schůzí a senátu mám moc hezky ilustrované (rofl)

    Školní rok začal – jak komu… 😉 Já budu klíďo mít ještě na začátku příštího týdne vilíkovskou dovču (wave)

    1. Jejej milá Xerxová, taky se přidávám k milovníkům plnicího pera a inkoustu 🙂 Měla jsem hodně per, moc ráda jsem měla čínská plnicí – byla pro „všední den“ a přitom krásně psala. Děda měl stará vynikající plnicí pera, na která jsme se směli jen občas PODÍVAT! Do ruky nám je zcela pochopitelně nepůjčil 😛 Teď co nepíšu na počítači, tak je to jen poznámka na žlutý papírek… takže plnicí pero nemám. A je to vlastně škoda…
      A kreslení? Měla jsem odjakživa pokreslé všechno, od základky po vysokou, potom jsem kreslila v i práci – hlavně během porad a dlouhých telefonních hovorů. A perem se kreslí nejlíp, měkkou tužku přece jen člověk v práci vždy po ruce neměl. (chuckle) Ve škole mě za neustálé kreslení průběžně trestali, ale stejně jako se čtením pod lavicí toho moc nevzmohli. Nakonec jsem měla vždycky dobré známky, takže to obvykle po čase vzdali. A nejpřísnější byli vždy na začátku roku, to ano!
      Rukopis jsem měla odjakživa strašlivý a prostě s tím nešlo nic dělat – asi jsem neobjevený dysgrafik. 😉 Na okraje jsem pořád zapomínala a pamatuju se dobře, že mě donutili přespsat „načisto“ dokonce i maturitní písemku!

      1. Jak tě, milá Dede, chápu (inlove) . S psaním byl očistec. Proto jsem měla maturitní písemku připravenou předem a vyměřený čas jsem s vyplazeným jazykem strávila přemalováváním do jakžtakž čitelné podoby. Ble. Přitom pro svojí potřebu píšu rukou ráda. Ne, že bych po sobě vždycky všechno přečetla, ale většinou jde vydedukovat 🙂 .

      2. JJ (nod) , moje poznámky byly typu: Vyrušuje – Odmlouvá – Napovídá – Mluví při vyučování a především a zejména Kreslí si při výkladu …. prostě furt – a dělám to furt, po poradě lovím z několika pokreslených stránek své zapsané úkoly a přepisuju je na lístečky, které hned špendlím na kalendář. Pro jistotu, abych je nepokreslila. 🙂

      3. Kamarádka Janička je též vyznavačkou inkoustu. A používá zásadně zelený inkoust.
        Jako levák nemohu plnící pero používat – tím, že pero při psaní netáhnu za sebou, ale strkám ho před sebou, si text rozmazávám a navíc ničím pero, protože leváci vždycky trochu tlačí na pero.
        Ale moc mne to mrzí, asi jsem staromilec, ale krásné plnící pero je šperk.

        1. šperky moc nepoužívám, ale růžovostříbřitý Waterman je ve škole mým věrným průvodcem 🙂 A píše lehce a nezasychá.

    2. Jeden čas jsem objevila psaní a hlavně kreslení tuší, samozřejmě násadkovým perem … a pak jsem objevila, že se prodávají redispera … ách! velkou papírnickou samoobsluhu jsem měla kousek přes ulici … barevné tuše a inkousty … Hrozně dlouho jsem toužila mít pero naplněné červeným inkoustem, ale byl pro mě posvátný, až jednou jsem se odvážila a koupila si nové plnící pero Pionýr a červený inkoust a kostkovaný notýsek za 25 haléřů (to ještě nebyly Učitelské zápisníky, nebo jsem o nich nevěděla) a doma sesadila panenky a medvědy do krabic od bot jako do lavic a crrrrr! škola mohla začít …. vyráběla jsem malinké sešity, které jsem sešívala nité¨í, pááááni, teď se mi to všechno vynořilo, díky, holčičky. (h)

      1. Vavísku tohle já dělala taky, všichni medvědi a další plyšáci trůnili na gauči v „lavicích“ a já vyučovala. Používala jsem tyčku od ramínka jako ukazovátko a, bohužel, jsme měli černé skříně! Ty jsem použila jako tabuli, křída se sehnala v maminčině šití. Jenže jsem to pak myla houbou (na koupání z koupelny) a ty skříně dostaly strašně zabrat. A já dostala strašně na pr…… (chuckle) A medvědi stejně nezmoudřeli!

Napsat komentář: Dede Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN