Někteří lidé mají slabost pro nechlupaté, plechové mazlíčky. A najdou se mezi nimi i specialisté. V tomto případě se jedná o milovníky vozů Škoda Spartak. Jejich setkání – pod názvem Spartakyáda – se už potřetí konalo v polovině srpna v Trhové Kamenici.
Spartaci se i se svými páníčky začaly sjíždět už během pátku. Slavnostní zahájení se konalo v sobotu ráno v místní sokolovně, kde byla ubytována většina účastníků. Součástí zahájení byl i symbolický křest nové knihy o tématu probíraném po celý víkend. Pak se uskutečnil přesun na náves, odkud se startovalo.
Před startem bylo na návsi dostatek času na focení, upoutání pozornosti okolí a okouknutí tehdejší módy. Část účastníků byla totiž „krojovaná“. Mezitím začalo pršet, ale během dne se počasí vybralo a odpoledne bylo vyloženě horko. 
Každý účastník při startu obdržel obálku s pokyny, číslo stanoviště, kam má začínat a byl odmávnut. Jako první věc po vyjetí z parkoviště bylo nutné nalistovat patřičné číslo stanoviště a přečíst si, co nás na něm čeká a hlavně zorientovat se v mapce. Mimochodem, zkoušely jste někdy úřadovat v silonových rukavičkách? Mně to pomohlo pochopit, proč je ve starších autech přihrádka na rukavice.
Kousek za Trhovou Kamenicí jsme potkali chodce, který na nás vyjeveně koukal, pak se podíval na láhev v ruce (pravděpodobně od piva) a pak zase na nás. Snad nás považoval za moderní variantu bílých myšek.
Trasa vedla krásnou krajinou CHKO Železné hory a byla připravená tak, že jsem vůbec nemohla ukázat své orientační schopnosti a zabloudit. Některé úkoly byly technické (praktické i teoretické), jiné se týkaly místní přírody a zároveň jsme se na některých dozvěděli písmenka do tajenky určující cíl.
V jednom případě se organizátorům podařilo skloubit vše dohromady: pomocí detailů z pohledu do krajiny se dalo dohromady telefonní číslo, na kterém se člověk dozvěděl nápovědy písmene a ty nápovědy se týkaly – jak překvapující – spartaka. Na posledním stanovišti byla soutěž šikovnosti: házení šipek do terče na zemi a lovení nealko piva na udici.
Cíl se nacházel v obci Podhradí. Na hrad jsme se nějak zapomněli podívat, protože hned na začátku obce bylo neoficiální stanoviště mimo hlavní soutěž. Dámská posádka jednoho ze spartaků tam připravila pro přítomné pány další soutěž zahrnující test (některé věci jsem nevěděla ani já), obléknutí podprsenky včetně zapnutí 3 háčků za zády na čas a navlečení horní nitě do šicího stroje, též na čas. Největší pozornosti se pochopitelně těšil 2. úkol.
Takové množství spartaků parkujících na jediné louce samozřejmě nemohlo ujít pozornosti kolemj(e)doucích, až to bylo o strach o okolní zahrady a sloupy. Když jsme se konečně sešli všichni, jelo se kolonou na místo nad Trhovou Kamenicí k pořízení hromadné fotky. Lidé se za námi ohlíželi a někteří se nakazili určitou euforií a dokonce nám i mávali.
Na místě se veškerá auta zaparkovala do vhodného útvaru a skupina fotografů se jala šplhat na rozhlednu. Po pořízení značného množství fotografií následoval návrat do sokolovny. V sokolovně propukla autogramiáda nové knihy a ukázala, že Češi ještě nezapomněli na fronty. Po večeři bylo vyhlášení výsledků, promítání fotek a probírání nejrůznějších témat.
Když jsme chtěli večer odjet od sokolovny, zjistilo se, že nám nesvítí světla. Přesněji řešeno svítí jen parkovací, které svítí hodně slabě a za tmy při nich není skoro nic vidět. Přesto se nám podařilo dostat se v pořádku do penzionu a ráno táta zjistil, že si přišlápl a vyškubl kablíky od světel. Takže po chvíli nadávání a snídani nám už nic nebránilo vyrazit směr domov.
Trocha statistiky na závěr:
Účast: 23 spartaků (z toho 20 soutěžilo), 2 octávie, 1 sedan, 1 felicie, několik novějších aut, 3 fenky a lidí nepočítaně
Účastník budící největší pozornost: růžový spartak Žůža s patřičně oděnou posádkou
Nejoblíbenější činnost: otvírání kapoty a vnoření se do motoru (obvykle ve skupinkách)
Nejméně spolupracující fotografovaný objekt: jistá šelma kočkovitá, která odmítla spolupráci na šířku i na výšku (dokonce v pátek 13.) a šla raději za nějakými pochybnými, neočkovanými a neodčervenými hlodavci
Další fotky naleznete zde
Milá LA,
mohl jsem na Tobě oči nechat, když jste přijeli k mému stanovišti.
Opravdu dobová kráska v dobovém voze. (f)
A já je pamatuji např. v osobě mé mamky. 🙂 Taky jsem řekl, jak Ti to sluší.
Teď Ti ještě vyjadřuji dík za moc pěkné povídání, které jsem umístil i na našich stránkách http://www.spartaky.cz
Ať Ti to takhle pěkně píše pořád a ať je o čem.
Jemine, to je krása :* Veterány mám moc ráda – a navíc ta Š1201 (nebo to byla dokonce Š1200?), tu jsme měli (tu jsem tlačívala 😛 ).
JJ. Byla to ještě Škoda 1200.
Ó jé, to je krása. My jsme kdysi dávno měli oktávku, tak krásné autíčko to bylo, námořnicky modré a nádherně oblé, přímo vybízelo k pohlazení. A jezdilo jako hodinky. Dnes bych si ho hýčkala a leštila chróm, ale bohužel zmizelo v propadlišti času. I dnes jsou krásná auta, to jo. Jen mě tak nelákají k pohlazení, jsou taková jakási „spotřební“.
Přesně tohle říká Franta, kterej má auťáky jako profesi. Dneska už tam není to řemeslo, je to jen použít a pak zahodit.
Jeeeee, to je krasa. Ja stare modely rada. Jednoho starika si taky pestuju. Akorat ze v pondeli Chet jel neco zarizovat a do potencialni starozitnosti nekdo narazil zezadu. Je to dost poniceny, ale pojistovna to zaplati a mame fajn kluky, co umi spravovat karoserie, tak by to melo byt OK.
Jo, a k tomu udrzovat si starsi auto. Ja jsem se to dokonce krapet naucila na mych prvnich vozidlech v USA. Nejlepsi to bylo, kdyz jsem dostudovala prava v JK. Meli jsme nejakyho velikyho Buicka, obstarozniho – jedine auto,ktere jsem mela, ke nemuz jsem neprilnula. Motor se tomu zacal sejrit, ale setrila jsem na zalohu na nove. Co se tomu hlavne sejrilo byl – tusim – alternator. Projevovalo se to tak, ze kdyz jsem zastavila na krizovatce u svetel, tak po chvili to chciplo. Ale slo to ozivit tim, ze se muselo dosahnout na jakousi desticku, zakvedlat s ni a zas se to nahodilo. Problem byl, ze jsem mala a motor byl veliky a desticka byla dost daleko. Tak kdyz jsem zvedla kapotu a natahovala se k desticce, tak jsem se zaspinila od motoru. Tudiz,za tim ucelem jsem vozila v aute bledemodry zupan, auto chciplo, obekla jsem si zupan, zvedla na rusne krizovatce kapotu, zasmrdlala destickou, sundala zupan a jelo se dal. 🙂
tak to bych chtěla vidět (clap) (rofl)
Ježiš, vidět dámu v županu, jak se na křižovatce jme opravovat auto- to musel být nádhera! (clap) (rofl)
(rofl) Tohle vidět tak tam ještě dlouho budu brzdit provoz, protože smíchu nebudu schopná se hnout.
(y) (y) (h) (f) (h) (y) (y)
Mi se ta vaše bílá nádhera moc líbila už u Mácháče!
Díky za pozitivní ohlasy. Jen upřesním, že to sice byla 2. Spartakyáda, ale setkání bylo potřetí, jelikož se začínalo od 0. ročníku (1. ročník byl k 50. výročí ukončení výroby spartaků).
Stále kvůli tomu sháníme dobové rekvizity. Z čistě ženského pohledu musím sehnat ještě kabelku, boty a punčochy se švem. Jó, pozice módního doplňku není snadná.
LA, díky za reportáž. Spartakům i tobě to moc sluší 🙂 .
Náhodou, teď letí retro, mrkni klidně u deichmanna a tak 🙂
Ano, slusi a moc. (h)
Milá LA, to je krása! Takhle vypulírovaná autíčka. A když si vzpomenu, že byly jen na poukaz a za 28 tisíc tenkrát, ale byli jsme mladí. Máš asi bezvadného tátu, když to umí dát takhle do kupy. (f) (y)
LA, to tedy musel být krásný zážitek. Smekám před organizátory- takhle nabitý program… (y) .
PŘÁVIDÍÍÍÍMMM!!!! Můj sen je Felicie (ta původní, kabrio) nebo 110R. To byly snad nejkrásnější škodovky 2. poloviny minulého století. Kdysi jsem snil o Jaguaru E, jenže ten je jaksi mimo dosah. Ale to R-ko si fakt koupím… někdy. (chuckle)
Milý Honzo, tady by sis Jaguárů užil! A všeho stáří a všech typů… Jsou to skutečně stylová auta a když náš domácí vytáhne svého jaguářího miláčka z garáže a čtyřlitrový motor (v dvoumístném kabrioletu!) zapřede… tak je to dojem jak hrom 🙂
Ten slavný E Type jsi fotila, měl jsem ho dost dlouho jako pozadí, tu káru prostě obdivuju. Teď tady chybí slintající smajla. (chuckle)
No, on takovej malej MG (inlove) !
Milá La (inlove) , autíčka jsou parádní a Tobě to v kroji tuze sluší. (y) Díky za pěkné vyprávění o zajímavé a naleštěné akci (šiš, snad budu muset dneska do myčky, Hrášek je vostuda. (wait) )
To jsou moc pěkné fotky z vydařené akce, milá LA. V těch šatičkách ti to moc sluší (y) Mám ráda setkání majitelů veteránů, kam přijedou i v dobovém oblečku.- je to takové stylové :*
Souhlasím, půvabná LA se svým autíčkem báječně ladí 🙂
A víš, že jsem vás ten pátek odpoledne viděla? Konkrétně tebe a tátu s krasavcem v barvě slonové kosti. Jeli jsme zrovna do Rožmberka, nevím přesně, kde to bylo (snad někde za Hlinskem), ale stáli jste na kraji silnice (v protisměru) a byli jste oba venku z auta. Pokud jste si všimli žluté mazdy 6 s kánoí na střeše, tak to jsme byli my.
Chtěla jsem se poptat, ale pak jsem to pustila z hlavy a až tvůj článek mi to připomenul.
Něco se mi matně vybavuje, ale možná si to jen sugeruji. Vzhledem k tomu, že Hlinsko je poblíž Trhové Kamenice, mohli jsme se potkat. Konkrétně jsme dělali pauzu u Jitkova (přece jen je jízda ve spartaku náročná). Bylo to v těch místech?
Tadyma jsme jeli, takže ano, je to možné….. Jen jsem vás kouskem oka zblejskla, pomyslela jsem si „jééé LA s tatínkem“ a už jsme byli pryč. Halt Můj nejdražší má cíl a zastávky se nevedou….
Milá LA, dej prosím příště na nástěnku datum konání, kamarád má nádhernou Octavii, určitě bych ho přemluvila, aby se se mnou jel podívat. Že by ji půjčil tedy nehrozí.
Majda je dneska poprvé celý den sama doma, ráno jsme se důkladně proběhly, mísa srdíček s nudličkama a maminka zmizela, tak držte prosím palce, ať to zvládneme.
Ještě prosím nějakého ORNITOLOGA – na ranní procgázce jsme viděly 12 čápů na poli, Majda z nich byla na větvi, oni už odlétají??
ano ano – už se houfují a odlétají. Čáp bílý poměrně brzy – na přelomu léta a podzimu z naší přírody zmizí. Ale existují výjimky – někteří „otužilí“ jedinci odlétají výrazně později, extrémisti dokonce přezimují (chuckle)
Určitě dám odkaz do diskuze (stejně jako letos) a na tu nástěnku – aby nezapadl – ho zkusím také dostat. Jestli chceš začít s přemlouváním, tak už se plánuje další ročník, tentokrát se zahrádkou. Místo i termín (polovina srpna) budou stejné. A pokud by se chtěl zúčastnit jízdy, tak by to snad bylo možné – sedan také jel, plnil úkoly, ale nebyl zařazen do hodnocení.
On ten sraz je v soutěžní části jen pro Spartaky, což Octavia není, ale přijet se podívat je samozřejmě vítáno. Vše najdete na stránkách http://www.spartaky.cz
Dobré ránečko všetkým vinšujem. To boli autíčka! Aj môj ocko čo celý život sa živil šoférovaním, mal takého bledomodrého krásavca. Bolo to nádherne jednoduché auto — kopec vecí si opravil sám. Skúste si dnes opraviť auto! Pomaly ani nevie človek kam dať benzín! Zase sa chystá (rain) .
Poslední auto, na kterém se dala dělat generálka „před barákem na chodníku“ byla Škoda 105/120. Měl jsem, moc vzpomínám. Nádherně jednoduché auto, ideální pro začátečníka mechanika. Co já si všechno opravil. Teď jen konrola kapalin, celý motor je zadeklovaný a vlastně ani netuším, jak vypadá.
Ach ano, k těmto dovednotem mě kdysi dohnala naše prastará Škoda 100… když se cosi nenapumpovalo tady, tak nestartovala, když se neupevnila hadička tady, ztrácela cestou benzín, když se… jojo, to byly časy 😛 Ale přiznám se, že čučení do motoru mi vůbec nechybí 🙂 Ráda si vystačím se zjištěním, kudy do ostřikovače a kde se dolívá olej… Ocenila jsem, že u příslušných otvorů jsou dnes obrázky, aby chudák řidič v motoru nezabloudil (chuckle)
No, víš, jenže dnes, když se motoru nechce, tak je to na odtažení, tehdy většinou stačilo šáhnout tam nebo onam a bylo.
No, já myslím, milý Hanýsku (inlove) , že u některých jedinců to vyjde nastejno. (chuckle)
Dotyčné si pak střihnou etudu „Dáma v nesnázích“ a on se jich nějaký šikulka rád ujme. (chuckle) Dnes jim lede tak dá číslo na svůj servis. (sweat)
To je vlastně pravda. Ještě se Š 120 jsem taky jednou stopovala – jela jsem časně ráno z dovolené (z vody) na den do práce něco udělat a přestalo to jet, protože se mi tam spálil nějaký kabel z takové chobotnice. A zastavil mi pán automechanik a opravil provizorně, napsal na papírek, co si kde mám koupit a vyměnit, ukázal mi, jak to mám pak udělat a vůbec nic za opravu nechtěl! (y) (clap) (bow)
Dede, Škoda 100. Páneček v 80-tých letech koupil nový skelet a celou ji přestavěl do toho nového. I součástky měl rozdělané jako to bývalo katalogu. Každý kousek očištěný myslím, že v naftě. No prostě hračička, trvalo to snad půl roku a když jel celou tu parádu už i nastříkanou (v motoru nabarvené části tak jako modely v autoškole) přihlásit k policajtům, tak ti na to třeštili oči a jako také správní klučičí hračičkové se sbíhali a dokonce i fotili. Jó, když pánečka něco baví, je nepřekonatelný (angel) . Horší je to naopak (devil) .
Jako když něco baví paničku? (chuckle)
Tak pozor! Škoda 100 byla na spartakyádě označena za nové auto. (Ale já bych asi neuměla jezdit ani s ní. (chuckle) )
To bych tipnul jako furiantství spatakářů. Podle pravidel se autostává veteránem po 25 letech. Je tam drobný problém s legislativou EU, která neumožňuje (resp. od jistého data nemá umožňovat) provoz vozidel starších 20ti let, takže těch 5 let „visí v luftě“.
To není furuianství. FIVA předpisy známe taky, ale to je o rozdílu až 15 let a jiné koncepci.
Spartakjy 1955-1959 a stovky 1969 -1975.
No a na Spartakyádě je vymezení jasné 🙂
Jízda ve Spartaku je ještě o adrenalinu (tedy z dnešního hlediska). Se stovkou už se jezdí vlastně jako s plasťíákem (dnešním autem)
Ale stovečku mám taky a nedám na ni dopustit. Když v ní sedím, jedu ve „starém autě“ 😛
Jak generalka nevim, ale na nasem milovanem hnedem Warťasu si toho taky táta dělal spoustu sám. Jooo, kde jsou ty časy!
Ješte ve dvaceti letech naložený warťas do kopce bez problémů předjížděl funglové Favority.
A ten charakteristicky zvuk tri hadajicich se valcu … 🙂
Hezké povídání a díky za připomenutí tohoto krásného autíčka – však už jsme úžasného bílého spartaka obdivovali na Setkání! (inlove)
Krásný den přeji,
autíčka jsou to moc pěkné a oprávněně jste budili zájem kolemjdoucích. A ty napulírované motory, krása. Švagr, vášnivý automobilista, jak uviděl můj zapráskaný motor v našem autíčku, skoro až nenávistně zasyčel: měla by sis ho umýt…Těžko něco takového dělat, když se bojíte na cokoliv v motoru sáhnout a jediné, co víte je kde se lije voda do ostřikovače ( jsem vášnivý ostřikovatel čelního skla, mám velkou spotřebu) a kde mám kontrolovat olej. Po zkušenostech s nebrzdícím autem jsem pokročila a začala kontrolovat i brzdovou kapalinu.
Taky si myslím, že čistota předního skla je důležitá (nod) , milá Dee (inlove) . Motor je něco špinavého, co mi někdo schválně strčil do druhého kufru auta, aby se mi tam nevešlo víc nákupů … hlíny … kytek … a bedel. (chuckle)
Jo motor….. motor má i můj svišť…. a asi docela dobrý. Čistý nebo špinavý, hlavně že maká a svišť jede. Jednou do roka ho ukážu odborníkům.
Mýt motor? To bych se bála, že nateče voda kam nemá. Navíc je to špinavé…. fuuuj, že se mi na to šahat nechce a chloustnout na to vodu z hadice – to mi připadá jako bych chloustla kýbl vody na TV.
Motor MÁ být špinavý.