Letošní zima v Klokánii je tak trochu nestandardní. Jako ostatně v poslední době počasí všude jinde na světě. Statisticky máme zimu velice teplou, ale to nezabránilo tomu, abychom tu měli vůbec nejchladnější den, co si bílý muž pamatuje. Ráno bylo -5°C, všude bílo jinovatkou a ani čoklům se ven moc nechtělo.

Nyní se počasí ustálilo na standardu. Tedy po ránu kolem 5°C, aby přes den bylo kolem 13°C a na sluníčku když se zrovna neschovává za mraky, tak i 25°C.

Protože asi od svých patnácti let trpím stařeckou nespavostí a budím se časně, ještě za tmy, tak využívám tohoto času k trošce práce na počítači a jakmile se začne dnít, tak sbalím Ferdu a Maxe, jinak naše Habsburky, a jdeme se toulat nedalekým bušem. Jak psi tak i já milujeme probouzející se buš, s kakofonií ptačích ranních modliteb, zamlženými údolími a tmou noci ukládající se ke spánku.

Čokli pobíhají po čuchu, já jdu po paměti po skalách útesů až docházíme na vyhlídku na pláně táhnoucí se směrem k Sydney. Je to od nás směrem k východu a tak zaujmu strategické místo na známém balvanu, usednu a za klidného rozjímání se snažím v tom ptačím hulákání určit kdo je kterej. Doléhá sem i tlumený hukot z Great Western Highway, jinak hlavní silnice co spojuje Sydney s vnitrozemím. Je od nás asi 3km daleko, zrovna jako železniční trať co sleduje stejnou cestu.

Habsburci kontrolují okolí, někdy vyplaší malého klokana wallaby aby se pak za ním hnali skála neskála, příkrým svahem, až do 170 metrů hlubokého údolí. Jejich hulákání se v ranním vzduchu nese krajinou a je dobře slyšet.

Když si jsem jist, že se už prohánějí kolem potoka, tak na ně zapísknu a do minuty jsou vedle mě. Pěnu u tlam, oči vyvalené a funící jako stádo lokomotiv. V očích se jim však zračí náramná spokojenost a hrdost. „To jsme to tomu drzounovi zase dali, že jo pánečku!“ No jo, pro pánečka by to byl výšlap na půl hodiny, pro ně odskočení na minutku.

Buš i přilehlé zahrady domků nám oznamují, že je už srpen, sluníčku přibývá na síle a dny se prodlužují. To je signálem četným rostlinám, aby se pochlubily, jak krásně umí kvést. Ať to už jsou četné akácie se svými zlatými květy, tak i „eggs and bacon“ tedy šunka s vejci, jinak Eutaxia obovata. A tak i četné jiné v buši a ty okrasné zahradní nevyjímaje. V plném květy jsou magnólie, sakury a jiné kvetoucí nádhery.

Mezi tím se chystá podívaná na východ slunka, kterou, stále na balvanu, vychutnávám plnými doušky, dokud se neukáže celý kotouč sluníčka. Okolní buš je pozlacen jeho ranným rudým světlem. Trvá to však jen chviličku. Jakmile se slunce vyšplhá po obloze výše, tak se tato barva ztrácí, jaksi bledne. A tak se potom sluncem zalitým bušem, já pomalu a psi zrychleně, suneme k domovu, kde psíky čekají misky se snídaní a mě nějaká práce.

Další (pozn. red. – nádherné!) fotky najdete zde