ROZCESTNÍK: Britské prázdniny (6) – Northumberlandské pobřeží

13.7. Dneska jsme vstávali nechutně brzo, protože vlak nám jel už před osmou a, tak jako každý den, jsme museli zabalit bágly. To je nevýhoda těchhle přesunů – člověk furt balí, resp. něco hledá a na poslední chvíli zjišťuje, co kde nechal.
Objednali jsme si snídani na 6,45 (v papírech měl penzion psáno, že snídani dávají od early morning). Navečer nám paninka přišla říct, že early morning začíná v 7,30. Takže jsme ráno zhltli musli, co se průběžně válelo v jídelně, a šli.

Ještě jsme měli dvě hodiny čekačku mezi vlakem a autobusem v Berwick upon Tweed – to je první anglické městečko jižně od skotské hranice. V dobách válek mezi Anglií a Skotskem prý celkem čtrnáctkrát změnilo majitele… Fotili jsme hradby a mosty, mají tam krásný viadukt postavený Stephensonem – předpokládám, že tím Stephensonem – ve 40. letech 19. století. Je tam i hezký kamenný most ze 17. století. Ale nemají úschovnu zavazadel, takže jsme ty obludy vláčeli sebou.
První městečko na naší pobřežní trase (Bamburgh) je moc pěkné, s velikým náměstím, kolem domečky jeden malebnější než druhý, obrovský hrad na pobřeží. Po tom pobřeží půjdeme zítra a pozítří na jih. Vypadá to krásně, vysoké duny a hrady nebo zříceniny málem na dohled jeden od druhého. Po deštivém a mlžném Skotsku se tady vyjasnilo, občas i slunce svítí a vůbec všechno vypadá nadějně. Tohle je ta druhá trasa, ta, co mi od ní poslali itinerář na poslední chvíli k Dede.

Dům, kde budeme spát, stojí vedle kostela ze 13. století, nejspíš nebude o moc mladší. Patří starším manželům – farmářům. Paní nás hned po příchodu odvedla do pokoje, pozvala na čaj a šla si po svých. Poznámka: tohle byl anglický čaj, tzn. patřil k němu panák a toasty s džemem a medem. Společně s námi přijeli ještě angličtí manželé, kteří celý minulý týden šli podobnou trasu jako my, ale celou. Moc si to chválili, prý měli krásné počasí.

Náš pokoj se liší od všech, které jsme zatím viděli – veliký, trochu tmavý. Do koupelny se jde po třech schodech chodbou, z které vedou dveře někam dolů, možná do sklepů (tak jako všechno ostatní tady jsou odemčené). Koupelna je skoro tak velká jako pokoj, s oknem, jen hodně nízká. Všechno je opotřebované, ale funkční – celkový dojem jsou prázdniny na chalupě.

Ale pozor, zvolna objevujeme elektrická kamínka, elektrické podušky v postelích a nástavec pro sprchu v koupelně u vany… Ve skříních je pro nás vyčleněné místo, zbytek zabírají krámy typu u babičky na půdě (vojenská uniforma, námořnický kabát?). Paní domácí se přišla zeptat, jestli přijdeme večer zvenku před půl dvanáctou – pak prý zamyká a musela by nám dát klíč od domu. Klíč od pokoje je podle ní zbytečnost.
14.7.

Kdepak pěkné počasí, ráno je mlha, že nevidíme ani přes zahradu (včera jsme z koupelny koukali na moře) hustě prší a fouká, až drnčí tradičně jednoduchá okna. Pomalu se hrabeme, balíme a jdeme na snídani. Snídaně je stejně pozoruhodná jak dům. Servíruje se pro šest osob (někde v hloubi domu je ještě jedna dvojice) ve veliké místnosti, jiné, než kde jsme včera pili čaj, na obrovský stůl.

Každý máme jiný porcelán nejspíš ze zbytků po předchozích generacích, jiné příbory. Těch je na stole neuvěřitelné množství, každý džem, každá cukřenka, každá miska má svoji lžičku (jen těch džemů je na stole osm) – různé lasturky, kroucánky, některé jsou asi stříbrné… Ale nejvíc mě okouzlilo, že k müsli máme čerstvé maliny.

Počasí se trochu lepší, už skoro neprší, ale mlha jak mlíko. Zabloudili jsme téměř okamžitě. Mizerné značení, malé, nenápadné, navíc tudy po pobřeží vede víc tras, tj. několik různých značení a nepochopitelně se střídají… Bloudíme, občas nás někdo někam pošle, pomalu se probíjíme. Jsem otrávená. Jdeme vnitrozemím podél dun, je to nudné a únavné. Moře jen slyšíme. Zjistila jsem, že když je před ovčími vrátky schůdek, mám ho použít. Experiment typu „to přece překročím“ skončil oválením v mokré trávě a modřinou.

Za dunami jsou tu většinou jakési mokřady – prostě při přílivu sem nateče voda, část jí zůstane, nějak se to mísí se sladkou vodou – jsou to chráněná území, hnízdí tu spousta ptactva (a potkáváme i záplavu maličkých žabiček) – jen to počasí moc nepřeje pozorování.

Nakonec doklopýtáme k hradu Dunstanburgh. Pomalu se před námi nořil z mlhy už asi hodinu a vypadal čím dál úžasněji. Je veliký, orvané ruiny trčí k šedivé obloze nad řvoucím mořem, člověk přímo vidí ty bojující obrněnce. Ten člověku snad i tu mizernou cestu vynahradí.

Do hotelu to od něj bylo ještě daleko, došli jsme doslova z posledních sil. Hotel je spíš motorest, ale máme kam složit hlavu.

15.7.

Ráno jsme se usnesli, že místo chození – opět hodně prší – vyrazíme autobusem do městečka o pár kilometrů dál, do Alnwicku. Mají tam taky hrad, zachovalý, a k němu i zahrady.

Městečko je opravdu krásné, starobylé, úpravné. Pořád prší, aspoň je tu větší šance se schovat. V zahradách obdivujeme zajímavé vodotrysky – moderní; třeba různé ocelové koule, po kterých stéká voda, podzemní vodotrysk, na který koukáš přes sklo, o které se ta voda rozbíjí, a tak. Hrad využívá jako svoje sídlo vévoda z Northumberlandu, část pronajímá nějaké vysoké škole (mají tam i české učitele 🙂 ).

Poznámka: je hezké sledovat, že Angličani reagují na Prahu a Českou republiku. Obvyklá odpověď je: „tam jsem byl“, „moji známí tam byli“ dokonce jednou jsme si vyslechli obsáhlé povídání o nějaké neteři, která studuje na UK medicínu a moc se jí to líbí.

Odpoledne se vyčasilo, přestalo pršet a dokonce občas vysvitne slunce. Přejeli jsme do Warkworthu na ubytování. Pěkné ruiny hradu tu nejsou kupodivu na pobřeží, ale kus do vnitrozemí u řeky. Na posledních půl hodiny jsme dokonce pronikli dovnitř, paní v pokladně nás pustila za polovic, když už je tak pozdě. Ještě jsme se stihli projít po vsi, navečeřeli jsme se a ráno zase balíme.

Zítra na nás čeká York.

Další fotky najdete zde

Aktualizováno: 28.8.2010 — 11:31

118 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Jéé Zani to je krása! Já jsem opožděná 😀 York je nádhernej, jezdíme tam na výlety. Čeká nás za 2 měsíce. Babi a děda koupili kočárek, takže budeme moct vyrážet na průzkumy. Hlásím, že stále žijeme máme se pilně a chudák Major má nafouklý obě uši 🙁 Toť vše od nás! Všechny zdravím velice velice ba přímo tuze!

    1. Jé – Kačírkové žijou (wave) Abbíška je mi líto – obě ušiska naráz?? To je divný… Že je bude mít asi šišatý ti určitě nevadí, hlavně aby se to dobře vstřebalo a dlouho jí to nebolelo. Vy prostě musíte pořád mít něco extra… (think)
      Pohlaď tu svoji „bojovou“ obludu, ehmmm vlastně chůvu od miminka (inlove). A miminko taky pohlaď, už je to určitě kus chlapa (nod)

      1. Prosím Tě, stalo se ji to včera. Přišla jsem domů a koukám, Abbie klepe hlavou a pravý ucho nafouklý zcela a do hodiny se začalo plnit i to druhý. Vůbec nevím čím to může být, ale boltec má zespodu červenej a jakoby jí z toho teče…možná ji něco ďoblo, občas k nám zavítá bratr sršeň či vosy kus :^) Koukala jsem se na Viléma, jak krásně pase (blush) taky Vám hezky roste. Sean má už skoro 8 kilo a měří 68cm! Podrbej Betu z Baltu 🙂

        1. hele – možná se stav u kamaráda veterináře… Pokud se to plní krví, pak je divný, že obě uši najednou. Kdysi mi vetka tvrdila, že pokud praskají cévky v uších víc než jednou (náhodný úraz, jedno slabé místo…) tak je to blbý stav cév a má se to hlídat. Pokud ji něco kouslo a je to „jen“ otok, pak bych čekala, že to dneska už bude lepší.
          Nebo mu alespoň zavolej. Nechci tě strašit, ale obě uši oteklé se mi nelíbí… 🙁

          Seana krmíš čím ?? 😛 Smetanou?? Já na roce měla 8,25 (rofl)

          1. ještě drobnost – vyprávím teď Betce: “ koukej, došly nám fotky od Kačírka. A to je maličkej Kačírek Sean, krásnej Kačírek“ … a ta blbka z pelechu vyhrabala plyšovýho kačera a domáhá se přetahování – a hlavně odměny, že našla správnou hračku… (rofl)
            Kvůli Kačírkovic rodině bude macatá (rofl)

      1. Jsem zvědavá jak bude malej zvládat letadlo :-)) a hlavně ty dvě hodiny v autě, on se jeví totiž jako akční dítko a tuze rád se vrtí, kouše si palec u nohy a velmi rád huláká (rofl)

  2. ;;) R O Z V E R N Í Č E K . ;;)

    .(*) Winternitz šel ulicí, sotva vlekl nohy, kulhal, vzdychal, nadával. Kolemjdoucí cizí člověk ho zastavil: „Stalo se vám něco?“ „Jestli se mně něco stalo? Ty mé zatracené boty mne umučí!“ „Proč je tedy nosíte?“ „Řeknu vám proč. S mým obchodem to jde z kopce, horší už to být nemůže. Mám dluhy u řezníka, u pekaře, v koloniálu, u domácího. Mám dvě dcery – ošklivé, kdoví jestli je někdy provdám. Má žena mě sekýruje, otravuje, že se z ní snad zblázním. Každý večer, když se po nevydařeném dni vrátím domů, prohlédnu si nové účty, které mi přišly poštou, pak se podívám na svou rodinu, a nejradši bych se zabil. Ale pak si sednu a zuju si tyhle boty – a vážený pane, v tom okamžiku, kdy se těch bot zbavím, je to takové potěšení, že je to nakonec jediná věc, pro kterou stojí za to žít!“ .(*)

    ~o) Vinšuju všem přítomným hezký večer, hezké sny
    a pěkně se vyspinkejte. ~o)

    1. Už vím, co udělám. Díky JoVo. Hned zítra si jdu koupit botečky o 3 šísla menší. (dance)

  3. O.T .- dneska jsme jeli na houby (kdepak hřiby! barevné holubinky rostou (nod) ), a to projíždíme kousek po nové související komunikaci a přes novou dálnici kolem Praha, která bude za necelý měsíc otevřena. Docela mě zajímalo, jak to všechno bude propojené, tak jsem si našla tyhle stránky. Možná budou zajímat i nepražáky. 🙂
    http://wiki.aktualne.centrum.cz/prazsky-okruh/ – klikněte si na ty vizualizace, je to pěkně udělané. Na ten velký most koukám od nás z kopce. Když byly záplavy, bylo tam jedno velké jezero.

    1. My jsme taky šli na houby, jak je naším dobrým zvykem v neděli ve čtyři odpoledne, když už se lesy nad Dalmatinovem prohnalo celé Ústí i Děčín. A našli jsme, dokonce i hříbky.
      Nejvíc bylo muchomůrek červených učebnicového typu, už to ani nefotím 🙂 Růžovky sbírám v Ústeckém kraji asi jenom já, těch jsou tam koberce. Úplně nejvíc ovšem bylo podivných hub placatého klobouku šedé barvy, které vypadají tak nejedle, že jsou to dozajista nejchutnější houby pod sluncem, avšak v atlasu nejsou k nalezení (rofl)
      Stinná stránka věci je, že musím vybalit asi 10 tašek a JEŠTĚ nakrájet ty houby na sušení a JEŠTĚ udusit ty růžovky 8)

    1. Série fotek neohrožené mořské (bat) je skvělá. (y) A Beta vycházející ze stanu má velmi výmluvný postoj: Já vím, že jsem přistižena, že vycházím z velmi nedůstojného bydlíku, ale já za to nemůžu, to ONI mě tam nacpali. Chudák já, co všechno s nimi musím vytrpět. (chuckle) (inlove)

    2. Nadherne fotky. Beta ten Balt krasli. Az do pred par lety jsme s Chetem obcas zakempovali – hlavne na dlouhych cestach – stridat sruby, hotel, obcas ten stan – hlavne v peknem okoli. Ovsem musim rict, ze kdybych se probouzela ve vedlejsim stanu a po ranu na mne vykouklo neco velikosti hribete, asi bych se, prinejmensim, podivila. Nase Grizzlinka se taky more napred bala – asi ji vadil ten zvuk. Ale kdyz na to prisla, tak byla mistryne proskakovani vln. Delala to skoro jak lidi. Zaprela se zadnima nohama v melke vode a pozorovala vlnu. A jak se vlna priblizila do spravne vzdalenosti, vymrstila se a nechala se vlnou prenest. A pak si v hlubsi vode krasne padlovala nozickama. (sun) Jakey dava prednost vodam klidnym a i tam vleze nerad. Coz mi pripomina, ze dnes odpoledne bude brat na zahrade koupel z hadice. Po vyschnuti nastoupi akce furminator. Ten porichtung je fantastickej – mnozstvi chlupu z kocek a Jackmana se snizilo neuveritelne.

    3. Juhů, Betčin pohled z nedůstojného přístřešku je fakt výmluvný (rofl) . Ani vlastní curry-matku a slušnou přikrývku jí nevzali… Ale na pláži si to nakonec evidentně užila 🙂 .

      1. náhodou karimatku měla – a dokonce jako jediná vyšší dvouvrstvou (to fakt nebyl úmysl, ale dala jsem ji automaticky tu mlaďasky (chuckle) ). Co neměla byl spacák – ale měla dvě deky (aby měla přikrytou hlavičku, jak má ráda (fubar)
        Náhodou mě překvapila, jak to dobře snášela – neštěkala, klidně ulehla, tvářila jako zkušený trempík… Jen to její nebobkování je první den klasika – a jak začla čučet na vchod, tak já startuju, beru kalhoty a boty a vodítko – ona obešla důležitě kus kempu a vrátila se zase spinkat…

    4. Čím to, že Betka vypadá nadšeněji v Jizerkách než u moře? I když některé plážové běhací fotky jsou taky obohaceny o nadšení. 🙂

      1. Nejspíš ta voda v Jizerkách dělá menší kravál. Tam je každou loužičkou kámoška. (h)

  4. Zani, přečetla jsem to celé a podívala se na všechny obrázky. Máš to prímovní. Holt , když já mám pro to Anglánsko slabost. Já se pro ty jejich krásné domky a háje a luka ráda dívám i na „Vraždičky v Midsomeru“ i když je to ptákovinka. Ta krajina a domy, hrady a města v ní jsou takové přirozené i ta mlha a déšť se tam, myslím, člověku líp snášejí.
    Ten déšť u nás, před chvilinkou skončil, tak valím.
    P.S. …pokračování, doufám, bude…?

  5. O.T. Nejsrdečnější díky mým jogurtovým rádcům, masa bylo kilo a na zítřek dětičky uchvátily do krabičky posledního dva a půl řízečku s neskutečně dobrou šťávou ( přidala jsem do osmažení cibuli a zelenou papriku).Příště už nikdy jinak, moc zdravím a mávám do Prahy i dvakrát za oceán!

    1. Milá Batýsku (inlove) , jestli to bylo mňam mňam 😛 , měla bys sem hodit recepísek, co říkáš? Chybí mi tu blbovzdorné: vezmi kuthan …. (nod)

      1. Úplně obyč, protože pro mrně – velký jogurt Hollandia 5OOg, osolit, cca 1 pol. lžíci krystal. cukru, přiměřeně mletého kmínu, jeden pořádný stroužek zdejšího, ne čínského, česneku rozetřít, umíchat v misce, do kastrolu skládat nevelké řízky kýty (nic jinýho, než půlkilovky kýty neměli, libová krkovička by možná byla ještě lepší). a postupně zalívat ochuceným jogurtem, přikrýt pokličkou, přes noc do lednice. Cca po 12 hodinách vytáhnout jeden řízek po druhém, trochu otřepat a sázet do trochy rozpáleného oleje na pánev od Tefalů, opéct po obou stranách, zalít zbytkem nálevu a dusit. Na druhé pánvičce jsem do skleněna na další malé troše oleje osmažila 1 větší cibuli a 1 světlezelenou papriku, mrskla k masu a asi za necelou hodinu to bylo. Maso jsem vyndala, do šťávy nasypala trošku instantní jahelné mouky pro líné zdravé hospodyně, nechala přejít var, trošínku rozředila horkou vodou na přiměřenou konzistenci a chuť a bylo. S rýží, přednosta ji nejí, s bramborama taky jedlý. Nechala jsem s tím mlaďochy půl hodiny u stolu a šla odvracet ataku housera. Poté jsme s MLP dokonce i něco ještě v pánvi našli a celé dva a půl řízečku zbylo dětičkám na zítra.
        Samozřejmě, nasekaná zelená petrželka by zbavila omáčku fádního tónu lehce kafebraun do zelena, ale nebyla doma, tak nic. Nejrůznější oblíbená kořeníčka by leckoho potěšila, já mám Petru a MLP, tak mám smůlu. Pro slanomily asi lepší osolit a opepřit i maso před namočením do láku.
        Byla to vynikající superznouzectnost. Byli jsme v pozdním odpoledni u mladejch na návštěvě, večer začal dole mejdan, takže první jsme prchli staříci taxíkem přes poslední otevřený supermarket v okolí, kde jsem musela udělat maxinákup, protože v plánu byla nevařivá, relaxační neděle ve dvou, cheché. V patách nám trolejbusem mládež, velekrabici moučníku, předtím krátce obdrženého, ovšem přivlekli s sebou a dneska s posledními kousky dortu Apoštol zase odkráčeli. Jestli už je po technomejdanu, to se uvidí.

  6. Ještě úplné OT, jesi herypotrovázana (fak krásné fotky, díky!) dovolí, a než zas odjedu obstarat svěřené kočenky v sousedním městečku, neboť páníčkové v Alpě.
    :-.)

    Když mi je tesklivo a truchlivo, což bejvá poslední dobou nebezpečně často, uklidňuji se mj. náhledem do gorilí pražské rodiny.
    Některé náhledy jsou k nezaplacení (po bližším zkoumání naleznete odkazy na videa a fotosérie – http://hobby.idnes.cz/gorily-kamery.asp?kam=1 ); dodnes se mi vybavuje, jak se na jaře úctyhodný, mohutný, stříbřitý vrchní samec Richard TLEMIL (jinak se jeho rozpoložení charakterizovat nedá) při hře se synkem Tatu, který by se mu do tlamy vešel na jedno zkousnutí, a dělal mu obří hlavou do malinkého bříška typické člověčí budliky budliky…

    U goril existuje na chatu skupinka gorilkových fandů, mají už také mezi sebou domácno, jako je tady. (Akorát to tam chce přihlášku a sbírat body a to mi va.)

    Takže přijdu ráno do práce, obhlídnu zvířetník a podobné chaty a servery, jdu vařit kávu a polít kytky a pouklízet a sepsat si pořadí povinností a za vším tím (protože v práci mám počítač chytřejší a snese to a navíc disponuje ozvučením) naslouchám z gorilí rodiny. Někdo překlopil koš. Někdo písknul, asi malej Kibísek; někdo zařval, asi se Richardovi nelíbil návštěvník s bleskem, pak slyším metení košťat a syčení vodních hadic a kolem jedenácté přichází gorilí rodina do hovínekprostého, omytého „obýváku,“ chroustá větvičky a všechno, co RUKA dala, nebo jde rovnou ven, a honí se spolu, muckají se spolu, straší se navzájem, okusují se, obírají se, hrají si, užívají si dne.
    Jednak si v tu chvíli říkám, že když dokáží gorilky žít v rodinné harmonii v omezeném prostoru, tak bych měla přestat litovat své kočky, že nemohou ven.
    Druhak a třeťak a čtvrťak měla pražská zoo ale úžasnou kliku na složení skupiny, jsou zoo, kde pár nebo skupina goril celý den prosedí odevzdaně vedle sebe, ale tady se žije.
    Když už to musí bejt, tak ať to probíhá aspoň takhle, že jo…

    Tak jsem se tu vyznala z opiček, ačkoli je to zjevně jen úchylka, no ale kdyby to někoho zabavilo, pobavilo, kdyby někdo pražskej se chtěl připojit a přinést na příští narozky některé gorilky vláček vyřezaný z melounu a podobně, kdo ví…, dole se píše, že kolik je 1+2, tak možná jako avízko pro neznalé a procházející mi tato vsuvka bude odpuštěna, žežejó. 🙂

    1. Teda Bětuláskovo, tos mě dostala. Koukám rychločtecím okem…eeee…hypertrofie? …eee… Až když jsem to přeslabikovala nahlas, tak mi to došlo (chuckle) .
      Jinak na gorily občas koukám. Mám pocit, že se skvěle sešly a taky měly štěstí na lidi.

      1. … mno já sem taky herypotrovka, tak seš pro mne vodteď taky hyperpotrovázana.. 😀

    2. Betulaskovo ma pravdu – ten primy prenos goril je bezva. Jsem na to chvili koukla mezi zehlenim a zrovna male gorilcatko radi jak cerna ruka a zbytek osazenstva lezi na zadech a zjevne se musi bavit tim ulicnikem – hladi ho po hlave a o zadecku. tak mne napadlo, ze bejt gorilou v Praze by nemuselo byt zas tak spatne. Spravne vybalancovane jidlo se prinese samo, bydleni po vas a pro vas pravidelne uklidi… no kdo to ma?? (chuckle)

  7. Vážně, milá Zano, tenhle díl je moc povedený! Třeba postřehy kolem ubytování – určitě je zajímavější bydlet v soukromí než v hotelu – i když to může znamenat sdílení skříně s šatstvem po babičce, tedy v tomto případě spíše po dědečkovi. 🙂 A ty hrady! Naše jsou určitě členitější a zdobnější – tu věžička, onde cimbuří, zatímco ty anglické jsou střízlivé a velmi kompaktní a od prvního pohledu ta masa kameniva budí respekt a tváří se velice nedobytně. – Páni, stihli jste toho opravdu hodně – a to ještě nejsme u konce! 🙂

  8. Tak jsem v patek mela takovou smutno-sladky zazitek. Jeden z columbijskych Cechu mel pohreb. Bylo mu 80 let. Bejvavala s Honzou velka sranda – poradal velke sleziny, varilo se cesko-nemecky – manzelka jeho je Nemka. Skromny, slusny clovek s velikym srdcem – selsky synek z jiznich Cech. Odesel pres kopecky nekdy zkraje 50. let jako cerstvy rekrut do socialisticke armady. On ty svoje lesy znal a do toho Nemecka se dostal. Tam posleze nastoupil do US Army a vycvicil se na to slouzit v Green Berets. A to pro neho nemohlo byt jednoduchy, protoze byl postavou drobny a srdcem hodny clovek. Slouzil i ve Vietnamu. Ale nikdy se tim nekasal – jenom az umrel, tak jsem se dozvedela, ze byl Green Beret. Armada mu zaplatila vzdelani a tak byl pak v druhe kariere ucetnim pro erar. Jeste i pred penzi zacal vyrazne jezdit po svete. Cinska zed, Himalaje, Novy Zeland, prolezat Kourove hory… Ranila Honzu mrtvice. Byl asi 5 dnu v komatu, pak se probral, moc se nehejbal, ale mluvil. Mluvil jen a vyhradne cesky asi dva dny a pak odesel. V patek dopoledne mel pohreb na vojenskem hrbitove s plnymi valecnymi poctami (full military honors). (V Columbii je nejvetsi zakladna pro zakladni vycvik armady v USA a tudiz i spousta podpurnych sluzeb pro veterany.) Takovy pohreb je jen pro velmi zaslouzile vojaky. Ceremonialni rozvinovani a zavinovani velike americke vlajky jednotkou mladych zelenych baretu. Krasni muzsky (a velela jim jedna mala zenska). 🙂 Cely ten obrad je jak balet pochodovych kroku a salutovani. 21 vystrelu z pusek na pocest zesnuleho a vojenska trubka. Predani americke vlajky a vlajky specialnich ozbrojenych jednotek rodine. Bylo to velmi dustojne, jednoduche a dojemne. Jaky zivot, jaka dlouha a zajimava cesta a dobre odzity zivot. (cz)

  9. tak úúž jsem na příjmu. Protože jsme potřebovali být oba večer doma, tak jsme usoudili, že než balit stan ráno a vyrazit domů je lépe vyrazit na noc… A tak jsme se v noci vrátili, už mám i auto vybalené… Usedom je hezký, stálo to za to

    1. Tak vítej (inlove) , doufám, že o tom napíšeš – jsem dost zvědavá. Už tu tvoje ranní pozdravy chyběly.

      1. napíšu – o tom, jak páteční balení dokáže „zpříjemnit“ mladá straka, která vletí do baráku (devil) – odletěla – konec dobrý (nod) , jak se spí „důchodcům“ ve stanu (tlačí to (rofl) ), jak se honí s dogou na kilometrech liduprázdných pláží (brzy ráno) i jak se chodí s dogou po plážích plných lidí z jednoho lázeňského městečka do druhého (myslím, že odpoledne už záviděla Ričkovi, že se zpátky veze „vláčkem“ a že nemusí šlapat pěšky). Nachodili jsme toho hodně, fotek plážové Betky má páník taky hodně. A dobyli jsme místní horu – má celých 57 metrů nad mořem. Ale pravda – je přímo nad mořem (wave).
        Překvapilo mě spousta zvěře – srny, zajíci, spousty ptáků – užili jsme si to fakt hodně, i když to fakt byla spíš rychlá kontrola dědy s babičkou. Oddychnu si, až budou zpátky… myslím, že toho je na dědu moc
        Jinak pro psy opravdu paráda – všude jsou psí pláže, byli jsme v restauraci i v cukrárně, vláčkem se Riček vozí pravidelně, kemp se psem (Beta) i krásně vybavený apartmán se psem (Riček)… nikde žádná potíž. A psů je všude hodně – mimochodem vzpomněla jsme si na Márinku. Jednoho fundláka jsme potkali na pláži a jiní dva se rozvalovali u jedné vilky. A na psí pláži od bišonků po retrívry od jezevčíků po vižláky… všechno se to koupe a aportuje z vody a sluní se to v plážových koších.
        Měli jsme kliku na počasí – přestalo pršet v pátek odpoledne (mi dorazili v podvečer) a začalo pršet s naším odjezdem 😉 My přivezli (sun)

    2. Hurááá, Xerxová (inlove) je zpátky!Musím Ti žalovat – když jsi neodemkla den svou mantrou, vůbec nikdo nevstal! :O A když jsem vyhlásila budíček a rozcvičku, taky nikdo nepřišel 🙁 – asi nebudeš smět nikam jezdit. (wasntme) – bohužel můj včerejší příspěvek (pod páteční čubiznou) zmizel, protože tu řádili trpaslíci nebo co, ani Zana neměla své vyprávění hned ráno (shake) … možná i za to může Tvoje nepřítomnost. (chuckle) (nod)

    3. No sláva že jste zpátky. Vave má pravdu, bez tebe tu vládne anarchie (inlove) . Jsem náramně zvědavá na zážitky a fotky 🙂 .

  10. Dobré ráno od žabek. Sluníčko svítí, ale už je po ránu chladno, je vidět, že se blíží konec prázdnin (děti to nechtějí slyšet). Kuba vstartoval po ránu na kole pro rohlíky (prý je to do obchodu pěšky daleko, taky vím, proč tady babky mají kondici jako hrom- jezdí všechny na kole, i když jsme tu viděli i pokrokovější na babetě).
    Včera jsem si udělala v Ikea radost (koupili jsme nějaké ty hrnce, i když ještě není na čem vařit) a přibrala jsem k nákupu orchidej Phalaenopsis. Jak často se to zalívá?

    1. Podle tepla v mistnosti tak jednou za tyden cely kvetinac ponorit do vody, nechat nacucnout a vyndat, po okapani odlit vodu zpod misky, neprelevat 🙂

    2. Tady je taky slunečno, ale fičí pěknej severák, fakt podzim… Původně jsme chtěli dneska na houby, ale předpověď nás nějak otrávila a usoudili jsme, že doma bude líp. Takže ráno mě ta modrá obloha trochu ranila, ale teď si říkám, že jsme udělali dobře.
      Ráno na kole pro rohlíky…to zní hrozně romanticky (f)

      1. Ále, vono se tam dá v pohodě dojít i pěšky, jenže Kuba je u vytržení z toho, že bydlí na placce, kde si dojede na kole pro všechno, protože u každého obchodu je stojan na kola a se zamykáním kol se tady nikdo nezatěžuje 🙂

    3. Orchideje především musí být ve speciálně upravený „hlíně“ (ony jsou to kousky kůry, hlavně) a musí mít kudy prostrkávat kořeny. Doma jsou to epifyti, drží se v tom čurbesu, co se chytá do paždí větví. Proto se obyčejně pěstujou v takovým tom dvojitým květináči – vnitřní plastovej různě děravej, kterej si sedne kousek nad dno vnějšího keramickýho.
      V takovým substrátu a kyblíku jsou správně už z obchodu. Pokud možno nepřesazovat, a když, tak do speciálního orchidejovýho.
      Rozhodně tomu neuškodí i rosení.

    4. Nechci se vyptávat, kde je „žábákovo,“ ostatně doufám, že bude romantické zpravodajství s fotodokumentací, završené happy endem (funkční kuchyně, splachovací záchod, přístup do bydlíka jinak než přes lešení a dřevěné kozy a podobně), ale hlavně mne zajímá, co na to Borůvečka, nemá očka navrch uší? (f)

          1. Žabčice, milé dámy. A jednu žábu občas potkávám na zahradě a na procházce u vinohradu je vídáme zcela běžně. Borůvka si po dvou dnech zmatku v kebulce zvykla a nic neřeší. Co taky řešit, když jsme jí hodili na krk hlídání baráku a zahrádky, že jo. A přes dva ploty huláká kokršpaněl a asi vizsla. Chvíli zkoušela řvát taky, ale párkrát jsme jí řekli: „Borůvko, ty nemusíš,“ a tak na ně už vcelku dlabe. Průhledové schodiště jí nevadí a schody do domku z železné mříže taky ne. Pokud může přes den spát pod mým psacím stolem, jak má ve zvyku, otáčí se svět tím správným směrem. 🙂

            1. To je dobře (inlove) . Tak až se vám ustálí kuchyně, tak bude všecko na svejch místech.

            2. … tak to je hlavní, jak se princezna cejtí doma, zvykne si i podřízený lid. 🙂

              Zase 3, fíha!

                  1. Vaúú, zase kafe v nose (rofl) .

                    A hele, Bětuláskovo, esipak ty víš, jak je to tvoje chňa infekční? Bych mohla prstíčkem ukazovat, ale odolám 😡 . Každopádně silná nákaza :* .

  11. Zano – jako všechna alba i tohle skrývá nádherné fotky a znovu jsem se kochala. Hrady jsou opravdu úžasné a překvapilo mě, že ten Dunstanburg má zachované ty úzké vysoké zdi. Při tom letitém vichru bych si myslela, že tyhle samostatně čnějící zdi se už dávno sesypou. Dokonce tam na jedné fotce (s hradem v pozadí) máš i jezdce – sice to není rytíř v brnění, ale atmosféru krásně dokresluje. A ta krásná vstupní fotka do Crester + několik dalších odtamtud. Jak už psala HankaW, tady je to samá rovina a tak se nám nediv, že nás tvoje horské, lesní a skalnaté fotky tolik uchvacují. Těším se na další povídání.

    Ve čtvrtek odpoledne jsme jeli na Floridu nakoupit zásobu alkoholu na dva týdny pro naši londýnskou návštěvu, protože hlavně Petr má „po anglicku“ vytříbené chyťové buňky a my už za ta léta známe jejich oblíbené pití (navíc den bez G&T – gin a tonic – je pro něj den ztracený). Ve zdejších obchodech moc výběr není,. fr. vína tu nejsou skoro vůbec, nebo děsně drahá a na tvrdém alkoholu je navíc silná „luxusní“ přírážka. My nejsme tak vybíraví a během roku s chutí popíjíme kalifornská, chilská nebo australská vína. Navíc baptistická Alabama pití alkoholu celkově zatracuje. Naše část Al. se naštěstí krátce před naším usazením změnila z „Dry county“ na“ Wet county“ – takže dříve se tady alkohol nedal koupit vůbec a ti, kdo ho chtěli si pro něj museli zajet na Floridu a do Alabamy ho „propašovat“. Teď alkohol (tedy i pivo) nekoupíte pouze v neděli, kdy ho nesmí podávat ani v restauracích (v Evropě by v ty dny asi měli prázdno, ale tady lidé klidně pijí „ice tea“ ke streaku). V neděli je v obchodech od rána slyšet hlášení, aby si kupující byli vědomi toho, že alkohol se koupit ten den nedá. Už řadu let se při místních volbách probírá návrh právě o zrušení omezeného prodeje alkoholu (tedy i v rest. v neděli), ale „morální“ kampaň je vždy silnější a zatím tento návrh neprošel.

    No ale, když už jsme byli u moře, zašli jsme se podívat, jak je to s tou ropou.Sice jsme věděli, že naštěstí katastrofa byla zažehnána, ale chtěli jsme se sami přesvědčit. A opravdu nikde ani chomáček ropy – huráá. Obama to zde byl nedávno okouknout a si i s dcerkou zaplaval a shledal vodu průzračnou a pláže čisté. Ale bohužel ekonomické škody už i tak byly nadělané. Jak nám říkala paní v ochodě, nejvíce škody jim nadělala media – prostě „Gulf coast“pro ně bylo celé pobřeží zálivu, lidé odřekli dovolené, tím pádem zavřely restaurace, motely, obsluha přišla o práci atd…. prostě dominový efekt. Sice už jsou děti ve škole, ale oproti předešlým rokům jsme si všimli, jak byly hotely pusté (tedy podle prázdných parkovišť aut), a na pláži lidí opravdu jak šafránu. Ale prázdné pláže byly spíše proto, že fičel silný, horký vítř a obloha byla dost škaredá, asi odraz hurikán Danielle, který se tam někde v dáli hromadí a další dva hned za ním. Takže jediné, co na pláži leželo byly traviny, ale voda byla hodně zčeřená a protože moře je dlouho mělké, vlny valily písek a na koupání to rozhodně nebylo.

    Tady je pár fotek.

    http://marickac.rajce.idnes.cz/Panama_City_Beach,_Florida_-_2010/

    1. Kdyz uz Maricka nacala ten soudek jizanskeho alkoholu (chuckle) … tak k tomu neco dodam. To je jedna z tech uplne padlejch na hlavu veci. V podstate pokrytectvi. V dobe, kdy jsem se pristehovala do Jizni Karoliny, tak prave v restauracich koncilo dlouholete obdobi „prines si svuj chlast“ (bring your own booze). Podle zakona restaurace v nasem okrese (zahrnuje hlavni mesto) nesmely podavat alkohol. Ale zakon nerikal, ze si nemuzu prinest svuj. V praxi to vypadalo tak, ze si jeden s sebou prinesl flasku vina nebo tvrdyho – nebo oboji, restaurace za drobny obnos poskytla sklenicky a pripadne vyvrtku ci led a clovek si mohl sobe nalevat za kramskou cenu. Aaale, flaska nesmela stat na stole, tak i velevazeni obcane si nalevali do poskytnutych sklenicek pod stolem. Sklenicky samozrejme mohly na stole stat. Vysledkem bylo, ze hoste odchazeli podstatne vic nameteni, nez kdyby si museli alkohol kupovat na miste s prirazkou. 8-| Jo, a jakakoliv flaska musela byt v hnedem papirovem sacku (brown bag je terminus technicus) aby jako napis nerusil ty z bohabojnych stolujicich, kteri verili, ze tudy vede cesta do pekel. A tak kazdej byl stastnej. Brown bag je dodnes strasna sranda. Treba nejaka ztracena bezdomovska duse muze popijet tvrdak na ulici beztrestne (pokud nerusi verejny poradek), ale musi to byt v brown bag kabatku, z ktereho flasticka nemuze na svetlo sveta, aby to nerusilo spoluobcany. Co oci nevidi … 😀

      Ale dnes je to zjevne u nas lepsi nez u Maricky. Ve vybranych obchodech se dostane kvalitni vino z celeho sveta, jsou obchody, ve kterych se dostanou vzacne skotske whisky a pred dvema lety jsme v nasem okrese odhlasovali, ze pivo a vino se muze v kramech prodavat i v nedeli. Toz tak.

      1. Fotky jsou úžasný. Jasně, není to den, kdy by si člověk představoval ležení u vody – ale je to krásný. Moc doufám, že ty ekonomický škody půjde ustát. Někde jsem četla, že vědci jsou překvapeni, jak se příroda umí té ropné katastrofě bránit.
        Co se týče aklahólu – no jo, každej stát má svoje specifický úchylky 😛

      2. Brown bag tady máme taky. I když třeba parkuji přímo před obchodem. Co kdyby někoho pohoršoval alkohol? že? Restaurace s „přines si svůj chlast“, zde máme také, ale z trochu jiného důvodu. Licence na alkohol je dosti drahá a levnější restaurace to provozují tak, že si každý může ten svůj chlast přinést sám. Láhev ochotně otevřou a přinesou skleničky (nebo už jsou nachystané na stole). Není to špatné – jednak je alkohol levnější a hlavně v obchodech s alkoholem bývá větší výběr než v restauraci.

    2. Maričko, překrásné pábitelské obrázky (inlove) .

      A jéje, jsem myslela, že pozůstatky prohibice jsou minulostí. Zajímavé. Mno, jak píše Hanka, je to poněkud pokrytecké. Jó, co oči nevidí… (rofl)

      1. Že jo? taky mě ty fotky nadchly, jsou takové „neturistické“. To snad opravdu můžou nafotit jen místní.
        S brown bags to vím, ale nevěděla jsem, že bylo možné si nosit vlastní alkohol do restaurace- to pak chápu, že výsledek byl poněkud kontraproduktivní- za levno se popíjí déle. jen mě udivuje, že to prostě těm ctnostným nedošlo….

        1. Byl jeden známý kaktusář na kaktusářské výpravě u Tusconu (Arizona) a když celí vyprahlí zastavili po celodenním pochodování na odpočívadle před nějakým městečkem a chtěli si omejt šíje a šlapky na toaletách a hlavně loknout piva, okamžitě byli přepadeni uniformovanou četou a důkladně pokáráni. Jenom pokáráni, na pokutu nedošlo, pánové spustili stavidla chabé výřečnosti, mávali publikacemi, i některými vlastními, šermovali doklady a klaněli se až k zemi a tak si uvykecali okapřimhouření. 😉

  12. Úplně O.T. Máte tu plno zkušeností s masem, naloženým v jogurtové marinádě. Nachystala jsem si na zítřek takhle vepřové řízky pro důchodce a znenadání před půlnocí dorazili mladí na úprku zas jednou před šílenými technaři. S mrnětem. A že smažený řízky měli teď ixkrát a na minutky pro Peťu je samozřejmě ve dvaadvaceti měsících brzo.
    DOTAZ: dá se to naložené plátkové maso opéct na pánvi a trochu podlitý vodou udusit v té marinádě? Chuťově to třeba s rýží vidím docela dobře, zkoušel to už někdo? Půjdu do toho asi tak, jako tak, co mi zbývá, umejvat řízky Jarem nebudu, snad budou fyzikální a chemické zákony k tomu jogurtovi milostivé. 🙁 😀 😛

    1. Batýsku (inlove) , pekla jsem kuře v jogurtové marinádě, tak si myslím, že Tebou popisovaný postup bude schůdný a bude to moc dobré. (wave) a brou noc! (h)

    2. Baty, vím, že už jsi řízky udělala, ale jsem si jistá, že byly výborné. Kdybych to četla dříve, určitě bych ti řekla, že to jde – akorát bych poradila přidat kari koření, protože do takové omáčky se dokonce jogurt přidává.

    3. Baty – s tou jogurtovou marinadou muzes udelat cokoliv. Na panvicce, v troube, smazeny… Dobrou chut. Soupni k tomu treba neco zeleniny a staroceske koreni. To nikdy nic nezkazi. Vim, ze ho mas taky rada. (y)

  13. Zano, krasa. Mne teda zatim stejne furt nejvic fascinovaly ty fotky ze skotskych hor a jezer. Ale, ty hrady na utesech nad morem – vyvolava to predstavivost historickych romanu. A fuj, muselo jim tam bejt zima a fucet na ne. Auuu. A pak se mi moc libila fotka jednoho hradu, kde jsi pripsala komentar, ze to dokumentuje marnost. A zaslou pychu? I kdyz uplne jine prostredi – ale nejak mi to pripomnelo ten ohromny Spissky hrad – puvodne neuveritelne veliky – teda, vlastne, furt veliky, ale ruina. Ovsem jeho podhradi jaksi nema tu britskou atmosferu… 🙁

    1. Hanko, ty hrady jsou úchvatný. Viděli jsme čtyři, dva plně provozuschopný a dva coby ruinu. Krajina na tom pobřeží není pro mne nějak zvlášt zajímavá, ale ty hrady to vynahradí. A navíc krásný městečka.
      No a když k tomu ještě připočtu to bydlení ve středověkým domě, tak – Skotsko bylo krásný, třeba ten den, jak jsme šli přes vřesoviště, nebo ten kamennej kruh – ale, přesně jak píše Dede, tohle bylo asi nejúžasnější.

      1. Ja ti verim, ze ta krajina u plazi te asi moc nerajcovala. Ja jsem taky na hory – i z rodneho domu na Hane jsem videla Nizky Jesenik a Svaty Kopecek. Ale zvykla jsem si, kde jsu – teda ty roviny zde ve vnitrozemi mne dost stvou – tu a tam je tam neco zajimaveho – cestou autem. Ale ty roviny a mokrady u Atlantiku jsem si zamilovala – i kdyz mi to trvalo. Jak se tam meni barvy, jak mraky se spojuji s morem a more s plazi a skoro nemuzes rict, kde jedno zacina a konci… Takove ty vytrvale krehke rostlinky, co drzi duny pohromade. Kombinace sede, ruzove a bezove barvy a neuveritelna rozloha a zvuk oceanu.

  14. Jsem si ráno říkala, že reportáž z dovolené má asi dovolenou. 😛
    Moc pěkné, milá Zano (inlove) , užila jsem si to (nod) . Měla jsi bezvadný nápad udělat to den po dni, alespoň nepřijdeme o žádný detail, pro které máš obrovský cit. (y)

    1. No jo, já původně myslela, že prostě napíšu článek – ale pak to bylo jak Hrnečku vař! (blush)

      1. U mistryně zkratky vařící hrneček obzvlášť potěší (y) (happy) .

        A speciální dík za Bradavice (clap) .

    2. :-bd Jó, hrneček móc hezky navařil. Určitě je to tím,
      že má správný ovladač(ku.) :bz

  15. Tak já jsem si musela to Zanino cestování zasloužit. Čtu to až teď. Moc jsem si užila. Uvařila si čaj a četla o Ostrovním počasí a prohlížela Ostrovní fotečky. Nádhera. Zani, jak se jmenuje ten hrad na poslední fotce? Ta fotka je jak pro cestovní kancelář. Študentko, ten cestopísek je za 1 (*) 🙂

    1. Zdeno, stejně jako vesnice, Warkworth. Šli jsme se projít kolem řeky a vůbec netušili, že je odtud vidět – až když jsme se otočili zpátky. K večeru se vyjasnilo, z nízka svítilo sluníčko – moc hezký to bylo.

  16. Omlouvám se zaně za pozdní vydání, ale ví Bůh, že jsem to večer všechno připravila, nastavila vydání na správný den v 00:00 a teprve po ranním maratonu zjistila, že to nevyšlo 🙁 Nějak se proti mě spiknul můj vlastní software – nejenže zlobí, ale výběrově mi od některých lidí nechodí maily a… (punch) …začínám mít dojem, že brk a kus pergamenu taky měly hodně co do sebe!

    Jinak mě to zdržení mrzí dvojnásob, protože tohle je pro mě zatím nejpůvabnější díl – všechno to bydlení, hrady, duny… užila jsem si každý odstavec (inlove)

  17. Zano, typicky anglicko-skotské povídání, typicky anglicko-skotské počasí. A já dělal venku. Teď jsem uvařil rýži a čekám s obědem na MLP. Už aby tu byla, chci ještě něco udělat. A v noci hlídám králíky – máme výstavu. Pokud máte někdo zblízka v pořádku neopren, stavte se zkouknout králíčky, slepičky a holoubky. Dnes vystavujem do 19 a zítra do 15 hodin. Teplé jídlo (i nápoje) k dispozici.

    1. Ano, vychází to tak mezinárodně, viď 😛 . Ať vám moc neprší – škoda, v tomhle počasí asi účast trochu vázne.

      1. Trochu. (chuckle) Ještě, že jsem točil pivo včera. Kdo dnes vytočí těch 100 piv, bude frajer. 😛

        1. Počasí se umoudřuje, zvládnou to. Ještě, že tak, výstava je jediným a silně nejistým výdělkem chovatelů.

  18. Milá Zano, moc si Tvoje cestování na pokračování užívám. Anglie je moje srdeční záležitost, Londýn město snů. V Londýně jsem byla mnohokrát, na anglickém venkově vůbec. Tak si to alespoň vynahrazuju sledováním vražd v Midsomeru, v Oxfordu nebo v Londýně – protože snad jen v Anglii se vraždí v tak malebném prostředí…

  19. Zano, už jsem si myslela, že nám nechceš postřehy z cest dovyprávět. Člověk se celý týden těší a v sobotu ráno nic! Děkuji za tradičně krásné fotky a povídání. Já jsem ukázněná a na fotky si vždycky počkám.

    1. No, taky jsem se ráno divila, nechá nás trčet v Skotsku a sama si jede do Anglie, a co my tam, v tom mrňavým pokojíčku fšici Zvířetníci. Ještě, že se polepšila, ale takle moknout zas nemusím, venku zima, prší, tady zima, prší, nojo, ale lepší než 35 stupňů.

    2. No jo, ono to asi nechtělo prolízt drátama 😉 .
      Měli jsme prostě takový typicky britský počasí (chuckle) . Mimochodem, Baty, ono tam sice pršelo, ale bylo tepleji – tak kolem dvaceti. A jinak jsem doteď žehlila, na ohřátí výborná věc 😀 😛 .

  20. Nádherné poobědové počtení. Oběd jsem dneska kuchtila na terase- romantika to nebyla, spíš zoufalství, dneska nám mají dovézt kuchyň (dovezou indukční varnou desku, na kterou nemám hrnce). Komentář Vave u včerejšího článku se buď ztratil nebo jsme oslepla.

    1. Uf, Matyldo, vydrž – ono se to nakonec v tý kuchyni všecko potká (ale vydržet to do tý doby, že (whew) )

    2. Hrnce dokoupíš časem. Máš se ale na co těšit, indukce je fantastická. Zvlášť, jestli máš alespoň na jedné plotně funkci booster. Nikdy – až do indukce – jsem neměla tak do křupava opečené maso, cibuli, nebo zeleninu. Normálně totiž člověk pánev tak dokonale nerozpálí a zas rychle nezchladí, aby to sice bylo křupavé, ale uvnitř měkké. Tohle prý umí jen profi sporáky v hospodách. A indukce 😉

      1. Tuším, že na dvou. Sama jsem zvědavá, léta jsem vařila na plynu. Nebylo to špatné, pořád lepší, než švagrovčina sklokeramická deska, kde voda na špagety začala vařit po 30 a více minutách. Kuchyni mám doma a zmateně zírám na tu hromadu plochých papundeklových krabic- to je jako ono? :O Když to začali vynášet z auta, tak jsem doufala, že myčka a lednice s mrazákem snad rozložené naplacato nebudou 😛

        1. Jejej kuchyň v krabicích (tmi) soucítím s tebou, ani nevíš jak. Nádobí dokoupíš. A nebo povoláš staré vyřazené smaltované po prababičce. Bude bezva fungovat.
          Já s indukcí štěstí neměla, po měsíci jsem se vzbouřila a nechala namontovat zpět starou sklokeramickou. Aspoň jsem věděla co můžu čekat. (rofl)
          No už mám zase indukční ale žádný další Whi …. l mi nesmí přes práh (chuckle)
          asi jsem pověrčivá (chuckle)

        2. A jsou? Rozložené naplacato? 😉
          Hodně štěstí při sestavování a hlavně spokojenost při používání. 🙂
          (A indukci si neumím představit, jak funguje; jsem plynový závislák. Ještě radši mám ovšem sporák na dřevo.)

        3. Prosim prosim pak o napovedu a zkusenost 🙂 Taky me ceka vyber teto veci k vareni po okoli jsem zatim na mnoho zkusenosti nenarazila.

          1. No, já jsem s plynem byla spokojená, ale ty spaliny z plynu potáhnou kuchyň takovou lepkavou vrstvou. Takže co s enepoužívá pořád, je umatlané. Sklokeramiku měl brácha a byli s ní zoufale nespokojeni. Teď mají indukci a jsou nesmírně spokojeni. Tady plyn není (teda je přípojka v silnici, ale nechce se nám to kopat), a tak jsem měla na vybranou elektřinu nebo propanbutan. Ten tady měli předchozí majitelé a chválili si to, velká bomba v garáži a normální sporák nahoře. Mně je nepříjemná ta představa, takže jsme volili eletriku a dle zkušeností jiných indukci.

  21. Já chci leporelo o stavění hradů! Už pár měsíců se trápím s vymejšlením jednoho hradu (existujícího jenom v mojí fantazii) a prostě s tím nemůžu hnout…
    Nádherný fotky, hlavně kamenný stavby a tráva a zahrady. 🙂

    1. No, to chce Pů jako odborného poradce, kde se poslední dobou toulá, medvěd jeden! Huhůůů, Puhůůů. máme med, pocem! (h) 🙂

    2. Ioannino, to leporelo bylo úžasný! Upřímně řečno, původně jsem si ho chtěla ofotit, ale mělo ke dvaceti stránkám (tak 120 x 70 cm) a bylo tam mizerný světlo. Začínalo tím, jak nejdřív si – řekněme zeman – postavil dřevěnou tvrz. Pak k ní přistavěl val. Pak mu to všecko shořelo. Tak postavil kamennou věž. Pak k ní přistavěl… a tak dál a dál, fakt pěkný.

      1. Poté co jsem vyhodila 2 nepoužitelný varianty, se právě takhle snažím postupovat, a vždycky skončím s obludou, která se nedá bránit. Dokud v tom má žít tak do 50 lidí, tak se mi daří, ale jakmile to začnu rozšiřovat na konečnou úroveň, jsem v háji.
        Asi mám nějak nepřiměřeně moc neseštěrchatelných požadavků…
        Ale já na to jednou vyzraju! Já to z těch reálnejch hradů prostě okoukám! To musí jít. 🙂

      2. To by mě děsně zajímalo. A Vítka taky. Škoda.
        Ale ty hrady jsou krásné, přímo ukázkové. (y)

        1. Máš pravdu, Honzo. Ty hrady jsou … esence hradovitosti 😛 … no, neumím to říct rozumně, prostě přesně to, jak si člověk hrady vždycky představoval.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN