Před časem jsem byl vyzvednout moji ženu Mílu na Sydneyském letišti, po jejím návratu z dvouměsíčního pobytu v zemi předků. Toto mě jaksi inspirovalo, něco o tomto letišti nadatlovat, protože je pravděpodobné, když se někdo rozhodne navštívit zemi klokanů, že na tomto letišti přistane.

Toto letiště je také známo pod jménem Letiště Kingsford Smith, po australském průkopníkovi letectví a národním hrdinovi. Tento se narodil nedaleko Brisbane v Queenslandu roku 1897. Létal jako válečný pilot už v první světové válce a později se proslavil přeletem Pacifiku z Kalifornie do Austrálie v roku 1928. Tehdy to ovšem nešlo najednou a tak první část letěl z Oaklandu na Hawaii, odtud na Fiji a dále do Brisbane v Queenslandu. Toto zvládl celkem za 82 hodin letového času a uletěl 7 400 mil, tedy téměř 12 000 km. P

ak ještě ve stejném roce přeletěl moře Tasmanovo, ze Sydney do Christchurche na Novém Zélandě. Let mu trval 14,5 hodiny. Zpáteční let byl ale dramatičtější, kvůli nepříznivému počasí a malé navigační chybě trval tento 23 hodin a po přistání mu v nádrži zbývalo palivo na pouhých deset minut letu. V roce 1930 vyhrál letecký závod z Anglie do Austrálie. V roce 1932 se z něj stal Sir Charles Kingsford Smith, byl za své zásluhy o rozvoj letectví pasován na rytíře, aby v roce 1935 zmizel beze stopy za letu nad Andamanským mořem, co leží na západ od Thajska.

Ale zpět k letišti co nyní nese jeho jméno. Letiště leží v městské čtvrti Mascot, u zátoky Botany, kde poprvé v roce 1770 přistál kapitán Cook, který se zasloužil o to, že Klokánie se stala britskou kolonií. Nynější letiště má tři ranveje a tři terminály sloužící osobní dopravě a dva co obstarávají dopravu nákladní. Co do kapacity to je největší letiště v Austrálii. Za rok zde bylo odbaveno 27 milionů domácích pasažérů a 15 milionů ze zámoří. Je to jedno z nejstarších nepřetržitě provozovaných letišť na světě.

V prostoru nynějších přistávacích drah bývaly počátkem dvacátých let dvacátého století pastviny na kterých se pásl hovězí dobytek a ovečky. Pastviny však krásně rovné s trávou „zastřiženou“ pasením a jako stvořené k bezproblémovému přistávání a startování tehdejších létacích strojů. Toho si roku 1920 všiml Nigel Lowe, bývalý válečný pilot, a na tři roky si zde pronajal 200 akrů od Kensingtonského závodního klubu, kterému pozemky patřily.

Avšak když mu v roce 1923 nájemní smlouva vypršela, tak federální vláda pozemky vykoupila, k nim přikoupila dalších 161 akrů za účelem vybudování letiště, na kterém začaly pravidelné lety v roce 1924. Přistávalo a startovalo se na travnaté ploše, aby v roce 1933 byla vybudována štěrkem zpevněná ranvej. Jak vzrůstal počet letů, tak se letiště postupně rozšiřovalo, dokonce i navážkami v nehluboké zátoce.

V šedesátých letech dvacátého století začalo být zřejmé, že dosavadní letiště by potřebovalo zvláštní terminál co by obstarával vzrůstající mezinárodní dopravu. S pracemi se započalo v roce 1967.

 Když jsme my, 7. října 1968, přistáli na tehdejším Sydneyském International Airport, tak ještě nestál moderní terminál, ale jen pár dřevěných baráků pobitých vlnitým plechem a celní kontrola se konala téměř pod širým nebem. Když nám bylo, při jedné pozdější návštěvě letiště v roce 1969 řečeno, že za rozjezdovou dráhou, kde bylo vidět jen travnaté lány, bude do roka stát moderní komplex mezinárodního letiště, tak jsme si v duchu říkali „zlatý voči“. Přece jsme věděli, jakým tempem se dá stavět z našich zkušeností v komunistické kleci.

Kapitalismus nám však přichystal překvapení! 3. května 1970 „naše“ královna Elizabeth II slavnostně nový mezinárodní terminál otevřela. Této slávy jsme se zúčastnili a nový terminál si při této příležitosti prohlédli, byl to den otevřených dveří. Pamatovali jsme si tehdejší Vídeňský Schwechat ze kterého jsme odlétali do Klokánie, ale nový terminál v Sydney tento zastínil po všech stránkách.

Dne 4. října 1970 zde přistálo první jumbo, Boeing 747. Byl to ‚Clipper Flying Cloud‘ (N734PA) nyní už zaniklé společnosti Pan American. Od této doby byly prodlouženy ranveje, vybudovaná další, třetí ranvej, rozšířeny terminály, jak vnitrozemský, tak i mezinárodní, který byl v roku 1992 rozšířen do téměř dvojnásobné velikosti.

V roce 2002 australská federální vláda letiště zprivatizovala. Prodala ho, ale pozemky na kterých se rozprostírá, zůstaly v majetku státu, tedy zde to je „crown land“, čili pozemky královské koruny. Noví majitelé letiště mají tyto pozemky pronajaté na 99 let.

Protože kapacita letiště nevyhovuje, tak v roce 2005 byl započat komplexní rozvojový projekt, který má do roku 2025 uspokojit vzrůstající požadavky na leteckou dopravu. Průběžně budou rozšířeny administrativní budovy, vybudováno mnohapodlažní parkoviště a rozšířeny terminály. Minulý měsíc byla ukončena renovace, či kompletní modernizace automatického třídění a dopravy zavazadel. Také byl o 7 300 metrů čtverečních rozšířen prostor kde cestující čekají, nakupují, jedí nebo jen čumí na televizi.

V březnu 2010 byli majitelé letiště ostře kritizovaní ze zneužívání svého monopolu. Byli obviněni, že vydírají zákazníky, tedy cestující. Toto letiště je nejdražší v Klokánii, stojící průměrně

 $13,63 na osobu, oproti tomu co v Melbourne je tato cena pouhých $7,96. Jen ve finančním roku 2008-2009 ceny za parkování byly zvýšeny téměř o 100 %, z $28 na $50 za čtyři hodiny. Nyní to už je $60, tedy $7,50 za každou započatou půlhodinu. Je to pustá loupež za bílého dne.

Letiště má tři terminály na odbavování osobní dopravy. Jako první je označován International Terminal, tedy mezinárodní odbavovací komplex. Tento je od ostatních oddělen ranvejí a letiště poskytuje kyvadlovou dopravu mezi tímto a zbývajícími dvěma určenými pro dopravu vnitrozemskou. Ovšem letiště zůstává věrno své pověsti loupežníka a za tuto službu vám napočítá $5,50.

International Terminal poskytuje 29 bran, kterými mohou cestující nastupovat a nebo vystupovat se zaparkovaných letadel. Mimo to je zde ještě řada míst k parkování a servisu letadel. Je samozřejmé, že zde mohou být obsloužena veškerá letadla, co momentálně slouží osobní letecké dopravě, včetně toho největšího, Airbusu A380. Celý komplex je rozdělen na tři patra. Horní patro je vyhrazeno pro odlety, střední má administrativní prostory a v přízemí jsou přílety.

Pro vnitrozemskou osobní dopravu slouží dva zbývající terminály. Číslo dvě má 15 bran a několik servisních parkovacích míst, aby číslo tři mělo bran 14, plus parkovací místa určená k servisu letadel.

Nákladní dopravu obstarávají dva terminály. Jeden slouží dopravě vnitrozemské a druhý mezinárodní.

Protože Sydneyské letiště se prostírá nedaleko středu města a kol něj jsou mimo moře všude obytné čtvrti, tak toto letiště má omezený provoz. Aby lidičky, ve čtvrtích nad kterými jsou přistávací a startovací koridory, mohli spát, tak od 23 do 6 hodin ráno letiště nepřijímá. Jsou sice výjimky v nouzi a to od 23 do 24 hodina od 5 do 6 hodin ráno, ale jinak za porušení tohoto omezení jsou vysoké pokuty. Tím skutečně myslím vysoké, představují více jak půl milionu dolarů, které musí letecká společnost zaplatit, když se jejich letadlo dopustí přestupku.

Letiště je dostupné pěšky, na kole, autem, autobusem a podzemkou. A protože jsou zastávky městské hromadné dopravy v loupežnickém prostoru, tak mimo normálního jízdného založeného na vzdálenosti jakou chceme jet, zaplatíme ještě $10 za použití letištní stanice. Takže i jízdenka pro penzisty, která nás stojí $2,50 na veškerou dopravu po celý den po celičké Sydney, nás stojí o $10 více, pokud chceme vystoupit na letištní zastávce. Zloději jedni! To Sarka Farka byl proti nim gentleman.

Další fotky najdete zde