ČLOVĚČINY: O rodině a pohankových karbanátcích

Milý Zvířetníci, někteří velmi staří gardisti mě znají pod jinými nicky, a pro některé jsem novum. Tak se to lehce pokusím vynahradit. Na starém Zvířetníku je dost povídání o naší smečce od Mámy Vlčice, znalci Kiplinga lehce dešifrují nick a já se pokusím navázat tam, kde jsem skončila.

Pro začátek existuje jeden starý vtípek, kde se praví, že ideální vzdálenost při bydlení od tchyně je, když jde k vám na návštěvu, tak si musí obléct kabát a obout boty. No tak tady se to aplikuje na Přednostu. Musím uznat, že v tuto chvíli došlo k opravdu radikální změně, protože, jak jsme si pomalu v poslední době nemohli příjít na jméno, tak nastal naprostý zvrat. To jen opravdu pro začátek.

Nejstarší je v tuhle chvíli patnáct a opravdu pubertu jsme si užili. Začalo to přede dvěma roky. Byl klidný prázdninový podvečer, seděli jsme s Přednostou u vínečka a povídali, co bylo v práci. Děti rozprchnuty do různých světových prázdninových stran. Zazvonil zvonek, šla jsem nic netušíc otevřít bzučák spodní dveře a čekala u bytových. Zaslechla jsem mužské hlasy, a pak je i uviděla celí v černém, zastavilo se mi na okamžik srdce, dech, tělního oběhu by se ve mně nedořezal.

Pak jsem zahlédla Nejstarší, jak se krčí za nimi, pak se mi vrátil i zrak a já jsem si přečetla na tricích „MĚSTSKÁ POLICE“ UÁÁÁÁÁÁÁÁÁ. Hned se ujali, slova, hlavně ať mladou nezabiju, ale že uvědomělý občan zahlédl mládež požívající alkohol v parku a vzhledem k tomu, že platí v celém městě, zákaz konzumace alkoholu na veřejnosti (vyjma tomu určených míst zahrádka a tak), tak bděle upozornil ochránce zákona a protože naše sluníčko v tu dobu nemělo ani OP, a nafoukala, tak následovala eskorta k domovu.

Úžasem, vztekem, studem, únavou z práce jsem opravdu ztratila slova. V tu chvíli se došel podívat i Přednosta, cože se tam tak dlouze vybavuji s cizími chlapy, hlasy slyšel. Pootevřel dveře, a co následovalo, bylo jak z grotesky. „No nazdar, to je tvoje dcera?!“ Kolegové fotbalisti. UÁÁÁÁÁÁ. Opět když si na to vzpomenu, vyju s vlky ještě dnes. No tak to byl jeden z těch dr(o)bečků a nyní vám věnuji další.

Jsme téměř nemasožravá rodina, teda je to spíš díky mně. Páč já vařím, tudíž jíst se bude to, co uklohním. A protože předchozí menu bylo opravdu výživné, tak nyní něco lehčího.

Pohankové karbanátky

Hrnek pohanky

100 dkg strouhaného sýra

2 PL nasekaných vlašských ořechu

1 cibule (nastrouhat, nebo na velmi jemno posekat) majoránka, sůl a celozrnná mouka na obalování.

Pohanku uvaříme podle návodu, přidáme další kredence, smícháme, tvoříme karbanátky, obalujeme v mouce a

a) smažíme

b) pečeme na lehce vymazeném plechu (slunečnicový nebo mandlový olej)

c) extra diety si dají pečící papír – to je moje varianta, ale pro smečku je to dost suché, tak jim na to kápnu olivový olej.

Podáváme s kvašenou zeleninou a celozrnným chlebem. Nemakrobiotici si dají klidně brambory 🙂 Já to taky tak striktně nedodržuju.

Aktualizováno: 2.8.2010 — 22:52

122 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Někde jsem vám, milí Zvířetníčci, psala poděkování za milé komentáře k fotkám a videu (h) (bow) a slibovala další tři alba – můžete se těšit středověkou vesnici, voňavé zahrady, nejníže položenou rozhlednu v Čechách, muzeum motorek a kol, skanzen a výpravu za Boží studánkou, ale někam se ten příspěvek ztratil. :O Jedeme zítra za švárou, tak budu pokračovat v popiskách až po návratu. (nod)

    1. No teda Vavís, když už jste byli tak blízko, tak jste se měli stavit na kafe 🙂

      1. Nojo, Zdeni (inlove) , já bych ráda, ale přijít na návštěvu s dítětem, psem a přednostou najednou, to je prostě nemožné. (shake) Nic bychom z toho neměly. (shake)

        1. Něco bych vymyslela. Tádoš a pes by nebyl naprosto žádný problém. No, a Přednosty bych zavřela do pokoje a oni by to zvládli. My bysme šly pod třešeň. (sun) (dance)

    2. tak jsem se konečně podívala na to video. Musím říci, že je půvabné. ta gepardice musí být opravdu mírumilovné zvíře a hrátky s barzojem stály za to. Mimochodem, uř pěkně dlouho jsem barzoje neviděla. Kdysi se sice neviděli často, ale občas pčece jen ano.

      1. Je to v neděli týden, co šla proti mně paní a měja „dvojspřeží.“. Byli nádherní a ťapali si úžasně pohodově bok po boku na volných vodítkách. 🙂

    3. Jj, video je kouzelný 🙂 Gepard je nádherný zvíře (i když jsem netušila, jak pěkně se dovede válet (rofl) ) no a na chrty mám slabost (dog) .

  2. Chichi děfčata mám volno, jedno dítě bivakuje na táboře, druhé spí u švagra a třetí zatím randí. Kamarádka se synáčkem odešla, když mi ponadělovala novinky z jejich kuchyně. jejich rodinka je vlastně dvouletou černou noční můrou nikoli z Elm Street, ale z jejich ulice. Černá labradorka Nela, teda spíš popelnice, přesvědčená, že je ptákem, pračkou, kráječem na vajíčka, příborem a já opravdu nevím, čím ještě stihla přesvědčit smečku, že je potřeba zakoupit nové. Dokonce se mi přiznala, po té co jsem ji poslala pár svých povídání, že už splichtila něco o Nelce, jsem zvědavá, jestli to dojde k Dede (chuckle)

  3. Milá … no, prostě Aredhel (inlove) (že bych už byla ten pamětník 😉 ), to je moc príma čtení, když už mám synka odpubertovanýho. i když musím sebekriticky uznat, že byl celkem zvládnutelnej (chuckle) . Jj, ty děti hrozně stárnou…
    Držím palce babičce (y) , dej vědět.

    Vave, príma fotky, díky!!

    Lídošku, moc a moc na tebe myslím, ať se zítra ukáže, že je to jen nějaká drobnůstka. (h) (y) (h) (y) (h)

    1. S babičkou to vypadá tak, že ji snad opravdu operovat v den jejích narozenin :S . výsledky krve zatím nic moc, brala ještě léky na ředění krve, takže, kdyby do ní jen z lehka řízli……. (sweat)
      Jo zano, stárnou nám ty děti, šlověk to horko těžko vyplkne v porodnici a už aby kupoval kočárek pro vnouče (chuckle)

  4. R O Z V E R N Í Č E K . ;;)

    .*) Manželský pár potká souseda od vedle, šarmantního staříka, nóbl oblečeného, a zvědavá ženská se hned ptá: „Kampak jdete, dědečku?“ „Ale, na sraz maturantů…“ „Ale vám je už přes devadesát, to vás na ten sraz už asi moc nepřijde, že?“ „Mno, posledních deset let tam chodím sám…“ .(*)

    ~o) Vinšuju všem přítomným hezký večer a těšte se také na sraz maturantů. ~o)

  5. Apino, jen rozvojem průmyslu a vědy se může v budoucnu přijít na další způsoby výroby energie. Ta cesta není rovná a je plná omylů stejně, jako ty léta nazpátek. Stagnovat ovšem nelze, o návratu do 19. století, jak některým haraší v hlavě se vůbec nedá mluvit. A navíc je nutno čelit hrabivcům, ať už kterýmkoli, kteřží skutečně jednají způsobem po nás potopa. Což se týká i zelených lumíků.

    1. Rputi, já souhlasím, každá sice vidíme věci z trochu jiného pohledu, ale myslím, že v zásadě nejsme v rozporu, i když tu dnes spolu dost vášnivě diskutujeme. Jen bych k tomu za sebe přidala úctu k matce Zemi a k jejím zdrojům. Toho dosáhneme naším vlastním rozumným zacházením s nimi, což se z mého pohledu opravdu nerovná návratu do 19. století. Jinak jednoho dne můžeme zničit sami sebe a doplatíme na to i s těmi hrabivci. Ti si ostatně velmi často nezaslouží nic jiného než pohled zpoza důkladně zamřížovaného okna. Koneckonců, již více civilizací v dějinnách zmizelo, protože samy sebe připravily o zdroje, které jim zaručovaly přežití, tak by bylo docela dobré, kdybychom to neopakovali na globální úrovni. A v dobře dělané vědě vidím východisko pro nás všechny.

  6. AHOOOJ Vlčice!!! (h) 🙂 To je náhodička. V neděli jsem probírala kontakty na mobilu a ty jsi tam taky (sun) Velice zdravím. A co se týká puberty ratolestí, jééé, já bych mohla vyprávět. Každou, která je takto zkoušená osudem, dokážu pochopit a nabídnu rameno na vyplakání. Mimo svojí, jsem absolvovala toto barevné údobí se sedmi děťátky a osmý se k ní zdárně klátí. (inlove)

    1. Hmmm, to já jsem s humřelou SIM kartou o většinu kontaktů přišla. 🙁
      Prosím vás, milí Zvířetníčkové, mohli byste mi poslat znovu svá telefonní čísla v mailech? případně sms? Mám opravdu jen pár čísel. Děkuju moc. (h)

      1. Vavísku, já mám teda asi ještě staré číslo, ale pro jistotu nemám emila. esli ho máš, můžeš mi poslat svoje a já pošlu zpět taky svoje. Mmch říjnové víkendy budu v Praze. Budu mít nějaké semináře a kurzy, ale není to na celou dobu víkendu, takže si budu moci udělat čas i na vás. Konečně (sun) (h)
        patnáct

        1. Jedeš na reiki? Písni, prosím, na někoho se Tě zeptám, možná se nám překrývají kruhy. 🙂 Nemám bohužel na Tebe mail, milá Atedhel (inlove) , piš na arolf tečka 07 zavináč gmail tečka com. Děkuju. (f)

                1. Jsem bystře pochopila (clap) a autem od nás to máš cca 3 hoďky, pinďolínem necelé 2, no tak Emil jde pěšky to chvíli trvá (chuckle)

    2. Děkuju děkuju Zdeni 🙂 . Víš já jsem si říkala, že už mě mladá ničím nepřekvapí a zase se jí zadařilo. (punch) Ale teď je velmi vtipná. manžel se rozčiloval u snídaně, že jsou bordelářky a že chudáci jejich manželé a že už se „těší“ na to, jak budou u nás sedět a žalovat na své ženy a Nejstarší se na něj těma svýma pomněnkovýma očima koukla, usmála se a pravilá „Ale tati, oni tu sedět nebudou, oni budou doma uklízet ten nepořádek!“ (rofl) (rofl) (rofl) (rofl) a bylo vymalováno

    1. Jééé Rputi, to je krásný (rofl) A klikněte si také na to vedlejší „pes pije vodu z misky“ – to je zpomalené chlemtání vody – neměla jsem tušení, že psi takhle „skládají“ jazyk do pusy.

  7. Děkuji za milé komentáře a jsem ráda, že v tom nelítáme sami (whew) . Ono se čelo jetě párkrát orosí než potomstvo aspoň na venek dostane rozum (chuckle) . jinak s tou makrobiotikou nebo vegetariánstvím to není tak horké, Taková dobře propasírovaná pohanka prasetem na řízek taky není marná (rofl) .
    Jinak Mariččiny okurky sklízí úspěch, předhodila jsem je štamgastům a už za odměnu musím přepsat recept (chybí tiskárna a oni povětšinou nejsou peckový). Jen krkavci loupli očkem, cože je to za barvu na okurkách a zase se vzdálili. Termín krkavci vymyslela bývalá kolegyně pro své potomkyně a jejich partnery, móóóóc se mi to líbí (rofl) (rofl)

    1. Aredhel, napsala jsi to úžasně vtipně, i když ti v prvním okamžiku asi veselo nebylo. Věřím, že ti dcera do budoucna bude dělat jen a jen radost a této příhodě se budete nakonec jen a jen společně smát. A děkuji za prima recept. Někdy vyzkouším.

    2. Já jim zase říkám sateliti 😀 Ale přesně vím, o čem mluvíš, taky už jsme zdárně absolvovaly pubertu dvou slečen a občas jsem si denně opakovala, že vražda je trestný čin :@ (rofl) No a teď do stejného období vplouváme s tou třetí a obávám se, že to bude taky síla! No ale z nás taky nakonec vyrostli docela lidi, tak se to snad povede i našemu potomstvu (chuckle)

      1. Tak v případě tvé nejml. bych byla nad věcí. (*) Lucko, vždyť ví co chce už nejmíň 3 roky. (h) (sun)

      2. Lucko, sateliti jim říkala sousedka, v době, kdy se hádali, kdo se mnou půjde za ruku. Bože, jak já bych tu dobu vrátila (chuckle) , Anebo raději ne, při představě, že bych si to prožila potom ještě jednou eeee, nebrat. pro jeden život stačilo (sun) (chuckle) .
        Krkavci mně v tuhla chvíli příjde přiléhavější “ Déééj?!“ „Můůůůj?!!“ Racci z Nema. „Uááá ty přžvýkavče, to byla moje mikina!!!!“ “ No a co ty lékařská diagnózo.“ Holky, nehádejte se!“ “ Se nehádáme, jen se ptám, kam mi dala věci…….. (think) (whew)

  8. Moc hezký, poznávám Tě v textu. (wave)
    Tady je vidět jak začínáme, jako buřiči, či květinové děti, mladí blouznivci, opájíme se levným vínem a nespočtem večírků a končíme u pohankových karbanátků,s poznáním, že jíst maso, není to pravé. (rofl) (h)

  9. Jo, Aredhel, ditko a policie – i to jsme si uzili. Jako kdyz navecer zazvonil telefon, ohlasila se policie a zeptala se taty, jestli ma syna V. Otec vytuhnul, ale vlidny policista pravil, ze mlady jen pozil vic lihovin a sebrala ho litacka na nadrazi, a ze kdyz si pro nej pan doktor ted hned prijede, tak to nebude nikde zapsany, aby mladymu nekazili zivot. Chudak otec dojel na stanici VB se slzou ve voku a uz cestou zpet to bracha gymnazista dost schytal a nejak povinne se musel delsi dobu stydet. Mel tezsi pubertu, ale vyrostl z ni. Prdlej teda je furt, ale v dobrem slova smyslu.

    To ja jsem zas v 17 mela pres leto od policie zakazany vstup na namesti v Olomouci, aspon po dobu, kdy jsem tzv. vedla mezinarodni studentsky pracovni tabor. Prijely decka z Francie, Holandska, Nemecka, Finska a jeste cosi. Posledni zachvevy styku se Zapadem, nez nam Husak to korzo pres hranice zarazil. Hrali jsme si na hippies, hosi meli dlouhe vlasy, Holandani prijeli s travou, kterou jsem fakt nepouzila, neb dcerka lekarnicka jsem se takovych veci bala. Francouzi nam zas ukazovali, jak v lete 68 staveli barikady v Parizi a ono zrovna byly po ruce dlazebni kostky u byvale jezuitske koleje, kde jsme bydleli, a tak nadherne zabarikadovali jednu ulici. Po par veceru jsme sedavali na rantlu u Sv. Trojice na namesti, Holandani balili tenke cigaretky a to uz bylo na hanackou metropoli zu viel, lidi si na nas ukazovali prstem a tak jsme na namesti nesmeli. Do koleji z prace na Flore jsme museli chodit zadem pres park. Flora nas kratce nato vyhodila a podnikli jsme epicky vylet stopem do slovenskych hor na chalupu jedno z ceskych ucastniku na polske hranici, kde jsme fakt korzovali pres hranice, protoze v Polsku bylo levnejc.

    Takto povzbuzena vzpominkama na radostne mladi se zodpovedne presunuju do prace statniho urednika, abych tam byla na devet. (chuckle)

    1. Tohle je velice zajímavé. To z vás byli orgánové asi pěkně na větvi. Jak se těm studentům tenkrát u nás líbilo?

    2. Hano, vím přesně o čem píšeš a navíc Olomouc je moje slabost. Tam jsme jezdili na zimák bruslit, za 6 Kčs jízdného vlakem i zpáteční do PR, taky jsme jezdili do Olmiku tančit a balit kluky,měla jsem tam spoustu známých, jední z nich je Anton Lukavský, spolužák a významný malíř, jeho obrazy se mně moc líbí, teď má zrovna výstavu v sousedním PR.Taky pamatuju nároďák, kdy se tam ještě dalo sedět u kafíčka a později jsme chodili na pivčo k Ječmínkovi s partou. Prostě krásné mladé časy, město vysokoškoláků, později tak ztrápené od rusáků. Teď jezdíme většinou kolem Vánoc, na atmosféru pod orlojem s tekutými dobrůtkami. (wave) (h)

    3. Hanko! (y) 🙂 (h) Bezva vzpomínky – je vidět, že jsi svobodnou mysl měla odjakživa. (inlove)

  10. A když už jsme u toho vaření. Občas, když nevím co a pospíchám, sáhnu buď po kuřecím nebo vepřovém, nakrájím na nudličky a přihodím zeleninu.
    Nedávno tu byla ta pojízdná fňukací lezenina a tak jsem (mimo nanuků) zakoupila i pytel mražené zeleniny „Gemüsepfanne Arizona“. Obsahuje kousky papriky, mladé kukuřice, fazolových lusků, fazolí a ještě nějakých bílých lupenů, toto vše jemně okořeněno. A je to náramně dobré!
    Tak dobré, že Blesan, který normálně, když jím, ukázněně čeká a číhá, aby se vymrštil ve zlomku vteřiny v okamžiku, kdy odložím příbor, dneska nevydržel. Stál asi třičtvrtě metru od stolu a tiše kvílel: „Já vím, že se to nemá, ale když ono to tak krásně voní, že mi to určitě všechno sežereš a na mně nezbyde!“
    Kocour Geoffre, který si s Kinderstube hlavu naprosto neláme, vletěl za hrozného rachotu aplégrovi přímo do talíře: „Ha, to je vůně, HA davaj, všechno sežeru…“!
    To by mě zajímalo, co v tom může být… (sun)

      1. marjánku dávala babička do ledasčeho…. taková bramboračka bez marjánky, to se prostě nedá jíst 😉 😛

        1. Marjánka v tom určitě není, je to jemňounce pálivé, ale musí to velice silně vonět (chlupatcům)protože Žofa to za nos přitáhlo odkudsi ze zahrady a přilehlých galaxií. 🙂

    1. Tady v robotě to video neuvidím, mám to zablokované (prý máme pracovat a nekoukat co kde lítá), ale přávidím velice. Jaké jsi měla pocity při hlazení geparda? Odhadla bych, že má asi trochu drsnější srst než běžná kočička. Já bych byla ohromně povznesená, ale zároveň možná i trochu zmatená, že to zvíře by se vlastně mělo prohánět po afrických pláních.

      K chovu divokých zvířat v zajetí mám totiž dodnes trochu ambivalentní vztah. Na jednu stranu ZOO a podobná zařízení mají nezastupitelný vzdělávací význam, že umožní lidem poznávat zvířecí druhy, vychovat je k úctě k přírodě, dokážou zachraňovat ohrožené zvířecí druhy. Prostě bez nich už by spousta zvířecích druhů ani nebyla. Sama tam ráda jdu. Na druhou stranu tam prostě vždycky musí být zvířata žijící v zajetí, ať má ta ZOO sebelepší parametry. To mi pořád někde vzadu cinká zvoneček. Já vím, ty ošklivé klece už ledaskde zmizely a zvířatům je mnohem lépe, navíc by se již do volné přírody ani vrátit nedokázala, ale……… ale… Mozek to chápe, mé srdce tak úplně ne.

      1. Ano, srst byla až překvapivě drsná. Výběh nebyl ani malý, ale ani velký, jako je třeba v Pražské ZOO. Docela se mi líbilo, že tam Mzuri dali běhacího parťáka.
        Co se týče ZOO, vznikly už dávno a přijde mi, že nelze udělat krok zpátky, tj. vypustit chovaná zvířata do přírody. Není bohužel často kam a jak jsi řekla, zvířata by měla problém přežít. Jediná možnost by byla ukončit chovy – ale ta myšlenka se mi nelíbí. Přece jen je dobře mít možnost zvířata poznávat. Dnešní ZOO jsou už velmi často velmi kvalitní, zvířata se nemají tak špatně. Jistě, svoboda to není. Ale průměrný věk zvířat je větší a za života nezkusí zdaleka tolik strachu a bolesti jako na svobodě.
        Každopádně to byl krásný zážitek.

        1. Až někdy budu mít spoustu času a ještě větší spoustu peněz (rofl) (rofl) (rofl) , tak asi budu muset do Afriky na safari. Všechno, co říkáš je pravda, naprosto souhlasím, není tam ani písmeno, proti kterému bych protestovala, já to všechno vím, rozum mě zatím neopustil, i vím, že volná příroda je hodně nemilosrdná, i to, že v ZOO mají už většinou zvířata dokonalou péči…… ale to srdíčko mi říká, že my lidé jako druh jsme přírodě i té naší planetě Zemi dali hodně zabrat a nemyslím, že na to máme právo, sílu bohužel ano.

          Jen OT- Zrovna dnes jsem si přečetla, že pan prezident schválil novému ministru pro životní prostředí jeho plány. Ostatně co čekat od pána, jehož jedinou knihou o životním prostředí, kterou četl, je ta od pana prezidenta: http://zpravy.idnes.cz/prezident-prijal-ministra-zivotniho-prostredi-drobila-schvalil-mu-priority-18p-/domaci.asp?c=A100803_112239_domaci_taj

          Neříkám, že se ten úřad nedá řídit jinak, ale tohle ve mě důvěru nebudí.

          1. Apino, nepřeháněj! Šlo o knihu o globálním oteplování (kolik jich kdo četl???) nikoli o životním prostředí.
            Drobilovi jde především o změnu energetické koncepce, ve které už nám pomalu ujíždí vlak. A v tom si samozřejmě s Klausem rozumí dokonale.

            1. V každém případě uvidíme, co z toho všeho nakonec vyplyne. Je možné, že mě pan ministr nakonec přesvědčí, že je na správném místě. Prozatím jsem skeptická, ale to já jsem u více věcí. A samozřejmě jsem se v rychlosti ošklivě přepsala, jde o knihu pana prezidenta o globálním oteplování Modrá, nikoli zelená planeta. Moje chyba. Jen mi to při vší úctě přijde pro ministra životního prostředí trochu málo.

              1. Hmm, Apino, pokud si to dobře pamatuju, ještě týden před nástupem do funkce chtěl „dýchat za průmysl“ (nebo si ho s někým pletu? – kéž by). Ale pořád lepší než bývalá zaměstnankyně ČEZu v téže funkci…
                Ale co, třeba nás příjemně překvapí, jako já osobně jsem byla velice příjemně překvapená naším předminulým (nebo předpředminulým?, už mi to splývá) ministrem. Ač ze zcela jiného oboru, velice rychle se zorientoval a vše bylo OK, i když mu doteď spousta lidí (asi) nemůže přijít na jméno.
                P.S. Autorce článku se moc a moc omlouvám za odbočení od tématu.

                1. Nepletes. Jen to vypada, ze trpis presvedcenim, ze hlavnim a jedinym ucelem prumyslu je niceni zivotniho prostredi.

          2. Mene aktivismu a vic rozumu muze zivotnimu prostredi jen prospet. Ona ochrana za kazdou cenu skodi i te prirode. Napriklad tim, ze zakonzervuje soucasny stav. Takze aby se nahodou neublizilo par zabickam na jednom miste, tak na jinem zbytecne palite tuny benzinu a nafty a vypoustite exhalace, ktere otravuji zivot podstatne vetsimu mnozstvi zabicek. O lidech nemluve.
            Nebo prosazenim o trochu efektivnejsiho ale trikrat drazsiho reseni exhalaci na jednom miste uz jaksi nezbude vubec nic na jakekoli reseni jineho problemu na druhem miste.
            At se to nadsencum libi nebo ne, prostredky jsou omezene.

            1. Jendo, sice souhlasím s názorem, že nemá cenu nechat kvůli jedné žabičce zemřít mnoho jiných žabiček o kus jinde a že je třeba vnímat i různá ekonomická hlediska. Nicméně, ač nejsem fanatik, je fakt, že mnoho různých aktivistických skupin dokázalo změnit pohled lidí na různé věci. Jistě si na druhou stranu dovedeš představit, že průmyslové aktivity dovedou životní prostředí značně poškodit, a to na velmi dlouho. Například již hodně dlouho se věnuji půdám u jedné kovohuti. Kovohuť sice funguje, ale mají dnes naštěstí už opravdu hodně výkonné filtry a co se týká životního prostředí, jsou dnes bezproblémoví. Ani jinak nemohou, pokud vůbec chtějí existovat. Jistě je to stojí i hodně prostředků, ale dnes už jim také neumírají dělníci na nemoci z povolání. Jenže do okolí naši dávnější i méně dávní předci sypali skoro 200 let stovky tun kontaminovaných popílků ročně (to byly ty ekonomické exhalace). Tudíž okolní půdy jsou stejně na mnoho století až tisíciletí kontaminovány těžkými kovy (ono poločas rozpadu různých izotopů kovů je v řádu staletí až tisíciletí) a dodnes je extrémně obtížné místním poradit, co s tím. Stojí to už dnes spoustu peněz a do budoucna rovněž. Mimochodem na těchto půdách se celkem běžně hospodaří a vykoupené produkty jdou normálně do výkupu. Jen pro ilustraci, vím, že do cca 1 – 1,5 km od kovohutě je až 80% pšenice, 6o% ječmene přes normu. Místní to beze všeho prodají do výkupu (pro jistotu to třeba trochu rozředí s obilím sklizeným o kus dále), protože za nepotravinářské zboží by dostali mnohem méně. Prostě vidí tu ekonomii a pěstování energetických plodin (stejně nutné spalování s odlučovačem III. stupně) je u nich zase vázáno na počáteční náklady, tudíž se jim do toho moc nechce. Tudíž ani ty nevíš, zda si občas nekoupíš chleba vyrobený z mouky, na kterou se semlelo zrno z této oblasti. V podstatě vidím jako levnější řešení u každého příslušného průmyslového provozu zakoupit drahé a kvalitní zařízení, než mnohem později likvidovat mnohem dráže následky. Prostě prosazení snížení exhalací na jednom místě může zachránit život nejenom žabičkám, ale například nekontaminovat okolní prostředí, na což už mohou doplatit tisíce lidí tak, jako u té mé kovohutě nehledě na dodatečné náklady na sanaci.

              1. Apino, nikdo nemá nic proti normální ochraně přírody ani námitky proti filtrům, ale to, co se děje v posledních letech už je ekoterorismus.
                Vůbec totiž často nejde o ochranu přírody, ale o kšeft, prosazovaný přes zelenou lobby u EU a pod vedením Bursíkovců nám takhle „zezelenalo“ celé ministerstvo.
                Klasickým případem je např bionafta, kvůli které se zasvinila celá planeta a jejíž výroby spotřebuje víc klasické nafty a dalších prostředků než výroba nafty normální. Řepka už se plevelí pomalu všude a ještě ke všemu je pro zvířata jedovatá.
                Ale slepnutí srnců a jejich smrt žádnému z ochranářů naprosto nevadí a naopak prosazují schvalování zákonů! na přimíchávání bionafty. A v ČR i po té, co sama Evropská komise vydala správu, že výroba bionafty skutečně spotřebuje víc fosilních paliv, než kdyby se jezdilo na naftu normální.
                Žádná ochrana přírody, pusté kecy, na které neinformovaní skočí.
                A možno pokračovat přes fotovoltaiku, fofrníky atd…

                1. Možná se budeš divit, ale tvůj názor na bionaftu naprosto sdílím. Je neuvěřitelná hloupost utrácet na její výrobu více ropy a vůbec energie, než nakonec sama vydá. A o těch srncích také vím. Totéž biolíh- pálit na to třeba obiloviny za spotřeby většího množství nafty, než by se jinak na stejné množství energie propálila, to mi přijde hrozné. Tyto lobby se táhnou skutečně hodně, ale hodně zvysoka a zúčastnění jistě neumírají hlady. Ona ale koneckonců jednoho dne ropa stejně dojde, nebo její těžba bude tak drahá, že bude lepší kupovat zlato a potom stejně budeme muset přejít na jiné zdroje energie, doufám opravdu čisté. Tady by mě zajímaly vodíkové technologie, které jsou zatím finančně velmi náročné. Co tady zase může provést štěpení vody? Na to bych ráda viděla nějakou studii. Jen jsem na tom příkladu z kovohutě popsala, jak je hrozně těžké se vypořádat s následky nějaké průmyslové činnosti a rozhodnutí udělaného před staletími. Ti lidé před 200 lety neuvažovali, že jednoho dne v okolí budou mít na několik tisíc let kontaminováno několik tisíc hektarů, to jim nedocházelo. Byli rádi, že mají práci, třeba velmi nebezpečnou. O vzdálené budoucnosti vůbec nepřemýšleli – no v tomto případě nepřemýšleli až do 80. let 20. století, my jsme o trochu dále a tak musíme přemýšlet. Věř, že dovedu rozeznat ochranu životního prostředí a ekoterorismus. Ale ráda bych, aby o nás naši potomci, až po nás budou zahlazovat stopy našich činností, mohli smýšlet trochu příznivě. Alespoň – oni se snažili, něco věděli, mohlo jim to jít i lépe…..

                  1. Vodik neni zdroj energie, ale pouze zpusob transportu. Mozna ze budou auta „jezdit na vodik“, ale ten se nekde bude muset vyrobit. Mozna to bude efektivnejsi nez akumulatory, mozna ne, ale zdroj to neni.
                    Mame v podstate dve moznosti. Bud jadro … nebo „navrat k prirode“. Ovsem potom bude potreba vymlatit vetsinu lidstva, protoze jinak ty zdroje proste stacit nebudou. Vetrniky a fotovoltanika jsou pouzitelne jen jako mistni doplnek, pro soucasne (a rostouci) pocty proste nestaci.
                    Ono je sice hezke, ze tamhle nejaka vesnice vystaci s biomasou. Ovsem co se v te vesnici vyrabi a hlavne … kolik plochy potrebujete na kazdeho obyvatele? A pak si tu plochu vynasobte poctem lidi na zemekouli. Ne pocitat to nebudu, ale dovolil bych is tipnout, ze ani kompletni povrch Zeme by nestacil. Vcetne oceanu, hor, ledovcu a podobne.

                    1. No, v každém případě lidstvo řešení tohoto problému v budoucnu čeká, protože ropa dojde, to je jisté. Když budu pesimista tak dojde ještě v tomto století, když budu optimista v příštím, v nejlepším případě přespříštím století. To, co matička Země ukládala stamiliony let, my prokouříme za pár století. Takže v éře po ropě se buď uskromníme, nebo se navzájem vybijeme v nějaké strašné válce a částečně pomřeme hlady, nebo to lidstvo s větší či menší elegancí nějakým způsobem zvládne. A jádru se já nebráním, jen kdyby po ukončení činnosti elektrárny našli způsob, jak kompletně sanovat použité reaktory, aby z toho nebyly betonové hrobky, které se musí dalších x tisíc let hlídat. Vyhořelé palivo bude , doufám, někde hluboko pod zemí. A nebo do nás udeří třeba Apophis (netvrdím, že zrovna v roce 2036) a bude vymalováno na hodně dlouho.

                    2. Apino, viz výše. Tady už to není ke čtení.

                    3. nejni to tak důležitý …. ale kdysi sme to s kámošem lesákem a vesničanem počítali …. na základní obživu, na základní potraviny pro rodinu (ovoce, zelenina, obilí, maso) a na pěstování matroše (stromy) na postavení a opravy domu a jeho stálý vytápění stačí v našem podnebnym pásu zhruba dva hektary na rodinu. Furt si někdo myslí, že je lidí moc a Země je malá?

      2. Apino, nejenže jsou Zoo mnohem kvalitnější než bývala, ale realizují se v nich chovné programy a mezinárodní organizace pracují i jinak, financují i výzkum a záchranu divoce žijících zvířat – prostě zoo už dávno není jen místo na koukání.

        Vavísku, to je nádhera, takový kotě.

        1. Rputi, já vím, vím, vím, to všechno vím……………….. hlava bere všechno, srdce (u) …….
          Jenže, kdyby bylo po mém, museli bychom jako lidstvo vyhynout a sama svůj život zase pro to pokládat nepůjdu 😉 No, možná nám to ta naše planeta spočítá a budeme se jen divit.

          1. Já to taky tak cítím, všechno to chápu, miluju G. Durella a všechny jeho knížky o zvířatech, ale stejně když jsem byla naposledy v ZOO, nebo viděla třeba mořské akvarium, nebo vidím v TV zkušeného chovatele třeba s hadem v obýváku, nebo v kleci krásného papouška, sevře se mi tak divně u srdíčka a šeptám, kdybyste je raději nechali být…

          2. Nedá mi to, abych se nepřilepila – mým letitým oblíbeným autorem je Gerard Durrell – četla jsem všechny jeho knihy i knihy vydané posmrtně o něm samém…. Durell je jeden za zakladatelů Wordlwide Life Fund, který má tak dobrou „křížovou“ kontrolu svého hospodaření, že shromážděné prostředky nelze uplatnit jinak než jen a pouze na pomoc těm divokým zvířatům, kde je ještě šance a naděje. Taky bych byla moc šťastná, kdyby mohla všechna divoká zvířata žít tak, jak byla po tisíciletí zvyklá, ale vždycky si vzpomenu na jednu Durellovu odpověď paní,která strašně litovala opičky, které se právě chystal převézt do své zoo na New Jersey. Ukázal jí totiž sotva zhojené vředy a boláky na dlaních a šlapkách nohou těch opiček (podkožní paraziti běžní v africké opičí populaci) s tím, že kdyby ty opičky neodlovil a nevyléčil, do pár týdnů by zemřely, protože by nebyly schopny se uživit a navíc ti paraziti jim působili strašlivé bolesti… navíc v jedné ze svých knih Durrell píše o tom, jak jednou musel celý náklad zvířat ulovených v paraguajské džungli pustit, protože tam došlo ke státnímu převratu a on se zvířaty nemohl odcestovat. Protože v tom táboře zůstal ještě další měsíc, tak celou tu dobu on i jeho pomocníci stále zaháněli vypuštěná zvířata od poloopic po divoké šelmy, která se k nim vracela, protože jim bylo „v klecích“ dobře -prostě byli ochotni vyměnit svobodu za pravidelné krmení i zdrav. péči…

            1. Jojojo – zrovna na tu pasáž s opičkou a kvílící paní, jak je to smutné, že opičky musí pryč z jungle – tak na tu jsem si vzpoměla. Jak paní odešla do mdlob, když vytáhl z prstu opice paralizovaného červa (musel ho nejprve zmrazit, aby šel vytáhnout – velice výživná pasáž).

              Myslím, že v ZOO není největší problém prostor, ale nuda zvířat – prostě je třeba zaměstnávat. A to se ne všude zvládá – bohužel.

              1. A já si zase vždycky u jistých příležitostí vzpomenu na kamerunského Fona a jeho „nasraví“ (chuckle) Vím, že dřív se zvířata vozila, aby se panstvo podívalo na exotiku. Dnes mají ZOO konkretní chovatelské cíle, hodně jich spolupracuje, pracují tam lidé, pro které jsou jejich“chovanci“ největší láskou, zvířata jsou zdravá, mají krásné příbytky a výběhy, pravidelnou a zdravou stravu – to není ironie (shake) a ukazování lidem je už většinou přidružený produkt, stejně to na mě působí, bezmoc? beznaděj? odevzdanost? nestačili si zvyknout, přispůsobit se, jako naše zvěř domácí (cat) (dog) a když to zvíře zachrání, rozmnoží, ale už nikdy nevypustí do původního prostředí, které ho utvářelo, kolik generací to bude ještě ono?

                1. Jo „Dvakrát do Kamerunu“, mimořádně půvabně ilustrované panem Bornem – to je srdeční záležitost (h) . Ještě ji mám schovanou (wait) !

                  1. Taky, taky, pěkně ohmatanou! A z témat nezvířecích miluju povídku Panenská plavba, o výletu na řecké lodi. (inlove) (clap)

                2. Tohle otázka, na kterou asi není odpověď, milá vikulenko. (inlove) Prostě jako lidstvo jsme si vybrali cestu a celá planeta jde (zatím) s námi.

                  1. Vím, vím. Asi je opravdu většina zvířat v ZOO spokojená. Asi mě spíš „bere“ všeobecně trápení zvířat, i domácích, živoření ve špatných podmínkách. ;( Ale to tady určitě všem, kde už taky jinde!

                  2. Ale na jak dlouho? My tu planetu neuvěřitelně trápíme. No, tuhle jsem slyšela, že každých asi tak 100 miliónů let se na té naší matičce Zemi něco zblázní (třeba magma) nebo do ní něco praští (takový menší asteroid) a všechno, co má více než 25 kg vyhyne. Průměrný člověk váží o něco více a všichni se pod zem neschováme. Tak by to asi znamenalo velmi výrazné snížení počtu našeho druhu. Bylo by docela zajímavé vidět, jak to tu bude vypadat třeba za 10 tisíc let, za milión let, za 10 miliónů…… A možná, že je dobře, že to neuvidíme.

                    1. To abych začala hubnout (^) 😡 ! Ale kde ty čísla berou? 100 milionů, 25 kg… Tyto vize mi připomínají všechny ty Soudné dny apod. Nechci vědět, jak to tu bude vypadat za 10 000 let. To tu nebudu, ani nikdo, koho znám. Spíš mě zajímá, jak to na Zemi vypadá teď a jaký je výhled do nejbližší budoucnosti. Všichni to ví, že člověk to ničí, že nemá právo, že je zodpovědný svým potomkům, že by to chtělo víc pokory a tak. Stejně se nic nezlepší, přijdou další generace spotřebitelů, průmyslových magnátů, nadnárodních korporací… Tuhle mi někdo vykládal o moři kolem Egypta, o znečištění moře za posledních 10 let. Turistika, průmysl, havárie. To jsme my lidi.

      3. Já si myslím, že je to podobné jako když někdo chová kočky v bytě bez možnosti volného výběhu. Když jsou uspokojeny všechny její potřeby, tak prožijí šťastný a spokojený život, aniž by něco ohrožovalo či zkrátilo její život. Měla jsem možnost vidět v mořském akváriu vystoupení delfínů a kosatek (Xerxová, Dede – je to ohromné, impozantní zvíře a bez jakýchkoliv pochyb velmi inteligentní, stejně jako vaši hafani). Delfíni i kosatky předváděli s velkou chutí svoji obratnost a dobrou paměť, byli se svými cvičiteli sehraní a hlavně – na celém vystoupení bylo vidět, že cvičí rádi. Obzvlášť delfíni byli šťastní, když se jim podařilo nečekaně osprchovat obecenstvo. Pak vykukovali z vody, co lidi na to a spokojeně pískali. Byl to ohromný zážitek a opravdu jsem přesvědčená, že se jim v zajetí daří dobře.

    2. Milá příbuzná, já ti to děsně přávidím, dokonce i kousek závidím!!!!! Já ci takýýýýýý!!!!

    3. Neuveritelne video. Jenom, aby to pejskovi a kocicce vydrzelo. Jo, a Tadosek bojici se koz je takovy roztomily skritecek.

      A k fotkam: ZOO je opravdu rozverne, napr. ulicka u praseciho chlivku. (chuckle) A taky se mi libila prohlidka zamku, ze si to deti krapet uzijou. Ale hlavne z toho dejchne na cloveka to kouzlo babicka, dedecek a vnoucek. Takove vylety ma Tada do vybavy – aspon te emocionalni. (h)

  11. Tu situaci si umím živě představit. U nás došlo k následující: tatínek mi vždycky vtloukal do hlavy, že nemám být blbá a mám využít každé příležitosti, která se mi naskytne. Bylo mi tak 17-18 a chodily jsme s mojí kamarádkou ze školy na plesy – maturitní jejího bráchy, maturitní jejího přítele a maturitní mé kamarádky. My byly o rok mladší, nás to čekalo za rok. Vydýchaná Lucerna, tramvaje tehdy jezdily ještě po Václaváku, ples končil někdy v 1.00 v noci, široko daleko nikde živáčka, tramvaj měla červená světýlka před námi, bylo jasné, že další jede za půl hodiny. Kolem jela hlídka VB a já mávla, chlapci zastavili a co že se jako děje. Dáda pochopila můj záměr a s nevinným úsměvem (tehdy křehká něžná blondýnka, dnes má tak cca 90 kg) pronesla, že se bojíme, tramvaj odjela, na taxíka nemáme, že ona bydlí na Žižkově a já ve Vršovicích a jestli nejedou náhodou tím směrem…….. Náhodou jeli. Tak jsme zadarmiko dorazily až k domu a ještě měly policejní doprovod. Toto jsem absolvovala asi 3x až jednou dorazil naprosto nepříčetný otec domů a podrobil mne křížovému výslechu. Sousedka v přízemí totiž nemohla spát a tak mne viděla 3x po sobě přijet s policejním dohledem a hbitě to práskla. Dělalo jí radost, že dceruška pana profesora, vzor ulice, je taky pěknej neřád. Když se tatík nedozvěděl, co očekával, tudíž přiznání své hříšné dcery, obdržela jsem parádní záhlavec a zuřil ještě víc. Inu, vysvětlila jsem pečujícímu rozlícenému živiteli, že vlastně o nic nejde a že proto, že mne učil nebýt blbá, jsem ušetřila spoustu peněz za taxíka, času za tramvaj a pěší cestu od stanice, bydleli jsme ve vilové čtvrti a to bylo hodně daleko jak na Moskevskou, tak k Orionce. A také jsem dojela domů naprosto bezpečně a ještě mám 3x rande s orgánem. Chudák táta! Cukalo mu v koutcích, ale nemohl ztratit důstojnost profesora, takže mi řádně domluvil a šel se vychechtat do koupelny. A mám dojem, že nespavá sousedka si raději koupila prášky, protože jeho jedovatosti jejím směrem, když jí potkal na chodbě, nebyly zrovna lichotivé a náhodou jsem je vyslechla i já a zahřály na dušičce. Tak to sice nebyl příběh z puberty, ale myslím, že jsem rodičům tehdy zamotala hlavu taky docela dost.

    1. Tak si představuji tvého tatínka, veleváženého pana profesora, který se musí tvářit smrtelně vážně a přitom by se nejradši smál, až by se za břicho popadal. Doufám, že jste se alespoň později tomu všemu zasmáli. To bych vám oběma moc a moc přála. Jinak to vyprávění nemá chybu. Líná huba, holé neštěstí a udělat si z VB taxíka, to je naprosto dokonalé. (y) 😀

      1. Však to také bylo směšné! Já se bavila, otec vlastně také, maminka zpočátku nic nechápala, takže z toho byla mírně vykolejená, ale pak jsme se upřímně řehtali opravdu všichni! Mně bylo mezi 17-18, otci už tehdy skoro 65 let, byl to velmi vážený člověk, ale jeho smysl pro humor byl také úžasný.
        Mimochodem – konečně se dočkal po své smrti uznání: díky básničkám a textům mého tatínka z dob, kdy psal knihy a byl uznávaným spisovatelem a kdy se spojil s panem René Klapačem, ilustrátorem, kreslířem a malířem, byl dnes uznán jako první česká ustálená dvojice, která tvořila komiksy. Až teprve cca o 6 let později vstoupili na scénu pan Jaroslav Foglar s Janem Fischerem.
        Jsem teď ve spojení s panem Prokůpkem, který o tomto spojení i tvorbě píše v komiksovém sborníku AARGH a připravujeme o něm velké povídání včetně obrázků a částí komiksových časopisů, které nechám z pozůstalosti nafotit a předám je redakci.
        Myslím, že to bude zajímavé počtení a jsem za svého tatínka moc šťastná, když si uvědomím, co si všechno prožil a teď, konečně, se dočkal, i když nedožil.

        1. Až to bude, bylo by dobře, kdybys sem na to dala nějaký odkaz. Už teď jsem zvědavá.

        2. Karolíno, to je úžasné, dej prosím vědět až to vyjde. Tolik lidí bylo zapomenuto. Je třeba o nich vědět. (h)

          1. O tomhle tedy napíšu určitě! On byl nejen zapomenut, ale hlavně ho chtěli zapomenout! René Klapač emigroval do USA. Přijel po roce 1968 do Československa, mně bylo 13-14 let, přijel s karavanem, bydlel u nás na chalupě na zahradě, uvnitř by to stejně nešlo v té jedné místnosti, co jsme tehdy měli. Bylo to úžasné setkání dvou přátel, kteří se ovšem pak rozešli ve zlém, protože tatínek oprávněně požadoval peníze za uveřejněné komiksy v zahraničí, které Klapač nechal přeložit a vesele je tam vydával. Zatímco my jsme tu měli docela bídu, jemu se dařilo více než dobře. Nezapomenu na to, jak jsme chodili do kůlny na „sucháč“ a myli se v potoce, vodu jsme nosili od pramene cca 200 m od chalupy ve kbelících, v karavanu bylo chemické WC s veškerým pohodlím, včetně sprchy s teplou vodou. Asi ty výtky mého otce byly oprávněné, nevím, dneska těžko mohu soudit, tatínek k tomu bližšího nic neřekl, jen se rozešli v zlém a mne to docela mrzí ještě dnes. Nevím, jestli má pan Klapač nějaké děti či příbuzné, už se o něm u nás doma nemluvilo, ale docela bych ráda věděla, jak žijí a jak to vlastně tehdy bylo, i když je tatínek už 27 let mrtev. René Klapač asi déle, byl starší, těším se na spolupráci s panem Prokůpkem, určitě se také bude snažit p. Klapače, resp. jeho dnešní rodinu dohledat.

            1. Tak to mě mrzí, když se dva staří přátelé tak ve zlém rozešli. Vám by jistě nějaké platby za autorská práva jistě hodně pomohly. Takové věci se ale bohužel stávají i ve vlastní rodině, když jde o majetek nebo o peníze. Pokud se ale podaří zkontaktovat Klapačovy příbuzné, možná by mohli alespoň vysvětlit něco z postojů pana Klapače a třeba opět navázat nějaké kontakty. Že bys dodatečně uviděla nějaké peníze, o tom je asi lepši si nedělat iluze.

    2. Také jsem několikrát jela z Lucerny pozdě v noci domů taxíkem do Zahradního města (když nás tam nuceně v 65 vystěhovali, že se domy budou kvůli magistrále bourat – a pak zustaly) – ale musela jsem si to poctivě zaplatit.

  12. Zážitek dobrý….. uffff. Juniora mi teda policajti nikdy nepřivedli. Asi bych se dost kácela. :O (whew)

    My jsme taky dost masožraví, nejmíň masové karbanátky u nás jsou kapustové (kapusta a maso jedna ku jedné). Takže zkoušet asi nebudu…. leda jako přílohu ke kusu masa. (wasntme)

  13. Krásně jsi mi rozsvítila upršené ráno, milá Aredhel. (inlove) Děkuju! (clap) (h) … Mně teda ten déšť nevadí, naopak, včera jsem skomírala vedrem – a pro přesazené kytičky je to taky moc dobré. (nod) Já jsem se svým dovolenkovým počasím ( (rain) ) náhodou náramně spokojená. (nod)

    O.T. První dva výlety najdete tady (koukala jsem, že už jste někteří našli 🙂 :
    http://vave-ri1.rajce.idnes.cz/ZOO_Chleby_nedele/ a pak si tam ještě najděte Loučeň a bludiště ( dva odkazy se nesmí! (wait) ) Další alba jsou ve vývoji. (wasntme)

    Přeju všem krásný den. (h)

    1. Vavísku, to jsou krásný fotky (clap) 🙂 Barzoj s malou gepardicí páráda, drbání Ti docela upřímně přávidím 🙂 Dneska jsem takové pokochání moc potřebovala. A když už jsem tady, tak to řeknu, objevil se u mě zdravotní problém. Může jít o úplnou hovadinu, ale taky o pěkný prů…, který vůbec nevím jak bych zvládla, protože teď si jít někam stonat a nechat Jirku a holky osudu, to prostě nejde (whew) Dneska jsem byla na krvi, osm zkumavek jsem tam nacedila a ještě teď se mi motá hlava. Tož tak – jak by řekla (wave)

      1. A ještě k Jirkovi, k tomu jemu téměř nemluvení. Na vyšetření se ukázalo, že mu při operaci narušili nerv, který ovládá hlasivku. Je to stav nevratný. Do konce života už bude víceméně jen šeptat, ale nejhorší je, že jeho velekůň je kytara, písničky, zpěv. S návštěvama se loučil s tím, že snad už příště si brnknou, zpívnou, a ono ne. Na kytary tiše padá prach (whew)

        1. Ach bože – to je smutné. Držím palce, Li, aby to u tebe byla jenom prkotina a žádný průsšvih. A Jiří – ať se drží. A nemohl by hrát bez zpívání – Rudolf Rokl to dokázal?!
          (y) (h) (y) (h)

        2. Ajaj, při takové drastické léčbě se může přihodit skoro cokoli. To je mi líto. ;( Dokázal by Jirka třeba jen hrát, kamarádi by mohli zpívat? Nevím, zda by to snesl psychicky. Já vím, pro člověka, který u toho zpíval to není jednoduché, ale mohl by tu kytaru zkusit povýšit z pouhého doprovodného nástroje na vůdkyni a dirigentku zpívajících.

        3. Milá Li, to je hrozně smutné. Já si ale stejně myslím, že s Jirkou najdete cestu, jak dál. Určitě se něco vymyslí! Věřím! (h)

        4. Li, drž se, tělo si řeklo, že má taky nárok, tak si, prosím tě taky odpočiň. Držím, ať je to prkotina….. (h) (h) (h) (y) (y) (y)
          To je blbý, že si Jirka už nezazpívá 🙁 , ale hrát by mohl, ne?

      2. Lídošku zlatej (h) , moc a moc na Tebe myslím! Držím palce. (y) (h) A písni, kdybys cokoli potřebovala. Objímám Tě. (inlove)

      3. Milá Li, máš toho za sebou tolik, že se asi tělo ozvalo a chce, abys zvolnila. Já vím, že to nepůjde lehce, ale měla bys to zkusit.
        Moc držím palce. (y) (h)

      4. Li, držím palečky, ať je všechno v pořádku a ať ta krev má správné parametry. Máš za sebou velké vypětí, musíš dbát na sebe a odpočívat, co to jde (y) (h) (y) (h)

      5. Milá Li, asi opravdu zareagoval tvůj dlouhodobě přetížený organismus – moje kamarádka právě prochází něčím podobným, protože v min. dvou letech na ní ležela za celou její rodinu, tj. jediného těžce zkoušeného syna všechna tíha světa – no a organismus se teď rozhodl, že je čas, aby se dala dohromady i ona. Člověk jako ty, který má kromě své vlastní ještě velkou rodinu Zvířetníkovou, to určitě zvládne. Držíme všechny smečkové pěstičky a šeptáme si za tebe: Leze prcek na vrbu!!! Je to moje životní heslo (bylo mi kdysi darováno), když se mi zdá, že už ten další problém nevyřeším a nezvládnu…

      6. Díky vám moje zvířetničková rodino za podporu (h) Ono s Jirkou – až to přebolí, tak se to nějak vyvrbí, tomu se te´d musí nechat volný průběh, alespoň to tak vidím 🙂
        No a já doufám, že mi zítra řeknou, že jde o prkotinu. Ale bojím, strašně moc bojím (think)

  14. Eh, připomíná mi to hluboký šok mých rodičů, když VB dovedla bráchu ve věku asi 10 let s tím, že na staveništi skákali s klukama z lešení do balíků skelné vaty. Dodnes se divím, že si kluci nic neudělali….

  15. Dobré ráno, Maričko vajíčko opravdu nee. A je lepší tu pohanku maličko rozvařit. Ona ta hmota se pak lépe tvaruje. Jo okurčičky dopadly excelentně. Maličko jsem pozměněnila koření, páč nejsem pepřová, tak toho bylo jen opravdu poskrovnu, za to se zázvorem se mi „utrhla“ ruka.
    Operace se koná dnes, tedy pokud si babička zase „nevymyslí“ nějakou komplikaci.

    1. mmch maminka mi vždycky říkala, že mi to pánbůh vrátí na dětech 😛 ehm, nevím zač, když já jsem měla naprosto dokonalou pubertu (chuckle) , se mi nechce věřit, že by byl tak mstivý (rofl) (rofl) anebo, že bych byla taková potvora v nějakém minulém životě?!!!!! (rofl) (whew) (rofl) (rofl) :@

      1. Aredhel – jestli ty nejsi spíš případ „Každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán!“ (chuckle)

    2. Na babičku myslím celý den, (y) v pohotovosti.
      Ale ty karbanátky coby masožravec asi zkoušet nebudu, leda jako přílohu.
      A až seberu odvahu, třeba popíšu, jak MLP hledala naši nejstarší v doprovodu policie.

  16. hezký den všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat nějaké bolístko na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)

    když my jsme doma masožraví… od Betky po páníka 😛

    Jojo – vzpomínám si dobře na články popisující výlety s třemi malými dítky od mámy Vlčice. A najednou jsou ta dítka velká… Nějak stárneme (chuckle)

    1. Betíček je zase fajn -moc se mi líbí, že jsi pokračovala i po prvním roce Betynky, milá Xerxová. (inlove) Vzniká tak naprosto unikátní rodinný deník, který Ti hupřímně závidím; já jsem na jeho tvorbu příliš nesystematická a rozevlátá. (blush)
      Fotka Betynky v lesní stráni by se mohla jmenovat Tady jsem paní já aneb tady je Betino. (nod)
      Hi! A jak držíš pana Viléma! 🙂 Jako nějaké kůtě. (inlove)

  17. Téda milá Adedhel, ty karbanátky rozhodně vyzkouším. 😛
    My máme pohanku rádi, kupuji si jí přes internet, ale pak si jí musím v toubě trochu upražit, protože jinak se rozvaří v patlavou kaši a to my neradi. Navíc ta opražená dostane maličko „oříškovou“ příchuť. Tu opraženou nechám zalitou chvíli bobtnat, pak tu vodu sleji, zaleji čerstvou a vařím jen do poloměka – aby zůstala sypká. Na pávni usmažím cibulku, přidám pohanu a míchám až změkne a nakonec vsypu buď pažitku, nebo petrželku – osolím a opepřím. Jíme místo brkaše. Stejně dělám i čočku a obé nám moc chutná. A tyhle karbanátky jsou navíc vylepšené dvěma dobrotami, které já mohu kdykoliv – sýrem a ořechy. Ale není tam vajíčko ??? To stačí ten sýr, aby to všechno drželo fotmu karbanátků ? Díky za recept.

    Já nemám rýži ráda slepenou, ta moje musí „padat“ z vidličky. Takže před vhozením rýže (pohanky) do vařící vody dám asi lížíci oleje. Olej dávám i když vařím těstoviny a hlavně nudle na lasagna – sice pak ty nudle pod rukou pěkně kloužou, ale nelepí se k sobě (a rýže zůstane sypká).

    1. Já myslím, že Aredhel vajíčko nedává, neb je makrobiotik. A my, co jíme i zvířátka, my bysme si tam to vejce mohli klepnout – si myslím. A vychytávka – když se mi karbanátek rozpadá (já totiž dělám karboše ze zbytků vařeného či pečeného masa a ty mají takové tendence), tak ho dělám ve vymazaném lívanečníku – v takové té panvici se čtyřma důlkama, kde se dělají volská oka (tak nevím, proč se tomu říká lívanečník, když ty dělám na velké ploché pánvi, aby byly tenké) – a obracím nožem na dort (který jsem nikdy na dort nepoužila) – je to taková spíš dlouhá užží špachtlička. A karboše jsou jeden jak druhý a drží při sobě.

      1. Nevím, jestli pohanka funguje podobně jako jáhly, ale z těch když jsme dělali placky, tak se to obešlo bez vejce- konzistence byla lepivá i tak. Akorát že jsme do toho tehdy narvali spoustu osmažené cibulky a česneku, protože to furt jaksi nemělo žádnou chuť.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN