Když posíláme štěňata do světa, slibujeme i chovatelský servis, včetně možnosti hlídání pejska o dovolené. Zatím to nikdo nevyužil, až letos. A tak se k nám na pár dní vrátil Diviš – Elwood, neboli Elís (vlastním jménem Bedivere Tercius).
Elís zůstal doma nejdéle a pak odešel nejblíž – bydlí tak 15 minut cesty od nás. Takže ho vídáme téměř každý týden při společném cvičení. Momentálně je mu už půl roku a ze štěňátka je psí výrostek – hlavně dlouhatánské nohy a žížalkovité tělíčko. Přesně jako vypadala v jeho věku máma Ája. Když k nám přišel, měl ještě zuby jak žralok – dvě sady špičáků. Dospělé už mu rostly a dětské ještě nevypadly.
Na naši zahradu vstoupil jako domů. To, že tam je návštěva s pudlíkem a jezevčicí, ho z míry nevyvedlo. Menší psi na černé tornádo sice vrčeli, ale Elís včas uhnul a vůbec nic si z nich nedělal. Nakonec vylezl na klín Báře. Což o to, psa na klíně považujeme za normální, ale Bára seděla na bobku. Zkusili jste někdy balancovat v podřepu, když se vám cpe cca 25 kilo velmi živé váhy na klín?
Máma Ája mu dala jasně najevo, kdo bude poslouchat. Ona vůbec má sklony všechny mladší psy vychovávat. Do konfliktu nejde, ale výchovný pohlavek uděluje celkem bez zaváhání. Zřejmě pozná, kde si to může dovolit, protože jí ho zatím nikdo nevrátil. A to vychovává psy i značně větší, než je sama.
Trochu komplikovanější přístup k novému členu smečky má vždy Ginny. Sama není příliš sebevědomá a hlavně si střeží svou pozici. Co kdyby jí někdo sebral paničku nebo dokonce misku?! Proto zpočátku vetřelce hlídala a pozorovala nedůvěřivě. Jenže brzy pochopila, že s ním může být legrace a tak lítali a hráli si dosyta. Ginny se vysloveně předváděla. Dělala Elísovy kličky, utíkala mu, pak na něj počkala a skočila na něj. Elís ji zakusoval, číhal na ni, pokoušel se ji dohnat. Neměl šanci, Ginny je ve vrcholné formě a je k neutahání, zvyklá na terén.
Jednou se Elís dokonce ztratil v houští. To bylo tak. Ginny vyběhla šmejdit v hustém, převážně březovém mlází. Terén je to nepřehledný, po třech metrech člověk lokalizuje psa jen podle praskání větviček. Je to vedle chatového tábora, takže zvěře tam v létě moc není. Elís pochopitelně vyrazil za ní. Jenže po pár metrech mu utekla a on se ocitl sám v houští. Volali jsme, pískali, pes nikde. Jeden z nás zůstal na místě, kde se pejsek ztratil, další šli zpět po naší stopě. Po chvíli se Elís objevil, celý šťastný, že nás našel. Vrátil se zpět po své stopě a hledal nás. Ale poučil se, od té doby do mlází sám ani za holkama nelítal, držel se nám za patami. Pro jistotu.
Začátek našeho společného pobytu byl na výcvikovém táboře. Tábor byl pro pokročilé psy, ale Elís už tam byl na poslední dva dny. V pátek přijel po „zkouškách na nečisto“, kdy ostatní psi odpočívali. Naše holky byly po odpočinkovém dni (my jsme zkušení matadoři a zkoušky na nečisto byly především pro mladé a nezkušené pejsky), tak jsme je večer vytáhli samotné. Předpokládali jsme, že trochu pocvičíme s holkama, Elís se proběhne, vyzkoušíme poslušnost, možná mu hodíme aportík.
Proběhnutí bylo všemi členy smečky uvítáno. Přivolání jsme ověřili, fungovalo velmi dobře. Páníček nenechává pejska růst jak dříví v lese a poslušnost má vzhledem k věku psa slušně zvládnutou. Pak jsme začali cvičit dohledávku kachny v rákosí. Elís koukal, co holky dělají. Pak se začal zmítat a kvílet. Prý chce taky.
No dobře, tak jsem mu hodila kachnu do rákosí „na viděnou“, aby věděl, že tam něco je a mohl si ji najít. Vůbec jsem nečekala, že by ji i přinesl. Elís se vřítil do rákosí. Bylo vidět, že je velmi nezkušený a chvíli mu trvalo, než kachnu našel. Nakonec byl úspěšný. S nadšeným vrtěním ocasu se na ni vrhnul a k mému překvapení ji popadl do tlamky a nesl. Dokonce ji i předal Báře, která ho vodila, do ruky.
Podobně to bylo i u vody. Plave rád a dobře, z vody aportuje pěkně. Látkového dummy přinese, jen občas moc nechce předat. Ale holky nosily kachnu! On chce taky! Tak jsme to jen pro legraci zkusili. Kachnu popadl a přinesl, pro jistotu jsme ji odebírali hned u výstupu z vody, aby neměl hloupé nápady a nezačal ji rozebírat.
Další dny už sice nebyly výkony takové. Je to přece jen štěně a někdy se mu daří, jindy dělá s aportem hlouposti. Ale bylo vidět, že se mu to velmi líbí. V tomto věku je to spíš hra na výcvik, ale pokroky chlapec dělal.
Potom jsme se přesunuli do chaty. I tam je spousta příležitostí cvičit se psy (máme to povolené) a krásné terény. Tam se Elwood poprvé setkal s tím, že existuje stopa. Nejprve jsme zkoušeli takzvanou stopu vůdce – kdy se jde většina smečky schovat a štěně je musí najít. Moc mu to nešlo, spíš nás dohledával zběsilým pobíháním. Tak jsme to nechali být. Ale pak jsme šli s holkama dělat vlečky s vycpanou králičí kůží.
Už když jsme tu chlupatou věc vyndali z batohu, Elís ožil. Moc mu to vonělo. Chtěl s holkama. Po každé vlečce stopu očichával. Tak jsme si řekli, že to zkusíme. Táhla jsem mu krátkou stopu v lese, jen asi 30 metrů a na konec jsem položila srnčí spárky. Kůži, která vycpaná má skoro 3 kila jsem tam nechávat nechtěla. Elís nejdřív koukal, kde jsem, ale byla jsem schovaná. Pak mu ale Bára ukázala stopu a on ji ucítil. V tu chvíli mu to došlo, šel krásně s nosem u země. Spárky našel, vzal, ale bylo vidět, že to není ono. Šel po stopě dál až ke mně, tam pustil spárky a dožadoval se kůže. Tak jsem mu ji hodila na zem a myslela jsem, že na něj bude těžká. No, pravda, když ji zvedl, trochu zakolísal a hlava mu spadla zpátky, ale udatně kůži zase popadl a odnesl Báře. Vypadal strašně hrdě – podívejte, jaký jsem velký pes!
Holky si na rozšíření smečky zvykly úplně bez problémů, dokonce bych řekla, že si Ginny užívala roli vychovatelky. S krmením nebyl problém, maso měli každý ze své misky a dohlíželi jsme, aby si nekradli. O granule se dělili svorně, kdo měl chuť, si šel trochu vzít. Když jsou v zátěži, neomezuji je a mohou si zobnout granule podle chuti. Na ležení se nějak domluvili, zřejmě si pelechy střídali a stejně v horku spali často na holé zemi. Takže jediný problém býval, když se smečka vyhrnula na nějaké lidi. Svou zahradu si hlídají a občas na kolemjdoucí štěkají.
Když se takhle vyřítili tři…, obávám se, že nejeden kolemjdoucí zalitoval, že tam není plot. I když naši psi nepřekročí pomyslnou hranici pozemku a na cestu nevkročí, působí asi výhružně. Naštěstí nás většina sousedů zná. Venku si lidí nevšímají, jen Elís by se někdy kamarádil, ale přece jen už to byli tři velcí černí chlupatí psi, tak jsme se snažili je včas zavolat. I když jsou naprosto mírumilovní, budí respekt. Většina lidí brzy viděla, že nehrozí žádné nebezpečí a několik dětí mělo zážitek, že si mohli pohladit takového velkého psa. Bohužel byl často zážitek poněkud pokažen tím, že pes byl úplně mokrý. Všichni si totiž radostně užívali možnosti se máčet v rybníce.
Skoro nám bylo líto, když si páníček po několika dnech Elíse odvážel. Myslím, že i pejsek se cítil jako kluk na prázdninách. A to ještě netuší, že si to pravděpodobně ještě letos zopakujeme.
Elísek se má, když má takovou úžasnou možnost jet na prázdniny. (h) Nádherně se to četlo. (sun)
Jste bajecni cvoci a fletici se u vas maji jako v raji. Uz po prvnim clanku jsem si Te pojmenovala „Dama s kachnou“, a plati to stale * srdicko * preju vsem dobrou moc
Mile sdruzenarce Batyskovi vse nejlepsi k svatku * srdicko * Evi, rano mi to nechtelo pustit komentar. Uz tuhle jsem si vsimla naznaku, ze bys brala jeste jednu pejsku. Tohle byla bezva zkouska. (pokr.)
OT pro pobaveni. Jak jsem jela dnes rano do prace, tak jsem si vsimla, ze v uplnem rohu baraku lezi cosi bileho na zemi. Pri blizsim vyhlednuti z auta to vypadalo jak okenice. I volam Cheta domu, ze asi ta okenice spadla predevcirem, kdyz jsme meli velikanskou bourku. Ale kdepak, radostne opacil Chet, ta uz tam lezi dobre 14 dnu. (headbang)
Podotykam, ze na orteze se na tu stranu dostanu jen velmi tezko, ale prednosta tam sekal za 14 dnu travu uz asi 2x…… (headbang)
Hanko, jestli tě to utěší, tak jak u nás byl ten instalatér na vodu v kuchyni, tak mu Franta ukazoval i kohoutek v koupelně, co podivně píská, když se pustí voda. Chlapík prej povídal, že píská, protože začíná mít dost. Tak se dohodli, že až odejde docela, tak Franta zavolá a milý instalatér by nějak přišel ho vyměnit (nod)
No, já to nenapráskala celé o našem kuchyňském kohoutku. On kapal, ale kapal na linku těsně u zdi. Přednosta tam postavil kelímek od jogurtu. Byl malý a byla potopa. Tak od velkého jogurtu. Když ani to už po několika dnech nestačilo, tak vzal prkýnko – umělohmotné – a vymýšlel naaranžování tohoto náčiní, jako skluzavky pro kapky rovnou do dřezu. To už jsem neabsolvovala. Koupila jsem kvalitní pákovku, která byla ohodnocena jako příliš tuhá. (devil)
Tak to je přímo dárek k svátku, dovědět se, že někde leží okenice. Když „ta roleta je přece urvaná už dáááávno“. Nebo o těch krásných konstrukcích – já tomu říkám „provizória skautíka Jirky“. Nelítám v tom sama, díky, dámy. A všem ještě jednou děkuju za své dva dny báječného narozeninově svátkového rozmazlování 🙂 (h)
To máš dobrý, že kohoutek vyměníte, až scípne. Mně už vanová baterie scípe několik let a vyměnit ji nemůžu, protože chci potřebuju kohoutkovou a jak jsem ten estét, tak se mi žádná nelíbí (teda pod 15 tisíc) (rofl)
Milé dámy, to náš přednosta se už 3/4 roku psychicky připravuje, že koupí a eventuelně vymění utržené táhlo na uzávěru odtoku vany. Je to jako s okenicí – protože se nekoupe, ale jenom sprchuje, tak ho to pravidelně nenakopne. A my ostatní si nějak přece poradíme.
Flety miluju od tý doby, co je trochu znám od Evy! Když se ke skvělému článku ještě nachomýtne ta rozkošná fotka roztomilého čumáku, tak přemýšlím, jestli bych náhodou nezvládla taky takovýho pesa mít. Ale stojím pevně na zemi a spíš toto plemeno všude doporučuju, jen co se někdo zmíní, že by si chtěl pořídit psa, dávám odkaz na Evy stránky. Fakt, naposledy dnes v práci. Na chatě je jeden flet pes, nebude už nejmladší a vždy byl jen na zahradě, nedávno jsme ho potkali při venčení navolno a je to fakt obr. No a ten obr se zamiloval do Krejga, asi mu nějak voněl či co a rozhodl se, že bude jeho. No, srandovní podívaná, ale alespoň jsem si mohla fletíka pohladit. Měl teda pěknou sílu, jsem zvyklá na menší kalibr 🙂 A pak taky potkáváme jednu mladou fletičku na louce, je to potrhdílo, ale milá. Oba psi, které jsem osobně potkala, na mě působili velmi pozitivně.
Evo, já to četla už v práci a děsně jsem se bavila.
Užijte si príma dovolenou s psinama a ať se brzo s Elískem vidíte. A zase napiš, je to bezva čtení!
;;) R O Z V E R N Í Č E K . ;;)
.(*) Svárlivá žena ukazuje svému muži svou fotografii z mladších let. „I to tě musel v nesmírně kratičké chvíli ten fotograf vyblýsknout,“ řekne muž plný podivení. „Proč myslíš?“ táže se žena. „Inu proto, že máš na té fotografii zavřená ústa!“ Odpovídá těžce zkoušený manžel. .(*)
~o) Hezký večer všem a pěkně se vyspinkejte. ~o)
V Brně moc pěkně prší- ještě že se Kačka dneska navečer vrátila. Ušli prý asi 50 km, je utahaná, ale nadšená. 🙂
Jiný Honzo, rostoooouuuuu 😀 😀 dnes mi jena dobrá duše donesla tři praváky a hromadu kuřátek, doufám, že jsi škytal 😛 (rofl)
Chicht 😀 , Betty je sama a v tuhle chvilku nechybělo a hodila jsem i s dobrotou málem parádní parakotoul. Světlý labík světlé lino, vražedná kombinace (chuckle) .
Mám dotaz objevila jsem inzerát, že se věnuje 16 měsíční štěndo zlatého retrívra, páník sám dobrovolně udává, že z časových důvodů nestíhá. I moje srdéčko v první chvíli zajásalo, že má Betty kamaráda. Jenže jsem si potom musela přiznat jednu věc. V tuhle chvíli opravdu nemám čas se věnovat štěněti a peníze jsou především až v první řadě. Přeci jen, co MLP změnil adresu trvalého bydliště, mám rozpočet zatraceně napnutý, i když mi na děti peníze dává. Nejstarší jde do prváku a Nejmladší do primy. A tak SOS pro starší štěně, víc zatím nevím, ale není problém to zjistit. Emil je u Dede a někteří starší Zvířetníci mají i číslo mobilu, pořád platí (h)
Pán může inzerovat na stránkách klubu (www.retriver.cz).
Ale 16 měsíců starý golden už není moc štěndo. Goldeni vyspívají rychleji a psík je už puberťák jak zákon káže a potřeboval vzít do ruky už tak před půl rokem. Ale ještě by se s ním dalo pořídit, většinou jsou dobrosrdeční.
Evo nevím nakolik moc se mu věnoval a nakolik pes zvládá povely, je to u nás na obchůdku vylepené na dveřích. Přiznám se, že jsem neměla v tu chvíli čas se prodavačky ptát na podrobnosti. Napravím to a zítra večer budu vědět víc a třeba už psík bude v dobrých rukou. Navíc mě kamarádka potěšila zprávou, že ví o dvou vlkodavech zavřených v betonovém výběhu 3×4 metry. Na zahradu nesmí, že prý by ji poničili a ven s nimi chodí akorát dcera majitelů a ta je teď ve Státech :@ .
Fleťáčci jsou úžasní (h) a malý Elís je sladký (wasntme) vypadá ale, že je trošku udivený, že by proto, že je zařazen do rubriky „ptáci“ ? (chuckle) Nebo z úcty k té kachně? (rofl) (mm)
To mám za to, že jsem šťoural… 😡
Milá Evo, dnešním povídáním jsi mi pouze potvrdila to co o Tobě dávno vím. Skvělá pejskařka, chovatelka a ta nejlepší panička svým psím parťákům (h) (dog) !
Baty, přeji Ti též ke jmemninám všechno nej a nej (f) (rose1) !
No jo, kdyz EvaZ pise, tak ctu a posloucham. A nemusi to ani byt jenom o fletech a zamrelych kacenach (udiv nad tahanim kacen v batuzku mne asi nikdy neopusti – (chuckle) ). I postrehy z jinych rovin zivota vzdy stoji za uvahu. Diky, Evo. (h)
Dík, budu se červenat (blush) . A zamřelá kačena – to je jen otázka zvyku. Na psím táboře byla paní s goldenem – mladinkým pejskem. Měli udělané vlohy a chtěli cvičit na zkoušky. Jenže problém: pes aportoval blbě, ale panička NEBRALA ZVĚŘ. Prostě jí připadala scíplá kačena hnusná. No a po výcvikáči? Pes aportoval o trochu lépe, ale furt blbě. Ale panička brala zvěř do plné ruky. Bafla kačenu, narvala ji psovi do tlamy – jedna radost. Aspoň jeden z nich se naučil… (rofl) (rofl)
odněkud se začít musí (clap)
OT DOTAZ kocici. Pani Holsteinova asi pred 2 mesici si to prihasila s necim, co vypadalo jak sedrena kuze na maso s otokem. na vrchu predni tlapky. Krev netekla, jen takova ta cira tekutina. Bylo mi to divny, protoze jsem nemohla prijit na to, jak by si to privodila zranenim. Davala jsem na to peroxyd a tu a tam ATB masticku. Ale nejak se to nelepsilo, tak ji Chet vzala na veterinu. Nas vet byl na delsi dovolene, doktorka ji naordinovala ATB. Uz nevim, na kolik dnu – 7 – 10 dnu. Zlepseni zadne. tak ji zavolali dalsi davku. Po asi dalsich 14 dnech se to zahojilo a dokonce ji na tom prerostla kuze i s chlupama. Vcera jsem si vsimla, ze mi na terase ukazuje tlapku a zas to bylo potvora presne tak, jak to zacalo. Kdy se ji to znovuobjevilo, nevim, nekolik dnu odpoledne a vecer byly bourky, tak mamina byla zasita na verande a tam ma ruzne schovky. Pujde zas s Chetem na veterinu – mne se ji tam taha dost blbe, vzhledem k tomu, ze jeste furt mam ortezu od kycle az po kotnik.
Dotaz je v tomto. Videl jste nekdy neco takoveho? Ja se spis obavam, jestli na te tlapce nema nejaky nador – zejmena, kdyz se to vratilo po naprostem zahojeni a prerosteni kuzi. Tohle je fotka z prvniho ukazu:
http://hanaw.rajce.idnes.cz/Kytky%2C_zver%2C_grilovani_a_zvirena/#DSCN5278.JPG
Nádor by nezarostl a nezahojil se ani přechodně. Mohlo by to být cizí těleso (trn, střípek), klíště nebo jiný parazit. Čisté hnisání to nebude. Také by to mohla být plíseň nebo svrab (i když na svrab je to netypické místo) – pokud ji to svědí.
Cizí těleso by se muselo vyndat, jinak se to trvale nezahojí.
Diky Evo. Se mi krapet ulevilo. Ona pani Holsteinova neni zrovna domaci mazlicek, ale je to nejobdivuhodnejsi kocka, jejiz spolecnost jsem kdy sdilela. Ja rada jdu k doktorovi s tim, ze mam jakous takous predstavu. Ptala jsem se proto, aby mi zas do ni nesoupli ATB a poslali Cheta s ni domu.
Diagnózu nezaručuji!!! Jen tak píšu, co nejčastěji bývá příčinou nehojící nebo znovu se otvírající rány. Na dálku ani nejde poznat, co to je.
A což takhle cysta – vzhledem k té tekutině a opakování?
Omlouvám se OT, ale musím se pochlubit. Momentálně bez ruky nemám co dělat, tak jsem se vrhla na rajče a asi jsem zvítězila. Tohle je první výsledek:
http://aledet.rajce.idnes.cz/kote/
Kotě mi někdo před týdnem hodil domů, když jsem byla s Maxem na procházce. Asi cíleně, prý tu byl nějaký pán s paní, říkali sousedi. Tak trochu dpoufám, že bych ho mohla někomu udat, nechcete? Definitivní jméno zatím nemá, pracovní název je Tornádo Lou.
To kuk přes roh nemá chybu!
Ježíši, to je nádherná kočička. Kdybych neměla už 3, tak bych asi neodolala. Takhle ale bohužel nemůžu. Snad se najde někdo, kdo se jí ujme.
Musím se pochlubit, tenhle článek jsem na Evě prakticky vyžebrala (inlove) Eva má znalosti, je je výborný pozorovatel a má srdce plné psů, takže já se vžýdycky u její článků nejen bavím, ale i poučím. Máme tady takových autorů a psích znalců víc a já se přizmnám, že sice čtu plno všelijakých „psích“ knih, ale takto předávané každodenní zkušenosti mají pro mě ohromný význam. (h)
Vždyť mezi ně patříš taky! (y)
Ale je fakt, že Eva je hodně dobrá a její postřehy jsou perfektní a navíc píše nádherně čtivě a je z toho cítit ta láska ke psům. (h)
Evo, včera jsem tím myslel to, co ty – víc záleží na majitelích než na rase, to nebylo vypíchnotí retrívř kontra špicové. Jen jsem to blbě napsal, omlouvám se.
Ale já s tebou souhlasím a pochopila jsem to tak. Ona ta rasa a výchova jsou zhruba půl na půl. Některé věci, jako vzrušivost, ostrost nebo naopak snášenlivost jsou vrozené (vyšlechtěné), ale dají se usměrnit. Nebo se naopak dá pes blbou výchovou zkazit.
Pokusím se na příkladu ukázat, co myslím: Všicni lovečtí psi, používaní ve společných akcích musí být k ostatním psům i lidem snášenliví. Pokud se používali jen k lovu, byli nevyhovující psi „odstraněni“ a snášenlivost byla vysoká. Jakmile se pes přestane používat k původnímu účelu, do chovu se mohou dostat i povahově odlišní psi. U čistokrevného chovu se tomu snaží předcházet tím, že jsou nějaké chovné podmínky, včetně testu povahy. Jenže u bezpapíráků se to uvolní. Takže i já se už setkala s agresivním retrívrem, což je zcela proti povaze plemene. Byl bezpapírový a špatně socializovaný (ke psům nesměl od mlada). Takže kombinace jak vrozených vlastností, tak majitelů.
Já jsem se taky potkala s agresivní fenou kavalíra- bezpapírovou… Napadla členy rodiny včetně batolete. Podle povídání majitelů špatně vychovaná- výchovy málo a pokud se jí někdo věnoval, tak ji spíš provokoval. Bála se jiných psů (i Borůvky) a nakonec mi nějak zmizela z dohledu. Říkali, že ji chtějí někomu dát a už nepotkávám ani majitele.
Hele, já se červenám (blush) . Takový znalec zase nejsem.
Ale ony ty potvory člověka docela vyučí. (whew) (h)
Evo, mít doma tři retrívry! To je krása! No, někdy stačí jeden. Co ho mám doma (whew) .
Je to fajn. Vyzkoušela jsem si to a uvažuji si nechat malou od Giňule. Uvidíme, podle podmínek…
Jé, to mám radost, že se psí lidi zase trochu rozepsali. EvoŽ, jste fakt skvělá smečka a Elís si pár prázdninových dní u vás určitě zase rád zopakuje. Šťastnej psí život (inlove) . Díky! Culím se a trochu závidím. Pedroun je rozesmátý sluníčko a v danou dobu ideální parťák, ale stejně – když čtu o Berrince nebo vašich holkách, zasteskne se mi po „normálním“ psovi. Chi, ta norma je poměrně velkorysá – velký, dobromyslný, inteligentní. Vlastně jsem ráda, že jsem mohla zblízka poznat víc plemen – čuvačka, ovčanda, boxina, jezevčík, útulková kokřice, frbul… Nojo, pokud bych volila skutečně srdeční záležitost, sáhla bych po boxince. A to jsem se jim kdysi tolik pošklebovala.
(f) O. T. Ke včerejší kytičce pro Baty. Ta bílá není hlaváč žlutavý, ale hlaváč kavkazský „Alba.“ Ta dnešní modrá je hlaváč kavkazský. (f)
Překrásná kytka, vůbec jsem do včerejška netušila, že existuje, dík!
Hele, JoVo, přiznej se, že je jen přebarvuješ ve Photoshopu. (rofl) (rofl) (rofl)
(wave) No, nebyl by to tak velký problém přebarvit,
ale originál je originál. (wave)
Díky Evo za krásný ráno 🙂 Akorát jsem si říkala, jestli by neměla být babičta spíš na rozmazlování, než na cvičení, jenže nadšený Elis by jistě neměnil (inlove) A k dotazu balancování v podřepu s psíma živýma kilama odpovídám ANO. Na klín se mi cpávala Nastěnka, aspoň půlkou zadele, aby byla co neblíž paničce. Drobný rozdíl byl jen v tom, že Nasťa měla svých poctivých 70 kilo (rofl) (rofl) (rofl)
Nojo, ale nebyla žádná prča to ustát, co? Někdy je jejich láska o zdraví.
Elíse k nám dali PROTO, že páníček předpokládal, že ho moc nerozmazlíme 😛 . No, mlsky a válení všude možně si užil. A výcvik – on to pravý výcvik nebyl, spíš škola hrou. Vše v legraci a hravě. Jen pokud neměl chuť přijít na přivolání hned, tak jsme na něj houkli. Protože v přivolání nedělám kompromisy, bez něj se může pes i ztratit, zranit… Takže buď kvalitní přivolání, nebo vodítko. Ale musím uznat, že Elíse páníček miluje, ale opravdu vychovává. Mám radost.
(wait) H L Á S Á N Í . 😡
(rose1) Dnes má svátek Baty.
Tak všechno nej, nej a k tomu ještě kytičku. (rose1)
(f) http://jovo.rajce.idnes.cz/Pranicka_7_2010/#Batysv_2010.jpg (f)
Včera jsem už po obědě nestíhala, ale neměla včera náhodou narozeniny?! Nebo mám vlčí mhu? Každopádně přeji opožděně k obojímu (rose1)
=)) Baty měla narozeniny, není to vlčí mlha. =))
Milá Baty, ke svátku vše nejlepší přejí: (cat) Melíšek a (cat) Zrzínek a panička. (rose1)
Baty, koukám, že na tobě taky šetřili, aby ty oslavy vzali jedním vrzem dohromady! 😀 😀 😀
Tak všecko nejlepší i k svátku a to samé i dalším případným slavícím. A samozřejmě, zdraví, zdraví, zdraví
http://www.astro.cz/apod/ap100727.html
A aby byl obrázek nezkreslený, je třeba na něj poklepat (zvětšit ho) a posunovat, ať se prohlédne celý
A povídáíní o třech chlupatých tornadech nemá chybu!
Jo Marta je Marta, Martu zná celá parta…
Tak Marty a Martičky, přeji krásný svátek a tobě, milá baty, dvojnásob! (rose1)
DĚKUJUUUU! Šetřili, šetřili a sestra je Eva a má svátek na Štědrý den. Jinak ovšem neobyčejně velkorysí rodiče, jen tohle nějak nezmákli.
znám Evu, co se narodila 24.12…. Tam teprve rodiče šetřili (rofl)
Moje svagrova totez – Eva narozena na Stedry den.
Mila baty: vsechno nejlepsi a krasny svatecni den. (h
Oktava plati:preto si dovolujem este i dnes popriat vsetko,vsetko najlepsie,mila baty.
Baty, tak pokračuj v oslavách, doufám, že bujarých, a ještě jednou vše nej, nej! (dance) (^) (d)
(rose1) (rose1) (rose1) (d) (^)
Všechno nejlepší zúčastněným Martám (inlove) a Batýskům (inlove) zvlášť (party) (dance) (f) (d)
Milá Baty, všechno nejlepší k svátku (sun) (rose1) (d)
všechno nejlepší (h) (f)
Tak pro změnu přeju Baty k svátku všecko nejlepší (rose1) (h) (rose1) – prima víkend (d)
hezký čtvrtek všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat nějaké bolístko na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
Jste skvělí, že poskytujete takový chovatelský servis (inlove) Myslím, že hlídání psisek je opravdu nadstandardní služba. Někteří „chovatelé“ o svých miminkách bohužel nechtějí nic vědět a osud psisek je nezajímá. Ale na straně druhé – většina chovatelů má přehled o svých „dětech“ a pokud se vyskytne problém, tak se ho snaží vyřešit ke spokojenosti nešťastného chlupáče.
Elísek si prázdiny určitě užil – a až přijde k mamce s tetou příště, tak už bude vědět, že jsou to jen prázdniny a že se páník zase vrátí.
Hlídání kluků je omezeno tím, že se holky nesmí hárat. Ale jinak by mi představa, že je „naše“ štěně v psím hotelu, když může být u nás, vadila. Neumím pochopit chovatele, který se nezajímá o vlastní odchovy. Znám několik lidí z větších až velkých chovatelských stanic, kteří nemají čas aktivně kontaktovat majitele štěňat, ale rádi poradí, pokud se člověk ozve sám. A pak jsou nadšenci, kteří pro „svá“ štěňata pořádají psí tábory apod. My tak daleko nejsme, ale nabízím rady, úpravu srsti a výcvik a případné hlídání (pokud je to pro obě strany možné – třeba ze Slovinska nám štěně na hlídání nepřivezou 😉 ).
Kromě toho má člověk úžasnou možnost vidět, co pouští do světa. Ověřit si, jestli správně socializujeme. Zvlášť štěně, které mělo to citlivé období mezi 2-3 měsícem u nás dokazuje, že jsme schopni dát i větší štěně s dobrým základem pro život v nové rodině. Což není samozřejmost. Mezi 2-3 měsícem potřebuje štěně hodně pdnětů, aby „nezblblo“. Dá se to napravit i později, ale není to jednoduché.
No a kromě toho mám všechny naše uličníky ráda (h)
Krásne dobré ránko všetkým vinšujem! Stále hovorím, že retrievri sú zlatíčka (občas s rožkami). Jedno také mám doma. Čo asi robí teraz? – No, drichme. Večer za tmy lietal po dvore, tak dospáva. (dog) Ale traja – tak to je na mašľu. (h)
Angličani tvrdí, že komu jednou strčil retrívr tlapku přes práh, už jiného psa nechce.
U tří je hlavní problém, že občas není pře psy kam šlápnout. Všichni se rozloží tam, kde člověk nejvíc chodí a dělá. Takže zlepšují koordinaci a pozornost člověka.
Milá Evo, o tom bych trochu něco věděla, i když naši ušatci nedosahují retrívřích rozměrů 🙂 No a absolutní zmatek nastává, pokud přijedou na návštěvu Buffinčini sourozenci, kteří všichni zůstali u svojí paničky. To už pak opravdu začínám trénovat levitaci!
Když já si myslím, že tohle platí o všech plemenech (inlove) třeba manžel mé kamarádky říká: Jednou kavkazák, navždy kavkazák 🙂
To my zase, ře kolií není nikdy dost i když ty hromady chlupů, ale na to si člověk zvykne a přes kolie se taky špatně chodí.
No jasně – jednou buldoček… 🙂 Chi, ti placatí troubové mají i svojí hymnu.
Kocouři jsou o mnoho menší, ale když se správně v místnosti rozloží, není kudy projít! (rofl)
Andreo Ty jsi snad Karolína! Já chtěla napsat úplně to samé. Jsou malí, ale když se roztáhnou, tak mám pocit, že mám tygry a jsou všudypřítomní, báječně se o ně zakopává. (cat)
Když se podává věčeře v našem venkovném kočkouřím stacionáři (momentálně tak 4 – 6 kousků), není „pro kočku kam šlápnout“ a celou cestu k miskám je třeba kráčet krokem šoupavým, jinak se nepochybně ozve nějaké to ublížené „mňááááúúúúú“ 🙂 Domácí smečka se plete výrazně méně, zato nás více využívá ke šplhu, a pokud jste v onom podřepu a přistane na vás 6-8 kilo kocoura, stačí to. Není to tak dlouho, co Ebony tímto neotřelým způsobem umístil do skříňky pod kuchyňskou linku MLP, která tam v podřepu hledala vhodnou pánev a zrovna jí žádná nebyla dost dobrá… Mimochodem, Ebony dost zmohutněl (ne ztloustl, dospěl) a nabyl průraznosti posledního modelu protitankové střely…
Ještě jednou všechno nejlepší a (f) pro Baty, když má ty svátko-narozeniny… (f)
Chudák Terra-san. (rofl) (rofl) (rofl)
Naše koťata se také (zvlášť ráno) pokoušejí šplhem po nohavic dosáhnou na linku. No, naštěstí nosím rifle, takže se až po koleno nemají šanci dostat na kůži a nad koleno je nepustím – dostávaní po čumáku.
Jinak to u nás ráno vypadá tak, že jdu k ledničce vyndat konzervu, cestou nakopnu kočku (ne, že bych chtěl, ale abych je nepřišlápl, šoupu nohama a ony boě se mi ty nohy pokoušejí chytit), vracím se k lince, cestou nakopnu kočku, položím konzervu, jdu pro misky, cestou nakopnu kočku, smetu kočky z misek, jdu zase k lince, cestou nakopnu kočku, naberu maso a pak už jen ze sebe ometám kočky cestou k místu, kam misky pokládám. Někdy raději ani nedojdu a misky položím hned v kuchyni. (chuckle)
😀 Něco mi to připomíná, jen s tím rozdílem, že u nás misky zůstávají na místě – na „krmícím stole“ pod ořechem – ve výšce, aby je nedojížděli hlemýždi (semo tamo ježek nevadí). Kočky se nasáčkují na stůl a zalehnou misky – vyndám kočky z misek a servíruji, přičemž se misky plní znovu kočkami, takže někdy servíruji na kočkouří hřbet nabo za uši. Kupodivu, jak jsou jinak čistotná žvižátka, u krmení jim nevadí, že mají sos až za ušima… 😀
Našim kocourům taky nevadí, když jim občas přistane kousek konzervy za ušima nebo trošku sosu na čumáku. Ale slečna Líza – to je jiné kafe. I když má hlad, nejde k misce blíž než na 30 cm, dokud není naplněna a když se jí tam nasáčkuje spolubydlící, tak v klidu počká, co zbyde a pokud je toho málo, tak si řekne hypnotizováním krmiče o přídavek.
Tak to koťátům taky neva. Prostě si spolu vlezou do pelíšku, předníma se obejmou a lížou a lížou a lížou… až z toho usnou. (chuckle)
jiný Honzo, já se tu tak strašně smála při čtení Tvého příspěvku, až mi slzy tekly do klábosnice! Ano, „nakopnu kočku“, to je přesně to, co se mi stává každé ráno! Oba se mi motají pod nohama, člověk si myslí, že když se napapali a vypadli z kuchyňky, tak že bude chvíli klid. Omyl. Jdu do koupelny, vyčistit záchůdky a umýt misky na vodu, doplnit čerstvou, vracím se, pod nohama se mi motají oba chlupatci až do kuchyně, kam si jdu pro prášek a ranní sklenku džusu. Když se neotočím a udělám krok dozadu, neomylně na jednoho z nich šlápnu. Prostě potřebují ještě něco navíc, čemu my říkáme třeba „sladká tečka“, oni potřebují tyčinku, bonbónek, pastu na prst, čerstvé granulky…….. Stal se ze mne šourající se tvor, nedávno jsem se přistihla, jak šoupu nohama i na návštěvě u kamarádky, která na mne zírala jak zjara, co to dělám. Kočky nemá, ale stejně mi to nedalo.
Jste máčky 😀 😀 , já mám dvě dospělé psiny, odrůstající štěnici a dva kocoury a to je mela. když se chystá mňamka. Nejlépe to má zmáknuté kočičák Jamie, nevím, jestli má místo uší radary, ale když něco začnu krájet, tak se zhmotní u kredence, stoupne na zadní a packou šátrá po okraji linky a mňoukáním se dožaduje o desátek (někdy je to mnohem víc), pokud je doma Bertík , tak se plete pod nohy a pak následuje úprk k miskám, při kterém se málem přizabijí ve dveřích. Ellie má neuvěřitelnou schopnost „zavazet“, zvláště když člověk spěchá nebo nese něco moc těžkého, to se dovede plést pod nohy nebo se zastaví v tom nejužším místě. Občas se divím, že jsme se o ni nepřerazili (devil)
Milá Ivo, viděla jsem fotky tvých zlatíček, ale nestihla reagovat. Takže až teď – jsou nádherné! jsem si nad nimi tak tochu slzela (inlove)
Díky. Je zajímavé, jak se nám to dobře namíchalo – Fleur je typický znakáč, který je s každým přelínáním žlutější, Ellie byla jako štěně znakatá, ale postupně zčernala. U Airy jsem zvědavá, jak to dopadne – když se narodila, tak to vypadalo, že bude celá maminka, ale teď se zdá, že je skoro standardní, uvidíme, jak se nakonec přepeří. Jak se vlastně jmenuje Kazan Bryvilsárů? Daník vím, že byl Dandy, ale jak Kazan vůbec netuším
Kazan je Erko po Erce Bryvilsár a Fredovi na Barance… Jinak být doma, tak pokračujeme v chodském duchu (inlove) a jsem přesvědčená, že Berry bude mít jednou chodského kamaráda nebo kamarádku 🙂
Tak doufám, že se vrátíte brzy, abych vám nějaké to štěně vnutila 🙂 🙂 . U vás by byla jistota, že se bude mít úplně skvěle.
Krmení našich psů je také kapitola sama o sobě. Když zjistí, že nesu dávku granulí, zaujmou pozici u kuchyňského dřezu, kde nechávám granule chvíli namočit. Při finální úpravě dlabance mě už Jesie popohání kvílením, ržaním, otočkami na zadních a funěním. A Shery jen sedí s nataženým krkem a ostřížím zrakem sleduje, zda to dělám správně. A když vezmu její misku a dám ji na zem, tak se pomalu zvedne a jde zkontrolovat výsledek. To už Jesie šílí a lítá od místa pro Shery ke svému a kolabuje, zda dostane taky. Potom vrazí hlavu do své misky, ještě malinko uhne, když jí vyndavám uši z misky – má vysokou pro kokry – a během 5 vteřin vdechne obsah. Pokud se stane, že Shery ještě jí, tak zalehne asi 50 cm od ní, položí si hlavu na přední packy a sleduje, zda něco nezbyde. Nezbyde, tak aspoň musí vylízat její misku, která je už čistá jako sklo.
Tak u nás je to jako tanec s vlky. Kdykoliv jdu na terasu, tak se ke mně všechny tři seběhnou s nadějí v očích, že nesu něco dobrého. Pokud opravdu mám v misce nějakou jinou dobrotu než granule, tak začnou skákat, aby se podívaly , co to je. Než rozdělím do tří misek a přimíchám granule, tak buď sedí a hypnotizují mě, nebo naopak, pokud to moc voní, tak se snaží skočit na stůl. Pak nastává nejsložitější úkon a to vzít do dvou rukou tři misky a nenechat si je vyrazit. Pak se k nim vrhnou, ale co kdyby ta druhá nebo třetí měla něco lepšího, tak se začnou u těch misek střídat.
Jo, dvě ruce a tři misky, to je hlavní problém tří psů. Někdy i tři hlazení chtivé hlavy a dvě ruce, ale tam se to dá rychle střídat. Zatímco žonglovat s miskami (natož plnými) jsem se dosud nenaučila…
Evož krásnej článek, na kačenu bych teda sahat nechtěla, ale tři psy známe, my se museli naučit postupné podávání misek s jídlem – nejdřív Argo, než je jeho miska na zemi už Dan a Šmudla tančí na svých místech, popadnu do každý ruky jednu mislu a se slovním doprovodem položím Danovu a nakonec Šmudlovu. Mají místa na jídlo rozmístěná po kuchyni nejmíň 1 až 2 m od sebe, přeci jen přišli každej v jiném čase, příbuzný nejsou a u jídla se na začátku párkrát skoro rafli, naučila jsem se je hlídat. Když dostanou kloubní kost syrovou na čištění zubů,kterou jim odebírám potom co se proderou chrupavkou na kost, umísťuju každýho psa s jednou kostí do jiné místnosti. Sice pak musím vytřít celej byt, ale za klid v domě mi to stojí.
anonym je moulovatá radanova
„občas není přes psy kam šlápnout“ – ano ano, jednou jsem hodila móóóc parádní držku přes světle hnědého bladhaunda na světle hnědém linoleu 🙂 Ona Venda I. trávila 99 procent spacího času na svém gauči – tam jsem o ni nikdy nezakopla, ale stačilo že jednou výjimečně chrněla na zemi…
Hezkýýýý, pohladilo, potěšilo dopiju (coffee) a půjdu budovat kapitalismus (wave)
Takový tři černý štěstíčka, to je nádhera (sun)
Po přečtení nadpisu jsem se lekla, že se vrátil natrvalo
Tak moc by mi to nevadilo (i když kluk by byl pro nás problém), ale páníček by ho nedal. Dost pro něj chvátal (inlove)