Už vod pátku s tim votravovala… furt: „Ešusi přijede Maceška!“ „Budeš mít návštěvu!“ a „Frydrycha Falcká přijede!!!“ Děs. Jediný čemu sem rozuměl, bylo, že přijede návštěva. To jo, to znám a zpravidla to věstí nějakou zábavičku. Buď přijede baba nějaká (Ešče aby jezdil chlap!! Nesnášim chlapy. Psí teda.) a nebo má přijet Pavlínka, nebo někdo z Pavlínčinejch kluků. Každopádně to vždycky znamená oživení. Pavlínku můžu podrápat a funět jí do ucha, s klukama hrajem čutanou a s babama?? No to snad ani nemusim popisovat, že ne?
No nicméně, dobře přijede. Někdo. Ale kdo?? Vim já, kdo je Maceška?? Nebo ta druhá? Ta Frydrycha Falcká?? No nevim. Nevim prostě. Páč mě se tady nic neřekne. A nebo možná i řekne, ale průvan v hlavě to zas roznese po vokolí. Takže sem prostě nemoch vědít, že Maceška a Frydrycha Falcká sou jedna a tatáž jedna. Že Maceška znamená, že moje maminka už umřela a že teda místo ní mám macechu. Ale že teda ta macecha je tak malá, tak malinká, že se jí ani macecha říkat nedá, že to je prostě malá od macechy, neboli Maceška.
Jak tvrdí pánčička. I když teda už taky trochu poporostla, ale furt je to prej Maceška, do pořádný macechy má dost daleko. No a moje Maceška se jmenuje Frída. Jenže pánčička je matla, která u jmen nenechá kámen na kameni (Taky kouknite jak sem dopad já!! Z Ashe Ešusem – děs a hrůza), takže prostě od Frídy je pro ní kousek k Frydrýšce. No a prej když už Frydrýška, musí bejt zákonitě Falcká. No řikám, je to matla.
Každopádně já sem vědíl furt nic. Velký nic, jen mě sválně tůrovala a napínala jak botu na ševcovský kopyto. Celej víkend. A pak se divila, že sem si z toho dával bahenní koupele. Jediný co člověka, pardon psa, v tom vedru taky mohlo zachránit, aby ho nekleplo. Ale musí se to umět. To není jen tak, přijít a fláknout s sebou. Musíte tam vlítnout jak do cukrárny, aby se bahno pořádně dalo do pohybu a pak to přijde.
Nááádech, zadek nahoru… hlava do bahna… bubliny… lááááááááábuš!!!! Hlava ven, výskok do vzduchu, pád z výšky a obratem udělat přejetou žábu na silnici (musíte pořádně zplacatit zadní nohy, úúúúplně na placku… zase lábuš!!! Vocásek švihá prostorem, bahno lítá v okruhu 30 km a pak přijde majstrštyk. Z místa výskok do vzduchu, přemet a pád na záda. Ve vteřině se musíte znehybnit na zádech a vytrčit všecky čtyry nohy k nebi. Vydržet znehybněnej co nejdýl. Láááááááábuš největší.
Nic nedejte na to, že se vám budou vostatní řehtat, jak momentálně zavostalý kobyly a tvrdit, že si domů vedou prase. No ať, ale… ščastný prase!! Vona vůbec neví, neví, co je to vopravdickej lábuš. No, takže dvakrát za víkend a řeknu vám s jistotou, že přežijete nejen ty hrozný vedra, ale i takovýdle příšerný napínáky, co mi furt připravuje pánčička.
V pondělí ráno, zas ty její řeči, ale to mi po víkendu bylo celkem fuk, potřeboval jsem dospat spánkovej deficit, takže ať si kecá klidně na triko co chce. A taky tady hárá vedle pudlice, takže to už jsem měl naprosto jiný starostě. Odpolko se dovalila dom a furt švitořila. To mohlo znamenat cokoliv. Když naposled švitořila, znamenalo to, že mě opustili a zbyl jsem na celým světě sám. Hodila na sebe civil a mastili jsme hned ven, ale… nešli jsme na koupák, motali jsme se furt před barákem, až se ozvalo nějaký zavolání, pánčička zamávala rukama a… v tom sem jí spatřil!!!
Princeznu líbeznou, vílu nejkrásnější, divu přenádhernou. Zvostal sem štajf! Vona asi taky a páč nikdá nic tak úžasnýho, jako sem já, neviděla. A tak se nadšením počůrala. Narostl jsem do obřích výšin, páč kterýmu chlapovi se stane, že by se z něj baba nadšením počůrala? No?? Pánové?? Nic, co??? Sem jedinej na světě.
Byl sem naprosto mimo sebe. Spustil sem oslavný tance a na důkaz svý náklonnosti jsem nejdřív chtěl milou vílu třísknout tlapou po zádech – to zpravidla dost zabírá a pak jsem se hodlal vyvalit na záda, aby jako viděla s čim přicházim. Pánčička furt jen volala: „Pomalu ty hováde!! Pomalu!! Je to MI-MI-NKOOO!! (Čímž se mě vždy pokouší informovat o tom, že dotyčný je křehký a tudíž bych se měl chovat přiměřeně. Někdy mi to do mozku doputuje, někdy ne.). Teď jsem byl oslněn vílí krásou a to chápejte, že… no nedoputovalo, no!
Ale museli byste tu krásnou vílu vidět, pak byste pochopili. Když už pánčička po stý křičela: „Zabiješ si Macešku, ty kreténe!!“ začla bejt únavná. Milá Maceška, nebo klidně pro mě-za mě i ta Frydrycha Falcká rotovala totiž prostorem a bylo jí naprosto fučík, že přes ní metám kozelce a mlátim jí tlapou do hlavy. Bylo jasně vidět, že jsem jí zaimponoval. Aby ne vižla vižlu pozná a jen vižla vižlu ocení!!! Taky když přišel MOJÍ vílu očíhnout kámoš Monty, poslal jsem ho rázně do háje. To je moje víla a ne, že mi do ní bude dělat!
Pak jsem se musel chvíli věnovat svým podpisovým povinnostem, páč chápejte – musim všem dát najevo, že tadle nejkrásnější baba na louce, je jen moje a kdo mi jí ukradne, tomu hlava upadne, takže sem se skorem vysušil, jak sem pilně podepisoval. Leč jak jsem splnil úkol, byl sem celý už jen Macešky Frydrychy Falcké. Okusovali jsme si hlavy, kopali se navzájem do hlavy, já sem slintal, až byly vopratě na všech barácích vokolo, ukazoval jsem Macešce, jak se dělá psí kotól přes ležící Macešku, až měla pánčička strach, abych z ní nevypustil duši. Ha! Z vižly? Vypustit duši?? To nejde!!!
Šak to jsme se enen taky teprv polochtávali. To nejlepčí přišlo, když jsme došli dom. Frydrycha Falcká se navalila dovnitř a vtrhla do mý misky s vodou. Na to že to je víla, pije dost jak prase, to vám řikám. Byl sem z toho, jak tu vodu lemtá, tak paf, že sem se musel jít taky pro jistotu napít. Ač jindá naprosto nepiju a předstírám, že sem velbloud. Mučim tim pánčičku, vona neví, proč to dělám a je celá hyn, že i když je 40° ve stínu, tak nepiju. Ale tetkon sem musel zjistiti, jestli je s tou vodou fšecko v pořádku, když Maceška lemtá jak vo život, až je voda i v kůchni. Pánčička se smála, nevim proč teda. Mi nepřijde vtipný, aby víla pila jako schvácenej tažnej vůl. Trochu se tim u mě na chvilku shodila.
Ale jen na chvilku. Pak už jsme se zase začli masit. Pánčička si naivně myslela, že když nám dá každýmu tyč z bůvolí kůže, tak nás zabaví. Heh, furt to řikám, že je naivní, až hloupá. Navemblovali jsme se pod stůl. Páč – chápejte, tam je naprosto nejmenčí prostor a seděj kolem toho všichni. Takže to pak ty rvačky maj nejlepší grády. Proč?? No příklad: když ležíte na zádech a kopete usilovně do soupeřovy hlavy nebo břicha, máte šanci, že při tom ešče nakopete minimálně dva stolovníky! A to se dost počítá. Pak Frydrýška objevila, že se dá obíhat dokola ve směru: kuchyň – obývák – předsíň – kuchyň… vymoženost panelákovýho bytu. Taky sem to v jejím věku dost oceňoval a honil sem se tady s Pavlinýma hošíčkama. Tak proč si trošku nezavzpomínat na dětský leta, že jo. Tak jsme dvě kolečka dali.
Pak po nás pánčičky na střídačku chtěly trochu produkce. Vopruz jako, řikám rovnou. Nebohá Maceška musela metat kotrmelce, chodit okolo, sedat, lehat, proplejtat se mezi nohama, nebrat si žrádlo a tak jako podobně. Ale je dobrá. Fakt, jde jí to moc dobře a taky jí to jde moc dobře s její menčí pánčičkou. Páč má nejen svou velkou pánčičku, ale taky dvě menčí pánčičky. A poslouchá pěkně. No taky vižla, že jo. Nejsme žádní blbci.
Takže jsem se nechtěl nechat zahambit a jako správnej chlap ukázal, jak umim vobjednat rum, že umim scípnout, z mrtvoly se změnit na veverku a z veverky se změnit v zajíčka… no dobře!! Dobře. Máte pravdu, udělali z nás kašpary… ale… řekněme si to na rovinu, za tu dobrotu, co jsme pak dostali to stojí, víme?
Pak vstoupil na scénu Kostižer taky. No je to profík, to se hned pozná. Milý Macešce předvedl, jak asi tak vypadá ptačí Betmen! Seděl pánčičce na ruce a že mu do gezichtu funí psí raťafák, ho fakt jako netankovalo. On si je prostě jist, že každýho čokla přepere, tak jako mě. Celá Frydrýška byla vyřízená. Myslim, že celou tu dobu ani nedejchala (divim se, že neomdlela na nedostatek kysliku). Pánčička se celou dobu modlila. Až později mi došlo, proč se modlila. Modlila se, aby Kostižer nedostal opět svůj slovní průjem, který se bohužel nedá cenzurovat a je zcela nepublikovatelný. Naštěstí na to nedošlo a my se mohli přesunout do hospůdky na kávičku.
Miluju chodit do hospůdky. Protože to znamená, že si buď pudu koupit tatranku (či housku) a nebo mi bude rovnou místními slečnami přinesena. Miluju místní slečny. Tentokrát jsem na ně, ale neměl moc čas, byl jsem zcela zaneprázdněn svou Maceškou Frydrýškou Falckou. A to až tak, že jsem jí ve svém svatém nadšení počural její nádhernou hlavu. Pánčička opět volala, že sem prase, ale nerozumí ničemu. Ani tomu, že moje je to, co si podepíšu. Nerozumí tomu natolik, že milé Macešce hlavu omyli. Jsou malicherní. Když můžou bejt mezi lidma hlavy pomazaný, proč nemůže být mezi vílama hlava počuraná??? Nechápu.
Voni pili kafe a my lezli po lavici, si navzájem po hlavě, Maceška mi dávala hubičky, já sem jí vokazoval, jak se dělá žehlička, až to pak nakonec únavou dělala sama (páč usínala a potřebovala si vopřít hlavu vo lavici) prostě příjemně strávený večer. Pak jsme si ještě s Frydrýškou polítali cestou z hospůdky, ale bylo vidět, že už je unavená, páč v letu padla na hubu. Ale tak, co to je pro nás, vižlí národ. Je to holka bytelná, běžela dál a ještě jsme se trochu zmasili.
Pak mi jí vodvedli do auta a že prej zase příště. Jak příště??? To mi jí tu nemohli nechat??? Pánčička furt volá, že chce dva psy!! To jen pánik to bojkotuje. Když ten pes bude fena, tak já sem všema čtyrma pro. A ešče nejlíp, když ten pes bude fena Maceška Frydrýška Falcká!!
Pro: Pitrýsek, Vikulenka, Alpina 😉
Tak jo – tak to je pro mne novinka – resp. když je ČSV dnes Slovák, pořád mi to připadá, že je národní, chichi… neřeším, chichi… Já mám jen takové DROBTY znalostí ze světa vysoké kynologie. A občas se s nimi blýsknu, no, a občas narazím na někoho, kdo tomu rozumí, a ono to občas nevyjde, no, chichi…
My jsme, na břehu Berounky, měli chvilkové potěšení ze setkání národních plemen 😛 a pěkně jsme si to užívali, zejména při pohledu na ty naše chlupatý darebáky.
To jsem nevěděla, že ČSV neštěká – je fakt, že on byl nejdřív tichý a pak, když se sčuchli, vydával kňučivé zvuky, jak se s naší čubiznou honil a chtěl si hrát.
Ona pak naše slečna Bony přišla na to, že na to jeho mládí a dlouhé nohy nestačí, tak jí to přestalo bavit a přestávala si ho všímat, on – až mi ho bylo líto – tak pokňoukával, jakože CO SE DĚJE? Vždyť jsem tak moc neřek’ – poď si hrát…
Petro, skvělý čtení!! Opravdu se nenudíte! 🙂 (y) (sun)
Ešusku, ty jsi prostě vižlí sluníčko a neuvěřitelně psavý pespsavec!!!! Četla jsem dvakrát a bolí mne břicho od smíchu ještě teď. 😀 😀 😀 😀
Petrooo,
nějak jsem tady delší dobu nebyla a dnes mě přivítal Ešus. Tak jsme se doma nasmáli a děkujeme moc (rofl)
;;) R O Z V E R N Í Č E K . ;;)
.(*) Žena koupila psa a nutila manžela, aby s ním chodil každé ráno k řece, kde se měl pejsek proplavat. Ale řeka byla daleko a manžel si ten úkol usnadnil- psa postříkal hadicí. „To jsem blázen, jak to ten pes plave – nahoře je mokrý a dole suchý!“ říká jeho žena. „To máš tak, miláčku, vysvětluje jí, to je kuriózní pes, nejraději plave naznak!“ .(*)
~o) Vinšuju všem přítomným hezký zbytek večera, pěkné sny a hezky se vyspinkejte. ~o)
MOJI MILÍ GRATULANTI, moc a moc vám všem děkuju za krásná přání a kytky a mlsotinky a všechny smajlíky. Ať se vám znásobená vrátí ta radost, kterou jste mi udělali (h)
Milá baty, moc gratuluju, přeju hlavně zdraví, zdraví, zdraví. A spoustu radosti, pohody, štěstí. Posílám krásné Srdce a navíc ještě Duši:
http://www.astro.cz/apod/ap100601.html
A všecko nejlepší i ostatníém slavícím.
(rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1)
(Dřív jsem se kpočitáčku nedostala)
Tak už jsem taky hanonýýým 🙁 😀
To je krása, dík, veram haňoňýme, který velkoryse roztřásá na zvířetnické oslavence vesmírnou nádheru!
Milá baty, pozdě, ale přece se přidávám se srdíčkem
http://renatae.rajce.idnes.cz/cervenec_10_Sneznik/#PICT5204.JPG
A jestli si ho prohlídneš až zítra, tak dvojnásob 🙂
Tak jsem si ho prohlídla dneskozítra a moooc dvakrát děkuju!
(inlove)
Asi to víte. (sun) Ale kdyby ne? http://aktualne.centrum.cz/domaci/zivot-v-cesku/fotogalerie/2010/07/28/porod-zirafy-v-prazske-zoo-mlade-nora/
Téééda z něžné vižlí holčičky udělat Frydrychu – nedivím se, že byl Ešulda na nervy z toho, kdo vlastně přijede! (rofl) Eště že realita pak byla nad očekávání skvělá! A honička dvou zrzavců v bytě – to musí být adrenalin pro pejsky i pro páníky! (rofl) Znám od Denise, když ho popadne šílená, to je pak schopen skákat nám po hlavách a odrážet se od čehokoliv a jediná záchrana je vypustit ho na zahradu.
Milá Baty, přeju ti všechno nejlepší k narozeninám! (f) (sun) (^) (*) (rose1) (d)
Dneska je to jako národní svátek 🙂 To vždycky, když nám příjde vyprávět sluníčko Ešusííí. Hned je skvostně na světě. (sun) A slatinné lázně nemají chybu. (rofl) 😛 (sun)
Ahoj Ešusííí! Tadlencta tvoje pánčička (nevim, proč, ale chtěla jsem napsat pánvička) má ale talent, to tě povim. Takhle podrobně popsat jak jsi řádil a eště k tomu ftipně! To se hnedka pozná, po kom ty seš! :* :))
(h) LIDIČKOVÉ ZVÍŘETNÍKOVÍ! Musím podat hlásání, že dneska jsme překonali bariéru drbání pupíků! Melíšek – tam je to jasné, ten to miluje. Ale Zrzínek na sebe nenechal dosud sáhnout. Jen hlavička, hřbet, u ocásku, bradička a pupík jen při krmení. Teď jsem přišla domů, Melda už učinil uvítací výbor, neb jím způsobený bordel kuchyňský Máry uklidila, dostali oba napapat, vodu, mlsek a hráli jsme si. Melíšek posléze vylezl nahoru do pelíšku a usnul, Zrzínek ležel na křesle. Šla jsem ho podrbkat za ouška, drbkám, bradička, oušínka, vše pěkně pomaloučku, najednou se převalil na zádíčka, vyšpulil ten svůj puntíkovaný zrzavý pupíček, tlapičky nahoru a já drbala tu hebounkou srst. Držel. Držel a vrněl, evidentně se mu to líbilo a evidentně na to byl i kdysi zvyklý. Pak tedy vyskočil na všechny 4, kousnul mě, jen tak naoko, ale abych věděla, že teda jako už toho bylo dost a zase si lehl, natáhl se jak dlouhý tak široký a za neustálého vrnění si lebedil.
LIDIČKY, já mám takovou radost. To je tak krásné, když ta prvotní nedůvěra už začíná být takhle nalomená. ON BUDE JEDNOU ÚŽASNÝ MAZEL. (cat) (h)
Karolíno, zasloužíš si to! (inlove) (cat)
Ano, to je krásmý pocit, když zvíře začne člověku důvěřovat. A taky zodpovědnost, tu důvěru nezklamat, ale té ty máš za deset.
🙂 (h)
Karolíno, to je moc prima!!! Já tento senzační pocit zažila s Oldou. (inlove) (sun) (h) (clap)
Ach jo…. Tak si takhle jedu z Tábora a potkám pejska. Buď ho někdo kous nebo střelil – to nerozeznám, není to čerstvé. Vet už neordinuje, tak až zítra.
Blesan je z toho nějakej nervózní, což se projevuje tím, že vrčí a ochcává vše, co je v dosahu.
Pséko vypadá jako poněkud delší a větší Cairn terier. Zřejmě je poslušnej, když jsem otevřela dveře u auta a řekla hop, tak hopnul. Zatím obťěžuje naše kočičáky a vypadá to, že je na kočky zvyklej. Na Blesana vrčí – asi spíš ze strachu.
Ano, tohle je přesně to, co mi ještě chybělo….. pomoooooc! |-(
Rputi, Rputi (inlove) , tys ty magnety ještě pořád nesundala? Ale zase máš (stopadesátoudevátou) čátku za dobrej skutek.
Držím palce, aby se našel nešťastnej páník, co ho postrádá, a aby ti to Blesk odpustil!
Šiš Rputi, foť a inzeruj! Třeba je to jen postřelený tulák, kterého někde někdo zoufale hledá. Když tak mi hoď do mailu fotky a já to dám na stránky… i když už na zítra tam máme také pěkné nadělení 🙁
Dede,
to bude pejsek z okolí – nejspíš. Takže, podle mého, nejrozumnější by byl útulek v Táboře a možná pár vylepených fotek na trase. Řekla bych že po tom kousanci nebo broku byl tak vyjevenej, že se zaběh.
Tady ho mít nemůžu. Pséko se chce mazlit a vnucuje se a Blesan žárlí jak čert. Už ho vyválel a strašlivě mu vynadal. To by dobře nedopadlo.
No to jsou věci, ale copak ho tam člověk může nechat? Zkus ještě nalezence –
http://www.nalezenci.cz/
Doufejme, že ho někdo hledá.
Rputi, vylep po vesnicích pár fotek a kontaktuj útulek. Jestli je takový „oprsklý“ tak to vypadá na místního zaláskovaného gigola, který schytal buď brok, nebo ho prohnal nějaký pes. Držím palce kvůli Blesánkovi. Nedá se gigolo oddělit, do jiné místnosti? I kvůli infekcím.
Oddělení budou muset být – nemůžu si koledovat, že mi v nocí skočí na deku a Blesan přizabije jeho a nedopatřením i mně. Jak Blesan stárne, tak je čím dál žárlivější. Už jsme přitáhly domů nejednoho nalezence, ale ještě na žádného tak od začátku nevrčel… :S
Teda PetroK, já nevím, ale můj život se třema psama mi oproti tobě připadá tak nějak fádní, snad až i nudný….. (chuckle)
Batysku, vsechno nejlepsi k narozeninam, hlavne at jsi stale ve forme a nase slunicko. Srdicek moc.
BATÝSKUUUU, hola, hola!!! Všechno nejlepší k narozeninám! Boží požehnání, zdraví, lásku a pohodu v celé smečce (rose1) (rose1) (rose1) (sun) (*) (^) (d) (h)
S radostí se připojuju, vůbec jsem to nevěděla, tudíž – Baty, vše nej nej nej!
Esus je desny zvize zrzavy. Hihi. Mozna bys mela doma dlouze mluvit o tom, ze dva psici se bajecne zabavi spolu a tak budete mít vic casu pro sebe. Ale nevim, zda toto tvrzeni bude brano jako smeroplatne. Chicht.
Ježiš, Ešus ty si počůral Macešku?:?! No já pří čtení málem sama sebe. kolezi v práci si maslí že jsem se pomátla. Hubu mám od ucha k uchu, a nemít uši mám jí kolem do kola.(nod)
Vy by jste s páničkou mohly fakt léčit na psychárně.
nojo, no počůral :O , řikám to pořád – dutohlávek obecný 😀
Někdy mám pocit, že na tý psychárně spíš skončím já z něj. Včera donutil mou mámu, že se plazila po břiše pod gauč. Páč von hošíček neščastný nemůže vyndat toho ježka. Já vím, že může, takže jsem mu řekla, že tam nepolezu. Mamina vyměkla a zopakovala si sokolský cvičení 😀
No jo ,já mám doma taky páčko, ale takhle popsaný je to nádherný. V každém případě se zcela určitě v životě s ním nebude nudit.
No ale zase – víš, jak je takový cvičení blahodárný? 😉
Já trůpka, přece vím, že Ešus se nesmí číst při kojení. A co udělám? Nedbám! (rofl)
To je při troše obrazotvornosti taky dost dobrý (chuckle)
zano viď 😀 😀
Tak to znám, ale teď už to nějakou dobu nehrozí. Jen to nesmím zapomenout do příštího dítka 🙂
Jinak my se většinu času letníme někde venku, tak jen prolétávám.
Petro: jako vzdycky parada. (y) (y) (y) (y) Esuse ponorujiciho si hlavu do bahna bych fakt chtela videt. (rofl)
Jen povzdech, ah, Bože můj, Ešus, a dlouhej a já musím pádit do práce, nedožiju večera, Ešusku, počkej tu na mne, lásko!!!!
Hexe- já jsem říkala, že se jen x-krát vyspíš… 🙂
Teda Petro, já furt nevim, že tak dlouho dvěma vižláckým zvižátkům v domácnosti odoláváš a sebe a chudáka osamělého korunního prince ochuzuješ o tolik potěšení (rofl) . Díky moc za skvělou antidepresáckou terapii (inlove) .
Jj, náruživého bažňáka mám doma – naštěstí je hezky opadavej. Ale na bublavého Ešátora nemá.
Jááá?? Já se vůbec nebráním!! Kdybys věděla, jak já furt bojuju, furt něco vytahuju. Když se u AP narodili černí ďáblíci, spoléhala jsem na to, že druhou půli utáhnu na „ČERNOU VIŽLU“ , to jsem si říkala, že bude dokonalej argument, když máme všechno černý, že jo. Ani to neprošlo!! Nic nezabírá ;(
Možná by zabralo štěndo krásně zabalené jako úhledný dáreček (rofl)
Ešíčku hošíčku, to´s mě potěšil, to se to krásně četlo. Jsi vážně nepřekonatelný pejsek, tak ať ti radost ze života i z bab vydrží. Včera mi zvedla náladu Norinka, dneska zas ty. (inlove)
Ještě ke včerejšku – moc děkuju všem, četla jsem si příspěvky pozdě večer a byla jsem úplně naměkko, jste moc hodní. (h) Maxovi jsem slova útěchy taky vyřídila a dneska už opatrně položí nohu na zem, když stojí, nic nehnisá, otok se zmenšuje. Já jsem se vrátila z převazu, taky snad dobrý, v mezích možností. Udělala jsem si to, já blbeček, srpem, vracela jsem se s košíkem vojtěšky pro králíky a chtěla jim ještě useknout na louce trochu trávy a pampelišek, aby měli pestrou večeři. (fubar) A udělala jsem si zářez přes celý ukazováček až na kloub, a jak se pak ukázalo, i přes šlachu. Co já bych dala za to, kdybych ten zlomek vteřiny mohla vrátit. Ale jsou na světě horší věci, zvířata s pomocí sousedů (a občas snad i dětí) obstarat dokážu a ostatní holt počká.
Aleno co Max?? Nestačíš Ty?? (no ten srp to je teda něco!!!) A hybnost zachována? A co se stalo Maxovi?
Petro, Maxima mi v neděli pokousali dva psi, klasika, ani se mi o tom nechce rozepisovat. Nezvládnutí, neuvázaní, a dva, takže smečka. Pes a fena. Majitelka to omlouvala (sic!) tím, že pes je hodnej, že jenom bránil fenku. Před čím, když Maxe jsem měla u sebe: A ještě chudáka s náhubkem. A zatímco jsem z něj rvala toho většího, (jak jsem dokázala zvednout do výšky za ocas dobrých 35 kilo, to nevím, asi adrenalin), tak z druhý strany, kam jsem neviděla, mu ten menší překusoval nohu. To zranění není tak hrozný, ale moc bolestivý, pohmožděnina po stisku bolí hodně. Navíc mám hroznej vztek proto, že se mi ho šest let podařilo uchránit před jakýmkoliv konfliktem a teď se obávám jeho reakcí při setkání se psy, hlavně velkými. Tady moc možností socializace není, psi na vsi nikdo nevenčí. Potřebovala bych nějakýho terapeuta hodnýho, už jsem i obvolala dva okolní cvičáky, jenže ti mají akorát soutěžní ovčouny. No, to jsem se rozepsala, jedním prstem, ale leží mi to v hlavě.
Jo, a majitele psů jsem sice upozornila, že po nich budu chtít úhradu za veterináře, ale pochybuju, že z nich něco vyrazím, oni se přistěhovali do sousední vsi a tam jsou z nich dost nešťastní, jednak z těch psů, jednak mají i pár koní, který chodí věčně po vsi, žebra jim lezou. Ale on ten vet nestál moc,vlastně jenom kontrola a teď to vypadá dobře.
Ale chtěla jsem se zeptat – Ešík po tom pokousání byl ke psům agresivní nebo bázlivej? Asi obojí, co.
Psy nikdo nevenčí, PSY!! (headbang) Fuj!
Milá Alenko, já když jsem stála na tom kopečku na vlhké neposekané trávě cca 1 metr nad pangejtem, v gumových pantoflích s klouzavou podrážkou, celkově tak asi 10 m od hrnku kafe v altánu na zahradě, tak mi hlavou blesklo „OBEJDI TO!“ Obešla? Neobešla! Byly 3 operace, vozejk, berle, málem amputace? Byly! To je prostě někde dáno a nezměníš to! Dodnes si říkám, kdybych byla ten vnitřní hlas poslechla, nemusela jsem pak rok trpět. No, vše špatné pro vše dobré – zatímco jsem se válela po nemocničních postelích, Zvířetnická palcodržna zafungovala a dneska už i (dance) (ninja) ! Věř tomu, kdo je tady členem téhle prima bandy, ten nebude mít žádné následky. Jen to, že dneska jsem tak opatrná na to, kam šlapu, že si někdy připadám jako když ten terén ohmatávám tykadly, než stoupnu na nějakou nejistotu. Držím palce, šlachy jsou potvory, blbě se hojí a někdy se hybnost nepodaří zcela obnovit. Věřím, že to nebude Tvůj případ. (y) (h)
Aleno, drzim palce, zejmena s tou slachou. Ten osudovy okamzik, kdy jeden udela blby krok a zije s nasledkama znam. Zrovna z jednoho takove ujeteho kroku se prave zotavuju. Drz se. (h)
Jj, kdybych byla bejvala před cca deseti lety na tý sjezdovce nechtěla zahnout na kafe, mohla jsem mít koleno v pořádku (devil) .
Aleno, drž se a hlavně počítej s tím, že pak tu ruku budeš muset poctivě rozcvičit. Ono rozcvičit se dá skoro všechno, ale chce to trpělivost a maximální vytrvalost (y) (h) (y) (h) .
Alenka to zvládne, když zvládne normálně tolik věcí. Ta má tu rehabku vybranou dopředu, ta se těma rukama asi nacvičí než obslouží zvěřinec a to všechno. Doufám, že nedopadne jako já po úrazu pan dr, mi řekl jakápak rehabilitace, rozcvičíte nejlíp když bude mýt v teplé vodě nádobí (wave) 😀
Jo, milá Marsko, bejvávalo, bejvávalo. Poslední dobou už zvládám houby, jenom trénuju, abych se přestala stresovat, že mám doma binec, na dvoře kopřivy, já že pustnu…
S prstem se uvidí, budu se snažit, snad bude ještě použitelnej.
Petroooo (rofl) , Ešusek je úúúžasnej (inlove) .
Jo a ráno jsem potkala divoký prase, heč (clap) . Chodím někdy pěšky bohnickou strání dolů na tramvaj, je tam taková ta městská divočina. A tam paní – volá, píská – za chvílí vyběhli dva – výmarák a za ním … to prase :O . Přeběhli cestičku a po dalším řvaní se tentokrát vrátil jen pes.
Paní málem šlehlo.
Tak to se jí nedivím, ještě, že výmaráci jsou také takoví pohybově šikovní pejci jako vyžláci, že tomu praseti utekl. U nás je divočáků hrozně moc, les je celý přeoraný. Myslivci teď prý chodí střílet do zemědělských lokalit, tak tady vesele řádí, ale zatím se mi (za třicet let) nepodařilo je uvidět ve volném lese.
Tak to si ani nepřej. Párkrát se mi to podařilo (když chodím do lesa tehdy, kdy už ostatní padají domů). Pokud mám Chipsy nalepené na paty tak, že je, málem, kopu do bradiček, je mi to jasné. Jsou tady! Mám pár takových příhod, kdy mi těsně před nosem přecházeli přes cestu, nebo vrazili do autobusu, když jsme večer jeli do práce. Je to prostě nekoordinovaná dělová koule s mimořádně tvrdou palicí. Autobus měl rozbitý reflektor a ohnutý nárazník a vepřík (cca 80-90kg) klidně mazal do lesa. Pohled těch maličkých očiček je obvzlášť nepříjemný.
Ty lidi roupama neví co by venčili… (rofl)
Louk!!!!!!!!! Ty jsi fakt případ!! (rofl) 😀 (rofl)
No ty vado!! To měl milej výmarák dost ze zadnice kliku (y) , fuj. Brrr. Jo včera večír jsem zahlídla nějaký info o záplavách ve vaší kůchni 😀 , jakpak to nakonec dopadlo 🙂
Nooo, já jsem ráno spokojeně odešla do práce a Frantovi nahlásila, že seznam opravářů je nachystanej na obrazovce (chuckle) .
Teď by tam měl nějakej přijít (clap) .
Blbý je, že se to bude muset umejt a něco mi říká, že bych tu musela přespat, abych se vyvlíkla 😉 .
😀 😀 😀 😀 😀 😀
Zanoooooooooooooooooooooo, vy jste dvojka, fakt že jo (rofl) (rofl) (rofl) (rofl)
Jsou i na Babě. Teď už je mi to jedno, ale když jsem byla asi tak v desátém měsíci těhotenství a při noční procházce v těsné blíkosti profuněla bachyně se zástupem mrňat, tak se mě exík hotovil přehodit přes plot nejbližší zahrádky (rofl)
Petro, ani nevíš, jak jsem nadšená pokaždé, když vidím nějaké Ešusovo vyprávění. Jsem nadšená a uchechtaná přesně jako kdykoli dříve. Jeden vižla to je něco, ale dva dohromady, to už je opravdové komando. To je síla. D9ky za veselejší den. (y) 😀 (rofl)
……….to už je opravdové komando……..
pánik by řekl likvidační komando :D:D:D,
Jaképak likvidační komando, dobře vidím na té jedné fotce vzadu úplně celou nerozbitou sklenici na zemi. A kytku na podstavci. Taky celou!
No to se divím, že přežilo, to je fakt, počítala jsem se ztrátama na životech a ono nic :O Pak že zázraky nejsou 😀 .
No prostě bylo to hrozně fajn!! Já se musela smát, když Frída objevila, že se dá běhat dokola, říkala jsem si, kdypak to vezme přes pohovku?? Vzala. Objevila polštářky a už to jelo 😀 . Když mě to hrozně baví, když ti čokli řáděj. A že je pak binec, no co!
Já jsem dneska přišla v poledne domů a Melíšek se tvářil, jakože není, ani neutvořil uvítací výbor, Zrzínek spokojeně hnípal na křesle, tak jsem ho pohladila, podrbkala a volám Meldu, ten se, překvapivě, ukrýval pod stolem. Povídám si, že je mu asi vedro, i když vedro tam rozhodně není, okno je otevřené a větrá se i světlíkovým okénkem. No, po příchodu do kuchyňky mi docvaklo: na podlaze se válela rychlovarná konvice a sáček s brambůrky. Ten byl protržený, vysypaný a rozcapkaný ve vodě, která vytekla z konvice. Melíšek se zpovzdálí přišel nevinně podívat, co to tam je za nepořádek a s udivenýma očičkama mi dával najevo, že teda paničko, to tu nemůžeš trochu dbát na úklid, my v tom žijeme celý den! Zrzínka nepodezřívám, ale Melda, jak nikdy do kuchyňky nechodil si teď nějak podezřele zvykl – asistuje i ráno u plnění misek tím, že si vyskočí na ledničku a do všeho strká ten svůj všetečný čumáček, takže je mi jasné, kdo byl strůjcem toho podlahového nadělení. No, uklidila jsem to, konvice funguje, už vím, že jí tam nebudu nechávat, koberec vyschne a Melíšek dostal podrbkání na pupíčku, to on má mooooooc rád. Co naděláme?
Ať mi nikdo neříká, že zvíře se řídí pouze instinkty jak dost často slýchám, že nemyslí, že nemá pocit viny nebo že alespoň si není dobře vědomo toho co provedlo, a to i po delší době. Melíškovo chování je jasným důkazem o inteligenci zvířete, o jeho paměti, i o tom, že dobře ví, co je správné i nesprávné. A ještě je opravdu chytré ze sebe dělat neviňátko, on přece nic neprovedl, jak se to vůbec mohlo stát (rofl) (rofl) (rofl) a shodit to na někoho jiného, to je přece mazané, promyšlené, dokonale vyhodnocené. 😀
Já vůbec nesouhlasím s tvrzením, že kočka, potažmo jiný živočich domácí, neví, co provedl. Bylo mi vždy, když Melíšek způsobil nějakou tu neplechu – pokadil mi peřinu, protože jsem ho opustila, byl nešťastný, mstil se mi, zdůrazňováno, že ho nesmím trestat. Nikdy bych zvířeti neublížila, i kdybych měla vztek na rozbité věci či znečištěnou postel jakkoliv velký! Ano, pořídila jsem si kocourka, tak dám z dosahu vše, co má nějakou cenu, ostatní je nepodstatné. Že pokálel peřinu, protože mu bylo smutno, s tím jsem musela počítat. Že pročůral polštář, protože mu bylo smutno, s tím jsem musela počítat. Příjemné to nebylo, ale věděla jsem, že to má své opodstatnění a spíš mi bylo líto, že ho nechávám samotného a proto ta reakce. Že vyskočí na skřínku a shodí vázičku z IKEA za 29,- káčé je mi šumák, že mi shodí vázu po rodičích, kterou dostali jako svatební dar a s cenou se 4 nulami navíc, to už je věc jiná! Ale tahle váza je ukrytá ve skříni, kam nemůže, i když mi před jeho vstupem do domácnosti dělala radost na poličce. Buď a nebo! Buď chci mazlíka, který mi svojí přítulností vynahradí příkoří života a vnese mi do života radost a pohodu nebo mrtvé věci, které mi oživují vzpomínky. Já chci to první, váza je obdivována tehdy, když otevřu skřínku. Nehledě na to, že dneska přicházím na spoustu balastních a zbytečných věcí v bytě, které tam vlastně vůbec nemusí být! Vysvětlovala jsem mu při úklidu, při kterém pilně asistoval, že dělá lumpárnu a že se zlobím, ale pak jsem mu šla podrbkat ten pupík. Ten kocourek mi naprosto změnil pohled na podstatné a nepodstatné věci. Zrzínek ještě víc. (h)
Tomu říkám správnej přístup k životu!!!!
Tedy 2 vižláci = devastační komando, ne?
To jste si to náramně užili. Myslím, že na podzim by zas byl čas na vycházku na Okoř, aby si naše čubizna připomněla zrzavýho kámoše.
My jsme včera na procházce u Berounky objevili nádherné zvíře – československý vlčák? Vlk? prostě vysokonohé stříbrné stvoření s trojúhelníkovou vlčí hlavou, naše národní plemeno, přítulný ke kapse s mlsky jako koťátko. Naše – rovněž národní plemeno – česká strakatá slečna Bony na něj nejdřív vrčela, což se nelíbilo zejména páníčkům, ale po očuchání jsme je pustili a to byla, panečku, honička! Chlapec, asi tříletý, byl opravdu KRA-SA-VEC voňavá – není nic krásnějšího, než přátelská psí honička!
Joo, Okoř to je dobrý nápad!!
ČSV jsou nádherná zvířata, ušlechtilá, krásná – no prostě skorovlci (h)
Souhlasím, to jsou krásní skorovlci. Před časem, když jsem chodila z roboty, tak na zastávce občas čekával pán a míval s sebou dva ČSV, vlastně skorovlky. Jeden byl takový do běla, druhý o něco tmavší. Už si nepamatuji, zda to byl pár nebo dva psi. Krásní, vysocí psovlci a neuměli štěkat, pouze kňučeli nebo rovnou vyli. Už jsem je delší dobu neviděla, možná jezdím jindy, možná se odstěhovali…
Nechci se ukecnout, Zdeni, ale mám dojem, že při dělení jsme přenechali tento národní poklad bratom za Moravú.
Kdo to ví??
Wikipedie: Po zániku Československa totiž na základě dohody mezi Českomoravskou kynologickou unií a Slovenskou kynologickou jednotou ze dne 4. 7. 1993 přebírá patronát nad plemenem. Jako země původu je nadále uváděno Československo, resp. „bývalé Československo“. Na přípravě podkladů pro FCI se podílely obě nástupnické země, jak se zavázaly ve smlouvě podepsané 20.1.1996.
(chuckle) Aha, to je tak, když se vytrhne věta z textu. Takže patronát přebírá Slovenká republika.
(whew)
(wait) H L Á S Á N Í. 😡
(rose1) Dnes má narozeniny Baty. (rose1)
(inlove) Milá Baty všechno nej, nej a k tomu ještě kytičku. (inlove)
(f) http://jovo.rajce.idnes.cz/Pranicka_7_2010/#Batynar_2100.jpg (f)
Milá Bat (inlove) , ze srdce ti přeju všechno nejlepší (h) , radost každý den a hlavně zdraví – však vaše malá princeznička potřebuje svoji báječnou babičku v plné kondici (sun) (f) (^)
Děkuju moc! Jovásci, ta kytka je překrásná, takovou jsem ještě nikdy nedostala. Dede, moc a moc mávám, už třetí měsíc bez výtahu – babička kondička jedna malina!
Naše milá baty, přeji krásné narozeniny a hlavně spnění všeho, co si přeješ. A hlavně přeji brzké dokončení výtahu! (h) (rose1) (^) (d)
(f) Ta kytička je hlaváč žlutavý. (f)
Všechno nejlepší a hlavně hodně zdraví, milá Baty (h) (f) (sun) (^) (d)
FŠÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉCKO NEJ (rose1) (^) A JEN SAMÝ (sun) MILÁ BATY
Přilípnu se milá Baty jen samou radost a dobrou kondičku (f) (sun) (d) (^) (f) (f)
Smečka hedvábná zdraví baty a pěje sborem živijóóóó! (d) Kársné narozeniny, hodně zdraví štěstí, dlouhá léta a tak vůbec. Tak velká kytka, kterou bychom chtěli poslat, snad ani není… Tak alespoň takhle: (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1)
Taky si dovolím se přilípnout se svou gratulací. Takže vše nej (rose1) (handshake) (^) .
Jovásci, díky za připomenutí!!
Milá baty, posílám Ti také kytičku, je z jarní skalky.
Šmánkote, já zapoměla jak se vkládají odkazy!!!!
Á, opět jedna kumulovaná oslava. Naše milá Baty, všechno nejlepší! Štěstí, zdraví, radost, pohodu… (rose1) (^) (h) Ne, že bych ti nepřála kondičku, ale opravenej výtah by nebyl marnej (chuckle) .
Děkuju všem mooooc, takových kytek – připadám si jako sestra René Skalského v Pytlákově schovance, jste strašně hodní!
🙂 A mám jen 1+3, tady se už s tou jednasedmdesátkou taky počítá, to je dobře!
Milá Baty, štěstí, zdraví, dlouhá léta! (rose1)
(rose1) (rose1) Baty, všechno nejlepší!! (rose1) (rose1)
(^) (d) (dance) (f) (sun) (pi) (cash) (party)
Mila Baty: pridavam se s pranim vseho nejlepsiho, zdravi, stesti a pohody. Kondicku ti preju, ale ten vytak by sis zaslouzila.
(rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (^)
Milá Baty, přeju ti, abys byla ještě moc let taková báječná ženská (h) . A hodně zdraví a spokojenosti a kousek štěstíčka (rose1) (rose1) (rose1) .
(rose1) (d) (rose1)
všechno nejlepší
(cat) Melíšek, (cat) Zrzínek a (bow) Karolína se připojují ke gratulantům! Krásné narozeniny a pevné zdraví (h) (rose1)
Všeho dobrého měrou vrchovanou přeju. (^) (d) (f) 🙂
Malé OT – Berry byla zase včera v psí školce. Účast byla proti minule dvojnásobná, osm prdlých zhruba tříměsíčních štěňat v jedné hale – to bylo panečku vzrůšo! Berry se šťastně hnala ke každému, jen v jednom případě touha se seznámit zápasila s jistou nevírou – to když poprvé spatřila fenečku vipeta… Nějak děvče naše huňaté nedokázalo pochopit, že i tohle je pes! A to prosím byla vipetička vzorem lehoučké dlouhonohé elegance. 🙂 Tak trochu žasla nad malým tibetským teriérem – ten jí zase připadal na psa nějaký malý. Cockapoo (kokr/pudl) Molly byla snad ještě vyexcitovanější než minule a obě holky plynule navázaly na snahu si a) hrát a b) ukrást si co druhé patří (tady ovšem Berry vedla na body). 😛
S Molly byla včera už jen dospělá panička, děti to prý po té minulé ostudě vzdaly a veřejně se již znemožňovat nechtěly. Díky tomu se k sobě holky přece jen maličko dostaly. Ideálním partnerem pro hru byl nakonec čokoládově hnědý labradůrek, sice menší než Berry, ale jako podsaditý mladík zjevně nerozbitnější než ostatní štěňata. Velikostně ke hrám nejlépe odpovídala malá dobrmanka, leč její panička to bohužel neviděla nejradši a držela se spíš dál – podle mě byla rozdováděná Berry (byť na vodítku) na její nervy přece jen moc, jiné pejsky ke své slečně přece jen pustila častěji. Ona tam vůbec byla chudák Berry jako holdegrón – největší a navíc černá, bohužel už teď v některých lidech budící nedůvěru, vůbec když si občas zaštěkala.
Ono s tím štěkotem je to trochu problém, ona si tak mírně dodává odvahu, než se s někým potká, a protože už má velikost vzrostlého foxteriéra a na tu velikost překvapivě hluboký hlas, tak to nedělá moc dobrotu. Já jí ale přátelská setkání se psy nechci moc pokazit, takže vlastně tady poprvé jsem mohla trošku trénovat chování – štěkáš, nepůjdeš ke psu, jsi zticha – tak utíkej Nicméně díky tomu, že byl ponechán na úvod prostor psím hrátkám, byla Berry potom mnohem soustředěnější než minule. Je fakt, že kromě klikru (který stejně nepoužívám) se tam moc nového nedozvím, ale strašně důležité je ta hra a práce mezi ostatním štěňaty. Berry tam jen kvete, předvedla velmi dobře vše, co se po ní chtělo, a jako jediné štěně zvládla to, co ostatní zatím ani nezkoušeli, a to odložení v leže s tím, že jsem nekonec v tom ruchu mohla odejít přes celou místnost a potom si ji přivolat (sama nebo s Kazanem to zatím nepředvedla nikdy, až tady – zajímavé!). Když se zrovna soustředila, tak byla vynikající a bylo vidět, jak ji to baví. Nechávala jsem jí pauzy na hraní (když se vysvětlovalo něco teoretického), to jsme se tam pilně přetahovaly o hračku. Zatímco ona lítě bojovala, já jsem se snažila vypadat jako zaujatý posluchač (blush)
Takže jsme na konci obdržely spolu s koliáčkem a dobrmankou hodnocení excellent a rozdováděnou žačku jsem po hodině málem nedostala do auta – tak byla nadšená. Čekala jsem, že doma padne a usne, ale ne – jen se musela hodně napít, pak to všechno vypovědět Kazanovi a nakonec uštvat i jeho (rofl)
V tomhle věku odložení? Úžasné! (y) My jsme navíc na štěněcí školičku v Brně nenarazili, takže jsme se museli obejít bez ní- naštěstí to šlo, místní psi se většinou ke štěněti chovali velmi tolerantně, případně jsem zasáhla, ale většinou je páníci hodně hlídali sami- malá strakatice vypadali štěníkovsky dost dlouho. Na cvičák jsme začali chodit až v šesti měsících, kdy uměla jen Sedni, jakžtakž Lehni, přiběhla na zavolání a podala packu. Berry bude výrazně šikovnější. (sun)
Milá Matyldo, to je totiž jen to štěněčí poslouchání, které je tu proto, aby povzbudilo pánečky, než zvíře ztratí v pubertě mozek i způsoby… když víš, že to jde, tak ti to potom pomůže vydržet a začít znovu 😀
Jinak to odložení prostě nikdy předtím neustála, ale ten den mi tam tak hezky ležela, že jsem to zkusila… a ono to náhodou vyšlo 🙂 Jinak ona má většinou volný režim, zvládá denní rutinu příkazů a cvičíme jen po chvilkách. Myslím, že je to tam pro ni prostě inspirující (ostatně na Nazgúly kdysi působil cvičák stejně 🙂 )
Koukám, že excelujete i na poli psího výcviku. Nechápu, proč se lidi ovčáků bojí. Pokud vidím zvládnutého a socializovaného psa, pustím holky si pohrát i s pitem nebo jiným „nebezpečným“ psem. Nebezpečný je jen nedostatečně zvládnutý (i když je fakt, že některá plemena ostatní psy nemusí a zvládnout socializaci je větší problém). Ale ovčáci – to je přece paleta povah – od ostrých obranářů po nádherné mazly. A je vidět, že je Berry šikovná. Odložení v tomto věku – no pěkné!!!
Jinak částečně OT. Ginny dělala zkoušky z vodní práce – chtěli jsme získat poslední titul, nutný k přiznání šampiona práce. Šla krásně, až na konec pokazila vodění. Začmuchávala se, byla nesoustředěná. Jenže jedna chybka už na titul nestačí, skončila pátá. Tak má „jen“ reservního CACT, který je nám na nic. Ale titul dostala kamarádka, která se také snaží dodělat šampiona. Takže taky dobře.
příště ten šampión už určitě vyjde 🙂 Nejsou to stroje a dokážou to dát najevo, ale v ten moment je to asi opravdu o nervy, když jeden vidí, jak si psice šlape po štěstí.
Já měla radost, že hezky pracuje, reaguje. Že nejsou stroje vím. Takže chybka zamrzí, ale není to nic hrozného. Ono to jednou vyjde, nebo taky ne, člověk se na to nemůže upnout. Je to hlavně kamarád, úspěchy sice potěší, ale jinak o nic nejde. Spíš jsem to psala jako ilustraci, že na zkouškách může pes zvorat cokoliv, i blbé vodění. To těžké vystřihla a pak se nesoustředila. Lepší, než naopak.
Ginny je skvělá a začala tak brzy a v tak velkém stylu, že holt překvapí, když se kapku zapomene (inlove) Ale ty to bereš rozumně a ona toho má ještě plno před sebou, kdy určitě překvapí zase – a tentokrát třeba tím, jak nezaváhá ani na chviličku 🙂
A nebo úplně vypne a bude bezhlavě lítat a vypadne. Ale je to naše zlatíčko (h) , bez ohledu na výsledky (Ája také). Teď už jsem se zklidnila (spíš z vnější situace), tak to tak neprožívám. Mám radost, když fungují a výsledky nejsou to podstatné. (I když kdybych říkala, že je mi to úplně fuk, tak kecám, protože člověk je radši, když vyhrává. Ale nestojí na tom svět)
……..chudák Berry jako holdegrón…….
(rofl) (rofl)
………že doma padne a usne, ale ne – jen se musela hodně napít, pak to všechno vypovědět Kazanovi a nakonec uštvat i jeho……
Zkrátka energetická bomba (rofl)
Dede, to je krása. Já si jen představuji Berrynčino nadšení, když měla k dispozici tolik možných kamarádů na hraní. Tohle je určitě mnohem důležitější než jakýkoli výcvik. Ten zvládneš při svých zkušenostech i sama.
Smála jsem se, když Berry nevěřila, že vipet je také pes. (rofl) Naivně jsem se domnívala, že psům je jejich vzhled celkem jedno, že se navzájem mezi sebou hladce poznají. Že by si tedy uvědomovali, jak vlastně vypadají? :O Že by chápali, že sami vypadají jinak než ten druhý pejsek, na kterého se zrovna dívají?
To by ses divila. Psi jsou normálně rasisti. Poznají své plemeno i plemeno příbuzné. Když jsme chodili s kamarádkou ovčandou a potkali cizího psa, byla to legrace. Pokud to byl ovčák, hrál si spíš s ovčandou a Ája dělala křena. Pokud to byl retrívr nebo ohař, hrál si s Ájou a křena dělala ke sné nelibosti Agina. S retrívry a ohaři si naše holky rozumí bez problémů. S ovčáky to celkem jde, s chrty se „nebaví“ – jsou chováním dost jiní. Třeba místní basendži má trochu problémy, ostatní psi mu moc nerozumí.
A je zajímavé, že když přijde štěně jednoho plemene ke smečce iného plemene, chová se trochu podle nich a od vlastního plemene se vzdálí. Třeba známí mají šeltii s retrívry. Šeltička aportuje dokonce kachnu z vody (jen ke břehu, pokud pomáhá Archimedes, pak ji neunese). Přitom to s ní nikdo vážně necvičil, jen kopíruje větší parťáky. Naopak klidné plemeno se vedle hysterky také zhysteří. (Máme bohužel špice jako souseda a holky jsou teď neretrívrovsky uřvané.) Jde nejen o vzhled, ale i vrozeneé vzorce chování (jinak vlohy). Prostě svůj k svému – i u psů.
Je to hodně o výchově a o páníčcích. Příšera je sice o dost štěkavější než byla Fila, ale zdaleka nedosahuje „kvalit“ retrívřic od sousedů (ti jsou přitom tiší a slušní). Příšera se dá i od přesplotových štěkahádek odvolat. Rerívřice ječí jak prokopnuté a jediné, co je trošku uklidnilo, byla hadice s vodou od MLp, která plela u plotu a ony jí řvaly u hlavy a za zadkem tak dlouho až si zašla pro hadici a pustila čerpadlo.
My jsme také poměrně tišší a slušní 😉 (aspoň si to myslím). Ale naše holky moc neřvaly, do té doby, než se objevila velmi uřvaná psina v sousedství. Pochopitelně je nenecháme řvat dlouho (ono je to ani moc nebaví ), okřikuji je hned a celkem poslechnou, ale fakt to chytly od sousedů čuby. U Áji jsme dokonce mysleli, že štěkat nebude (skoro do roka). A retrívr není uštěkané plemeno – to jsou vaše sousedky dost výjimka.
Kromě toho Příšera je (pokud se nepletu) vlčí špic. To není zdaleka tak uštěkané plemeno, jako menší špicové. Sousedka je pravděpodobně kříženka klasického bílého špice (německý? střední?) a svému plemeni dělá čest, řve od rána do večera (v noci je naštěstí doma). Naše holky občas nevydrží na nerv a jdou jí pomoci.
Ostatně historka byla jen ilustrací k různosti plemen a rasismu u psů. Nic proti špicům obecně a madam Sherry zvlášť.
Berrynka je mocmoc šikovná. A školka by – jak už slovo napovídá – měla bejt hlavně o hraní a kamarádění, ne?
Jé, Dede, jste s Berrinkou hvězdy (*) (inlove) (*) . Odložení takhle zamlada, to už je něco (y) . Ále, ono je jasný, že Berry je náramně šikovná vlčka. Že je holt zároveň nápaditá a energická, to tak nějak patří k věci (chuckle) .
Psí sympatie a antipatie, resp. rasismus je zajímavý sledovat. Eh, i když jednak jsme častěji obětí, protože placatky budí hodně rozporuplné reakce a druhak mám důvodné podezření, že vztahy k ostatním pesům buldočík částečně lapá od paničky 😛 .
A psi vždycky něčím novým překvapí. Poměrně často venčíme s dobráckým labrošem Kendym. Vztahy s buldokem jsou rezervované, protože oba hoši na sebe mocně žárlí. Přesto když se potkali dva buldoci a agilnější kosí bratr Charlie Pedrouše proháněl a dost mořil, flegmatický Kenďa překvapivě začal Pedra chránit.
No oni ovčouni, tedy ti němečtí – nevím jak Berrýščí plemeno – jsou lecky trochu „hysteričtější“, hlavně čuby. Mě to docela překvapilo, služební pes a kvílící siréna mi nešli dohromady, ale je to tak. Ono když pes pracuje a soustředí se, tak se to tak neprojevuje. Když ale ve volném čase čubiznu něco nadchne – hlavně když se někam těší, zastavit se prostě nedá. Vřeští vysokým hláskem, takže si už párkrát i vyřvala hlasivky a pak jen sípe, ale stejně nepřestane.
Ráno, když jsem v šest vycházela na první venčení, musela jsem se nenápadně oblékat a pokud možno i obouvat když jsem měla cokoliv komplikovanějšího než pantofle, ještě v ložnici a potichoučku, protože jakmile čuba pochopí, že se jde ven, začne nadšeně štěkokvíkat a to že sousedstvo je stále v komatu |-) ji nevadí. I když jí člověk chytil rukou za čumák, bublala aspoň tak a vypadala, že se udusí. 😡 (chuckle)
Eh, v podobném duchu mi odpověděla i cvičitelka Sue, když jsem jí o Berryně štěkotu říkala. Ona byla , pravda, zdvořilá a pravila, že NO jsou prostě komunikativní 😀 Já si toho už všimla kdysi na cvičáku a pro mě je to docela novinka, protože Nazgúly jsme museli pomocí Maxe dokonce učit štěkat u plotu! (Tichý hlídací pes je potenciálně nebezpečný – lidé ho neberou vážně a mají tendenci ho ignorovat) a kromě vytí a Daníkova občasného kvílení byli vždy hodně tiší. Berry doma vůbec zbytečně neštěká, jen sem tam se zkusí přidat ke Kazanovi, když ten hlásí „vetřelce“, ale na ty psy si prostě blafne.
Jo a k plemeni – sice doufám, že Berry bude mít coby anglický dlouhosrstý NO podstatně přímější hřbet než mají němečtí NO 🙂 (Její máma ho má v podstatě rovný, táta trochu sklopený, ale ne moc), ale v tom štěkotu se nejspíš od těch klasických nijak neliší… 🙂
Jo jo, hrátky v bahně doprovázené blaženým funěním velmi dobře znám – od Daníka (wasntme) Ten byl čuně strašlivý, i tím ocasem v něm obvykle radostně vrtěl, až byl zabahněný prakticky každý v dosahu. Ale hlavu si nešpinil nikdy – leda když se vytíral „do sucha“ na nevhodném terénu poté, co vylezl z vody… Takže tady tedy Ešus drží rozhodně primát (rofl)
To já tedy mám doma estéta – Dona, ten se nikdy neovoněl v žádném fujtajblu ani nikdy dobrovolně nešlápl do bahna ani do kaluže, ale ten malý to zkusil včera večer na louce. Nevím co tam bylo, já jsem to neviděla, pěkně nejdřív čuchal a pak se zkusil v tom vytřít. Ale chytila jsem ho včas.
A kecám, Don nesmí nikde vidět kapku oleje, nafty nebo benzinu hned jde do toho hrábnout packou. Soused jednou na chalupě dával do pořádku auto a povedlo se mu malinko rozlít arvu nebo něco takového, celé léto tam pak Don chodil a válel se po trávě. Bláto spláchnete ale černý olej z bílých tlapek…
Marsko – tak asi malý chlupatý automechanik (rofl)
Sice nerada, ale trochu Tě poděsím – pozor na to, kdyby v tom byl Fridex (jestli se to tak ještě jmenuje tenhle sajrajt), může ho i jediný olíznutí stát život ;( . Jak jsem ten preventista, tak bych si na tohle dávala fakt pozor.
My ho hlídáme skoro celých patnáct let, on /Don/ totiž nesežere nic co je kde pohozené, vodu mu musí Jana nabrat většinou v potoce do dlaně, od nikoho si nevezme žádný mlsek a to jsem moc ráda, protože k nám přijde hodně lidí. Ten malý / Lux/je žravý o to bude horší hlídání- co pes to individualita. A navíc mají všichni zákaz kde co pohazovat.
Tak to je dobře. Jen on ten sajrajt je sladký, takže to pesany láká. Vím nedávno o uhynulé fenečce ;(
Mám prasata dvě. Jednak žerou hnusy a jednak se válí – v bahně, v hnusech… Fakt je, že si sice do bahna lehají i hlavu potopí, ale salto na záda jsem ještě v bahně neviděla. Určitou rezervu tedy máme 😉 Řekla bych, že je zajímají hnusy biologické…
Tak tak, zajímají, hlavně ty biologické. Ross se předvedl na ranní procházce předevčírem. Zatímco jsem z můstku hltala krásu bublajícího potůčku, našel si tamtéž člověčinu a s nadšením se v ní válel. Sem si říkala, jen se podrbej, synku, než najednou přestal vonět potok a než jsem zaslechla mlaskání. Srnčím skokem jsem se vykatapultovala, ale už jsem to nestihla. Zrovna v tlamě válel jazyk o patro, to jak zpracovával matlaninu, aby mohl polknout. Smrad kolem přenáramnej, panebože, za co mne trestáš! Vbourala jsem se mu do tlamy – nechtěl dát, že si to našel – no, co už jsem asi mohla vytáhnout! Museli jsme ten křištálový potůček poněkud znehodnotit, ale i tak jsem šla s rukama od těla a řvala nechod ke mně! nevotírejsevoměkruci! Smrad se za námi táhnul strašlivej, ale pes si lebedil. Já méně, vlastně vůbec.
………..Takže tady tedy Ešus drží rozhodně primát ………….
Dede – ešivá ono to nebude tím, že on sám je primát :D, moc to taky nepobírám, proč si potápí tu hlavu, ale tak co u něj taky čekat, že jo (rofl)
Skvělý článek, Ešus je prostě génius. Jenom bych chtěla vidět, jak se z mrtvolky stane veverka a jak vypadá v jeho podání zajíček. Ještě dlouho se budu smát při představě psích vižlích her 😀 .
LDU – zajíček prosím zde:
http://zrzavec.rajce.idnes.cz/darecky/#Obraz0136.jpg
a zde též zajíček Churchííl 😀
http://zrzavec.rajce.idnes.cz/darecky/#Obraz0140.jpg
Petro!!! 😀 😀 Chudák Ešíček, k čemu ty toho nebohýho pejska nutíš.
nenutím, on zajíčka vnucuje mně. Zajíček je teď jeho oblíbený majstrštyk, takže ať chceš co chceš, dočkáš se vždy nejprv zajíce. A tváří se, že vůbec nechápe, proč se mu smějeme 😀
Musím konstatovat, že Ešíček je prostě génius v psí kůži. A aby ti nebylo líto, tak ty samozřejmě taky, se ví 😀 .
Teda bez té psí kůže (chuckle) …
Petro, ty zvíře jedno! Máš čím dál větší grády! (rofl) (rofl) (rofl)
A já chci čím dál víc PetruK svázanou v knihovně. Takže pokud tam nechceš skončit fyzicky, ať už máš Ešusí povídání vydáno knižně! (toivo)
To by byl elixír a když si představím Petru svázanou v knihovně tak by to asi bylo mooc hezké a jadrné. 😀 (rofl)
……………………A já chci čím dál víc PetruK svázanou v knihovně…………..
:O 😀
Marska má pravdu předsedo (rofl) (rofl) (rofl)
A nechceš radši místo nebohé svázané Ešusové vlastní potrhlo a náměty ke psaní 😉 ?! To co předváděl Ešusek s Maceškou, to máme na denním programu v černo-rezavém provedení. Ovšem psa bahenního neznám. Jen psíka hovníka a hovnožrouta 😀 .
Nějak nestíhám, Zvířetník jen tiše sleduju (wave) .
vlastní potrhlo mám v podobě Příšery. Včera jsem přišel na terasu a ona mě samou radostí štípla a pak si ještě hopsla. Naštěstí už jsem byl v pracákách. Spíš mi jde o to, že když se to stane jinému, tak:
1) je to větší sranda
2) člověk se ujistí, že všichni čokli jsou stejní
Ešusi, ty se máš, že ti panička obstarává ženské až do domu. A jaké! Náš Reny je momentálně zamilován do takové vižly bonsai, vláčí mě při každé příležitosti k jejímu baráku, který s ním musím obcházet a nejradši by se tam usídlil. Na stará kolena se nám dal na ženské. Kde já už to viděla? Aha, v bulváru.(chuckle)
Jaký na starý kolena!!! Tststsss! No a nediv se , zrzavá má prostě šmrnc (h) 🙂
Petro, výbuchy neřízeného smíchu!! Ešuskovo řádění s Maceškou mi připomíná mladší léta Klérky. Oni knírači jsou tak asi do osmi let také tak padlí na hlavu. Horší je to s jejich odbahňováním 😀 !
naštěstí my odbahňujeme ZATÍM (a doufám,, že to tak i zůstane) jen na chalupě, kde se popadne hadice a přes protesty ščastnýho prasete, tento projde očistnou lázní.Páč hadici nesnáší. tak pak zas hopíkuje prostorem, že „už to má za sebou a jak je dobrej že to zvládnul“ :D. vystačí si 😀
Hlava pomazaná a hlava počuraná (rofl) (rofl) (rofl) Ten Ešus má ale život, takovýdle atrakce mu chystáte… My třeba moc známých kavalírů nemáme, navíc kavalír obvykle zdvořile kámoše očuchá, případně se chvilku honí, ale pak se vrátí za svou lidskou částí smečky, protože mám pocit, že ti jsou pro něj důležitější. Jediný kavalíří kámoš je Barnabáš z rodiny a s tím teda Borůvka předvádí několikahodinové divadlo na téma okusování hlav, mydlení packou, lítání, skákání- pak padne, Bárny k ní přiskočí, Borůvka ho hbitě nakopne zadní packou, vyletí a tyjátr začne znovu. V neděli předvedeno k všeobecké potěše obecenstva na zahradní párty -samozřejmě do chvíle, než dorazilo maso k večeři. Pak se zcela volně rozdělili a předváděli elegantní zcela hladové pejsky, takže všem přítomným upadávaly kousky kuřete pod stůl… granule jsem si mohla nacpat do čeho jsem chtěla. 😉
No a ta trůpka Frída tam stála a nechala si tu makovičku počůrat 😀 😀
já si vždycky – když dostanu zásah tlapajnou s drápama říkám, jak to, že nejsou dorvaný jak starej plakát, když do sebe tak řežou :O , já vypadám jak když jsem se servala s tygrem a oni nic :O
oni mají úplně jinou kůži – jednak mnohem odolnější (šrám si opravdu udělají mnohem méně často) a jednak jinak přidělanou k podkoží (na tobě se tak neposouvá jako na Ešíkovi…) Takže jejich kožka je pro ostřejší hrátky jako dělaná…
Proto se to musí pejsci učit, že zakusovat páník se musí jinak než psí kámoš. No Beta se občas zapomene…
A proto je tolik průšvihů, pokud pes výchovně cvakne po dítku… štěněti by se nic moc nestalo a dítě je kousnuté…
no jo já vím, že mají pevnější kůži a mnohem lepší reakce, ale i tak, u těch zrzavejch holoprtek by jeden nečekal, že se to obejde bez ztráty desítky. 😀 . Rány těma zadníma nohama jsou šílený (to se pa jeden nediví, že klokan to má jako smrtelnou zbraň 😀 )
Hošíčka jsem taky učili, že do lidí se nekouše, resp. kouše jinak. U mně je to výjimka, že se zapomene, to jen v případě, že jde o „opravdu tvrdej boj na život a na smrt“, na pánika je o fous nemilosrdnější (rofl) (rofl) , tuhle mu zubem zhehybnil na půl hodiny ruku. Páč se řezali na trávníku a on ho nechtíc žahnul zubem do nějakého nervu na ruce. Tak pak pánik chodil a „nadával“ mu do hovádů (rofl)
Já ovšem minulý týden koupila jednu sukovicí do čelisti 😉 , doteď to bolí a v čelisti mi hodně křópe 😉
S těmi dětmi je to jasný, člověk nikdy nemůže nechat psa s prckem samotnýho, nikdy to není z psího pohledu špatný úmysl (nebo dobře nějaký procento psů psychicky posunutých – ale zase díky člověku :@ – tam bude, ale minimum)
Náš starý basetoid Falco byl na děti perfektní vychovatel. V takovém tom prvotním období na zabití, kdy člověk něco dítku šestapadesátkrát zakáže jen proto, aby to po sedmapadesáté stejně provedlo, mu malý škodík provedl něco nepěkného, on s hrůzostrašným řevem vyletěl a škodíka chytil za ruku. nekousl do krve, ale po zubech tam byly pěkné modřiny. V obou případech jsem řvoucí dítko se slovy ,,dobře ti tak!“ vyhodila za dveře, poté jsem Falkoušovi véééélmi důrazně 😛 vysvětlila, že do mých štěňátek se nekouše a byl navždy klid, mantinely vymezeny a holky měly oddaného kámoše (h)
(y) (y) (y) (y)
Naše nebožka Fial jako přes kopírák Vítek v kočárku a žmoulá rohlík. Nabídl File a když si chtěl (opatrně, móc opatrně) kousnout, tak jí ucukl, zasmál se a kousl si sám. Byl jsem opodál, tak jsem mu jen řekl, aby to nedělal. No samozřenjmě, že to udělal podruhé a já se zvedal, že mu to hezky vysvětlím. Nebylo třeba. Když natáhl ručičku s rohlíkem ven z kočáru, Fila místo po rohlíku chňapla po ruce, Vítek pustil rohlí a začal řvát a Fila vítězně odkráčela středem. Nadal jsem oběma, ale Vítek už to nikdy neudělal. A Filinka taky ne.
Petro, tebe a Ešusa by měli ordinovat v případech těžkých depresí a předsebevražedných stavů! 😀
Krásny deň všetkým vinšujem.
Petra, super čítaníčko. Kam vy dvaja s Ešuskom na to chodíte? (dog) (dog)
Milej Ešusku, ty jsi prostě jedinej a nejlepší a neopakovatelnej! 😀 Bahenní koupele, oblbování mladých slečen, prostě paráda (h) Bahenní koupele u nás miluje hlavně Xena. Při její postavě je doprovod koní na vyjížďkách dost náročná disciplína, takže cestou využívá obzvláště bahnité louže k tomu, aby se v nich rozplácla v celé své délce a regenerovala. K dovršení efektu v tom bahně ještě vrtí ocasem (h)
😀 vidím Xenu nebohou, coby srnu uštvanou co se v bahně slastně válí. Člověk by nevěřil, jakej rozstřel bahna ten jejich ocas má, což (rofl)
No jasně, že 2 psi jsou lepší, než jeden pes. Otázka je, co by to udělalo s vybavením bytu a třeba páneček nemá chuť zařizovat byt znovu. Je třeba mu vysvětlit, že současné zařízení je nemoderní, a že je škoda vyhazovat nový, nepoškozený nábytek. Člověk má zábrany svůj vlastní nábytek roztřískat, tudíž je nezbytné pořídit DRUHÉHO psa. Oni už to ve dvou zvládnou a byt se může renovovat. Co? Nešlo by? Trefilo by ho?
Hm, tak f tom případě návštěva Macešky asi nebyla nejlepčí přesvědčovací tah 😉
Ale bavila jsem se nádherně (rofl)
Evo, prosím Tě máš nějakou radu? Luxík už toho hodně zvládá, kamarádí rád se psy ale jak Doník před barákem zaštěká tak se jde schovat do baráku. Někdy nakoukne ze dveří ale někdy uteče. Chodíme někdy na procházku okolo lidí, tam mají dva křížence ovčounů s malamutem nebo haskym ty strašně štěkají, vyjí a vyskakují protože jsou celý život přivázaní na řetěze a těch se bojí také moc to se může na vodítku zbláznit. Do náruče ho brát nemůžu to bych udělala to nejhorší. Don toho zdá se využívá a někdy štěká jen tak a baví se tím. Myslíš, že se to Lux odnaučí. Já totiž nevím jestli je to přirozené, já jsem nikdy neměla víc psů najednou.
Marsko – neznám problém , jen odhaduji, ale vzala bych to přes klid a žrádlo, takže hafana na vodítku, u sebe zásobu něčeho echtgold výbornýho /takové grilovaný kuře, nebo kůrčička z pečeného bůčk….. (y) dokáží divy!/ a než dojdete k inkriminovanému místu, vodítko na kratší vzdálenost, ruku plnou na malinký kousky nakrájený dobroty, pesana oslovit jménem, snažit se upoutat jeho pozornost a v klidu jít a průběžně podávat tu dobrotu. Jo a musíš s ním jít sama. Takže jen ty a on, ne nikdo další , ani druhý hafan. Ty musíš být v klidu a svým klidem mu dát najevo, že wo nic negou. Nechlácholit, nic, v pohodě, když se bude soustředit na tebe chválit, že je šikovný – hodně pozitivním hlasem jásat, aby se soustředil jen a jen na Tebe.
Potvrzuju, tohle funguje i na koně! Pro případ, že se na trase skrývá nějaké nebezpečné strašidlo, mám sebou jednu až dvě velké mrkve, kterou v případě potřeby Rachejtli zaměstnám a je po strachu. Ovšem taky jsem se setkala s ,,odborným“ názorem, že ji takto rozmazluju a a jen nevychovaný kůň se bojí 🙁 . No, radši mám doma rozmazleného koně než tvora, který všechno dělá jen proto, že musí!
………..a jen nevychovaný kůň se boj……………..
:@ :@ asi bych byla nejdřív já nevychovaná a pak by se dotyčnej bál, čímž by teda byl tím pádem zas nevychovanej von!!! :@ :@ :@ :@ :@
Hergot tyhle mudrlanti!!
Holky jste dobrý, fakt dobrý ale je tam ještě jeden dotaz zda je normální aby se bál zaštěkání domácího strejdy Dona, to bych z Luxíka měla překrmenou kouli a ne štíhlou kolii. Jak píšu neměla jsem nikdy dva psy a Luxíkovi je právě 6 měsíců doma ho máme od 4 měsíců a když jsme ho přivezli téměř nic neuměl.
Já myslím, že na tohle přijde sám. Chce to mu jen v klidu dát najevo, že je trouba a bojí se zbytečně. Buffinka se napřed taky klidila, když Argus zaštěkal, ale jak dospěla, bylo to dobré. Je to teorie, nejsem etolog, ale nemohlo by to být tak, že štěkot dospělého psa je pro štěně signál nebezpečí a říká mu, že se má schovat?
Dáreček taky prchal od plotu, když Alí začal hlídat. Teď mu byl rok a už hulákají u plotu svorně. Doma bych to vůbec neřešila. Venku zabavit mlskama nebo oblíbenou hračkou nebo pořadovým cvičením s velikou pochvalou. U Aliho řeším aportkem v hubě, když se chce prsit na vycházce na psa za plotem. Jen mu ukážu aportek a on ho hned šťastně popadne a hrdě nese u nohy. Místo psích nadávek se předvádí jako těžký borec. Ale on má aport hodně dobře naučený-hravě. Je to moc praktické, vyblbnem se i na omezeném prostoru a balónek na šňůrce ho perfektně motivuje.
Nebyla jsem nevychovaná, poslala jsem ho do prdeháje! 😀
Ona je podle koňáckých měřítek fakt rozmazlená, pořád chce u všeho asistovat, do všeho leze, pokud jsem venku, mám ji furt za sebou, ovšem taky ji můžu venku pustit navolno a vím, že neodejde, můžu pod ní prolézat, projde za mnou kolem nastartovaného náklaďáku a když přijedu domů, letí mi naproti k vratům tři psi a kůň (h)
…a když přijedu domů, letí mi naproti k vratům tři psi a kůň
To musí být úžasný pohled! (rofl)
Ona je totiž parťák. Což spousta koní vůbec nepozná a jsou jen za sportovní náčiní a hůř…Miluju ty chytré rady odborníků-odporníků (toivo) .
Viď jmenovkyně, vidím to stejně a ty chytráky bych nacpala do pytle a….
………..fakt rozmazlená, pořád chce u všeho asistovat, do všeho leze, pokud jsem venku, mám ji furt za sebou, ovšem taky ji můžu venku pustit navolno a vím, že neodejde, můžu pod ní prolézat, projde za mnou kolem nastartovaného náklaďáku a když přijedu domů, letí mi naproti k vratům tři psi a kůň……..
to není rozmazlenost, to je vyšší stupeň přátelství mezi člověkem a zvěřinou. Ať jdou do háje. Kůň není stroj, je to živý stvoření s emocemi (h) .
Lucko, to musí být hezký když Tě vítá konička. Chce po Tobě taky nějaký odškodný, že jsi byla pryč? Koně jsme nikdy neměli a vzhledem k věku taky mít nebudem, MLP by se nedal dlouho přemlouvat, on má koně moc rád.
Doma bych to vůbec neřešila. Štěně a velmi mladý pes nechává staršího, aby hlídal a teprve časem se osmělí (pak řvou dueta 😉 ). U nás to dělala jak Korina, tak Ginny, obě byly druhý pes. Luxík je mladý a ještě velmi nejistý. Řekla bych, že se to zlepší
Venku bych se snažila pokud to jde, se zatím řvounům vyhýbat a když to nejde, zabavit Luxíka hračkou nebo pamlskem, aby na řvouna zapomněl. Nemusíš nutně krmit, pokud má rád nějaké hračky, lze ho zabavit hračkou. Pes se většinou nesoustředí na 2 věci zároveň.
Luxíkovi to bude trvat možná trochu déle, ale když vyrůstá s druhým psem, tak se nejspíš časem otrká. Bude asi vždy trochu méně sebevědomý, jak díky začátku, tak jako druhý, mladší pes. Ale v půl roce a po 2 měsících u vás – zatím o nic nejde. Pokud se to nezhoršuje tak ho zatím nech být. Jen se snaž, aby neměl vysloveně špatnou zkušenost.
Pardón Ap už to napsala za mě. 😉
Borůvka se taky bála uřvaného psa, co hlídá hasičku, ale zatímco jako štěně vždycky metr odskočila , dneska se při řevu tím směrem jen podívá a jde dál. Jinak se vlčáků bojí- bohužel ji párkrát pošlapali a hlavně i na vodítku se na ni s řevem vrhnou, přitom málem vezmou majitele s sebou. No a štěkavci jsou problém, minimálně štěkací Borůvka se jim jaksi vyhýbá….
Ešusíííí (y) (y) (y) ukecej s paničkou páníka, aby ti svolil kámoše. Páč jak jsi zjistil, jeden pes je máááálo (chuckle) 😛 😛 😀
A panička se k tomu přidává 😀 bylo pro mě opravdu výživné mít týden 2 psy, a vzhledem ke spokojenosti chlupatého nájemníka jeho panička si mě zabukovala na dobu příští. A nabídla i Bettyně prázdniny pro změnu u ní 🙂
jojojo, dva psy – brala bych to hned, ale tajdle pánik je halt brzda 🙁
Nejlepší by bylo, kdyby s nápadem na druhého psa přišel přednosta. U nás se to povedlo téměř nechtíc – MLP se dozvěděl o štěněti kokra v nouzi a po nesmělém telefonickém dotazu už přijel domů s tajfunkou. Já jsem v tý době sice už chvíli laškovala s myšlenkou na druhého psa, ale v té době jsme měli batole, tak jsem to nechtěla uspěchat. Centrální distribuce ale usoudila, že je vhodná doba a psa dodala. Síla myšlenky a přání je velká 🙂 .
……..Centrální distribuce ale usoudila, že je vhodná doba a psa dodala. Síla myšlenky a přání je velká …..
No jo, když to by přednosta nesměl být vůči CD hluchej jak pařez. Dub jeden. Co já už napředestřela psů v nouzi!!!! Nenápadně, nápadně, šécko jedno. (devil)
Pak nezbývá než to pořádně promyslet, co všechno se může přihodít a pokud z toho vyleze, že to přednosta i ty přežijete bez větší újmy, prostě přijít s druhým čoklíkem na férovku domů.
Jó to známe 😀 😀 , já jsem byla vždy proti tomu mít psa. Nakonec jsem to byla já, kdo manžela ukecal na štěně (asi akutní pomatení) ; za rok prohlásil, že na KAŽDÉ fotce jsou alespoň DVA CHOĎÁCI a shánělo se druhé štěně. A nakonec nechca máme ještě to pometlo Airu
Ta kamarádka bydlí teď v Říčanech, jmenuje se Babková, na název chovné stanice si nemůžu vzpomenout něco z Alysyna dvora nebo tak nějak budu se muset zeptat znovu. Ona je smutná protože starší Ája je už dvanáctiletá a Besynka neporodila a měla štěňátka mrtvá tak už žádná nebudou. Tu Alysku má její neteř v Praze. Oni to jsou už také starší lidi a tak se asi už žádné štěňátko znovu nebudou chtít. Erika je taková psí a kočičí máma tak tam má věčně 2-3 psy navíc na hlídání od známých a příbuzných. Já mám samé psí kamarádky ty nepsí se vytřídily samy. Ivo, tak jsem se zas rozkecala. Jo, a tu první Išku měla z chovu paní Svobodové, Iška měla 9 krásných štěňátek a Ája se jí po roce vrátila, ti lidé co ji měli si neuměli představit choďáka a měli ji uvázanou u boudy, jenže Erika měla ve smlouvě pokud peska nebudou chtít tak, že trvá na vrácení a ne do útulku. Ajina má u ní krásný život ale trvalo to rok než ji dala trochu dohromady, ještě že byla ta druhá pejsková tak to šlo. Aja měla také 7 štěňátek. My jsme všechno prožívaly spolu do té doby než se odstěhovala.
hezkou středu všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat nějaké bolístko na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
Ešousku – bahenní koupele jsou děsně zdravé na klouby – prostě jsi úžasný, jak o sebe pečuješ (inlove) . A pančička zaslouží alespoň pro tentokrát pochvalu – přivedla ti Macešku FF (neplést s Dediným FF) (wave)
Jen nevím, jestli je tohle nejlepší cesta, jak přesvědčovat páníka o výhodách dvou psů v domácnosti… (rofl) (rofl)
No asi úplně nejlepší cesta to evidentně nebyla. jsem si ale říkala – překonán šok a pak už mu to bude jedno…. (rofl) , ešče ho asi ale nepřekonal (rofl) .
sakra – překkonÁ šok, on překoná. Neumím psát (whew)
Petro, pánčičko Ešusí Tys mě po ránu odrovnala. Kdo mu vkládá do hlavy ty nápady? To je hned hezčí den.
Prostoru na nápady tam má dost, dutohlávka jeden 🙂 , tak se mu to tam prostě líhne
Ešuskuuuuu! Parádaaaa! Přesně tohle jsem po ránu potřebovala! Dík! 😀
Petro a Esusku, prominte, ale mam jedno OT. PRO EVU B ohledne slecny v Klokanii. Nedostala jsem se vcera na Zviretnik, krome par minut. Serie spektakularnich bourek nas prinutila vypnout elektroniku ze zdi a kratce pote transformator kousek od baraku chytnul DVA prime zasahy. Za neuveritelnych zvuku a ohnostroje odesel a s tim i nas privod elektriny. V praci to nebylo o nic lepsi – nesly nam nejakou dobu pocitadla.
Nepredstiram, ze znam australske pravo – nemam o tom ahnung, krome nejakych vseobecnych konceptu anglosaskeho prava. Ovsem musim rict, ze jezdit bez povinneho ruceni se nevyplaci. To, ze ji nekdo chce zalovat, neznamena, ze jsou to nutne nejaci divni lidi, co z toho chteji vytlouct penize. Napr. kdyz ja jsem sebou triskla pred lety v kramu a rozcupovala jsem si kycelni kloub, tak moje pojistovna platila, ale furt mne otravovali, jestli uz jsem teda ten super hyper zazalovala, protoze tim se jim nejake vydaje vrati, vyhraju-li. Za druhe, mela by si zjistit, jestli nejake pojisteni na tom aute nahodou nebylo. Jako treba jestli si to od nekoho pujcila a ten clovek mel auto pojistene, tak pak, aspon v USA, se to pojisteni da pouzit. Za treti, zase v USA, soucasti automobilove pojistky je pojisteni proti nehode zpusobene nepojistenym automobilem. Takze kdyz do mne nejaky trouba nepojisteny vlitne, tak mi to zaplati moje pojistovna = do vyse, kterou si na me pojistce nastavim, jak na skodu na aute, tak i skodu na zdravi. Pro zbytek se muzu hojit na ridici ci majiteli auta. Za ctvrte, a v tom je cela pointa, je takove hojeni se na nepojistenem cloveku vicemene na houby. I kdyz bych vyhrala soud, tak kdyz ten clovek nic nema, tak si na nem taky nic nevemu. Coz je zjevne pripad tehle holciny – a to bude v Australii urcte stejne jako v USA. Jako pravnik mam krapet eticky problem radit obchazeni prava… No ale kdyby se holcina zdekovala, zejmena nema-li obstavitelny majetek…
Jinak bych chtela vyuzit teto prilezitosti k tomu, ze jestli nekdo mate deti nebo zname, co chteji pracovat v USA, treba jako au pair, nebo studovat, a koupi-li si vlastni auto, tak to pojisteni je fakt nutne.
Jo, a jeste jednou pro EVU B. Ono i kdyz to tem lidem ta jejich pojistovna zaplati, pokud maji coverage na nepojistena auta/ridice, tak se na ni mozna bude chtit hojit prave ta pojistovna.
Hanko – to musela být šleha!!! :O Myslím, že bych bleskurychle zajela pod vanu, až jí máme obezděnou (rofl)
Každopádně já sem vědíl furt nic. (rofl)
Nááádech, zadek nahoru… hlava do bahna… bubliny… lááááááááábuš!!…. (rofl) (rofl) (rofl)
Petro, já tě picnu 😀 Dojedli jsme večeři, přišla jsem si sem na chvíli sednout, škytám smíchy a takhle krátce po jídle to nedělá dobře mému zažívání (zato plícím ano). Prosím tě, do jaké školy jsi Ešuse posílala – tuhle jeho slovní zásobu, sloh a vyjařovací schopnosti – tak ty bych také chtěla ovládat (inlove) Jenže ona by mi ta jeho škola stejně byla nanic,ten tvůj hošíček Ešusí to má prostě v genech. Zítra si to přečtu znovu. Díky (clap)
Maričko, hošíček chodil na Vižlí dífčí (rofl)
Jé, super Ešusí povídání.. To se hned musím pochlubit, že jsme včera odpoledne potkali v Lesíku na Cibulkách 2 vižlí štěnda… byly jim tak 4 měsíce, 2 kluci jako buci..
Mám takový pocit, že počet vižlátek v ČR je přímo úměrný k počtu Ešusích článečků a výskytu Jeho Ešusstva tamtéž. Neboť kdo Ešuse pozná……. Pouze ten, kdo má v hrudi schnazerhercnu, ten si sice Ešusstvo zamiluje, ale odolá.
Petro, opět naprosto jedinečné povídáníčko (rofl) (rofl) (rofl)
Nemyslete si, že tu nejsem. Doháním pauzu způsobenou pobytem na chatě, ale sleduji Vás. :* 8-| (wave)
Mám to za 5. Za co?
že bychom s Ešusem zavižlili republiku :O
u nás je taky vižel hodně. Ale za něco by mohla i Petra (za ty šťastné zrzavce se skvostně šílenými pohyblivými páníky (nod) ) … ale za některé bohužel spíš může móda loveckých plemen – nezaměstnané, nevyběhané, nezvládnuté, neposlušné chudáky…
jojo, módnost je pro plemeno mor. Proto jsem tehdá sepsala i ten více- méně vižlí článek, aby si ti , kteří do vižlouna chtějí jít, tohle rozhodnutí dobře rozmysleli. Jenže – to by musel vycházet pořád a pořád dokola. Spousta lidí vybírá dle vzhledu, ne povahy a potřeb ;(
Vižlí článek? :O
Ohařů všeho druhu tu máme hodně. Myslím, že vedou výmaráci (jsou krásní). Někteří z nich mají mladé majitele, kteří s nimi opravdu vzorně nalítají spoustu kilometrů. Ale ten náš místní vižlík Árčí je fakt nevylítaný chudák.
To je halt problém, když si člověk vybírá psa podle toho, jak se mu líbí a ne podle toho, co mu může nabídnout. Viz modernost bíglů a počet tlustých naprosto nevylítaných jedinců.
Zavižlili! Petro, co mi to děláš? (rofl)