Ahoj teto Hanko a Dášo, ahoj všechny moje tety a strejdové na Zvířetníku! Tak jsem tu zas. Už potřetí. Uprosila jsem maminku, že bude při mém dalším měsíčním bilancování dělat zapisovatelku, i když si to za ten minulej měsíc vůbec nezasloužím. Jak já zlobila, to si neumíte představit. A přitom jsem to myslela dobře.

Začalo to tím, že jsem při lovení mouchy, co se k nám někudy vloudila, porazila lampičku a roztrhla záclonu a počochnila žaluzie. To mi maminka odpustila, dokonce mi šla mouchu chytit, ale když jsem druhej den chtěla zkoumat, co je za knížkami v knihovně a pár jsem jich z té police vydrápala, to už mi odpustit nechtěla. A to mi ta jedna knížka skřípla packu a bolelo to.

Potom jsem dělala přehlídku všech svejch hraček. Vyrovnala jsem na koberec všechny myši, kuličky, golfový míčky a střapce, rolničky v kouličkách a kindervajce. Maminka se smekla po červenočerným golfáči a přistála mezi myšima na koberci. Nevíte někdo, co to je „kurvajauvajs“? Pitina zírala a říkala mi, že jestli tohle nechají Pořádníčkové jen tak, že mi dá ten modrej hopík, co v něm plavou žraloci, kterej jí moooooc závidím.

Kochala jsem se hračkami a válela se mezi nimi, vyhazovala míčky do vzduchu a střílela vejce do branky, co nám maminka udělala ze staré krabice. Maminka se odbelhala do koupelny, a když jsem se šla za ní podívat, co tam dělá, tak jsem zjistila, že se natírá skořicovým olejem a rychle jsem vycouvala. To vám byl puch! No hroznej. A v noci jsem spala v košíku, skořice mi nevoní. Ani nevím, kdy ti parchanti mrňavý, zlodějský přišli a ukradli mi hračky.

Zbyl mi jen jeden golfáč, kterej za nohou od gauče nenašli a jedna malá umrněná chrastící myš. Všechno mi vzali. I zlatou-oranžovou rybku na gumě. Jsem chudák! Pitina mi hračky půjčit nechce a ať jsem prolejzala svoje schovky, jak jsem chtěla, nikde nic nebylo. Všechno našli… Pořádníčkové vošklivý. Dostat je do pacek, já bych jim to vysvětlila… Pitina říkala, že když budu hodná, že mi je postupně vrátí, ale že to trvá. Odkud to jen může vědět? Když to neví ani maminka.

Tati se mě ptal, jak se mi čutá s tou zelenou kuličkou a já plakala, aby věděl, že ji nemám. Podíval se do mého prázdného košíčku a zvedl si mě na klín. Drbal mě pod bradičkou a říkal mi: „To nic Norče-morče, oni ti to skřítkové vrátí.“ A maminka se na něj tak škodolibě, skoro po kočkovsku ušklíbla a řekla mu, že o tom silně pochybuje. Tak vám nevím.

Tati mi pak udělal ze špagátku a z novin bábrle a hrál si se mnou. Pitina si s tatim moc nehraje, jen se spolu perou. To vám je krása na ně koukat. Pitina útočí na nastavenou ruku nebo s rozběhem skáče na tatiho nohu. Pak se zaklesne a zadníma nohama kope skoro jako kůň, jenže dopředu. Tati se jí snaží za ty nohy chytit nebo jí dát helmičku a to se Pitina nádherně rozprská a syčí jako naštvaná zmije.

Pak ji tati položí na záda a lechtá ji, Pitina vříská, ale drží… nejdřív jsem se bála, že ji to bolí, ale tati je opatrnej… když se Pitina rozhodne, že je čas na pauzu, tak vyhlásí tajm a jde se svalit do branky. Tam si odpočine a znova zaútočí. Tati jí říkává, že na praní je jí dobrej, ale aby se s ním mazlila, to ne… Pitina se mazlí jen s maminkou. To já občas i s tatim, ale s maminkou víc, ona mě tak nádherně hladí pod bradičkou…

No, a protože ten smolovatej měsíc ještě neuplynul, tak se mi podařilo vyhrabat kočičí trávu z květníku a nešlo to zamaskovat a když jsem se jí přecpala, tak se mi neudělalo dobře a když jsem chtěla k mamince, tak jsem cestou znečistila koberec, jeden její sandál a ještě mi zbylo na křeslo. To bylo ten samej den, co jsme s Pitinou společnejma silama sundaly vršek z pekáčku, ve kterém bylo pečený masíčko, a nějaký kousky jsme si odnesly.

Jenže nějaký zůstaly ležet na linu v kuchyni a v předsíni na tkaném koberečku a pod gaučem je maminka taky našla. A pak zjistila, že Pitina vylovila z knedlíčkový polívky knedlíčky (já do hrnce nedošáhnu), tak tu vodu, co zbyla, převařila a dala do toho tatimu nudle. Povídala, že nějak tu imunitu člověk posilovat musí. A tatimu nudlovka moc chutnala. Ten den jsme nedostaly tuňákový žužu. Asi se z toho stává nějaký pravidlo, dostáváme ho čím dál míň.

Ovšem vrchol byl, když jsem jí jednou ráno ve čtyři hodiny vzbudila, protože se mi nechtělo spát a Pitina si nechtěla hrát… já vím, že vstává v pět-pět, ale když já si jí před odchodem do práce chtěla užít. Když se mi jí po notně dlouhé chvilce podařilo probrat tak, že otevřela jedno oko a položila mi otázku: „Norino, ty vopice plesnivá! Víš kolik je hodin?“ Já to věděla, ale maminka byla překvapená, že jsou ty čtyři. A protože už by neusnula – šlapala jsem po ní a lechtala ji v obličeji hmatovýma fouskama, tak se protáhla a vstala.

Chvilku jsme si hrály a ona pak šla pro konvičku, že zaleje kviťule na balkoně. Chtěly jsme toho s Pitinou využít, že tam vklouzneme za ní, ale nepodařilo se nám to. Tak jsem vylezla na okno a chtěla si packou tu kliku odstrčit a ona se pohnula, jenže nějak divně. Maminka zalejvala a já plakala na okně, že za ní nemůžu.

Dveře nešly otevřít a v okně je mříž. Pitina říká,vže je to síť, ale stejně by to tam tudy nešlo, protože okno bylo jen na sklápěčku. Ale maminka dozalejvala a vracela se, tak jsem zajásala, že si zase budeme hrát. Přešlapovala jsem na parapetu, kousek od kliky dveří a čekala, abych ji mohla přepadnout. Jenže maminka strčila do dveří a ono nic. Neotevřely se. Zkusila to znovu, silněji a ono zas nic. Bylo to k pláči, vzteku i smíchu.

Přes to okno mi maminka slibovala něco jako očistec, pak ještě, že dostanu přes kejty (řekla doslova na prdel) a chtěla po mně, abych tu kliku zase pošoupla zpátky, ale já zapomněla jak. Tak jsem na ni zoufale koukala a poplakávala. Pitina přebíhala po parapetu jak tygr v kleci a protože mě musela překračovat, tak mi dala herdu mezi lopatky a já utekla pod gauč. Jak já se tam třásla strachy, že se maminka nedostane k nám a zůstane tam navždy.

Maminka se na balkoně třásla taky, ale vzteky. Možná proto, že měla na sobě jen spací triko, pod ním nic a jedinej inštrument byla plastová konvička, ale už bez vody. Nikde nikdo nebyl. Tati byl odjetej v práci, Pitina taky tu kliku nedokázala zmačknout, móbil měla maminka v ložnici na stolku. Pak začala taky chodit sem tam, tak jsem se ukryla za nohu od gauče, aby na mě raději neviděla. Pitina mi pak vypravovala, jak se maminka vykašlala na svoji dobrou pověst a holej zadek. Vylezla na parapet a zjišťovala, kudy se sklápěčkou protáhnout domů.

No, podle mne by tohle nezvládl ani Harry Houdini. A taky jo. Po nějaké chvíli to vzdala. V ložnici zvonil móbil, co je nastavenej na buzení. Hraje Mrtvou nevěstu z depresivní pohádky od Tima Burtona. Maminka si ji občas pouští, my s Pitinou nevíme, co se jí na tom líbí. I ten Johny Deep, je tam dřevěnej. Za chvíli začnou chodit lidi do práce, tak jí snad někdo pomůže. Jenže to zvonění maminku vyšpičkovalo k většímu výkonu.

Slyšely jsme ji, jak si probírá polohlasně, co dělat. Tak okno rozbíjet ne, to je moc drahý, zámečníka Fikejse taky ne, ve dveřích je neodvrtatelná vložka a jsou bezpečnostní, klíč je ve dveřích, takže to taky nepůjde. A pak se občas ozvalo: Norinotydostaneš! Jenpočkejtyboženobuditelko! Pak ji napadlo vysadit mříž-síť. Mám šikovnou maminku, povedlo se jí to na první pokus. Pak znova vylezla na parapet a ukazovala všem svůj holej zadek, ale jen chvilku, než si stáhla to spací triko a zkoušela dosáhnout na kliku u okna vedle toho sklápěčkovýho. Chybělo pár centimetrů a maminka vypadala, že si klidně i zlomí ruku, ale nešlo to.

Najednou spadla z toho parapetu, Pitina sice říkala, že slezla, ale pozadu? A vrátila se s takovou zlomenou násadou z mopu, co ji měla jako podpěru pro rajčata a zase vylezla na parapet. Pak prostrčila tu násadu sklápěčkou, chvíli šátrala a zachytila kliku od balkonu do takovýho očka, jenže klika se ani nehla, maminka se tvářila naštvaně i zoufale, řekla mi: Nečum! A pak se na tom uzoučkým parapetu otočila a zkusila chytit do očka kliku u druhého okna. Povedlo se jí to a klikou i pohnula, pak ještě a okno se otevřelo.

Maminka vlezla dovnitř a zapomněla, že máme u radiátoru před oknem žehlicí prkno, na kterým se s Pitinou povalujeme a zíráme z oken, kde se co šustne. Na poslední chvíli se ho snažila překročit a nebýt to maminka, tak se směju ještě teď. Starý grotesky hadr. Jen piáno u toho nehrálo. Napřed spadla maminka, na ní prkno, prkno škrtlo o televízi, ta vydržela, ale spadla váza s dlouhou trávou a makovicema. Maminka se vyplazila zpod toho prkna a já nabrala dráhu do koupelny pod vanu – jeden nikdy neví. Pitina na ni koukala a přišla mi říct, že je maminka zraněná.

Nemůže prý vstát a plazí se jak myš s přeraženou páteří. Pak jsme slyšely, jak maminka telefonuje. Volala doktora. Ten za chvíli přijel, smál se a dal mamince do zad pigáro. Dostala prášky proti bolesti a klid na lůžku. To bylo od doktora hezký, alespoň mě nemohla zmlátit. Ležela 3 dny, jako lazar. Někdy bolestí i brečela. Prej houser, ale kde ho má, to už doktor neřekl. Prolezly jsme s Pitinou všechno a nenašly jsme ho. Když jí diktuju, po očku se na ni dívám, jestli mne náhodou neseřeže dodatečně…

Od té doby, co dokázala, že si umí poradit a že je fakt technik, pořád přemýšlí, jak ty okna líp zabezpečit. Prej dá na balkon síť, velkou, přes celej balkon. Asi jí to prkno vzalo i po hlavě… Ale to nic, mám ji i tak moc ráda, teď, když ji ty záda už tolik nebolej, si k ní vždycky lehnu a brumlám jí. Aby mi to všechno odpustila. Říká mi: Ty moje Brumlice a když mě hladí pod krčkem, tak se občas jakoby zamyslí….

Tak všem Zvířetníkům zdar!

v.p. Norinka

PS: a už je červenec a hračky mi ještě ti malí šmejdi nevrátili. Pitina říkala, že mají možná dovolenou…