Ahoj teto Hanko a Dášo, ahoj všechny moje tety a strejdové na Zvířetníku! Tak jsem tu zas. Už potřetí. Uprosila jsem maminku, že bude při mém dalším měsíčním bilancování dělat zapisovatelku, i když si to za ten minulej měsíc vůbec nezasloužím. Jak já zlobila, to si neumíte představit. A přitom jsem to myslela dobře.
Začalo to tím, že jsem při lovení mouchy, co se k nám někudy vloudila, porazila lampičku a roztrhla záclonu a počochnila žaluzie. To mi maminka odpustila, dokonce mi šla mouchu chytit, ale když jsem druhej den chtěla zkoumat, co je za knížkami v knihovně a pár jsem jich z té police vydrápala, to už mi odpustit nechtěla. A to mi ta jedna knížka skřípla packu a bolelo to.
Potom jsem dělala přehlídku všech svejch hraček. Vyrovnala jsem na koberec všechny myši, kuličky, golfový míčky a střapce, rolničky v kouličkách a kindervajce. Maminka se smekla po červenočerným golfáči a přistála mezi myšima na koberci. Nevíte někdo, co to je „kurvajauvajs“? Pitina zírala a říkala mi, že jestli tohle nechají Pořádníčkové jen tak, že mi dá ten modrej hopík, co v něm plavou žraloci, kterej jí moooooc závidím.
Kochala jsem se hračkami a válela se mezi nimi, vyhazovala míčky do vzduchu a střílela vejce do branky, co nám maminka udělala ze staré krabice. Maminka se odbelhala do koupelny, a když jsem se šla za ní podívat, co tam dělá, tak jsem zjistila, že se natírá skořicovým olejem a rychle jsem vycouvala. To vám byl puch! No hroznej. A v noci jsem spala v košíku, skořice mi nevoní. Ani nevím, kdy ti parchanti mrňavý, zlodějský přišli a ukradli mi hračky.
Zbyl mi jen jeden golfáč, kterej za nohou od gauče nenašli a jedna malá umrněná chrastící myš. Všechno mi vzali. I zlatou-oranžovou rybku na gumě. Jsem chudák! Pitina mi hračky půjčit nechce a ať jsem prolejzala svoje schovky, jak jsem chtěla, nikde nic nebylo. Všechno našli… Pořádníčkové vošklivý. Dostat je do pacek, já bych jim to vysvětlila… Pitina říkala, že když budu hodná, že mi je postupně vrátí, ale že to trvá. Odkud to jen může vědět? Když to neví ani maminka.
Tati se mě ptal, jak se mi čutá s tou zelenou kuličkou a já plakala, aby věděl, že ji nemám. Podíval se do mého prázdného košíčku a zvedl si mě na klín. Drbal mě pod bradičkou a říkal mi: „To nic Norče-morče, oni ti to skřítkové vrátí.“ A maminka se na něj tak škodolibě, skoro po kočkovsku ušklíbla a řekla mu, že o tom silně pochybuje. Tak vám nevím.
Tati mi pak udělal ze špagátku a z novin bábrle a hrál si se mnou. Pitina si s tatim moc nehraje, jen se spolu perou. To vám je krása na ně koukat. Pitina útočí na nastavenou ruku nebo s rozběhem skáče na tatiho nohu. Pak se zaklesne a zadníma nohama kope skoro jako kůň, jenže dopředu. Tati se jí snaží za ty nohy chytit nebo jí dát helmičku a to se Pitina nádherně rozprská a syčí jako naštvaná zmije.
Pak ji tati položí na záda a lechtá ji, Pitina vříská, ale drží… nejdřív jsem se bála, že ji to bolí, ale tati je opatrnej… když se Pitina rozhodne, že je čas na pauzu, tak vyhlásí tajm a jde se svalit do branky. Tam si odpočine a znova zaútočí. Tati jí říkává, že na praní je jí dobrej, ale aby se s ním mazlila, to ne… Pitina se mazlí jen s maminkou. To já občas i s tatim, ale s maminkou víc, ona mě tak nádherně hladí pod bradičkou…
No, a protože ten smolovatej měsíc ještě neuplynul, tak se mi podařilo vyhrabat kočičí trávu z květníku a nešlo to zamaskovat a když jsem se jí přecpala, tak se mi neudělalo dobře a když jsem chtěla k mamince, tak jsem cestou znečistila koberec, jeden její sandál a ještě mi zbylo na křeslo. To bylo ten samej den, co jsme s Pitinou společnejma silama sundaly vršek z pekáčku, ve kterém bylo pečený masíčko, a nějaký kousky jsme si odnesly.
Jenže nějaký zůstaly ležet na linu v kuchyni a v předsíni na tkaném koberečku a pod gaučem je maminka taky našla. A pak zjistila, že Pitina vylovila z knedlíčkový polívky knedlíčky (já do hrnce nedošáhnu), tak tu vodu, co zbyla, převařila a dala do toho tatimu nudle. Povídala, že nějak tu imunitu člověk posilovat musí. A tatimu nudlovka moc chutnala. Ten den jsme nedostaly tuňákový žužu. Asi se z toho stává nějaký pravidlo, dostáváme ho čím dál míň.
Ovšem vrchol byl, když jsem jí jednou ráno ve čtyři hodiny vzbudila, protože se mi nechtělo spát a Pitina si nechtěla hrát… já vím, že vstává v pět-pět, ale když já si jí před odchodem do práce chtěla užít. Když se mi jí po notně dlouhé chvilce podařilo probrat tak, že otevřela jedno oko a položila mi otázku: „Norino, ty vopice plesnivá! Víš kolik je hodin?“ Já to věděla, ale maminka byla překvapená, že jsou ty čtyři. A protože už by neusnula – šlapala jsem po ní a lechtala ji v obličeji hmatovýma fouskama, tak se protáhla a vstala.
Chvilku jsme si hrály a ona pak šla pro konvičku, že zaleje kviťule na balkoně. Chtěly jsme toho s Pitinou využít, že tam vklouzneme za ní, ale nepodařilo se nám to. Tak jsem vylezla na okno a chtěla si packou tu kliku odstrčit a ona se pohnula, jenže nějak divně. Maminka zalejvala a já plakala na okně, že za ní nemůžu.
Dveře nešly otevřít a v okně je mříž. Pitina říká,vže je to síť, ale stejně by to tam tudy nešlo, protože okno bylo jen na sklápěčku. Ale maminka dozalejvala a vracela se, tak jsem zajásala, že si zase budeme hrát. Přešlapovala jsem na parapetu, kousek od kliky dveří a čekala, abych ji mohla přepadnout. Jenže maminka strčila do dveří a ono nic. Neotevřely se. Zkusila to znovu, silněji a ono zas nic. Bylo to k pláči, vzteku i smíchu.
Přes to okno mi maminka slibovala něco jako očistec, pak ještě, že dostanu přes kejty (řekla doslova na prdel) a chtěla po mně, abych tu kliku zase pošoupla zpátky, ale já zapomněla jak. Tak jsem na ni zoufale koukala a poplakávala. Pitina přebíhala po parapetu jak tygr v kleci a protože mě musela překračovat, tak mi dala herdu mezi lopatky a já utekla pod gauč. Jak já se tam třásla strachy, že se maminka nedostane k nám a zůstane tam navždy.
Maminka se na balkoně třásla taky, ale vzteky. Možná proto, že měla na sobě jen spací triko, pod ním nic a jedinej inštrument byla plastová konvička, ale už bez vody. Nikde nikdo nebyl. Tati byl odjetej v práci, Pitina taky tu kliku nedokázala zmačknout, móbil měla maminka v ložnici na stolku. Pak začala taky chodit sem tam, tak jsem se ukryla za nohu od gauče, aby na mě raději neviděla. Pitina mi pak vypravovala, jak se maminka vykašlala na svoji dobrou pověst a holej zadek. Vylezla na parapet a zjišťovala, kudy se sklápěčkou protáhnout domů.
No, podle mne by tohle nezvládl ani Harry Houdini. A taky jo. Po nějaké chvíli to vzdala. V ložnici zvonil móbil, co je nastavenej na buzení. Hraje Mrtvou nevěstu z depresivní pohádky od Tima Burtona. Maminka si ji občas pouští, my s Pitinou nevíme, co se jí na tom líbí. I ten Johny Deep, je tam dřevěnej. Za chvíli začnou chodit lidi do práce, tak jí snad někdo pomůže. Jenže to zvonění maminku vyšpičkovalo k většímu výkonu.
Slyšely jsme ji, jak si probírá polohlasně, co dělat. Tak okno rozbíjet ne, to je moc drahý, zámečníka Fikejse taky ne, ve dveřích je neodvrtatelná vložka a jsou bezpečnostní, klíč je ve dveřích, takže to taky nepůjde. A pak se občas ozvalo: Norinotydostaneš! Jenpočkejtyboženobuditelko! Pak ji napadlo vysadit mříž-síť. Mám šikovnou maminku, povedlo se jí to na první pokus. Pak znova vylezla na parapet a ukazovala všem svůj holej zadek, ale jen chvilku, než si stáhla to spací triko a zkoušela dosáhnout na kliku u okna vedle toho sklápěčkovýho. Chybělo pár centimetrů a maminka vypadala, že si klidně i zlomí ruku, ale nešlo to.
Najednou spadla z toho parapetu, Pitina sice říkala, že slezla, ale pozadu? A vrátila se s takovou zlomenou násadou z mopu, co ji měla jako podpěru pro rajčata a zase vylezla na parapet. Pak prostrčila tu násadu sklápěčkou, chvíli šátrala a zachytila kliku od balkonu do takovýho očka, jenže klika se ani nehla, maminka se tvářila naštvaně i zoufale, řekla mi: Nečum! A pak se na tom uzoučkým parapetu otočila a zkusila chytit do očka kliku u druhého okna. Povedlo se jí to a klikou i pohnula, pak ještě a okno se otevřelo.
Maminka vlezla dovnitř a zapomněla, že máme u radiátoru před oknem žehlicí prkno, na kterým se s Pitinou povalujeme a zíráme z oken, kde se co šustne. Na poslední chvíli se ho snažila překročit a nebýt to maminka, tak se směju ještě teď. Starý grotesky hadr. Jen piáno u toho nehrálo. Napřed spadla maminka, na ní prkno, prkno škrtlo o televízi, ta vydržela, ale spadla váza s dlouhou trávou a makovicema. Maminka se vyplazila zpod toho prkna a já nabrala dráhu do koupelny pod vanu – jeden nikdy neví. Pitina na ni koukala a přišla mi říct, že je maminka zraněná.
Nemůže prý vstát a plazí se jak myš s přeraženou páteří. Pak jsme slyšely, jak maminka telefonuje. Volala doktora. Ten za chvíli přijel, smál se a dal mamince do zad pigáro. Dostala prášky proti bolesti a klid na lůžku. To bylo od doktora hezký, alespoň mě nemohla zmlátit. Ležela 3 dny, jako lazar. Někdy bolestí i brečela. Prej houser, ale kde ho má, to už doktor neřekl. Prolezly jsme s Pitinou všechno a nenašly jsme ho. Když jí diktuju, po očku se na ni dívám, jestli mne náhodou neseřeže dodatečně…
Od té doby, co dokázala, že si umí poradit a že je fakt technik, pořád přemýšlí, jak ty okna líp zabezpečit. Prej dá na balkon síť, velkou, přes celej balkon. Asi jí to prkno vzalo i po hlavě… Ale to nic, mám ji i tak moc ráda, teď, když ji ty záda už tolik nebolej, si k ní vždycky lehnu a brumlám jí. Aby mi to všechno odpustila. Říká mi: Ty moje Brumlice a když mě hladí pod krčkem, tak se občas jakoby zamyslí….
Tak všem Zvířetníkům zdar!
v.p. Norinka
PS: a už je červenec a hračky mi ještě ti malí šmejdi nevrátili. Pitina říkala, že mají možná dovolenou…
ahoj všichni,
na dovče je krásně, hoouser zmizel a kočky se mají skvěle, já se ozvu až se vrátíme mezi civilisty…. (sun)
Ahoooj! Mávám všem na pozdrav (wave) V poslední době nejsem ani čtoucí a jsem skoro za bukem 😉 Tak mám co dohánět. 😛 Chtěla jsem všechny upozornit na : TOP Dry Foods 2010, což je pravidelné hodnocení nejbezpečnějších, doporučeníhodných a nutričně hodnotných krmiv pro psy podle nezávislého amerického kynologického časopisu Whole Dog Journal. Mezi nejlépe hodnocenými krmivy se pravidelně objevuje i krmivo našeho letošního sponzora Setkání a to FirstMate. Více zde:
http://casopis.planetazvirat.cz/100620-top-dry-foods-2010-1.html
Užívejte léta a opatrujte se a dívejte se okolo sebe pozorně, možná potkáte skvělou příležitost vyfotit zvíře na výšku (do kalendáře) (chuckle) a nebo zcela náhodně potkáte nějakého Zvířetníka, jako třeba dnes já Bedu (nod)
Jo, zamknuto a bez klíčů. To znám, ale z vnitřní strany. To jsem takhle jednou přišla do bytu (pidigarsonka), zamkla a dala klíče jako vždycky. Potřebovala jsem se rychle sbalit a odjet na veletrh. Zamykala jsem vždycky, protože jsem měla zvenku kliku.
Tak se sbalím, obleču, obuju a jdu. a klíče nejsou. A šéf číhá před domem a nesnáší, když někdo chodí pozdě. A klíče pořád nejsou. A šéf furt číhá. Představuju si, jak začíná kroutit hlavou a vyvracet oka v sloup. A klíče furt nejsou. Celej byt přestěhovanej během 10 minut, a klíče nikde. Volám šéfovi, že su blbá a uvězněná. On mi to vytípne. Volám znovu a znovu a znovu, a on vytípává a vytípává a zřejmě si myslí něco nelichotivýho o mé hlavě 🙁 .
Pak mě napadn zavolat dalšímu šéfovi, ať zavolá pvnímu šéfovi, aby mi vzal telefon.
Nakonec to dopadlo tak, že jsem se mu dovolala, on zajel pro švagra zámečníka, vysvobodili mě, dostala jsem novej zámek, poučení o pořádku a ukládání klíčů (wait) .
A klíče se nenašly za celou zbylou dobu, co jsem tam bydlela a ani při stěhování nikde nevykoukly. Asi skok do jinýho prostoru?
Týno znám. Ale mně se ten jiný prostor podařilo objevit. Zamkla jsem se s malou asi dvouletou dcerou. A pak klíče nebyly a nebyly. Odstavený sekretář, knihovna, no, zkrátím to. Já se prostě musela dostat ven. Tak jsem Si naplánovala únik sklepem. V poslední chvilce jsem popadla pytel s odpadky, že je vyhodím, a co byste řekli? Byly tam. A s nima byly v pytli i 3 kávové lžičky a vidlička. Princezna uklízela. (inlove)
;;) R O Z V E R N Í Č E K . ;;)
.(*) V samoobsluze tlačí mladý otec vozík s vřískajícím dítětem. Muž něžně opakuje… „No tak, klid Alberte. Klid a žádné scény. Uklidni se Alberte.“ Slyší to paní: „To je dobré, že se synem mluvíte tak laskavě.“ Otec: „Paní, mýlíte se, Albert jsem já.“ .(*)
~o) Hezký večer všem. A buďte klidní. 😡 ~o)
Franta mi volala odpoledne do práce, že máme v lince nateklou vodu (už nějakej čas zlobil kohoutek, k čemuž přistupoval s typickou rozvážností… Nicméně měl nějaký sraz se známými, takže jsem dorazila domů, linka vystěhovaná, v kuchyni vo…nepořádek a dvě cedule. „Voda v kuchyni je zavřená, nepouštět!“ „Vytři prosím ty hrnce.“
Tak nevím, myslí si, že půjdu do koupelny sprchovat obsah kredence…? Zavolal nějakého opraváře?
Inu, vyčkám 😛 Já koneckonců odejdu zase ráno do rachoty – tentokrát skutečně zvesela (chuckle)
Tak nevim, kdo z vas je roztomilejsi. Hihihi.
Zano, dokážu si to živě představit. Po přečtení takových cedulí bych nejspíš skutečně vyčkala dalších pokynů s tím, že u těchto jsem si nebyla úplně jistá, co mám vlastně dělat, a pak bych pokojně pohlížela na to, co s tím nejdražší dělá. Jenom by se nesměl zeptat, co je k večeři… (rofl)
Chichi zano, kamarád vždycky hlásí, že kohoutek kape ještě málo 😛 . Chtěla bych ho vidět v tvé kuchyni 🙂
Zano, …přistupoval s typickou rozvážností…, jejda to já tak dobře znám. Páneček ke každému domácnostnímu problému přistupuje s typickou rozvážností, až se z malinkého problému stane průšvih 🙂 .
Ale děti, to přece není žádnej problém. U nás to chodí tak, že Přednosta nevypne a jen prohlásí: „Cože? Voda?(wasntme) Kde? Jo v kuchyni? A jako teplá? :@ Nebo studená?;( A teče? (tmi) Nebo stříká? (devil) Ani vám nevím, proč jsem ho už dááávno neubezdušila. Každý senát (zejména, kdyby tam byla i jediná baba, tak by to kvalifikoval jako vyprovokovaný zabití v sebeobraně. (dance) (flex) Názorný příklad z neděle poledne. Příjdu na WC a tam není spláchnuto (po tom odérově výraznějším případu) a nic. A NIC!!! Tak jsem drobnou opravu zajistila (hravě mezi obalováním řízků) (inlove)
Můj přednosta vyznává postoj: malý problém = žádný problém. Když průšvih, tak pořádný! V praxi to vypadá tak, že kapající kohoutky nebo blbě odtékající dřez se řeší až v momentě, kdy dojde z mé strany k silné nátlakové akci, nikoliv kdy se dá situace zachránit menším zásahem.
Sharko, živě si představuji, chechtám se ještě teď, jak píši. (rofl) (rofl) (rofl) Připomnělo mi to film „The Full Monthy“ (znáš ho?)
A zavřený vchod do domu jsem si také zažila. Když jsem se loni vracela ze setkání se Zvířetníky, abych si ještě užila večerní Prahu, šla jsem pěšky na nám. Republiky, odkud jsem už měla přímé metro. Od něj to byl ještě kus cesty, a tak, než jsem došla k maminčině domu, v panelákové čtvrti, byla už pomalu půlnoc. Suveréně jsem hrábla do tašky pro klíče – a ouha, ony tam nebyly (maminka mi pak říkala, že za mnou z okna volala, že nemám klíče, ale já neslyšela). Jak jsem zjistila, nebyl tam ani mobil (náhradní zapůjčený od bratra). Celou tašku jsem vysypala na nejbližší auto v naději, že alespoň jedna z těch věcí se tam někde ukrývá. Neukrývala a navíc mě při tom upadl na zem svetr, všimla jsem si toho až druhý den, ale svetr už tam nebyl. Tak mě nezbylo než na maminku zvonit, protože do domu jsem také nemohla. Maminka má hodně tvrdé spaní a ač jsem zvonila, až jsem mě bolel palec, maminku to neprobudilo. V blízkosti sice tf. budka byla, ale já neměla ani kartu, ani drobné. Rozvažovala jsem, oslovit prvního kolemjdoucího, zda by mi nenechal zavolat z jeho mobilu, nebo vyměnil peníze. Ale nikde ani živáčka. Neteř bydlela asi půl hodiny pěšky, ale protože jsem k ní nikdy nešla sama, nevěnovala jsem cestě pozornost a vůbec jsem si nepamatovla, jaké má číslo domu, ani kde to přesně je. Maminka bydlí v 7 patře, takže vylézt k ní do lodžie se také nedalo. Vééélice nepříjemný pocit, co dál. V té bezradnosti jsem zaslechla z druhé strany domu hlas a běžela se ujistit. V prvním patře z okna koukal kluk a kouřil. Byla jsem zachráněna ! Vysvětlila jsem mu situaci a zda by mě laskavě neseběhl pustit do domu, že se snad už na maminku dozvoním či doklepu přímo u dveří. Jinak jsem byla připravená přespat na její rohožce. Kluk seběhla a pustil mě, na maminčiny dveře jsem sice opravdu chvilku bouchala (zvonek neslyšela), ale nakonec jsem se přeci jen vyspala v poctivé posteli.
Tady jsem si také jednou za sebou omylem zabouchla dům (nějak se pootočila klika), naštěstí dveře ze zadní verandy byly otevřené, takže jsem vešla jimi. Ale od té doby máme u domu schované náhradní klíče.
Aleno s Maxem – foukám na bolístku, člověk se zvykne, že všechny údy fungují jak mají a pak když najednou jeden z nich nespolupracuje, je to opravdu patálie. Takž ať to dlouho netrvá.
ahoj Maričko,
film neznám…ale jsem ráda,že Vám všem vylepšuju náladu a dělám hezčí den….hoouser je už zase v norně….norince odpuštěno,hračky dostává postupně pomalu zpět… (wave)
Skoda, ze mobil nezvláda smajliky. Doufam,ze uz je Ti dobre. Vsechny komentare jsou prima. Hihi. Jen Alena s Maxem se vymyka,moc lituju.* terro, lekci v hrani radne nastuduji doma, tady mam po ruce jineho hraciho partaka.
Jsou tu zajimave veci, ale nejlepsi bylo hladit gepardici v jejim vybehu, ktery sdili s kamaradem barzojem. Bludiste taky prima. Pa a srdicko a hezky vecer vsem.
Milá Vave, užívej si s Tádoškem plnými doušky (h)
Zdravim z dovolene, uz zase vas vidim. Odesla mi simkarta, uz mam konecne novou, tak vas zase vidim, a jsem tomu moc rada, protoze videt Norinku, Pitinku a Sharku v akci, to je opravdu zazitek.
Borůvka se zas dneska vyznamenala- stříhala jsem se sousedkou na dvoře keře a psová courala kolem a poponášela tenisák. Přišla paní z vedlejšího domu s dvouletým Vojtou, který si nesl misku arašídových křupek. Už dřív Borůvce njakou křupku hodil, takže madam ví, že občas by něco mohlo upadnout. Pronásledovala ho jako šneka, ale šla mu vzorně u nohy, jen vytrvale čuměla na tu misku, jestli z ní něco neupadne. Upadlo, když se Vojta rozmáchl, aby cosi mamince ukázal a vyletěla sprška křupek. Borůvka byla šťastná jako blecha, ale když jsem ji po sežrání čtyř křupek popadla a odvlekla domů, tvářila se zničeně a ještě jednou se k těm zamčeným dveřím na dvůr vrátila. Ale od toho Vojty byla naprosto neodvolatelná, chodila vedle něj s rozchechtanou hubou a mávala ocasem. A to jsem chvíli předtím líčila sousedce, jak bráchův pes neposlouchá a Borůvka většinou jo. No, tak zrovna dneska ne….
to bude ta výjimka, co potvrzuje pravidlo (rofl)
Tomu jsme říkali generálskej efekt. Když o něco jde, tak zrovna nee. No, ale ty křupky byly tutový. (rofl)
Pane jo, co všechno nedokáže jedna jemná kočičí tlapka! (chuckle) Smůla s tím houserem nakonec, ale ten už se tak docela Norince k tíži přičítat nedá, že ano. Takže se přimlouvám za zahlazení trestu a vydání hraček! 🙂
Sharko, to jsou ale Miláčkové. Víc hlav, víc vymyslí. Technologický posun něžnou pacinkou jeví se zde jako fatalní. Vidím živě, huňatou hlavinku schýlenou na stranu a v očích dívajících se na kliku: „…to by bylo, abych s tím nepohla…“ Fakt jsem zvědavá kam Tě zavřou příště… 😀 😀 😀
jinam to už nejde…. (wasntme)
Ajta krajta 😀 . No já vím, že ti do smíchu nebylo, ale určitě nečekáš, že my, čtenáři, budeme plakat. (rofl) Ale ten houser…ó, jak to znám. Doufám, že už je líp. A pozdravuj plyšandy. Jsou to skvělá rozjařovadla. (dance)
Mě ne, ale dokážu si představit,jak všichni řvete smíchy…..ostatně, když jsem to ten den líčila doktorovi,řval taky, než mi zobnul to pigáro… (chuckle)
Sharko, živě jsem si při čtení přehrávala děj před očima a…..no….promiň….řvala jsem smíchy. Doslova. Takže ted se přemaluju a můžu zas vyrazit pracovat. Díky tobě s holkám kočičím se budu žulit celý den.
Moc dobrý čtení (rofl) . Chápu, že jako zážitek to nebylo až tak, ale za pár let o tom budeš vyprávět s chutí 😉 .
Teda, Noriko a Sharko, to byla síla. Pouze vrozená slušnost mi brání si představit, co bych asi mohl shlédnout. :O (Bara dtto.)
Já měl kliku, zatím jsem akorát jednou nechal klíče v zámku a usnul (odpoledne), zatímco se MLP pokoušela dostat domů – no, probudila mě boucháním na okno ze sousedního balkónu (náhodička, 11. patro (chuckle) ), v opačném gardu to bylo horší, já na sousedy zvonit nemohl neb bylo kolem 1,30 ráno. Tak jsme vyšrouboval kukátko a řval do bytu tak dlouho, dokud se nevzbudila.
Teď v RD je to jasné – musel bych vysadit dveře od sklepa a pak ještě druhé ze sklepa na chodbu. Sklepním okýnkem by to nešlo, jsem poněkud rozměrnější a navíc pod okny nemáme koks, ale cca 1,5 m díru, to by bylo držkopád!
Já šla taky takhle jednou domů z jakéhosi mejdanu a omylem jsem si vzala klíče od bytu rodičů, ne od našeho. Bylo to někdy kolem roku 1985, hluboká noc, taxíků tehdy v tuto dobu už minimum, mobily neexistovaly, telefonní budky, abych zavolala domů, že nemám klíče a vzbudila přednostu, ty taky nebyly v ulicích tak časté a když bylo to štěstí, že byla poblíž, tak nefungovala, já společensky unavená, dveře do domu zavřené, domovní zvonky jsme neměli. Byt byl ve 3. patře, tam kamínkem nedohodíš nebo šutrem dohodíš, ale je to na zasklení, ze dvora hulákat na tvrdě spícího občana do 3. patra v půl třetí ráno taky žádné řešení, tak jsem se sebrala a šla na noční autobus a vydala se do bytu rodičů. Maminka byla v lázních a tatínek už 2 roky nebyl mezi námi, takže byt byl prázdný, dospala jsem se a ráno zavolala domů, že co se mi jako stalo. Málem to tehdy bylo na rozvod.
Šmarjá, vyšroubované kukátko! S tím mám taky zážitek. Byla jsem sama doma, děti na prázdninách, muž na služebce, tak jsem si četla až někdy do tří nebo čtyř v noci. Však se nic neděje, ráno to dospím. Taky jsem kolem poledne měla ještě půlnoc. Jenže muž se vrátil dřív, klíče byly v zámku, na zvonění a bouchání nikdo nereagoval, tak odšrouboval kukátko. Něco mě přece jen vzbudilo, vstala jsem, jdu ke dveřím a vidím tu díru po kukátku. To už jsem měla pocit, že mi jde o život. :O Se srdcem v krku jsem se opatrně koukla tou dírou – a na druhé straně na mě taky koukalo oko – oko typického masového vraha a zvrhlíka! V tu chvíli jsem ztuhla a nemohla dělat vůbec nic jiného než ze všech sil ječet. (To je moje – když se leknu, ječím jakoby mě na nože bral a nic s tím nenadělám). Probral mě až hlas mého muže – Proboha, přestaň už ječet a odemkni konečně! Jo a když jsem odemkla, zjistila jsem, že mužovi asistovala ještě sousedka a zvědavě nakukuje dovnitř – tak to jsem se krom leknutí ještě taky zastyděla! (whew)
teda vy ale máte zážitky :* (rofl) (rofl) :*
ÁÁÁÁÁ, to nikdo nevymyslí (rofl) 😀 (rofl)
jinej Honzo, viděl bys tak moji holou zadel (rofl)
Sharko!!!!vy tři výrobny smíchu, ještě, že to kafe je bezpečně na stole odloženo na pozdějc ( po čtení ) jáááá to tušila 😉 😀 (cat) no a to si ffšichni představte, že 1) toto mi ve stručnější verzi vyprávěla Shari v kavárně plný lidí 2) mám ten dům i s lodžií přímo ve výhledu, takže představitost na 100%… měla mě už tenkrát ta (cat) jedna málem na svědomíííí!!! no a protože myslím pořád na 100+1 věc najednou, až teď mě napadlo koupit v OBI tu barevnou legrační zarážku do dveří… v létě se u nás chrupká totiž na balkoně, až před ranní rosou se chodí k paničce do postele ( otřít si studený nos)
a jak, přivezl tati tu třetí micinku z Prahy? a vůůůbec, jen co nastane srpen, zase tě někam vylákáme popovídat so o kočkách a tak vůbec!!!jsem to hrozná ostuda, že jsem se od posledně neozvala, ale finišuju v práci před koncem měsíce atd….
Nori + Píťo, pište pilně!!! 🙂
ahoj Evo, jsem teď na skok na netu , ale jinak na living history ještě týden…tak pak….už se těším….
Sharko milá, nebylo by více fotek? Ty kočky jsou totiž úžasné! Děkuji
ahoj, fotky budou…dám je na rajče, až přijedeme z dovči,pak sem dám odkaz….
Když jsem to četla, tak jsem si představila náš balkon v Praze… v 11 patře… a fakt jsem nevěděla, jestli se mám smát nebo po mně má jít hrůza… (tmi) Holky mají pravdu milá Sharko, jsi svatá žena, žes Norinku neroztrhla jak hada (rofl)
Dede – jedenáctý patro ešče dobrý, ale….. náš balkon je v prvním patře…. hned vedle vchodu do barááákůůůůů 😀 😀 😀 😀 😀 😀 ta představa, ta mě skorem zničila 😀
Dneska mám buď jedenáct nebo devatenáct.
můj taky! ;(
Sharko, Norinko, skoro bych si přál nemít tak bujnou představivost, protože takhle to vidím přímo v barvách, a místo abych politoval, zak se chechtám. Doufám, že všechno je už uvedeno do normálu (hlavně ten houser) a že i skřítci se brzy umoudří a vrátí Norince z hraček alespoň ty nejoblíbenější. Kdepak – není nad to, když si člověk zabezpečí byt sám proti sobě 🙂 Já jsem si takhle jednou pouze nechal v práci klíče od domu a jak na potvoru byl uvnitř jenom Tazík a vyhlídka na vysvobození žádná. MLP tenkrát ještě nebyla MLP a klíče neměla – náhradní svazek bly pochopitelně uvnitř. Usoudil jsem, že cesta vede sklepním okénkem na hromadu koksu, manévr je proveditelný, ovšem nehodlám mu obětovat světlý letní oblek. No, doufám, že tehdy nikdo nesledoval toho naháče, kterak se souká úzkou škvírou do sklepení (byla mi hodně „akorát“…) Z domu pak vyšel s klíči v ruce již poměrně slušně vyhlížející mladý muž v kraťasech a košili, posbíral oblek, kravatu a všechno ostatní… Tolik o vloupání do vlastního domu.
Takže Sharko a Norís, ještě jednou díky, a i když se to krásně čte, zkuste tyhle manévry neopakovat moc často – on i člověk, i když to tak někdy nevypadá, Norinko, má jen jedny nervy… :@
ježišmarjáááá Terro!!! ty mě taky budeš mít na svědomííííí 😀 ospravedlnit tě může jedině čerstvá zpráva o tom, jak se daří Jejich Kocourstvům , hraběti Czernému a knížeti Rjazavemu!!!
Kocourstva (všechna) se mají skvěle, dokonce už se navzájem ani nevraždí – to tedy hlavně Cedrik s Dalím, že. On to Ebony se svým diplomatickým klidem zkouší tak nějak ukočírovat ke vzájemné dohodě, ale kupodivu mu to teď nejvíc kazí Célina. Jak je nejmenší a přitom dost dominantní kočička (jo, ten matriarchát!), syčí a prská, kdykoliv má dojem, že je některý z pánů příliš blízko. Dalího to provokuje, Ebony na to upřímně kašle. Jde, kam chce, dělá si, co za vhodné uzná, a ty se, milá kočko, třeba stav na ta svá delikátní ouška… 😀 Cedrik jako bratr rodný je toho většinou ušetřen. Největší klid a mír panoval, když venku mrzlo jen praštělo a nejlíp se sedělo u krbu. Ten máme ovšem jen jeden, tak se tam nějak museli srovnat, aniž by se sežrali. A hele – srovnali se. Zdravíme mnohokočičín!
Ano, vloupání domů nemá chybu – znám velmi dobře. Když kdysi má tehdy cca měsíční holčička (teď 19tiletá slečna (chuckle) ) konečně usnula v postýlce, vyrazila jsem rychle pověsit ven plínky, aby ještě do večera uschly (to je ale dávnověk!). No a jak věším a věším, najednou slyším ránu – a on mrška průvan zabouchl dveře. Co teď, na dveřích koule, dítě samo uvnitř, manžel kdesi v práci – a já celá vyděšená. Ještě že bylo teplo – ventilačka v obývacím pokoji zůstala otevřená, ale okno tak 2,50 nad terénem… Rozhlížím se ostřížím zrakem, na mě se dobývá moje tehdejší fena Kora – černá labradorka, chce si hrát… A to byl ten nápad. Její bouda! Veliká těžká dřevěná 1+1, zateplená, s plechovou střechou – ale mateřská láska dodává sílu – odšmejkla – jinak to ani nazvat nelze – jsem boudu pod okno, vylezla na ní – pohled do okna – hurá, holčička stále spí – a už jsem ručkou šátralkou lovila kličku u druhého okna. Dosáhnout šlo těžce, ale podařilo se, klika cvakla, okno letí, matka se hroutí do pokoje. Vše dopadlo dobře, jen ten výraz fenky, když jsem ji odtahovala její boudu a potom zcela nepochopitelně šplhala do okna byl kouzelný: Pomóc, panička se mi zbláznila!
Hi hi, vloupani se do bytu! (chuckle) Ja se takhle jednou vloupavala do hoteloveho pokoje na dovolene na Kube.
V Havane v hotelu, kdyz jsme se v noci vratili z Tropicany jsme se s manzelem rozhodli, ze dorazime tu flasku rumu na balkone. On zasel do pokoje pro cigara a kdyz se vratil na balkon, nechtene za sebou zavrel dvere a ty se zacvakly. Co ted? Jsou skoro 2 rano, my oba naliti, telefon zadny. Jsme ve 4 patre. Divame se kolem, ale nikde nikdo, jen ve vedlejsim pokoji hraje televize. Volame spanelsky, anglicky, ale neslysi nas. Tak jsem se ja (odvazna bo pripita) vydala pres zabradli (ve 4. patre!!) k sousedum jim busit na dvere od balkonu. Nakonec vykoukla holka, chuderu jsme dost polekali a snazila jsem se ji vysvetlit, co se stalo. Mluvila jen spanelsky, ale pochopila a pustila me dovnitr, abych zavolala na recepci. Nikdo to ale nebral a tak jsem se jen v tangach a tilku vydala na recepci. Dokazete si predstavit, jak se na me kazdy dival (byl to 5* hotel a 2 rano a ja polonaha a bosky)? Nakonec mi dali nahradni klic, ja vysvobodila manzela z balkonu, dopili jsme flasku a sli spat. Uz nikdy za sebou nezavru dvere! (chuckle)
Tak tohle je teda špica (rofl) , na to nemám. Nicméně vzpomínám na méně razantní, ale taky pěknou historku, to byl ještě synek malej. Naši měli půjčenou chalupu kousek od Kladna a tatínek tam s ním chvíli byl sám. Přijela jsem za nima a oni mě večer vzali na procházku. Potkali jsme švestku – no, švestky my nepotkáváme jen tak bez povšimnutí – skoro jsme ji očesali.
A vrátili se k chalupě a zjistili, že nemáme klíče. Tak jsme pěkně vyrazili, dokud ještě bylo vidět, ale klíče nenašli.
Chalupa měla uzavřený dvůr (něco jako bývá v jižních Čechách, prostě byla za zdí, vysokánská vrata). Tak jsme pěkně jeden za druhým ty vrata přelezli (naštěstí nikdo nešel kolem) a byli na dvoře. Hm.
Našli jsme otevřený okno na záchod, sucháč. Bylo tak dva a půl metru vysoko. Tak jsme tam společnejma silama narvali synka (měl děsně nahnáno, že se něco zvrtne a on přitom nějak omylem odsune poklop a skončí u nás – ale za zdí v žumpě). Povedlo se. Synek vevnitř našel rezervní klíče a otevřel nám.
Dokonce i ty ztracený jsme ráno našli 🙂 .
Tedy Norinko, ani se nedivím, že skřítkové schovali hračky na hodně dlouho 😀 Chudák panička a to to vypadalo tak nadějně, když se jí podařilo otevřít okno. Ale věřím, že teď už budeš jen hodná kočička a zase si jí udobříš. No a kdyby ne….rádi si zase něco veselého přečteme 😀
……..No a kdyby ne….rádi si zase něco veselého přečteme :D……………
😀
Reniiie? Reniiiee?? Asi se rozhodně mýlím, když tam vidtím tunu škodolibosti!! 😀
ale ….. jo máš pravdu, rádi si zase něco veselého přečteme 😀 😀
Norinoooooooooooooooooooooooooooooooooooooo ty příšero příšerná příšerácká!! Přijdeš si sem vyčistit ten monitor, co jsem si kvůlivá tobě zaprskala (rofl) (rofl) (rofl) . Bože to není kočka, to je chodící výrobna katastrof (rofl) (rofl) (rofl) Sharko, Sharko – tys svatá žena, sice s holým zadkem a houserem,ale svatá (rofl) (rofl)
viď…krásně jsi to trefila 😀
Fakt drsný!! 😀
Tak milá Norinko, proti Tobě jsou ta moje dvě chlupatá zlatíčka opravdu zlatíčka! Smála jsem se nahlas. Holá zadnice ve spacím triku mne teda dostala, to jest i můj případ. Protože je mi stále horko (ostatní jsou nabalení ve vestách a tlustých ponožkách, já chodím jen tak naboso a s krátkým rukávem), tak spím v co nejkratším bavlněném tričku. Umím si tu situaci na balkóně tudíž dobře představit. A docela chápu Tvou mami, když šlápne na časovanou minu – myšku nebo míček. Já jsem se od doby, co mám živé plyšáky, změnila na šoupálka podlahového. Už nechodím, ale šoupu nohama, jednak abych nešlápla dorážejícímu živočichovi na tlapičku a jednak abych nestoupla na něco, po čem by mi noha ujela a já mohla zase skončit ve špitále. Děkuji! Už toho bylo dost. Každý večer uklidím hračky – neschovám, uklidím je, do takové oranžové tašky v polici s tričky (mimochodem – dneska ráno jsem našla na těch trikách, vyžehlených a složených do komínku, sladce spinkat Zrzínka. Že tam občas vleze Melíšek už jsem si zvykla, ale Zrzínek mne překvapil. Ne nepříjemně.) Neomylně si v noci vytáhnou ty, které potřebují k dovádění a o ty bych se klidně mohla ráno přerazit. Ale Tvé řádění je roztomilé, myslím, že i když se mami trochu zlobí, tak si to náramně užívá. Tak zase něco mňoukni, krásně se to čte.
Vyželené prádlo je nejlepší 😀 ! Ale úplně stačí nevyžehlené bílé povlečení a kocourek navrátivší se z výletu ze zablácenými tlapkami, který usoudí, že se musí neprodleně umýt a vyspinkat v koši se zmíněným prádlem.
Naše koťáka se rozhodla, že nejlépe se bojuje o paniččinu kabelku, takže jedna je vevnitř a druhá ji dobývá, takže občas vzduchem létají mobily… malovátka… diář… brýle… než panička zakročí. (chuckle)
Cizímu neštěstí se člověk nemá smát, ale koutky mi neudržitelně pocukávají… 😀
Ovšem zcela jiná a naprosto vážná je situce s těmi trpaslíky, co berou hračky. Náš Macík je z toho celý špatný, protože trpaslíci schovávají hračky zásadně jenom na noc. A to od té doby, co moje šmatlavá, na noc ortézy zbavená a nemocná nožky šlápla v temnotě na hrací myš a při únikovém úskoku definitivně skončila na hracím balonku. Nadávky vzbudily i přednostu, který přišel s tím nápadem, že Macíčkovy hračky na noc půjčíme skřítkům. Od té doby je kocourek v noci nesvůj, protože hračky opravdu mizí. Ale našel si náhradní zábavu: zhazuje budíky, které někdy i začnou zvonit! (chuckle)
Jojo, i při lovení neposlušné zvěře se vybavuji klíči, jinak jsem schopna lovit psa v pantoflích. Balkón naštěstí nemáme.
Zatím se mi jednou povedlo zavřít jen psa ve sklepě a pak ho zoufale hledat. Ani nepípla, jen zoufale koukala a byla ráda, že jsem ji vysvobodila.
Snažíme se chlupatice zaměstnat, ale stejně dokážou ve volných chvílích vymyslet různé blbosti. Přizabíjení se kvůli zvěři u nás probíhá většinou tak, že někoho rozdováděné klubko smete. Poté, když ležíte na zemi, je to děsná bžunda a panička páníček) se musí podupat a olízat, zatímco dvojnožec se přesvědčuje o tom, zda má všechny kosti jen jednou, nebo dvojmo a kleje.
Jinak jsme objevili další problém. Zavázat si tkaničky s jedním psem je problém, s dvěma je to téměř nemožné. Nevím proč mám furt nějak oslintané brýle 😉 , asi je budu reklamovat.
To máme taky (rofl) (rofl) , dvě už „rozumnější“ 😀 😀 feny choďandy ( tři a dva roky) a rozjívené půlroční štěně. Lehnout si do trávy znamená mít do dvou vteřin minimálně jednoho psa na hlavě a dva peroucí se na zádech, případně jakoukoliv možnou kombinaci obojího.
Lehnout do trávy?! To jen nedobrovolně, když mě smetou. Jinak to jde jen opatrně sednout (po delší procházce), odehnat čuby, nechat je, až se sklidní a někde sebou plácnou a teprve pak jde riskovat se opatrně nenápadně natáhnout do trávy (rofl) . A to je našim čubám 2 a 5 let. Jenže flet je buď prdlej nebo nemocnej, takže „zklidněného“ psa neočekávám. A to (blázen (fubar) ) uvažuji o tom že si nechám další třeštiprdlo :O .
Dobrý je, když si ti sedne pes na hlavu, nejlépe na obličej. Nebo lehne na hlavu (tvoji) a začne se slastně protahovat a trochu se diví, proč sténáš a chroptíš (přes psa se nedá dýchat – vyzkoušeno). Fleti jsou olizovači, takže je to vše doplněné láskyplným omatláním a funěním do ksichtu. Jo, na psí lásku musí být člověk docela odolný. Ale on se skoro každý zocelí (rofl)
To rozumnější byla v uvozovkách záměrně, u choďáků taky nějaké výrazné zklidnění a zmoudření nehrozí. Ale ta kombinace se štěňátkem je smrtelná 😀 😀 . Chtěla jsem si štěndo nechat až za dva roky, ale nakonec to dopadlo jinak – vrátilo se mi pětiměsíční štěně, protože majitelka onemocněla, špatně snáší chemoterapii, lítá po doktorech, manžel jí ještě chodí do práce a štěndo by muselo být celé dny samo v bytě v Bratislavě. Za ten měsíc, co je u nás se sice zaklimatizovala, ale pomalu jde do puberty a patřičně k tomu zlobí a zkouší, co vydržíme. Teď jsem přijela z města a ta malá bestie mezitím vlezla do baráku (syn byl nahoře a neslyšel ji), v obýváku našla rohlíky, které se suší na strouhanku, jeden z nich na tu strouhanku už zpracovala, sežrala svíčku z včelího vosku, roztahala vlněné klubíčko a udělala v obýváku loužičku, asi z radosti, jak se jí to povedlo.. (devil) (devil)
Ivo, tak ujž o nich konečně napiš! (inlove) Ještě i štěně! Já chci povídání a fotky… jo a říkalas, že ti furminátor na choďandu funguje, že jo? Uvažuju, že ho koupím, Kazan vypadá na 40 kg, má 36 a začíná pouštět chlupy kudy chodí – ani na podzim nečeká! Tak by mě zajímalo, jak ta věc funguje na jejich medvědí kožich 🙂
Funguje skvěle, bere jen podsadu a odumřelé dlouhé chlupy, živé nevytrhává. Vyčeše i prach a určitě to ty psy neškrábe a netahá jako obyčejný kartáč. Fotky máme na rajčeti http://montdesoleil.rajce.idnes.cz/ . Se psaním je to horší, sloh jsem ve škole z hloubi duše nesnášela 😉
Jůů, ty jsou krásný! Zahradní hrátky a mimísi a portréty… (sun)
Dede, určitě nakoukni, to je tisíckrát lepší než motejli 😛 (rofl) .
Takových už tady bylo, co tvrdili, že nikdy nic nenapíšou, že to neumí… Zatím jsme většinu zlomili k všeobecnému prospěchu. (rofl) Zkus to taky, fakt to nebolí!
Ivo, choďáky dobře znám a ty Tvoji jsou moc moc hezcí, myslíš, že na šestiměsíční štěndo už leze puberta? To mě potěš pánbůh. On náš dohání co neznal všechno najednou a sotva mu něco nacpeme do hlavy tak už aby na nás zkoušel co vydržíme? Teď je zatím moc hodný /to zachvíli něco vyvede/
No, ono to přichází polehoučku – nejdříve krátké záchvaty akutní hluchoty, postupně pohledy typu „trhni si nohou“, nebo „to jsem zvědavá, co s tím uděláš“ 😀 😀 . Ale vážně, člověk je naučí spoustu povelů v relativně nízkém věku, a když přijdou do puberty, tak se zdá, že úplně všechno zapomněli, a člověk má pocit, že všechno učení bylo marné. Kolem roku se to zlomí a pejsek se srovná, začne víc poslouchat (pokud ho nenecháme zvlčit) a přestane dělat věci, které nás vytáčí – Fleur přestala rvát prádlo ze šňůry a likvidovat kytky, Ellie přestala žrát hadry a kousat kbelíky na vodu. Aira bohužel s těmito činnostmi začala minulý týden a móc si to užívá.
Ivo, já jsem už tady psala, že jsme si vzali štěndu kolie ve čtyřech měsících a prakticky nic neuměl tak jsme se museli učit od začátku a to jde někdy hůř. A starý Don vyrůstal s choďandami. Moje kamarádka chovala a chová choďandy jenže se odstěhovala. Tak je po psím kamarádství. Ty máš opravdu nádhernou smečku. Letos měla velkou smůlu měly mít štěňátka a nevyvedlo se. málem přišla i o Besynku a to není nezkušená chovatelka, byla moc smutná.
Tak to je smutné, jak se jmenuje jejich stanice? Možná je znám. My jsme loni měli štěstí v neštěstí – Fleur byla březí a někdy v sedmém týdnu se štěňata ztratila, prý se vstřebala. Byli jsme z toho taky nešťastní, ale když jsem pak slyšela, co vše se mohlo stát, tak jsme byli nakonec rádi, že to bylo bez jakýchkoli komplikací.
S tím starším štěňátkem je asi vždy více práce, Airinka sice něco umí, ale vlastně pořádně nevím co, některé povely, které ji naučili vůbec nepoužíváme, některé potřebné zase neumí a některé sice mají stejný název, ale je to něco úplně jiného…, no co už, nějak to musíme zvládnout.
Evo, víš kolik ušetříš za návštěvu kosmetického salonu? Z našich psů nebyl žádný lízací až teď Luxíček ten to vezme z gruntu – od brady až po uši a prsty u nohou. A nejvíc naši Janu – buď že je navoněná nebo u toho nejvíc ječí. Don ji lízal vždycky jenom oči.
To jsou fotky (y) (inlove) (dog)
Jak zvíře zavřené ve sklepě, tak předklon důvěrně znám. Naše kokřice Jesie považuje můj předklon, ať si chci jenom zout boty nebo třeba sebrat drobeček z koberce za pokyn k okamžitému olízání celého obličeje, nejlépe i s brýlemi. Nedokázala jsem ji to odnaučit, neboť mi přišlo kruté trestat ať mačkáním či jiným taháním vítajícího milující psa. Tak trpím a počítám s tím, že si musím po takovéhle akci umýt obličej. Ale to je nic proti mé kokřici, která už bohužel nežije – ta mě vítala tak bouřlivě, že jsem si musela punčocháče sundávat už přede dveřmi v panelákové chodbě. A umíte si představit, co sousedů sledovalo, kdy chodím domů (chuckle) .
Punčocháče z tohoto důvodu prakticky nenosím. A vůbec, když se náhodou musím slušně obléci, odkládám choulostivější oděvy před vchodem nebo naopak jdu nabalená až do kuchyně, nechám se přivítat (to je poskákat a olízat) a teprve pak odložím kabát. Okamžité převlečení do „normálního“ rozuměj mírně orvaného oblečení je samozřejmost. Pravidelně na sobě nacházím černé chlupy, občas šmouhu po tlapce. Ale vzhledem k tomu, že jsem nikdy nebyla moc na „dámské“ oblečení, tak mi to vyhovuje.
Právě z důvodů nošení punčocháčů nebo černých kalhot (Borůvčiny chlupy jsou černé a bílé, tudíž viditelné úplně na všem), jsem Borůvka naučila nevyskakovat, takže mi při příchodu vrazí hlavu mezi kolena a vrtí půlkou psa, ale nedrápe. Pak sebou práskne na záda, promne si tlapkama oči a čenich a u toho ještě pořád vrtí ocasem, což znamená, že se kroutí jako žížala, do toho se jí na břiše vlní ty dlouhé bílé chlupy, já ji drbu jak zjednaná- komedie hadr. Ale po ránu, když zjistí, že jsme vzhůru, začne zejména páníkovi olizovat obličej- zas tam má jakési tmavé svinstvo, co by Borůvka z té brady ráda sundala, ale nedje jí to a nejde, přitom ona tak maká…. 🙂 Mně včera kontrolovala ve vaně- na okraji vany se zjeví dvě bílé tlapky a starostlivý čenich, co nahlíží, jestli jsem nevytekla odpadem ven…
Jedna čuba se ještě jakž takž dá při příchodu zvládnout, DVĚ už je problém. Také vědí, že nemají skákat. Ale prostě to ve dvou nevydrží. Jinak kontrolu ve vaně a v posteli také znám (fousy mi naštěsí odstraňovat nemusí). Dyk sem říkala, že jsou to lovecký gaučáci. (rofl)
Dvě jsou problém, to znám, ale když vítají, tak jsou ve frontě a jedna druhou ze mě sundavají – Jesie skoči Šerině na hlavu a tím ji srazí k zemi, kdežto Šeri stáhne Jesii za ucho a pak mi zatne drápky do stehna. No je to divadlo, které já doprovázím výkřiky: Sedni, neskákej, zmiz ty potvoro apod. Sousedi se docela baví.
Tak Zrzínek zatím ne, tomu je to šumák, co ráno dělám, hlavně, když je plná mistička. Ale Melíšek klasicky jde vizitýrovat maminku do sprchy. Dobývá se dovnitř, nutně musí být u toho sprchování, aby mu něco neuteklo. Tak jsem na něj párkrát tu vodu cákla a dal pokoj. Aspoň tedy číhá před sprcháčem, dokončím hygienu, vypnu vodu, otevřu dvířka a hned je v té louži vody uvnitř! Obvykle pak odchází středem do záchůdku, aby si na sebe nabalil co možná nejvíc steliva. Tak už mu bráním i ve vstupu do mokré vaničky sprcháče, ale protože kocouří láska je kocouří láska, alespoň sebou plácne na zem před sprcháč – to abych si v té minikoupelničce neměla při vystupování kam stoupnout a vyšpulí na mne pupík a tlapičky. „Dělej, utírej se nebo klidně buď mokrá ale drbééééééj!“ Hrozný závislák je to.
Teda, já vím, že se nemám smát cizímu neštěstí, ale tady to fakt nešlo. Ta plazící se myš s přeraženou páteří – mám problémy se zádama a přesně vím, jak se ta myš cítí. Norinko, měla jsi velmi úspěšný měsíc, jen si myslím, že mami má na to trochu jiný názor. To naší smraďoši jsou proti tobě úplní žabaři (zaplaťpánbůh).
Jj, názorná ukázka ke včerejšku. Díky bezvadnému popisu mi přeběhl před očima barevný filmík onoho památného letního rána a taky pláču (y) (rofl) .
Ha, haaaaa ihaaaa to je ovšem probuzení 😀 😀 . zaplať Pánbůh, že 40 kilový drobeček je v některých činnostech omezen. Na druhou stranu Psina si to umí vynahradit jinak. Obzvlášť v kooperaci s jiným chlupatci 🙂
Jinak všem krásný dobrý den a Matyldo v některých částech Jesenicka je vymeteno a Oskar vylezl (sun)
Jo, Kačka hlásila, že v noci nezmrzli a je hezky- prý bylo už včera večer. Mluvila něco o Rejvízu, pak o rašeliništi a snad Zlatém Rohu? A prý je to moc fajn 🙂
No velké teplo už nebylo, ale je hřeje mládí a my máme Králikárnu 😛 trochu jižněji, to už mám přes hrb. V okolí Jeseníku může být krásně, ale u nás hnus a naopak. To je celkem běžná záležitost.
Jinak v okolí Rejvízu žijí klokanomedvědi 😀 , kteří s chutí konzumují neukázněné turisty. 😀 . Tak jen ať si na ně dají bacha 😛 😛
hezké úterý všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat nějaké bolístko na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
nenudíte se (chuckle) A jak to psal Terra ? – že kdo si hraje, ten myslí (nod) Tak si hrajte ! A ti malí šmejdi určitě brzo hračky vrátí (wave)
Betka večer ze zahrady nadšeně přiběhla domů, tvářila se zcela normálně, ale koberec i dlažba za ní vypadaly jak po zabíjačce… V nášlapném polštářku (naštěstí zboku) má díru… kde k ní přišla nevím. Zavázali jsme to, převlékli ustřiženou pružnou ponožku (prstíky jí koukají ven, aby neklouzala) a tváří se spokojeně. V noci to neteklo, uvidíme, jak se to bude chovat, až na tom bude těch 65 kilíček lítat tryskem (tmi)
ajaj, nebožátko kosatka, tohle je blbý 🙁 , jo vím, jsou pochopitelně horším věci, ale blbý to je, páč jak na to furt šlapou….. A co odškodný nějaký? bylo? 🙂
jaký odškodný (fubar) ? Kdo si nedával bacha kam šlape ?? já snad ?? (fubar) Odškodný bych měla dostat já – jednak jsem drbala koberec, myla podlahu a ještě přišla o pohodlné ponožky (ale byly bílé a s vysokým pružným lemem… a moc jí sluší (blush) )
Ráno to vypadalo dóóóst dobře – skoro to neteklo. Vyměnila jsem ponožku za suchou (rosa byla dost výživná) a uvidíme, jak to bude vypadat odpoledne. Jen na lítání po lese to na pár dní nevidím… prostě bude klidový režim. Tudíž s Kosatkou dravou (bat) doma nevydržím… Kdybych se nějaké ráno nehlásila, tak už mě ulovila (rofl)
Sim Tě jak asi může z tý svý vejšky vidět kam šlape??? (wasntme) 😀 Jsi hrozná. Ona je srmtelně raněná, je statečná, nestěžuje si a ani biftek nedostane! 😀
S ponožkama musí býti přelíbezná krasavice 😀
Betynka je taková dáma a vy ani před ní nezametete cestičku- to máte yvsbírat kamínka a klacíčky ona opravdu z té výšky nemůže všechno vidět a ještě Vás hlídat. Já ji lituju.
Píšu tady nějaké nesmysly: vysbírat kamínky má být!
No nevidim jedinýho důvodu, proč by Xerxová, nemohla Betce ty kamínky klidně i yvsbírat :D, jen kdyby trochu chtěla (rofl)
Xerxová, ranku, i když už se hojí chránit jako oko v hlavě, aby se tam nedostal nějaký dráždivý milimetrový kamínek, který by mohl způsobit píštěl a bylo by to velké trápení. Zkus promyslet situaci na venkovní procházky s botičkou, které se prodávají. Většinou je z jakéhosi neoprenu a ještě podšité zvenku koženkou, takže je to pro Vašeho drobečka trošku pevnější materiál, aby se nějaké kamínkové smítko nedostalo do hojící se ranky.
No já doufám, že to proběhne podle mého hesla – (wait) ať si tělo poradí… Průšvihy řeším ihned, ale drobnosti u sebe ani u psa moc neošetřuju. Ať imunitní systém hrábne a nemá čas na blbosti (rofl) Takže sice jí to ještě venku kryju ponožkou (teče to už málo – jen po trysku zahradou), ale doma to nechávám zcela na její péči… Klep klep klep… zatím tento přístup akceptovala Arona, Xerda, mlaďaska… bez újmy na zdraví
a už se chystá novej adept (inlove) (rofl)
naše lékárnička obsahuje smektu, paralen a prošlý brufen (ten měl doma Xerda jako první pomoc při bloku zad… prý u mamutů jeden nevadí, než se dojede k vetovi…) (rofl) A tedy taky teploměr, náplast a obinadlo (chuckle)
Děfčata, z čiré nostalgie jsem prolézala, starý Zvířetník. Opravdu snad z dob jurského období či snad trias a až mě zabolelo, poplakala jsem si smíchy i dojetím a smutkem nad tím, co už nebude (rose1)
Milá Norinko, panička pije rulandské šedé, pochlouchá toho Kalhotu či jak se jmunuje. Čte mi tvé zážitky a já jí opravdu poctivě zásobuju komentáři, které ona zrovna neocení a nadává mi, že hniju.
Ale teď k tomu, co jsem ti chtěla, nevím, která z vás je větší kvítko. Jestli ty nebo naše Nejstarší, to sladké úžasné děvčátko, co chodilo do baletu a bylo vyhodnoceno jako nej…. ze školy… Tak to nej …. přivedla domů městská policie jako eskorta a tak podobně (sweat) A i když teď už se tomu panička směje a Dede už dostala první nášup havárky s pubertou, chci tě potěšit. BUDE HŮŘ!!! (chuckle) A tak se připrav i na šílenou paničku až ti bude něco vyčítat 😉 . Jen nevím o co jim jde stejně si nás ( čtyřnožce, pernatce, ploutvožce a děti) stejně pořídili, aby se nenudili a teď nadávaj (happy) (happy)
Uh, jako matka dvou puberťáků zcela soucítím (sweat) Zatím mi ani jednoho z nich policie nepřivedla, ale zato už máme za sebou období fialových vlasů, úletného odění, a momentálně jsme v očekávání napletených copánků dlouhých do pasu. Některé budou samozřejmě červené. Ale to mi nijak srdce nerve, spíš očekávám věci příští- madam nastupuje od září na uměleckou školu, takže úplně jednoduše to asi neproběhne (makeup)
Ano, cizí neštěstí nejvíc potěší 😉 Kouzelná historka …. pro toho, kdo nezažil na vlastní kůži 😀
Ježiš, Sharko, tohle přesně jsem potřebovala. Zrovna jsem se vrátila ze špitálu, kde mi sešili rozříznutý prst včetně šlachy, dostala jsem sádru a vyhlídku na šest neděl o jedné ruce. Což je pro jediného majitele a obyvatele nemovitosti a mnoha zvířat fakt radost. Dorazila jsem domů bez nálady, ale teď se tady nahlas strašlivě směju. To je nádherná příhoda, skvěle popsaná. Úplně to vidím a tečou mi slzy, ale dojetím to není. Díky!
Aleno, kdybych nějak mohla … sokola zavolej!
Ježkovyvoči, Aleno, to je nadělení. Foukám, ať prst nebolí a ať se najde nějaký pomocník (h) .
Díky za účast i nabídku pomoci. Nějak se s tím budu muset poprat, ale jsem štěstím bez sebe. A k tomu mi v neděli večer na procházce pokousali dva psi Maxe, zatímco jsem z něj rvala velkýho, menší mu dorasoval nohu, chudákovi. Ještě ke všemu měl náhubek, takže ani oplatit jim to nemohl, jenom brečel. Jsme tu jak v lazaretu.
Alenko, když se daří, tak pořádně. (devil) Je mi vás líto obou. Achjo. (h)
Proboha, co jsi to dělala, i šlachu? To je hodně nepříjemné. Hlavně se připrav nejen na 6 týdnů klidové sádry, ale na delší rehabilitaci. A dost bolestivou. Kdybych mohla nějak pomoci, hlásím se.
Aleno – cos dělala probůh?? A ta šlacha – bude to oká a hybný?
Chúďatko Aleno, foukám tobě na ruku a Maxovi na nohu (hug) (h) , pomoct nemůžu, ale aspoň ty palečky přidržím. Jinak musím říct, že na střežení agresivních psů jsem si kapku odvykla, jak v Norsku tak tady jsou za podobné chování pokuty (a platí se škoda), takže agresoři jsou na vodítkách a potenciální vzteklouni jsou preventivně přivolávaní. Chudinka Max, jen plakal! Ať vás brzy nic moc nebolí a pohoda se vrátí (sádra nesádra) (inlove)
Alenko, lity, lity, to zas bude dobré, foukám na pacičku já to mám za sebou asi před deseti lety, to jsem přišla o dva články na dvou prstech pravé ruky a na malíčku mám poškozenou šlachu, dala jsem se za pár týdnů dohromady jenže jsem nebyla nato všechno sama. Jsem asi moc daleko abych Ti mohla nějak pomoci a ráda bych. Víš, já jsem takový smolař, protože když nemám hlavu v podpaží tak něco dělám- to jsem měla sotva zahojené prsty a šla jsem přiložit do kotle přehlídla jsem kousek igelitu mezi papíry a ten se mi přiškvařil na ten nebohý malíček a paní doktorka mi potom říkala abych taky tam přišla někdy celá. Teď nedávno jsem si zase při zavírání dveří od auta dala ruku mezi dveře, to už jsem ani k doktorovi nešla,o vánocích o ruční mixér, mi to brzy všechno hojí, za týden pomalu už nevím, že se mi něco stalo Tak co jsem smolař nebo nešika vyberte si! Alenko přeji rychlé uzdravení Tobě i Maxovi.
Aleno, to Tě opravdu lituji. Domek, zahrada, zvířectvo a jedna ruka v sádře. Mám s Tebou velké pochopení. Když už Tě postihlo takové sádrové neštěstí, dofám, že to není ta ruka na kterou se více spoléháš.
Maxe je mi líto. Dede, má pravdu. Lidé, kteří nezvládají takové psy si to musí zapamatovat a jsem pro, aby jim postižení dodali účet za veterináře. Příště budou opatrnější a budou se snažit, aby jejich pes něco neprovedl. Jinak to s nimi nejde. Mluvím ze zkušenosti od nás z ulice. Maxovo zranění by měl prověřit lékař, do těch kousanců se velice rády dávají infekce, které se projeví až později. Držím (y) !
Aleno, nevím – ale musí to nutně být sádra? Dneska už přece existuje tolik jinejch možností… nešla by třeba nějaká ortéza?
Když jsem měla předloni v zimě zlomenej ukazovák, tak mi na to lupli bez diskuze sádru, ale můj hodnej pan doktor mi dal ortézu a bylo to o moc lepší.
Držím palce moc a moc (h) (y) (h)
Jo, jo, někdy jsou ti naši miláčci na zabití. Včera mi štěně Aira vyhrabalo na terase kočkolit, kočičí hovínka považuje za delikatesu 🙁 . Než jsem to stačila zamést, tak kocour převrhl kyblík s vodou a z kočkolitu se stalo krásné jílovité bahno, samozřejmě u uklízení nemohla chybět mamina Fleur a tetka Ellie a kocour musel honit tu tekoucí vodu (mm) . Jednu chvíli jsem přemýšlela, jestli nezavolat odchytovou službu, aby si je všechny odvezli (devil) (devil)
možná spíš najmout paní na hlídání kožíšků s praxí v protiteroristické jednotce ]:) (talk) :O